| Lotyšská národní knihovna | |
|---|---|
| National Library of Latvia | |
 | |
| Stát | Lotyšsko Lotyšsko |
| Poloha | Riga |
| Souřadnice | 56°56′29,2″ s. š.,24°5′46,7″ v. d. |
| Typ | národní knihovna |
| Založena | 1919 |
| Knihovní fond | |
| Velikost fondu | 5 milionů |
| Povinný výtisk | ano |
| Další informace | |
| Ředitel | Dagnija Baltiņa |
| Webové stránky | http://www.lnb.lv |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Lotyšská národní knihovna (lotyšskyLatvijas Nacionālā bibliotēka, zkratkaLNB) je národníknihovna podle zákona[1] a největší knihovna vLotyšsku vůbec. Sídlí v hlavním městěRize, v nové budově zvanéZámek světla od srpna 2014. Instituce byla založena29. srpna1919.[2]
Národní knihovna je veřejná instituce lotyšského ministerstva kultury. Hraje důležitou roli v rozvoji informační společnosti v Lotyšsku, poskytování přístupu kinternetu, podpoře výzkumu a dalšího vzdělávání.
V květnu2015 byla Lotyšská národní knihovna dějištěm čtvrtého summitu projektuVýchodní partnerství.[3]
Lotyšská lidová rada vyhlásila dne 18. listopadu roku1918 Lotyšskou republiku jako nezávislý stát.[4] Dne 22. prosince téhož rokuLenin podepsal dekret Rady lidových komisařů uznávající nezávislost republiky. Dne 3. dubna1919 založila sovětská vládaLotyšskou ústřední knihovnu v domě na rohu ulic Kaļķu a Vaļņu. Po odchodubolševiků byla budova navrácena původním majitelům a knihovna byla přesunuta do bývalé rezidence viceguvernéraLivonska (ulice Jauniela 26). V roce1920 sídlila v budově naprotiRižskému zámku (náměstí Pils č. p. 2). NásledněNárodní knihovna v průběhu let vystřídala mnoho budov.
Běhemněmecké okupace Rigy v letech 1941–1944 bylaStátní knihovna přejmenována naZemskou knihovnu (lotyšskyZemes bibliotēka). Po obsazení LotyšskaSovětským svazem v roce1944 se její název změnil naStátní knihovna Lotyšské sovětské socialistické republiky (lotyšskyLatvijas PSR Valsts bibliotēka). Od roku1966 nesla, tak jak bylo v té době Sovětském svazu obvyklé, čestný názevViļa Lāča Latvijas PSR Valsts bibliotēka[5], podle spisovatele a lotyšského politikaVilise Lācise.
Prvním ředitelem knihovny byl knihovník a bibliografJānis Misiņš (1862–1945), jehož velká sbírka knih tvořila základ fondu knihovny.[6] V úřadu byl jen jeden rok. Později knihovnu vedla další řada mužů a jedna žena —Aina Deglava (1909–1992), jenž byla ředitelkou knihovny 23 let.[7]
Současným, desátým, ředitelem jeAndris Vilks (1957). V knihovně pracuje už od roku1978 a jejím ředitelem se stal v roce1989.[8] Mezi jeho projekty patří zejména nová budova a vytvoření digitální knihovny. Rovněž působí na Fakultě sociálních vědLotyšské univerzity.[8]
V průběhu roku1920 se počet výtisků ve fondu knihovny zvýšil až na 250 000 výtisků.[9] V roce 1920 knihovna získala také právopovinného výtisku pro celé Lotyšsko. Velké přírůstky získala knihovna v letech1939 a1940, kdy v souvislosti s přesídlenímBaltských Němců z pobaltských zemí převzala mnohé z jejich knihoven, včetně velké části knihovny „Společnosti pro historii pobaltských provincií v Rusku“ (německy„Gesellschaft für Geschichte und Altertumskunde der Ostseeprovinzen Rußlands in Riga“), která vznikla v Rize v roce1834.[5] Počet položek knihovny vzrostl v roce1940 až na 1,7 milionu svazků.[9] V důsledku toho musel být fond rozdělen a umístěn ve dvou budovách ve Staré Rize na ulicích Jēkaba iela 6/8 a Anglikāņu iela 5. V současnosti fond tvoří až 5 mil. výtisků.
Od roku1946 byla – ze sovětského pohledu – "nebezpečná literatura" z fondu vyřazena; až do roku1988 bylo možno tuto zakázanou literaturu získat jen na zvláštní povolení.[10] V roce1956 byla knihovna soustředěna do nově postavené budovy na uliciKrišjānise Baronse (Krišjāņa Barona iela).
V roce1924 Lotyšsko přistoupilo k Bruselské konvenci, předcházející mezinárodní výměně tiskovin – oficiálních dokumentů, vědeckých a literárních publikací. Od roku1950 začala knihovna publikovat „Kroniku časopisů a novinových článků“. V roce1968 uspořádala knihovna první seminář pro baltské knihovny – lotyšskou,litevskou aestonskou (LiLaEst).
Nová budova lotyšské národní knihovny byla postavena mezi lety2008–2014 na levém břehu řekyDaugavy, naproti historickému centru, v hlavním městěRize.[11] Je též známá jakoZámek světla (lotyšskyGaismas Pils). Autorem návrhu jeamerický architektGunnar Birkerts, jenž má lotyšský původ a pro realizaci nové budovy byl vybrán již v roce1989.[2]
.gif)
V roce1992 byl přijat zákon o lotyšské národní knihovně, jenž z knihovny udělal část národního bohatství.[1] V témže roce vydalaNárodní banka Lotyšska pamětní minci v hodnotě jednoholotyšského latu, kde je zobrazena nová budova knihovny. V roce2006 byla založena národní digitální knihovna, její významnou kolekcí jeLettonica and Baltic Collection sesbíranáOtto Bongsem (1918–2006).[12] O rok později (2007) byla knihovna zařazena na seznamvědeckovýzkumných ústavů Lotyšska.
Národní knihovna Lotyšska je členem mezinárodních knihovnických organizací:IFLA, CENL, CDNL, CERL, EBLIDA, ELAG,LIBER, IAML, IBBY, Bibliotheca Baltica a dalších mezinárodních organizací jako jeUNESCO,ISO, IASA, ICON, IGELU. Používá mezinárodní standardy a normy jako jsouISBN,ISSN aISMN.
Národní knihovna nabízí prohlídky s průvodcem, během níž se návštěvníci seznámí s budovou, prací knihovny a nabízenými službami.[13]
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůНациональная библиотека Латвии na ruské Wikipedii aLettische Nationalbibliothek na německé Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuLotyšská národní knihovna na Wikimedia Commons
