Ve směru hodinových ručiček shora:Lublaňský hrad v pozadí a františkánský kostel Zvěstování Panny Marie v popředí; kostel Navštívení Panny Marie na kopciRožnik; palác Kazino na Kongresovém náměstí; jeden z draků naDračím mostě; lublaňská radnice; řekaLublaňka s Trojmostím vzadu
Lublaň (slovinskyLjubljana,[lʲubˈlʲana]IPA,německyLaibach,italskyLubiana) jehlavní městoSlovinska, sídlo stejnojmennéměstské občiny a je zároveň největší obcí ve Slovinsku. Je zeměpisným, kulturním, vědeckým, ekonomickým, politickým a administrativním centrem státu. Během celé historie byla Lublaň ovlivněna několika kulturami, neboť se nachází na křižovatcegermánských,románských aslovanskýchnárodů, jejichjazyků, zvyků a obyčejů. Město zaujímá plochu 164 km² a v roce 2019 zde žilo okolo 293 000 obyvatel. Centrem města protéká řekaLublaňka.
Vyobrazení městského znaku s drakem na vrcholu hradu na Valvasorově díleSlávě země Kraňské, 1689
Lublaň se nazýváitalskyLubiana,německyLaibach,latinskyLabacum aslovenskyĽubľana; ve starověku se místo nazývaloEmona[5] (téžÆmona, v některých pramenech iHemona čiSemona).[6]
Původ názvu městaLublaň je nejasný. Ve středověku bylo město i řeka známé i pod německým názvemLaibach. Tento název byl až do roku 1918 oficiálně používán jakoendonymum a zůstal jako časté německéexonymum, a to jak v běžné řeči, tak v úředním styku.
Problém pro jazykovědce je, jak spojit slovinská a německá jména. Původ zeslovanskéholjuba – „láska, líbit se“ byl v roce 2007 jako nejpravděpodobnější podpořen lingvistou Tijmenem Pronkem, odborníkem na srovnávacíindoevropskou jazykovědu a naslovinská nářečí z Univerzity v Leidenu.[7] Podpořil tezi, že jméno řeky pochází z názvu osady.[8] Jazykovědec Silvo Torkar, který se specializuje na slovinská osobní a místní jména[9], obhajuje na stejném místě tezi, že jménoLjubljana pochází z Ljubije, z původního názvu řekyLublaňka (Lublanica), která protéká tímto územím, samo odvozeného od staroslovanského mužského jménaLjubovid, „ten krásného vzhledu“. O jménuLaibach tvrdí, že je ve skutečnosti hybridem němčiny a slovinštiny a pochází ze stejného osobního jména.[10]
Symbolem města je Lublaňský drak. Je zobrazen na vrcholu věžeLublaňského hradu ve znaku Lublaně a naDračím mostě (Zmajski most) přes řeku Lublaňku.[11] Symbolizuje sílu, odvahu a velikost.
Existuje několik vysvětlení o původu lublaňského draka. Podleslovanského mýtu zabití draka uvolňuje vody a zajišťuje úrodnost země a předpokládá se, že mýtus je spojen s Lublaňskými bažinami, rozsáhlým bažinatým územím, které pravidelně ohrožuje Lublaň povodněmi.[12] Podle slavnéřecké legendyArgonauti při návratu domů poté, co vzalizlaté rouno, našli velké jezero obklopené mokřinou mezi současnými městyVrhnika a Lublaň. Právě tamIásón porazil nestvůru. Tato nestvůra se vyvinula v draka, který je v současnosti vyobrazen na městském znaku a na vlajce.[13]
Historicky uvěřitelnější je, že drak byl osvojen odsv. Jiřího, patrona kaple Lublaňského hradu postavené v 15. století. V legendě o svatém Jiří představuje drak starépohanství předků přemoženékřesťanstvím. Podle dalšího vysvětlení, spojeného s tím předcházejícím, byl drak zpočátku pouze dekorace nad městským znakem. V baroku se stal součástí znaku a v 19. a zvláště v 20. století převýšil důležitostí věž a další prvky.[14]
Související informace naleznete také v článku Dějiny Lublaně.
Oblast Lublaně byla osídlena už v doběŘímanů, kteří zde zřídili tábor nazvanýEmona. Roku1144 dostala německý názevLaibach a od13. století byla pod nadvládou habsburské říše jako hlavní městoKraňska až do roku1918, s výjimkou let1809–1813, kdy byla sídelním městem Francouzi zřízenýchIlyrských provincií. Při vznikuKrálovství Srbů, Chorvatů a Slovinců byla kulturní metropolí Slovinců. Za II. světové války ji obsadiliItalové (12. dubna1941[15]). Metropolí Slovinska se Lublaň stala oficiálně roku1963, nezávislé Slovinsko zde bylo vyhlášeno v červnu roku1991.
Okolo roku 2000 př. n. l. se v bezprostřední blízkosti Lublaně usadili obyvatelé žijící v kůlových obydlích. Mezi nejvýznamnější archeologické nálezy patříprehistorické kůlové obydlí a nejstarší dřevěné kolo na světě[16] nalezené v bažinách. Toto jezerní obyvatelstvo se živilo lovem, rybařením a primitivním zemědělstvím. Na cestu přes bažiny používalimonoxyl, dlouhou kánoi, která byla vydlabána z vnitřku kmene stromu. Tyto archeologické nálezy, dnes umístěné v občině Ig, jsou od června 2011 vyhlášeny za místo světového dědictví UNESCO vespolečné nominaci šesti alpských států.[17][18]
Okolo 50 př. n. l. na území současné Lublaně postavili Římané vojenský tábor, který se později stal trvalým sídlem nazvanýmJulia Emona.[19][20][21] Tato opevněná pevnost byla obývánaLegií XV Apollinaris.[22] Emona měla 5 až 6 tisíc obyvatel a hrála významnou roli během mnoha bitev. Její omítnuté cihlové domy, které byly pomalovány různými barvami, byly již tehdy napojeny na systém odvoduodpadních vod.[19] V roce 452 Emonu na rozkaz králeAttily zničiliHunové,[19] a pozdějiOstrogóti aLangobardi.[23]
V 6. století se sem přistěhovali předchůdciSlovinců a začali pod dnešním hradním kopcem stavět osadu. V 9. století osídlení padlo pod nadvláduFranků a zažívalo častémaďarské nájezdy.[24] O osídlení Slovanů v době mezi pádem Emony a raným středověkem není známo mnoho.
Pergamenový listNomina defunctorum („Jména mrtvých“), pravděpodobně napsaný ve druhé polovině roku 1161, se zmiňuje o šlechtici Rudolfu Tarcentovi, advokátoviAkvileiského patriarchátu, který předal kanovníkovi do tohoto patriarchátu 20 hospodářství u Lublaňského hradu (Castrum Leibach).
Území jižně od řekySávy původně vlastnila řada majitelů a to až do první poloviny 12. století, kdy se rozvíjející město Lublaň postupně stalo majetkem korutanskérodiny vévodů ze Sponheimu.[25] Městské osídlení v Lublani započalo v druhé polovině 12. století.[25] Okolo roku 1200 byla Starému trhu (Stari trg) udělena tržní práva;[26] staré náměstí bylo jedním ze tří čtvrtí, ze kterých vznikla Lublaň. Dalšími dvěma čtvrtěmi byla oblast nazvaná „město“ (Mesto), postavená kolem předchůdkyně dnešní Lublaňské katedrály na jedné straně řekyLublaňky a Nového trhu (Novi trg) na druhé straně.[27]Franzův most, předchůdce dnešního Trojmostí, a Řeznický most spojovaly opevněná území s dřevěnými budovami.[27] Lublaň získala městská privilegia někdy mezi lety 1220 a 1243.[28] Ve středověku zde propuklo sedm požárů.[29] Řemeslníci byli zorganizováni dogild. Ve městě se usadiliněmečtí rytíři aminorité (františkáni).[30]
V roce 1270 Lublaň dobyl český králPřemysl Otakar II.[31] V roce 1278 se po Otakarově porážce stala spolu se zbytkemKraňska majetkemRudolfa I. Habsburského.[23][24] Od roku 1279 až do roku 1335 byla spravovánagorickými hrabaty,[26][32] kdy se stala hlavním městem Kraňska.[24] Byla přejmenována naLaibach a až do roku 1797 byla vlastněnaHabsburky.[23] V roce 1327 byla v Lublani založena židovská čtvrť se synagogou — nyní už jen zbytky „Židovské ulice“ (Židovska ulica) — ta trvala až do roku 1515, kdy císařMaxmilián I. podlehl středověkému antisemitismu a Židy z Lublaně vyhnal.[26][33] V roce 1382 byla před kostelem sv. Bartoloměje v Šišce, v té době nedaleké vesnici, nyní součásti Lublaně, podepsána mírová dohoda meziBenátskou republikou aLeopoldem III. Habsburským.[26]
V 15. století se Lublaň proslavila uměním, zejména malířstvím a sochařstvím.ŘímskáArcidiecéze lublaňská byla založena roku 1461 akostel sv. Mikuláše se stal diecézní katedrálou.[24] PoIdrijském zemětřesení v roce 1511[34][35][36][37] bylo město přestavěno v renesančním stylu a kolem byly postaveny nové hradby.[38] Po velkém požáru na Novém náměstí byly v roce 1524 zakázány dřevěné stavby.[39]
V 16. století byla v Lublani otevřena první střední škola, veřejná knihovna a tiskárna a město se stalo důležitým vzdělávacím centrem.[40] Od roku 1529 měla Lublaň aktivní slovinskou protestantskou komunitu. V roce 1598 byli protestanti vyhoštěni a tento rok se označuje za začátekprotireformace. Katolický biskup Thomas Chrön nařídil veřejné spálení osmi fůr evangelických knih.[41][42]
V roce 1597 dorazili do městajezuité, následováni v roce 1606kapucíny, aby jedni i druzívymýtili protestantismus. Jezuité ve městě uspořádali první divadelní představení, podpořili rozvojbarokní hudby a založili katolické školy. Uprostřed a v druhé polovině 17. století postavili zahraniční architekti v Lublani četné kláštery, kostely a paláce a uvedlibarokní architekturu. V roce 1702 se ve městě usadilyvoršilky a hned další rok otevřely veřejnou školu pro dívky, nejstarší ve slovinských zemích.[43] O několik let později začala stavba kostela Nejsvětější Trojice (dnešníVoršilský kostel Nejsvětější Trojice).[44][45] V roce 1779 hřbitov sv. Krištofa nahradil hřbitov sv. Petra jako hlavní hřbitov v Lublani.[46]
Lublaň v 18. stoletíSlavnost běhemLublaňského kongresu v roce 1821Lublaň kolem roku 1900Zemětřesení z roku 1895 zničilo většinu centra města a umožnilo rozsáhlý program renovace Nejstarší zachovalé filmové nahrávky z Lublaně (1909) s vyobrazením ulic, tramvaje v Lublani a oslav. Společnost Salvatore Spina, Terst.[47]
Během napoleonského mezidobí od roku 1809 do 1813 byla Lublaň (pod jménemLaybach) hlavním městemIlyrských provincií.[23][48] V roce 1813 se město znovu stalo rakouským a od roku 1815 do roku 1849 bylo správním centremIlyrského království v Rakouském císařství.[49] V roce 1821 se zde konalLublaňský kongres, který pro následující roky stanovil politické hranice v Evropě.[50][51] První vlak dorazil v roce 1849 z Vídně a v roce 1857 byla trať rozšířena až doTerstu.[48]
V roce 1895 postihla Lublaň, tehdy město s 31 000 obyvateli,série zemětřesení o maximální hodnotě 6,1 stupněRichterovy stupnice neboli 8–9Mercalliho stupnice.[52][53][54][55] Během následující rekonstrukce byla řada čtvrtí přestavěna do styluVídeňské secese.[48] Období přestavby mezi lety 1896 a 1910 se označuje jako „oživení Lublaně“ – kvůli architektonickým změnám, z nichž velké množství zůstalo až do dnešních dnů, a pro následnou reformu městské správy, zdravotnictví, vzdělávání a cestovního ruchu.
Běhemdruhé světové války v roce 1941 bylo město obsazenofašistickou Itálií a 3. května 1941 se tehdejšíLubiana stala hlavním městem italskéLublaňské provincie[58] s bývalým jugoslávským generálemLeonem Rupnikem jako starostou. Po italské kapitulaci v roce 1943 převzalo kontrolunacistické Německo v čele s SS-generályErwinem Rösenerem aFriedrichem Rainerem.[56] Okupační síly přeměnily Lublaň na pevnost a v Lublani fungovaly dvěkolaborantské organizace, jednak Protikomunistická dobrovolnická milice pod italskou, jednak Slovinská domácí garda pod německou správou. Od února 1942 bylo město obklopeno ostnatým drátem, později opevněnými bunkry, aby se zabránilo spolupráci s Osvobozeneckou frontou, která fungovala uvnitř i vně plotu.[59][60] Od roku 1985 připomíná pamětní stezka místo, kde kdysi stálo železné oplocení.[61] Poválečné odvety v Lublani měly za následek řadu hromadných hrobů.[62][63][64][65]
Město se rozprostírá nanaplaveninové pláni pocházející z obdobíčtvrtohor. Okolní nedaleké hory jsou starší, pocházejí z prvohor nebotriasu.[69] Lublaň zničila řada zemětřesení, včetně těch z let1511 a1895.[55]
Lublaň má nadmořskou výšku 295 metrů.[70] Centrum města, ležící podél řeky Lublaňka, má výšku 298 metrů.[71]Lublaňský hrad, který se nachází na vrcholku hradního kopce (Grajski grič) jižně od centra města, dosahuje nadmořské výšky 366 metrů. Nejvyšší bod města, nazvaný Grmada, má nadmořskou výšku 676 metrů, o 3 metry více než blízkáŠmarna gora, oblíbená turistická destinace.[72][73] Leží v severní části města.[72]
Pohled na jih z Lublaňského hradu s lublaňskými bažinami v pozadí. Hustota budov je v dáli podstatně nižší kvůli nevhodným pozemků pro stavby.
Řeka v centru LublaněŘada mostů přes Lublaňku jsou oblíbené turistické atrakceKoseški rybník se používá na veslování, rybaření a v zimě na bruslení
Hlavními vodními toky v Lublani jsouLublaňka,Sáva, Gradaščica, Mali Graben, Iška a Iščica. Mezi čtvrtěmi Trnovo a čtvrtí Moste, kolem hradního kopce, protéká Lublaňka částečněGruberským kanálem, postaveným podle plánůGabriela Grubera mezi lety 1772 až 1780. U východního okraje města se stékají Lublaňka, Sáva aKamnická Bistrica.[74][75] Nejnižší bod Lublaně, s nadmořskou výškou 261 metrů, se nachází na jejich soutoku.[71]
Během své historie byla Lublaň zasažena řadou povodní. Poslední povodně přišly v roce 2010.[76] Jižní a západní části města jsou povodněmi více ohroženy než severní části.[77] Gruberský kanál částečně snížil nebezpečí povodní na Lublaňských bažinách (Ljubljansko barje), největších bažinách ve Slovinsku,[78] ležících jižně od Lublaně.
V Lublani jsou dva velké rybníky.Koseški bajer se nachází v části Šiška aTivolski ribnik se nachází v jižní části parku Tivoli.[79] Koseški bajer je domovem řady vzácných rostlinných a živočišných druhů a je oblíbeným místem setkávání a rekreace.[80] Rybník Tivoli je mělký rybník s malým objemem, který byl původně používán pro plavbu lodí a pro bruslení, ale byl v průběhu let opuštěn, a nyní se používá pouze pro rybolov.[81]
Červenec a srpen jsou nejteplejší měsíce s denními maximy obecně mezi 25 a 30 °C a leden je nejchladnější měsíc s teplotami většinou oscilujícími okolo 0 °C. Ve městě je ročně 90 mrazových dní a 11 dnů s teplotami nad 30 °C. Srážky jsou poměrně rovnoměrně rozloženy po všechna roční období, ačkoli zimy a jara jsou spíše suchá oproti létům a podzimům. Roční srážky jsou kolem 1400 mm, což činí z Lublaně jedno z nejvlhčích evropských hlavních měst. Bouřky jsou velmi běžné od května do září. Sníh je obyčejně od prosince do února; v zimě je v průměru zaznamenána sněhová pokrývka 48 dní. Město je známé svou mlhou, která se vyskytuje v průměru 64 dní v roce, většinou na podzim a v zimě, a může obzvláště přetrvávat v podmínkáchteplotní inverze.[82] V létě je počasí ve městě pod vlivem středomořských proudů vzduchu, takže léto je slunečné a teplé.[83]
Zdroj 1: World Weather Information Service (ARSO)[84] (data pro roky 1981–2010) 2014-12-02 Zdroj 2: Slovenian Environment Agency (ARSO)[85] (některé extrémy pro 1948–2013) 2014-12-02
Architektura města je kombinací různých stylů. Navzdory přítomnosti vysokých budov zejména na okraji města, zůstává v Lublani neporušené historické centrum. Zbytky nejstarší architektury se zachovaly z římského období, centrum města však získalo svůj obrys ve středověku.[86] Pozemětřesení z roku 1511 byla Lublaň přestavěna v barokním stylu podle italského vzoru, zejména benátského.
Ústředním náměstím v Lublani jePrešerenovo náměstí (Prešernov trg), na kterém leží františkánskýkostel Zvěstování (Frančiškanska cerkev). Postaven byl v letech 1646 až 1660 (zvonice následovaly později), nahradil starý gotický kostel na stejném místě. Uspořádání má formu raně barokní baziliky s jednou lodí a dvěma řadami postranních kaplí. Barokní hlavní oltář je dílem sochařeFrancesco Robby. Mnoho z původních fresek bylo zničeno trhlinami ve stropě způsobenými zemětřesením v roce 1895. Nové fresky namaloval slovinský impresionistický malířMatej Sternen.[91]
Lublaňský hrad je středověký hrad s románskými, gotickými a renesančními architektonickými prvky, který se nachází na vrcholu hradního vrchu a který dominuje centru města.[92] Oblast kolem dnešního hradu byla nepřetržitě obývaná již kolem roku 1200 př. n. l.[93] Hrad byl postaven v 12. století a byl sídlem markraběte, později tu sídlilikraňští vévodové.[94] Pozorovací věž hradu pochází z roku 1848; ta byla obývána strážcem, jehož povinností bylo v případě požáru vypálit z děl varování pro město nebo oznamovat významné návštěvy nebo události; tyto dvě funkce si hrad stále drží.[93] Konají se tu také kulturní akce a svatby.[95] V roce 2006 propojila centrum města s hradem na kopci lanová dráha.[96]
Lublaňská katedrála
Radnice (Mestna hiša,Magistrat), která se nachází na Náměstí (Mestni trg), je sídlem magistrátu města Lublaně. Původní budova byla postavena v gotickém stylu v roce 1484.[97] Mezi lety 1717 a 1719[87] budovu do barokního slohu s benátskou inspirací upravil architektGregor Mačeka.[98] Na náměstí blízko radnice stojí replika barokní Robbovy kašny. Originál byl v roce 2006 přemístěn doNárodní galerie. Robbova kašna je zdobena obeliskem, na jehož podstavci jsou tři postavy z bílého mramoru, symbolizující tři hlavní řeky Kraňska. Je dílem Francesca Robby, který ve městě navrhl řadu dalších barokních soch.[99]
Katedrála v Lublani (Ljubljanska stolnica), zvaná Katedrála svatého Mikuláše (Stolnica sv. Nikolaja), sloužíLublaňské arcidiecézi. Je snadno identifikovatelná díky zelené kopuli a dvojité věži a stojí na náměstí Cyrila a Metoděje (Ciril-Metodov trg), nazvaném po svatých Cyrilovi a Metodějovi, nedalekoÚstřední tržnice a radnice. Lublaňská diecéze byla založena v roce 1461. V letech 1701 až 1706 jezuitský architektAndrea Pozzo navrhl barokní kostel ve tvarulatinského kříže se dvěma bočními kaplemi. Dóm v centru byl postaven v roce 1841. Interiér je zdoben barokními freskami namalovanýmiGiulio Quagliem mladším v letech 1703–1706 a 1721–1723.[100]
Nebotičnik (česky mrakodrap) je třináctipatrová budova, která se zvedá do výšky 70 metrů. Kombinuje prvky architekturyneoklasicismu a architekturyart deco. Převážně jako místo pro podnikání je Nebotičnik domovem řady obchodů v přízemí a prvním patře; různé kanceláře se nacházejí ve druhém až pátém patře. Šesté až deváté patro jsou soukromé rezidence. V horních třech patrech se nachází kavárna, bar a vyhlídkové patro.[101] Nebotičnik navrhl slovinský architektVladimír Šubic. Stavba byla zahájena v červenci 1930 a budova byla otevřena 21. února 1933.[102] Po nějakou dobu byl nejvyšší obytnou budovou v Evropě.[102]
Městský park Tivoli (Mestni park Tivoli) je největším parkem v Lublani.[103][104] Byl navržen v roce 1813 francouzským inženýremJeanem Blanchardem a nyní zaujímá plochu přibližně 5 km2.[103] Mezi lety 1921 a 1939 byl renovován slovinským architektemJožem Plečníkem, který vytvořil širokou centrální promenádu zvanou Jakopičova promenáda (Jakopičevo sprehajališče), nazvanou po předním slovinském impresionistickém malířiRihardu Jakopiči.[103][104] V parku jsou různé druhy stromů, květinové zahrady, řada soch a kašen.[103][104] V parku stojí několik pozoruhodných staveb, mezi nimizámek Tivoli,Národní muzeum současných dějin asportovní hala Tivoli.[103]
Krajinný park Tivoli (Rožnik in Šišenski hrib) se nachází v západní části města.[105]
Lublaňská botanická zahrada (Ljubljanski botanični vrt) zabírá plochu 2,40 hektaru vedle kříženíkanálu Gruber a řeky Lublaňky, jižně od starého města. Je centrální slovinskou botanickou zahradou a nejstarší kulturní, vědeckou a vzdělávací organizací v zemi. Začala fungovat v roce 1810 pod vedenímFrance Hladnika. Z více než 4 500 druhů rostlin a poddruhů je zhruba třetina endemických pro Slovinsko, zbytek pochází z jiných evropských zemí a dalších kontinentů. Instituce je členem mezinárodní sítě Botanic Gardens Conservation International a spolupracuje s více než 270 botanickými zahradami po celém světě.[106]
V roce 2014 za své environmentální úspěchy získala Lublaň cenu Evropské zelené hlavní město pro rok 2016.[107]
Lublaňské centrální náměstí, zvanéPrešerenovo, existuje již od 18. století, ale moderní vzhled získalo až koncem 19. století. Po zemětřesení z roku 1895 navrhlMax Fabiani náměstí jako střed čtyř ulic a čtyř bank a v osmdesátých letech 20. století navrhlEdvard Ravnikar kruhový design a chodníky ze žulových bloků.[108] Uprostřed náměstí stojí socha slovinského národního básníkaFrance Prešerena s múzou. Prešerenský památník vytvořil v roce 1905Ivan Zajec, zatímco podstavec navrhl Max Fabiani. Náměstí a okolí je od 1. září 2007pěší zónou:[109] přes náměstí jezdí pouze turistický vlak, který vozí turisty na Lublaňský hrad.[109]
Náměstí republiky, dříve Náměstí revoluce, je největším náměstím v Lublani.[110] V druhé polovině 20. století ho navrhlEdvard Ravnikar.[110] Dne 26. června 1991 zde byla vyhlášenanezávislost Slovinska.[110] Na severní straně stojí budovaNárodního shromáždění a na jižní straněCankarův dům, největší slovinské kulturní a kongresové centrum.[110] Na jeho východní straně stojí dvoupodlažní budovaMaximarketu, také dílo Edvarda Ravnikara. Nachází se zde jeden z nejstarších obchodních domů v Lublani a kavárna, která je oblíbeným místem setkávání, místem politických rozhovorů a vyjednání.[111]
Čopova ulice
Kongresové náměstí (Kongresni trg) je jedním z nejdůležitějších bodů města. Bylo postaveno v roce 1821 pro slavnostní účely, jako bylLublaňský kongres, po kterém se jmenuje. Od té doby se stalo důležitým střediskem pro politické slavnosti, demonstrace a protesty, jako byla slavnost vznikuKrálovství Jugoslávie, oslava osvobozeníBělehradu, protesty proti jugoslávským orgánům v roce 1988 atd. Náměstí hostí také řadu významných budov, jako je palácUniverzity v Lublani,Filharmonická síň,Voršilský kostel Nejsvětější Trojice a budovuMatice slovinské. V centru náměstí leží Hvězdný park (Park Zvezda). V letech 2010 a 2011 bylo náměstí významně zrenovováno a nyní je většinou uzavřeno pro silniční dopravu na povrchu.[112]
Čopova ulice (Čopova ulica) je hlavní třída v centru Lublaně. Ulice je pojmenována podleMatijovi Čopovi, literátovi z počátku 19. století a blízkém příteli slovinského romantického básníkaFrance Prešerena. Vede od hlavní pošty (Glavna pošta) na Slovinské ulici (Slovenska cesta) směrem dolů naPrešerenovo náměstí a je lemována bary a obchody. Funguje jako pěší zóna a je považována za centrální promenádu hlavního města.[113]
Dračí most (Zmajski most) postavený v roce 1901 a zdobený dračími sochami[114] na podstavcích ve čtyřech rozích mostu[115][116] se stal symbolem města[117] a je považován za jeden z nejkrásnějších příkladů mostů postavených ve styluVídeňské secese.[11][118][117][119] Má rozpětí 33,34 metrů[11] a jeho oblouk byl v době otevření třetí největší v Evropě.[115] Je chráněn jako technická památka.[120]
Ozdobený mytologickými bronzovými sochami, vytvořenýmiJakovem Brdarem ze starověké řecké mytologie a biblických příběhů,[121]Řeznický most (Mesarski most) spojujeústřední tržnici a Petkovškovo nábřeží (Petkovškovo nabrežje). V Lublani je také znám jako mostzámků lásky.
Trojmostí (Tromostovje) je zdobeno kamennými balustrádami a kamennými lampami na všech třech mostech a vede k terasám s výhledem na řeku. Vytváří centrální bod na východozápadní ose, spojující městský park Tivoli s kopcem Rožnik na jedné straně a Lublaňský hrad na straně druhé,[122] a severojižní ose jdoucí přes město, reprezentované řekou. Aby se odstranil úzký profil, byl mezi lety 1929 a 1932 zvětšen tím, že k historickému střednímu mostu byly přidány dva boční mosty pro pěší.[123][124]
Rybářská lávka nabízí krásný výhled na sousední Trojmostí na severu a na jih na Čevljarski most. Jde o průhledný skleněný most, který je v noci osvětlený vestavěnými LED diodami.[125] Původně šlo od roku 1991 o most dřevěný a zdobený květinami, přestavěn ze skla byl při rekonstrukci v roce 2014. Již v roce 1895 plánoval Max Fabiani na tomto místě stavbu mostu, v roce 1913 zde plánovalAlfred Keller schodiště, později jej zapracoval do svých plánůJože Plečnik, nebyly však realizovány.[126]
Ševcovský most[127] či Šuštarski most (Čevljarski most,Šuštarski most, od německéhoSchuster – obuvník) z roku 1930 je další Plečnikovo dílo spojující dvě hlavní oblasti středověké Lublaně. Je vyzdoben dvěma typy sloupů,korintskými pilíři, které vymezují tvar samotného mostu, aionickými pilíři sloužícími jako stojany pro pouliční svítilny.[128]
Trnovský most
Trnovský most (Trnovski most) je nejvýznamnějším objektem Plečnikovy rekonstrukce břehů Gradaščice. Nachází se před Trnovským kostelem, jižně od centra města. Spojuje blízkéKrakovo aTrnovo, nejstarší lublaňská předměstí, známá svými zahradami a kulturními akcemi.[129] Byl postaven v letech 1929 až 1932. Je význačný svou šířkou a dvěma řadami bříz, které nese, protože měl sloužit jako veřejný prostor před kostelem. Každý roh mostu je uzavřen malou pyramidou, Plečnikovým podpisovým vzorem, zatímco v polovině rozpětí se nachází sochy dvou mužů ve styluart deco. Na mostě je také socha sv. Jana Křtitele, patrona trnovského kostela. Socha byla navrženaNikolajem Pirnatem.
Hradecký most (Hradeckega most) je jedním z nejstaršíchzavěšených mostů na světě,[130] je nejstarším[131] zachovalým litinovým mostem ve Slovinsku[132] a jedním z nejhodnotnějších svými technickými vymoženostmi.[133][134] Je umístěn na prodloužení Hrenovi ulice (Hrenova ulica), mezi Krakovským (Krakovski nasip) a Grudnovým nábřežím (Grudnovo nabrežje), spojujícím čtvrtě Trnovo aPrule s centrální částí.[135] Hradecký most byl vyroben podle plánů vedoucího inženýraJohanna Hermanna z Vídně[134] a původně instalován v Lublani v roce 1867 na místě dnešního Ševcovského mostu (Čevljarski most); v roce 2011 byl přemístěn na současnou lokalitu.[136][137]
V létě se v Lublani pravidelně koná jazzový festival, členEvropské jazzové sítě. Například v roce 2015 představil 19 koncerty umělce z 19 zemí, včetně oslavy 75. narozenin bluesového kytaristyJamese Blood Ulmera.[144] V roce 2018 proběhl 59. ročník tohoto festivalu.[145]
Během Týdne knihy se každý rok naSvětový den knihy konají různé akce a i prodej knih na Kongresovém náměstí. Bleší trh se koná každou neděli ve Starém městě.[146] NavečerSvátku práce se na kopciRožnik koná oslava s ohněm.[147]
V Lublani je mnoho historických a uměleckých muzeí a galerií. První muzeum bylo založeno roku 1821 a jeho pokračovatelem je dnešníSlovinské národní muzeum. První galerií soudobého umění bylJakopičův pavilon, který byl v první polovině 20. století ústředním výstavním místem slovinských umělců. Na začátku šedesátých let jej následovalaMěstská umělecká galerie v Lublani, která vystavuje řadu moderních slovinských i zahraničních umělců. K roku 2018 bylo v Lublani 13 muzeí a uměleckých galerií.[148] Je zde například architektonické muzeum, železniční muzeum, sportovní muzeum, muzeum moderního umění, muzeum současného umění, Slovinské přírodovědecké muzeum aSlovinské etnografické muzeum.[146]
Slovinská národní galerie (Narodna galerija), založená v roce 1918,[56] aMuzeum moderního umění (Moderna galerija) ukazují nejvlivnější slovinské umělce. V roce 2006 muzea navštívilo 264 470 návštěvníků, galerie 403 890 a divadla 396 440.[148] Metelkovo muzeum současného umění (Muzej sodobne umetnosti Metelkova), otevřené v roce 2011, hostí řadu souběžných výstav, vědeckou knihovnu, archivy a knihkupectví.[149]
Cankarův dům je největší slovinské kulturní a kongresové centrum s několika sály a velkým foyerem, v němž se konají umělecké festivaly, umělecká představení, knižní veletrhy a další kulturní akce.[150]
Kino
Kino se v Lublani objevilo poprvé na přelomu 19. a 20. století a mezi obyvateli rychle získalo oblibu. Po druhé světové válce byla založenaKinofilmová společnost Lublaň později přejmenovaná naJugoslovanska kinoteka, která začala spravovat řadu v té době fungujících kin v Lublani. V šedesátých letech se konala řada filmových festivalů a v roce 1963 se otevřela filmotéka. S příchodem televize, videa a internetu byla většina kin v Lublani uzavřena a kino se převážně přesunuto do Koloseje, multiplexu v obchodním centru BTC City. Je tvořen dvanácti filmovými sály. Zbývajícími kiny jsou Kino Komuna, Kinodvor, kde se promítají umělecké filmy s doprovodným programem, aSlovenska kinoteka.[151]
Slovinské národní divadlo (Slovensko narodno gledališče Drama Ljubljanat) také sídlí v Lublani a uvádí širokou škálu domácích i zahraničních, moderních a klasických, operních, baletních a koncertních děl. Jeho součástí je i Divadlo opery a baletu (Slovensko narodno gledališče Opera in balet Ljubljana), které slouží jako národní operní a baletní dům. Jeho neorenesanční budovu navrhli čeští architektiJan Vladimír Hráský aAntonín Hrubý.[153]
Divadlo
Divadlo má v Lublani bohatou tradici, počínaje prvním divadelním představením ve slovinštině v roku 1867.[154] Vedle Slovinského národního divadla působí v Lublani řada drobných souborů, které se zabývají především fyzickým divadlem (např.Betontanc), pouličním divadlem (např.Ana Monro Theatre),improvizačními zápasy (Impro liga) a improvizačním divadlem (např.Divadlo IGLU). Oblíbenou formou jeloutkové divadlo, převážně v Loutkovém divadle Lublaň (Lutkovno gledališče Ljubljana).
Tanec
Moderní tanec byl poprvé předveden v Lublani koncem 19. století a od konce dvacátých let se rychle rozvinul. Od konce dvacátých let 20. století, kdy byla v Lublani založena první škola moderního tance ve Slovinsku, taneční škola Mary Wigmanové, byla tato oblast úzce spojena s rozvojem v Evropě a ve Spojených státech.[155]Plesni teater Ljubljana je dnes jediným místem v Lublani věnovaným modernímu tanci. V ulicích se navíc provozuje velmi populárníspolečenský tanec.[156]
V Lublani působí také několik lidových tanečních skupin.
Příliv mladých lidí do centra města v 80. letech 20. století spoluzpůsobil nástupsubkultur a začala se rozvíjet také alternativní kultura, organizovaná kolem dvou studentských organizací (ŠKUC a ŠKD Forum).[157] Spolupřispěla k politickým a společenským změnám a k založení alternativních center umění.[158]
Metelková a Rog
Lublaňským ekvivalentem kodaňskéChristiánie je samozvaná autonomníMetelkova čtvrť, která vznikla v bývalých rakousko-uherských kasárnách postavených v roce 1882 (dokončeny v roce 1911).[159] V roce 1993 bylo sedm budov a 12 500 m² ploch přeměněno na umělecké galerie, umělecká studia a sedm nočních klubů, včetně dvou homosexuálních, kde se hraje celé spektrum hudby odhardcore přes jazz,dub, až po techno. Nedaleko Metelkova se nachází Celica hostel[160] se všemi pokoji vyzdobenými uměleckými díly Metelkových umělců a nová část Muzea současného umění.[161]
Další alternativní kulturní centrum se nachází v bývalé továrněRog.
čtvrť Šiška
Kulturní čtvrť Šiška
Kulturní čtvrť Šiška hostí řadu uměleckých skupin a kulturních organizací věnovaných současnému a avantgardnímu umění. Součástí je také Centrum pro městskou kulturu Kino Šiška (Center urbane kulture Kino Šiška), kde se konají hudební koncerty indie, punk a rockových kapel, stejně jako výstavy.Muzej tranzitorne umetnosti (MoTA) je muzeum bez stálé sbírky nebo pevného prostoru. Místo toho se jeho program realizuje v různých lokalitách a kontextech v dočasných fyzických a virtuálních prostorech, které jsou zaměřeny na podporu výzkumu, produkce a prezentace přechodných, experimentálních a živých uměleckých forem. Umělecká a vědecká laboratoř Ljudmila (Ljudmila, laboratorija za znanost in umetnost) se od roku 1994 snaží spojit výzkumné postupy, technologie, vědu a umění.[162]
Vývoji sportu v Lublani v 19. století dominovalo napětí mezi Němci a Slovinci. Prvními sportovními klubu v Lublani bylyGimnastično društvo Južni Sokol z roku 1863 aLublaňský Sokol (Ljubljanski Sokol) z roku 1868, založené dle vzoru českéhoSokola.[163] Druhý z nich byl mateřským klubem všech slovinských sokolských klubů, stejně jako inspiroval vznik Chorvatského sokolského klubu v Záhřebu. Členové Sokola byli aktivní i v kultuře a v politice, usilovali o větší integraci Slovinců z různých korunních zemí Rakousko-Uherska a o svou kulturní, politickou a ekonomickou nezávislost.[164]
V roce 1885 založili Němci první sportovní klub na území dnešního Slovinska,Laibacher Byciklistischer Club. V roce 1887 slovinští cyklisté založili Slovinský cyklistický klub (Slovenski biciklistični klub). V roce 1893 následovalSlovinský alpský klub (Slovensko planinsko društvo), později ho následovalaAlpská asociace Slovinska (Planinska zveza Slovenije). V Lublani působí několik poboček, z nichž největší je Alpský klub Lublaň (Planinsko društvo Ljubljana-Matica)
V roce 1900 byl německými obyvateli města založenLaibacher Sportverein (Lublaňský sportovní klub), jenž fungoval až do roku 1909. V roce 1906 se Slovinci zorganizovali v jeho slovinském protějšku, zvanémLjubljanski športni klub. Jeho členové se zajímali především o veslování, ale i plavání a fotbal.[165] V roce 1911 začal ve městě působit první slovinský fotbalový klubIlirija. Zimní sporty se začaly v oblasti dnešní Lublaně rozvíjet před druhou světovou válkou.[166] V roce 1929 byl ve Slovinsku (tehdy v Jugoslávii) založen první hokejový klubSK Ilirija.[167]
Každý rok od roku 1957 se ve dnech 8.–10. května koná tradiční rekreační pochodPot ob žici (Cesta kolem drátů) na počest osvobození Lublaně 9. května 1945.[169] Při stejné příležitosti se o několik dní později koná studentský běh z Prešerenova náměstí na Lublaňský hrad. Poslední neděli v říjnu probíháLublaňský maraton, který každoročně přiláká několik tisíc běžců.[170]
Stadion Stožice, který byl otevřen v srpnu 2010, se nachází veSportovním parku Stožice ve čtvrtiBežigrad a je největším fotbalovým stadionem v zemi[171] a sídlem klubuNK Olimpija Ljubljana. Jedná se o jedno ze dvou hlavních hřišťSlovinské fotbalové reprezentace. V parku se také nachází kryté sportoviště, která se používá pro vnitřní sporty, jako je basketbal, házená a volejbal a mimo jiné je domácím místem proKK Olimpija,RK Crimea aACH Volley Bled. Kromě fotbalu je stadion také určen k pořádání kulturních akcí. Další stadion ve čtvrti Bežigrad jeBežigradský stadion, který je od roku 2008 uzavřen a chátrá. Byl postaven podle plánůJoža Plečnika a byl domovem NK Olimpija Ljubljana, zrušeného v roce 2005 (který se jmenoval stejně jako výše zmíněný klub sídlící na stadionu Stožice). Slovinský multimilionář Joc Pečečnik plánuje jeho obnovu.[172]
Sportovní park Ljubljana, který se nachází ve Spodnje Šišce, součásti čtvrtěŠiška, zahrnuje fotbalový stadion s pěti hřišti, atletickou halu, venkovní atletické areály, tenisové kurty, hřiště napétanque a hřiště na plážový volejbal. Většina závodů, které se zde konají, jsou v atletice.[173] Dalším sportovním parkem ve Spodnje Šišce jeSportovní park Ilirija, známý předevšímplochodrážním stadionem. Na severním konci Tivoliho parku stojí bazénový komplexIliria, který byl postaven jako část plaveckého a atletického závodiště podle plánů slovinského projektantaStanka Bloudka ve třicátých letech minulého století. Řadu let chátral, ale prošel renovací a v roce 2016 byl znovuotevřen.[174]
V parku Tivoli se nachází řada sportovišť. Venkovní bazén v Tivoli, postavený v roce 1929 Bloudkem, byl prvním bazénem olympijské velikosti v Jugoslávii.[175] V současné době je rekreační středisko v Tivoli největším rekreačním střediskem v Lublani, jsou zde tři bazény, sauny, hřiště nakoulové sporty, klub zdraví a další zařízení.[176] K dispozici jsou dvě kluziště, basketbalové hřiště, zimní stadion a deset venkovních tenisových kurtů.[177]Hala Tivoli se skládá ze dvou hal: menší pojme až 4 050 diváků a používá se pro basketbalové zápasy, větší jich pojme až 6 000 a používá se hlavně pro hokej, ale i pro basketbalové zápasy. Haly se také používají pro koncerty a jiné kulturní akce. V budově sídlíSlovinský olympijský výbor.[178]
Kajak kanu center Tacen se nachází na toku řeky Sávy 8 kilometrů severozápadně od centra města; téměř každoročně hostí významnou mezinárodní kanoistickou nebo kajakovou slalomářskou soutěž,mistrovství světa ve vodním slalomu se zde konalo v letech1955,1991 a2010.[179]
Od 40. let 20. století funguje v Guncle, severní části lublaňské občiny[166] (ale už za hranicí vlastního města Lublaň) sjezdovka.[180][181] Je dlouhá 600 metrů, má dva lyžařské vleky, maximální sklon je 60 ° a výškový rozdíl je 155 metrů.[180] Poblíž stojí pět lyžařských skokanských můstků.[166] Trénovalo zde a soutěžilo několik slovinských olympijských a světových pohárových medailistů.[166][182] Ve čtvrti Šiška se dále nachází areál Triglav se šesti skokanskými můstky.[183][184] Další skokanský můstek, postavený v roce 1954 podle plánů Stanka Bloudka, se nacházel v Šišce poblíž Vodnikovi ulice (Vodnikova cesta) až do roku 1976. Konaly se zde mezinárodní soutěžeKongsberg Cup, kterých se účastnily tisíce diváků.[185] Kluziště v Lublani zahrnují Koseški bajer a Halu Tivoli. Tivolski ribnik a bažinatá louka v části Trnovo zvaná Kern se ještě v 19. a na počátku 20. století používaly pro bruslení.[186]
BTC City je největší nákupní centrum, sportovní, zábavní a obchodní oblast v Lublani
Průmysl zůstává nejdůležitějším zaměstnavatelem, zejména díky farmaceutickému, petrochemickému a potravinářskému průmyslu.[50] Další oblasti zahrnují bankovnictví, finance, dopravu, stavebnictví, řemeslné služby a služby a cestovní ruch. Veřejný sektor poskytuje pracovní místa ve vzdělávání, kultuře, zdravotní péči a místní správě.[50]
NaLublaňské burze (Ljubljanska borza), koupené v roce 2008 burzou Vídeňskou a následně v roce 2015 burzou Záhřebskou,[187] se obchoduje s velkými slovinskými společnostmi. Některé z nich mají sídlo v hlavním městě: například maloobchodní řetězceMercator, ropná společnostPetrol nebo telekomunikační koncernTelekom Slovenije.[188] Ve městě funguje více než 15 000 podniků, většina v terciárním sektoru.[189]
V BTC City, největším obchodním, nákupním, rekreačním, zábavním a kulturním středisku ve Slovinsku, sídlí řada firem a funguje více než 450 obchodů. Každoročně jej navštíví 21 milionů lidí.[190][191] Zabírá plochu 475 000 m2 a leží ve čtvrti Moste ve východní části Lublaně.[192][193][194]
Město Lublaň je řízenoMagistrátem města Lublaň (Mestna občina Ljubljana), který je veden městským zastupitelstvem, jehož hlavou ježupan. Členové městského zastupitelstva i župan jsou voleni v komunálních volbách, které se konají každé čtyři roky. Zastupitelstvo mimo jiné vytváří obecní rozpočet a pomáhá v oblasti zdraví, sportu, financí, vzdělávání, ochrany životního prostředí a cestovního ruchu.[196] Město je rozděleno do 17 čtvrtí zastupovaných zastupitelstvy jednotlivých čtvrtí. Tato zastupitelstva spolupracují s městským zastupitelstvem, seznamují se s návrhy obyvatel a připravují aktivity na svém území.[197][198]
Mezi roky 2002 a 2006 bylažupanem městaDanica Simsic.[199] Od komunálních voleb v říjnu 2006 až do jeho potvrzení za náměstka v Národním shromáždění Slovinska v prosinci 2011 byl županem LublaněZoran Janković, předtím generální ředitel obchodního řetězce Mercator. V roce 2006 získal 63 % hlasů.[200] Dne 10. října 2010 byl Jankovič znovu zvolen za další čtyřleté období s 65 % hlasy. Od roku 2006 do října 2010 měla většinu městského zastupitelstva (23 z 45 míst)Listina Zorana Jankoviće[201] (Lista Zorana Jankovića).[200] V říjnu 2010 získala Jankovićova Lista 25 z 45 míst v městském zastupitelstvu. Od prosince 2011, kdy Jankovićova Lista vyhrála předčasné parlamentní volby, byl pověřen vedením města náměstek župana Aleš Čerin, který ale funkci starosty neudržel.[202] Poté, co Janković nebyl zvolen předsedou vlády v Národním shromáždění, se v březnu 2012 zúčastnil obecních voleb a byl zvolen již potřetí s 61 % hlasy. Přijal znovu vedení městské rady v dubnu 2012.[203] V letech 2014 a 2018 svůj mandát župana obhájil.[204]
Dodržování veřejného pořádku v Lublani hlídá policejní ředitelství v Lublani (Policijska uprava Ljubljana).[205] Lublaň se dělí na pět správních policejních okrsků.[206] Veřejný pořádek a městská doprava jsou také pod dohledem městské dopravní policie (Mestno redarstvo).[207] Lublaň má pověst klidného a bezpečného města.[206][208]
Při sčítání lidu v roce 2002 bylo mezi obyvateli Lublaně (přesnějistejnojmenné městské občiny, kde žije přibližně o 2–3 % více obyvatel; údaje za obec nejsou k dispozici) 39 % – katolíků; 30 % neuvedlo žádné náboženství, neznámé náboženství nebo neodpovědělo; 19 % bylo ateistů; 6 % uvedlo východně ortodoxní; 5 % –muslimské; a zbývající 0,7 % protestantské nebo jiné náboženství.[216]
Přibližně 91 % obyvatel má slovinštinu jako svůj primární mateřský jazyk. Druhým nejčastěji používaným jazykem jebosenština a třetí nejrozšířenější jesrbochorvatština (údaje opět za celou občinu).[217]
V Lublani v současnosti existuje více než 50 veřejných základních škol s více než 20 000 žáky,[148][218] jednou z nich je i mezinárodní základní škola pro zahraniční žáky. Mimo to existují dvě soukromé základní školy:Waldorfská a katolická. Kromě toho existuje několik základních hudebních škol.
První škola v Lublani byla založena ve 13. stoletíněmeckými rytíři. Původně přijímala pouze chlapce; dívky byly přijímány od počátku 16. století. Farní školy jsou doloženy v 13. století, v kostele sv. Petra akostele sv. Mikuláše, pozdější Lublaňské katedrále. Od roku 1291 se v Lublani nacházely také soukromě zaměřené obchodní školy. Na počátku 17. století bylo v Lublani šest škol a později tři školy.[219] Dívčí škola byla založenaChudými sestrami svaté Kláry, následována v roce 1703 Voršilkami.[43] Jejich škola byla asi 170 let jedinou veřejnou dívčí školou v Kraňsku. Tyto školy byly většinou soukromé nebo založené městem.[219]
V roce 1775 rakouská císařovna Marie Terezie zavedla povinné základní vzdělání a Lublaň měla svůj Učitelský ústav, určený jako učební místo pro učitele. V roce 1807 byla v Lublani založena první státní hudební škola.[220] V době Ilyrských provincií (1809–1813) byla založenaécole primaire, jednotný čtyřletý program základních škol s větším důrazem na slovinštinu.[221]
V roce 1871 byla v Lublani založena první úplnáreálka (technická střední škola)
Jako historicky první střední škola byla na základě návrhuPrimože Trubara v obdobíslovinské reformace založenaKraňská škola (1563–1598).[222] Vyučovala převážně v latině a řečtině, ale také v němčině a slovinštině a byla otevřená pro obě pohlaví a všechny společenské vrstvy. V roce 1597 jezuité založili jezuitskou kolej (1597–1773), jejímž cílem bylo předat všeobecné vzdělání. V roce 1773 se střední vzdělávání dostalo pod kontrolu státu.[223] V 19. století bylo provedeno několik reforem; byl kladen větší důraz na všeobecné znalosti a ze středních škol byla odstraněna náboženská výchova. V roce 1910 bylo v Lublani 29 středních škol, mezi nimi klasická a reálná gymnázia areálky (technické střední školy).
K roku 2017 bylo v Lublani 32středních škol (srednja šola).[224] Středoškolské vzdělávání trvá dva roky až pět let, typický věk studentů je 15 až 19 let. Vzdělávací programy jsou odborné (poklicni), technické (strokovni) agymnaziální, které poskytují všeobecné vzdělání.[225]
Hlavní budova Lublaňské univerzity, bývalé sídlo Kraňského parlamentu
K roku 2019 mělaUniverzita v Lublani 23 fakult a tři akademie, které se nacházejí v různých částech Lublaně. Ve slovinštině nabízejí kurzy lékařství, aplikované vědy, umění, práva, administrativy, přírodních věd a dalších předmětů.[226] Univerzita má více než 38 000 studentů a asi 5 900 pedagogických pracovníků.[218] Studenti této univerzity tvoří jednu sedminu obyvatel Lublaně a dávají městu mladistvý charakter.[218][227]
Historicky v Lublani byly během francouzské okupace slovinských zemí v letech 1810–1811 otevřeny vyšší školy nabízející studium obecné medicíny, chirurgie, architektury, práva a teologie. Rakousko-Uhersko nikdy nepovolilo Slovinsku založit svou univerzitu v Lublani, takže Lublaňská univerzita, dnes nejvýznamnější slovinská univerzita, byla založena až v roce 1919 poté, co se Slovinci stali součástí Jugoslávie.[56][218] Při založení byla tvořena pěti fakultami: práva, filozofie, technika, teologie a medicíny. Od počátku bylo sídlo univerzity na Kongresovém náměstím, v budově, která sloužila jako sídloKraňského parlamentu od roku 1902 do roku 1918.[228]
Nejstarší knihovny v Lublani byly umístěny v klášterech. V roce 1707 byla založenaSeminární knihovna (Semeniška knjižnica), která je první a nejstarší veřejnou vědeckou knihovnou ve Slovinsku.[229] Kolem roku 1774 po zrušení Jezuitů byla ze zbytků jezuitské knihovny a několika klášterních knihoven vytvořena knihovna Lycea.[230]
Slovinská národní a univerzitní knihovna (Narodna in univerzitetna knjižnica) je konstruktivistická budova z let 1930-1931, kterou projektovalJože Plečnik.[231] Knihovna měla na konci roku 2018 přibližně 2 900 000 inventárních položek, z toho 1 400 000 monografií, 12 300 rukopisů a řadu dalších textových, vizuálních a multimediálních zdrojů.[232] Druhou největší univerzitní knihovnou v Lublani je Centrální technická knihovna (Centralna tehniška knjižnica Univerze v Ljubljani), je hlavním knihovní centrum v oblasti přírodních věd a techniky.[233]
Vedle dvou největších univerzitních knihoven existuje řada knihoven na jednotlivých fakultách, odděleních a institucích Lublaňské univerzity. Největší z nich je Centrální humanistická knihovna v oblasti humanitních věd, Centrální společenskovědní knihovna, Centrální ekonomická knihovna v oboru ekonomie, Ústřední lékařská knihovna v oboru lékařských věd a Knihovny biotechnické fakulty v oboru biologie a biotechnologie.[234]
Městská knihovna v Lublani (Mestna knjižnica Ljubljana) byla založena v roce 2008 a je ústřední regionální knihovnou a největší slovinskou veřejnou knihovnou. K roku 2016 měla 1 722 000 svazků, z toho 1 475 000 knih a řadu dalších zdrojů ve 34 pobočkách.[235] Celkem se v Lublani nachází 5 všeobecných veřejných knihoven a více než 140 specializovaných knihoven.[148]
První společnost předních vědců a veřejných pracovníků v Kraňsku byloDismasovo bratrství (latinskySocietas Unitorum), které se v Lublani zformovalo v roce 1688.[236] V roce 1693 byla založenaAcademia Operosorum Labacensium, která existovala s přerušením až do konce 18. století. Další akademie v Lublani,Slovinská akademie věd a umění (Slovenska akademija znanosti in umetnosti), byla založena až v roce 1938.[237]
Toto letiště nahradilo původní letiště v Lublani, které fungovalo od roku 1933 do roku 1963.[239][240] Bylo umístěna v obci Polje (dnes čtvrťMoste), na rovině mezi řekami Lublaňka a Sáva, vedle železnice v Moste.[240] Mezi roky 1918 a 1929 fungovalo v Šišce vojenské letiště.[241]
V železničním uzlu se v Lublani protínajípanevropské železniční koridory číslo V (nejrychlejší spojení mezi severním Jadranem a střední a východní Evropou)[242] a X (spojující střední Evropu s Balkánem)[243] a hlavní evropské tratě E 65, E 69, E 70.[244] Veškeré mezinárodní tranzitní vlaky ve Slovinsku jezdí přes Lublaň a zastavují zde všechny osobní mezinárodní vlaky.[245]
V oblasti Lublaně je šest železničních stanic a devět zastávek.[246] SpolečnostSlovenske železnice nabízí pro využití železnice na území města denní i měsíční jízdenky.[247] Ústředním nádražím jeŽelezniční stanice Lublaň (Železniška postaja Ljubljana). Železniční staniceLublaň Moste je největším slovinským nádražím pro nakládku a vykládku zboží. Železniční staniceLublaň Zalog má největší kolejiště ve Slovinsku.[245] V Lublani existuje také řadavleček.[248]
Historický tramvajový systém v Lublani byl vytvořen v roce 1901 a v roce 1928 byl nahrazen autobusy,[250] které byly v roce 1931 zrušeny a nahrazeny opět tramvajemi.[250] Délka tramvajových kolejí dosáhla v roce 1940 celkem 18,5 km.[251] V roce 1959 byl systém tramvají zrušen ve prospěch automobilů;[252] koleje byly demontovány a tramvaje převezeny doOsijeku aSubotice.[253] Opětovné zavedení moderního tramvajového systému v Lublani bylo opakovaně navrhováno v nultých letech 21. století.[254][255]
Lublaň se nachází v místě, kde se protínají dvě hlavní slovinské dálnice,[256] dálnice z východu na západ v linii s celoevropským koridorem V a dálnice sever-jih v linii celoevropského koridoru X.[257] Město je spojeno k jihozápadu dálnicíA1 (E70) s italskými městyTerst aBenátky a s chorvatským přístavemRijeka.[258] Na sever vede A1 (E57) doMariboru, Grazu a do Vídně. Na východ ji spojujeA2 (E70) s chorvatským hlavním městemZáhřeb, odkud lze pokračovat do Maďarska nebo do důležitých měst bývalé Jugoslávie, např. doBělehradu.[258] K severozápadu vede dálnice A2 (E61) do rakouských městKlagenfurt aSalcburk, která jsou důležitými výchozími body pro turisty ze severní Evropy.[258]
Od roku 2008 se nalublaňském obchvatu používá systém dálničních nálepek.[259] Centrum města je obtížněji přístupné zejména ve špičkách kvůli dlouhým kolonám na silnicích se semafory a velkému množstvím denně dojíždějících osob.[260] Jádro centra města je od roku 2007 uzavřeno pro provoz motorových vozidel (s výjimkou obyvatel s povolením) a tvoří tak pěší zónu kolemPrešerenova náměstí.[261]
HlavníAutobusové nádraží Lublaň (Avtobusna postaja Ljubljana) se nachází hned vedle hlavního lublaňského vlakového nádraží. Městská autobusová síť, provozovaná společnostíLjubljanski potniški promet, je nejrozšířenějším prostředkem veřejné dopravy v Lublani. Flotila autobusů má průměrné stáří 8 let, v podstatě všechny autobusy z celkových více než 200 jsou klimatizované.[262] Počet vyhrazených jízdních pruhů pro autobusy je omezen, což může způsobit problémy ve špičkách, kdy dochází k přetížení dopravy.[263]
Jízdu autobusem lze platit pomocí kartyUrbana (platí i na lanovce) nebo mobilním telefonem. Autobusy se někdy nazývají „trole“ (s odkazem na trolejové vedení), jehož vznik se datuje do let 1951–71, kdy v Lublani právě trolejbusy jezdily.[264] V Lublani bylo pět trolejbusových linek, až do roku 1958 spolu s tramvajemi.[252]
V městě existuje mnoho společností poskytujících taxislužby. V Lublani jezdí také traktor s vozíky ozdobenými jako vlak pro turisty, který spojuje náměstí Cyrila a Metoděje v centru města s Lublaňským hradem.[265]
Posledním prostředkem veřejné silniční dopravy v centru města je Kavalír (Kavalir), elektrické vozidlo od května 2009 provozované společností LPP. V Lublani existují tři takové vozy. Jízda je zadarmo a neexistují stanice, protože je možné si ho nechat zastavit kdekoli. Pojme až pět cestujících; většina z nich jsou starší lidé a turisté.[266] Kavalír jezdí po pěší zóně v centru Lublaně. První trasa spojujeČopovu ulici, Wolfovu ulici a Hribarovo nábřeží (Hribarjevo nabrežje), zatímco druhá trasa spojuje Městské náměstí, Horní náměstí a Staré náměstí.[267]
BicikeLJ, samoobslužná cyklistická síť založená v Lublani, první hodina použití je zdarma
V Lublani je silná cyklistická doprava, obzvláště v teplejších měsících roku. Je také možnost si kolo vypůjčit. Od května 2011 nabízíBicikeLJ, samoobslužný systém půjčování jízdních kol, obyvatelům a návštěvníkům Lublaně 510 kol a více než 600 parkovacích míst na 51 místech v širším centru města. Denní počet pronájmů činí přibližně 2 500 osob.[268][269] I před zavedením systému BicikeLJ nabízelo město možnost pronajmutí kola.[270]
Některé okolnosti cyklodopravy jsou dodnes kritizovány. To se týká cyklostezek ve špatném stavu a konstruovaných tak, že je motorizovaná doprava privilegovaná. Existuje také mnoho jednosměrných ulic, které nelze použít jako alternativní trasu, takže je na kole obtížné legálně cestovat přes centrum města.[271][272] Během let byly některé zákazy částečně zrušeny vyznačením cyklistického pruhu na chodníku.[273][274] Situace se neustále zlepšuje a v roce 2015 se Lublaň umístila na 13. místě v žebříčku nejvíce cyklopřátelských měst na světě.[275] O rok později byla Lublaň na seznamu již osmá za vítěznou Kodaní.[276]
Říční doprava na Lublaňce a na Sávě byla hlavním prostředkem nákladní dopravy do města a z města až do poloviny 19. století, kdy se začala budovat železnice. Dnes je Lublaňka využívána množstvím turistických lodí, jejich přístaviště jsou mj. pod Řeznickým mostem, Rybářským náměstím, Dvorským náměstím, Bregem a Poljanským nábřežím (Poljanski nasip).[277]
Vida Tomšič (1913–1998), slovinská politička a právnička
Pepca Kardelj (1914–1990), slovinskánárodněosvobozeneckého boje boje za druhé světové války a manželka vysokého stranického funkcionáře a jugoslávského politika Edvarda Kardelje
Karel Lewit (1916–2014),neurolog, zakladatel moderní funkční diagnostiky a léčby vertebrogenních onemocnění a manuální a reflexní terapie
↑abŽUPANEK, Bernarda. Emona, Legacy of a Roman City - Culture of Slovenia.www.culture.si [online]. [cit. 2018-10-19].Dostupné online. (anglicky)
↑MEHLE MIHOVEC, Barbka.Kje so naše meje? [online]. Gorenjski glas, 2008-03-19 [cit. 2009-08-07].Dostupné online. (slovinsky)
↑VUK DIRNBERK, Vojka; Tomaž Valantič. Statistični portret Slovenije v EU 2010 = Statistical Portrait of Slovenia in the EU 2010.Statistični portret Slovenije v EU [online]. Statistical Office of the Republic of Slovenia [cit. 2011-02-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-16.ISSN1854-5734. (slovinsky, anglicky)
↑Libri Antichi Libri Rari.Città di stampa dei LIBRI ANTICHI dei LIBRI VECCHI dei LIBRI RARI [online]. Osservatoriolibri.com [cit. 2011-12-10].Dostupné online. (anglicky)
↑Slavia: Časopis pro slovanskou filologii. Praha: Slovanský ústav, 1960.Dostupné online. S. 546.
↑Dr T.C. (Tijmen) Pronk [online]. Leiden University Centre for Linguistics, University of Leiden, 2009 [cit. 2012-04-24].Dostupné online. (anglicky)
↑PRONK, Tijmen. The Etymology of Ljubljana - Laibach.Folia Onomastica Croatica. 2007, roč. 16, s. 185–191.ISSN1330-0695. (anglicky)
↑Dr. Silvo Torkar [online]. Fran Ramovš Institute of the Slovenian Language [cit. 2012-04-24].Dostupné online. (slovinsky)
↑PRONK, Tijmen. O neprepoznanih ali napačno prepoznanih slovanskih antroponimih v slovenskih zemljepisnih imenih: Čadrg, Litija, Trebija, Ljubija, Ljubljana, Biljana.Folia onomastica croatica.Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-23.ISSN1330-0695. (slovinsky)
↑abcC Abdunur.ARCH'01: Troisième conferénce internationale sur les ponts en arc. [s.l.]: Presses des Ponts, 2001.ISBN978-2-85978-347-1. S. 124.
↑ History of Ljubljana.www.ljubljana.si [online]. [cit. 2019-01-04].Dostupné online. (anglicky)
↑ A Dragon Who has not Gone Extinct.www.sloveniatimes.com [online]. 2011-02-04 [cit. 2019-01-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-05. (anglicky)
↑PETAR-BRAJOVIĆ, Đuro.Jugoslavija u Drugom svetskom ratu. Beograd: Veljko Vlahović, 1986. S. 33. (srbochorvatština)
↑VELUŠČEK, Anton.Najstarejše kolo z osjo na svetu - 5150 let [online]. [cit. 2018-09-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-13. (anglicky)
↑ Prehistoric Pile Dwellings around the Alps.whc.unesco.org. UNESCO, 2011-06-27.Dostupné online [cit. 2011-06-28]. (anglicky)
↑ Pile-dwellings in the Ljubljansko Barje on UNESCO List.Embassy Newsletter. Embassy of Slovenia in Washington, 2011-10-14.Dostupné online. (anglicky)
↑abcThe Times of Roman Emona [online]. [cit. 2018-09-20].Dostupné online. (anglicky)
↑Roman Emona [online]. Ministry of culture of the republic of Slovenia [cit. 2012-10-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-04. (anglicky)
↑Emona, Legacy of a Roman City [online]. Ministry of culture of the republic of Slovenia [cit. 2012-10-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-17. (anglicky)
↑abcdeDaniel Mallinus,La Yougoslavie, Ed. Artis-Historia, Brusel, 1988, D / 1988/0832/27, str. 37–39.
↑abcdLjubljana in the Middle Ages [online]. [cit. 2018-09-20].Dostupné online. (anglicky)
↑abPeter Štih.Castrum Leibach: the first recorded mention of Ljubljana and the city's early history: facsimile with commentary and a history introduction. [s.l.]: City Municipality of Ljubljana, 2010.Dostupné online.ISBN978-961-6449-36-6. (anglicky)
↑abcdDarinka Kladnik. Ljubljana Town Hall.www.visitljubljana.si. Ljubljana Tourist Board, 2006-10.Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-15. (anglicky)Archivováno 15. 9. 2011 naWayback Machine.
↑abSrednjeveška Ljubljana - Luwigana [online]. [cit. 2012-05-15].Dostupné online. (anglicky)
↑NERED, Andrej.Dežela - knez - stanovi: oblikovanje kranjskih deželnih stanov in zborov do leta 1518. [s.l.]: Založba ZRC, 2009.Dostupné online. Kapitola Kranjski deželni stanovi do leta 1518: Mesta, s. 170. (slovinsky)
↑KUŠAR, Domen. Vpliv požarov na razvoj in podobo srednjeveških mest.Urbani izziv [Urban Challenge]. 2003, roč. 14, čís. 2.Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-16. (slovinsky)Archivováno 21. 9. 2018 naWayback Machine.
↑MLINARIČ, Jože.Frančiškanski samostan od ustanovitve okoli leta 1240 do preselitve 1784 [online]. [cit. 2012-05-15].Dostupné online. (slovinsky)
↑History of Ljubljana [online]. Municipality of Ljubljana [cit. 2018-09-21].Dostupné online. (anglicky)
↑Marija Verbič. 700 let Novega trga v mestu Ljunbljani.Kronika: časopis za slovensko krajevno zgodovino. 1967, roč. 15, čís. 2.Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-25. (anglicky)Archivováno 19. 6. 2013 naWayback Machine.
↑ The Jewish community has a centuries-long history in Slovenia.RTVSLO.si [online]. [cit. 2019-04-05].Dostupné online. (slovinsky)
↑BAVEC, Milos; CAR, Marjeta; STOPAR, Robert; JAMSEK, Petra; GOSAR, Andrej. Geophysical evidence of recent activity of the Idrija fault, Kanomlja, NW Slovenia.Materials and Geoenvironment. 2012, roč. 59. (anglicky)
↑LIPOLD, Marc Vincenc. Bericht über die geologischen Aufnamen in Ober-Krein im Jahre 1856.Jahrbuch der k. k. geol. Reichsanstalt. 1857. (anglicky)
↑FITZKO, F.; SUHADOLC, P.; AOUDIA, A.; PANZA, G.F. Constraints on the location and mechanism of the 1511 Western-Slovenia earthquake from active tectonics and modeling of macroseismic data.Tectonophysics. Roč. 404, čís. 1–2, s. 77–90.doi:10.1016/j.tecto.2005.05.003. (anglicky)
↑CUNNINGHAM, Dickson; GOSAR, Andrej; KASTELIC, Vanja; GREBBY, Stephen; TANSEY, Kevin. Multi-disciplinary investigations of active faults in the Julian Alps, Slovenia.Acta Geodyn. Geomater.. 2007, roč. 4.Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-12. (anglicky)
↑Renaissance and Baroque [online]. [cit. 2009-10-31].Dostupné online. (anglicky)
↑ Zgodovina ljubljanske stanovanjske kulture in načinov bivanja.www.ljubljana.si [online]. [cit. 2019-04-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-05. (slovinsky)
↑MIHELIČ, Breda.Ljubljana City Guide. [s.l.]: State Publishing House of Slovenia, 1990.Dostupné online. S. 30.
↑Rajhman, Joze a Emilian Cevc. 1990. Tomaž Hren.Encyklopedija Slovenije, sv. 4, str. 50–51. Ljubljana: Mladinska knjiga.
↑ Lutar Ivanc, Aleksandra. 2006.Album slovenskih književnikov. Ljubljana: Mladinska knjiga, str.
↑absvetlana.Uršulinke v Ljubljani [online]. Stran vzdržuje podjetje Tomyco, 2009-07-23 [cit. 2019-05-21].Dostupné online. (slovinsky)
↑1980: Ljubljana - Cerkev sv. Trojice [online]. Ministry of Culture, Republic of Slovenia [cit. 2012-10-29].Dostupné online. (slovinsky)
↑Ljubljana.info - Ursuline Church Ljubljana [online].Dostupné online. (anglicky)
↑KLADNIK, Darinka.Mestna hiša v Ljubljani: pomembni dogodki v zgodovini mesta. [s.l.]: Viharnik, 1996.ISBN9789616057059. S. 58. (slovinsky)
↑ Dokumenti Slovenskega gledališkega in filmskega muzeja.Slovenski gledališki in filmski muzej. Slovenski gledališki in filmski muzej [Slovenian Theatre and Film Museum], 1980, roč. 16-19, s. 128.Dostupné online. (slovinsky)
↑abcLjubljana in the 18th and 19th Centuries [online]. [cit. 2009-10-31].Dostupné online. (anglicky)
↑Ilustrirana zgodovina Slovencev. Příprava vydání Marko Vidic. [s.l.]: Mladinska knjiga, 2000.ISBN86-11-15664-1. Kapitola Ilirsko kraljestvo, s. 213.
↑abcdIntroducing Ljubljana [online]. [cit. 2009-10-31].Dostupné online. (anglicky)
↑JARRETT, Mark.The Congress of Vienna and its Legacy: War and Great Power Diplomacy after Napoleon. London: I. B. Tauris & Company, Limited, 2013.ISBN978-1780761169.
↑VERDINEK, Alenka. Ljubljanski potres v slovenskih literarnih delih.Slavistična revija [Journal of Slavic Linguistics]. 2005, roč. 53, čís. 4.Dostupné online.ISSN0350-6894. (slovinsky)
↑Dobnik, Jože.Planinski dom 2. grupe odredov na Jančah. [s.l.]: Društvo Domicilnega odbora kurirjev in vezistov NOV Slovenije., 2006.Dostupné online.ISBN961-238-581-5. (slovinsky)
↑abOROŽEN ADAMIČ, Milan. Earthquake Threat in Ljubljana.Geografski zbornik [Acta geographica]. 1995, roč. 35, s. 45–112.Dostupné online.ISSN0373-4498. (anglicky)
↑abcdefRestless 20th century [online]. [cit. 2018-09-21].Dostupné online. (anglicky)
↑VURNIK, Blaž. Kabinet čudes: Ljubljana v žičnem obroču.Delo.si. 2016-04-22.Dostupné online. (slovinsky)
↑HUDOLIN, Gašper; KERŠEVAN, Ana Nuša.Ljubljanske zgodbe: 60. obletnica Pohodov ob žici [online]. Ljubljana Municipal Library, 2016 [cit. 2018-09-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-08. (slovinsky)
↑Pot spominov in tovarištva / The Path of Remembrance and Comradeship [online]. [cit. 2018-09-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-21. (anglicky)
↑Booker, Christopher. 1997.A Looking-Glass Tragedy. The Controversy over the Repatriations From Austria In 1945. Londýn: Gerald Duckworth & Co. Ltd., str. 214.
↑Vuletić, Dominik. 2007 "Kaznenopravni i povijesni aspekti bleiburškog zločina."Pravnik 41 (85): 125–150.
↑Ferenc, Tone. 1999. "Šentvid." Enciklopedija Slovenije, vol. 13 (Š-T). Ljubljana: Mladinska knjiga, str. 28.
↑OSMANAGIĆ, Danijel.Šestdeset let od prvega pohoda ob žici [online]. 2017-02-21 [cit. 2024-02-12].Dostupné online. (slovinsky)
↑Statistical Yearbook 2011. [s.l.]: Statistical Office of the Republic of Slovenia, 2011.Dostupné online. Kapitola Volitve, s. 108. (anglicky)
↑Přibližné silniční vzdálenosti vypočítané pomocí aplikace Google Earth.
↑Geological Map of Slovenia [online]. [cit. 2008-07-30].Dostupné v archivu pořízeném dne 11 August 2008. (anglicky)
↑Nadmorska višina naselij, kjer so sedeži občin = Height above sea level of seats of municipalities [online]. Statistical Office of the Republic of Slovenia, 2002.Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-25. (slovinština, angličtina)
↑abLjubljana, glavno mesto [online]. Statistics and Analysis Service, Information Center, City Administration, City Municipality of Ljubljana, 2006-06 [cit. 2011-02-07].Dostupné online. (slovinsky)
↑abSettlements: Ljubljana [online]. Geopedia.si [cit. 2012-01-30].Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-06.
↑BURGER, Boštjan.Šmarna gora [online]. [cit. 2012-01-30].Dostupné online. (anglicky)
↑Settlements: Ljubljana [online]. Geopedia.si [cit. 2011-02-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-09. (anglicky)
↑Površinske vode [online]. Municipality of Ljubljana [cit. 2011-02-05].Dostupné online. (slovinsky)
↑Vodna ujma minuli konec tedna ohromila dobršen del Slovenije [online]. Ljubljanske novice [cit. 2010-09-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-03. (slovinsky)
↑Dobravc, Mina.Ocena ogroženosti mestne občine Ljubljana zaradi poplav [online]. 2007 [cit. 2010-09-20]. S. 7.Dostupné online. (slovinsky)
↑ Introduction.www.ljubljanskobarje.si [online]. [cit. 2019-04-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-04. (anglicky)
↑Tivolski ribnik [online]. PVA, d. o. o. [cit. 2012-02-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-20. (slovinsky)
↑KRELJ, Živa.Ekološki status ribnika Tivoli. [s.l.]: Department of Biology, Faculty of Natural Sciences and Engineering, University of Ljubljana, 2007.Dostupné online. (slovinsky, anglicky)
↑ARSO [online]. [cit. 2009-09-10].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-20. (anglicky)
↑Extreme values of measured yearly, monthly and daily values of chosen meteorological parameters in 1948-2011 [online]. ARSO [cit. 2014-12-02].Dostupné online. (anglicky)
↑SUHADOLNIK, Jože. Stavbni razvoj v Ljubljani (1144–1895) in arhivsko gradivo Zgodovinskega arhiva Ljubljana.Kronika: časopis za slovensko krajevno zgodovino [The Chronicle: the Newspaper for the Slovenian History of Places]. Association of Slovenian Historical Societies, Section for the History of Places, 1994, roč. 42.Dostupné online.ISSN0023-4923. (slovinsky)
↑abKamniti dokumenti ljubljanske zgodovine [online]. RTV Slovenija, 2006-05-31.Dostupné online. (slovinsky)
↑STOPAR, Ivan; PRELOVŠEK, Damjan.Walks in old Ljubljana: a guide to its culture and history. [s.l.]: Marketing 013 ZTP, 1992.Dostupné online.
↑BALANTIČ, Polona.Eden zadnjih univerzalnih arhitektov pri nas [online]. RTV Slovenija, 2008-06-23.Dostupné online. (slovinsky)
↑The works of Jože Plečnik in Ljubljana – Human Centred Urban Design [online]. UNESCO [cit. 2021-11-11].Dostupné online. (anglicky)
↑ 20 metres above the floor, where Matej Sternen painted his masterpiece :: Prvi interaktivni multimedijski portal, MMC RTV Slovenija.www.rtvslo.si [online]. [cit. 2018-10-19].Dostupné online.
↑JAKIČ, Ivan.Vsi slovenski gradovi: leksikon slovenske grajske zapuščine. [s.l.]: Državna založba Slovenije [National Publishing House], 1997.Dostupné online.ISBN9788634117714. S. 192. (slovinsky)
↑abLjubljanski grad / Ljubljana Castle [online]. [cit. 2008-07-30].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-02. (anglicky)
↑ Ljubljana Calling/Sightseeing/Ljubljana Castle.www.ljubljana-calling.com [online]. [cit. 2018-09-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-02.
↑Festival Ljubljana [online]. [cit. 2008-07-30].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-05. (anglicky)
↑5 Years of the Funicular Railway to the Castle [online]. City Municipality of Ljubljana, 2011-12-28.Dostupné online. (anglicky)
↑SUHADOLNIK, Jože. Stavbni razvoj v Ljubljani (1144–1895) in arhivsko gradivo Zgodovinskega arhiva Ljubljana.Kronika: časopis za slovensko krajevno zgodovino [The Chronicle: The Newspaper for the Slovenian History of Places]. Association of Slovenian Historical Societies, Section for the History of Places, 1994, roč. 42, čís. 2.Dostupné online.ISSN0023-4923. (slovinsky)
↑ŽVANUT, Katja. Meščani Ljubljane in njihova mestna hiša.Kronika: časopis za slovensko krajevno zgodovino [The Chronicle: The Newspaper for the Slovenian History of Places]. Association of Slovenian Historical Societies, Section for the History of Places, 1999, roč. 47, čís. 1/2.Dostupné online.ISSN0023-4923. (slovinsky, anglicky, německy)
↑Baroque Ljubljana [online]. [cit. 2008-07-30].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-27. (anglicky)
↑The Cathedral (Church of St. Nicholas) [online]. Ljubljana Tourism [cit. 2019-04-19].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdeSLOVENIA.INFO.Ljubljana, Park Tivoli, Rožnik and Šišenski hill - Cultural and Historical Heritage - Slovenia - Official Travel Guide [online]. 2011 [cit. 2019-04-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-24. (anglicky)
↑abcLJUBLJANALIFE.COM.Tivoli Park Ljubljana | Slovenia - Ljubljana Life [online]. 2011 [cit. 2011-07-05].Dostupné online. (anglicky)
↑LEŠNIK, Aleksandra.Poročilo: Inventarizacija dvoživk (Amphibia) v Krajinskem parku Tivoli, Rožnik in Šišenski hrib. [s.l.]: Center for Cartography of Fauna and Flora, 2003-09-23.Dostupné online. S. 8–9. (slovinsky)
↑BAVCON, Jože. Botanični vrt Univerze v Ljubljani - 200 let.Acta Biologica Slovenica. 2010, roč. 53, čís. 1, s. 3–33.Dostupné online [cit. 2019-04-14].ISSN1408-3671. (slovinsky, anglicky)
↑Environment: Ljubljana European Green Capital 2016 [online]. European Commission, 2014-06-24 [cit. 2014-06-24].Dostupné online. (anglicky)
↑Ljubljana, Tromostovje [online]. Slovenian Tourist Board [cit. 2012-05-15].Dostupné online. (anglicky)
↑abNina Caf.Turizem kot del revitalizacije mestnega jedra Ljubljana. [s.l.]: [s.n.], 2007.Dostupné online. (slovinsky)
↑abcdBARTULOVIČ, Alenka.Enciklopedija naravne in kulturne dediščine na Slovenskem - DEDI [Encyclopedia of Natural and Cultural Heritage in Slovenia]. Trg republike. Redakce Šmid Hribar Mateja. [s.l.]: [s.n.]Dostupné online. (Slovenian)Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BARTULOVIČ, Alenka.Enciklopedija naravne in kulturne dediščine na Slovenskem - DEDI [Encyclopedia of Natural and Cultural Heritage in Slovenia]. Veleblagovnica Maximarket. Redakce Šmid Hribar Mateja. [s.l.]: [s.n.]Dostupné online. (Slovenian)Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Zgodbe, ki so se dogajale na Kongresnem trgu [online]. Radiotelevizija Slovenija [cit. 2011-10-09].Dostupné online. (slovinsky)
↑Ljubljana city Slovenia Čop street people walking shopping video shot footage 4K ~ Footage #40681973. [s.l.]: [s.n.]Dostupné online. (anglicky)
↑ Med mostovi slovenske prestolnice.MMC RTV Slovenia. RTV Slovenia, 2008-03-28.Dostupné online. (slovinsky)
↑Slovenia: The Bradt Travel Guide. Příprava vydání McKelvie, Robin. McKelvie, Jenny. [s.l.]: Bradt Travel Guides, 2008.Dostupné online.ISBN1-84162-119-6. Kapitola What To See, s. 75.
↑ab Dragon Bridge.www.ljubljana.si [online]. [cit. 2018-09-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-11.
↑HUMAR, Gorazd. World Famous Arch Bridges in Slovenia: The Dragon Bridge in Ljubljana (1901). In: Charles Abdunur.Arch'01: troisième Conférence internationale sur les ponts en arc Paris:. Paris: Presses des Ponts, 2001-09.Dostupné online.ISBN2-85978-347-4. S. 124–125.
↑Tekst: Irena Brejc.Iz gline naredi dober kruh in ga razdeli med ljudi | Dnevnik [online]. Dnevnik.si, 2012-09-15 [cit. 2012-09-19].Dostupné online. (anglicky)
↑Triple Bridge [online]. Ljubljana Tourism [cit. 2012-05-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-20. (anglicky)
↑ The Triple Bridge.architectuul.com [online]. [cit. 2018-10-19].Dostupné online.
↑ Cobblers' Bridge (Čevljarski most) - KONGRES - Europe Events and Meetings Industry Magazine.KONGRES - Europe Events and Meetings Industry Magazine. 2017-05-30.Dostupné online [cit. 2018-10-19]. (anglicky)
↑Chapter: The Suburbs of Krakovo and Trnovo. [s.l.]: Ljubljana Tourism, 2012-02.Dostupné online. S. 30.
↑HUMAR, Gorazd. World Famous Arch Bridges in Slovenia: 6. Cast Iron Single-Hinged Arch Bridge in Ljubljana (1867). In: Charles Abdunur.Arch'01: troisième Conférence internationale sur les ponts en arc Paris:. Paris: Presses des Ponts, 2001-09.Dostupné online.ISBN2859783474. S. 126.
↑SLIVNIK, Lara. Zgradbe z železno oziroma jekleno konstrukcijo v Sloveniji.AR: Arhitektura, raziskave [Architecture, Research]. Inštitut za arhitekturo in prostor, Fakulteta za arhitekturo, Univerza v Ljubljani [Institute for Architecture and Space, Faculty of Architecture, University of Ljubljana], 2010, čís. 1, s. 38–39.Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-30.ISSN1581-6974. (slovinsky, anglicky)Archivováno 30. 7. 2013 naWayback Machine.
↑Točke Poljanskega predmestja [online]. Synergise [cit. 2018-09-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03. (slovinsky)
↑Hradecki Bridge [online]. Municipality of Ljubljana, 2011-05-12.Dostupné online. (anglicky)
↑abTRBIŽAN, Milan. Tretje življenje mostu Hradeckega čez Ljubljanico.Delo.si. 2011-05-12.Dostupné online.ISSN1854-6544. (slovinsky)
↑365: Ljubljana - Hradeckega most [online]. Ministry of Culture, Slovenia [cit. 2012-03-13].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-19. (slovinsky)
↑HABIČ, Marko.Prestolnica Ljubljana nekoč in danes: Čevljarski most. [s.l.]: National Publishing House of Slovenia. Sinergise, d. o. o., 1997.Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03.ISBN8634120074.
↑ Ljubljanski Projekti - Oživitev nabrežij Ljubljanice - Hradeckega most pri Gradaščici.ljubljanski.projekti.si [online]. [cit. 2018-10-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-23.
↑MAKAROVA, Irina.Mehanizem jezikovnega prilagajanja in variantnost sodobne ljubljanščine. In: Simpozij Obdobja - Členitev jezikovne resničnosti [online]. Center for Slovene as Second/Foreign Language [cit. 2012-07-25].Dostupné online. (slovinsky)
↑Velemir Gjurin: Beseda avtorju. In: Nekdo drug [online]. [cit. 2012-07-25].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-01. (anglicky)
↑Ljubljanščina in druga stilna sredstva v besedilih Andreja Rozmana Roze na primeru Pike Nogavičke. In: Slovenska narečja med sistemom in rabo [online]. Znanstvena založba Filozofske fakultete [cit. 2012-07-25].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-01. (slovinsky)
↑ Slovenian Theatre Institute.Culture.si [online]. [cit. 2019-05-20].Dostupné online. (anglicky)
↑TANUROVSKA KJULAVKOVSKI, Biljana.CULTURAL POLICY RESEARCHCONTEMPORARY DANCE IN SLOVENIA ‒POLICIES and ACTORS [online]. 2012-09 [cit. 2019-05-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-30. (anglicky)
↑ Social dancing in Ljubljana.www.visitljubljana.com [online]. [cit. 2018-10-19].Dostupné online.
↑GRŽINIĆ, Marina; B. LENGEL, Laura.Culture and Technology in the New Europe: Civic Discourse in Transformation. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2000.Dostupné online.ISBN978-1-56750-466-8. Kapitola Video as Civic Discourse in Slovenia and the Former Yugoslavia: Strategies of Visualization and the Aesthetics of Video in the New Europe: Ljubljana's Alternative or Subculture(e/al) Movement, s. 198–202.
↑DAWISHA, Karen; PARROT, Bruce.Serbia, Croatia and Slovenia at Peace and at War: Selected Writings, 1983-2007. Příprava vydání Sabrina P. Ramet. [s.l.]: LIT Verlag Münster, 2008.Dostupné online.ISBN978-3-03735-912-9. Kapitola Democratization in Slovenia-The Second Stage, s. 227.
↑Lovely Ljubljana; Its name is hard to pronounce, but the city's easy to love and explore [online]. The Calgary Herald, 2012-07-21 [cit. 2012-08-07].Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
↑ Ljubljana Culture.trek.zone [online]. [cit. 2021-11-25].Dostupné online. (anglicky)
↑FRANCPERKO.Stare slike [online]. 2017-12-09 [cit. 2019-05-20].Dostupné online. (slovinsky)
↑PAVLIN, Tomaž.»THE DUTY OF A SOKOL IS TO YET AGAIN STEP INTO THE NATIONAL FRONT LINE« [online]. Lublaň: Faculty of Sport, University of Ljubljana, 2013 [cit. 2018-10-19].Dostupné online. (anglicky)
↑ 2000 let Emone: Ilirija je dominirala kot kakšen Real.Dnevnik [online]. [cit. 2019-05-20].Dostupné online. (slovinsky)
↑abcdZgodovina [online]. Sports Club Dolomiti [cit. 2012-01-05].Dostupné online. (anglicky)
↑HABIČ, Marko.Prestolnica Ljubljana nekoč in danes. [s.l.]: National Publishing House of Slovenia, 1997.Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03.ISBN86-341-2007-4. Kapitola Ljubljanica se leno vije proti mestu. (slovinsky)
↑Thousands Join Ljubljana Hike [online]. Slovenian Press Agency [STA], 2008-05-10.Dostupné online. (anglicky)
↑13th Ljubljana marathon - record participation! [online]. [cit. 2008-11-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-26. (anglicky)
↑ Plečnika prerašča plevel, z velodromom se grejejo Romi.Slovenske novice. 2012-05-06.Dostupné online. (slovinsky)
↑ O parku Šiška - Šport Ljubljana.www.sport-ljubljana.si [online]. [cit. 2018-10-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-29. (slovinsky)
↑ Swimming pool complex Ilirija renovated - historical monument in Ljubljana centre :: Prvi interaktivni multimedijski portal, MMC RTV Slovenija.www.rtvslo.si [online]. [cit. 2018-10-19].Dostupné online.
↑Tivoli Sports Park [online]. Ljubljana Tourism [cit. 2012-05-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-23. (anglicky)
↑Park Tivoli: O Parku Tivoli [online]. 2011 [cit. 2012-05-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-10. (slovinsky)
↑Hala Tivoli - športna dvorana [online]. [cit. 2012-05-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-28. (slovinsky)
↑Tacen White Water Slalom Course [online]. [cit. 2009-02-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-06. (anglicky)
↑abOsnovni podatki smučišča [online]. [cit. 2012-02-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-10. (slovinsky)
↑Smučišče [online]. [cit. 2012-02-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-26. (slovinsky)
↑ Primož Peterka - prvi Slovenec, ki je preskočil magično mejo.Ventilator besed - revija za kulturo in izobraževanje. 2011-10-14.Dostupné online. (slovinsky)
↑Revija smučarskih skokov v Mostecu [online]. Sports Society of Ljubljana, 2011-06-09.Dostupné online. (slovinsky)
↑Vabilo na prireditve ob dnevu Četrtne skupnosti Šiška in evropske dnevu sosedov [online]. District Community of Šiška, 2011 [cit. 2012-02-06].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-26. (slovinsky)
↑ Neverjetno: Orli nad Šiško.Dnevnik. Dnevnik.si, 2012-02-25.Dostupné online. (slovinsky)
↑ 20 let od otvoritve prve trgovine na območju BTC CITY Ljubljana.Kapital. Kapital Publishing Company, 2010-10-04.Dostupné online [cit. 2010-12-22]. (slovinsky)
↑MARTINEK, Tomaž.Zgodovina nakupovalnih centrov. [s.l.]: Faculty of Social Sciences, University of Ljubljana, 2007. (slovinsky)
↑ŠULIN, Anja.Preobrazba industrijskih območij v Mestni občini Ljubljana. [s.l.]: Faculty of Arts, University of Ljubljana, 2007.Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-28. (sl e Transformation of Industrial Areas in the City Municipality of Ljubljana)Archivováno 28. 3. 2014 naWayback Machine.
↑District heating systems [online]. 2015-07-19 [cit. 2017-09-30].Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-01. (anglicky)
↑The City Council [online]. [cit. 2019-05-27].Dostupné online. (anglicky)
↑District authorities [online]. [cit. 2008-07-31].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-12. (anglicky)
↑ Spremembe in dopolnitve statuta Mestne občine Ljubljana.Official Gazette.Dostupné online. (slovinsky)
↑Danica Simšič 2002 [online]. City Municipality of Ljubljana [cit. 2012-01-30].Dostupné online. (anglicky)
↑abThe Mayor [online]. City of Ljubljana [cit. 2019-05-27].Dostupné online. (anglicky)
↑MICHAL, Kubát; KOL, Lebeda, Tomáš a.O komparativní politologii a současné české politice. [s.l.]: Karolinum Press 162 s.Dostupné online.ISBN9788024624792. Google-Books-ID: HYtUBAAAQBAJ.
↑ Čerin ljubljansko občino trenutno vodi v neskladju s statutom.Dnevnik.si. 2012-02-01.Dostupné online. (slovinsky)
↑ Janković Sworn In as Ljubljana Mayor Again.English Service: News. Slovenian Press Agency, 2012-04-11.Dostupné online. (anglicky)
↑ Janković pometel s konkurenco, v mestnem svetu ima absolutno večino #foto #video.siol.net [online]. [cit. 2019-04-05].Dostupné online. (slovinsky)
↑Police directorate Ljubljana [online]. [cit. 2012-02-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-20. (anglicky)
↑abPredstavitev varnostnih razmer na območju Mestne občine Ljubljana v obdobju 2005 -2010 [online]. POLICIJSKA UPRAVA LJUBLJANA, 2011-03.Dostupné online. (slovinsky)
↑City traffic wardens [online]. City Municipality of Ljubljana [cit. 2010-09-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-18. (anglicky)
↑Precautions to take [online]. [cit. 2008-07-31].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-18. (francouzsky)
↑abPIPP, Lojze. Razvoj števila prebivalstva Ljubljane in bivše vojvodine Kranjske.Kronika slovenskih mest. City Municipality of Ljubljana, 1935, roč. 2, čís. 1.Dostupné online. (slovinsky)
↑BOHNEC KOGOJ, Maja.Raba tal in spreminjanje meje Mestne občine Ljubljana. [s.l.]: UNIVERZA V LJUBLJANI, FILOZOFSKA FAKULTETA, ODDELEK ZA GEOGRAFIJO, 2011.Dostupné online. (slovinsky)
↑ŠORN, Mojca.Življenje Ljubljančanov med drugo svetovno vojno. [s.l.]: Inštitut za novejšo zgodovino, 2007.Dostupné online.ISBN978-961-6386-12-8. (slovinsky)
↑Mestna naselja v Republiki Sloveniji = Urban Settlement in the Republic of Slovenia, 2003. [s.l.]: Statistical Office of the Republic of Slovenia, 2004.Dostupné online. S. 53. (slovinsky, anglicky)
↑Največja naselja po številu prebivalcev = Largest settlements by number of residents [online]. stat.si [cit. 2014-01-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-07. (slovinsky, anglicky)
↑ Ljubljana v številkah.www.ljubljana.si [online]. [cit. 2019-05-21].Dostupné online. (slovinsky)
↑Osebna izkaznica MOL / City of Ljubljana–Profile [online]. Příprava vydání Natalija Božič. Ljubljana: Mestna občina Ljubljana, 2011 [cit. 2019-04-07].Dostupné online. (slovinsky)
↑Population by religion, municipalities, Slovenia, Census 2002 [online]. [cit. 2008-08-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-07. (anglicky)
↑Population by language usually spoken in the household (family), municipalities, Slovenia, 2002 Census [online]. [cit. 2011-09-04].Statistični urad RS Dostupné online. (anglicky)
↑abcdUNIVERSITY OF LJUBLJANA.University in numbers [online]. University of Ljubljana, 2011 [cit. 2019-04-09].Dostupné online. (anglicky)
↑abRUDOLF, Dostal. Ljubljansko ljudsko šolstvo v terezijanski in jožefinski dobi.Kronika slovenskih mest [The Chronicle of Slovenian Cities]. City Municipality of Ljubljana, 1939, roč. 6, s. 21–28; 33–41.Dostupné online. (slovinsky)
↑ Academy of Music - Culture of Slovenia.www.culture.si [online]. [cit. 2018-10-19].Dostupné online. (anglicky)
↑SLOVENIJA (SI) [online]. Příprava vydání Janez Šumrada, Adrijan Kopitar. [cit. 2018-10-19].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-20.
↑PERISKOP, Kolektiv. 450 let klasično-humanističnega izobraževanja na Slovenskem (1563 - 2013) - Društvo klasikov.www.drustvoklasikov.com [online]. [cit. 2018-10-19].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ljubljana v številkah.www.ljubljana.si [online]. [cit. 2019-05-25].Dostupné online. (slovinsky)
↑Aerodrom Ljubljana, d.d. [online]. [cit. 2008-07-31].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-16. (anglicky)
↑7622: Ljubljana - Staro letališče [online]. Ministry of Culture, Slovenia [cit. 2011-01-16].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-06. (slovinsky)
↑abStaro Ljubljansko letališče: Zgodovina [online]. [cit. 2012-01-16].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-12. (slovinsky)
↑ZAJEC, Anja.Sprejem in odprava potnikov na Letališču Jožeta Pučnika Ljubljana. [s.l.]: B&B education and training, 2010-05.Dostupné online. S. 8–9.
↑Slovenia, a Country at the Crossroads of Transport Links [online]. Government Communication Office, Republic of Slovenia, 2000-11 [cit. 2019-05-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-27. (anglicky)
↑Siarov, Veselin. Ahmed, Moustafa. Corridor X - Case Study.—. CODE-TEN, 1999-02, roč. 1.Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-24. (anglicky)Archivováno 24. 5. 2013 naWayback Machine.
↑Network Statement of the Republic of Slovenia 2009. Příprava vydání Peter Pšenica, Jože Pangerc. [s.l.]: [s.n.], 2007-12.Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-08. Kapitola Extent of PRI, s. 25.Archivováno 8. 2. 2012 naWayback Machine.
↑abLUZ, d. d.Državni prostorski načrt za Ljubljansko železniško vozlišče. [s.l.]: [s.n.], 2010-03.Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-08. (slovinsky)Archivováno 8. 7. 2012 naWayback Machine.
↑ab110 let mestnega potniškega prometa [online]. Municipality of Ljubljana, 2011-09-06.Dostupné online. (slovinsky)
↑ Kronika: časopis za slovensko krajevno zgodovino.Kronika: časopis za slovensko krajevno zgodovino. Zgodovinsko društvo za Slovenijo (Historical Association of Slovenia), 1959, roč. 8–9, s. 64.Dostupné online. (slovinsky)
↑abNEBEC, Damjan.Analiza plačilnega sistema v LPP. [s.l.]: B&B VIŠJA STROKOVNA ŠOLA, 2010-03.Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-26. S. 10–11. (slovinsky)
↑Business.hr Editorial Office. Potencijalni gradonačelnici obećali tramvaj, stadion i džamiju.Business.hr.Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-03. (anglicky)
↑Tramvaj ponovno v Ljubljani? Zares želi, da odločitev o tirnem prometu pade že zdaj [online]. dnevnik.si [cit. 2011-12-30].Dostupné online. (slovinsky)
↑Vozilo, ki bi zanimanje vzbujalo še danes [online]. rtvslo.si [cit. 2011-12-30].Dostupné online. (anglicky)
↑ANDREJ, Černe. Pomen prometa za ljubljansko mestno aglomeracijo.Dela. Oddelek za geografijo, Filozofska fakulteta, Univerza v Ljubljani, 2004, čís. 22, s. 78.Dostupné online.ISSN0354-0596. (slovinsky, anglicky)
↑OPLOTNIK, Žan; KRIŽANIČ, France. National motorway construction program (NMCP) in Slovenia (financing, impact on national economy and realisation). In:Highways: cost and regulation in Europe. [s.l.]: [s.n.], 2004-11.Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-20.Archivováno 20. 11. 2012 naWayback Machine.
↑abc Michelin,Slovénie, Croatie, Bosnie-Herzégovine, Serbie, Monténégro, Macédoine, Cartes et manuály n ° 736, Michelin Zellik, Belgium, 2007ISBN978-2-06-712627-5
↑Travel Report: Slovenia [online]. Foreign Affairs and International Trade Canada, 2012-01-17.Dostupné online. (anglicky)
↑KOZINA, Jani.Prometna dostopnost v Sloveniji. [s.l.]: ZRC Publishing House, 2010.ISBN978-961-254-235-1. S. 69–71. (slovinsky)
↑D'ANTONIO, Simone.How Ljubljana turned itself into Europe's ‘green capital’ - Citiscope [online]. 2016-01-29 [cit. 2017-09-30].Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-01. (anglicky)
↑ Vozni park in statistični podatki.Ljubljanski potniški promet [online]. 2017-10-30 [cit. 2019-05-27].Dostupné online. (slovinsky)
↑Study on Strategic Evaluation on Transport Investment Priorities under Structural and Cohesion funds for the Programming Period 2007-2013. [s.l.]: ECORYS Nederland BV, 2006-08.Dostupné online. Kapitola Situation per mode of transport.
↑Ljubljana Launches Public Bike Project [online]. STA, 2011-05-14.Dostupné online. (anglicky)
↑Ljubljana Bike [online]. [cit. 2008-07-31].Dostupné v archivu pořízeném dne 9 October 2007. (anglicky)
↑Mateja Gruden.Delo (17. julij 2000): Razvajati kolesarje, ne avtomobiliste [online]. delo.si, 2012-03-25 [cit. 2012-08-24].Dostupné online. (anglicky)
↑Peticija za Fabianijev most [online]. Inštitut za politike prostora, 2012-07-03 [cit. 2012-08-24].Dostupné online. (slovinsky)
↑Mladina (17. julij 2000): Kolesarski zmaji [online]. Web.archive.org, 2008-01-09 [cit. 2011-12-10].Dostupné v archivu pořízeném dne 2001-05-04. (anglicky)
↑Ljubljanska kolesarska mreža (okt. 2010): Pobude za izboljšave v Ljubljanski kolesarski infrastrukturi, str. 2 [PDF]. [cit. 2011-12-10].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-20. (anglicky)
↑Survey Ranks Ljubljana World's 13th Most Bicycle-Friendly City [online]. 2015-06-30 [cit. 2015-06-30].Dostupné v archivu. (anglicky)
↑copenhagenizeindex [online]. copenhagenizeindex.eu, 2018-06-21 [cit. 2018-06-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-16. (anglicky)
↑ Ljubljana City Walk and Boat Cruise along the Ljubljanica.www.lonelyplanet.com [online]. [cit. 2018-10-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-20. (anglicky)
↑Organizacijske enote v sestavi: Odsek za zdravje [online]. City Municipality of Ljubljana, 2009 [cit. 2011-12-08].Dostupné online. (slovinsky)
↑Relationship with other cities [online]. City of Ljubljana [cit. 2019-05-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-09. (anglicky)
JARRETT, Mark.The Congress of Vienna and its Legacy: War and Great Power Diplomacy after Napoleon. London: I. B. Tauris & Company, Limited, 2013.ISBN978-1780761169.
Jörg Stabenow.Capital Cities in the Aftermath of Empires: Planning in Central and Southeastern Europe. Příprava vydání Emily Gunzburger Makas, Tanja Damljanovic Conley. [s.l.]: Routledge, 2009.ISBN978-1-135-16725-7. KapitolaLjubljana, s. 223–240.
.svg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
_(3896781739).jpg)
.jpg)
.jpg)
