| P-80 / F-80 Shooting Star | |
|---|---|
.jpg) | |
| Určení | stíhací letadlo |
| Původ | USA |
| Výrobce | Lockheed |
| Šéfkonstruktér | Clarence L. "Kelly" Johnson |
| První let | 8. ledna1944[1] |
| Zařazeno | 1945 |
| Vyřazeno | 1959 (USA) 1974 (Chile) |
| Uživatel | USAF US Navy |
| Výroba | 1945–1950 |
| Vyrobeno kusů | 1 715 ks |
| Varianty | Lockheed T-33 Shooting Star Lockheed F-94 Starfire |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Lockheed P-80 Shooting Star byl prvníamerický bojovýproudovýstíhací letoun a první americký proudovýletoun, který zvítězil ve vzdušném souboji, a také prvním, který získal vítězství v boji meziproudovými letouny. Jako první letountankoval při bojovém letu ve vzduchu. Vyvinula jej společnostLockheed pod vedením konstruktéraClarence „Kelly“ Johnsona.
Navržen a vyráběn byl společností Lockheed v roce 1943. Sériové letouny byly dodány a létaly pouhých 143 dní od začátku návrhu. Dva předprodukční modely se vItálii těsně před koncemdruhé světové války dočkaly velmi omezené služby. Tento typ, navržený s rovnými křídly, zažil rozsáhléboje v Koreji v rámciletectva Spojených států (USAF) jakoF-80.
Tento první americký úspěšný bojový letoun poháněný proudovým motorem byl brzy překonán transonickýmMiGem-15 sešípovým křídlem a v roli k vybojování vzdušné převahy byl rychle nahrazen transonickýmF-86 Sabre.F-94 Starfire, stíhací letoun pro každé počasí, používal stejnýdrak letadla a také zažil službu během Korejské války. Úzce příbuzný cvičný letounT-33 Shooting Star zůstal ve výzbroji amerického letectva a námořnictva až do 80. let, přičemž poslední varianta NT-33 byla vyřazena až v dubnu 1997.
Vývoj proudových letadel vUSA začal již počátkemdruhé světové války, přičemž Spojené státy úzce spolupracovaly sVelkou Británií. Na vzniku amerických strojů nové generace se podílelo více firem. První americký proudový letounBell P-59 Airacomet létal již na sklonku roku1942[2], ovšem pro bojovou činnost byl kvůli nízkým výkonům nepoužitelný (ostatně prakticky již od počátku se s ním počítalo jen jako s experimentálním). Prototyp letounuXP-80 s původním dovezeným motoremde Havilland H-1B s tahem 10,9 kN a výzbrojí pěti kulometůColt-Browning M-2ráže12,7 mm vzlétl8. ledna1944[3][4] ze zkušební základnyMuroc Dry Lake.[1] V březnu 1944 následovala objednávka na stavbu třinácti předsériových YP-80A (dostaly sériová čísla 44-83023 až 44-83035)[5], první z nich vzlétl 13. září 1944 (druhý z nich, stroj se sériovým číslem 44-83024, byl dokončen jako prototyp průzkumného XF-14).[5] Výsledky byly tak povzbudivé, že si jich americké letectvo postupně objednalo 5000 kusů. První stíhačkuP-80A obdrželo americké válečné letectvo v únoru1945. Stroje měly zpočátku motoryJ-33-GE-9 a J-33-GE-11, poté verze J-33-A-11 a J-33-A-17 s tahem 17,8 kN vyráběné v licenci u společnosti Allison. S koncem války byl kontrakt seškrtán na 917 strojů (nakonec bylo postaveno 677 strojů P-80A a fotoprůzkumných FP-80A). Výroba se znovu plně rozeběhla až zaKorejské války a v dobáchstudené války, přičemž stroj byl postupně modernizován. Celkem bylo vyrobeno 6447 kusů, z toho v USA 5691, vJaponsku 210 a vKanadě 656 kusů.
Shooting Star začal být zaváděn do služby koncem roku 1944 v počtu 12 kusů, ve verziYP-80A, což byla předsériovou verzí. Třináctý kus byl upraven na průzkumnou verziF-14, přičemž byl zničen přihavárii v prosinci.[5]Účast letadel P-80 na bojištích druhé světové války se omezila jen na nebojové lety nadItálií aVelkou Británií. Čtyři stroje byly odeslány na zkušební nasazení, ale když 28. ledna, při havárii způsobené požárem motoru, zahynulzkušební pilot majorFrederic Borsod,[5] všechny stroje tohoto typu byly uzemněny. Kvůli zpoždění se P-80 bojů v druhé světové válce nezúčastnil. V té době nebezpečí strojůMesserschmitt Me 262 dokázala plně eliminovat moderní pístová letadla.
Počáteční výrobní objednávka po schváleníUSAAF vúnoru 1948 tvořila 344 kusůP-80A. Do konce července 1948 bylo dodáno celkem 83 strojů P-80 a 45 kusů zařazených k 412. stíhací skupině naletišti Muroc. Po válce výroba pokračovala, i když původně plánovaná objednávka na 5 000 strojů byla rychle zredukována na 2 000, za cenu kolem $ 100 000 za kus. Do konce výroby v roce 1950 bylo vyrobeno 1 714 jednosedadlových strojů F-80A,F-80B,F-80C aRF-80, z nichž 927 bylo ve verzi F-80C (včetně 129 kusů F-80A předělaných na standardF-80C-11-LO). Dvousedadlový strojTF-80C, který poprvé vzlétl 22. března 1948, se stal základem procvičné letadloT-33, kterého bylo vyrobeno 6 557 kusů.
Dne 27. ledna 1946 uskutečnil plukovník William H. Councill na svém letadle P-80 přelet přes Spojené státy americké bez mezipřistání, ve snaze uskutečnit první transkontinentální letproudovým letadlem. Let meziLos Angeles aNew Yorkem na vzdálenost 2 457 mil (3953 km), uskutečnil za 4 hodiny a 13 minut, při průměrné rychlosti 584 mph (939 km/h), a ustavil tak rekordFAI.[6]
Prototyp verze P-80B označovaný jako XP-80R, upravený na závodní letadlo, pilotovaný plukovníkem Albertem Boydem, který na něm 19. června 1947 vytvořil světový rychlostní rekord 1 004,2 km/h.[7] Výroba verze P-80C začala v roce 1948 a 11. června byl P-80C jako součást letectva Spojených států přeznačen na F-80C.
Velitelství strategického vzdušného velení USAF mělo ve službě svá letadla F-80 Shooting Star od roku 1946 do 1948, která sloužila v 1. a 56. stíhací skupině. První letadla, určená ke službě v Evropě, se připojila k 55. stíhací skupině na německém letišti Giebelstadt v roce 1946 a zůstala tam 18 měsíců.
KdyžSovětský svaz začal sblokádou Berlína, uskutečnila squadrona 56. stíhací skupiny, vedená plukovníkem Davidem C. Schillingem, první let přesAtlantik jednomotorovým proudovým letadlem ze západu na východ. Cílem jejího letu byloNěmecko, kde se během 45 dní podílela na operaci Fox Able I.
36. stíhací jednotka, nově vybavená letadly F-80 na letišti v Fürstenfeldbruck, nahradila a 56. stíhací skupina v květnu 1949 podnikla operaci Fox Able II. V témže roce byl první F-80 dodán 51. stíhací jednotce se základnou v Japonsku.
Čtvrtá stíhací skupina na základně Langley ve Virginii, 81. stíhací skupina na základně Kirtland v Novém Mexiku a 57. stíhací skupina na letišti Elmendorf na Aljašce, obdržely letadla F-80 v roce 1948. V roce 1948 dostaly své F-80 i záchytné jednotkyprotivzdušné obrany. První jednotkou Národní vzdušné gardy, která obdržela F-80, byla kalifornská 196. stíhací skupina ANG v červnu 1947.
Shooting Star byl bojově nasazen vkorejské válce, kde se jí zúčastnily verze F-80C a průzkumná RF-80. Americké letectvo uvedlo jako první vzdušný souboj v historii mezi proudovými letadly souboj, který se odehrál 8. listopadu 1950 a ve kterém poručík Russel. J. Brown, letící na F-80,sestřelilMiG-15. Po koncistudené války je obvykle uváděn jako první sestřel proudového letadla proudovým letadlem dřívější sestřel F-80C (který pilotoval Frank Van Sickle) Migem-15 (pilotovaným Semjonem Fjodorovičem Chominychem /Семён Фёдорoвич Хоминых). Tehdy byl tento sovětský sestřel USAF připsán severokorejské protiletadlové obraně. Nikdo nic nenamítal, protože Sověti vytrvale odmítali přiznat zapojení svýchpilotů do této války a pilot F-80C tento sestřel nepřežil. F-80 se svým rovnýmkřídlem zaostával svými výkony za MiGem-15 a v roli stíhačky k vybojování vzdušné převahy byl zanedlouho nahrazen výkonnějším letadlem se šípovitým křídlem –F-86 Sabre. Když byl nasazen dostatečný počet letadel F-86, Shooting Star byl přeřazen do role bojového letadla útočícího na pozemní cíle, letadla určeného k pokročilému výcviku a protivzdušné obraně v Japonsku. Na konci války v Koreji byla jedinou stále operující verzí F-80 průzkumná verze RF-80.V Koreji tvořilF-80C výzbroj 110 squadronUSAF:
V Koreji byla nasazena i jedna jednotka vybavená průzkumnýmiRF-80A:
Z 277 kusů F-80 ztracených během operací (cca 30% stavu) bylo 113 zničeno pozemní palbou a 14 sestřeleno nepřátelskými letadly. USAF tvrdí, že její F-80 dosáhly ve vzdušných soubojích 17 sestřelů letadel a 24 strojů zničily na zemi. Major Charles J. Loring, Jr. byl posmrtně vyznamenánMedailí cti za své činy, během letu na F-80, u 80. stíhací-bombardovací squadrony, dne 22. listopadu 1952.F-80 sloužil až do roku 1959, a to u více než třiceti letectev.[zdroj?!]
Brazílie
Ekvádor
Chile
Kolumbie
Peru
Spojené státy americké
Uruguay
Obrázky, zvuky či videa k tématuLockheed P-80 Shooting Star na Wikimedia Commons| Americká vojenská letadladruhé světové války | |
|---|---|
| Stíhací letouny | |
| Bombardovací,bitevní atorpédové letouny | |
| Průzkumné aspojovací letouny | |
| Cvičná letadla | |
| Transportní letouny akluzáky | |
| Vírníky avrtulníky | |
| Experimentální letouny a prototypy | XA-21 •XA-22 •XA-23 •XA-38 •XFL •XF-11 •XF8B •TB2D •XF5F •XF5U •XFD-1 •XF14C •XF15C •XP-41 •XP-46 •XP-49 •XP-50 •XP-52 •XP-54 •XP-55 •XP-56 •XP-57 •XP-58 •P-59 •XP-60 •XP-62 •XP-67 •XP-68 •XP-71 •XP-72 •XP-73 •P-75 •XP-76 •XP-77 •XP-79 •XP-81 •XP-82 •XP-83 •AM •XB-19 •XB-27 •XB-28 •XB-30 •XB-31 •XB-33 •YB-35 •XB-38 •XB-39 •YB-40 •XB-41 •XB-42 •XB-43 •XB-45 •XB-46 •XB-48 •XB-50 •XC-74 •YC-76 •XC-82 •XC-97 •XP2V •XPB2M •XP4Y •R2Y •RB •TB2F •XSB2D •XBTC •XBT2C •XBT2D •XBTK •TBY •HK-1 •YFM-1 •XO-61 •XR-1 •XR-2/3 •XR-8 •N-1M •V-173 •XPBB |
