Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Lucembursko

Souřadnice:49°46′12″ s. š.,6°7′48″ v. d.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o Lucemburském velkovévodství. O belgické provincii pojednává článekLucemburk (belgická provincie).
Lucemburské velkovévodství
Grand-Duché de Luxembourg
Großherzogtum Luxemburg
Groussherzogtum Lëtzebuerg
vlajka Lucemburska
Vlajka
znak Lucemburska
Znak
Hymna
Ons Heemecht
Motto

Mir wëlle bleiwe wat mir sinn (lucembursky)
Nous voulons rester ce que nous sommes (francouzsky)
Wir wollen bleiben, was wir sind (německy)
(Chceme zůstat, co jsme)
Geografie

Poloha Lucemburska
Poloha Lucemburska

Hlavní městoLucemburk
Rozloha2 586 km² (168. na světě)
z toho 0,23 % vodní plochy
Nejvyšší bodKneiff (560 m n. m.)
Časové pásmoUTC+1 (SEČ)
UTC+2 (SELČ,letní čas)
Poloha49°46′12″ s. š.,6°7′48″ v. d.
Geodata (OSM)OSM,WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel672 050[1] (163. na světě, 2024)
Hustota zalidnění255 obyv./km² (58. na světě)
HDI 0,927 (velmi vysoký) (20. na světě, 2022)
Jazyklucemburština,němčina,francouzština
Národnostní
složení
Lucemburčané 53 %,Portugalci 14 %,Francouzi 8 %,Italové 4 %
Náboženstvíkatolické 63 %
Státní útvar
Státní zřízeníkonstituční monarchie
Vznik1815 (osvobození od personální unie s Nizozemskem)
Velkovévoda (s)Vilém V.
Předseda vlády (s)Luc Frieden
Měnaeuro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)154 914[2]USD (1. na světě, 2025)
Giniho koeficient30,6[3] (2023)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1442 LUXLU
MPZL
Telefonní předvolba+352
Národní TLD.lu
Logo Wikimedia Commonsmultimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Lucembursko, plným názvemLucemburské velkovévodství (lucemburskyGroussherzogtum Lëtzebuerg,německyGroßherzogtum Luxemburg,francouzskyGrand-Duché de Luxembourg), je malýzápadoevropskývnitrozemskýstát. Na západě a severu sousedí sBelgií, na východě sNěmeckem a na jihu sFrancií. Severní třetina země,Oesling, je kopcovitá, zbytek je rovinatýGutland; podnebí mámírné oceánské. Na ploše asi 2 600 km² žije přibližně 672 000 obyvatel,[1] velkovévodství je taksedmým nejmenším suverénním státem v Evropě,[4] jednou z nejméně zalidněných zemí v Evropě[5] adruhým nejméně lidnatým státem Evropské unie (EU). Jeho hlavní a nejlidnatější městoLucemburk[6] je sídlem několika institucí EU, zejménaSoudního dvora.[7][8] Mezidalší velká sídla patříEsch-sur-Alzette,Differdange aDudelange. Mírná většina obyvatel jsouLucemburčané, největšími menšinami jsouPortugalci aFrancouzi. Úředními jazyky jsoulucemburština,němčina afrancouzština.[9][10]

Počátekdějin Lucemburska se obvykle klade k roku 963, kdy hraběSiegfried získal římské opevnění zvané Lucilinburhuc, a to odbenediktínského kláštera vTrevíru. Siegfriedovi potomci zvětšovali území sňatky, válkami avazalskými vztahy. Na konci 13. století vládli již na značném území jakolucemburská hrabata. V roce 1308 se lucemburský hraběJindřich VII. stal římským králem a pozdějicísařem Svaté říše římské. Lucemburský rod běhemvrcholného středověku dokázal na císařský stolec prosadit čtyři panovníky. Jeden z nich,Karel IV., povýšil v roce 1354 hrabství navévodství. To bylo posléze inkorporováno doBurgundského kraje,Habsburského Nizozemí,Francouzského království a nakonec bylo ovládnutoNapoleonem a začleněno doPrvní francouzské republiky acísařství. Současný stát vznikl naVídeňském kongresu v roce 1815. Roku 1839 byla čistě francouzsky mluvící část Lucemburska, takřka polovina území, postoupenaBelgii. Od té doby Lucembursko existuje ve stejných hranicích.

Lucembursko jezastupitelská demokracie akonstituční monarchie svelkovévodou jako ceremoniálníhlavou státu,zákonodárným orgánem jejednokomorový parlament. Jerozvinutou zemí s velmi vyspělou ekonomikou, má nejvyššíhrubý domácí produkt dle parity kupní síly na obyvatele na světě.Index lidského rozvoje a rovnostLGBT osob jej řadí mezi nejvýše postavené v Evropě.[11][12] Lucembursko je proslulé ochranou životního prostředí, podle indexuEnvironmental Performance Index je šestou nejlepší zemí na světě.[13] Země chce dosáhnout nulových emisískleníkových plynů do roku 2050. Je zakládajícím členemOrganizace spojených národů,Severoatlantické aliance,Evropské unie,[14]schengenského prostoru,eurozóny,Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj aBeneluxu.[15][16]

Dějiny

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Lucemburska.
Římská mozaika z Vichtenu

První lidé osídlili lucemburské území vpaleolitu, asi před 35 000 lety. Zhruba od roku 600 př. n. l. do roku 100 obývali území LucemburskaKeltové. Zdejší kmen byl znám jakoTreveři.[17] Obýval oblast dolního toku řekyMosely v jižních pásech rozlehléhoArdenského lesa (Arduenna Silva). Jejich hlavním centrem bylooppidumTitelberg. O Treverech vědí historikové relativně hodně díky tomu, že vstoupili do služebJulia Caesara při jehogalském tažení. Byli s Římany nejvíce spolupracujícím galským kmenem a patrně se kulturně i dost romanizovali. Caesarovy komentáře v jehoZápiscích o válce galské jsou nejstarším písemným dokladem o lidském osídlení území Lucemburska. Po Caesarově úspěšném tažení byli Treveři násilně začleněni doŘímské říše, s čímž se ale nesmířili. Po neúspěšných povstáních v letech 54–53 př. n. l. překročila většina treverských rodů řekuRýn, aby se usadila po boku germánských kmenů. Římané později území začlenili do své provincieGallia Belgica, část území spadala i do provincieGermania Inferior. Nejvýznamnějšími památkami nagalsko-římskou epochu jsou zbytky městaRicciacum (současnýDalheim) a římská mozaika zVichtenu, jejíž originál byl umístěn do Národního muzea dějin a umění v Lucemburku.

Zlatý kodex z Echternachu

Lucemburské území pak bylo ve 3. století osídleno germánskýmiFranky a Římany opuštěno v roce 406. Germánský jazykfranština, jímž tito sálští Frankové mluvili, je považován za základ dnešnílucemburštiny.[18] Franské území se stalo součástí menšíhomerovejského královstvíAustrasie. To bylo po smrti posledního merovejského krále roku 751 začleněno doFranské říše, v době jejího vrcholu za vládyPipina III. aKarla Velikého.Verdunská smlouva z roku 843 pak toto území přisoudilaStředofranské říši, v roce 855 pak přešlo podLotharingii. Roku 959 se stalo součástíLotrinského vévodství. Spolu s ním se stalo součástíSvaté říše římské.

Svatý Willibrord káže

Christianizace Lucemburska spadá zhruba do 7. století. Klíčovou postavou v ní bylSvatý Willibrord,benediktin zNorthumbrie. Ten roku 698 založil klášter vEchternachu.[19] Je připomínán každoročním tanečním procesím, posledním takovým v Evropě, jež je doloženo prvně z roku 1100.[20] Od roku 2010 je zapsáno na listiněnehmotného světové kulturního dědictvíUNESCO.[21] Echternach se díky Willibrordovi stal kulturním centremraně středověkého Lucemburska, v klášteře vznikl napříkladZlatý kodex z Echternachu.[22]

Siegfried I. Lucemburský

Za mezník určující faktický vznik Lucemburského hrabství pak Lucemburčané považují postavení Lucemburského hradu (Lucilinburhuc) roku 963.[23] Byl vystavěn patrně na základech staré římské strážní věže. Jeho zakladatelem měl býtSiegfried I., který přišel zArden. Okolo hradu postupně vznikalo středověké město, jež se stalo střediskem nevelkého, leč svou polohou nikoliv nepodstatného panství. Hrabství všakde iure zůstávalo dlouho součástí Lotrinského vévodství. Za prvního opravdu nezávislého lucemburského panovníka je označován ažKonrád I., který se ujal vlády roku 1059. Odřízl zemi od lotrinské vlády, ponechal ji však v rámci Svaté říše římské. Bohaté hrabství připojovalo další a další území, jeho expanzi zastavili ažBrabanti vbitvě u Worringenu roku 1288, v níž se bojovalo oLimburské hrabství, a v níž si připsal porážkuJindřich VI. Lucemburský.

Iluminovaná stránka z kroniky, v jejímž středu se nalézá oltář, na němž se nachází kalich, Bible, jedna koruna a dvě svíčky. Z obou stran vedle oltáře stojí houf mužů v rouchu. Před oltářem stojí arcibiskup, jenž druhou korunu pokládá na hlavu klečícího muže. Za klečícím mužem klečí také jeho žena čekající na korunovaci první korunou položené na oltáři. Všechny vyobrazené postavy jsou stejně vysoké a podobně oděné do rouch, mají až na výjimky stejně dlouhé vlasy sahající pod uši a podobné obličeje.
Korunovace Jindřicha Lucemburského a jeho manželky Markéty římskou korunou v Cáchách

Panování dynastie obecně známé jakoLucemburkové bylo ovšem zlatou dobou lucemburské historie. Podle spisuJana z Arrasu odvozovali Lucemburkové svůj původ od bájné vílyMeluzíny.[24] Skutečnou zakladatelkou rodu však byla hraběnkaErmesinda (asi11861247), jediný potomek hraběteJindřicha IV. Slepého.[25] Roku1308 se rodu lucemburských hrabat dostalo velké cti:Jindřich VII. Lucemburský byl po smrtiAlbrechta Habsburského zvolen králem vřímskoněmecké říši.[26] Tím se Lucemburkové i Lucembursko staly důležitým hráčem evropské politiky. V roce1310 seLucemburkovédostali na český trůn, když seJan Lucemburský oženil sEliškou Přemyslovnou.[27] Jan byl považován za symbol středověkých rytířských ctností, v Lucembursku založil například tradici slavnostíSchueberfouer (1340) a je zde vnímán jako národní hrdina.

Václav Lucemburský, první lucemburský vévoda

Na vévodství bylo hrabství povýšeno roku1354 Janovým synemKarlem IV., jedním z nejvýznamnějších Lucemburků, který se stal iřímským císařem ačeským králem. Prvním vévodou bylVáclav Lucemburský, který z lucemburského dvora učinil kulturní centrum své doby, proslul především jako dlouholetý mecenáš kronikáře a básníkaJeana Froissarta, autora tzv.Kroniky stoleté války, která zachycuje události okolo vleklého sporu Anglie s Francií a mimo jiné také podle očitého vyprávění vojáků popisuje průběhbitvy u Kresčaku, kde padl Jan Lucemburský. Sám Václav byl význačný básník.[28] Jeho připojení hrabství Chiny roku 1364 přivedlo Lucembursko na historický vrchol územní expanze. Posledním Lucemburkem na lucemburském vévodském trůně bylaEliška Zhořelecká.[29]

Bezdětná Eliška se chtěla na převzetí lucemburského panství po své smrti dohodnout sburgundským vévodouFilipem III. Dobrým. Ten však na její smrt nečekal a roku 1441 ji z Lucemburska vyhnal.[30] Tím dle tradičního lucemburského výkladu začalo „400 let cizí nadvlády“.[31]

Protinapoleonské povstání

Po krátkém období vlády burgundských vévodů připadlo Lucembursko v roce1477Habsburkům, kteří ho spojili s Nizozemskem.Španělská linie rodu Habsburků vládla zemi v letech 1556–1684 a 1697–1700.[32] V letech 1684–1697 bylo Lucembursko podfrancouzskou vládou.Rakouská větev rodu Habsburků zde vládla v letech 1714–1795.[33] V letech 1795–1814 bylo Lucembursko opět pod francouzskou nadvládou jakoDépartement des Forêts.Napoleon nicméně dobýval lucemburskou pevnost sedm měsíců, což vedloLazara Carnota ke známému výroku, že Lucemburk je „nejlepší pevností na světě poGibraltaru“, což dalo vzniknout přezdívce města „Gibraltar severu“.[34] Francouzská vláda katolické Lucemburčany popuzovala a v roce 1798 proti ni povstali, nicméně mnoho republikánských myšlenek mělo na Lucembursko trvalý účinek: jedním z mnoha příkladů je napoleonský občanský zákoník (Code civil), který byl přijat v roce 1804 a jen s drobnými úpravami platí dodnes.[35]

Lucemburská pevnost v roce 1867. Krátce poté, po vyhlášení neutrality, byla většina opevnění stržena.

V roce1815 byla země díkyVídeňském kongresu povýšena navelkovévodství, stala se nezávislou a byla spojena vpersonální unii sNizozemskem, se kterým měla tedy společného panovníka, za jehož soukromé vlastnictví bylo Lucembursko považováno. Zároveň bylo zařazeno doNěmeckého spolku a v zemi působila rozhodnutím Vídeňského kongresu rovněžpruská vojenská posádka, která měla odstrašovat Francouze od snahy znovu zemi získat.

V důsledku vyhlášení nezávislostiBelgie přišlo Lucembursko mezi lety18301839 přibližně o polovinu svého, většinou frankofonního území, jež se stalobelgickou provincií Lucemburk (viz téžPrvní londýnská smlouva). V roce 1866 spor Francie a Německa o Lucembursko hrozil válkou, kterou odvrátila Druhá londýnská smlouva roku 1867, jež uchovala Lucembursku nezávislost za cenu přísnéneutrality.[36] Pruští vojáci po podepsání smlouvy opustili Lucemburk, jeho mohutné opevnění bylo strženo.[37] Lucemburská ústava byla přijata roku 1868.[38]

Adolf Lucemburský

Personální unie s Nizozemskem byla rozbita poté, co v roce 1890 Lucemburčané odmítli uznat nástupnictví královnyVilemíny (neboť lucemburská ústava nepřipouštěla vládu ženy, pokud žili další mužství členové vévodského rodu) a vynutili si nástup bývalého nasavského vévodyAdolfa na trůn. Tím se Lucembursko stalo zcela nezávislým státem.

Na počátku 20. století se Lucembursko stalo výrazným výrobcemželeza. Železárny a ocelárny byly koncentrovány především na jihu a jihozápadě země, v oblasti zvané Červená země (lucembursky:Minettsgéigend).[39][40] Sláva lucemburského ocelářství pohasla až v 70. letech 20. století.[41]

Lucembursko se po zrušení personální unie s Nizozemskem dostalo do německé sféry vlivu, byť nadále hlásalo neutralitu. Ta však nezabránila tomu, že 2. srpna 1914 bylo Lucembursko obsazeno Německem.[42] 11. listopadu 1918 jej osvobodiladohodová vojska.Marie-Adéla Lucemburská byla obviňována z kolaborace s Němci a po válce raději abdikovala.[43] I tak se monarchistický systém otřásl v základech: V listopadu 1918 byl ve sněmovně poražen návrh na zrušení monarchie jen velmi těsně: 21 hlasy proti 19. V roce 1919 však odmítla republiku jasná většina 77,8 % lucemburského obyvatelstva v referendu.[44] Během této doby Belgie usilovala o anexi Lucemburska, všechny tyto nároky však byly nakonec napařížské mírové konferenci zamítnuty.[45]

Pierre Dupong

Lucembursko znovu obsadila německá armáda 10. května 1940.[46][47] Velkovévodská rodina odešla doexilu v USA, nejprve v kanadském Montrealu, poté vLondýně zasedla exilová vláda v čele vPierrem Dupongem, klíčovou osobností moderních lucemburských dějin a zakladatelem vlivné Křesťanskosociální lidové strany (Chrëschtlech Sozial Vollekspartei).[48] Německé okupační úřady prohlásily Lucemburčany za německé občany a asi 13 000 jich povolaly do německé armády. 2 848 lucemburských vojáků pak ve válce padlo. V reakci na nucené odvody proběhla po celé zemi od 1. do 3. září 1942 generální stávka.[49] Dupong podporoval sílySpojenců a malý kontingent lucemburských vojáků se podílel i navylodění v Normandii. Spojenecká vojska zemi osvobodila koncem roku 1944. Válka dolehla na Lucemburčany těžce hlavně běhembitvy v Ardenách.[50] 2,45 % lucemburské populace bylo ve válce zabito a třetina všech budov v zemi byla zničena nebo těžce poškozena. Přibližně 1 000–2 500 lucemburských Židů bylo zavražděno běhemholokaustu.[51]

Jacques Santer (vpravo) se jako předsedaEK zdraví v roce 1998 s tehdejším předsedou české vládyJosefem Tošovským

Podruhé světové válce stálo Lucemburské velkovévodství u zroduOrganizace spojených národů (1945) aSeveroatlantické aliance (1949). Neutrality se formálně zřeklo roku 1948. Lucemburští politici se začali výrazně angažovat rovněž vevropském integračním procesu. LucemburčanRobert Schuman patří k otcům myšlenkyEvropské unie.[52] Lucembursko také patřilo v roce 1951 k šesti zakládajícím členůmEvropského společenství uhlí a oceli, jádra budoucíhoEvropského hospodářského společenství a posléze i Evropské unie.[53][54] Těchto šest zakládajících členů dodnes vytváří neformální skupinu zvanou někdyVnitřní šestka, která je považována za motor integračních procesů.[55] Lucemburčané se také často stávají předsedyEvropské komise, byli jimiJacques Santer,Gaston Thorn aJean-Claude Juncker. Lucemburský politikPierre Werner je někdy nazýván "otcemeura".[56] 14. června 1985 byla u lucemburské obceSchengen podepsána tzv.Schengenská smlouva o postupném rušení kontrol na společných hranicích.[57] Dosud ji podepsalo 26 evropských států a zóna volného pohybu lidí se dodnes nazýváschengenský prostor.

Xavier Bettel

Lucembursko se ve 2. polovině 20. století rovněž stalo jednou z nejbohatších zemí na světě, hlavně díky silnému bankovnímu sektoru, politické stabilitě, nízkým daním (mnozí ho označují dokonce zadaňový ráj[58]) a evropské integraci, jejímž prostřednictvím lucemburští politici systematicky zesilují svůj vliv, nad úroveň, která odpovídá velikosti či lidnatosti této země.

V roce 1999 přijalo Lucembursko měnu euro. V roce 2008 se Lucembursko stalo třetí zemí na světě, kde byla povolenaeutanázie.[59] V roce 2015 přijal parlament zákon povolujícístejnopohlavní manželství.[60] Vzápětí si lucemburský premiérXavier Bettel vzal za manžela muže.[61] Stal se tak druhým předsedou vlády, který během svého mandátu uzavřel homosexuální sňatek (prvním byla islandská premiérkaJóhanna Sigurardóttirová) a prvním, který uzavřel svazekgayů.

Státní symboly

[editovat |editovat zdroj]

Vlajka

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Lucemburská vlajka.

Lucemburská vlajka je tvořena listem o poměru stran 3:5 se třemi vodorovnými pruhy – červeným, bílým a světle modrým.[62]

Znak

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Lucemburska.

Lucemburský státní znak má tři verze – znak malý, střední a velký.Malý znak je tvořen devětkrát, stříbrně a modře, děleným štítem, v něm červený, dvouocasý, zlatě korunovaný lev se zlatou zbrojí. Štít převýšen (nepodšitou) velkovévodskou korunou.Střední znak je oproti malému doplněnštítonoši – dvěma zpět hledícími, zlatými, dvouocasými, korunovanými lvy s červenou zbrojí.Velký znak je oproti střednímu doplněn o klenotŘádu Dubové koruny, který je zavěšen na stuze pod štítem. Vše položeno nahermelínem podšitý, červený plášť, vrcholící velkovévodskou korunou.[63]

Hymna

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Lucemburská hymna.

Lucemburská hymna je píseňOns Heemecht (českyNaše vlast). Hudbu složil Jean Antoine Zinnen, slova napsal básníkMichel Lentz.

Kromě národní má Lucembursko ještě velkovévodskou hymnu zvanouWilhelmus, ktera se hraje během oficiálních státních ceremonií, je-li přítomna velkovévodská rodina.

Geografie

[editovat |editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Geografie Lucemburska.
Mapa Lucemburska

Lucembursko je jednou z nejmenších zemí v Evropě. Je 167. nejmenší nezávislou zemí světa ze 194. Země má rozlohu asi 2 586 kilometrů čtverečních. Měří 82 km na délku (zhruba vzdálenostPraha-Pardubice) a 57 km na šířku (zhruba vzdálenost Praha-Příbram)

Lucembursko se dělí na dvě značně odlišné části:

  • Oesling– část na severu tvoří přibližně třetinu území státu. Nachází se zdePorýnská břidličnatá vrchovina, která je součástíStředoněmecké vysočiny. Průměrnánadmořská výška této oblasti je 400–500m n. m. a nejvyšším vrcholem je současně nejvyšší hora celého velkovévodstvíKneiff (560 m n. m.). Krajina je tvořena náhorní rovinou rozdělenou koryty řek, jako jsouSaner,Clerf neboWiltz. V okolí řek se nacházejíbažiny arašeliniště. Oblast je mnohem méně obydlená a zemědělsky využívaná než jih.
  • Gutland (francouzsky:Bon Pays) – kopcovitá krajina zaujímá střední a jižní část státu. Průměrná nadmořská výška se pohybuje mezi 250–300 m n. m. Nejvyšší kopce se nacházejí na jihozápadě, nejvyšší hora oblasti jeMont-Saint-Jean se 472 metry. Krajina je tvořenapískovci,vápenci adolomity, jsou zde také bohatá naleziště rud. Zdejší půda je úrodná, zejména u řekyMosely, kde se nachází rozsáhlévinice.

V Lucembursku je bohatá říční síť a až na říčkuKorn náleží všechny do povodí největší lucemburské řeky Mosely, která svým tokem vytvářípřírodní hranici mezi Lucemburskem aNěmeckem. Mosela má sice největšíprůtok, ale nejdelší je se 160km řekaSauer (nebo také Sûre). Národní řekou jeAlzette. Spolu s Moselou vytváří východní hranici státu řeky Sauer aOur.

Východní část Oeslingu, kde se nachází turisticky atraktivníMalé lucemburské Švýcarsko, je součástípřírodního parku zasahujícího i do Německa.

Hlavní město Lucemburk je zároveň největším městem v zemi. Mezi další důležitásídla patříEsch-sur-Alzette, Echternach,Diekirch,Differdange,Dudelange aSanem. Zajímavý je i Vianden s rozsáhlým románsko-gotickým hradem a domem spisovateleViktora Huga. Lucemburk byl společnostíMercer vyhodnocen jako šesté nejlepší město k životu ze 64 světových metropolí.[64]

Fauna a flóra

[editovat |editovat zdroj]
Čáp černý

Přes třetinu země zaujímají lesy, které se vyskytují především v oblasti Oesling, zatímco Gutland na jihu je využíván spíšezemědělsky. Lesy jsou zejménalistnaté,jehličnaté stromy, které dnes tvoří asi 30 % lucemburských dřevin, byly vysázeny na začátku19. století.[65] Mezi nejčastější dřeviny v severních lesích patří buk, dub, javor a smrk. Velkou část lesní plochy zabírá dubové mlází. Pro nezalesněné oblasti jsou charakteristické kolonievřesovce čtyřřadého acesmíny.

Ösling ohromuje početnými populacemijelena evropského adivokých prasat, z ptáků pakčápa černého nebojeřábka lesního. Jiné druhy ale zaznamenaly rapidní pokles. Příkladem může býtpuštík obecný. Ještě v 60. letech 20. století žilo v Lucembursku 3400 až 4200 hnízdících párů tohoto druhu. V roce 2006 se populace snížila na 15 až 20 hnízdících párů. Patrně moderní formy zemědělství dovedly v Lucembursku (a ovšem i jinde v Evropě) na pokraj vyhynutí takésýčka obecného.[66] Naopak jistým překvapením pro biology se stalo rozšířeníještěrky zední, jejíž tradiční domovinou bývaloStředomoří. Další fauna je typicky středoevropská:lišky,kuny,bažanti. Většina zvěře je chráněna. V Lucembursku je ohroženo 54,8 % druhů savců, 41,5 % druhů ptáků, 33 % druhů plazů, 71,4 % obojživelníků a 62 % druhů ryb.

PodleEnvironmental Performance Indexu (edice 2020), který se sestavujeYaleova univerzita, má Lucembursko druhou nejlepšíochranu životního prostředí na světě.[67]

Klima

[editovat |editovat zdroj]
Klima ve městě Lucemburku

Podnebí země ovlivňujeAtlantský oceán, ale ikontinentální klima. Lucembursko patří do západoevropského kontinentálního klimatického regionu a tudíž zde nejsou žádné extrémníteploty. Průměrnálednová teplota přibližně 0°C, v červenci se pohybuje okolo 17 stupňů. Celková průměrná teplota je 9 °C. Úhrn ročních srážek činí 700 – 1000mm, i když někde dosahuje až k 1200 mm. Klima Oeslingu je vlhčí a chladnější než klima Gutlandu. Nejtepleji je v údolí řeky Mosely, kde se pěstujevinná réva.

Největší města

[editovat |editovat zdroj]

Politika

[editovat |editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článcích Politický systém Lucemburska aPolitické strany v Lucembursku.
Lucemburský parlament
Hôtel Saint-Maximin, sídlo premiéra a ministerstva zahraničí

Lucembursko je podleústavy z roku1868 dědičnoukonstituční monarchií.Hlavou státu jelucemburský velkovévoda. Země je jedinýmvelkovévodstvím na světě. Panovnickou dynastií jsounasavští. Pravomocemi velkovévody je svolávat a rozpouštětparlament, podle výsledkůvoleb jmenovatpremiéra avládu a také jmenovat doživotní členyStátní rady. Svého práva na rozpuštění sněmovny velkovévoda nikdy v historii nevyužil. Bez souhlasu lucemburské vlády mu není dovoleno zveřejňovat svá vlastní prohlášení. Do roku 2008 měl velkovévoda právo vetovat zákon. V tom roce však velkovévoda odmítl podepsat zákon oeutanazii, načež byl novelou ústavy obratem práva zákony schvalovat zbaven - od té doby je jen „vyhlašuje“.[68] Různé právní názory se v této věci mírně rozcházejí, nicméně převažuje pohled, že velkovévoda má v této chvíli možnost zabránit tomu, aby zákon vstoupil v platnost, pouze se souhlasem vlády. Někdy je velkovévodský dvůr kritizován za netransparentní hospodaření.[69]

Zákonodárným orgánem Lucemburska jejednokomorový parlament, který má 60poslanců volených na pět let.Sněmovna také schvaluje složení vlády. Vláda je složena zministerského předsedy (tradičně je nazýván státní ministr) a dvanáctiministrů. Dalším důležitým orgánem je Státní rada s 21 členy jmenovanými velkovévodou na doživotí. Nesouhlas státní rady s návrhy zákonů má odkladný účinek, ovšem jen na tři měsíce. Nejvyššísoudní instancí třístupňového soudnictví je Vrchní soudní dvůr.

Občané starší osmnácti a mladší 75 let majípovinnost účastnit se voleb do parlamentu. Voliči mají určitý počet hlasů a mohou všechny své hlasy dát buď kandidátce jedné strany, nebo je rozdělit osobnostem na různých stranických kandidátkách. Jednomu kandidátovi mohou dát maximálně dva hlasy. Dne 7. června 2015 se konalo ústavní referendum k otázce, zda mohou cizí občané za určitých podmínek volit ve volbách do národního parlamentu, zda snížit volební věk na 16 let a zda omezit funkční období ministrů na 10 let. Všechny tři návrhy občané zamítli jasnou většinou: 81 % bylo proti snížení volebního věku, 79 % proti volebnímu právu cizinců a 70 % proti omezení funkčního období ministrů.[70]

Nejdůležitějšími politickými stranami jsouKřesťanskosociální lidová strana (CSV) aLucemburská socialistická dělnická strana (LSAP). Politologové shledávají v lucemburském politickém systému jistékorporativistické rysy (koordinaci politik stran s odbory a zaměstnavateli) či minimálně rysy konsensualistické.[71]

PodleIndexu demokracie, který sestavuje tým expertů britského týdeníkuThe Economist, má Lucembursko čtrnáctou nejkvalitnější demokracii na světě (k roku 2021). Patří k 21 zemím na světě, jejíž demokracie je v indexu hodnocena jako "plná" (této výsady se nedostalo v roce 2021 napříkladFrancii,Belgii,Spojeným státům čiČesku).[72]

V Lucembursku sídlíSoudní dvůr Evropské unie,Evropský účetní dvůr,Eurostat nebo sekretariátEvropského parlamentu.

Administrativní dělení

[editovat |editovat zdroj]
mapa lucemburských kantonů
Související informace naleznete také v článku Administrativní dělení Lucemburska.

Země je rozdělena do 12 kantonů, které jsou dále rozděleny do celkem 105 komunit.

Ekonomika

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Lucemburska.
Grafické znázornění lucemburského vývozu ve 28 barevných kategoriích.

V roce1921 byla založenaBelgicko-lucemburská ekonomická unie (do účinnosti přišla v roce 1922). Spolupráce mezi těmito státy se projevovala např. vytvořenímměnové unie, kdy bylo možno používat až do zavedení euralucemburský frank na belgickém území a naopak.

Lucembursko má nejvyššíHDP na hlavu v celém světě (přepočteno dle parity kupní síly činil v roce2004 70 000 $). Příčinou této vysoce nadprůměrné hodnoty je, že asi třetinu pracovních sil (cca 100 000) tvoří příslušníci okolních států, kteří do Lucemburska dojíždějí a nejsou tudíž do obyvatelstva započítáni. Zemědělství je zastoupeno pouze 0,5 procenty v celkovém HDP.[73] Služby naopak tvoří přes 80 %: v Lucembursku sídlí přes 200 bank. Důležitá je též průmyslová výroba, hlavně průmysl slévárenský, který je ale v celkovém úpadku.

EU je jednoznačně největším obchodním partnerem Lucemburska; obchod s ní tvoří téměř 86 % celkové zahraniční obchodní výměny země. V hlavním městě má sídlo několik mezinárodních institucí, včetně institucí EU (Evropský statistický úřadEurostat,Soudní dvůr Evropské unie, generální sekretariátEvropského parlamentu,Evropská investiční banka aj.).

1. listopadu 2007 otevřelo Lucembursko pracovní trh též pro občany Česka bez jakéhokoliv omezení.

Lucembursko mělo k roku 2021 třetí nejnižší státní dluh v Evropské unii (poEstonsku aBulharsku), vyjádříme-li zadlužení jako procento HDP.[74]

Investiční fondy jsou v Lucembursku osvobozeny oddaně z příjmu právnických osob, obchodní daně idaně z majetku. Především to někdy bývá označováno za znakdaňového ráje, proti čemuž Lucembursko argumentuje, že jeho sazbadaně z příjmu fyzických osob ve výši 42 % naopak patří v Evropě k vyšším a sazba daně z příjmu neinvestičních právnických osob ve výši 17 % je průměrná.[75] Roku 2006 Lucembursko pro fyzické osoby zrušilo majetkovou daň.

Skandál LuxLeaks

[editovat |editovat zdroj]

V listopadu 2014 vypukl finanční skandál nazvanýLuxembourg Leaks. Lucembursko pomáhalo mezinárodním firmámplatit nižší daně, přičemž tehdejší lucemburský premiérJean-Claude Juncker měl cíleně bránit daňové reformě EU. Tajné dohody mezi Lucemburskem a nadnárodními firmami se týkaly okolo 340 společností.[76] Jenom Německo přišlo na daních kvůli politice Lucemburska o téměř 200 milionů dolarů.[77]

Doprava

[editovat |editovat zdroj]
Nádraží Lucemburk

Jediné mezinárodní letiště v Lucembursku jeletiště Lucemburk, kterým v roce 2019 cestovaly 4,4 miliony cestujících.[78] Vlajková letecká společnost Lucemburska nese názevLuxair, další významná letecká společnost je nákladníCargolux.

SPaříží spojuje Lucemburkvysokorychlostní traťTGV, od roku 2007. Díky tomu se lze z Lucemburku do Paříže dostat za dvě hodiny, doŠtrasburku za hodinu a půl. Vlaky TGV končí naNádraží Lucemburk v centru hlavního města, jež bylo otevřeno roku 1859 a pyšní se novobarokní budovou. V roce 2008 byl otevřen nový vlakový terminál pro cestující na letišti v Lucemburku.

Silniční síť disponuje 165 kilometry dálnic, které spojující hlavní město s přilehlými zeměmi. Počet aut na 1 000 osob byl k roku 2021 v Lucembursku 681 – více než v ostatních státech Evropy, s výjimkouLichtenštejnska (781). V Česku je to 554.[79]

Dne 29. února 2020 se Lucembursko stalo první zemí světa, která zavedla bezplatnouveřejnou dopravu na celém svém území; bude téměř zcela financována z veřejných zdrojů.[80] Město Lucemburk v prosinci 2017 znovu zavedlo tramvaje (zrušeny byly roku 1965).[81]

Demografie

[editovat |editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Demografie Lucemburska.
Vývoj počtu obyvatel 1961-2020

Počet obyvatel je 672 000 (k lednu 2024),[1] což znamená průměrnou hustotu 255 obyvatel na km2. Z nich kolem 45% jsou cizí státní příslušníci (tzv. expati). Imigraci do země vlády podporují a snaží se jí posílit váhu Lucemburska jakožto státu.[82] Kromě toho dojíždí do země za prací cca 185 000 lidí.[83] V roce 1961 byl podíl přeshraničních dojíždějících 3 procenta, v roce 2010 to bylo již 44 procent. Přibližně polovina přeshraničních dojíždějících pochází z Francie.

Průměrný věk je 38,51 let (k roku 2010). To značí, že lucemburská populace je o něco mladší než v jiných evropských státech. Střední délka života v Lucembursku je 82,3 roku - 79,8 let u mužů a 84,9 let u žen (k roku 2016).[84]

V roce2008 žilo 82% obyvatel ve městech a každý rok se míra urbanizace zvyšuje o procento.

Národnost

[editovat |editovat zdroj]
Cizí státní příslušníci žijící v Lucembursku (1999)

Složení obyvatelstva je velmi pestré, což je dáno vysokou životní úrovní, nízkou nezaměstnaností, a dalšími faktory.Lucemburčané tvoří nejpočetnější etnikum (52,5%).

Hlavně slévárenský průmysl do země v minulosti přilákal mnohoPortugalců (14,9 %) aItalů (3,7 %), kteří dnes tvoří významnou menšinu v zemi. Dalšími menšinami jsouFrancouzi (7,6 %), Belgičané (3,1 %) aNěmci (2 %). Další menšiny pocházejí ze státůEvropské unie (cca 7%) a ze zbytkusvěta (přes 5%).

V Lucembursku žije přibližně 2 500Jenišů. Nejznámějším místem jejich soustředění je čtvrť Weimerskirch v Lucemburku.

Jazyk

[editovat |editovat zdroj]
Noviny jsou v Lucembursku tradičně hlavně v němčině: první čísloLuxemburger Wort z roku 1848

Úředními jazyky v Lucembursku jsoufrancouzština,němčina a od roku 1984 ilucemburština, která vznikla z pofrancouzštěléhodialektu moselské němčiny. Francouzština se užívá v politických kruzích, státních institucích,literatuře a vyšším druhuškolství. Němčina je považována za jazyk obchodníků, je vyučována především nazákladních školách a je v převážné míře používána vmédiích, v němčině například vychází největší deníkLuxemburger Wort (založen 1848). Existují však i časopisy a noviny, které tisknou vedle sebe články ve všech třech jazycích, aniž by se překládaly. Lucemburština byla až do 20. století považována za dialekt němčiny, specifický ovšem tím, že přijala mnohem více francouzských slov, než kterýkoli jiný dialekt němčiny. Hovoří se jí hlavně doma, ale v poslední době v ní vychází itisk, objevuje se vrozhlase i vtelevizi a v lucemburštině vychází už i prvníknihy. U vjezdů doměst avesnic je pod běžně užívaným názvem na ceduli zobrazena i jeho podoba v lucemburštině. Vláda na popularizaci a šíření lucemburštiny cíleně pracuje.[85] Posilováním lucemburštiny chce vláda posílit kulturní identitu Lucemburčanů. V této souvislosti se rovněž objevují pokusy o integraci cizojazyčných přistěhovalců do společnosti země prostřednictvím kurzů lucemburštiny. V průzkumuEurobarometru z roku 2005 se ukázalo, že 73 procent populace považuje lucemburštinu za svůj mateřský jazyk.[86] Výzkumy, které chtěly zjistit, jakým jazykem se obyvatelstvo nejčastěji reálně dorozumívá, ovšem ukázaly mimořádnou jazykovou flexibilitu Lucemburčanů: za svůj první jazyk určilo 99 % respondentů francouzštinu, 82 % lucemburštinu, 81 % němčinu a 72 % dokonce angličtinu.[87]

V Lucembursku lze běžně narazit i na čtyřjazyčné nápisy

Podle zákona z 24. února 1984 je národním jazykem lucemburština, texty zákonů a jejich prováděcích předpisů se píší ve francouzštině (toto pravidlo se stalo striktním zvláště po konci druhé světové války, kdy se němčina stala na čas nepopulární), většina rozprav v parlamentu se koná v lucemburštině. Ve správním a právním styku lze používat francouzštinu, němčinu nebo lucemburštinu. Občané mohou psát ve styku s úřady lucembursky, francouzsky nebo německy, odpověď musí, jak dalece možné, následovat v témž jazyce. Jelikož už němčina není národním jazykem (ačkoliv je jazykem úředním), nemohlo se Lucembursko například zúčastnit diskuzí o poslední reformě jejího pravopisu. Velkovévodství vysílá do Německé pravopisné rady pouze jednoho nehlasujícího pozorovatele. Kromě toho se lucemburský velkovévoda od roku 2014 účastní každoročních setkání německy mluvících zemí.

Zcela zvláštní jazyková situace vládne ve školství. Když přicházejí děti do základní školy, umějí většinou jen lucembursky. Od druhé třídy jsou učeny německy a všechny učebnice jsou psány v němčině. Na středních školách se však vyučuje francouzsky. Podobné je to u soudů: v zájmu obecné srozumitelnosti se používá převážně lucemburština, zápis z jednání je vyhotoven v němčině a právní texty jsou citovány ve francouzštině.[88][89]

Portugalští přistěhovalci a jejich potomci mezi sebou tradičně mluvíportugalsky, podle některých průzkumů tak portugalsky mluví až 20 procent lucemburské populace.

Náboženství

[editovat |editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Náboženství v Lucembursku.
Kostel svatého Michala na vrcholu starého opevnění, nejstarší kostel v zemi

Podle zákona o ochraně osobních údajů je v Lucembursku zakázán sběr dat o náboženském nebo filozofickém přesvědčení jednotlivců. Neexistují tudíž žádné oficiální statistiky o počtu stoupenců různých náboženských společenství. Uvádí se, že většinové jeřímskokatolické vyznání, podle matričních dat je katolíků 87 %, podle studie zveřejněné v roce 2011 je to 68,7 %.[90] Bez vyznání je podle této studie 24,9 % Lucemburčanů. Zbytek připadá naprotestanty,židy,muslimy a jiné víry.

Patronkou Lucemburska jeKunhuta Lucemburská. V roce 1988 byla katolická diecéze Lucemburska povýšena na arcibiskupství papežemJanem Pavlem II.

Ne zcela plná odluka katolické církve od státu je patrná ve školství, kde si je možno vybrat mezi výukou náboženství organizovanou katolickou církví, nebo výukou etiky, již organizuje stát. Jiné církve se na výuce podílet nemohou. V Lucembursku se vede rozsáhlá debata, zda tento systém pluralizovat, tedy umožnit příslušníkům jiných církví a náboženství podílet se na výuce předmětu náboženství, nebo naopak církve ze škol zcela eliminovat a školství plněsekularizovat. Stát činí určité přípravné kroky spíše k první variantě, v průzkumu TNS Ilres z roku 2012 však podpořilo 67 procent populace plnou odluku církve od státu.[91]

Kultura

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Kultura Lucemburska.

Výtvarné umění

[editovat |editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Historie lucemburské fotografie.
Edward Steichen

Nejvýznamnějším lucemburským malířem bylJoseph Kutter, představitel moderního malířství, jenž přešel odimpresionismu kexpresionismu.[92] MalířJean Jacoby je držitelem dvou zlatých olympijských medailí v uměleckých kategoriích, je historicky nejúspěšnějším účastníkem těchto olympijských uměleckých soutěží. Ve svém díle se ostatně zaměřoval na sportovní tematiku.

Fotografie v Lucembursku je často spojována se dvěma významnými muži, kteří se v Lucembursku narodili, ale odešli ještě když byli velmi mladí. Tím jedním bylEdward Steichen (1879–1973), který dělal vynikajícímódní aválečné fotografie v první polovině 20. století a stal se ředitelem oddělení fotografie vMuzeu moderního umění vNew Yorku. Proslul výstavouLidská rodina, která procestovala celý svět a v současnosti je k vidění na lucemburském zámku Clerf (Château de Clervaux).[93] Lucemburským rodákem je takéGabriel Lippmann (1845–1921), který získalNobelovu cenu za fyziku za své úspěchy vbarevné fotografii.[94][95] Existuje však celá řada dalších Lucemburčanů, kteří dokumentovali rozvoj městaLucemburku a země jako celku od 50. let 19. století až do současnosti. Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky, řemesla a umění fotografie v Lucembursku mimo jiné důsledkem změn technologie, zlepšování ekonomických podmínek a míry uznánífotografie jako svéprávné formyumění Lucemburska.Ke známým lucemburským architektům patříLéon Krier, představitelnového urbanismu.

Nejvýznamnějšími výstavními institucemi v Lucembursku jsou Národní muzeum dějin a umění a Muzeum moderního umění velkovévody Jana zvané především pod zkratkouMUDAM, a které těsně přiléhá ke starobylépevnosti Thüngen. Jeho architektem byl držitelPritzkerovy cenyI. M. Pei. Otevřeno bylo roku 2006. I v samotné pevnosti je od roku 2012 muzeum (Musée Dräi Eechelen).

Památky

[editovat |editovat zdroj]
Klášter Echternach

Celé město Lucemburk bylo v roce 1994 zapsáno na seznamSvětového dědictví UNESCO, především díky nejstarším čtvrtím a svému historickému opevnění.[96] K dalším architektonickým památkám patřírománsko-gotickýHrad Vianden, který nechal lucemburský stát opravit v 70. a 80. letech 20. století a z úplné ruiny se stala jedna z nejvzácnějších národních památek.[97] Historický význam má takéklášter Echternach, který měl již v 7. století založitSvatý Willibrord, patron Lucemburska.

Ze sakrálních staveb je to pozdně gotickáKatedrála Notre-Dame z roku 1613.[98] V kryptě katedrály se nacházejí hroby členů velkovévodské rodiny –Jana Lucemburského,Marie-Adléty Lucemburské,Marie Anny Portugalské,Šarloty Lucemburské, jejího manželaFelixe Bourbonsko-Parmského a jejich snachyJosefíny Šarloty Belgické. Je tam pochován takéBřetislav Olomoucký,Přemyslovecolomouckého údělu. Druhý nejvýznamnějším kostelem v hlavním městě jekostel svatého Michala, jehož kořeny sahají až do roku 987 a je nejstarším kostelem v Lucemburku. Renesanční památkou jeVelkovévodský palác v Lucemburku, který byl nejprve městskou radnicí (1572-1795) a dnes je sídlem panovníka.[99]

Z moderní architektury budí obdiv koncertní halaPhilharmonie Luxembourg z dílnyChristiana de Portzamparca, postavená roku 2005.[100] Pozoruhodný modernismus je vtělen do budovyGrand Théâtre de Luxembourg, postavené roku 1964. Typické postmoderní prvky nese nová budovaNárodní knihovny otevřená v roce 2019.[101]

  • Národní knihovna
    Národní knihovna
  • Velkovévodský palác
    Velkovévodský palác
  • Katedrála Notre-Dame
    Katedrála Notre-Dame
  • Philharmonie Luxembourg
    Philharmonie Luxembourg
  • Hrad Vianden
    Hrad Vianden

Literatura

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Lucemburská literatura.

Hugo Gernsback byl významným vynálezcem, ale více nakonec proslul jako jeden z otcůsci-fi literatury, kterýžto titul mu náleží zejména proto, že roku 1926 založil proslulý časopisAmazing Stories, označovaný za první sci-fi časopis světa. Zejména díky tomu se po Gernsbackovi jmenuje i nejvýznamnější sci-fi cenaHugo.[102] BásníkMichel Lentz je autoremlucemburské hymny. Status národního básníka majíEdmond de la Fontaine aMichel Rodange.

Hudba

[editovat |editovat zdroj]

K nejznámějším lucemburským skladatelům patříGeorges Lentz. Od počátků soutěžeEurovision Song Contest patřilo Lucembursko k pravidelným účastníkům a jeho zástupci soutěž dokonce pětkrát vyhráli. Nikdy ale nešlo o Lucemburčany – v roce 1961 to byl FrancouzJean-Claude Pascal, roku 1965 FrancouzkaFrance Gallová, v roce 1972 ŘekyněVicky Leandros, o rok později FrancouzkaAnne-Marie Davidová a v roce 1983 další FrancouzkaCorinne Hermèsová. Dvakrát Lucembursko reprezentoval na této soutěžiCamillo Felgen, jeden z nejpopulárnějších zpěváků v zemi všech dob.

Film a audiovizuální média

[editovat |editovat zdroj]
Vicky Kriepsová

Lucemburský krátký filmMr Hublot získal v roce 2014Oscara v kategoriianimovanýchkrátkých filmů (Best Animated Short Film).[103] Ve Francii tvoří lucemburská rodačka, režisérkaAnne Fontaineová. Ke známým režisérům patří iPol Cruchten. Lucemburské filmové společnosti se často podílejí na mezinárodních koprodukcích, například americký snímekDívka s perlou z roku 2003 byl točen s lucemburským podílem. Vláda se nicméně snaží podpořit i rozvoj místního filmu, například v roce 2010 podpořilo státní filmový fond (Fonds national de soutien à la production audiovisuelle) výrobu celkem 23 filmů částkou 4,68 milionu eur.

Ke známým lucemburských herečkám patříVicky Kriepsová. Jejím nejoceňovanějším výkonem je ztvárnění hlavní rolecísařovny Sisi v životopisném snímkuKorzet (2022). Získala za niEvropskou filmovou cenu pro nejlepší herečku[104][105] a cenuUn certain regard nafestivalu v Cannes.[106] Známá je iDésirée Nosbuschová, která se rovněž prosadila jako moderátorka a zpěvačka - nazpívala například duetKann es Liebe sein? s rakouským zpěvákemFalcem a proslavila se rozhovorem s hercemKlausem Kinskim, během nějž ji kontroverzní herec sexuálně obtěžoval, zamkl ve své rezidenci a jí se podařilo uniknout přes balkón.[107]

Velkým hráčem na trhu evropských soukromých televizí je společnostRTL Group, která má lucemburské kořeny (zkratka RTL znamenáRadio Télévision Luxembourg). V současnosti firmu vlastní německá korporaceBertelsmann, ale sídlo zůstalo v Lucemburku. Velkou kulturní roli, zejména při šířenírokenrolové hudby v 50. letech a 60. letech, sehrálo Radio Luxembourg, a to i v socialistickém Československu, kde bylo lidově zváno "Laxík".[108] Ač mělo rovněž lucemburské kořeny, v současnosti funguje jen ve Francii (pod značkou RTL, vlastněné touto korporací).

Kuchyně

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Lucemburská kuchyně.
Judd mat gaardebounen

Místní specialitou je šunkaéisleker připravovaná na hornatém severu země. Maso je marinované několik týdnů a pak se několik dní udí. Obvykle se podává nakrájené na tenké plátky s chlebem. Národním jídlem jejudd mat gaardebounen, uzený vepřový límec se širokýmifazolemi.[109] Maso se přes noc marinuje a pak vaří se zeleninou a kořením. Podává se nakrájené na plátky s fazolemi a vařenými bramborami. Další specialitou jehuesenziwwi (fr.:civet de lièvre), neboli zajíc vařený a podávaný v kameninové nádobě během lovecké sezóny. Také rybí jídla jsou velmi oblíbená:f'rell am rèisleck (pstruh v omáčce riesling),hiecht mat kraiderzooss (štika v zelené omáčce) akriibsen (rak v ryzlinkové omáčce). Lucemburskousýrovou specialitou je měkká sýrová pomazánkakachkéis (cancoillotte). Nejoblíbenější polévkou jebouneschlupp, připravovaná zbrambor, zelených fazolí a kyselésmetany. Přidávají se do ní také opečené kouskypárků neboklobásy. Podobně jako ve Francii se hodně jí takécibulačka, v Lucembursku nazývanáöennenzop. Lucemburské klobásy se nazývajíthüringer. K pochoutkám patří i černé jelito (träipen), které bývá podáváno sjablečnou omáčkou. Využívají se i dršťky (kuddelfleck), ovšem na rozdíl od střední Evropy se podávají s pikantní rajčatovou omáčkou. Oblíbené jsou i různé druhybramborových placek abramboráků (gromperekichelcher,tierteg). K nejoblíbenějšímdezertům patří koláčquetschentaart, podobnýbublanině. Podle údajůSvětové zdravotnické organizace vypijíLucemburčané nejvícevína na osobu za rok.[110]

Věda

[editovat |editovat zdroj]
Družice SES-14

V Lucembursku se narodil fyzikGabriel Lippmann, nositelNobelovy ceny za rok 1908. Lucemburské kořeny měli i další NobelistéPaul Lauterbur aJules A. Hoffmann. Významným botanikem a porodníkem bylHeinrich Johann Nepomuk von Crantz, jenž byl průkopníkemhygieny v porodnické praxi.William Justin Kroll vynalezl v roce 1940 tzv.Krollův proces, tedymetalurgický průmyslový proces výroby kovutitanu za pomocichloridu titaničitého.[111]

Lucembursko se angažuje rovněž v kosmickém výzkumu.SES S.A. je lucemburská společnost provozující geostacionárnídružice. Je jedním z předních světových vlastníků a provozovatelů satelitů s více než 70 satelity na dvou různých drahách,geostacionární oběžné dráze a střední oběžné dráze Země. Patří mezi ně i známé evropské satelity Astra. Společnost sídlí v lucemburskémBetzdorfu, založena byla v roce 1985. SES je soukromá společnost, ale svůj kosmický program má i lucemburský stát, který patří k osmi zemím, jež se mají podílet na znovudobytí Měsíce v roce 2024 v rámciprojektu Artemis, vedeného Spojenými státy.[112]

Lucemburská univerzita

Dlouho byli Lucemburčané v otázce vyššího vzdělávání odkázáni na studium v zahraničí. To se změnilo roku 2003, kdy byla založenaLucemburská univerzita (Université du Luxembourg, Universität Luxemburg, Universitéit Lëtzebuerg). Má tři fakulty, tři vědecká centra a tři kampusy. Třemi fakultami jsou: Přírodovědecká, technologická a lékařská fakulta (FSTM), Právnická, ekonomická a finanční fakulta (FDEF) a Fakulta humanitních, pedagogických a sociálních věd (FHSE). V roce 2021 měla univerzita 6714 studentů. Vyučuje se zde anglicky, francouzsky a německy. Pokud student neovládá všechny tři jazyky, je pro něj studium dosti problematické, takže většina studentů jsou rodilí Lucemburčané, kteří jsou vedeni k německo-francouzskébilingvnosti od dětství. Navíc univerzita bazíruje na tom, že každý student bakalářského cyklu musí absolvovat jeden semestr v zahraničí. Dalším limitujícím faktorem je školné, asi 400 euro za semestr, pro řadu zahraničních studentů poměrně vysoké. Nicméně důraz klade univerzita stejně hlavně na postgraduální studium a vědecký výzkum.[113]Šanghajský žebříček univerzitu k roku 2021 řadil na 601-700. místo na stupnici kvality všech světových univerzit.[114]

Od pěti let je v zemi povinnápředškolní docházka.Školní docházku musí děti plnit od šesti do patnácti let a vyučování probíhá vícejazyčně.

Sport

[editovat |editovat zdroj]
Andy Schleck

Lucemburčané mají slavnou cyklistickou školu. Z ní vzešla jména jakoFrançois Faber (vítěz Tour de France 1909),Nicolas Frantz (vítěz Tour de France 1927 a 1928),Charly Gaul (vítěz Tour de France 1958[115]),Andy Schleck (vítězTour de France 2010[116]),Fränk Schleck,Kim Kirchen neboBob Jungels.

Marc Girardelli

Olympijské zlato si připsali vHelsinkách 1952 běžec na patnáctistovkuJosy Barthel[117] a vPaříži roku 1900 maratonecMichel Théato.[118] Toho však tehdy zapsalmezinárodní olympijský výbor jako reprezentanta Francie. Lucembursko oficiálně požádalo v roce 2004 o změnu v historických statistikách, leč MOV mu nevyhověl, proto bývá povětšinou Josy Barthel nadále označován za jediného lucemburského olympijského vítěze.SjezdařMarc Girardelli má dvě olympijská stříbra, krom toho je čtyřnásobnýmmistrem světa a pětinásobným celkovým vítězemSvětového poháru.[119] Stříbro přivezl zolympiády v Antverpách v roce 1920 rovněž vzpěračJoseph Alzin.[120]

Stolní tenistkaNi Sia-lien, reprezentující Lucembursko od roku 1991, pro něj vybojovala dva individuální titulymistryně Evropy. BěžecDavid Fiegen má stříbro zmistrovství Evropy v atletice roku 2006, z trati na 800 metrů.KaratistkaTessy Scholtesová stříbro z mistrovství světa v roce 2002,Elizabeth Mayová stříbro z mistrovství Evropy vtriatlonu z roku 2009.

Stade de Luxembourg

Nejslavnějším lucemburským fotbalistou bylLouis Pilot, který se stal seStandardem Lutych čtyřikrátmistrem Belgie. Je historicky nejlepším Lucemburčanem v novinářské anketě oZlatý míč: v roce 1967 získal jeden hlas a dělené 27. místo, v roce 1968 jeden hlas a dělené 24. místo, v roce 1969 dva hlasy a dělil se o 18. místo (mj. sAndrejem Kvašňákem).Lucemburská fotbalová federace ho roku 2004 vybrala jako nejlepšího hráče země v druhé polovině 20. století na seznamUEFA Jubilee 52 Golden Players.[121] Vněmecké afrancouzské lize se prosadil napříkladJeff Strasser. Nejúspěšnějším fotbalovým klubem jeJeunesse Esch. Jako jediný lucemburský klub se probojoval do druhého kolaPoháru mistrů evropských zemí, a to dvakrát: v sezonách1959/60 a1963/64. V posledních letech je úspěšnější klubF91 Dudelange, který při svém tažení předkolyLigy mistrů 2012/13 vyřadil rakouskýRed Bull Salzburg a již dvakrát hrál základní skupinuEvropské ligy (2018/19,2019/20).Lucemburská fotbalová reprezentace hrávala své zápasy naStade Josy Barthel, avšak ten byl zbourán a roku 2021 byl otevřen nový stadionStade de Luxembourg.[122] Má kapacitu 9386 diváků pro fotbalová a ragbyová utkání, při koncertech pojme 15 000 diváků.

Dalším významným sportovním stánkem v zemi je halad'Coque (Centre National Sportif et Culturel d'Coque), kde se mj. konaloMistrovství Evropy ve volejbale žen 2007, které pořádalo Lucembursko spolu s Belgií.

Bertrand Gachot byl pilotemFormule 1, jeho největším úspěchem však bylo vítězství v závodě24 hodin Le Mans v roce 1991.[123] Do Formule 1 zasáhl i obchodníkGérard Lopez, majitel stájeLotus.

Nejúspěšnějším lucemburskýmtenistou bylGilles Müller, který vyhrál šestchallengerů ATP a čtyři tzv.futures turnaje, z žen pakMandy Minellaová, která na okruhu ITF získala do července 2016 deset titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
ikona
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahujereference, které nemají standardní formu, jsou použityprosté internetové adresy, u nichž může hrozitznefunkčnění odkazu. Přidejte prosím doplňující informace standardní způsobem pomocícitací. Pomůžete tím udržetověřitelnost a jednotnývzhled a styl článků.
  1. abcUne croissance démographique réduite en 2023 [online]. 18 April 2024 [cit. 2024-04-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 April 2024. (francouzsky) Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. World Economic Outlook Database, October 2024 [online].International Monetary Fund [cit. 2025-02-17].Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  3. Gini coefficient of equivalised disposable income - EU-SILC survey [online]. Eurostat EU [cit. 2023-11-14].Dostupné online. 
  4. Eurostat – Tables, Graphs and Maps Interface (TGM) table [online]. Epp.eurostat.ec.europa.eu [cit. 2010-02-21].Dostupné online. Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. La démographie luxembourgeoise en chiffres [online]. [cit. 2021-11-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 March 2022. (francouzsky) Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  6. Europe :: Luxembourg — The World Factbook - Central Intelligence Agency [online]. [cit. 2020-12-12].Dostupné online. Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  7. Decision of the Representatives of the Governments of the Member States on the location of the seats of the institutions (12 December 1992) [online]. 2014 [cit. 2017-10-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 October 2019. Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  8. Luxembourg | national capital, Luxembourg [online]. [cit. 2020-12-12].Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  9. Loi du 24 février 1984 sur le régime des langues [online]. [cit. 2021-09-13].Dostupné online. Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  10. Constitution du Grand Duché de Luxembourg. [s.l.]: Brochure distribuée par la chambre des députés (48 pages), 2023. S. p. 4 : Chapter I, Section 1, article 4. "La langue du Grand-Duché de Luxembourg est le luxembourgeois. La loi règle l'emploi des langues luxembourgeoise, francaise et allemande.". (french, luxembourgish, german) Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  11. Country Ranking - Rainbow Europe [online]. [cit. 2021-10-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 May 2019. Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  12. Human Development Report 2021/2022 [online].United Nations Development Programme, 8 September 2022 [cit. 2022-09-08].Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  13. Environmental Performance Index 2022.epi.yale.edu [online]. Yale Center for Environmental Law & Policy [cit. 2023-11-14].Dostupné online. 
  14. European Union | Definition, Purpose, History, & Members [online]. [cit. 2020-12-12].Dostupné online. Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  15. Timeline: Luxembourg – A chronology of key events BBC News Online, 9 September 2006. Retrieved 8 October 2006.
  16. Independent Luxembourg [online]. [cit. 2020-12-12].Dostupné online. Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  17. History of the Low Countries - Ancient and early medieval times.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-02-04].Dostupné online. (anglicky) 
  18. Luxembourgish language.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-27].Dostupné online. (anglicky) 
  19. PAULY, Michel.Geschichte Luxemburgs. [s.l.]: C.H.Beck 132 s.Dostupné online.ISBN 978-3-406-62226-7. (německy) 
  20. NOVÁK, Pavel. V lucemburském Echternachu tančí procesí polku. Pod ochranou UNESCO.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2012-12-04 [cit. 2022-04-07].Dostupné online. 
  21. Hopping procession of Echternach.ich.unesco.org [online]. [cit. 2021-05-27].Dostupné online. (anglicky) 
  22. GREBE, Anja.Codex aureus: das Goldene Evangelienbuch von Echternach. [s.l.]: Primus-Verlag 152 s.Dostupné online.ISBN 978-3-89678-724-8. (německy) Google-Books-ID: Y8QS_gAACAAJ. 
  23. Luxembourg’s origins.luxembourg.public.lu [online]. [cit. 2021-02-04].Dostupné online. (anglicky) 
  24. Podivuhodná cesta víly Meluzíny.Český rozhlas Vltava [online]. 2018-12-23 [cit. 2021-02-04].Dostupné online. 
  25. Ermesinda - pramáti rodu Lucemburků.www.e-stredovek.cz [online]. [cit. 2022-11-24].Dostupné online. 
  26. Henry Vii (holy Roman Empire) | Encyclopedia.com.www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2021-02-04].Dostupné online. 
  27. SKALICKÝ, Jaroslav. Před 705 lety usedla na český trůn dynastie Lucemburků.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2021-02-05].Dostupné online. 
  28. 129. schůzka: Příběh nevlastního bratra.Český rozhlas Dvojka [online]. 1997-12-28 [cit. 2021-02-04].Dostupné online. 
  29. Poslední Lucemburkovna: Eliška Zhořelecká byla nejžádanější nevěstou Evropy.100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2020-11-08 [cit. 2021-02-04].Dostupné online. (anglicky) 
  30. GADE, John Allyne.Luxemburg in the Middle Ages. [s.l.]: Brill Archive 294 s.Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: f78UAAAAIAAJ. 
  31. 400 years of foreign sovereigns.luxembourg.public.lu [online]. [cit. 2021-05-26].Dostupné online. (anglicky) 
  32. Luxembourg's history: The Inbred Spanish Rulers of Luxembourg.today.rtl.lu [online]. [cit. 2021-05-26].Dostupné online. (anglicky) 
  33. Luxembourg's history: The Much Less Inbred Austrian Rulers of Luxembourg.today.rtl.lu [online]. [cit. 2021-05-26].Dostupné online. (anglicky) 
  34. Casemates - the Gibraltar of the North.today.rtl.lu [online]. [cit. 2021-05-27].Dostupné online. (anglicky) 
  35. Ce que le Luxembourg doit à Napoléon.Luxemburger Wort - Edition francophone [online]. 2019-08-14 [cit. 2021-05-27].Dostupné online. (francouzsky) 
  36. The Binding Effect Upon the German Empire of the Treaty of London of 1867 Neutralizing Luxemburg.The American Journal of International Law. 1915, roč. 9, čís. 4, s. 948–958.Dostupné online [cit. 2021-05-26].ISSN0002-9300.doi:10.2307/2187007. 
  37. The Treaty of London: What is it and why do we care?.Luxembourg Times [online]. 2017-12-11 [cit. 2021-05-26].Dostupné online. (anglicky) 
  38. GERKRATH, Jörg.The Constitution of Luxembourg in the Context of EU and International Law as ‘Higher Law’. Příprava vydání Anneli Albi, Samo Bardutzky. The Hague: T.M.C. Asser PressDostupné online.ISBN 978-94-6265-273-6.doi:10.1007/978-94-6265-273-6_6. S. 221–267. (anglicky) DOI: 10.1007/978-94-6265-273-6_6. 
  39. The steel industry and Luxembourg.luxembourg.public.lu [online]. [cit. 2021-05-26].Dostupné online. (anglicky) 
  40. EDWARDS, K. C. Historical Geography of the Luxembourg Iron & Steel Industry: Presidential Address.Transactions and Papers (Institute of British Geographers). 1961, čís. 29, s. 1–16.Dostupné online [cit. 2022-04-08].ISSN1478-4017.doi:10.2307/621240. 
  41. Luxembourg’s steel industry since the 60ies.statistiques.public.lu [online]. [cit. 2021-05-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-26. (anglicky) 
  42. Luxembourg's history: The Accidental Invasion: Luxembourg’s little-known role in the outbreak of World War I.today.rtl.lu [online]. [cit. 2021-05-26].Dostupné online. (anglicky) 
  43. LODHI, Natalie. Luxembourg's history: Luxembourg's dynastic crisis and the abdication of Marie-Adélaïde.www.rtl.lu [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (lucembursky) 
  44. Luxembourg's history: The referendum that saved the Grand Duchy.today.rtl.lu [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (anglicky) 
  45. VAN TUYLL, Hubert. War Aims and War Aims Discussions (Belgium) | International Encyclopedia of the First World War (WW1).encyclopedia.1914-1918-online.net [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. 
  46. Knowledge Bites: Luxembourg's darkest day?.www.rtl.lu [online]. [cit. 2021-05-26].Dostupné online. (lucembursky) 
  47. FLETCHER, Willard Allen. The German Administration in Luxemburg 1940-1942: Toward a 'De Facto' Annexation.The Historical Journal. 1970, roč. 13, čís. 3, s. 533–544.Dostupné online [cit. 2022-04-08].ISSN0018-246X. 
  48. Pierre Dupong.University of Luxembourg [online]. [cit. 2021-05-26].Dostupné online. 
  49. General strike: Legacy of Luxembourg's resistance to the Nazis.Luxembourg Times [online]. 2017-12-11 [cit. 2021-05-26].Dostupné online. (anglicky) 
  50. Luxembourg's history: The Battle of the Bulge, the bloody final hurdle of WWII in Luxembourg.today.rtl.lu [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-08. (anglicky) 
  51. Luxembourg.Encyclopedia of Holocaust [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (anglicky) 
  52. Robert Schuman položil prazáklady Evropské unie. V jeho rodném domě je dnes knihovna.Český rozhlas Radiožurnál [online]. 2020-05-10 [cit. 2021-02-04].Dostupné online. 
  53. ŠÁRA, Filip. Před 70 lety podepsalo šest států smlouvu o „uhlí a oceli“, předzvěst Evropské unie.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-05-26].Dostupné online. 
  54. Luxembourg and the European integration process.www.cvce.eu [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. 
  55. KITZINGER, U. W. Europe: The Six and the Seven.International Organization. 1960, roč. 14, čís. 1, s. 20–36.Dostupné online [cit. 2021-02-05].ISSN0020-8183. 
  56. Pierre Werner, 88; Former Prime Minister and 'Father of Euro'.Los Angeles Times [online]. 2002-06-26 [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (anglicky) 
  57. Schengen je obyčejná vesnice, počtem obyvatel jako Lesná.Tachovský deník. 2007-12-26.Dostupné online [cit. 2021-02-05]. 
  58. ZACHOVÁ, Aneta. Nizozemsko a Lucembursko jsou na seznamu daňových rájů, nikoli však na oficiálním.Euractiv.cz [online]. 28. 11. 2017 [cit. 2021-05-26].Dostupné online. 
  59. JANDL, Dominik. Lucembursko je třetí zemí EU, kde bude legální eutanázie.Aktuálně.cz [online]. 2008-12-18 [cit. 2022-04-08].Dostupné online. 
  60. SEDLÁKOVÁ, Hana. Lucembursko schválilo uzavírání homosexuálních manželství.Proglas [online]. Český rozhlas [cit. 2022-04-08].Dostupné online. 
  61. Lucemburský premiér se oženil, vzal si belgického architekta.iDNES.cz [online]. 2015-05-15 [cit. 2022-04-08].Dostupné online. 
  62. Lucemburská vlajka naFlags of the World
  63. Zpravodaj Vexilolog č. 91, květen 2024
  64. Luxembourg City in the top 10 of the most “livable” cities.newyork-cg.mae.lu [online]. Consulate General od Luxembourg in New York [cit. 2022-04-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-31. 
  65. KOŘÍNEK, Vladimír.Ministáty Evropy. Krnov: Vladimír Kořínek, 2003.ISBN 80-903184-0-1. Kapitola Lucembursko, s. 13. 
  66. Sýčků obecných ubylo o 90 procent, v Česku zbývá asi 130 posledních párů.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2022-04-08].Dostupné online. 
  67. Environmental Performance Index 2020.epi.yale.edu [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. 
  68. Lucemburský velkovévoda přijde o pravomoce kvůli kritice eutanazie.Novinky.cz [online]. Borgis, 2008-12-04 [cit. 2022-04-08].Dostupné online. 
  69. Ärger um Großherzogin Maria Teresa von Luxemburg.SR.de [online]. 2020-01-30 [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (německy) 
  70. Lucemburčané se v referendu postavili proti vládě a odmítli přiznat cizincům volební právo.Reflex.cz [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. 
  71. HUBERTY, Martine.Luxembourg: Comfortably Cohesive, in: Keeping European Together: Assessing the State of EU Cohesion [online]. European Council of Foreign Relations, 2016-09-01 [cit. 2022-04-08].Dostupné online. 
  72. Democracy Index 2021: the China challenge.Economist Intelligence Unit [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-08. (anglicky) 
  73. GROSBUSCH, Jean-Claude. Rural Luxembourg.Ekistics. 1983, roč. 50, čís. 303, s. 430–441.Dostupné online [cit. 2022-04-08].ISSN0013-2942. 
  74. World Economic Outlook Databases.IMF [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (anglicky) 
  75. Steuersätze in den EU-Ländern.www.wko.at [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (německy) 
  76. Juncker měl cíleně blokovat daňovou reformu v EUArchivováno 13. 8. 2018 naWayback Machine.. Novinky. 4. ledna 2017.
  77. Daňové úniky: nová čísla prý mluví proti JunckeroviArchivováno 14. 8. 2018 naWayback Machine.. Novinky. 31. května 2017.
  78. Luxembourg airport recorded passenger increase in 2019.Luxembourg Airport [online]. 2020-01-21 [cit. 2022-04-07].Dostupné online. (anglicky) 
  79. Passenger cars per 1 000 inhabitants.Appsso.eurostat.ec.europa.eu [online]. Eurostat, 2021-06-29 [cit. 2022-04-07].Dostupné online. 
  80. CALDER, Simon. ‘Like The First Step on the Moon’: Luxembourg Makes History as First Country with Free Public Transport.The Independent [online]. 2020-02-29 [cit. 2022-04-07].Dostupné online. (anglicky) 
  81. Do Lucemburska se vrátily tramvaje.Československý Dopravák [online]. 2017-12-16 [cit. 2022-04-07].Dostupné online. 
  82. BEINE, Michel; SOUY, Bénédicte. The evolution of immigration and asylum policy in Luxembourg: insights from IMPALA.Kritische Vierteljahresschrift für Gesetzgebung und Rechtswissenschaft / Critical Quarterly for Legislation and Law / Revue critique trimestrielle de jurisprudence et de législation. 2016, roč. 99, čís. 2, s. 132–154.Dostupné online [cit. 2022-04-08].ISSN2193-7869. 
  83. A small, but open society.luxembourg.public.lu [online]. [cit. 2021-10-19].Dostupné online. (anglicky) 
  84. The World Factbook — Central Intelligence Agency.web.archive.org [online]. 2017-09-12 [cit. 2022-04-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-12. 
  85. 'A special place for Luxembourgish': Grand Duchy's native language enjoys renaissance.the Guardian [online]. 2017-12-28 [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (anglicky) 
  86. Europeans and Languages - Eurobarometer.web.archive.org [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-01-28. 
  87. FEHLEN, Fernand. BaleineBis: Une enquête sur un marché linguistique multilingue en profonde mutation Luxemburgs Sprachenmarkt im Wandel.orbilu.uni.lu. 2009.Dostupné online [cit. 2022-04-08]. (francouzsky) 
  88. HORNER, Kristine; WEBER, Jean Jacques. The Language Situation in Luxembourg.Current Issues in Language Planning. 2008-08-01, roč. 9, čís. 1, s. 69–128.Dostupné online [cit. 2022-04-08].ISSN1466-4208.doi:10.2167/cilp130.0. 
  89. DAVIS, Kathryn A.Language Planning in Multilingual Contexts: Policies, communities, and schools in Luxembourg. [s.l.]: John Benjamins Publishing 242 s.Dostupné online.ISBN 978-90-272-8280-4. (anglicky) Google-Books-ID: LVBCAAAAQBAJ. 
  90. BORSENBERGER, Monique; DICKES, Paul. Religions au Luxembourg. Quelle évolution entre 1999-2008 ?.liser.elsevierpure.com. 2011.Dostupné online [cit. 2022-04-08]. (French) 
  91. MONTEBRUSCO, Lucien. Mehrheit fordert Trennung von Kirche und Staat.www.tageblatt.lu [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (německy) 
  92. Kutter and European Expressionism.Artline.ro [online]. [cit. 2021-02-04].Dostupné online. 
  93. Wir haben "The Family of Man" in Clervaux besucht.Tourismus in den Ardennen [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. (německy) 
  94. "Steichen, Edward John",Luxemburger Lexikon (Luxembourg: Editions Guy Binsfeld, 2006). (německy)
  95. "Lippmann, Gabriel-Jonas-Ferdinand",Luxemburger Lexikon (Luxembourg: Editions Guy Binsfeld, 2006). (německy)
  96. City of Luxembourg: its Old Quarters and Fortifications.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-02-05].Dostupné online. (anglicky) 
  97. Ať žijí duchové po lucembursku: hrad Vianden vstal z popela.Radiožurnál [online]. Český rozhlas, 2012-06-24 [cit. 2022-04-07].Dostupné online. 
  98. MORAVCOVÁ, Kateřina. Katedrála Notre-Dame: místo odpočinku Jana Lucemburského a mnoha dalších velikánů.Radynacestu.cz [online]. [cit. 2022-04-07].Dostupné online. 
  99. MORAVCOVÁ, Kateřina. Velkovévodský palác: místo, kde se konají nejvýznamnější návštěvy v zemi.Radynacestu.cz [online]. [cit. 2022-04-07].Dostupné online. 
  100. Lucemburská filharmonie.www.archiweb.cz [online]. [cit. 2022-04-07].Dostupné online. 
  101. National library that cost €111m opens its doors on Tuesday.Luxembourg Times [online]. 2019-10-01 [cit. 2022-04-07].Dostupné online. (anglicky) 
  102. Hugo Gernsback | American inventor and publisher.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-02-05].Dostupné online. (anglicky) 
  103. Oscars 2014: 'Mr. Hublot' snags win for animated short.Los Angeles Times [online]. 2014-03-03 [cit. 2021-02-05].Dostupné online. (anglicky) 
  104. CARETTE, Julien. Vicky Krieps wins Best European Actress.Delano.lu [online]. [cit. 2023-07-27].Dostupné online. (anglicky) 
  105. Vicky Krieps Awarded Best Actress at European Film Awards.Chronicle.lu [online]. [cit. 2023-07-27].Dostupné online. 
  106. Vicky Krieps Wins Best Performance in Un Certain Regard, 75th Cannes.Chronicle.lu [online]. [cit. 2023-07-27].Dostupné online. 
  107. Désirée Nosbusch: „Klaus Kinski hat mich bedrängt und eingesperrt“.Die Welt. 2013-02-08.Dostupné online [cit. 2022-04-08]. (německy) 
  108. IREPORT.CZ. BIGBÍT: 3. část A začalo to rock and rollem....iREPORT – music&style magazine [online]. [cit. 2021-02-05].Dostupné online. 
  109. WYATT, Hannah. Luxembourgish Cuisine & Where To Eat It.Lux Citizenship [online]. 2021-08-11 [cit. 2022-04-07].Dostupné online. 
  110. Global status report on alcohol and health 2018.www.who.int [online]. [cit. 2022-04-07].Dostupné online. (anglicky) 
  111. titanium | Properties, Uses, & Facts.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-02-05].Dostupné online. (anglicky) 
  112. Artémis: le Luxembourg va décrocher la Lune.luxembourg.public.lu [online]. [cit. 2021-02-05].Dostupné online. (francouzsky) 
  113. LEHMANN, Maura. Knowledge bites: Higher education in Luxembourg.today.rtl.lu [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-24. (anglicky) 
  114. University of Luxembourg.www.shanghairanking.com [online]. [cit. 2022-04-08].Dostupné online. 
  115. Lucemburčan Gaul na Tour: Z hrdiny poustevníkem.iDNES.cz [online]. 2010-07-01 [cit. 2021-02-05].Dostupné online. 
  116. Andy Schleck receives Tour de France yellow jersey after two-year wait.the Guardian [online]. 2012-05-29 [cit. 2021-02-05].Dostupné online. (anglicky) 
  117. Luxembourg's history: Josy Barthel, Luxembourg’s sole Olympic gold medallist.today.rtl.lu [online]. [cit. 2021-02-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-19. (anglicky) 
  118. Luxembourg's history: The unknown Luxembourgish champion of the 1900 Olympic Marathon.today.rtl.lu [online]. [cit. 2021-02-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-12-19. (anglicky) 
  119. Marc Girardelli | Luxembourgian skier.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-02-05].Dostupné online. (anglicky) 
  120. Jos Alzin Bio, Stats, and Results | Olympics at Sports-Reference.com.web.archive.org [online]. 2020-04-17 [cit. 2021-02-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-17. 
  121. Golden Players take centre stage,UEFA.com, citováno 27. 11. 2013(anglicky)
  122. Luxembourg’s new national stadium officially opened.UEFA.com [online]. 2021-09-27 [cit. 2022-04-07].Dostupné online. (anglicky) 
  123. Bertrand Gachot.www.grandprix.com [online]. [cit. 2021-02-05].Dostupné online. 

Literatura

[editovat |editovat zdroj]

Související články

[editovat |editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématuLucembursko na Wikimedia Commons
  • PrůvodceLucembursko ve Wikicestách
  • Slovníkové hesloLucembursko ve Wikislovníku
  • (anglicky)(francouzsky)(německy)Luxembourg [online]. Grand Duchy of Luxembourg.Dostupné online.  (oficiální portál země)
  • CIA.Luxembourg - The World Factbook [online].Dostupné online. (anglicky) 
  • Ministerstvo zahraničních věcí.Lucembursko (souhrnná teritoriální informace) [online]. businessinfo.cz.Dostupné online. 
  • Luxembourg [online]. Encyclopaedia Britannica.Dostupné online. (anglicky) 
Státy a území v Evropě
Suverénní státy
Státy bez plného uznání
Závislá území
Dánsko
Spojené království
Zvláštní oblasti vnitřní suverenity
Finsko
Norsko
Spojené království
  • 1 Oceánské ostrovy v blízkosti Evropy jsou obvykle zařazeny ke kontinentu, i když se nenacházejí na jeho kontinentálním šelfu.
  • 2 Některé země zcela mimo konvenční geografické hranice Evropy jsou běžně spojovány s kontinentem kvůli etnologickým vazbám.
  • 3 Stát leží větší částí v Asii.
Členství v mezinárodních organizacích
Monarchie
Afrika
Evropa
Asie
Oceánie
Commonwealth
realms
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Lucembursko
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lucembursko&oldid=25256146
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp