První zmínka o Litvě (v genitivu:Lituae) v Quedlinburské kronice z roku 1009
Jméno Litvy (ve slověLituae v genitivu; 1. pád by tedy byl „Litua“) bylo poprvé zmíněno vQuedlinburské kronice dne9. března1009 v zápise o smrtisvatého Bruna. Bruno pokřtilNetimera, jednoho z místních (patrnějotvingských) knížat a jeho blízké. S tím nesouhlasil jeho bratrZebeden, který nechal Bruna i s jeho svitou stít. (viz též článekDějiny Litvy).
Existuje několik verzí původu jména země. V západních zemích převládá názor, že název Litva vznikl z litevského slovalietus, což znamenádéšť. Litva je tedy podle nichzemě deště. Existuje však mnoho jiných zemí, kde prší častěji než v Litvě, ale jejich jména nejsou odvozena od slovadéšť. Sami Litevci tuto verzi berou pouze anekdoticky, např. v textu písně úryvek „...Lietuva, kur lietus lyja...“ – „...Litva, kde prší...“.
Litevský jazykovědecKazimieras Kuzavinis tvrdí, že jméno země pochází z názvu vodního tokuLietauka, jehož název byl slovanismem (správný název byl Lietava). Podle něj právě tatořeka dala jméno jednomu z litevských regionů a později i celé Litvě. Lietauka je v současnosti pravým přítokem řekyNeris.[5] Je to 11 km dlouhývodní tok, který se nachází 30 km od města Kernavė, tehdejšího důležitého politického centra litevského státu. Avšak v jeho větší blízkosti nebyly nalezeny žádné archeologické památky a sotva tam co mohlo být, protože to bylo bažinaté místo. Říčka je příliš nevýznamná (pouze 11 km) aby mohla dát jméno celé zemi. Proto tuto verzi lingvisté většinou odmítají.
Simas Karaliūnas navrhl originální hypotézu, že název Litvy souvisí s německým slovemleiten (vést, velet). Toto slovo je pokládáno za odvozeninu indoevropského prajazyka, která v minulosti mohla být i v litevštině. Název prý zpočátku znamenal „vojsko“ a tuto souvislostleiten – vojsko potvrzují i historické dokumenty.
Artūras Dubonis na základě historických údajů uvedl teorii, že původní forma ethnonyma bylaleitis.[6][7] To, že kmen slovaliet- pochází z původníholeit- bylo lingvistům známo již dříve. A. Dubonis dokázal, že označenímleitis byliLitevci nazýváni v některých zdrojích z14.–15. století a to dalo název určité specifické vrstvě zemanůVelkoknížectví litevského. Leitis totiž mělo zhruba tyto významy: 1. Vrstva sloužících velkoknížeti: vlastnili polnosti ve vlasti, vydržovali jeho koně, platili daně přímo panovníkovi, sloužili mu za vojenských tažení. Panovníkovi vojáci, také vybírali mýtné. Po zesílení pozic šlechty se stali pro panovníka již nepotřebnými a brzy zanikli, někteří se sami stali šlechtici. 2. Věc, záležitost. 3. Název národnosti (Litevců) ve14.–15. století. Občas takto byli nazýváni všichni Litevci kroměŽemaitiů (Žmuďanů). Vlotyštině se termínLeitis množné čísloLeiši jako alternativní k novějšímuLietuvietis udržel až dosud. Mimo jiné, stejného původu – ovšem s jiným směrem variací – je i názevLotyšska (Lettonia).
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Litvy.
Změny litevského území od 13. století dodnes
Lidé žili na území současné Litvy již odpravěku. První se zde usadili po poslednídobě ledové, zhruba v 10. tisíciletí před naším letopočtem. Vneolitu archeologové rozeznávajíKundskou[8],Němenskou aNarvskou kulturu.[9] V 8. tisíciletí př. n. l. se klima zmírnilo, došlo k oteplení a vyrostly lesy. Obyvatelé tak přestali migrovat kvůli potravě a více se začali zabývat lovem.Zemědělství se objevilo až ve 3. tisíciletí př. n. l. V této době se také začala rozvíjet řemesla a obchod. Ve 3.–2. tisíciletí př. n. l. přišli do oblastiIndoevropané, smísili se místním obyvatelstvem a vytvořili tak různépobaltské kmeny.[10]
Nájezdy, drancování a shromažďování otroků vyžadovaly sociální diferenciaci, což podnítilo vznik rané státnosti. Nesourodé litevské kmeny podél Němene byly sjednoceny do litevského státu nejpozději do roku 1219. Zhruba do roku 1236 je umisťován vznikLitevského velkoknížectví. KnížeMindaugas se nechal v roce 1251, zejména pod tlakemLivonského řádu,pokřtít a dva roky poté získal odpapežekrálovský titul. Je jediným litevským vůdcem, který byl korunován na krále a den jeho korunovace je dnes v Litvě státním svátkem.[14] Nakonec se ale Mindagaus proti Livoncům spojil s Rusy a vrátil se kpohanství. VeTreniotově spiknutí byl zabit a spolupráce s Rusy byla přerušena, pohanství se však udrželo. Kvůli tomu se Litva stala terčem křesťanskýchkřížových výpravŘádu německých rytířů i Livonského řádu. Druhý z těchto řádů byl spojenými vojsky Litevců a Lotyšů (Zemgalů) vedenýchVykintasem poražen a zastaven 22. září 1236 vbitvě u Šiauliai. Tento den je dnes v Litvě a Lotyšsku slaven jako Den baltské jednoty.[15] Bitva iniciovala povstání na územích dobytých Livonským řádem, v němž si Litva definitivně uhájila nezávislost.
Roku 1385 vstoupila Litva doKrewské unie spolu s Polskem a roku 1387 přijala jako poslední země v Evropěkřesťanství.[17] Z Litvy vzešla polská panovnická dynastieJagellonců, jejím zakladatelem se stal GediminovecVladislav II. Jagello, jenž byl také klíčové figurouchristianizace Litvy. V roce 1392 se litevským velkovévodou stalVytautas. Za jeho vlády územní expanze vyvrcholila.[18] Začala také centralizace státu. Ve správě státu začala sehrávat významnou roli litevská šlechta. Ve velkébitvě u řeky Vorskla v roce 1399 Vytautas konfrontovalTatary. Díky úzké spolupráci dosáhla vojska Litvy a Polska v roce 1410 rozhodného vítězství nad Řádem německých rytířů vbitvě u Grunwaldu, jež byla jednou z největších bitev středověké Evropy.[19] Vytautas získal odcísařeSvaté říše římskéZikmunda i královskou korunu, ale oficiální královské korunovace se nedožil.
Bitva u Orši
Po smrti Vytautase se litevská šlechta pokusila rozbít unii mezi Polskem a Litvou. Jenže spojenectví s Polskem se brzy začalo hodit kvůli rostoucí mociMoskevského velkoknížectví. Dne 8. září 1514 se odehrálabitva u Orši, kde polsko-litevskému vojsku velel litevský hejtmanKonstantin Ostrožský.[20] Třicetitisícová polsko-litevská armáda v ní porazila 80 000 moskevských vojáků a zajala jejich velitele. Obě země se střetly i vLivonské válce.[21]
Namísto původně zamýšleného osamostatnění tak v roce1569 uzavřeloVelkoknížectví litevské novou smlouvu sKrálovstvím Polska a vznikla ještě mnohem těsnější, tzv.Lublinská unie.[22] Díky ní vytvořila Litva s Polskem stát zvanýRepublika obou národů. Litva si ponechala samostatnou armádu, měnu i zákony, přesto měli ve státě větší vliv Poláci.[23] Polonizace nakonec ovlivnila všechny aspekty litevského života: politiku, jazyk, kulturu i národní identitu. Od roku 1573 byli polští králové a litevští velkovévodové voleni šlechtou, což významně posílilo moc šlechty, která si vynutila tzv.zlaté svobody. To pozvolna drolilo stát, ale na počátku 17. století, v počátcíchtřicetileté války, na této mocenské konstelaci Litva vydělala, neboť vlivní šlechtici prosadili, aby v třicetileté válce, která zničila velkou část Evropy, unie zůstala neutrální. Tím se vyhnula devastaci. Polsko-litevské vojsko bylo přitom velmi silné, podařilo se mu například obsadit a dva roky držet Moskvu v letech 1610–1612.
Po třicetileté válce se však začaly projevovat nevýhody "šlechtické anarchie". Roku 1655 byl poprvé dobyt a vypleněn Vilnius, po řádění ruské armády hořel 17 dní.[24] Ruská okupace Litevského velkovévodství trvala až do roku 1661. Běhemseverní války (1655–1661) bylo litevské území a hospodářství zase devastováno především švédskou armádou. Toto období je známé jakotvanas (potopa).[25] Než se mohla Litva úplně zotavit, byla běhemvelké severní války (1700–1721) znovu zpustošena Švédy.[26] Přidal semor ahladomor, načež zahynulo 40% populace země. Rusko stále více ovládalo vnitřní politiku, šlechtici však bránili jakýmkoli reformám. Vše měla napravit nováústava z roku 1791. Byla navržena dleamerického vzoru, jenže pokus o modernizaci přišel pozdě. Polsko-litevská unie byla definitivně rozbita sousedními velmocemi roku 1795, během tzv. třetíhodělení Polska. Většina území Litvy připadlaRuskému impériu, menší část připojiloPrusko.[27]
V roce1812 bylo území Litvy nakrátko obsazeno francouzskými vojsky během Napoleonova tažení do Ruska.[28] PoNapoleonově porážce připojil carAlexandrem I. Litvu opět ke své říši jako ruskou provincii. Po neúspěšných povstáních v letech1831 pod vedenímEmilie Platerové a1863 nasadily carské úřadyrusifikační strategii.[29] V roce 1840 byl zakázán litevský tisk, byly uzavřeny kulturní a vzdělávací instituce. Rusifikace selhala jen díky rozsáhlé síti litevských pašeráků knih a tajnému litevskému domácímu vzdělávání. Čelili jínárodní obrozenci jakoSimonas Daukantas,Jonas Basanavičius či pozdějiVincas Kudirka, kteří usilovali zejména o záchranu litevštiny.[30] Po hladomoru v letech 1867–1868 ovšem mnoho Litevců emigrovalo doSpojených států.[31]
Litevci ve válce s bolševiky
Zaprvní světové války bylo území Litvy obsazeno císařským Německem. Ve dnech 18.–22. září 1917 byla na konferenci ve Vilniusu zvolena dvacetičlennánárodní rada. Dne 16. února 1918 přijalazákon, kterým vyhlásila obnovení samostatného litevského státu.[32] Bylo však otevřenou otázkou, nakolik budou takový krok respektovat mocné říše – německá a ruská. Litevci měli ale štěstí – 3. března1918 podepsali noví ruštíbolševičtí vládcimír v Brestu s Německem, v němž se vzdali litevského území, a v listopadu Němci prohráli válku. Samostatný stát tak skutečně vznikl, byť ruští bolševici brzy přece jen získali na Pobaltí zálusk a Litva tak musela uhájit svou nezávislost ve třech válečných konfliktech s Ruskem zvaných souhrnnělitevská osvobozenecká válka.[33] Odražen musel být i pokusbaltských Němců o vznik jimi ovládaných státních útvarů.
Republika byla zpočátku demokratická, ale 17. prosince 1926 došlo k vojenskému puči, jehož výsledkem byla konzervativně autoritářská vládaAntanase Smetony.[37] Začala vláda jedné strany, Litevského nacionalistického svazu. V roce 1927 byl definitivně rozpuštěn parlament –Seimas. V roce 1928 byla přijata nová ústava, která upevnila prezidentské pravomoci. Postupně byly opoziční strany zakázány, byla zpřísněnacenzura a omezena práva národnostních menšin. Ekonomicky simeziválečná republika vedla dobře, průmyslová výroba za dvacet let vzrostla o 160 %, alesvětová hospodářská krize vše zhoršila. Zasáhla zejména zemědělce, jejichž nepokoje vláda potlačovala násilím.
Památník sovětských deportací během sovětské okupace vNaujoji Vilnia.
V roce1940byla Litva okupovánaSovětským svazem, litevská vláda se rozhodla nebránit. Tuto okupaci, tak jako mnoho dalších, si dohodl sovětský vůdceStalin s německým vůdcemHitlerem 24. srpna 1939 v rámcipaktu Ribbentrop–Molotov.[38]Litevská sovětská socialistická republika byla vyhlášena 21. července a přijata do Sovětského svazu 3. srpna. Litva byla rychle sovětizována: asi 12 000 lidí, včetně mnoha významných osobností, bylo zatčeno a uvězněno vgulagu. Firmy byly znárodněny, litevskýlitas byl nahrazen sovětskýmrublem, daně zemědělcům byly zvýšeny o 50–200 %, litevská armáda byla transformována na 29. střelecký sborRudé armády. V červnu 1941 bylo asi 17 000 Litevců deportováno naSibiř, kde mnoho z nich zahynulo kvůli nelidským životním podmínkám.[39]
Ponapadení Sovětského svazu Německem v roce1941 vyhlásili Litevci protibolševické povstání a nezávislý stát. Ten však Němci neakceptovali a Litvu v letech1941 až1944 okupovali. VPonarech němečtí nacisté zavraždili na 100 000 Židů, Poláků a Rusů.[40][41] Do 1. prosince 1941 bylo zabito více než 120 000 litevských Židů, tedy 91–95 % předválečné židovské populace v Litvě. Na masakrech Židů v Litvě se aktivně podíleli i litevští kolaboranti.[42] 12. litevský prapor působil pod německým velením vBělorusku, kde se podílel na zavraždění 300 000 lidí.[43]
Protisovětská demonstrace v roce 1988
V červenci 1944 Sověti společně s Poláky dobyli Vilnius a Litva se znovu stala součástí SSSR. Po válce stalinský režim deportoval desítky tisíc Litevců naSibiř. Asi 50 000 Litevců odešlo do lesů, kde jakolesní bratři vedli proti Sovětům partyzánskou válku.[44] Asi 20 000 z nich padlo. Opětovnou sovětizaci země řídil zejménaAntanas Sniečkus, vůdceKomunistické strany Litvy od roku 1940 do roku 1974. Do země byly kvůli odnárodnění zvány tisíce etnických Rusů. Odpor nikdy zcela neutichl, mezi nejaktivnější účastníky opozičního hnutí patřiliVincentas Sladkevičius neboSigitas Tamkevičius. V roce 1972, po veřejném sebeupáleníRomase Kalanty, trvaly nepokoje v Kaunasu několik dní.[45] Velkým impulsem k zesílení opozičních aktivit bylaGorbačovovaperestrojka aglasnosť ve 2. polovině 80. let. V roce 1988 vzniklo hnutíSąjūdis vedenéVytautasem Landsbergisem.[46] To se rychle propracovalo k požadavkům samostatného státu. 23. srpna 1988 uspořádalo ve Vilniusu protestní demonstraci, jíž se zúčastnilo 250 000 lidí. O rok později, 23. srpna 1989, u příležitosti 50. výročí Paktu Molotov–Ribbentrop, Sąjūdis uspořádal proslulou akci zvanouBaltský řetěz, během níž aktivisté propojili 600kilometrovým lidským řetězem tři pobaltské státy.[47][48]
Boje u vilniuské televizní věžeNezávislost vyhlášena, uprostředVytautas Lansbergis
V roce 1992 byla přijata nová ústava, roku 1993 zvolen první prezidentAlgirdas Brazauskas. Dne 31. srpna 1993 opustily území Litvy poslední jednotky sovětské armády. Litva je od roku2004 členemNATO a1. května2004 jednou z novějších členských zemíEU.[52][53] Dne 1. ledna 2015 vstoupila doeurozóny, jako poslední z pobaltských států.[54] Od vstupu do Evropské unie opustilo zemi 370 000 lidí.[55]
Litevská vlajka (státní a národní) je tvořena listem o poměru stran 3:5 se třemi vodorovnými pruhy – žlutým, zeleným a červeným.[56][57]
Druhá (státní) vlajka (označovaná jako historická) má červený list o poměru stran 3:5, na němž je vyobrazen rytíř Vytis. Je stále vyvěšena na třech místech (Královský palác veVilniusu,hrad Trakai a Muzeum válkyVytautase Velikého vKaunasu) a na vybraných místech v určité dny.[58][59]
Litevský státní znak je tvořen červenýmštítem s rytířem Vytisem na (heraldicky) vpravo cválajícím koni, držícím ve vztyčené pravé ruce meč. Na levém rameni má modrý štít se zlatým,dvojitým křížem.[57]
Z geografického pohledu se Litva nachází vestřední Evropě (i když podleOSN se řadí do státůseverní Evropy), při jihovýchodním pobřežíBaltského moře. Podle nejpravděpodobnější zeměpisné metody leží střed Evropy 26 km severně odVilniusu u vesnicePurnuškės. Stanovili to vědci z Francouzského geografického institutu v roce1989.[60][61] I přesto některé jiné evropské státy tvrdí, že střed Evropy se nachází právě na jejich území (např.Polsko,Česko,Německo). Hraničí sLotyšskem (délka hranic 588 km) na severu, sBěloruskem (677 km) na jihovýchodě, sPolskem (104 km) aruskouKaliningradskou oblastí (273 km) na jihozápadě.
Celé území státu leží na pevnině, Litvě nepatří v Baltském moři žádný ostrov. Nejvýchodnější bod Litvy se nachází u vesnice Vosiūnai asi 40 km odIgnaliny (26° 50‘ v.d.), nejzápadnější bod u městaNida naKurské kose (20° 57‘ v.d.), nejsevernější bod u vesnice Aspariškiai (56° 27‘ s.š.) a nejjižnější bod u vesnice Musteika (53° 54‘ s.š.). Střed Litvy se nachází 6,5 km severozápadně od městaKėdainiai (55° 20‘ s.š., 23° 54‘ v.d. u vsi Roščiai). Vzdálenost mezi středem Litvy a středemČeské republiky je kolem 850 km. Vzdálenost mezi nejzápadnějším a nejvýchodnějším bodem je 373 km a mezi nejjižnějším a nejsevernějším bodem 276 km.
Celkovározloha Litvy je 65 200 km², je tedy větší než např.Nizozemsko,Belgie,Dánsko,Švýcarsko,Estonsko, ale je menší než např.Rakousko,Česko,Irsko, téměř stejnou rozlohu máLotyšsko. Východ slunce je na východě o 23 minut a 20 sekund dříve než na západě. Litva leží ve východoevropskémčasovém pásmu GMT +2 (stejně jako např.Helsinky,Riga,Athény neboJeruzalém). Také jako většina evropských zemí rozlišuje zimní aletní čas, ačkoliv byla několikrát na vládní úrovni zvažována možnost zrušení letního času.
Povrch státu je vesměsrovinatý anížinný, průměrnánadmořská výška činí 99 m. Východ státu vyplňujepahorkatinaBaltských vrchů (litevskyBaltijos aukštumos), které vznikly v pleistocénu jakoledovcové nánosy. Stejně tak vznikla i pahorkatinaŽemaitijská vysočina (litevskyŽemaičių aukštuma) na západě země. Střed země vyplňuje Litevská nížina, která nepřesahuje nadmořskou výšku 100 m.Morénové valy na severu země se vytvořily při ústupu ledovce.
Nejvyšším místem je vrchAukštojas s výškou 293,84 m, který se nachází na jihovýchodě Litvy v pahorkatině Baltských vrchů 29 km jihovýchodně odVilniusu. Do18. listopadu2005 se za nejvyšší bod Litvy označoval kopecJuozapinė, novější měření však ukázala, že je přibližně o 24 cm nižší než nedaleký Aukštojas. Velmi podobnou výšku má také nedaleký kopecKruopynė, který měří 293,4 m. Litva má ze všech pobaltských států nejníže položený nejvyšší bod: nejvyšší bod Lotyšska a Estonska přesahuje 310 m.
Kdysi byla Litva velmi zalesněná, dnes lesy tvoří pouze 30 % celkové rozlohy. Vlese nejčastěji rosteborovice,smrk abříza, velmi zřídka ijasan adub. Lesy jsou bohaté nahouby,bobule a mnoho dalších rostlin. Pole a louky zaujímají 57 %, vnitrozemské vody 4 %,mokřady abažiny 3 % a 6 % území ostatní.
Litva má 90 km písečného mořského pobřeží, značnou část z toho představujeKurský záliv, oddělený od moře úzkým písečnýmpoloostrovem, označovaným jakoKurská kosa.[62] Poloostrov je rozdělen mezi Litvu a ruskou Kaliningradskou oblast (k pevnině je připojen na ruské straně) a od roku 2000 zapsán na seznamu světového přírodního dědictvíUNESCO. Kurský záliv v zimě dva až tři měsíce zamrzá, v létě v něm teplota vody dosahuje až 25 °C.
Nejvýznamnější litevskou řekou jeNěmen (litevskyNemunas), který sem přitéká z Běloruska a ústí do Kurského zálivu. Na 116 km představuje hranici Litvy sRuskou federací a s Běloruskem.Povodí Němenu zaujímá až 70 % území Litvy. V lidové tradici se označuje jako „otec litevských řek“. Za „matku litevských řek“ se pokládá druhá největší řeka Litvy –Neris, nejvýznamnější přítok Němenu na území Litvy. Neris pramenící v Bělorusku protékáVilniusem a vlévá se do Němenu vKaunasu.
V Litvě se nachází více než 3000jezer, která jsou – podobně jako jinde vPobaltí – ledovcového původu. Pozornost si zaslouží zejména jezeroVištytis ustejnojmenného městečka, ležícího na jeho břehu (litevskyVištyčio ežeras,ruskyВиштынецкое озеро). Pro velkou rozmanitostflory afauny bývá někdy označovánoevropský Bajkal. Malebná zvlněná a zalesněná krajina v okolí byla vyhlášena za přírodní rezervaci. Jako skutečný vodní labyrint se tradičně představuje jezerní oblast v okolí městaIgnalina, kde je i největší jezero Litvy –Drūkšiai (část dnes patří Bělorusku). Na jeho břehu funguje od osmdesátých letjaderná elektrárna. Přestože nemá původně plánovanou kapacitu (počernobylské havárii roku1986 zastavili výstavbu dalších bloků), někteří ochránci tvrdí, že jezero je pro potřeby elektrárny malé a voda, která se do něj vrací z chladicí soustavy, způsobuje jeho oteplování, což má negativní důsledky naekosystém.
Průměrnélednovéteploty napobřeží Baltského moře jsou okolo -2 °C,červencové okolo 16 °C. Ve vnitrozemském Vilniusu jsou větší rozdíly teplot v průběhu roku. V lednu je teplota okolo -6 °C a v červenci 18 °C. Vlétě teploty velmi často překračují hranici 20 °C i při pobřeží a noční teploty většinou klesnou pod 14 °C. Někdy teploty ve vnitrozemí dosáhnou i hodnot vysoko nad 30 °C.Zimy mohou být, obzvláště ve vnitrozemí, velmi mrazivé. Noční teplota ve Vilniusu pravidelně každou zimu klesne pod -15 °C. Extrémy však mohou dosahovat od na -34 °C při pobřeží až na -43 °C ve vnitrozemí.
Průměrný roční úhrnsrážek činí od 600 mm ve východní části Litvy až po 900 mm při pobřeží. Náhlé silnébouřky apřeháňky (hlavně při pobřeží) v letních měsících způsobují to, že až 50 % všech srážek spadne právě v létě. Nejméně srážek spadne v zimě. Každý rok na celém územísněží, nejčastěji odříjna dodubna. Se smíšenými srážkami se dá setkat i vzáří nebokvětnu.
Absolutně nejnižší teplota v Litvě -42,9 °C byla naměřena1. února1956 ve městěUtena, a absolutně nejvyšší teplota 37,5 °C byla naměřena30. července1994 ve městěZarasai. Nejnižší a nejvyšší zaznamenané teploty v Litvě v jednotlivých měsících:
Volby v roce 2024 po sérii skandálůGabrieliuse Landsbergise (zejména nákupy luxusní nemovitosti v Řecku[64]) vedly k prohře křesťanských demokratů, ke stažení zamýšlené nominace Landsbergise na funkci litevského prezidenta i neúspěchu téhož při kandidatuře na pozicikomisaře EU (zahraničí). Volby vyhráli sociální demokraté a vládní trojkoalici – navzdory předvolebním slibům, že právě s nimi nebudou nikdy spolupracovat – utvořili i s ultrapravicovou stranou Nemuno Aušra Remigijuse Žemaitaitise označovaného (např. dík projevu, v němž zaznělo: "Izrael se musí omluvit za litevský holocaust, který provedli jeho krajané.")[65] za otevřeného antisemitu.[66]
Litva má čtyřstupňovou soustavu obecnýchsoudů – jedná se o soudyokresní (Apylinkės teismas),krajské (Apygardos teismas), odvolací (Apeliacinis teismas) aNejvyšší soud (Lietuvos Aukščiausiasis Teismas). Vedle obecných soudů existuje dvoustupňová soustava správních soudů, sestávající z krajských správních soudů (Apygardų administraciniai teismai) a Nejvyššího správního soudu (Vyriausiasis administracinis teismas).
Litva se už od raného středověku dělila na dvě základníhistorické země: východníAukštaitsko (Aukštaitija, „Horní země“) a západníŽmuď/Žemaitsko (Žemaitija, „Dolní země“) s úzkým přístupem k moři uPalangy. V rámci Litevského velkoknížectví měla zejména Žmuď zvláštní správní postavení.
Na jihozápadě s ní sousedilaMalá Litva (Mažoji Lietuva), jež byla vlastně nejsevernějším výběžkem řádového státuněmeckých rytířů a pozdějiPruska; přes svá výrazná jazyková a kulturní specifika ale Malá/Pruská Litva nikdy netvořila zvláštní správní jednotku. Část z ní – pruh území mezi řekou Němenem, Kurským zálivem a hranicí Žmudi, spolu s důležitým přístavem Klajpedou – byla po 1. sv. válce anektována Litevskou republikou a zůstala v jejím rámci až dodnes.
Dále má Litva ještě národopisné regiony: na jihovýchodě je toDzūkija (či Dainava) s hlavním městem Vilniusem a s regionální metropolí Alytusem, na západ od ní, na hranicích s Kaliningradskou enklávou Ruska, pak ležíSuvalkija (nebo Súduva), situovaná zároveň na jih od Němenu.
Ani tradiční hranice mezi částí Malé Litvy a Žmudí či mezi Žmudí a Aukštaitskem nejsou v moderním správním uspořádání Litvy respektovány, tím méně pak nezřetelné hranice národopisné. Nicméně, za éry prezidentaRolanda Pakse se začalo s přesným vymezováním hranic těchto zemí a regionů, protože se objevila myšlenka na rozdělení Litvy na 4 či 5 zemí místo uměle narýsovaných krajů. Pro tyto budoucí země (žemės) byly dokonce navrženy (resp. v případě Žmudi a Malé Litvy znovuobnoveny) zemské znaky a vlajky. Zatím ale k plné realizaci záměru nedošlo a v platnosti tak zůstává dělení z roku1994 na 10krajů (apskritis, mn. č.apskritys), které jsou dále děleny na celkem 60okresů. Kraje jsou pojmenovány po hlavním městě.
Související informace naleznete také v článku Ekonomika Litvy.
Litva je průmyslový a zemědělský stát. V zemědělství převažuje živočišná produkce nad rostlinnou. Chovprasat,skotu,koní adrůbeže. Produkcemasa,mléka a rybích výrobků. Pěstuje seječmen,pšenice,žito,len,brambory,cukrová řepa azelenina. Hlavní průmyslová odvětví zde jsou strojírenství,elektrotechnika, radioelektronika, papírenský, chemický, potravinářský, textilní, dřevozpracující průmysl a průmysl stavebních hmot. Díky slabé surovinové základně ložiska rašeliny je produkce elektrické energie téměř výhradně závislá najaderné energetice. Průmysl je soustředěn zejména do větších měst jako jsouVilnius,Kaunas,Klaipėda aŠiauliai.
Světoznámá je produkcejantaru.[67]Ignalinská jaderná elektrárna, která se nachází 60 km severovýchodně od městaUtena, produkovala až 80 %elektrické energie státu; Litva tím zaujímala přední místo vEvropě; od 1. 1. 2010 je v souladu s přístupovou dohodou k EU odstavena.[68] Připravuje se její nahrazení moderní elektrárnou v tomtéž areálu.
Země má dobře vyvinutou železniční i silniční infrastrukturu. Dálnice A1 spojuje hlavní městoVilnius přesKaunas s přístavemKlaipėda, A2 potom Vilnius aPanevėžys. Důležitou komunikací jeEvropská silnice E67 z Prahy do Helsinek.
První železnice byla na území dnešní Litvy postavena v letech 1851–1862, kdy bylo vybudováno 1 333 km dlouhá trať mezi Petrohradem a Varšavou. První vlak přijel do Vilniusu 16. září 1860. V roce 1920 byla trať mezi Vilniusem a Varšavou přebudována na standardnírozchod. V současnosti je v zemi 1 749 km širokorozchodné železnice a z toho 122 km je elektrifikováno. Normální rozchod má 22 km trati. Státní firmou, provozující železniční dopravu, jsouLietuvos geležinkeliai (Litevské železnice). V roce 2024 je plánováno dokončení trati se standardním rozchodem z Helsinek do Varšavy a dále do Berlína.[69]
Přístav Klajpeda je nejsevernější nezamrzající přístav ve východní částiBaltského moře. V roce 2010 přístavem prošlo 31 milionů tun nákladu a 321 000 cestujících. V zemi jsou čtyři mezinárodní letiště (Vilnius, Kaunas,Palanga aŠiauliai). Největší letiště 6 km jižně od Vilniusu v roce 2012 odbavilo 2,2 milionu cestujících.
Největší letiště země jeletiště Vilnius, v roce 2016 přepravilo 3,8 milionů cestujících. Největší leteckou společností bylySmall Planet Airlines, ale ty musely z finančních důvodů v roce 2018 ukončit provoz.
Litevská populace nebezpečně klesá. Potvrzuje to i sčítání lidu v předchozích letech, např. v roce1989 se počet obyvatel odhadoval na 3 674 800. Litevský statistický úřad (Statistikos Departamentas) odhaduje, že počet obyvatel byl v prvním čtvrtletí roku2007 kolem 3 384 800. V únoru roku 2012 je počet obyvatelstva odhadován na 3 195 702 (ve srovnání s rokem 1989 pokles o 13 %). Velký pokles počtu obyvatelstva je zaznamenán především v důsledku výrazného snížení počtu narozených dětí od roku1991. V roce1990 se narodilo 56 868 živě narozených dětí a 39 760 lidí zemřelo, kdežto v roce2001 bylo pouze 31 546 živě narozených dětí a 40 399 lidí zemřelo. V roce 2010 se pak narodilo 35 626 živě narozených dětí a 42 120 lidí zemřelo. A v poslední době – po vstupu Litvy doEvropské unie v roce2004 – se také Litva potýká s vysokouemigrací.[70] V roce2008 byl přirozený přírůstek obyvatelstva -0,284 %.[71]
Z celkového počtu obyvatel 3 483 972 v roce2001 tvořiliLitevci 83,45 % obyvatelstva, významná jepolská (6,74 %) aruská (6,31 %) menšina. Poláci jsou největší menšinou, žijí v jihovýchodní oblasti Litvy (v oblastiVilniusu). Rusové jsou druhou největší menšinou, žijí většinou ve třech městech – veVilniusu tvoří 14 %, vKlaipėdě 28 % a ve městěVisaginas až 52 % obyvatelstva. Další už méně významnáběloruská menšina (1,23 %) žije hlavně v pohraničních oblastech.Romů je zde 2571 (0,09 %), žijí hlavně ve městechVilnius,Kaunas aPanevėžys. Dalšími menšinami jsou:Ukrajinci (0,65 %),Židé (0,12 %),Němci (0,09 %),Tataři (0,09 %),Lotyši (0,08 %) aArméni (0,04 %). 0,18 % obyvatelstva jsou jiné národnosti a u 0,9 % obyvatelstva se jejich národnost nedala identifikovat.
Litevština, která je úředním jazykem, patří spolu slotyštinou do skupinybaltských jazyků. Ruská menšina požaduje, aby úředním jazykem byla iruština. Podle sčítání lidu v roce2001, je litevština asi pro 84 % obyvatelstva Litvy mateřským jazykem, asi pro 8,2 % obyvatelstvaruština a asi pro 5,8 % obyvatelstvapolština. Více než 60 % umí plynule mluvit rusky, zatímco anglicky pouze 16 %. Podle projektuEurobarometr v průzkumech z roku2005 80 % Litevců umí mluvitrusky a 32 % mluvíanglicky. Ve většině litevských škol se jako první cizí jazyk učí angličtina, studenti se také mohou učitněmecky, nebo na některých školách ifrancouzsky.
Židé povraždění přikaunaském pogromu v prvních dnech německé okupace
Vztahy s ruskou menšinou jsou částečně komplikované. Menšina požaduje texty nejen vlitevštině, která se v Litvě stala jediným úředním jazykem, ale i vruštině. Rusové žili v Litvě od připojení země k carskému Rusku, ale nejsilnější vlna osidlování začala po sovětské okupaci ve 2. polovině 20. století.
Komplikované jsou také vztahy spolskou menšinou, protože litevské úřady administrativně omezují polské školství a používanípolštiny. Poláci nemohou používat svá polská příjmení. Na území Litvy mohou být názvy a nápisy pouze v litevštině. Tato opatření jsou namířena proti všem menšinám. Existují také problémy s restitucemi majetku Poláků.[72] V roce 2011 odmítl polský prezidentLech Wałęsa převzít nejvyšší litevské vyznamenání a uvedl, že vyznamenání je ochoten převzít teprve poté, co se zlepší postavení polské menšiny v Litvě.[73]
Demografický obraz Litvy výrazně poznamenaly turbulence20. století. Během sovětské okupace v letech1940 a1941 bylo asi 5000 lidí popravených a 45 000 deportovaných naSibiř. Během německé okupace v letech1941 a1945 zahynulo okolo 370 000 lidí. Po opětovném připojení Litvy k SSSR roku1945 emigrovalo asi 80 000 lidí a okolo 205 000 lidí deportovali na Sibiř. Nejkrutější osud postihlŽidy. Předdruhou světovou válkou se cca 7,5 % obyvatelstva hlásilo k židovské národnosti (zejména městské obyvatelstvo, řemeslníci a obchodníci). Vilniusu, kde Židé tvořili až 30 % populace, bylo někdy přezdívánoseverníJeruzalém. Takřka všichni litevští Židé zahynuli za nacistické okupace běhemholokaustu nebo emigrovali po válce doUSA aIzraele, takže dnes jich je tu jen okolo 4000. Významným faktorem, který ovlivnil národnostní strukturu obyvatelstva, bylo po připojení Litvy k SSSR masivní přistěhovalectvíRusů (přesto však menší než vLotyšsku aEstonsku).
Průměrný věk je 76 let (ženy 80,4 let, muži 71,2 let). Roku2001 žilo v Litvě 3 483 972 obyvatel, z toho 1 629 148 (46,76 %) byli muži a 1 854 824 (53,24 %) ženy. Roku2007 byla očekávaná smrt při narození u mužů 65 let a u žen 77 let. Je to největší rozdíl mezi pohlavími a nejnižší průměrná délka života mužů v Evropské unii. Roku2008 byla kojenecká úmrtnost 5,9 na 1000 narozených. Životní úroveň obyvatelstva se za celý rok v roce 2007 zvýšila o 0,3 %. Méně než 2 % obyvatelstva žije pod hranicí chudoby a 99,6 % obyvatelstva nad 15 let je gramotných. V posledních letech Litva zaznamenala dramatický nárůst sebevražd, 38,6 lidí ze 100 000, a nyní zaujímá první místo v počtu sebevražd na obyvatele na světě (viz článekSebevraždy v Litvě). Také počet vražd je nejvyšší v Evropské unii.
Z evropských zemí byla Litvachristianizována až jako poslední – roku 1387.[17] Většina obyvatel (74 %) se dnes hlásí kekatolické církvi, která má ve společnosti velký vliv, k čemuž výrazně přispělo i to, že v průběhu padesáti let komunistické a ruské nadvlády představovala katolická víra významný sebeidentifikační prvek litevského národa.[74] Litva je jediným státem na území bývalého Sovětského svazu, kde má katolická církev dominantní postavení.
K východnímu křesťanství –pravoslavné církvi se hlásí zejména ruské obyvatelstvo (4,07 %). Protestantismus (1,9 %) má z hlediska počtu věřících jen okrajový význam a početně nevýznamné komunity představují ižidé amuslimové. Relativně malou skupinu tvoříateisté (14,86 %).
Zobrazení všech litevských měst.Panorama Vilniusu.
V roce 2001 žilo ve všech 103 litevských městech dvě třetiny obyvatelstva (66,7 %). Kromě hlavního městaVilniusu jsou dalšími významnými litevskými městy přístavKlaipėda, na soutoku řekNěmen aNeris ležícíKaunas a v severní části zeměŠiauliai aPanevėžys.
Zřejmě nejznámějším litevským umělcem za hranicemi jeMikalojus Konstantinas Čiurlionis, všestranný tvůrce, jenž maloval, komponoval hudbu i psal.[76]George Maciunas založil v USA v 60. letech vlivnou uměleckou komunituFluxus.[77] Nejznámějším litevským sochařem bylkubistaJacques Lipchitz.[78] Sochařem byl iMark Antokolsky. K nejvýznamnějším kulturním institucím patříLitevské umělecké muzeum založené roku 1933. Spravuje největší litevskou sbírku umění obsahující přes 40 tisíc uměleckých děl. Muzeum řídí řadu vedlejších muzeí po celé zemi.
K nejvýznamnějším litevským památkám patříHora křížů. Jde o umělý pahorek, který se nachází 11 kilometrů od městaŠiauliai. Jsou na něm vztyčeny tisíce křížů. Tradice jejich stavění začala okolo roku 1831, první měli uctít obětilistopadového povstání. Hora je jak křesťanskýmpoutním místem, tak symbolem odporu Litevců vůči okupačnímu sovětskému režimu. V době, kdy byla Litva součástí Sovětského svazu, se totiž vládnoucí režim pokusil místo jako nežádoucí náboženský a národní symbol několikrát zlikvidovat. Kříže byly ničeny buldozery, poprvé v roce 1961. Ale místní obyvatelé je vždy opět vztyčili. V době uvolnění politických poměrů po roce 1985 Sovětský svaz snahu o zničení tohoto místa vzdal.[84][85][86]
Ze světských historických staveb je to napříkladGediminasův hrad, nejstarší hrad ve Vilniusu, vodní hradTrakai, na němž sídlili litevští panovníci, neboKaunaský hrad. Zachovalé jsou také hrady v Raudonė či Norviliškės. Z městských staveb je tradičním symbolem VilniusuBrána úsvitu. Celé historické centrum Vilniusu bylo zapsáno na seznamSvětového dědictvíUNESCO. Významnougotickou památkou jedům Perkūnas v Kaunasu, v němž byla v 19. století zřízena škola, kterou navštěvovalAdam Mickiewicz.
↑World Economic Outlook Database, October 2025 Edition. (Lithuania) [online].International Monetary Fund, 10 October 2025 [cit. 2025-10-11].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Key results of the 2021 Population and Housing Census.osp.stat.gov.lt [online]. [cit. 2023-12-03].Dostupné online. (anglicky)
↑BIDELEUX, Robert; JEFFRIES, Ian.A history of Eastern Europe: crisis and change. [s.l.]: Routledge, 1998.ISBN978-0-415-16111-4. S. 122.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lithuania breaks away from the Soviet Union [online]. London: 12 March 1990 [cit. 2018-06-07].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑www.lrytas.lt [online]. [cit. 2010-10-17].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-22.
↑ Archivovaná kopie.forum.istorija.net [online]. [cit. 2010-10-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05.
↑ Kunda Culture.www.archaeologs.com [online]. [cit. 2021-05-21].Dostupné online.
↑RIMANTIENĖ, Rimutė. The Neolithic of the Eastern Baltic.Journal of World Prehistory. 1992, roč. 6, čís. 1, s. 97–143.Dostupné online [cit. 2021-05-21].ISSN0892-7537.
↑PETR, Jan. K etnogenezi Baltů.Slovo a slovesnost, ročník 48 (1987), číslo 2, s. 163-168 [online]. Ústav pro jazyk český ČSAV [cit. 2021-05-21].Dostupné online.
↑BLIUJIENE, Audrone. Lithuanian amber artifacts in the middle of the first millennium and their provenance within the limits of eastern baltic region.www.academia.edu.Dostupné online [cit. 2021-04-25]. (anglicky)
↑EIDINTAS, Alfonsas; BUMBLAUSKAS, Alfredas; KULAKAUSKAS, Antanas.The History of Lithuania. [s.l.]: Publishing House "Eugrimas" 327 s.Dostupné online.ISBN978-609-437-327-5. (anglicky) Google-Books-ID: qv6gswEACAAJ.
↑MÄGI, Marika.Viking Age Cultural Contacts across the Baltic Sea: Behind the Interpretations. [s.l.]: BrillDostupné online.ISBN978-90-04-36381-6. (anglicky) DOI: 10.1163/9789004363816_002.
↑ King of Lithuanian Mindaugas Coronation Day | UBC.net.www.ubc.net [online]. [cit. 2021-05-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-21.
↑ Lithuania and Latvia celebrate Baltic Unity Day.Baltic New Network [online]. 19. 9. 2015 [cit. 2021-05-21].Dostupné online.
↑ASMONAITIS, Kasparas. Gediminas' Dream: The Legend of Vilnius.Culture Trip [online]. [cit. 2021-05-21].Dostupné online.
↑MICKŪNAITĖ, Giedrė.Making a Great Ruler: Grand Duke Vytautas of Lithuania. [s.l.]: Central European University Press 408 s.Dostupné online.ISBN978-963-7326-58-5. (anglicky) Google-Books-ID: a5zKQM7eEMgC.
↑ Bitva rytířů a mýtů. U Grunwaldu byl roku 1410 i Žižka.Týden.cz [online]. 2010-07-15 [cit. 2021-05-21].Dostupné online.
↑SIKORA, Jakub. 8 września 1514 roku miała miejsce bitwa pod Orszą.Historykon.pl [online]. 8. 9. 2017 [cit. 2021-05-21].Dostupné online.
↑FILYUSHKIN, Alexander. Livonian War in the Context of the European Wars of the 16 th Century: Conquest, Borders, Geopolitics.Russian History. 2016, roč. 43, čís. 1, s. 1–21.Dostupné online [cit. 2021-05-21].ISSN0094-288X.
↑ Union of Lublin | Poland-Lithuania [1569].Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-04-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ Vilnius 1655: Russian Invasion.www.urban-kaleidoscope.eu [online]. [cit. 2021-05-21].Dostupné online.
↑NORKUS, Zenonas.An Unproclaimed Empire: The Grand Duchy of Lithuania: From the Viewpoint of Comparative Historical Sociology of Empires. [s.l.]: Routledge 615 s.Dostupné online.ISBN978-1-351-66905-4. (anglicky) Google-Books-ID: VJguDwAAQBAJ.
↑SLIESORIŪNAS, Gintautas. The First Occupation of Vilnius During the Great Northern War (April-May 1702).Lithuanian Historical Studies. 2009-12-28, roč. 14, čís. 1, s. 71–104.Dostupné online [cit. 2021-04-25].ISSN1392-2343.doi:10.30965/25386565-01401006. (anglicky)
↑ The Rule of Russian Empire in Lithuania (1795-1918) « True Lithuania.www.truelithuania.com [online]. [cit. 2021-04-25].Dostupné online.
↑ Napoleon in Lithuania: a tragic retreat.www.inyourpocket.com [online]. [cit. 2021-04-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ The heroes of Lithuanian national revival (19th century) « True Lithuania.www.truelithuania.com [online]. [cit. 2021-05-21].Dostupné online.
↑ROUCEK, Joseph Slabey. Lithuanian Immigrants in America.American Journal of Sociology. 1936, roč. 41, čís. 4, s. 447–453.Dostupné online [cit. 2021-05-21].ISSN0002-9602.
↑WHITE, J. D. The Revolution in Lithuania 1918-19.Soviet Studies. 1971, roč. 23, čís. 2, s. 186–200.Dostupné online [cit. 2021-04-25].ISSN0038-5859.
↑SENN, Alfred Erich. Comparing the Circumstances of Lithuanian Independence, 1918-1922 and 1988-1992.Journal of Baltic Studies. 1994, roč. 25, čís. 2, s. 123–130.Dostupné online [cit. 2021-04-25].ISSN0162-9778.
↑ Vilnius dispute | European history.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-04-25].Dostupné online. (anglicky)
↑OFFUTT, Milton. Lithuania's Latest Attempt to Make Peace With Poland.Current History (1916-1940). 1928, roč. 28, čís. 3, s. 500–503.Dostupné online [cit. 2023-04-05].ISSN2641-080X.
↑ Memel dispute | European history.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-04-25].Dostupné online. (anglicky)
↑KIEROŃCZYK, Przemysław. Zamach stanu na Litwie w 1926 r. i jego konstytucyjnoprawne następstwa. Petryfikacja systemu – konstytucja z 1938 r..Studia Iuridica Toruniensia. 2018, roč. 23, čís. 0, s. 73–90.Dostupné online [cit. 2021-05-21].ISSN2391-7873.doi:10.12775/SIT.2018.029. (polsky)
↑ The day when Soviets occupied Lithuania, all eyes were on Nazis in Paris.lrt.lt [online]. 2020-06-15 [cit. 2021-04-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ANDERSON, Edgar B. One story of deportation to the death camps of Siberia.www.baltictimes.com [online]. 14. 6. 2001 [cit. 2021-05-21].Dostupné online.
↑GORDON, Harry.The Shadow of Death: The Holocaust in Lithuania. [s.l.]: University Press of Kentucky 204 s.Dostupné online.ISBN978-0-8131-2816-0. (anglicky) Google-Books-ID: GJU0JKv_Qs0C.
↑ Hořeli jako Jan Palach.Týden.cz [online]. 2008-01-16 [cit. 2021-05-21].Dostupné online.
↑MUIZNIEKS, Nils R. The Influence of the Baltic Popular Movements on the Process of Soviet Disintegration.Europe-Asia Studies. 1995, roč. 47, čís. 1, s. 3–25.Dostupné online [cit. 2021-05-21].ISSN0966-8136.
↑ Milion a půl lidí z Pobaltí vytvořilo před 30 lety lidský řetěz. Baltská cesta byla předzvěstí pádu SSSR.Reflex.cz [online]. [cit. 2021-05-21].Dostupné online.
↑LIEVEN, Anatol.The Baltic Revolution: Estonia, Latvia, Lithuania and the Path to Independence. [s.l.]: Yale University Press 454 s.Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: n1nOngEACAAJ.
↑ Zákon o obnovení nezávislosti Litevské republiky (podpisy signatářů).www.lrs.lt [online]. [cit. 2009-11-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-09.
↑VEBRA, Rimantas. Political Rebirth in Lithuania, 1990-1991: Events and Problems.Journal of Baltic Studies. 1994, roč. 25, čís. 2, s. 183–188.Dostupné online [cit. 2021-04-25].ISSN0162-9778.
↑HLAVATÝ, Pavel. Masakr u vilniuské televizní věže. Sovětské jednotky za sebou nechaly na sklonku éry SSSR mrtvé a stovky zraněných.Plus [online]. Český rozhlas, 2021-04-19 [cit. 2021-04-25].Dostupné online.
↑RICKS, Thomas E. 7 Former Communist Countries Join NATO.Washington Post. 2004-03-30.Dostupné online [cit. 2023-04-05].ISSN0190-8286. (anglicky)
↑ EU welcomes 10 new members.CNN.com [online]. 2004-05-01 [cit. 2023-04-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2004-05-28.
↑ Litva vstoupila do eurozóny. Od 16. ledna bude platit jen eury.ČT24 [online]. Česká televize, 2015-01-01 [cit. 2023-04-05].Dostupné online.
↑ Teplotní rekordy Litvy (www.meteo.lt).www.meteo.lt [online]. [cit. 08-05-2009].Dostupné v archivu pořízeném dne 27-11-2010.
↑ Landsbergiui – nemalonūs klausimai: sako, kad užtektų vos 5 žodžių.Delfi [online]. [cit. 2024-11-10].Dostupné online. (litevsky)
↑ Seimo Liberalų sąjūdžio frakcijos seniūno Eugenijaus Gentvilo pranešimas: „Žemaitaitis – pavojingas, vertas priešinimosi ir pasmerkimo“ - Pranešimai žiniasklaidai.www.lrs.lt [online]. [cit. 2024-11-10].Dostupné online. (litevsky)
↑ Leopold Godowsky | American pianist and composer.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-03-05].Dostupné online. (anglicky)
↑ Líc a rub života Maji Plisecké.ČT24 [online]. Česká televize, 20. 11. 2010 [cit. 2021-05-20].Dostupné online.
↑WEBER, Bruce. Jonas Mekas, ‘Godfather’ of American Avant-Garde Film, Is Dead at 96.The New York Times. 2019-01-23.Dostupné online [cit. 2021-05-20].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ Signataras J.Basanavičius – tautos patriarchas, pasilikęs gyventi lenkų užimtame Vilniuje.15min.lt [online]. [cit. 2021-03-05].Dostupné online.
↑ Básně píšu pouze v litevštině.Centrum pro studium demokracie a kultury [online]. 2015-12-10 [cit. 2021-03-05].Dostupné online.
↑JORDÁNOVÁ, Andrea. Hora křížů je děsivá. Nese s sebou jedno důležité poselství.Deník.cz. 2022-05-05.Dostupné online [cit. 2023-04-29].
↑VLK, Martin. Litevská Hora křížů připomíná i ruský režim. Lidé se sem chodí modlit za Ukrajinu.Novinky.cz [online]. Seznam.cz, 2022-04-22 [cit. 2023-04-29].Dostupné online.
↑NEKVASILOVÁ, Adéla. Kryziu Kalnas: Tajemná Hora křížů vypráví o pohnuté litevské historii | Reflex.cz.Reflex.cz [online]. 2022-12-07 [cit. 2023-04-29].Dostupné online.
↑ The Nobel Prize in Chemistry 1982.NobelPrize.org [online]. [cit. 2021-05-20].Dostupné online. (anglicky)
↑ The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1977.NobelPrize.org [online]. [cit. 2021-05-20].Dostupné online. (anglicky)
↑MCNEILL, Holly. Biruté Galdikas is a famous primatologist that you’ve probably never heard of.Cbc.ca [online]. [cit. 2021-05-20].Dostupné online.
↑ Algirdas Julien Greimas.Oxford Bibliographies [online]. [cit. 2021-05-20].Dostupné online. (anglicky)
↑ The Goddess Theory: Controversial UCLA Archeologist Marija Gimbutas Argues That the World Was at Peace When God Was a Woman.Los Angeles Times [online]. 1989-06-11 [cit. 2021-05-20].Dostupné online. (anglicky)
↑Kurgan hypothesis [online]. archeos.eu, 2018-07-08 [cit. 2021-05-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-20. (anglicky)
↑ History.Vilnius University [online]. [cit. 2021-05-20].Dostupné online. (anglicky)
Bertelsmann Stiftung.BTI 2010 — Lithuania Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
Bureau of European and Eurasian Affairs.Background Note: Lithuania [online]. U.S. Department of State, 2011-03-01 [cit. 2011-08-22].Dostupné online. (anglicky)
CIA.The World Factbook - Lithuania [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-13. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR ve Vilniusu.Souhrnná teritoriální informace: Litva [online]. Businessinfo.cz, 2011-04-01 [cit. 2011-08-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-30.
BATER, James H, a kol.Lithuania [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-22].Dostupné online. (anglicky)
.jpg)
%2c_Bitwa_pod_Orsz%25C4%2585.jpg)
.jpg)
.png)
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
.png)
_cropped.jpg)
.svg)
