Lisabon (portugalsky Lisboa /ližboa/) jehlavní a největší městoPortugalska. Žije zdepřibližně 546 tisíc[2] obyvatel, aglomerace čítá více než 3 000 000 obyvatel.
Jde o nejzápadnější hlavní město na evropské pevnině a rozkládá se na relativně malé ploše 84,92 km². Vzhledem k tomu, že současné hranice města jsou definovány v úzké návaznosti na jeho původní historické jádro, jsou všechna jeho předměstí jakoLoures,Odivelas,Amadora aOeiras formálně považována za samostatné obce v rámcijeho metropolitní oblasti.
Podle archeologických nálezů lze usuzovat, že na území pozdějšího Lisabonu existovalo již od 12. století př. n. l.fénické obchodní středisko. Fénický termínAllis Ubbo (čili „bezpečný přístav“) je ostatně jedním z možných výkladů původu názvu Lisabon. Řekům bylo osídlení známo pod jménemOlissipo, které bylo převzato lidovoulatinou ve forměOlissipona.
Zapunských válek stálo Olissipo na straněŘímanů a stalo se za odměnu součástíŘímské říše s rozsáhlými privilegii (pod názvemFelicitas Julia). Lisabon pod římskou vládou prosperoval a patřil k ohniskům křesťanství naPyrenejském poloostrově.
Někdy kolem roku 711 bylo město dobytoMaury (za nich se nazývaloal-ʾIšbūnah,arabskyالأشبونة), kteří je ovládali až do roku1147, kdy je v rámcireconquisty dobyl s pomocí anglických, francouzských a německých rytířů první portugalský králAfonso. Hlavním městemPortugalského království se Lisabon stal až o více než sto let později – v roce1255.
Na přelomu 15. a 16. st., za vlády králeManuela I., vzrostla důležitost města. V té době se Portugalsko stalokoloniální říší. Každý den připlouvalo do města několik lodí naplněných zbožím a Lisabon se brzy stal jedním z nejbohatších měst v Evropě. [3]
Dne 1. listopadu1755 zasáhlo město jedno z nejničivějšíchzemětřesení v historii Evropy , které spolu s následnými požáry a vlnoutsunami zničilo velkou část města. Zahynulo tehdy asi 60 000 až 100 000 obyvatel.[4] Velké škody způsobila městu také napoleonská vojska na počátku 19. století a následně modernizační zákony, které způsobily vyloupení řady klášterů a církevních budov.
Lépe se začalo dařit městu v polovině 19. století, kdy byla zahájena moderní výstavba, město bylo rozšířeno a bylo založeno několik parků a významné kulturní instituce.
Hrad svatého Jiří (Castelo de São Jorge), stojí v nejvyšším bodě městského vrchu, v nejstarší lisabonské čtvrtiAlfama. Původně zde stávalo hradiště, pozdějimaurská královská rezidence. Pevnost v roce 1755 poškodilo zemětřesení, v letech 1938–1940 byla zrekonstruována do současné romantické podoby. Nejstarší částí pevnosti je palác Paco de Alcácova z doby okolo roku 1300.
Katedrála Sé, založena roku 1147, vystavěna ve 12. až 14. století, s prvky románskými, gotickými a barokními; vkřížové chodbě jsou odkryty základy maurských a římských hradeb
Diamantový dům (Casa dos Bicos), sídlo šlechtického rodu Albuquerqueů z poloviny 16. století, palác byl dostavěn v roce 1983
Kostel svatého Rocha (Igreja de São Roque), renesanční kostel z 16. století, který nezasáhlo zemětřesení; výjimečná je kaple Sao Joao s drahými kameny, zlatem a vzácnými dřevinami
Kostel a klášter Matky boží (Madre de Deus), kostel byl zrestaurovaný po roce 1755, významný je klášterníkapitulní sál a reprezentační sál, Muzeum azulejos
Basílica da Estrela, barokně-novoklasicistní chrám vystavěný v letech 1779–1790
Rozdělení Lisabonu na městské části (freguesias) od roku 2012.
Město Lisabon je rozděleno na 24městských částí (freguesia, civilní farnost). Každá městská část má svoji samosprávu volenou místními občany. Až do listopadu 2012 byl počet městských částí 53, poté byl zákonem "Lei n.º 56/2012" snížen.
Za významnější lze považovat původní historické názvy čtvrtí, jako jeAlfama (nejstarší lisabonská čtvrť, název pochází z arabského slovaAl-hamma),Baixa (centrum města, čtvrť vznikla po zemětřesení v roce 1755),Bairro Alto (horní čtvrť, centrum kaváren, barů, knihkupectví, leží severně od náměstíPraça de Camões),Belém (čtvrť na západě města, předměstí Lisabonu se dvěma památkami zapsanými v seznamuUNESCO),Estrela,Alcântara,Graça,Anjos,Xabregas a další.
Veřejnou dopravu ve městě zajišťuje síť metra, která má čtyři linky, dále příměstská železnice,tramvaje (včetně proslulých historických linek), množství lanovek či výtahů a samozřejmě autobusy.
Lisabon se rozkládá především na pravém břehu řekyTejo v jejímestuárovitém ústí doAtlantského oceánu. Proto byl první lisabonskýmost 25. dubna (Ponte 25 de Abril, na paměťKarafiátové revoluce) vybudován až v 60. letech 20. století. Slavnostně otevřen byl 6. srpna 1966 a nejprve pojmenován PonteSalazar. Je dlouhý 2277,64 m a v maximálním bodě vysoký 70 m, vede po němdálnice A2 a železniční trať.
V roce 1998 Portugalci slavili 500. výročí přelomové plavbyVasca da Gamy doIndie. Kromě velkolepéhoExpa 98 proběhlo i slavnostní otevřenímostu Vasca da Gamy (Ponte Vasco da Gama) nadálnici A12. Ten je s délkou 17,2 km nejdelší most v EU a druhý nejdelší most v Evropě (poKrymském mostě). Výškou 148 m patří k nejvyšším stavbám v Portugalsku. Je zhotoven tak, aby jeho konstrukce vydržela silné seismické otřesy.
↑PODHORSKÝ, M.:Portugalsko. 2. vydání, freytag a berndt 2005. 191 s.ISBN80-86236-02-1. S. 118.
↑KEJLOVÁ, Tamara. Jedna z největších katastrof, o níž mnozí netuší. Zkáza Lisabonu omezila moc církve a zplodila seismologii.ČT24 [online]. 2017-11-01 [cit. 2021-05-10].Dostupné online.
↑Lanovky a výtahy - Historie městské dopravy v Lisabonu [online]. K-REPORT český dopravní server [cit. 2025-09-04].Dostupné online.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
