Luminofor je látka, která vydává světlo, když je vystavena určitému typuzářivé energie. Tentojev nazývámeluminiscence a používá se jak profluorescenci nebofosforescenci látek, které září, pokud jsou osvětlenyultrafialovým zářením nebo viditelným světlem, tak prokatodoluminiscenci látek, které září, když jsou vystavenykatodovému záření (prouduelektronů) vkatodové trubici.
Je-li luminofor vystaven záření,elektrony vatomových obalech prvků, z nichž jsou složenymolekuly luminoforu jsou vybuzeny na vyššíenergetickou hladinu a při návratu na původní hladinu emitují energii v podobě světla určité barvy. Luminofory lze rozdělit do dvou skupin:fluorescenční látky vydávají světlo pouze v době, kdy jsou vystaveny zdroji záření; afosforescenční látky, které emitují záření se zpožděním, takže mohou zářit určitou dobu poté, co je zdroj záření vypnutý, takže jejich jas se snižuje po dobu několika milisekund až dní.
Fluorescenční materiály se používají v případech, kdy luminofor lze vybuzovat průběžně: vevýbojkách,zářivkách, bílýchLED,vakuových aplazmových obrazovkách, přifluoroskopii, vescintilačních senzorech, a prosvětélkující nátěr a pro výtvarné umění používajícíčerné světlo. Fosforeskující látky se používají, pokud je potřebné trvalé světlo, např. pro svítící ciferníky a letecké přístroje, a proradarové obrazovky, kde je třeba, aby skvrny reprezentující zachycený cíl zůstaly viditelné při otáčení radaru. Luminofory provakuové obrazovky byly v období okolodruhé světové války standardizovány a označeny písmenem „P“ a číslem.
Chemický prvekfosfor, podle kterého je nazván jev fosforescence (a v angličtině i luminoforphosphor) však emituje světlo kvůlichemiluminiscenci, nikoli fosforescenci.[1]
Scintilace v anorganických materiálech je způsobenapásovou strukturou energetických hladin vkrystalech. Přicházející částice může vybudit elektron zvalenčního pásu buď dovodivostního pásu nebo pásuexcitonu nacházejícího se těsně pod vodivostním pásem, od kterého je oddělenenergetickou mezerou). Tím ve valenčním pásu vznikneelektronová díra. Příměsi vytvářejí elektronové úrovně vzakázaném pásu. Excitony jsou volně vázanépáry elektron–díra, které putujíkrystalovou mřížkou, až jsou zachyceny jako celek atomem příměsi. Ten pak rychle přejde do základního stavu emisí fotonu (rychlá složka). V případě anorganickýchscintilátorů se příměs aktivátoru typicky volí tak, aby emitované světlo bylo ve viditelném neboblízkém ultrafialovém oboru, kde jsou účinnéfotonásobiče. Díry patřící k elektronům ve vodivostním páse jsou na nich nezávislé. Tyto díry a elektrony jsou postupně zachyceny centry příměsi vybuzeny do určitéhometastabilního stavu, který není dostupný pro excitony. Opožděná de-excitace těchto metastabilních příměsových stavů zpomaluje závislostí na nízký-pravděpodobnostzakázaný mechanismus, opět vede k emisi světla (pomalá složka).
Luminofory jsou často sloučeninypřechodných kovů nebovzácných zemin různých druhů. V anorganických luminoforech tyto nehomogenity v krystalové struktuře jsou obvykle vytvořeny přidáním stopového množstvídopantů, příměsí zvanýchaktivátory. (V řídkých případech mohou roli příměsi hrátdislokace nebo jinéporuchy krystalové mřížky.) Vlnová délka emitovaná emisním centrem závisí na centrálním atomu a na struktuře okolního krystalu.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuPhosphor na anglické Wikipedii.
 | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
![[1]](/mt/?noimg=&dark=on&url=http%3a%2f%2fwww.sphere.bc.ca%2ftest%2ftube-data%2frca-crt1-3.jpg){kind=link}
![[2]](/mt/?noimg=&dark=on&url=http%3a%2f%2fwww.sphere.bc.ca%2ftest%2ftube-data%2frca-crt1-3a.jpg){kind=link}
