Pasteur se narodil 27. prosince 1822 v Dole ve východní Francii do rodiny chudéhokoželuha, který si představoval, že Louis bude pokračovat v jeho řemeslu, ale synovy známky, jeho píle a silná vůle otce přesvědčily, aby změnil názor. Byl také nadaným kreslířem, vytvořil mnoho portrétů členů své rodiny i obyvatel městaArbois, kam se jeho rodiče přestěhovali. Navštěvoval základní školu v Arbois a střední školu v nedalekémBesançonu, získal titul bakaláře umění (1840) a titul bakaláře věd (1842).[2]
Vystudoval chemii naÉcole normale supérieure vPaříži, v roce 1847 získal titul doktora přírodních věd. V roce 1848 byl jmenován na katedru chemie naŠtrasburské univerzitě, kde se setkal s Marií Laurentovou, dcerou rektora univerzity. Do svazku manželského vstoupili 29. května 1849 a měli celkem pět dětí, jen dvě z nich se ale dožily dospělosti,[2] další tři zemřely natyfus. To vedlo Pasteura ke zkoumání léčby tyfu.
V letech 1854–1857 působil jako profesor chemie a děkan přírodovědecké fakulty Univerzity vLille, kde se začal věnovat problémůmfermentace. Do Paříže se vrátil poté, co byl jmenován vedoucím vědeckých studií na École Normale Supérieure.
Titulprofesora si Pasteur vysloužil objevemchirality molekul[3]kyseliny vinné, čímž založil nový vědecký obor –stereochemii.[4] Při zkoumání tohoto fenoménu se stal spolupracovníkem a přítelemBiota, s nímž svůj objev a teorie s ním spojené konzultoval.
Jako Francouz pracoval při experimentech nejvíce s vínem, ale také s pivem.[5]
Další významné výzkumy provedl v oblasti mléčného, octového a alkoholovéhokvašení. Prokázal, že kvašení je životní projevmikroorganismů, že různé mikroorganismy způsobují různé typy kvašení, a vypracoval metodu tepelnésterilace, která brání nežádoucímu kvašení potravin – tzv.pasterizace.
Louis Pasteur ve své laboratoři
Pokračoval ve výzkumu a vyhlásil teorii, že nemoci, hniloba a zánět jsou způsobeny rovněž živými mikroorganismy (anglický lékařJoseph Lister založil na jeho práci teoriiaseptické operace). Vyvrátil téžteorii abiogeneze. V roce 1862 byl Pasteur zvolen doAcadémie des Sciences a následující rok byl jmenován profesorem geologie, fyziky a chemie naÉcole des Beaux-Arts.[2]
Roku1864 byl Pasteur pověřen výzkumem tzv.bourcového moru, který kosilhedvábnický průmysl ve Francii. Vypracoval metodu, která umožnila uchování zdravých vajíček bource morušového a zabránila jejich kontaminaci organismy způsobujícími onemocnění. Navzdory těžkémozkové mrtvici, kterou v průběhu bádání utrpěl, pokračoval ve výzkumu a prokázal, že příčinou moru jsou dva typy mikroorganismů, a stanovil a ve Francii prosadil zásady, jak zamezit šíření nemoci, které později převzaly i ostatní státy.
V roce 1867 Pasteur opustil École Normale Supérieure a byl jmenován profesorem chemie naSorbonně.
Zbytek svého života Pasteur věnoval výzkumu nebezpečných infekčních chorob a jejichprevenci. Zaměřil se na mikrobiální původ onemocnění. Byl prvním vědcem, který dokázal vytvořitvakcínu proti nějaké chorobě z původce choroby samého, a ustavil zásady, jak v této oblasti postupovat. Vyvinul a prováděl očkování protianthraxu,slepičí choleře aprasečímu moru. Stanovil a prosadil nové a přísnější normy pro zacházení s dobytkem, který na anthrax uhynul.[6]
Krypta v Pasteurově ústavu s náhrobkem Louise Pasteura a jeho manželky
Vrchol Pasteurovy kariéry nastal v roce1885, kdy poprvé provedl očkování člověka protivzteklině (po předchozíchpokusech na psech a pravděpodobně i na své vlastní osobě).[6] Jím ustavený postup výroby vakcíny vysoušením králičí míchy se všeobecně používal až do konce 50. let20. století.[7] V roce 1887 založilPasteurův ústav v Paříži, který dodnes představuje jeden z vrcholů mikrobiologického výzkumu.
U příležitosti Pasteurových sedmdesátých narozenin byla na Sorbonně uspořádána velká oslava za účasti několika významných vědců, včetně doktora Listera. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, stupňovala se částečnáparalýza, kterou trpěl od mozkové příhody v roce 1868. Louis Pasteur zemřel 28. září 1895 ve Villeneuve-l'Étang, kde často pracoval ve své laboratoři. Byl pohřben vkatedrále Notre-Dame, ale jeho ostatky byly v roce 1896 přeneseny do krypty v Pasteurově institutu.[2]
Po celý svůj život bylkatolíkem a v řadě debat se otevřeně stavěl protiateismu šířícímu se po francouzských vysokých školách a prohlašujícímu víru v Boha za nevědeckou. Hojně citován byl jeho údajný výrok stavící se proti rozporu mezi vědou a vírou:„Poněvadž jsem hodně studoval, věřím jako bretoňský sedlák. Kdybych byl studoval ještě více, věřil bych jako bretoňská selka.“[8]
V roce 1853 byl jmenován rytířemČestné legie. V roce 1868 se stal komandérem Čestné legie. Ve stejném roce ho univerzita v Bonnu jmenovala čestným doktorem medicíny. V březnu 1873 byl zvolen přidruženým členem francouzské Lékařské akademie. V roce 1874 mu jeho výzkum fermentace vyneslCopleyho medaili, udělenouKrálovskou společností v Londýně. V roce 1878 se stal velkodůstojníkem Řádu čestné legie.
Pasteur byl populární jak v Německu, tak také v Rusku.CarAlexandr III. patřil s příspěvkem 100 000 franků k nejvýznamnějším podporovatelům Pasteurova institutu. Do Paříže také přijelo mnoho ruských vědců, mezi nimi pozdější nositelNobelovy cenyIlja Mečnikov, pod jehož vedením se v Pasteurově institutu zformovala ruská „kolonie“.
↑abBRT, Jan.Přemožitelé času sv. 1. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1987. Kapitola Louis Pasteur, s. 100–103.
↑GEISON, Gerald L. Pasteur's Work on Rabies: Reexamining the Ethical Issues.The Hastings Center Report. 1978, roč. 8, čís. 2, s. 26–33.Dostupné online [cit. 2021-09-11].ISSN0093-0334.doi:10.2307/3560403.
%2c_microbiologist_and_chemist_Wellcome_V0026980.jpg)
