| Lysjanka Лисянка | |
|---|---|
 Lysjanská radnice s deskou připomínající zisk Magdeburského práva | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°15′ s. š.,30°50′ v. d. |
| Nadmořská výška | 186 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas) |
| Stát | Ukrajina Ukrajina |
| Oblast | Čerkaská |
| Rajón | Zvenyhorodský |
  Lysjanka | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 8,3 km² |
| Počet obyvatel | 8 161[1] |
| Hustota zalidnění | 983,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | + 380-4749 |
| PSČ | 19300 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Lysjanka (ukrajinskyЛисянка,ruskyЛысянка,polskyŁysianka) jesídlo městského typu ležící na středníUkrajině, vČerkaské oblasti, cca 190 km jižně odKyjeva a 120 km západně odČerkas, do roku 2020 byla správní střediskem zanikléhoLysjanského rajónu. V Lysjance žijepřibližně 8 200[1] obyvatel. V roce 2006 zde žilo 8 147 obyvatel.
Nejstarší doklady o osídlení zdejšího území pocházejí z8. století př. n. l.. Městečko samotné bylo založeno u soutoku říček Lysjanka (dnes je vyschlá) aHnylyj Tikyč. Podle jedné hypotézy bylo městečko pojmenováno podle řeky, podle jiné dostaly řeka i městečko název podle lesů, které pokrývaly celý kraj, a podle třetí hypotézy názvy evokují spáleniště, jež v kraji zůstalo po mongolsko-tatarských nájezdech. Podle některých ukrajinských pramenů byla Lysjanka založena koncem14. století na místě starší osady. Podle polských pramenů zde byla do konce16. století „pustina“, tedy neobydlený, zalesněný kraj, který spadal pod „starostství“ (tenuta)bělocerkevské. Požadavek na lepší zabezpečení kraje proti tatarským nájezdům vedl ke snahám o osídlení „pustin zaBílou Cerekví“, takže stavy polsko-litevského státu (Rzeczpospolita) roku1590 povolily králiZikmundovi III. Vasovi přidělovat území v tomto kraji šlechticům a zasloužilým osobnostem. Roku1593 tak získal do správy rozsáhlé panství v okolí dnešní Lysjankysandoměřský šlechtic Walenty Czermiński. Toto rozhodnutí vyvolalo protesty měšťanůBílé Cerekve, kteří na základě „práva prvního držitele“ považovali pozemky za své vlastnictví, již dříve tam zakládali jednotlivé usedlosti a využívali lesy jako svá loviště. Czermiński zemřel dříve, než stačil kraj osídlit. Území bylo převedeno pod „starostství“ korsuňské a král roku1622 udělil tamnímu starostovi (tenutarius) – polskému šlechtici Janu Daniłowiczovi, vévodovi ruskému – privilegium k založení opevněného městečka s obrannou tvrzí (tzv. zámek). Lysjanka obdrželamagdeburská městská práva, měšťané byli povinni udržovat výzbroj k obraně městečka.
Dějiny městečka byly pohnuté, podepsala se na nich všechna ukrajinská povstání, několik válek i bolševická vláda a hladomory. Roku1630 vypuklo na pravobřežníUkrajině selsko-kozácké povstání pod vedenímzáporožského „neregistrovaného“ hetmanaTarase Fedoroviče, k němuž se přidalo zdejší ukrajinské obyvatelstvo a během nějž byla z Lysjanky a okolí vyhnána polská šlechta a Židé. Polská vojskaStanisława Koniecpolského v rámci odvety vtrhla na Velikonoce do Lysjanky a během bohoslužeb v kostele povraždila velkou část obyvatelstva včetně žen a dětí. Během kozácko-selského povstáníBohdana Chmelnického proti šlechtěpolsko-litevského státu (1648–1655) v Lysjance vznikla kozácká setnina, později přeměněná na samostatný kozácký pluk pod velením Maxima Krivonise a po jeho smrti Danka Jakimoviče. Po potlačení povstání a skončení polsko-ruských bojů zůstala Lysjanka v rámci pravobřežníUkrajiny pod polsko-litevskou správou. V letech1664–1665 se Lysjanka stala jedním ze středisek povstání kozáků V. Varenicy aSemjona Vysočana. Stejně jako v jiných kozáckých městech se povstalci opevnili a Lysjanka odolala 26dennímu obléhání vojskem pod velením hetmana Pavla Teterji Morzkowského. Roku1671 postihl celé město velký požár. Roku1674 opustili téměř všichni obyvatelé Lysjanku a uchýlili se do levobřežní části Ukrajiny před vojsky hetmanaPetra Dorošenka, který se spojil s tureckým sultánemMehmedem IV. atatarským chánemSelimem I. Girajem ve snaze vytvořit kozácký stát pod ochranouOsmanské říše. Kozácko-turecko-tatarská vojska opuštěné město vypálila a vyplenila. V letech1702–1704 byli v obnovené Lysjance znovu pobiti či vyhnáni Poláci a Židé během povstání kozáckého plukovníkaSemena Palije Hurka, které bylo poraženo až s pomocí ruského caraPetra Velikého a hetmanaIvana Mazepy. Roku1768 dobyli Lysjanku kozáčtí povstalcihajdamackého vůdceMaxim Zalizňaka a pobili polskou posádku, šlechtice, bohatší měšťany i židovské obyvatele. Ještě v témže roce se situace opakovala, když do Lysjanky dorazily oddíly vůdce Buhaje. Jeho skupina však byla hned vzápětí rozprášenaumaňskými kozáky. Jedním z důsledkůhajdamackého povstání bylo oslabenípolsko-litevského státu a vznik ruského protektorátu nad ním (od roku1768). Při druhémDělení Polska (1792–1793) pak byla Lysjanka v rámci celé pravobřežníUkrajiny připojena kRuskému impériu.
Celé19. století znamenalo pro Lysjanku období klidu a postupného rozvoje. Vznikly zde první průmyslové podniky – lihovar, pivovar, cihelna, vodní i větrný mlýn, krupárna, lisovna oleje. Období prosperity se projevilo i ve výstavnosti městečka – stálo zde šest pravoslavných chrámů, starý dřevěný farní kostel při klášteru františkánů nahradil kostel kamenný, později opatřený dvěma věžemi. Byl založen špitál a starobinec pro nemajetné pravoslavné i katolíky. Uvažovalo se o vybudování lázní kolem železitých pramenů. Poslednímu polsko-litevskému vlastníkovi Lysjanky knížeti Wilhelmovi Radziwillovi byl všechen majetek včetně městečka zkonfiskován na příkaz cara za účast v proticarském povstání v letech1863–1864. V roce1870 panství koupil ruský generál-adjunkt M. G. Kaznakov a v majetku jeho rodiny zůstalo až do roku1907. Po roce1905 zasáhly revoluční bouře i zdejší kraj, ale byly rychle potlačeny a 21 hlavních organizátorů skončilo ve vyhnanství. Poprvní světové válce byla Lysjanka v centru regionálního kozáckého povstání proti německé a rakouské armádě, které běhemobčanské války podporovaly posledního hetmanaPavla Skoropadského. V srpnu1920 již byl celý kraj ovládán bolševickouRudou armádou.
V letech1932–1933 postihl i Lysjanku hladomor, kterému padlo za oběť přes 1 200 obyvatel. Na konci 30. let20. století se Lysjance nevyhnuly anistalinské represe pod záminkou potírání ukrajinského buržoazního nacionalismu. Zadruhé světové války proběhla v únoru1944 v okolí Lysjanky několikadenní tanková bitva v rámci významnéKorsuň-Ševčenkovské operace.
Roku1923 se Lysjanka stala střediskem nově vytvořenéhoLysjanského rajónu, který byl součástí Ševčenkovského okruhu (s centrem v Korsuni)Kyjevské gubernie, později oblasti. Při reformě územního uspořádání roku1954 byl celý rajón začleněn do nově vytvořenéČerkaské oblasti. Při administrativně-teritoriální reformě v červenci 2020 byl počet rajónů oblasti snížen ze dvaceti na čtyři a území Lysjanského rajónu se stalo součástíZvenyhorodského rajónu.[2]
Židé začali na území dnešníUkrajiny ve větší míře přicházet v16. století. Od roku1791 jim bylo carským rozhodnutím povoleno usídlení pouze v pravobřežní části země. V okolí Lysjanky vznikly tři židovské obce: Bojarka, Vynohrad a největší samotná Lysjanka, v níž byla později vybudována i synagoga. Patrně největšího rozmachu dosáhla lysjanská židovská obec koncem19. a začátkem20. století, kdy čítala asi 2 300 obyvatel, kteří tvořili téměř třetinu zdejší populace. Roku1909 byla při zdejší synagoze dokonce otevřena škola, kterou navštěvovalo 120 žáků.
Součástí dějin Lysjanky byly i rozsáhlé protižidovské násilnosti, k nimž došlo především běhemhajdamackého povstání v18. století, ale i v několika jiných obdobích. Lysjanskýpogrom, k němuž došlo poŘíjnové revoluci během občanské války, se stal výchozím motivem románuStavr i Sara ruského spisovateleLeonida Latynina. Německá nacistická okupační moc běhemdruhé světové války přinesla úplnou likvidaci zdejší židovské komunity. Dnes jsou jediným dokladem o někdejší existenci zdejší židovské obce torza dvou židovských hřbitovů na návrší nad Lysjankou.
Obrázky, zvuky či videa k tématuLysjanka na Wikimedia Commons Čerkaská oblast | ||
|---|---|---|
| Rajóny |  | |
| Města | ||
| Sídla městského typu | ||
| Bývalé rajóny | ||
