Lubomír Štrougal (19. října1924Mezimostí nad Nežárkou –6. února2023[2][3]) byl komunistickýpolitik,ministr zemědělství aministr vnitra a pozdějšíčeskoslovenskýpremiér v letech 1970–1988.
Lubomír Štrougal pocházel z levicově orientované rodiny. Jeho otec, zaměstnanec cementárny, zakládal organizaciKomunistické strany Československa (KSČ) ve Veselí nad Lužnicí,[zdroj?] běhemdruhé světové války byl vězněn za odbojovou činnost a zahynul při bombardování berlínskévěznice Plötzensee.[4]
Po válce absolvoval Lubomír ŠtrougalPrávnickou fakultuUniverzity Karlovy, kde získal akademický titulJUDr.
Již od roku 1948 pracoval v krajském vedení KSČ vČeských Budějovicích, od roku 1957 jako vedoucí tajemník Krajského výboru KSČ pro Českobudějovický kraj. V roce 1958 byl zvolen do Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ).
V období od 6. března 1959 do 23. června 1961 působil jako ministr zemědělství v československé vládě, důležitější však byla doba od 23. června 1961 do 23. dubna 1965 ve funkci ministra vnitra.[5] V komunistickém režimu se jednalo o klíčové ministerstvo; předpokládá se,[kdo?] že tam Lubomír Štrougal získal důležité kontakty v bezpečnostních složkách, které mu pomohly v další kariéře.[zdroj?]
Ve funkci ministra vnitra se mj. účastnil zatčení svého předchůdceRudolfa Baráka přímo prezidentem Antonínem Novotným (ten se u Štrougala ujistil, zda může R. Baráka sám zatknout).[zdroj?]
Byl dopředu seznámen s akcí Neptun, inscenovaným „nálezem“ nacistických dokumentů v Černém jezeře na Šumavě roku 1964.[6] Na tiskové konferenci odhalil novinářům podvržené listiny, které měly odhalovat písemnosti nacistických bezpečnostních složek a seznamy agentů.[7][8]
V roce 1952 se Štrougal oženil s Věrou roz. Novákovou, spolu měli dceru Evu a syna Lubomíra.[9][10] V roce 1992 se rozvedli, jeho novou manželkou se stala Miluše, se kterou se seznámil na úřadu vlády.[11] Jeho zetěm je publicista a podnikatelJiří Janoušek.
Posovětské okupaci v roce 1968 řídil jako místopředseda (od března 1968) vládu v době, kterou premiérOldřich Černík trávil nedobrovolně na jednáních se sovětským vedením vMoskvě. Štrougal odmítl pozici v kolaborantskéDělnicko-rolnické vládě, kterou se snažil sestavitAlois Indra – kabinet pod jeho vedením se naopak alespoň slovně profiloval jako odpůrce okupace.
Po příchoduGustáva Husáka do čela KSČ Štrougal obrátil, přijal post v Husákově novém prosovětském vedení a stal se jedním z hlavních představitelů politikynormalizace v následujících 20 letech.
Byl 20 let (1968–1988) členem nejužšího vedení KSČ a 18 let (28. ledna 1970 až 11. října 1988) předsedou federální československé vlády.
VedleGustáva Husáka se stal nejznámější tváří spojenou s normalizací ve všech jejích aspektech nesvobody, cenzury, každodenního nátlaku na oponenty a v osmdesátých letech také stále patrnější ekonomické stagnace. V tomto období také vznikla fáma, že má mimomanželský poměr sHelenou Vondráčkovou.[12][13]
V dubnu 1981 obdržel medaili Za upevnění bojové družby, kterou mu propůjčilNejvyšší sovět SSSR v souvislosti s 25. výročímVaršavské smlouvy.[14]
Po nástupuMichaila Gorbačova k moci vSSSR v roce 1985 stál Lubomír Štrougal na straně reforem apřestavby (perestrojky). Jeho křídlo ale vnitrostranický boj prohrálo. Ze sovětské perestrojky se stala v Československu fraška existující pouze v projevech komunistických funkcionářů[zdroj?] a Štrougal byl nucen v roce 1988 opustit funkci předsedy vlády a následně i předsednictvo ÚV KSČ.
Po listopadových událostech roku 1989 kandidoval na pozici generálního tajemníka KSČ, ale neuspěl. Sám tvrdí, že jej jeho příznivci do funkce navrhli, on však tuto kandidaturu odmítl s tím, že bude-li zvolen, funkci odmítne. 10. prosince 1989 rezignoval na mandát poslanceFederálního shromáždění a na členství v ÚV KSČ,[15] čímž zmizel z veřejného života; počátkem roku 1990 byl vyloučen z KSČ.
Během90. let byl neúspěšně obviněn z trestných činů v souvislosti se svým působením ve funkci předsedy vlády. Žil v ústraní na samotě naJizerce.[16]
Ze zvlášť nebezpečného zneužití pravomoci úřední osoby byl Štrougal znova obviněn na sklonku roku 2019. Trestného činu se měl dopustit před rokem 1989, kdy jako vrcholný představitel státutoleroval střelbu na československých státních hranicích, kdy prchající bylipohraničníky zastřeleni nebo roztrháni psy. V květnu 2021 bylo všakMěstským státním zastupitelstvím v Praze rozhodnuto, že jako člověk stiženýduševní poruchou nemůže být trestně stíhán. V zastavení stíhání se nicméně konstatuje jako nepochybné, že se skutek stal, je trestným činem a spáchal ho obviněný.[17][18] Dne 3. prosince 2021 rozhodlÚstavní soud České republiky o obnovení trestního stíhání z důvodupodjatostisoudních znalců.[19][20]
Zemřel 6. února 2023 ve věku 98 let.[3][21] Je čestným občanemVeselí nad Lužnicí.[22]
Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, 1958, č. matriky 2652[23]
Řád Vítězného února, 1973, č. matriky 11[24]_-_stu%25C5%25BEka.gif)
Řád republiky, 1974, č. matriky 659[25]Řád republiky, 1974, č. matriky 703[25]
Řád Říjnové revoluce (SSSR)
Medaile Za upevňování bojového přátelství, 1981 (SSSR)
Zlatá hvězdaHrdiny socialistické práce, 1984, č. matriky 213KnihuŠtrougal o Husákovi a jiné vzpomínky na minulost z roku 2009 Lubomír Štrougal neautorizoval.
Obrázky, zvuky či videa k tématuLubomír Štrougal na Wikimedia Commons| Druhá vláda Viliama Širokého | ||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Předseda vlády | Viliam Široký(jmenován 12. prosince 1954,KSČ) | |||||||||||||||||||||||||||
| Členové v den jmenování vlády 12. prosince 1954 | Jaromír Dolanský(první náměstek,KSČ) •Alexej Čepička(první náměstek do 25. dubna 1956,KSČ) •Václav Kopecký(náměstek předsedy vlády,KSČ) •Ludmila Jankovcová(náměstkyně předsedy vlády,KSČ) •Václav Škoda(náměstek předsedy vlády,KSČ) •Karel Poláček(náměstek předsedy vlády,KSČ) •Rudolf Barák(vnitro,KSČ) •Alexej Čepička(národní obrana,KSČ) •Jozef Kyselý(místní hospodářství do 1. dubna 1958,SSO) •Josef Plojhar(zdravotnictví,ČSL) •Emanuel Šlechta(stavebnictví do 16. června 1956,ČSS) •Václav David(zahraničí,KSČ) •Július Ďuriš(finance,KSČ) •František Krajčír(vnitřní obchod,KSČ) •Josef Krosnář(lesy a dřevařský průmysl,KSČ) •Božena Machačová-Dostálová(výkup do 16. června 1956,KSČ) •Karel Poláček(strojírenství do 15. října 1955,KSČ) •Ladislav Štoll(kultura,KSČ) •Jindřich Uher(potravinářství,KSČ) •Oldřich Beran(státní kontroly do 15. října 1955,KSČ) •Josef Jonáš(paliva a energetika,KSČ) •Josef Reitmajer(hutní průmysl a rudné doly do 1. srpna 1957,KSČ) •Marek Smida(zemědělství do 15. října 1955,KSČ) •Jan Bartuška(spravedlnost do 16. června 1956,KSČ) •Richard Dvořák(zahraniční obchod do 17. ledna 1959,KSČ) •František Kahuda(školství,KSČ) •Alois Málek(lehký průmysl do 16. června 1956,KSČ) •Alois Neuman(spoje,ČSS) •Václav Nosek(pracovních sil do 22. července 1955,KSČ) •Antonín Pospíšil(doprava do 8. ledna 1958,ČSL) •Jozef Púčik(chemický průmysl,KSČ) •Zdeněk Nejedlý(bez portfeje,KSČ) •Július Maurer(bez portfeje do 16. června 1956,KSČ) •Otakar Šimůnek(předseda Státního úřadu plánovacího,KSČ) | |||||||||||||||||||||||||||
| Členové jmenovaní později |
| |||||||||||||||||||||||||||
| †úmrtí při výkonu funkce | ||||||||||||||||||||||||||||
| Premiéři Československa | |
|---|---|
| První republika (1918–1938) | Karel Kramář(1918–1919) •Vlastimil Tusar(1919–1920) •Jan Černý(1920–1921) •Edvard Beneš(1921–1922) •Antonín Švehla(1922–1926) •Jan Černý(1926) •Antonín Švehla(1926–1929) •František Udržal(1929–1932) •Jan Malypetr(1932–1935) •Milan Hodža(1935–1938) •Jan Syrový(1938) |
| Druhá republika (1938–1939) | Jan Syrový(1938) •Rudolf Beran(1938–1939) |
| Třetí republika (1945–1948) | Zdeněk Fierlinger(1945–1946) •Klement Gottwald(1946–1948) |
| Komunistický režim (1948–1989) | Klement Gottwald(1948) •Antonín Zápotocký(1948–1953) •Viliam Široký(1953–1963) •Jozef Lenárt(1963–1968) •Oldřich Černík(1968–1970) •Lubomír Štrougal(1970–1988) •Ladislav Adamec(1988–1989) •Marián Čalfa(1989) |
| ČSFR (1990–1992) | Marián Čalfa(1989–1992) •Jan Stráský(1992) |
| Ministři zemědělství Československa | |
|---|---|
| Ministři zemědělství první československé republiky (1918–1938) | |
| Ministři zemědělství druhé československé republiky (1938–1939) | |
| Ministři zemědělství exilových vlád Československa (1942–1945) | |
| Ministři zemědělství poválečného Československa (1945–1968) | |
| Federální ministři zemědělství Československa (1969–1990) | |
| Ministři vnitra Československa | |
|---|---|
| Ministři vnitra první československé republiky (1918–1938) | |
| Za protektorátu (1939–1945) | |
| Ministři vnitra exilových vlád Československa (1940–1945) | |
| V letech (1945–1992) | Václav Nosek •Rudolf Barák •Lubomír Štrougal •Josef Kudrna •Josef Pavel •Jan Pelnář •Radko Kaska •Jaromír Obzina •Vratislav Vajnar •František Kincl •František Pinc •Marián Čalfa,Ján Čarnogurský aValtr Komárek pověřeni společným řízením •Richard Sacher •Ján Langoš •Petr Čermák |
