| Loie Fuller | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Marie Louise Fuller |
| Narození | 15. ledna1862 Chicago USA  USA |
| Úmrtí | 1. ledna1928 (ve věku 65 let) Paříž Francie  Francie |
| Příčina úmrtí | zápal plic |
| Místo pohřbení | krematorium s kolumbáriem Père-Lachaise (48°51′24″ s. š.,2°21′7″ v. d.) |
| Povolání | designér osvětlení, choreografka, tanečnice, divadelní herečka,modelka,impresário,herečka afilmová režisérka |
| Významná díla | moderní tanec Annabelle Serpentine Dance |
| Podpis | _(cropped).jpg) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databáziNárodní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Loie Fuller rodným jménemMary-Louise Fuller (15. ledna1862Chicago –1. ledna1928Paříž), známá také pod jményLouie Fuller aLoïe Fuller, byla americká herečka a tanečnice, která patřila k průkopnicím moderního tance a technik divadelního osvětlování.
.jpg)
Narodila se na vChicagu na předměstí Fullesburg, dnešní Hinsdale vIllinois. Začala svou kariéru jako profesionální dětská herečka později jako choreografka aburleskní tanečnice, k tomu účinkovala vevarieté a v cirkusových estrádách. Ve své volné taneční rutině si vytvořila vlastní pohyby a technikyimprovizace. Při mnoha představeních experimentovala schoreografií pomocí pohybů dlouhé sukně a možnostmi jak na ní promítat světlo. V roce 1891 zkombinovala svouchoreografii s kostýmem z lehkéhohedvábí nasvíceného barevnými světly podle jejího vlastního návrhu, čím vytvořila svůj tanec nazvanýVlnící tanec (Serpentine Dance). Po mnohých obtížích najít někoho, kdo by produkoval její práci, i proto že byla známá spíš jako herečka, byla konečně přijata, aby předvedla svůj tanec během doby mezi scénami komedieUncle Celestine (Strýček Celestýn). Obdržela nadšené recenze.[1]
Ovšem záhy poté byla nahrazenaimitátory (původně tanečnicí Minnie "Renwood" Bemis). Rozhodla se proto odjet doEvropy, což učinila v červenci 1892. Stala se jednou z mnoha amerických moderních tanečnic, které sem cestovaly s cílem získat seriózní uznání. Přívětivé přijetí vPaříži přispělo k rozhodnutí zůstat veFrancii. Stala se zde jednou z vedoucích průkopnic v umění. Pravidelně vystupovala veFolies Bergère. S tanci jako byl jejíOhnivý tanec se stala ikonousecesního hnutí a byla často zosobňována seSymbolismem, neboť její umění bylo chápáno jako perfektní soulad mezi ideou a symbolem. Loie Fuller se začala přizpůsobovat a vylepšovat své kostýmy i osvětlení, které se staly hlavním prvkem jejího vystoupení a možná dokonce více důležitým než byla její choreografie, zvláště poté, co prodloužila svou sukni, která přitahovala hlavní pozornost a tělo tanečnice bylo schováno pod vrstvou látky. Ukázkou toho jak takové představení zřejmě vypadalo je filmSerpentine Dance[2] z roku 1896, od průkopníků filmu, bratrůLumièrových. (neznámá tanečnice ve filmu, byla nesprávně označena jako Loie Fuller, ale nejedná se o ni)
Svou průkopnickou prací si Loie Fuller přitáhla pozornost, respekt i přátelství mnoha francouzských umělců jako byliJules Chéret,Henri de Toulouse-Lautrec,François-Raoul Larche,Henri-Pierre Roché,Auguste Rodin,Jean-Léon Gérôme,Franz von Stuck,Maurice Denis,Thomas Theodor Heine,Paul-Léon Jazet,Koloman Moser,Demetre Chiparus,Stéphane Mallarmé aMarie Curie-Skłodowská. Stala se i členkouSociété astronomique de France (Francouzská astronomická společnost). Měla také zaregistrováno mnohopatentů na divadelní osvětlení včetně chemické sloučeniny pro vytváření barevného gelu a použití chemických solí pro osvětlovací zařízení a kostýmy. Měla v úmyslu nechat si patentovat i jejíVlnící tanec, aby tím zamezila napodobování imitátorů, nebo dokonce přivlastňování její práce. Popis svého tance předala americkému úřadu proautorská práva, ale návrh byl soudem zamítnut, s odůvodněním, že její tanec neobsahuje žádný příběh a proto nemá oprávněný nárok na ochranu.Precedens jejího případu zůstal v platnosti od roku 1892 až o roku 1976, kdy bylo federálníautorské právo rozšířeno i na ochranu choreografických děl.
Loie Fuller podporovala další průkopnické umělce jako byla tanečniceIsadora Duncan, která se také narodila veSpojených státech. Fuller jí v roce 1902 pomohla započít její uměleckou kariéru vEvropě, sponzorováním nezávislých koncertů veVídni a vBudapešti.[3]
Originální umělecké jméno Loie Fuller, bylo Louie. V moderní francouzštině je slovo „L'ouïe“ výrazem pro sluch. Také byla označována přezdívkou „Lo Lo Fuller“.
Loui Fuller si vytvořila také blízké přátelství srumunskou královnouMarií (jejich vzájemná korespondence byla publikována). Fuller se stala prostřednicí mezi ambasádouSpojených států amerických aRumunskem při zprostředkování půjčky běhemprvní světové války. Později se vPaříži spřátelila sKarlem II. a jeho milenkouMagdou Lupescu, aniž by věděli o jejím přátelství s Karlovou matkouMarií. Loui Fuller se nejdříve u Marie páru zastávala, ale později s ní (neúspěšně) pletichařila s úmyslem pár rozdělit. Společně s královnou Marií a americkým obchodníkem Samuelem Hillem také pomohla založit Maryhillské Muzeum umění ve státěWashington, kde je také stálá výstava o její kariéře. Louie Fuller se občas vracela doAmeriky, aby pořádala vystoupení svých studentek –Fullerek (Fullerrets) nebo svýchmúz, ale konec svého života prožila vPaříži, kde 1. ledna 1928 zemřela nazápal plic ve věku 65 let. Její tělo bylo zpopelněno a uloženo v kolumbáriu nahřbitově Père Lachaise vPaříži. Její sestra Mollie Fuller měla dlouhou kariéru jako herečka a jako účinkující vevarieté.
Po její smrti zdědila taneční soubor a její studioGab Sorère, její milovaná partnerka, se kterou strávila 30 let.[4][5] Sorère podnikla právní úkony proti tanečnicím, které protiprávně využívaly slávu a jméno Loie Fuller, ke svému vlastnímu prospěchu.[6] Její umělecká práce znovu získala profesionální i veřejný zájem. O jejím životě vzniklo i několik studií a publikací, ve kterých bylo poukazováno, že nebyla pouhou tanečnicí, ale i průkopnicí moderní performance. Oceňováno bylo i její propojení tance s moderními technologiemi.[7]
V roce 2016 vyšel životopisný filmTanečnice (La Danseuse) o Loie Fuller, kterou ztvárnila francouzská herečkaSoKo a v roliIsadory Duncan se objevilaLily-Rose Depp. Taneční choreografii ve filmu vytvořila Jody Sperling. Film byl uveden v roce 2016 na filmovémfestivalu v Cannes.[8]
Loie Fuller stále ovlivňuje moderní choreografy. Choreografka Jody Sperling pokračuje ve vytváření choreografií moderním pojetím žánru Loie Fuller a rozšiřováním jejích tanečních technik v duchu21. století. Další kdo se inspiroval její prací, byla Ann Cooper Albright, která spolupracovala s osvětlovači na práci čerpající inspiraci z originálních patentů osvětlení Loie Fuller. Shela Xoregos vytvořila jako svou poctu choreografiiLa Loȉe.[9]
V roce 2018 byl jeden ze segmentů turnéReputation zpěvačkyTaylor Swift, věnován Loie Fuller. Během každého vystoupení byl znovu uvedenVlnící tanec.[10]
Loie Fuller napsala v angličtině své autobiografickémemoáryQuinze ans de ma vie. Z angličtiny do francouzštiny je přeložil Bojidar Karageirgevitch a publikoval F. Juen vPaříži v roce 1908 s úvodem odAnatola France. Svémemoáry znovu přepracovala o několik let později pod titulemPatnáct let života tanečnice, který publikoval H. Jenkins vLondýně v roce 1913.[11] Loie byla ve svém vyprávění velmi přizpůsobivá. Existuje sedm velmi dramatických verzí jak se dostala ke svým hedvábným šatům, a není známo která z verzí je reálná. Kromě vynalézání svéhoVlnícího tance, také hodně psala o svých teoriích o moderním tanci a pojetí pohybu.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuLoie Fuller na anglické Wikipedii.
{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.Obrázky, zvuky či videa k tématuLoie Fuller na Wikimedia Commons