Císař a král Ludvík Pobožný jakomiles Christi („Kristův voják“) v rukopiseHrabana Maura z roku826
Ludvík I. Pobožný čiZbožný (německy: Ludwig der Fromme; francouzsky: Louis le Pieux;778Chasseneuil uPoitiers –20. června840Ingelheim) byl římskýkrál acísař, synKarla Velikého. Během vlády se potýkal s rebelií synovce Bernarda, později válčil s vlastními syny, v letech833/34 byl dokonce sesazen z trůnu. Za jeho vlády vypukly celkem tři občanské války. Při porovnání s jeho velkým otcem vyznívá Ludvíkovo hodnocení nepříznivě, je ale nutno dodat, že se potýkal se zcela jinými problémy než Karel a že k žádnému výraznějšímu úpadku za jeho vlády nedošlo.
Narodil se jako třetí synKarla Velikého a jeho druhé manželkyHildegardy Savojské. Podle dobových zdrojů byl poměrně malého vzrůstu, ale robustní postavy a širokých ramen. Jako jediný ze tří bratří přežil Ludvík svého otce, impérium tedy zůstalo celé v jeho rukou. Franští králové jinak měli ve zvyku říši dělit mezi syny, Ludvík ale žádné přeživší bratry neměl.
Roku801 dobyl Ludvík z pověření svého otce namuslimechBarcelonu.Od roku813 byl spolucísařem akorunován jako králakvitánský ještě za života svého otce. Karel přikázal Ludvíka korunovat bez jakéhokoliv přičinění duchovenstva, aby zdůraznil své chápání vztahu světské a církevní moci: císař je povolán ke své moci od Boha, bez prostřednictvípapeže. Po Karlově smrti byl Ludvík opět korunován, tentokrát papežemŠtěpánem IV.Papežství tak získalo argument pro nadřazenost nad císařstvím, protiváhou Ludvíkovi byla legitimizace hodnosti i v očích církve. Korunovace se odehrála v Remeši, pozdějším korunovačním městě francouzských králů.
Ze svého titulu vypustil slovakrál Franků a Langobardů a tituloval seřízením Boží prozřetelnosti vznešený císař. Ludvík byl odmalička pod silným vlivemduchovenstva a osobně byl velmi zbožný, odtud jeho přízvisko. Pro příchylnost k církvi se později dostal do sporů se svým nejstarším synem, spoluvladařemLotharem I. Ten prosazoval nadřazenost světské moci nad církevní, zatímco Ludvík nechával řízení církevních záležitostí výhradně v rukou papeže abiskupů. Střety Ludvíka a jeho synů nabývaly na krutosti, Lothar nechal dokonce svého otce dvakrát zajmout.
Za vlády Ludvíka sefranská říše začala rychle drobit. Důvodem byly jednak spory s příbuznými, dále spory s největšímileníky císaře a konečně územní, jazykové a kulturní odlišnosti jednotlivých částí říše. Císař se nakonec roku839 dohodl se svými syny na rozdělení území říše. Svého syna Ludvíka během posledního tažení donutil ustoupit doRakouska a po návratu doWormsu vyhlásil mír a dal armádu rozpustit. Duševně zlomený císař nedlouho poté onemocněl a roku840 skonal. Společnost mu do poslední chvíle dělal nevlastní bratrDrogo,métský biskup. Ve své závěti předal římské korunovační insignie Lotharovi. Ludvíkovy ostatky spočinuly v métskémkostele sv. Arnulfa, hrob byl ale roku1552 zničen.
SCHNITH, Karl Rudolf, a kol.Mittelalterliche Herrscher in Lebensbildern : von den Karolingern zu den Staufern. Graz ; Wien ; Köln: Verlag Styria, 1990. 388 s.ISBN3-222-11973-2. (německy)