Baltské jazyky jsou pro lingvisty velmi zajímavé, protože se v nich zachovalo mnohoarchaických tvarů pocházejících z ranéindoevropštiny. To je důkaz o odštěpení balto-slovanské větve od ostatníchjazyků.Baltská aslovanská větev se od sebe oddělily přibližně v 10. století př. n. l. Zatímco výskyt archaických tvarů slov je nezpochybnitelný, přesný způsob, jakým se baltské jazyky vyvíjely z indoevropštiny, není znám.Východobaltské jazyky se oddělily od západobaltských (podle teorie o prabaltském jazyce) někdy mezi lety 400 a 600 n. l. Rozdílnost mezi lotyštinou alitevštinou začala být patrná v 9. stol., dlouhé období neexistoval jeden jazyk, ale mnoho různýchnářečí. Tato přechodná nářečí existovala do 15. a možná až do 17. století.Lotyština se jako samostatný jazyk objevila v 16. století, vyvinula se z nílatgalština a asimilovala skuronštinou,zemgalštinou asélštinou.Nejstarší známé nálezypsané lotyštiny jsou překlady množství kostelníchpísní z roku 1530Nicholase Ramma,německéhopastora zRigy.
Lotyština je jeden ze dvou posledních živých baltských jazyků (druhým jelitevština), patřících kindoevropské jazykové rodině. Lotyšský alitevský jazyk si udržely mnoho rysů prajazyka, ačkoli ve věcechhláskosloví atvarosloví vykazují mnoho zdokonalení (u lotyštiny mnohem větší než u litevštiny). Baltským jazykům jsou nejvíce příbuzné jazyky slovanské agermánské.
Lotyština má tři nářečí: livonské,latgalské a střední nářečí. Livonské nářečí je rozděleno na vidzemské a kuronské (také tāmnieku nebo ventiņu). Střední nářečí, předchůdce dnešní lotyštiny, se dělí na vidzemské, kuronské a zemgalské nářečí. (Poznámka: Lotyšská nářečí by neměla být zaměňována s jazykylivonštinou,kuronštinou,zemgalštinou anisélštinou)
Livonské nářečí je více ovlivněno livonštinou než lotyštinou v jiných částech Lotyšska. V livonském nářečí existují dvě melodie řeči. V nářečí kuronském krátkésamohlásky na koncíchslov zanikají a dlouhé samohlásky jsou zkráceny.Osobní jména v obou rodech jsou zakončena na-els a-ans. Předponaie- se mění nae-.
V lotyštině se rozlišují dvajmenné rody – mužský a ženský.Jména se skloňují šestipády:nominativem,genitivem,dativem,akuzativem,lokálem avokativem. Starší gramatiky za akuzativ vkládalyinstrumentál, za který považovaly použití předložkyar, odpovídající českémus, s příslušným pádem (viz dále). V gramatikách se upřednostňuje slovní označení pádů, tím se předchází záměnám obou uvedených pojetí.
Jména se skloňují podle šesti vzorů (deklinací), dosti pravidelně ve srovnání s češtinou. První tři jsou převážně mužské, poslední tři převážně ženské.
Některé výrazné rysy užívání jmen:
nutné užívání genitivu záporového,
prostý genitiv i dativ se hojně užívá v neshodnýchpřívlastcích náhradou za neexistující druhy přídavných jmen (viz dále),
vztahkde,v kom,v čem se vyjadřuje bezpředložkovým lokálem (předložku obdobnou českémuv lotyština vůbec nemá),
bezpředložkový dativ se při neexistenci slovesamít používá ve vazbách ve styluněkomu je něco =někdo něco má.
Přídavná jména se ohýbají podobně jako v češtině, rod se rozlišuje i v přísudku. Je zachován jev, který ve slovanských jazycích zanikl: Základní tvar přídavného jména ve shodném přívlastku vyjadřuje neurčitost, podobně jako neurčitý člen v jazycích, které používají členy. Delším tvarem, tzv. determinativním (příponou vloženou před koncovku, která někdy s koncovkou splývá), se vyjadřuje určitost.
Lotyština nezná přivlastňovací a mnohá jiná přídavná jména odvozená od substantiv. Místo toho hojně užívá substantiva, příp. zájmena, v neshodném přívlastku (genitiv v poloze před jménem, dativ za jménem). Příklady:
Kārļa tilts, dosl.Karla most,Karlův most,
mūsu māja, dosl.nás dům,náš dům,
bērnu apģērbi, dosl.dětí oděvy,dětské oděvy,
sporta apģērbi bērniem, dosl.sportu oděvy dětem,dětské sportovní oděvy.
Soustava číslovek je podobně jako v češtině pravidelná desítková. Počínaje dvojkou mají základní číslovky kromě desítky gramatický tvar jména v množném čísle a pravidelně se skloňují spolu s jménem počítaného předmětu. Prvních deset základních číslovek je:viens/viena (jeden/jedna),divi,trīs,četri,pieci,seši,septiņi,astōņi,deviņi,desmit.
Při číslování (ve slovních spojeních s významem identifikace, jako je udání letopočtu, označení linky veřejné dopravy apod.) se užívají řadové číslovky:
Slovesa se dělí do tří tříd podle způsobu časování. Tvary běžného minulého i budoucího času jsou jednoduché. Při časování často dochází ke změnám ve kmeni. Ve třetí osobě je shodný tvar jednotného i množného čísla. Infinitiv má stejně jako v češtině koncovku-t.
Předložky se v jednotném čísle pojí s příslušnými pády: genitivem, akuzativem nebo dativem. Zvláštností je, že v množném čísle se pojí skoro všechny předložky s dativem.
Jako instrumentál se někdy označuje použitíar s akuzativem v jednotném čísle a s dativem v množném; to je ovšem pravidelné použití té předložky i v jiném významu než instrumentálním, proto část gramatik již instrumentál jako pád nevymezuje.
Lotyština se zapisujelatinkou. Dlouho byl používánpravopisný systém založený naněmeckých pravopisnýchprincipech. Teprve na počátku 20. století byl nahrazenfonetičtějším, používajícím ve větší mířediakritiku, upravenou podle několika různých zdrojů. Dnes se lotyšskáabeceda skládá ze 33písmen:
A
Ā
B
C
Č
D
E
Ē
F
G
Ģ
H
I
Ī
J
K
Ķ
L
Ļ
M
N
Ņ
O
P
R
S
Š
T
U
Ū
V
Z
Ž
a
ā
b
c
č
d
e
ē
f
g
ģ
h
i
ī
j
k
ķ
l
ļ
m
n
ņ
o
p
r
s
š
t
u
ū
v
z
ž
Do reformy z roku 1946 bylo užíváno také písmenoŖ, měkké R, které se již ve většinové výslovnosti neodlišovalo. Emigrantská komunita tuto sovětskou reformu nepřijímá a jí vydávané texty obsahují toto písmeno dodnes.
Téměř všechna písmena označují podobné hlásky jako v češtině či slovenštině a s jejich čtením by mluvčíčeštiny neměli mít problémy. Písmena s makronem (vodorovnou čárkou) označují dlouhésamohlásky.
Odlišnosti u souhlásek jsou víceméně jen grafické:
Písmena s cedillou (Ļ, Ģ, Ķ, Ņ) se vyslovují jakoslovenské ľ, ď, ť, ň.
Písmeno h se vyslovuje jako české ch.
Písmeno v, uzavírá-li slabiku, stejně jako ve spisovné slovenštině označuje hlásku u (např. v níže uvedené modlitbě „Tavs“, Tvůj, výslovnost /taus/).
Podstatnější rozdíly jsou ve výslovnosti samohlásek:
Psané o se vyslovuje jakodvojhláska uo (až na slova přejatá v poslední době).
Některá e označují tzv.široké lotyšské e, blížící se přehlásce ä; rozdíl oproti neutrálnímu e se v písmu nevyznačuje a formulovat pravidlo, kdy k němu dochází, není jednoduché.
Termíngimalajiešu lāči je nesprávné pojmenovaní asijského černého medvěda a pravděpodobně není nejlepším termínem k popisu těchto dějů. V podstatě jde o vliv jiných jazyků, který způsobí (často docela zábavné) jazykové omyly. Tyto omyly jsougramatické astylistické; zřejmě sem patří i překlepy a chybné překlady. Každý rok[chybí zdroj] probíhá boj, který jim chce předejít. Organizátoři prohlašují, že nejvíce těchto omylů pochází z oblastí hustě zalidněných Rusy a od litevských obchodních řetězců. Chybné překlady nejsou gramaticky špatné, u nich pouze vadí styl a volba slov, tj. doslovně přeloženáanglická slova do lotyštiny by vypadala podivně exaltovaná oproti lotyšským.
Purismus se projevuje tvořením nových slov, obvykle bez souhlasu nebo přičinění široké společnosti.[chybí zdroj] Ačkoli puristé ponechávají některá slova eufonická, jejichneologismy zní spíše jako cizí než lotyšská slova.[chybí zdroj] Mnoho výrazů je zbytečných[chybí zdroj] a jiné jsou doslovnépřeklady. Lotyština má například dva výrazy protelefon:tālrunis (doslovný překladtelefons) atelefons, tři slova propočítač:dators nebokompjūters (obě jsou převzatá) askaitļotājs (lotyšský výraz).
Lotyšsko mělo bouřlivý vztah sNěmeckem,Švédskem,Ruskem aPolskem po celou svouhistorii, a vždy bylo mnohonárodnostní zemí. Během let, kdy bylo připojeno kSovětskému svazu (1940–1941 a 1945–1991), politickárusifikace velmi ovlivnila lotyšský jazyk. V těchto obdobích bylo asi 340 000 (?)[ujasnit]Lotyšů (přibližně jedna třetinapopulace) vyhoštěno a jinak perzekvováno. Následovala masováimigrace obyvatel ze sovětskýchrepublik Ruska,Ukrajiny,Běloruska a dalších, podíl etnicky lotyšské populace byl redukován z 80 % v roce 1935 na 52 % v roce 1989. Nejvíce přistěhovalců se usadilo navenkově bez jakékoli snahy učit se lotyšsky a sžít se se zdejšímitradicemi.[chybí zdroj] Dnes je lotyština mateřskou řečí jen pro více než 60 % populace země.
Po opětovném získání samostatnosti v roce 1991 byla představena nová jazykovápolitika. Hlavním cílem bylo začlenění všechobyvatel na pozadí oficiálníhostátníhojazyka a chránit jazykymenšin v Lotyšsku (přitomruština nebyla označena jako menšinová). Mnozí učenci se domnívají, že tyto věci mohou přispět k celkovému úpadku lotyštiny.[chybí zdroj]
Opravdové dvojjazyčnévzdělání na vládní náklady (základní škola) je dostupné pro několik menšin. Patří semRusové,Židé,Poláci,Litevci,Ukrajinci,Bělorusové,Estonci aRomové. V těchto školách je lotyština vyučována jako druhý jazyk, aby odstranila překážky vdorozumívání a pomohla každému obyvateli začlenit se do společenského života. Od roku 1990vláda platístudium na veřejných univerzitách pod podmínkou zvládnutí lotyštiny. Od roku 2004 je v lotyštině vyučováno na veřejných středních školách (forma 10-12) 60 %předmětů (předtím zde existoval široký systém vyučování v ruštině).
Visi cilvēki piedzimst brīvi un vienlīdzīgi savā pašcieņā un tiesībās. Viņi ir apveltīti ar saprātu un sirdsapziņu, un viņiem jāizturas citam pret citu brālības garā.
litevsky
Visi žmonės gimsta laisvi ir lygūs savo orumu ir teisėmis. Jiems suteiktas protas ir sąžinė ir jie turi elgtis vienas kito atžvilgiu kaip broliai.
česky
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
