Označení „luteráni“ je původně polemickým označením ze stranykatolíků, kteří tak označovali jakoheretiky přívržence učeníMartina Luthera (srov.Johann Eck,Adversus Lutheranos et alios hostes Ecclesiae,1520). Později však tímto pojmem označují luteráni sami sebe a vymezují se jím vůči katolíkům i protireformovaným církvím. Církve a sbory se často označují jako „luterské“ církve či sbory. Někdy luteráni (zvláště ti hlásící se k tzv.luterské katolicitě) bývají označováni i jakoaugsburští katolíci.
Bible je v luterskéteologii označována jakonorma normans (normativní norma), luterská vyznání víry pak jakonorma normata (normovaná norma, tj. norma normovaná Biblí). Autoritu v luterských církvích tedy tvoří především PísmaStarého aNového zákona.Deuterokanonické spisy vStarém Zákoně luteráni neřadí do kánonu a luterská teologie je považuje zaapokryfy.
Věrouku tvoří Symbolické knihy obsažené vKnize svornosti, která obsahuje:
Krátkélatinské formule vyjadřují stručně luterskou víru:
Sola gratia – luteráni věří, že jen milost Boží může člověka ospravedlnit a dát mu spásu.
Sola fide – luteráni věří, že jen víra může být odpovědí člověka na Boží nabídku spásy, kdežto úsilí o dobré skutky není podmínkou („skutkařství“), nýbrž důsledkem víry.
Sola scriptura – luteráni věří, že jen Písmo svaté, a ne tradice ani učitelský úřad, je závazné měřítko správné křesťanské víry.
Solus Christus – luteráni věří, že samotná osoba, dílo a naukaJežíše Krista je základem víry a vykoupení člověka.
Zásada rozlišení zákona a evangelia (discrimen legis et evangelii) je klíčovou nejen v teologii luterské, ale obecně v protestantské. Doplňuje reformační zásady uvozené slovem „sola“ v oblastihermeneutiky. Zákonem se rozumí ta část Božího zjevení, v níž jsou obsaženy Boží příkazy, usvědčení zhříchu a tresty za hřích. Evangeliem je ta část Božího zjevení, která člověku, který zhřešil a propadl odsouzení zákona, sděluje, že má věřit, žeKristus sám odpykal a splatil veškerý hřích, a tak pro hříšníka bez jakékoli jeho vlastní zásluhy získal odpuštění hříchu, spravedlnost a věčný život.Formule svornosti nazývá rozlišení zákona a evangelia „jedinečně skvělým paprskem poznání“ (čl. 5).
Luterské církve nazývajíbohoslužbu různě (bohoslužba, služby Boží, mše nebo liturgie, záleží od toho jak má konkrétní církev ve zvyku). Při luterskébohoslužbě má ústřední místokázání.Duchovní přibohoslužbě nosí v některých církvíchornát neboalbu seštólou, v jiných církvích zas černý talár s bílou kamží a dvěmatabulkami pod krkem.Duchovní jsou v konkrétních církvích nazývání dle zvyku různě (kněz, pastor, kazatel nebo farář).Křtí se už malé děti, ale neodmítajíkřest ani v pozdějším věku. Přítomnost Krista veVečeři Páně chápou jakoreálnou. Odmítají však katolické učení otranssubstanciaci, a věří že Kristus je veVečeři Páně přítomenv chlebu a vínu, že jes chlebem a vínem svátostně sjednocen a že jepod spůsobem chleba a vína. Luterské chápaní Kristovy přítomnosti veVečeři Páně se mylně označuje termínemkonsubstanciace. Luterské slaveníVečeře Páně se obvykle skládá z obecné zpovědi,preface,Otčenáše,slov ustanovení,Agnus Dei a samotného přijímání, které je zásadněpod obojím. Většina luterských církví přijímání vysluhuje vkleče u oltářního zábradlí a většina také zachovává zvyk stavět oltáře zády k lidu (ad orientem). Zpověď je v luterských církvích obecní (tiché vyznání hříchů Bohu, společná modlitba lítosti a hromadné rozhřešení celému shromáždění). Existuje také i ušní zpověď faráři.
Zatímco SCEAV a LECAV působí zejména naTěšínsku vMoravskoslezském kraji (i když LECAV má od roku 2003 svůj sbor i vPraze), ECAV vedle Slováků sdružuje Čechy především vPraze,Plzni aBrně a anglickojazyčné luterány v Praze.
V důsledku činnosti misijní společnostiThoughts of Faith vznikla v západních Čechách v 90. letech 20. stoletíČeská evangelická luteránská církev (ČELC), která dosud ale nemá status registrované církve.
K luterství se hlásí kolem 60 miliónů lidí na Zemi. Nejdynamičtěji rostoucími luterskými církvemi jsou církve vEtiopii,Tanzanii a naPapui Nové Guineji. Luteránství je státním náboženstvímIslandu.[1]
Namibie má z afrických zemí nejvyšší podíl luteránů v obyvatelstvu, okolo 50% obyvatel. Ve skutečnosti je jedinou mimoevropskou zemí, kde luteráni tvoří většinu. Ostatní africké země s významnou luteránskou populací jsouEtiopie,Madagaskar aTanzanie.Indonésie je domovem pro největší luteránskou populaci mimo Evropu a Severní Ameriku. Více než 4 miliony obyvatel vyznávají tuto víru. Další velká luteránská komunita žije vIndii, počet se odhaduje na 1,5 milionu věřících. Menší luteránské komunity se nacházejí téměř všude na tomto kontinentu, včetněČíny aMalajsie.
Luterské církve jsou členySvětové rady církví. Luterské církve mají společenství s ostatními evangelickými církvemi vEvropě. Mnoho luterských církví spolupracuje vEvangelické alianci.
Z poslední doby má zásadní význam společné prohlášení k nauce o ospravedlnění meziSvětovým luterským svazem aApoštolským stolcem, kde luterské církve a katolická církev docházejí ke shodě v základní nauce o ospravedlnění (více vizSola fide).
.jpg)
