| Lora | |
|---|---|
| Der Liebesring | |
 František Zdeněk Skuherský (kresbaJana Vilímka) | |
| Základní informace | |
| Žánr | romantická opera |
| Skladatel | František Zdeněk Skuherský |
| Libretista | Hermann Theodor von Schmid |
| Počet dějství | 2 |
| Originální jazyk | němčina |
| Literární předloha | staroněmecká pověst |
| Premiéra | 26. února1861,Innsbruck |
| Česká premiéra | 13. dubna1868,Praha,Prozatímní divadlo |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Lora (psáno téžLóra, v německém origináleDer Liebesring, tj. doslovněPrsten lásky) je jednoaktová romantickáopera českého skladatele, hudebního teoretika a pedagogaFrantiška Zdeňka Skuherského na mnohokrát zhudebněné libreto německého spisovateleHermanna Theodora von Schmidta. Poprvé byla uvedena26. února1861 vInnsbrucku, kde Skuherský v té době působil jako kapelník. V roce 1868 ji nastudovalo i pražskéProzatímní divadlo.
Zdeněk František Skuherský komponoval v 50. letech 19. století nejprve operuSamo na český text a později, když začal roku 1854 působit jako kapelník v Innsbrucku, operuDer Apostat na německý text, avšak jeho první operou, která se dostala na jeviště, se stala jednoaktovka s originálním názvemDer Liebesring (Prsten lásky). Libreto Hermanna Theodora von Schmida, na námět pověsti oKarlu Velikém zaznamenanémPetrarcou, získalo roku 1857 cenu spolku německých hudebníků Deutsche Tonhalle, poprvé je roku 1860 zhudebnilErnst Krähmer a poté řada dalších skladatelů (Franz Mair,Richard Genée,Carl Witting,Friedrich Baumfelder). Z českých skladatelů napsal operu na stejné libreto iJan Nepomuk Škroup; jeho verze (Der Liebesring) měla premiéru v pražskémStavovském divadle 18. prosince 1861.
Skuherský uvedl svou operu poprvé v Innsbrucku počátkem roku 1861; dočkala se jediné reprízy.[1] O dva roky později uvedlo pražské Prozatímní divadlo úspěšně jeho operuVladimír, bohův zvolenec (do češtiny přeloženýDer Apostat) jako svou první operní novinku domácího skladatele. Po návratu Skuherského do Prahy (1866) uvedlo české divadlo iDer Liebesring v české úpravě profesora Karla Krásy pod názvemLora (Lóra)[2] Skladatel zadal operu Prozatímnímu divadlu anonymně, a na vývěskách proto jeho jméno nebylo uváděno. Totožnost autora však byla veřejným tajemstvím a na konci prvního představení jej obecenstvo vyvolávalo pokřikem „Skuherský! Skuherský!“, skladatel však nebyl přítomen. Premiérové publikum přijalo operu příznivě díky její melodičnosti, podleJosefa Bartoše „na několika místech uhozeno bylo šťastně na tón národní“.[3] Pravidelné obecenstvo o ni však neprojevilo zájem aLora se stejně jako v Innsbrucku i v Praze dočkala jediné reprízy.[4] Tato druhá inscenace byla i posledním nastudováním tohoto díla.
Hlavní postavu, vesničanku Lóru, zpívala v české premiéřeEleonora z Ehrenbergů, jež zpívala tutéž roli již v roce 1861 veStavovském divadle ve zmíněném zpracování J. N. Škroupa.
| osoba | hlasový obor | obsazení české premiéry (13. 4. 1868) |
|---|---|---|
| Klaus (česky Klaus), rybář | bas | Karel Čech |
| Lore (česky Lóra), jeho dcera | soprán | Eleonora z Ehrenbergů |
| Hanno (česky Jan), mladý rybář | tenor | Arnošt Grund |
| Geislin (česky Kyslík), převozník | bas | Josef Paleček |
| Kníže Bohemund (česky Bohumír) | baryton | Josef Lev |
| Isaura, princezna, jeho nevěsta | soprán | Marie Písařovicová |
| Jezerní víla | soprán | Ema Maislerová |
| Rybáři, vesničané, dvořané knížete a princezny | ||
| Dirigent:Adolf Čech, režie: (pravděpodobně)František Sák[2] | ||
(Horská krajina s jezerem a rybářskou chalupou v popředí, podvečer)
Před svým příbytkem sedí chudý a počestný rybář Klas s dcerou Lorou a jejím nastávajícím Hennem a spravují sítě (introdukce a tercetNun steigt die Dämmerung kühlend nieder). Zítra se mají Lora a Henno stát manželi. Ženich své nevěstě vyznává lásku, ale také chce od ní slyšet, zda jej má skutečně ráda a zda mu bude věrnou ženou. Loru takové otázky den před svatbou urážejí (duetWo willst du hin? s ariosyDu bist es, die ich lieb' und ehre aWie bin ich Arme zu beklagen!). Jestli o ní Hanno pochybuje, je ještě čas svatbu zrušit. Hanno se omlouvá; a už přicházejí vesničané blahopřát mladému páru (sborLaßt erklingen Liedeslaut). Klaus je vítá. Mezi příchozími je i vychloubačný převozník Geißlin, který připomíná místní pověru (recitativIhr werthen Freunde, Nachbarn, seid gegrüßt! a romanceDer Kaiser Karl hatt' einmal ein Lieb).
Za dávných časů upadl císař Karel pro ztrátu své milenky do těžké, život ohrožující trudnomyslnosti. Aby jej uzdravil, vhodil biskup Turpin prsten lásky, talisman této královské vášně, na dno jezera. I čarodějka, jejímž dílem byla tajemná síla prstenu, byla za trest vypovězena a musí pobývat tak dlouho v hlubině jezera, dokud ji nevysvobodí nevěsta, která prsten nalezne a použije jej správným způsobem. Od té doby je ve vsi, která leží na břehu zmíněného jezera a která je dějištěm příběhu, lidový obyčej, že každá nevěsta musí v předvečer své svatby veslovat na loďce po jezeře a z úlovků své rybářské sítě potom může hádat, jaký má být její budoucí osud.
Po odchodu vesničanů vše utichne a setmí se. K jezeru náhodně zabloudí na lovu pán zdejší země, kníže Bohemund (recitativ a árieSieh' da – zum dunklen Seegestad'… Ha wie des Waldes Odem). Současně se vrací Lora ze své plavby přes jezero, při níž skutečně nalezla onen prsten na ploutvi chycené ryby. Ačkoli svého ženicha Hanna vřele miluje, přece nedokáže odolat tomu, aby kouzlo prstenu nepodrobila zajímavé zkoušce a nasadila si jej. Přítomný kníže k ní vzplane ihned vášní (duetHier bin ich! Gott sei Dank, daß es mir gelang… Komm', o komm an die heiße verlangende Brust). Klečícího před Laurou jej naleznou Klaus, Hanno a ostatní vesničané, ale i náhodně přišedší Bohemundova nevěsta, princezna Isaura. Bez ohledu na námitky ohromených vesničanů i budoucího tchána, prosby a zapřísahání Hannovy i Isauřiny výčitky odloží kníže všechny ohledy na své postavení a bez okolku označí Loru za budoucí panovnici. A to tím spíše, že Lora s tím vypadá srozuměna (scéna s kvintetem a sboremWas seh' ich – soll ich meinen Augen Trau'n?... Nun ist mein Los entschieden).
Princezna Isaura se snaží Loru přesvědčit o tom, jak nešťastný je život ve městě a u dvora, ale tyto argumenty rybářskou dceru nepřesvědčí – ostatně Isauře samotné, jak se zdá, její postavení svědčí (recitativ a duetMein schönes Kind, hör' einen Augenblick… Sei klug mein Kind und laß dir rathen). Teprve když osamí, začne o situaci přemýšlet: pomyšlení na život v bohatství, z nějž by mohla prospívat i svému otci a celé vesnici, ji láká, současně jí ale svírá srdce pomyšlení na věrného Hanna (scéna a árieSieh da, ich bin allein… Wie floß mein leben leise… O seliges Entzücken).
Hanno je nešťasten. Navíc kníže není jediný, kdo podlehl moci prstenu; i starý Geißlin se přichází ucházet o Loru (recitativ s Hennovou písníWie stand mein liebend Hoffen a tercetemHab' dich als Kind auf den Armen getragen). Proti dotěrnému sousedovi zakročí Hanno s kuráží, před svým zeměpánem však musí volky nevolky ustoupit.
Bohemund se vrací se slavnostním průvodem, aby odvedl rybářskou dceru na knížecí hrad (sborLasset die fröhlichen Lieder erschallen). Ale předchozí scéna přivedla Loru k rozhodnutí zprostit se kouzla, které jí začíná být nepříjemné, a nadále za svůj osud děkovat jen sama sobě. Když jí kníže podává ruku, vyprosí si Lora ještě čas na rozmyšlenou – chce vědět, kdo ji miluje skutečně pro ni samu. Odhodí prsten zpět do jezera a očekává svého budoucího ženicha.
Scéna se náhle mění. Knížeti padají šupiny z očí a jeho láska uhasíná tak rychle, jak vzplála; Geislin nahlíží své poblouznění a jen Hanno zůstává věrný. Bohemund a princezna jsou šťastni stejně tak jako vesničané a jako hrdinové opery, kteří navíc požívají i knížecí velkomyslnosti. Ale šťastny jsou i kouzelné moci, neboť rusalka vynořující se z vln jezera zvěstuje, že Lora správným využitím svého nálezu staré kouzlo zrušila (finálePrinzessin – wie?… Vernehmt mir erst… s melodramem rusalkyNimm meinem Dank, du einfach kindlich Herz a sboremWohl und, des Himmels Walten).
Celková nahrávka opery dosud neexistuje. Árii Bohemunda z 1. jednání „Aj hle, k tmavému nábřeží“ zpíváIvan Kusnjer na CD „Rarity české opery“ (2011) (Supraphon, SU 4074-2 611).