Roku843 byla po smrtiLudvíka PobožnéhoFranská říše rozdělena mezi jeho tři syny;Lothara (který získalItálii,Burgundsko, pruh území mezi Východofranskou a Západofranskou říší a titulcísaře),Karla II. Holého (jemuž bylo přiřčeno území pozdějšíZápadofranské říše, resp. dnešníFrancie) aLudvíka Němce (jenž vládl veVýchodofranské říši, která se později staneSvatou říší římskou). Lothar I. vládl patnáct let a těsně před smrtí rozdělil území opět mezi své tři syny, přičemž nejstaršíLudvík II. Italský získal titulcísaře a území vItálii,Karel získalProvence a titulárně iBurgundské království,Lothar II. pak nárazové pásmo mezi říší svých dvou strýců,Karla Holého aLudvíka Němce. Lothar II. vládl vcelku nesourodému území, které zahrnovalo části dnešníhoNizozemí,Belgie,Lucemburska, rýnských oblastíNěmecka,Alsaska aLotrinska (přičemžLotrinsko je právě francouzská zkomolenina jména Lotharingie, tedyúzemí, kde vládne Lothar). Lothar II. však svému území ve skutečnosti nijak nevládl a krom několika výprav proti normanským pirátům se jeho snaha zaměřovala spíše na úsilí rozvést se se svojí ženou Theutbergou a eventuálně si vzít svoji milenku Waldradu. To zároveň ovlivňovalo i jeho vztahy s Karlem Holým i Ludvíkem Němcem, kteří měli o území Lotharingie zájem. Lothar II. totiž měl jediného nemanželského syna Huga a pouze sňatek s Waldradou mohl z Huga udělat právoplatného dědice trůnu. Když však konečně jeho původní žena Teutberga roku869 svolila k rozvodu, Lothar II. záhy umřel na chřipku, jeho syn byl Karlem Holým i Ludvíkem Němcem prohlášen za nelegitimního dědice a celá Lotharingie bylasmlouvou z Meersenu v roce870 rozdělena meziVýchodofranskou aZápadofranskou říši. Hugo pak byl následně odškodněn rozsáhlými statky vAlsasku. Jako pozůstatek bylo vytvořenoJindřichem Ptáčníkemvévodství lotrinské, které existovalo až do roku1766, kdy bylo obsazenoFrancií.