Los evropský (Alces alces) je největší zástupce čeledijelenovitých. Žije v severních lesíchEvropy aAsie. Má příbuznéholosa amerického, který žije na územíAmeriky. Je původním zvířetem i vestřední Evropě, kde byl však v15. století vyhuben. Jedná se o geologicky mladý druh (doklady až odpleistocénu, cca před 80 000 lety). Z vývojového hlediska stojí los mezi ostatními jelenovitými poměrně osamoceně. Studiumchromozomové výbavy a molekulární analýzy prokázalo, že jeho nejbližším příbuzným mezi žijícími jelenovitými je překvapivěsrnec obecný.
K původním druhům patří los například v okolí tzv.Velkých jezer.[2]
Dospělý samec: hmotnost 380–700 kg (v září 1897 byl u řekyYukon zastřelen losí býk o rekordní hmotnosti 820 kg; nepotvrzené zprávy hovoří i o býcích s hmotností až 1200 kg), délka těla 2–3 m,výška v kohoutku 180–235 cm (výjimečně až 260 cm).Paroží losího býka může vážit až 60 kg a dosáhnout rozpětí 250 cm. Tvarem připomíná lopaty a samec je každý rok shazuje.
Dospělá samice: celkově menší, váží 200–490 kg, je bez paroží.
Los má šedohnědou až černousrst, na krku vyrůstáhříva. Velká protáhlá hlava je zakončena silným přečnívajícím hornímpyskem. Zvířata jsou dobře vybavena pro pohyb v měkké půdě, protože na nohách mají roztažitelnéspárky; mají tedy velkou našlapovací plochu. (Los se může pohybovat i rychlostí 50 km/hod.[3]) Má výborně vyvinutý čich. Také výborně plave, a to rychlostí téměř deset kilometrů v hodině. Je dokonale přizpůsoben potápění díky uzavíratelným nozdrám, které mu umožňují potopit se do několikametrové hloubky.[2][4]
Losi jsou aktivní ve dne i v noci, nejaktivnější jsou za svítání a za soumraku. Samci žijí osaměle, samice s mláďaty v malých skupinách.
Losice dosahuje dospělosti ve dvou letech, samec dospívá ve třech letech věku.[5]Říje probíhá od srpna do října, obvykle v září. Samci v říji se ozývají sténavým nebo kvílivým hlasem. Na rozdíl od jiných jelenovitých nevytvářejí harém samic, ale páří se s několika samicemi postupně. Losí býci jsou v době říje značně agresivní a mohou zaútočit i na člověka nebo na automobil. Dobabřezosti samice je okolo 36 týdnů. Samice rodí jedno až dvě mláďata, výjimečně tři.Kojí asi čtyři měsíce. Los se dožívá věku 15 až 25 let.
Los jebýložravec a živí se listybřízy,vrby,jeřábu a dalších dřevin,bažinnými rostlinami avodními rostlinami.[6][7] Nespásá nízkou trávu, protože ji nemůže uchopit horním pyskem a také ji nedokáže trávit.[5] Během teplých letních měsíců žere různé druhy rostlin rostoucích v blízkosti vody nebo ve vodě. „Losi milují vodní rostliny a jejich křehké lístky.“ Vodní rostliny obsahují až 50krát více minerálních látek rozpustných ve vodě, napříkladsodík. Kojené mládě tak smateřským mlékem přijme všechny živiny potřebné ke zdárnému růstu. (Losí samice se dokáže pro potravu potopit do hloubky šesti metrů.[2] Při spásání vodních rostlin bývají losi ponořeni ve vodě po krk.) Když v zimě jezera a močály zmrznou, musejí se losi spokojit s větvičkami s pupeny, výhony divokého maliníku a ostružiníku akůrou listnáčů a jehličnanů.
Podstatnou část potravy ve vegetačním období představujídřeviny (více než 50 %). V zimním období je to přes 90 %.[5]
V létě se losi zdržují v nízko položených oblastech ve vlhkých biotopech s bohatými porosty v okolí vody. V zimě se stěhují do vyšších poloh, protože dávají přednost sušším stanovištím a ochraně lesem.
Predátory losa jsou například puma, medvěd, vlk,rosomák.
V několika oblastech evropské části bývalého Sovětského svazu bylo zaznamenáno, že v období silného odstřelu vlků se desetinásobně zvýšil počet losů uhynulých kvůli nemoci. Zároveň klesla početnost celé populace losů. Když byl lov vlků zastaven, zvedl se počet losů zabitých vlky šestkrát, ale počet losů uhynulých kvůli nemoci klesl na minimum.[8][9][10]
Podle studií mapujících v Severní Americe výskytpijáka losího jich saje na každém zvířeti v jednom okamžiku průměrně 37 000. Pro losa to znamená obrovskou ztrátu krve, oslabení organismu a často i smrt.[11] Piják losí může způsobit smrt až 70 % losích telat ve věku do jednoho roku.[4]
V České republice je los evropský podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhlášky MŽP ČR 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky 175/2006 Sb. veden jako zvláštně chráněný, silně ohrožený druh.[5]
V okolíHuronského jezera se populace losů snížila natolik, že je tamní druh chráněný.[2]
Los byl v Českých zemích vyhuben už v průběhustředověku. Že zde běžně žil, nasvědčují názvy osad (podobně jako např. uzubra apratura), např.Losenice,Losiny nebo Losín.[12] U některých názvů je však spojení s výskytem losa sporné, protože slovo „los“ má v češtině více významů. Místní název, zdánlivě odvozený od výskytu losa, tak v některých případech vznikl v souvislosti s losováním – (Velké Losiny) nebo odvozením od vlastního jménalokátora obce,pána z Losu – (Nový Losimtál).
V průběhu 16. a 17. stol. došlo v Čechách k několika neúspěšným pokusům oreintrodukci losa, např. na Křivoklátsku. V roce 1957 byl v severních Čechách zaznamenán výskyt jedincemigrujícího zPolska. Koncem70. let20. století se uNové Bystřice v jižních Čechách losi poprvé od vyhubení v Českých zemích rozmnožovali. V80. letech migrovalo asi deset jedinců meziTřeboňskem aŠumavou.
V roce 2006 byl zaznamenán opětovný výskyt losa v Lužických horách v oblastiJedlovských rybníků aKřížového buku. Tentokrát se jednalo o samce s rozvinutým parožím.
Od roku 1973 se los evropský trvale vyskytuje v oblasti Lesní správy Vyšší Brod, zprvu pouze naSvatotomášsku, nyní na celé lesní správě. Trvalá losí populace je odhadována na 10 kusů. Každoročně jsou zřetelnépobytové znaky – trus, chlupy, stopy, okus (zde na jeřábu ptačím a dalších dřevinách), značkování (zde škody na jedli) atd. Losi byli opakovaně fotografováni a filmováni. V letech 2003 a 2017 došlo ke srážkám aut s losy, pro řidiče to vždy dopadlo relativně dobře (poškozené auto). Los ze srážky v roce 2003 jevypreparován v informačním středisku NP Šumava veStožci. V roce 2017 byly na Šumavě zaznamenány tři srážky automobilu s losem.[13][14]
V září roku 2007 byl los evropský spatřen a pozorován u obce Klec na Jindřichohradecku a v dalších letech na Třeboňsku, v okolí Českých Budějovic aVeselí nad Lužnicí, v lesích v okolízámku Jemčina až k oblasti osadyCikar a v lesích v okolíHorusic a na březíchHorusického rybníka.
V říjnu 2017 byl spatřen jedinec na Olomoucku. Jednalo se o tříletého samce, kterého sledovala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Díky hlášeným pozorováním mohli správci přírody rekonstruovat celou jeho trasu. Jeho pohyb byl sledován od obce Drahanovice, Slatinice, Olšany přes Větrovany až k Dolanům na Olomoucku. Pravděpodobně se jednalo o jedince migrujícího z Polska nebo z jižních Čech, kde populace losa evropského úspěšně žije už 40 let v okolí Lipna.
V červnu 2025 se v obciLudgeřovice na Opavsku objevil jedinec losa, který se dostal až do zástavby obce. Zde se na zahradě jednoho z místních domů pásl a odpočíval. Bylo rozhodnuto o jeho uspání a převezení zřejmě doNárodního parku Šumava. Než se ovšem na místo dostavili veterinář a zástupce zoo, zvíře stihlo utéct do lesa, a zásah byl tak odvolán.[16] Jeho pohyb je médii sledován a veřejnost[zdroj?] losa pojmenovalaEmil. Los se během prázdnin z Moravy krátce zatoulal i na Slovensko a v současnosti (27. srpna 2025) se pohybuje v Dolním Rakousku.[17]
V 80.–90. letech 20. století byl doložen výskyt a rozmnožování losa v oblastiRožďalovických rybníků. Koncem90. let však losi ze zdejší krajiny vymizeli.
Inscenovaný obrázek lovu na losa v Norsku, datum neznáméMalba losa, na něhož útočí tygr ussurijský (doba kamenná)
Již vpaleolitu byl los oblíbenou lovnou zvěří člověka, jak o tom svědčí dochované jeskynní malby (Skandinávie),petroglyfy (střední Asie, Sibiř) a hliněné i kostěné sošky (Sibiř). Ve starověku se vyobrazení losů objevují naskythských špercích i textiliích. Autorem nejstarší písemné zprávy o losech jeGaius Julius Caesar, který ve svýchZápiscích o válce galské tvrdil, že los spává opřený o strom, protože nemá v nohou klouby a nemůže si lehnout. Losa prý bylo možné ulovit jen tak, že lovec nařízl strom, o který se zvířata ve spánku opírala; naříznutý strom se pod vahou losů zřítil, zvířata upadla a protože nemohla vstát, bylo je možné živá chytit. Od Caesara se tento nesmysl přenesl i do středověkýchbestiářů.
V Českých zemích byl los vyhuben pravděpodobně v 15. století. Uvádí se, že o jeho dřívějším rozšíření snad svědčí některá místní jména. V polovině16. století už byli v českých zemích losi vyhubeni a arcivévodaFerdinand Tyrolský se neúspěšně pokusil o jejich zpětné vysazení naKřivoklátsku. K dalším obdobným pokusům došlo i v17. století, ani ty však nebyly úspěšné. Los se do naší přírody vrátil teprve ve 2. polovině 20. století.
VeŠvédsku,Finsku, Rusku a zřejmě i naSibiři lidé experimentovali s domestikací losa. Losi byli chováni pro maso, kůži i mléko, jemuž se připisovaly léčivé účinky protituberkulóze. Los se však neukázal být perspektivním chovným zvířetem: je svéhlavý, nelze ho chovat ve velkých stádech, vyžaduje velký prostor, má specifické potravní nároky a rozmnožuje se pomalu. Již od 16. století jsou doloženy pokusy využít losa k jízdě v bažinatých oblastech Švédska a Finska. Podle finského eposuKalevala jezdil na losu čarodějný pěvecVäinämöinen. K jízdě se však losi rovněž neosvědčili. Kromě svéhlavosti se ukázala být problémem jemná kůže losa, především na čenichu, která trpí při kontaktu sohlávkou auzdou. Někteří panovníci, například švédský králKarel XI. neboruská carevnaKateřina II., používání losů k jízdě dokonce zakazovali, aby je nemohli zneužívatpašeráci a lupiči prchající před zákonem.
Los evropský je chován přibližně ve 120 evropskýchzoologických zahradách. Nejčastěji veŠvédsku, kde se nachází řada specializovaných losích parků.[18] V České republice je tento druh chován ve čtyřech zoo:
První los evropský vZoo Praha pocházel ze zoo ve finských Helsinkách. Jednalo se o samici a v Praze žila v letech 1936 až 1939. Další samice je doložena z let 1949–1951. V průběhu 50. a 60. let 20. století docházelo k rozsáhlým transportům zvířat ze Sovětského svazu do západní Evropy. Díky tomu se v Praze nakrátko objevili i další jedinci. První los se v Zoo Praha narodil v roce 1974, ale nepodařilo se jej odchovat. První úspěšný odchov byl zaznamenán o šest let později. Etapa dlouhodobých úspěchů v chovu a odchovech přišla po roce 2000.[19] Například 3. května 2016 se narodilo mládě samici Šárce; otcem byl samec Krille.[20] Ke konci roku 2017 žil v Praze samec a čtyři samice.[21] V březnu 2018 byl z Tierparku Hellabrunn v Mnichově dovezen nový samec.[22] Na konci roku 2018 tak byli chováni dva samci a tři samice.[23] V květnu 2019 se narodil samec losa.[24]
Zoo Praha chová losy v expozičním celku „Severský les“ v horní části zoo. Druhá skupina žije v „Chovné a aklimatizační stanici Zoo Praha“ vDolním Dobřejově.[19]
↑KUTAL, Miroslav. Vliv a význam velkých šelem. II. Kondice kořisti a biodiverzita – jsou velké šelmy přínosem pro druhovou rozmanitost?Svět myslivosti. 2010, roč. 11, č. 1, s. 9. ISSN 1212-8422.
↑KUTAL, Miroslav. Vliv a význam velkých šelem. II. Kondice kořisti a biodiverzita – jsou velké šelmy přínosem pro druhovou rozmanitost? In:Šelmy.cz [online]. 20.01.2010 [cit. 15. 2. 2025]. Dostupné z:https://www.selmy.cz/clanky/vliv-a-vyznam-velkych-selem/
↑DVOŘÁK, Jan. Šumava hlásí tragický rok pro ohrožené losy evropské – za čtyři měsíce tři nepřežili střet s auty.Ekolist.cz [online]. 26. 7. 2017 [cit. 2017-07-30].Dostupné online.
↑KARLÍK, Tomáš (kar) a ČTK. V české části Krkonoš se po desítkách let objevil los. KRNAP vyzývá řidiče k opatrnosti.Česká televize [online]. 2024-05-06 [cit. 2025-02-15].Dostupné online.
↑SOUČKOVÁ ,ČTK, Kateřina. V Ludgeřovicích na Opavsku se ráno objevil los, odpoledne utekl do lesa.Opavský a hlučínský deník. 2025-06-02.Dostupné online [cit. 2025-06-03].
ANDRESKA, Jan. Počátky a vývoj populace losa v jižních Čechách.Lynx: mammaliologické zprávy, nová série. 1988, sv. 24, s. 73–77. ISSN 0024-7774.
BARUŠ, Vlastimil a kol.Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR. 2, Kruhoústí, ryby, obojživelníci, plazi a savci. Praha: Státní zemědělské nakl., 1989. 133 s. Lesnictví, myslivost a vodní hospodářství.
BARUŠ, Vlastimil a kol.Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR. 2, Kruhoústí, ryby, obojživelníci, plazi, savci. 2. vyd. Praha: Státní zemědělské nakl., 1990. 133 s. Lesnictví, myslivost a vodní hospodářství.ISBN 80-209-0060-8.
BOUCHNER, Miroslav.Kapesní atlas savců. 3., uprav. vyd. Praha: Státní zemědělské nakl., 1982. 193 s. Živočišná výroba. Obrazové atlasy pro všeobec. vzdělávací školy.
FILONOV, Constantine. Predator-prey problems in nature reserves of the European part of the RSFSR.Journal of Wildlife Management. 1980, vol. 44, issue 2, s. 389–396.
KOMÁREK, Julius.Lovy v Karpatech. 6. vyd. České Budějovice: Dona, 2015. 305 s.ISBN 978-80-7322-190-4.
KUTAL, Miroslav. Vliv a význam velkých šelem. II. Kondice kořisti a biodiverzita – jsou velké šelmy přínosem pro druhovou rozmanitost?Svět myslivosti. 2010, roč. 11, č. 1, s. 8–11. ISSN 1212-8422.
.jpg)
