Motto Mir wëlle bleiwe wat mir sinn (lucembursky) Nous voulons rester ce que nous sommes (francouzsky) Wir wollen bleiben, was wir sind (německy) (Chceme zůstat, co jsme)
První lidé osídlili lucemburské území vpaleolitu, asi před 35 000 lety. Zhruba od roku 600 př. n. l. do roku 100 obývali území LucemburskaKeltové. Zdejší kmen byl znám jakoTreveři.[17] Obýval oblast dolního toku řekyMosely v jižních pásech rozlehléhoArdenského lesa (Arduenna Silva). Jejich hlavním centrem bylooppidumTitelberg. O Treverech vědí historikové relativně hodně díky tomu, že vstoupili do služebJulia Caesara při jehogalském tažení. Byli s Římany nejvíce spolupracujícím galským kmenem a patrně se kulturně i dost romanizovali. Caesarovy komentáře v jehoZápiscích o válce galské jsou nejstarším písemným dokladem o lidském osídlení území Lucemburska. Po Caesarově úspěšném tažení byli Treveři násilně začleněni doŘímské říše, s čímž se ale nesmířili. Po neúspěšných povstáních v letech 54–53 př. n. l. překročila většina treverských rodů řekuRýn, aby se usadila po boku germánských kmenů. Římané později území začlenili do své provincieGallia Belgica, část území spadala i do provincieGermania Inferior. Nejvýznamnějšími památkami nagalsko-římskou epochu jsou zbytky městaRicciacum (současnýDalheim) a římská mozaika zVichtenu, jejíž originál byl umístěn do Národního muzea dějin a umění v Lucemburku.
Za mezník určující faktický vznik Lucemburského hrabství pak Lucemburčané považují postavení Lucemburského hradu (Lucilinburhuc) roku 963.[23] Byl vystavěn patrně na základech staré římské strážní věže. Jeho zakladatelem měl býtSiegfried I., který přišel zArden. Okolo hradu postupně vznikalo středověké město, jež se stalo střediskem nevelkého, leč svou polohou nikoliv nepodstatného panství. Hrabství všakde iure zůstávalo dlouho součástí Lotrinského vévodství. Za prvního opravdu nezávislého lucemburského panovníka je označován ažKonrád I., který se ujal vlády roku 1059. Odřízl zemi od lotrinské vlády, ponechal ji však v rámci Svaté říše římské. Bohaté hrabství připojovalo další a další území, jeho expanzi zastavili ažBrabanti vbitvě u Worringenu roku 1288, v níž se bojovalo oLimburské hrabství, a v níž si připsal porážkuJindřich VI. Lucemburský.
Korunovace Jindřicha Lucemburského a jeho manželky Markéty římskou korunou v Cáchách
Na vévodství bylo hrabství povýšeno roku1354 Janovým synemKarlem IV., jedním z nejvýznamnějších Lucemburků, který se stal iřímským císařem ačeským králem. Prvním vévodou bylVáclav Lucemburský, který z lucemburského dvora učinil kulturní centrum své doby, proslul především jako dlouholetý mecenáš kronikáře a básníkaJeana Froissarta, autora tzv.Kroniky stoleté války, která zachycuje události okolo vleklého sporu Anglie s Francií a mimo jiné také podle očitého vyprávění vojáků popisuje průběhbitvy u Kresčaku, kde padl Jan Lucemburský. Sám Václav byl význačný básník.[28] Jeho připojení hrabství Chiny roku 1364 přivedlo Lucembursko na historický vrchol územní expanze. Posledním Lucemburkem na lucemburském vévodském trůně bylaEliška Zhořelecká.[29]
Bezdětná Eliška se chtěla na převzetí lucemburského panství po své smrti dohodnout sburgundským vévodouFilipem III. Dobrým. Ten však na její smrt nečekal a roku 1441 ji z Lucemburska vyhnal.[30] Tím dle tradičního lucemburského výkladu začalo „400 let cizí nadvlády“.[31]
Protinapoleonské povstání
Po krátkém období vlády burgundských vévodů připadlo Lucembursko v roce1477Habsburkům, kteří ho spojili s Nizozemskem.Španělská linie rodu Habsburků vládla zemi v letech 1556–1684 a 1697–1700.[32] V letech 1684–1697 bylo Lucembursko podfrancouzskou vládou.Rakouská větev rodu Habsburků zde vládla v letech 1714–1795.[33] V letech 1795–1814 bylo Lucembursko opět pod francouzskou nadvládou jakoDépartement des Forêts.Napoleon nicméně dobýval lucemburskou pevnost sedm měsíců, což vedloLazara Carnota ke známému výroku, že Lucemburk je „nejlepší pevností na světě poGibraltaru“, což dalo vzniknout přezdívce města „Gibraltar severu“.[34] Francouzská vláda katolické Lucemburčany popuzovala a v roce 1798 proti ni povstali, nicméně mnoho republikánských myšlenek mělo na Lucembursko trvalý účinek: jedním z mnoha příkladů je napoleonský občanský zákoník (Code civil), který byl přijat v roce 1804 a jen s drobnými úpravami platí dodnes.[35]
Lucemburská pevnost v roce 1867. Krátce poté, po vyhlášení neutrality, byla většina opevnění stržena.
V roce1815 byla země díkyVídeňském kongresu povýšena navelkovévodství, stala se nezávislou a byla spojena vpersonální unii sNizozemskem, se kterým měla tedy společného panovníka, za jehož soukromé vlastnictví bylo Lucembursko považováno. Zároveň bylo zařazeno doNěmeckého spolku a v zemi působila rozhodnutím Vídeňského kongresu rovněžpruská vojenská posádka, která měla odstrašovat Francouze od snahy znovu zemi získat.
V důsledku vyhlášení nezávislostiBelgie přišlo Lucembursko mezi lety1830–1839 přibližně o polovinu svého, většinou frankofonního území, jež se stalobelgickou provincií Lucemburk (viz téžPrvní londýnská smlouva). V roce 1866 spor Francie a Německa o Lucembursko hrozil válkou, kterou odvrátila Druhá londýnská smlouva roku 1867, jež uchovala Lucembursku nezávislost za cenu přísnéneutrality.[36] Pruští vojáci po podepsání smlouvy opustili Lucemburk, jeho mohutné opevnění bylo strženo.[37] Lucemburská ústava byla přijata roku 1868.[38]
Personální unie s Nizozemskem byla rozbita poté, co v roce 1890 Lucemburčané odmítli uznat nástupnictví královnyVilemíny (neboť lucemburská ústava nepřipouštěla vládu ženy, pokud žili další mužství členové vévodského rodu) a vynutili si nástup bývalého nasavského vévodyAdolfa na trůn. Tím se Lucembursko stalo zcela nezávislým státem.
Na počátku 20. století se Lucembursko stalo výrazným výrobcemželeza. Železárny a ocelárny byly koncentrovány především na jihu a jihozápadě země, v oblasti zvané Červená země (lucembursky:Minettsgéigend).[39][40] Sláva lucemburského ocelářství pohasla až v 70. letech 20. století.[41]
Lucembursko se po zrušení personální unie s Nizozemskem dostalo do německé sféry vlivu, byť nadále hlásalo neutralitu. Ta však nezabránila tomu, že 2. srpna 1914 bylo Lucembursko obsazeno Německem.[42] 11. listopadu 1918 jej osvobodiladohodová vojska.Marie-Adéla Lucemburská byla obviňována z kolaborace s Němci a po válce raději abdikovala.[43] I tak se monarchistický systém otřásl v základech: V listopadu 1918 byl ve sněmovně poražen návrh na zrušení monarchie jen velmi těsně: 21 hlasy proti 19. V roce 1919 však odmítla republiku jasná většina 77,8 % lucemburského obyvatelstva v referendu.[44] Během této doby Belgie usilovala o anexi Lucemburska, všechny tyto nároky však byly nakonec napařížské mírové konferenci zamítnuty.[45]
Lucembursko znovu obsadila německá armáda 10. května 1940.[46][47] Velkovévodská rodina odešla doexilu v USA, nejprve v kanadském Montrealu, poté vLondýně zasedla exilová vláda v čele vPierrem Dupongem, klíčovou osobností moderních lucemburských dějin a zakladatelem vlivné Křesťanskosociální lidové strany (Chrëschtlech Sozial Vollekspartei).[48] Německé okupační úřady prohlásily Lucemburčany za německé občany a asi 13 000 jich povolaly do německé armády. 2 848 lucemburských vojáků pak ve válce padlo. V reakci na nucené odvody proběhla po celé zemi od 1. do 3. září 1942 generální stávka.[49] Dupong podporoval sílySpojenců a malý kontingent lucemburských vojáků se podílel i navylodění v Normandii. Spojenecká vojska zemi osvobodila koncem roku 1944. Válka dolehla na Lucemburčany těžce hlavně běhembitvy v Ardenách.[50] 2,45 % lucemburské populace bylo ve válce zabito a třetina všech budov v zemi byla zničena nebo těžce poškozena. Přibližně 1 000–2 500 lucemburských Židů bylo zavražděno běhemholokaustu.[51]
Lucembursko se ve 2. polovině 20. století rovněž stalo jednou z nejbohatších zemí na světě, hlavně díky silnému bankovnímu sektoru, politické stabilitě, nízkým daním (mnozí ho označují dokonce zadaňový ráj[58]) a evropské integraci, jejímž prostřednictvím lucemburští politici systematicky zesilují svůj vliv, nad úroveň, která odpovídá velikosti či lidnatosti této země.
V roce 1999 přijalo Lucembursko měnu euro. V roce 2008 se Lucembursko stalo třetí zemí na světě, kde byla povolenaeutanázie.[59] V roce 2015 přijal parlament zákon povolujícístejnopohlavní manželství.[60] Vzápětí si lucemburský premiérXavier Bettel vzal za manžela muže.[61] Stal se tak druhým předsedou vlády, který během svého mandátu uzavřel homosexuální sňatek (prvním byla islandská premiérkaJóhanna Sigurardóttirová) a prvním, který uzavřel svazekgayů.
Lucemburský státní znak má tři verze – znak malý, střední a velký.Malý znak je tvořen devětkrát, stříbrně a modře, děleným štítem, v něm červený, dvouocasý, zlatě korunovaný lev se zlatou zbrojí. Štít převýšen (nepodšitou) velkovévodskou korunou.Střední znak je oproti malému doplněnštítonoši – dvěma zpět hledícími, zlatými, dvouocasými, korunovanými lvy s červenou zbrojí.Velký znak je oproti střednímu doplněn o klenotŘádu Dubové koruny, který je zavěšen na stuze pod štítem. Vše položeno nahermelínem podšitý, červený plášť, vrcholící velkovévodskou korunou.[63]
Lucemburská hymna je píseňOns Heemecht (českyNaše vlast). Hudbu složil Jean Antoine Zinnen, slova napsal básníkMichel Lentz.
Kromě národní má Lucembursko ještě velkovévodskou hymnu zvanouWilhelmus, ktera se hraje během oficiálních státních ceremonií, je-li přítomna velkovévodská rodina.
Lucembursko je jednou z nejmenších zemí v Evropě. Je 167. nejmenší nezávislou zemí světa ze 194. Země má rozlohu asi 2 586 kilometrů čtverečních. Měří 82 km na délku (zhruba vzdálenostPraha-Pardubice) a 57 km na šířku (zhruba vzdálenost Praha-Příbram)
Lucembursko se dělí na dvě značně odlišné části:
Oesling– část na severu tvoří přibližně třetinu území státu. Nachází se zdePorýnská břidličnatá vrchovina, která je součástíStředoněmecké vysočiny. Průměrnánadmořská výška této oblasti je 400–500m n. m. a nejvyšším vrcholem je současně nejvyšší hora celého velkovévodstvíKneiff (560 m n. m.). Krajina je tvořena náhorní rovinou rozdělenou koryty řek, jako jsouSaner,Clerf neboWiltz. V okolí řek se nacházejíbažiny arašeliniště. Oblast je mnohem méně obydlená a zemědělsky využívaná než jih.
Gutland (francouzsky:Bon Pays) – kopcovitá krajina zaujímá střední a jižní část státu. Průměrná nadmořská výška se pohybuje mezi 250–300 m n. m. Nejvyšší kopce se nacházejí na jihozápadě, nejvyšší hora oblasti jeMont-Saint-Jean se 472 metry. Krajina je tvořenapískovci,vápenci adolomity, jsou zde také bohatá naleziště rud. Zdejší půda je úrodná, zejména u řekyMosely, kde se nachází rozsáhlévinice.
V Lucembursku je bohatá říční síť a až na říčkuKorn náleží všechny do povodí největší lucemburské řeky Mosely, která svým tokem vytvářípřírodní hranici mezi Lucemburskem aNěmeckem. Mosela má sice největšíprůtok, ale nejdelší je se 160km řekaSauer (nebo také Sûre). Národní řekou jeAlzette. Spolu s Moselou vytváří východní hranici státu řeky Sauer aOur.
Hlavní město Lucemburk je zároveň největším městem v zemi. Mezi další důležitásídla patříEsch-sur-Alzette, Echternach,Diekirch,Differdange,Dudelange aSanem. Zajímavý je i Vianden s rozsáhlým románsko-gotickým hradem a domem spisovateleViktora Huga. Lucemburk byl společnostíMercer vyhodnocen jako šesté nejlepší město k životu ze 64 světových metropolí.[64]
Přes třetinu země zaujímají lesy, které se vyskytují především v oblasti Oesling, zatímco Gutland na jihu je využíván spíšezemědělsky. Lesy jsou zejménalistnaté,jehličnaté stromy, které dnes tvoří asi 30 % lucemburských dřevin, byly vysázeny na začátku19. století.[65] Mezi nejčastější dřeviny v severních lesích patří buk, dub, javor a smrk. Velkou část lesní plochy zabírá dubové mlází. Pro nezalesněné oblasti jsou charakteristické kolonievřesovce čtyřřadého acesmíny.
Ösling ohromuje početnými populacemijelena evropského adivokých prasat, z ptáků pakčápa černého nebojeřábka lesního. Jiné druhy ale zaznamenaly rapidní pokles. Příkladem může býtpuštík obecný. Ještě v 60. letech 20. století žilo v Lucembursku 3400 až 4200 hnízdících párů tohoto druhu. V roce 2006 se populace snížila na 15 až 20 hnízdících párů. Patrně moderní formy zemědělství dovedly v Lucembursku (a ovšem i jinde v Evropě) na pokraj vyhynutí takésýčka obecného.[66] Naopak jistým překvapením pro biology se stalo rozšířeníještěrky zední, jejíž tradiční domovinou bývaloStředomoří. Další fauna je typicky středoevropská:lišky,kuny,bažanti. Většina zvěře je chráněna. V Lucembursku je ohroženo 54,8 % druhů savců, 41,5 % druhů ptáků, 33 % druhů plazů, 71,4 % obojživelníků a 62 % druhů ryb.
Podnebí země ovlivňujeAtlantský oceán, ale ikontinentální klima. Lucembursko patří do západoevropského kontinentálního klimatického regionu a tudíž zde nejsou žádné extrémníteploty. Průměrnálednová teplota přibližně 0°C, v červenci se pohybuje okolo 17 stupňů. Celková průměrná teplota je 9 °C. Úhrn ročních srážek činí 700 – 1000mm, i když někde dosahuje až k 1200 mm. Klima Oeslingu je vlhčí a chladnější než klima Gutlandu. Nejtepleji je v údolí řeky Mosely, kde se pěstujevinná réva.
Lucembursko je podleústavy z roku1868 dědičnoukonstituční monarchií.Hlavou státu jelucemburský velkovévoda. Země je jedinýmvelkovévodstvím na světě. Panovnickou dynastií jsounasavští. Pravomocemi velkovévody je svolávat a rozpouštětparlament, podle výsledkůvoleb jmenovatpremiéra avládu a také jmenovat doživotní členyStátní rady. Svého práva na rozpuštění sněmovny velkovévoda nikdy v historii nevyužil. Bez souhlasu lucemburské vlády mu není dovoleno zveřejňovat svá vlastní prohlášení. Do roku 2008 měl velkovévoda právo vetovat zákon. V tom roce však velkovévoda odmítl podepsat zákon oeutanazii, načež byl novelou ústavy obratem práva zákony schvalovat zbaven - od té doby je jen „vyhlašuje“.[68] Různé právní názory se v této věci mírně rozcházejí, nicméně převažuje pohled, že velkovévoda má v této chvíli možnost zabránit tomu, aby zákon vstoupil v platnost, pouze se souhlasem vlády. Někdy je velkovévodský dvůr kritizován za netransparentní hospodaření.[69]
Zákonodárným orgánem Lucemburska jejednokomorový parlament, který má 60poslanců volených na pět let.Sněmovna také schvaluje složení vlády. Vláda je složena zministerského předsedy (tradičně je nazýván státní ministr) a dvanáctiministrů. Dalším důležitým orgánem je Státní rada s 21 členy jmenovanými velkovévodou na doživotí. Nesouhlas státní rady s návrhy zákonů má odkladný účinek, ovšem jen na tři měsíce. Nejvyššísoudní instancí třístupňového soudnictví je Vrchní soudní dvůr.
Občané starší osmnácti a mladší 75 let majípovinnost účastnit se voleb do parlamentu. Voliči mají určitý počet hlasů a mohou všechny své hlasy dát buď kandidátce jedné strany, nebo je rozdělit osobnostem na různých stranických kandidátkách. Jednomu kandidátovi mohou dát maximálně dva hlasy. Dne 7. června 2015 se konalo ústavní referendum k otázce, zda mohou cizí občané za určitých podmínek volit ve volbách do národního parlamentu, zda snížit volební věk na 16 let a zda omezit funkční období ministrů na 10 let. Všechny tři návrhy občané zamítli jasnou většinou: 81 % bylo proti snížení volebního věku, 79 % proti volebnímu právu cizinců a 70 % proti omezení funkčního období ministrů.[70]
PodleIndexu demokracie, který sestavuje tým expertů britského týdeníkuThe Economist, má Lucembursko čtrnáctou nejkvalitnější demokracii na světě (k roku 2021). Patří k 21 zemím na světě, jejíž demokracie je v indexu hodnocena jako "plná" (této výsady se nedostalo v roce 2021 napříkladFrancii,Belgii,Spojeným státům čiČesku).[72]
Lucembursko má nejvyššíHDP na hlavu v celém světě (přepočteno dle parity kupní síly činil v roce2004 70 000 $). Příčinou této vysoce nadprůměrné hodnoty je, že asi třetinu pracovních sil (cca 100 000) tvoří příslušníci okolních států, kteří do Lucemburska dojíždějí a nejsou tudíž do obyvatelstva započítáni. Zemědělství je zastoupeno pouze 0,5 procenty v celkovém HDP.[73] Služby naopak tvoří přes 80 %: v Lucembursku sídlí přes 200 bank. Důležitá je též průmyslová výroba, hlavně průmysl slévárenský, který je ale v celkovém úpadku.
EU je jednoznačně největším obchodním partnerem Lucemburska; obchod s ní tvoří téměř 86 % celkové zahraniční obchodní výměny země. V hlavním městě má sídlo několik mezinárodních institucí, včetně institucí EU (Evropský statistický úřadEurostat,Soudní dvůr Evropské unie, generální sekretariátEvropského parlamentu,Evropská investiční banka aj.).
1. listopadu 2007 otevřelo Lucembursko pracovní trh též pro občany Česka bez jakéhokoliv omezení.
Lucembursko mělo k roku 2021 třetí nejnižší státní dluh v Evropské unii (poEstonsku aBulharsku), vyjádříme-li zadlužení jako procento HDP.[74]
Investiční fondy jsou v Lucembursku osvobozeny oddaně z příjmu právnických osob, obchodní daně idaně z majetku. Především to někdy bývá označováno za znakdaňového ráje, proti čemuž Lucembursko argumentuje, že jeho sazbadaně z příjmu fyzických osob ve výši 42 % naopak patří v Evropě k vyšším a sazba daně z příjmu neinvestičních právnických osob ve výši 17 % je průměrná.[75] Roku 2006 Lucembursko pro fyzické osoby zrušilo majetkovou daň.
V listopadu 2014 vypukl finanční skandál nazvanýLuxembourg Leaks. Lucembursko pomáhalo mezinárodním firmámplatit nižší daně, přičemž tehdejší lucemburský premiérJean-Claude Juncker měl cíleně bránit daňové reformě EU. Tajné dohody mezi Lucemburskem a nadnárodními firmami se týkaly okolo 340 společností.[76] Jenom Německo přišlo na daních kvůli politice Lucemburska o téměř 200 milionů dolarů.[77]
Jediné mezinárodní letiště v Lucembursku jeletiště Lucemburk, kterým v roce 2019 cestovaly 4,4 miliony cestujících.[78] Vlajková letecká společnost Lucemburska nese názevLuxair, další významná letecká společnost je nákladníCargolux.
SPaříží spojuje Lucemburkvysokorychlostní traťTGV, od roku 2007. Díky tomu se lze z Lucemburku do Paříže dostat za dvě hodiny, doŠtrasburku za hodinu a půl. Vlaky TGV končí naNádraží Lucemburk v centru hlavního města, jež bylo otevřeno roku 1859 a pyšní se novobarokní budovou. V roce 2008 byl otevřen nový vlakový terminál pro cestující na letišti v Lucemburku.
Silniční síť disponuje 165 kilometry dálnic, které spojující hlavní město s přilehlými zeměmi. Počet aut na 1 000 osob byl k roku 2021 v Lucembursku 681 – více než v ostatních státech Evropy, s výjimkouLichtenštejnska (781). V Česku je to 554.[79]
Dne 29. února 2020 se Lucembursko stalo první zemí světa, která zavedla bezplatnouveřejnou dopravu na celém svém území; bude téměř zcela financována z veřejných zdrojů.[80] Město Lucemburk v prosinci 2017 znovu zavedlo tramvaje (zrušeny byly roku 1965).[81]
Počet obyvatel je 672 000 (k lednu 2024),[1] což znamená průměrnou hustotu 255 obyvatel na km2. Z nich kolem 45% jsou cizí státní příslušníci (tzv. expati). Imigraci do země vlády podporují a snaží se jí posílit váhu Lucemburska jakožto státu.[82] Kromě toho dojíždí do země za prací cca 185 000 lidí.[83] V roce 1961 byl podíl přeshraničních dojíždějících 3 procenta, v roce 2010 to bylo již 44 procent. Přibližně polovina přeshraničních dojíždějících pochází z Francie.
Průměrný věk je 38,51 let (k roku 2010). To značí, že lucemburská populace je o něco mladší než v jiných evropských státech. Střední délka života v Lucembursku je 82,3 roku - 79,8 let u mužů a 84,9 let u žen (k roku 2016).[84]
V roce2008 žilo 82% obyvatel ve městech a každý rok se míra urbanizace zvyšuje o procento.
Cizí státní příslušníci žijící v Lucembursku (1999)
Složení obyvatelstva je velmi pestré, což je dáno vysokou životní úrovní, nízkou nezaměstnaností, a dalšími faktory.Lucemburčané tvoří nejpočetnější etnikum (52,5%).
Hlavně slévárenský průmysl do země v minulosti přilákal mnohoPortugalců (14,9 %) aItalů (3,7 %), kteří dnes tvoří významnou menšinu v zemi. Dalšími menšinami jsouFrancouzi (7,6 %), Belgičané (3,1 %) aNěmci (2 %). Další menšiny pocházejí ze státůEvropské unie (cca 7%) a ze zbytkusvěta (přes 5%).
V Lucembursku žije přibližně 2 500Jenišů. Nejznámějším místem jejich soustředění je čtvrť Weimerskirch v Lucemburku.
Noviny jsou v Lucembursku tradičně hlavně v němčině: první čísloLuxemburger Wort z roku 1848
Úředními jazyky v Lucembursku jsoufrancouzština,němčina a od roku 1984 ilucemburština, která vznikla z pofrancouzštěléhodialektu moselské němčiny. Francouzština se užívá v politických kruzích, státních institucích,literatuře a vyšším druhuškolství. Němčina je považována za jazyk obchodníků, je vyučována především nazákladních školách a je v převážné míře používána vmédiích, v němčině například vychází největší deníkLuxemburger Wort (založen 1848). Existují však i časopisy a noviny, které tisknou vedle sebe články ve všech třech jazycích, aniž by se překládaly. Lucemburština byla až do 20. století považována za dialekt němčiny, specifický ovšem tím, že přijala mnohem více francouzských slov, než kterýkoli jiný dialekt němčiny. Hovoří se jí hlavně doma, ale v poslední době v ní vychází itisk, objevuje se vrozhlase i vtelevizi a v lucemburštině vychází už i prvníknihy. U vjezdů doměst avesnic je pod běžně užívaným názvem na ceduli zobrazena i jeho podoba v lucemburštině. Vláda na popularizaci a šíření lucemburštiny cíleně pracuje.[85] Posilováním lucemburštiny chce vláda posílit kulturní identitu Lucemburčanů. V této souvislosti se rovněž objevují pokusy o integraci cizojazyčných přistěhovalců do společnosti země prostřednictvím kurzů lucemburštiny. V průzkumuEurobarometru z roku 2005 se ukázalo, že 73 procent populace považuje lucemburštinu za svůj mateřský jazyk.[86] Výzkumy, které chtěly zjistit, jakým jazykem se obyvatelstvo nejčastěji reálně dorozumívá, ovšem ukázaly mimořádnou jazykovou flexibilitu Lucemburčanů: za svůj první jazyk určilo 99 % respondentů francouzštinu, 82 % lucemburštinu, 81 % němčinu a 72 % dokonce angličtinu.[87]
V Lucembursku lze běžně narazit i na čtyřjazyčné nápisy
Podle zákona z 24. února 1984 je národním jazykem lucemburština, texty zákonů a jejich prováděcích předpisů se píší ve francouzštině (toto pravidlo se stalo striktním zvláště po konci druhé světové války, kdy se němčina stala na čas nepopulární), většina rozprav v parlamentu se koná v lucemburštině. Ve správním a právním styku lze používat francouzštinu, němčinu nebo lucemburštinu. Občané mohou psát ve styku s úřady lucembursky, francouzsky nebo německy, odpověď musí, jak dalece možné, následovat v témž jazyce. Jelikož už němčina není národním jazykem (ačkoliv je jazykem úředním), nemohlo se Lucembursko například zúčastnit diskuzí o poslední reformě jejího pravopisu. Velkovévodství vysílá do Německé pravopisné rady pouze jednoho nehlasujícího pozorovatele. Kromě toho se lucemburský velkovévoda od roku 2014 účastní každoročních setkání německy mluvících zemí.
Zcela zvláštní jazyková situace vládne ve školství. Když přicházejí děti do základní školy, umějí většinou jen lucembursky. Od druhé třídy jsou učeny německy a všechny učebnice jsou psány v němčině. Na středních školách se však vyučuje francouzsky. Podobné je to u soudů: v zájmu obecné srozumitelnosti se používá převážně lucemburština, zápis z jednání je vyhotoven v němčině a právní texty jsou citovány ve francouzštině.[88][89]
Portugalští přistěhovalci a jejich potomci mezi sebou tradičně mluvíportugalsky, podle některých průzkumů tak portugalsky mluví až 20 procent lucemburské populace.
Kostel svatého Michala na vrcholu starého opevnění, nejstarší kostel v zemi
Podle zákona o ochraně osobních údajů je v Lucembursku zakázán sběr dat o náboženském nebo filozofickém přesvědčení jednotlivců. Neexistují tudíž žádné oficiální statistiky o počtu stoupenců různých náboženských společenství. Uvádí se, že většinové jeřímskokatolické vyznání, podle matričních dat je katolíků 87 %, podle studie zveřejněné v roce 2011 je to 68,7 %.[90] Bez vyznání je podle této studie 24,9 % Lucemburčanů. Zbytek připadá naprotestanty,židy,muslimy a jiné víry.
Patronkou Lucemburska jeKunhuta Lucemburská. V roce 1988 byla katolická diecéze Lucemburska povýšena na arcibiskupství papežemJanem Pavlem II.
Ne zcela plná odluka katolické církve od státu je patrná ve školství, kde si je možno vybrat mezi výukou náboženství organizovanou katolickou církví, nebo výukou etiky, již organizuje stát. Jiné církve se na výuce podílet nemohou. V Lucembursku se vede rozsáhlá debata, zda tento systém pluralizovat, tedy umožnit příslušníkům jiných církví a náboženství podílet se na výuce předmětu náboženství, nebo naopak církve ze škol zcela eliminovat a školství plněsekularizovat. Stát činí určité přípravné kroky spíše k první variantě, v průzkumu TNS Ilres z roku 2012 však podpořilo 67 procent populace plnou odluku církve od státu.[91]
Nejvýznamnějším lucemburským malířem bylJoseph Kutter, představitel moderního malířství, jenž přešel odimpresionismu kexpresionismu.[92] MalířJean Jacoby je držitelem dvou zlatých olympijských medailí v uměleckých kategoriích, je historicky nejúspěšnějším účastníkem těchto olympijských uměleckých soutěží. Ve svém díle se ostatně zaměřoval na sportovní tematiku.
Fotografie v Lucembursku je často spojována se dvěma významnými muži, kteří se v Lucembursku narodili, ale odešli ještě když byli velmi mladí. Tím jedním bylEdward Steichen (1879–1973), který dělal vynikajícímódní aválečné fotografie v první polovině 20. století a stal se ředitelem oddělení fotografie vMuzeu moderního umění vNew Yorku. Proslul výstavouLidská rodina, která procestovala celý svět a v současnosti je k vidění na lucemburském zámku Clerf (Château de Clervaux).[93] Lucemburským rodákem je takéGabriel Lippmann (1845–1921), který získalNobelovu cenu za fyziku za své úspěchy vbarevné fotografii.[94][95] Existuje však celá řada dalších Lucemburčanů, kteří dokumentovali rozvoj městaLucemburku a země jako celku od 50. let 19. století až do současnosti. Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky, řemesla a umění fotografie v Lucembursku mimo jiné důsledkem změn technologie, zlepšování ekonomických podmínek a míry uznánífotografie jako svéprávné formyumění Lucemburska.Ke známým lucemburským architektům patříLéon Krier, představitelnového urbanismu.
Nejvýznamnějšími výstavními institucemi v Lucembursku jsou Národní muzeum dějin a umění a Muzeum moderního umění velkovévody Jana zvané především pod zkratkouMUDAM, a které těsně přiléhá ke starobylépevnosti Thüngen. Jeho architektem byl držitelPritzkerovy cenyI. M. Pei. Otevřeno bylo roku 2006. I v samotné pevnosti je od roku 2012 muzeum (Musée Dräi Eechelen).
Celé město Lucemburk bylo v roce 1994 zapsáno na seznamSvětového dědictví UNESCO, především díky nejstarším čtvrtím a svému historickému opevnění.[96] K dalším architektonickým památkám patřírománsko-gotickýHrad Vianden, který nechal lucemburský stát opravit v 70. a 80. letech 20. století a z úplné ruiny se stala jedna z nejvzácnějších národních památek.[97] Historický význam má takéklášter Echternach, který měl již v 7. století založitSvatý Willibrord, patron Lucemburska.
Hugo Gernsback byl významným vynálezcem, ale více nakonec proslul jako jeden z otcůsci-fi literatury, kterýžto titul mu náleží zejména proto, že roku 1926 založil proslulý časopisAmazing Stories, označovaný za první sci-fi časopis světa. Zejména díky tomu se po Gernsbackovi jmenuje i nejvýznamnější sci-fi cenaHugo.[102] BásníkMichel Lentz je autoremlucemburské hymny. Status národního básníka majíEdmond de la Fontaine aMichel Rodange.
K nejznámějším lucemburským skladatelům patříGeorges Lentz. Od počátků soutěžeEurovision Song Contest patřilo Lucembursko k pravidelným účastníkům a jeho zástupci soutěž dokonce pětkrát vyhráli. Nikdy ale nešlo o Lucemburčany – v roce 1961 to byl FrancouzJean-Claude Pascal, roku 1965 FrancouzkaFrance Gallová, v roce 1972 ŘekyněVicky Leandros, o rok později FrancouzkaAnne-Marie Davidová a v roce 1983 další FrancouzkaCorinne Hermèsová. Dvakrát Lucembursko reprezentoval na této soutěžiCamillo Felgen, jeden z nejpopulárnějších zpěváků v zemi všech dob.
Lucemburský krátký filmMr Hublot získal v roce 2014Oscara v kategoriianimovanýchkrátkých filmů (Best Animated Short Film).[103] Ve Francii tvoří lucemburská rodačka, režisérkaAnne Fontaineová. Ke známým režisérům patří iPol Cruchten. Lucemburské filmové společnosti se často podílejí na mezinárodních koprodukcích, například americký snímekDívka s perlou z roku 2003 byl točen s lucemburským podílem. Vláda se nicméně snaží podpořit i rozvoj místního filmu, například v roce 2010 podpořilo státní filmový fond (Fonds national de soutien à la production audiovisuelle) výrobu celkem 23 filmů částkou 4,68 milionu eur.
Velkým hráčem na trhu evropských soukromých televizí je společnostRTL Group, která má lucemburské kořeny (zkratka RTL znamenáRadio Télévision Luxembourg). V současnosti firmu vlastní německá korporaceBertelsmann, ale sídlo zůstalo v Lucemburku. Velkou kulturní roli, zejména při šířenírokenrolové hudby v 50. letech a 60. letech, sehrálo Radio Luxembourg, a to i v socialistickém Československu, kde bylo lidově zváno "Laxík".[108] Ač mělo rovněž lucemburské kořeny, v současnosti funguje jen ve Francii (pod značkou RTL, vlastněné touto korporací).
Místní specialitou je šunkaéisleker připravovaná na hornatém severu země. Maso je marinované několik týdnů a pak se několik dní udí. Obvykle se podává nakrájené na tenké plátky s chlebem. Národním jídlem jejudd mat gaardebounen, uzený vepřový límec se širokýmifazolemi.[109] Maso se přes noc marinuje a pak vaří se zeleninou a kořením. Podává se nakrájené na plátky s fazolemi a vařenými bramborami. Další specialitou jehuesenziwwi (fr.:civet de lièvre), neboli zajíc vařený a podávaný v kameninové nádobě během lovecké sezóny. Také rybí jídla jsou velmi oblíbená:f'rell am rèisleck (pstruh v omáčce riesling),hiecht mat kraiderzooss (štika v zelené omáčce) akriibsen (rak v ryzlinkové omáčce). Lucemburskousýrovou specialitou je měkká sýrová pomazánkakachkéis (cancoillotte). Nejoblíbenější polévkou jebouneschlupp, připravovaná zbrambor, zelených fazolí a kyselésmetany. Přidávají se do ní také opečené kouskypárků neboklobásy. Podobně jako ve Francii se hodně jí takécibulačka, v Lucembursku nazývanáöennenzop. Lucemburské klobásy se nazývajíthüringer. K pochoutkám patří i černé jelito (träipen), které bývá podáváno sjablečnou omáčkou. Využívají se i dršťky (kuddelfleck), ovšem na rozdíl od střední Evropy se podávají s pikantní rajčatovou omáčkou. Oblíbené jsou i různé druhybramborových placek abramboráků (gromperekichelcher,tierteg). K nejoblíbenějšímdezertům patří koláčquetschentaart, podobnýbublanině. Podle údajůSvětové zdravotnické organizace vypijíLucemburčané nejvícevína na osobu za rok.[110]
Lucembursko se angažuje rovněž v kosmickém výzkumu.SES S.A. je lucemburská společnost provozující geostacionárnídružice. Je jedním z předních světových vlastníků a provozovatelů satelitů s více než 70 satelity na dvou různých drahách,geostacionární oběžné dráze a střední oběžné dráze Země. Patří mezi ně i známé evropské satelity Astra. Společnost sídlí v lucemburskémBetzdorfu, založena byla v roce 1985. SES je soukromá společnost, ale svůj kosmický program má i lucemburský stát, který patří k osmi zemím, jež se mají podílet na znovudobytí Měsíce v roce 2024 v rámciprojektu Artemis, vedeného Spojenými státy.[112]
Lucemburská univerzita
Dlouho byli Lucemburčané v otázce vyššího vzdělávání odkázáni na studium v zahraničí. To se změnilo roku 2003, kdy byla založenaLucemburská univerzita (Université du Luxembourg, Universität Luxemburg, Universitéit Lëtzebuerg). Má tři fakulty, tři vědecká centra a tři kampusy. Třemi fakultami jsou: Přírodovědecká, technologická a lékařská fakulta (FSTM), Právnická, ekonomická a finanční fakulta (FDEF) a Fakulta humanitních, pedagogických a sociálních věd (FHSE). V roce 2021 měla univerzita 6714 studentů. Vyučuje se zde anglicky, francouzsky a německy. Pokud student neovládá všechny tři jazyky, je pro něj studium dosti problematické, takže většina studentů jsou rodilí Lucemburčané, kteří jsou vedeni k německo-francouzskébilingvnosti od dětství. Navíc univerzita bazíruje na tom, že každý student bakalářského cyklu musí absolvovat jeden semestr v zahraničí. Dalším limitujícím faktorem je školné, asi 400 euro za semestr, pro řadu zahraničních studentů poměrně vysoké. Nicméně důraz klade univerzita stejně hlavně na postgraduální studium a vědecký výzkum.[113]Šanghajský žebříček univerzitu k roku 2021 řadil na 601-700. místo na stupnici kvality všech světových univerzit.[114]
Od pěti let je v zemi povinnápředškolní docházka.Školní docházku musí děti plnit od šesti do patnácti let a vyučování probíhá vícejazyčně.
Dalším významným sportovním stánkem v zemi je halad'Coque (Centre National Sportif et Culturel d'Coque), kde se mj. konaloMistrovství Evropy ve volejbale žen 2007, které pořádalo Lucembursko spolu s Belgií.
↑abcUne croissance démographique réduite en 2023 [online]. 18 April 2024 [cit. 2024-04-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 April 2024. (francouzsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Economic Outlook Database, October 2024 [online].International Monetary Fund [cit. 2025-02-17].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Gini coefficient of equivalised disposable income - EU-SILC survey [online]. Eurostat EU [cit. 2023-11-14].Dostupné online.
↑Eurostat – Tables, Graphs and Maps Interface (TGM) table [online]. Epp.eurostat.ec.europa.eu [cit. 2010-02-21].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑La démographie luxembourgeoise en chiffres [online]. [cit. 2021-11-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 March 2022. (francouzsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Europe :: Luxembourg — The World Factbook - Central Intelligence Agency [online]. [cit. 2020-12-12].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Decision of the Representatives of the Governments of the Member States on the location of the seats of the institutions (12 December 1992) [online]. 2014 [cit. 2017-10-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 October 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Luxembourg | national capital, Luxembourg [online]. [cit. 2020-12-12].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Loi du 24 février 1984 sur le régime des langues [online]. [cit. 2021-09-13].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Constitution du Grand Duché de Luxembourg. [s.l.]: Brochure distribuée par la chambre des députés (48 pages), 2023. S. p. 4 : Chapter I, Section 1, article 4. "La langue du Grand-Duché de Luxembourg est le luxembourgeois. La loi règle l'emploi des langues luxembourgeoise, francaise et allemande.". (french, luxembourgish, german)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Country Ranking - Rainbow Europe [online]. [cit. 2021-10-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 May 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Environmental Performance Index 2022.epi.yale.edu [online]. Yale Center for Environmental Law & Policy [cit. 2023-11-14].Dostupné online.
↑European Union | Definition, Purpose, History, & Members [online]. [cit. 2020-12-12].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Poslední Lucemburkovna: Eliška Zhořelecká byla nejžádanější nevěstou Evropy.100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2020-11-08 [cit. 2021-02-04].Dostupné online. (anglicky)
↑GADE, John Allyne.Luxemburg in the Middle Ages. [s.l.]: Brill Archive 294 s.Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: f78UAAAAIAAJ.
↑ 400 years of foreign sovereigns.luxembourg.public.lu [online]. [cit. 2021-05-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ Luxembourg's history: The Inbred Spanish Rulers of Luxembourg.today.rtl.lu [online]. [cit. 2021-05-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ Luxembourg's history: The Much Less Inbred Austrian Rulers of Luxembourg.today.rtl.lu [online]. [cit. 2021-05-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ Casemates - the Gibraltar of the North.today.rtl.lu [online]. [cit. 2021-05-27].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ce que le Luxembourg doit à Napoléon.Luxemburger Wort - Edition francophone [online]. 2019-08-14 [cit. 2021-05-27].Dostupné online. (francouzsky)
↑ The Binding Effect Upon the German Empire of the Treaty of London of 1867 Neutralizing Luxemburg.The American Journal of International Law. 1915, roč. 9, čís. 4, s. 948–958.Dostupné online [cit. 2021-05-26].ISSN0002-9300.doi:10.2307/2187007.
↑ The Treaty of London: What is it and why do we care?.Luxembourg Times [online]. 2017-12-11 [cit. 2021-05-26].Dostupné online. (anglicky)
↑GERKRATH, Jörg.The Constitution of Luxembourg in the Context of EU and International Law as ‘Higher Law’. Příprava vydání Anneli Albi, Samo Bardutzky. The Hague: T.M.C. Asser PressDostupné online.ISBN978-94-6265-273-6.doi:10.1007/978-94-6265-273-6_6. S. 221–267. (anglicky) DOI: 10.1007/978-94-6265-273-6_6.
↑ The steel industry and Luxembourg.luxembourg.public.lu [online]. [cit. 2021-05-26].Dostupné online. (anglicky)
↑EDWARDS, K. C. Historical Geography of the Luxembourg Iron & Steel Industry: Presidential Address.Transactions and Papers (Institute of British Geographers). 1961, čís. 29, s. 1–16.Dostupné online [cit. 2022-04-08].ISSN1478-4017.doi:10.2307/621240.
↑ Luxembourg’s steel industry since the 60ies.statistiques.public.lu [online]. [cit. 2021-05-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-26. (anglicky)
↑ Luxembourg's history: The Accidental Invasion: Luxembourg’s little-known role in the outbreak of World War I.today.rtl.lu [online]. [cit. 2021-05-26].Dostupné online. (anglicky)
↑LODHI, Natalie. Luxembourg's history: Luxembourg's dynastic crisis and the abdication of Marie-Adélaïde.www.rtl.lu [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (lucembursky)
↑ Luxembourg's history: The referendum that saved the Grand Duchy.today.rtl.lu [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (anglicky)
↑VAN TUYLL, Hubert. War Aims and War Aims Discussions (Belgium) | International Encyclopedia of the First World War (WW1).encyclopedia.1914-1918-online.net [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online.
↑FLETCHER, Willard Allen. The German Administration in Luxemburg 1940-1942: Toward a 'De Facto' Annexation.The Historical Journal. 1970, roč. 13, čís. 3, s. 533–544.Dostupné online [cit. 2022-04-08].ISSN0018-246X.
↑ Pierre Dupong.University of Luxembourg [online]. [cit. 2021-05-26].Dostupné online.
↑ General strike: Legacy of Luxembourg's resistance to the Nazis.Luxembourg Times [online]. 2017-12-11 [cit. 2021-05-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ Luxembourg's history: The Battle of the Bulge, the bloody final hurdle of WWII in Luxembourg.today.rtl.lu [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-08. (anglicky)
↑ Luxembourg.Encyclopedia of Holocaust [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (anglicky)
↑ Robert Schuman položil prazáklady Evropské unie. V jeho rodném domě je dnes knihovna.Český rozhlas Radiožurnál [online]. 2020-05-10 [cit. 2021-02-04].Dostupné online.
↑ŠÁRA, Filip. Před 70 lety podepsalo šest států smlouvu o „uhlí a oceli“, předzvěst Evropské unie.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-05-26].Dostupné online.
↑ Luxembourg and the European integration process.www.cvce.eu [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online.
↑KITZINGER, U. W. Europe: The Six and the Seven.International Organization. 1960, roč. 14, čís. 1, s. 20–36.Dostupné online [cit. 2021-02-05].ISSN0020-8183.
↑ Pierre Werner, 88; Former Prime Minister and 'Father of Euro'.Los Angeles Times [online]. 2002-06-26 [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (anglicky)
↑ Schengen je obyčejná vesnice, počtem obyvatel jako Lesná.Tachovský deník. 2007-12-26.Dostupné online [cit. 2021-02-05].
↑ZACHOVÁ, Aneta. Nizozemsko a Lucembursko jsou na seznamu daňových rájů, nikoli však na oficiálním.Euractiv.cz [online]. 28. 11. 2017 [cit. 2021-05-26].Dostupné online.
↑JANDL, Dominik. Lucembursko je třetí zemí EU, kde bude legální eutanázie.Aktuálně.cz [online]. 2008-12-18 [cit. 2022-04-08].Dostupné online.
↑ Luxembourg City in the top 10 of the most “livable” cities.newyork-cg.mae.lu [online]. Consulate General od Luxembourg in New York [cit. 2022-04-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-31.
↑ Environmental Performance Index 2020.epi.yale.edu [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online.
↑ Lucemburský velkovévoda přijde o pravomoce kvůli kritice eutanazie.Novinky.cz [online]. Borgis, 2008-12-04 [cit. 2022-04-08].Dostupné online.
↑ Ärger um Großherzogin Maria Teresa von Luxemburg.SR.de [online]. 2020-01-30 [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (německy)
↑ Lucemburčané se v referendu postavili proti vládě a odmítli přiznat cizincům volební právo.Reflex.cz [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online.
↑HUBERTY, Martine.Luxembourg: Comfortably Cohesive, in: Keeping European Together: Assessing the State of EU Cohesion [online]. European Council of Foreign Relations, 2016-09-01 [cit. 2022-04-08].Dostupné online.
↑ Democracy Index 2021: the China challenge.Economist Intelligence Unit [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-08. (anglicky)
↑CALDER, Simon. ‘Like The First Step on the Moon’: Luxembourg Makes History as First Country with Free Public Transport.The Independent [online]. 2020-02-29 [cit. 2022-04-07].Dostupné online. (anglicky)
↑ Do Lucemburska se vrátily tramvaje.Československý Dopravák [online]. 2017-12-16 [cit. 2022-04-07].Dostupné online.
↑BEINE, Michel; SOUY, Bénédicte. The evolution of immigration and asylum policy in Luxembourg: insights from IMPALA.Kritische Vierteljahresschrift für Gesetzgebung und Rechtswissenschaft / Critical Quarterly for Legislation and Law / Revue critique trimestrielle de jurisprudence et de législation. 2016, roč. 99, čís. 2, s. 132–154.Dostupné online [cit. 2022-04-08].ISSN2193-7869.
↑ A small, but open society.luxembourg.public.lu [online]. [cit. 2021-10-19].Dostupné online. (anglicky)
↑ The World Factbook — Central Intelligence Agency.web.archive.org [online]. 2017-09-12 [cit. 2022-04-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-12.
↑ 'A special place for Luxembourgish': Grand Duchy's native language enjoys renaissance.the Guardian [online]. 2017-12-28 [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (anglicky)
↑ Europeans and Languages - Eurobarometer.web.archive.org [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-01-28.
↑FEHLEN, Fernand. BaleineBis: Une enquête sur un marché linguistique multilingue en profonde mutation Luxemburgs Sprachenmarkt im Wandel.orbilu.uni.lu. 2009.Dostupné online [cit. 2022-04-08]. (francouzsky)
↑HORNER, Kristine; WEBER, Jean Jacques. The Language Situation in Luxembourg.Current Issues in Language Planning. 2008-08-01, roč. 9, čís. 1, s. 69–128.Dostupné online [cit. 2022-04-08].ISSN1466-4208.doi:10.2167/cilp130.0.
↑DAVIS, Kathryn A.Language Planning in Multilingual Contexts: Policies, communities, and schools in Luxembourg. [s.l.]: John Benjamins Publishing 242 s.Dostupné online.ISBN978-90-272-8280-4. (anglicky) Google-Books-ID: LVBCAAAAQBAJ.
↑BORSENBERGER, Monique; DICKES, Paul. Religions au Luxembourg. Quelle évolution entre 1999-2008 ?.liser.elsevierpure.com. 2011.Dostupné online [cit. 2022-04-08]. (French)
↑MONTEBRUSCO, Lucien. Mehrheit fordert Trennung von Kirche und Staat.www.tageblatt.lu [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (německy)
↑ Kutter and European Expressionism.Artline.ro [online]. [cit. 2021-02-04].Dostupné online.
↑ Wir haben "The Family of Man" in Clervaux besucht.Tourismus in den Ardennen [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (německy)
↑"Steichen, Edward John",Luxemburger Lexikon (Luxembourg: Editions Guy Binsfeld, 2006). (německy)
↑"Lippmann, Gabriel-Jonas-Ferdinand",Luxemburger Lexikon (Luxembourg: Editions Guy Binsfeld, 2006). (německy)
↑ City of Luxembourg: its Old Quarters and Fortifications.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ať žijí duchové po lucembursku: hrad Vianden vstal z popela.Radiožurnál [online]. Český rozhlas, 2012-06-24 [cit. 2022-04-07].Dostupné online.
↑MORAVCOVÁ, Kateřina. Katedrála Notre-Dame: místo odpočinku Jana Lucemburského a mnoha dalších velikánů.Radynacestu.cz [online]. [cit. 2022-04-07].Dostupné online.
↑MORAVCOVÁ, Kateřina. Velkovévodský palác: místo, kde se konají nejvýznamnější návštěvy v zemi.Radynacestu.cz [online]. [cit. 2022-04-07].Dostupné online.
↑ Artémis: le Luxembourg va décrocher la Lune.luxembourg.public.lu [online]. [cit. 2021-02-05].Dostupné online. (francouzsky)
↑LEHMANN, Maura. Knowledge bites: Higher education in Luxembourg.today.rtl.lu [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-24. (anglicky)
↑ University of Luxembourg.www.shanghairanking.com [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online.
↑ Lucemburčan Gaul na Tour: Z hrdiny poustevníkem.iDNES.cz [online]. 2010-07-01 [cit. 2021-02-05].Dostupné online.
↑ Andy Schleck receives Tour de France yellow jersey after two-year wait.the Guardian [online]. 2012-05-29 [cit. 2021-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑ Luxembourg's history: Josy Barthel, Luxembourg’s sole Olympic gold medallist.today.rtl.lu [online]. [cit. 2021-02-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-19. (anglicky)
↑ Luxembourg's history: The unknown Luxembourgish champion of the 1900 Olympic Marathon.today.rtl.lu [online]. [cit. 2021-02-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-12-19. (anglicky)
↑ Marc Girardelli | Luxembourgian skier.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑ Jos Alzin Bio, Stats, and Results | Olympics at Sports-Reference.com.web.archive.org [online]. 2020-04-17 [cit. 2021-02-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-17.
_(cropped).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
