Během druhé světové války nedokončil studium na reálném gymnáziu veSlaném, v roce1942 byl spolu s rodiči z rasových důvodů internován vterezínském ghettu, poté deportován a vězněn v koncentračních táborechOsvětim aSachsenhausen.[2] Po skončení války bez odborné průpravy nastoupil hereckou dráhu v průběhu vojenské základní služby vAUS VN (1945–1947),[3] následně získal krátkodobá angažmá na scénách tehdejších oblastních divadel ve Slaném (1947–1948) aPísku (1948–1949),[4] v letech1950–1955 byl hercem a režisérem vKrajském oblastním divadle České Budějovice.[5]
Od roku1956 patřil ke kmenovým hercům a režisérůmDivadla Petra Bezruče vOstravě[4] (1962–1966 stál v jeho čele ve funkci ředitele),[6] v ostravském studiuČs. televize zastával pozici vedoucího umělecké redakce, moderátora, dramaturga a scenáristy (1966–1970).[4] Po21. srpnu 1968 patřil k protagonistům svobodného necenzurovaného televizního a rozhlasového vysílání realizovaného z improvizovaného studia na vysílači v Ostravě-Hošťálkovicích, které bylo za dramatických okolností28. srpna ukončeno jeho obsazením okupačními jednotkami.[7] V následném období tzv.normalizace byl z politických důvodů z dosavadního zaměstnání propuštěn, vrátil se k herecké práci na svou mateřskou scénu, kde působil i po svém odchodu do důchodu (1980) až do druhé poloviny osmdesátých let 20. století. Vedle divadelní a televizní činnosti herecky spolupracoval s filmem a ostravským studiemČs. rozhlasu (zde také činný jako autor rozhlasových her a scénářů dramatických pořadů).[5]
O jeho životních osudech natočil režisér Petr Lokaj televizní dokumentOsud č. A2026 (2008),[8] v roce2012 se stal pátým laureátemCeny Jaromíra Šavrdy[9] za svědectví o totalitě, kterou uděluje občanské sdružení PANT u příležitostiDne lidských práv. Portrétní dokument s názvemHolocaust v životě Luďka Eliáše režisérek Kláry Řezníčkové a Moniky Horsákové (součást cyklu výukových filmůSami proti zlu vyrobený studenty Audiovizuální tvorbyFilozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě) získal spolu s dalším snímkem oJanu Zajícovi 1. cenu v sekci Člověk a společnost na mezinárodním filmovém festivaluEkofilm (2012).[10] Jeho příběhu se (vedle osudů Michala Salomonoviče a Věry Andrysíkové) věnuje také dokument s názvemHolocaust v Čechách a na Moravě (režie: Monika Horsáková a Klára Řezníčková).
Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s.ISBN80-7008-107-4. S. 127, 291, 292.
Divadlo Petra Bezruče. InKulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2. upr. a rozš. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s.ISBN978-80-7464-386-6. S. 214.
Kolektiv autorů: Divadlo Petra Bezruče 1945–1970. Ostrava : DPB, 1970. 81 s.
Luděk Eliáš. InKulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2. upr. a rozš. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s.ISBN978-80-7464-386-6. S. 239.
FIKEJZ, Miloš.Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s.ISBN978-80-7277-332-9. S. 245–246.
KNIŽÁTKO, Ladislav a kol. Divadlo Petra Bezruče 1945–1975. Ostrava : DPB, 1975. 60 s.
FALTÝNEK, Vilém.Luděk Eliáš : Orální historie – Rozhovory s osobnostmi českého divadla [online]. Divadelní ústav, září 2016 [cit. 2017-02-12].Dostupné online.
Československo
Seznam děl v databáziNárodní knihovny