Liou Šao-čchi se narodil do průměrně bohaté rolnické rodiny.[1] Pocházel z vesnice Chua-ming-lou (Ning-siang, provincie Chu-nan)[2] a vystudoval zdejší střední školuNing-siang Čhu-šeng. Bylo mu doporučeno absolvovat vyučování i vŠanghaji, aby se připravil na studium vRusku. V roce 1920 vstoupil doSocialistického mládežnického sboru, rok na to byl přijat ke studiu na univerzitě ve východníMoskvě.[1]
V roce 1921 vstoupil do nově vytvořenéKomunistické strany Číny (KSČ). Po návratu ze studií do Číny vedl několik stávek železničních dělníků v údolíJang-c’ aAn-jüan na hranici provinciíŤiang-si aChu-nan.[1] V roce 1925 se Liou Šao-čchi stal členem výkonného výboru práce Všečínské federace se sídlem vKuang-čou. Během následujících dvou let vedl četné politické kampaně a stávky v provinciiChu-pej a Šanghaji, kde v roce 1925 spolupracoval sLi Li-sanem a organizoval komunistickou činnost po incidentu Třicátého května. Posléze Liou odcestoval doWu-chanu. Po krátkém zatčení vČchang-še se vrátil doKuang-čou, aby pomohl zorganizovat šestnáctiměsíční stávku vKantonu aHongkongu.[1]
V roce 1927 byl zvolen doÚstředního výboru strany a byl jmenován vedoucím odboru práce.[3] Vrátil se tedy do Šanghaje pracovat do ústředí strany. Roku 1929 byl jmenován tajemníkemmandžuského stranického výboru veFeng-tchienu.[1] V letech 1930 a 1931 se zúčastnil třetího a čtvrtého plenárního zasedání šestého ústředního výboru a byl zvolen do ústředního výkonného výboru (tj.Politbyra) Čínské sovětské republiky v roce 1931 a 1932. Později v roce 1932 opustil Šanghaj a cestoval k sovětuŤiang-si.[2] V tomto roce se rovněž stal tajemníkem strany v provinciiFu-ťien. O 2 roky později se zúčastnilDlouhého pochodu, a to předevšímkonference v Cun-i, ale byl poslán do tzv. „Bílých oblastí“ (oblasti kontrolovanéKuomintangem), aby reorganizoval podzemní aktivity soustředěné v severní Číně, konkrétně tedy vPekingu aTchien-ťinu. V roce 1936 se stal tajemníkem strany v severní Číně, kde vedl protijaponská hnutí. Některé japonské zdroje tvrdily, že činnosti jeho organizace vyvolalyIncident na mostě Marca Pola v červenci 1937, který dal Japonsku omluvu k zahájenídruhé čínsko-japonské války.[4]
V roce 1937 Liou Šao-čchi odešel na komunistickou základnu vJen-anu. V roce 1941 se stal politickým komisařemNové čtvrté armády, o další čtyři roky později byl zvolen jedním z pěti tajemníků KSČ na sedmém kongresu Národní strany. Právě po tomto kongresu se stal nejvyšším vůdcem všech komunistických sil vMandžusku a severní Číně.[4] Roku 1949 se stal místopředsedouÚstřední lidové vlády a na prvním zasedáníVšečínského shromáždění lidových zástupců byl zvolen předsedouStálého výboru parlamentu. Tento post zastával až do druhého zasedání tohoto shromáždění v roce 1959. Od roku 1956 do roku 1966 byl vsazen do funkce prvního místopředsedy KSČ. Náplní jeho práce byla především organizace strany.[1] Liou byl ortodoxním sovětským komunistou, své politické a ekonomické myšlenky a přesvědčení rozpracoval ve svých spisech. Mezi jeho nejznámější díla patříJak být dobrým komunistou (1939),Na straně (1945) aInternacionalismus a nacionalismus (1952).
Liou se dostal do čela země po nevydařenémMaověVelkém skoku vpřed a pokoušel se provést ekonomické reformy, které by napravily škody po Maových experimentech. To se mu však stalo osudné během tzv.Velké proletářské kulturní revoluce, kdy byl roku1967 zatčen a vězněn v těžkých podmínkách, kdy mu byly odpírány léky na jehocukrovku. Málem na následky nedostatečné zdravotní péče zemřel, avšak hlavní strůjkyně zatčení,Ťiang Čching (manželka Mao Ce-tunga), ho potřebovala jako hlavní terč svého tažení na 9. sjezdu Komunistické strany Číny, a tak byl zachráněn. Na sjezdu pak Ťiang Čching skutečně urvala veškerou moc, Liou byl v usnesení označen za „zrádce, nepřátelského agenta ve službách ruského imperialismu, revizionáře a reakcionáře“ a byl vyloučen ze strany. Brzy poté ve vězení zemřel, za nejasných okolností, patrně na následky lynčováníRudými gardami, jimž byl vydán napospas. Nalezen byl ve zvratcích a výkalech, pohřben byl tajně pod cizím jménem. Deset let byla jeho smrt tajemstvím. Teprve roku1980 bylTeng Siao-pchingem, který zakulturní revoluce sdílel podobný osud, plně rehabilitován a byl mu dodatečně vystrojen státní pohřeb. Nejasná je roleMao Ce-tunga při Liouvě zatčení: některé zdroje tvrdí, že se ho snažil chránit před běsněním kulturních revolucionářů, jiné, že se na zatčení spolupodílel. Jisté je, že Liou byl nejvýše postavenou obětí tehdejších chaotických represí.
↑abcdefWEIDENBAUM, Rhoda. Liu Shao-ch'i and the Chinese Cultural Revolution: The Politics of Mass Criticism. By Lowell Dittmer. [Berkeley and London: University of California Press, 1974. 358 pp. Hardback $12.85. £7·10. Paperback $4.25. £3·20.].The China Quarterly. 1976-06, roč. 66, s. 375–377.Dostupné online [cit. 2020-05-24].ISSN0305-7410.doi:10.1017/s0305741000033798.
↑abHSÜEH, Chün-Tu. The Long Revolution. By Edgar Snow. (New York: Random House, 1972. Pp. 269.) – Red China Today. By Edgar Snow. (New York: Random House, 1970. Pp. 749. $20.00.).American Political Science Review. 1973-12, roč. 67, čís. 4, s. 1424–1426.Dostupné online [cit. 2020-05-24].ISSN0003-0554.doi:10.2307/1956618.
↑BOORMAN, Howard L. Mao and the Chinese Revolution. By Jerome Ch'En. [London: Oxford University Press, 1965. 419 pp. 42s.].The China Quarterly. 1965-09, roč. 23, s. 184–186.Dostupné online [cit. 2020-05-24].ISSN0305-7410.doi:10.1017/s0305741000010006.
↑abSEYBOLT, Peter J. Review Essay: Resistance and Revolution in China: The Communists and the Second United Front, by Tetsuya Kataoka.Modern China. 1976-10, roč. 2, čís. 4, s. 531–539.Dostupné online [cit. 2020-05-24].ISSN0097-7004.doi:10.1177/009770047600200407.
Vrcholným kontrolním a disciplinárním orgánem KS Číny byly postupně Ústřední kontrolní komise (1927–1934) • Ústřední komise pro stranické záležitosti (1934–1945) • Ústřední kontrolní komise (1945–1949) • Ústřední komise pro kontrolu disciplíny (1949–1955) • Ústřední kontrolní komise (1955–1969) • Ústřední komise pro kontrolu disciplíny (1978– )
Čou En-laj •Wang Ťia-siang(od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu) •Čchin Pang-sien •Siang Jing(padl v lednu 1941) •Čang Kuo-tchao(v dubnu 1938 přešel ke Kuomintangu a odvolán) •Žen Pi-š’(člen ústředního sekretariátu od března 1940) •Ču Te •Pcheng Te-chuaj •Čang Wen-tchien(do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) •Wang Ming(do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) •Čchen Jün(do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) •Kchang Šeng(do srpna 1941 člen ústředního sekretariátu) •Teng Fa
kandidáti
Liou Šao-čchi(člen ústředního sekretariátu od března 1943) •Kchaj Feng(od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu)
uvedeni jsou náčelníci hlavní politické správy: vojenské komise ÚV KS Číny (1930–1931) • revoluční vojenské komise ÚV KS Číny (1931–1935) • čínské Rudé armády (1935) • revoluční vojenské komise ÚV KS Číny (1935–1937) • vojenské komise ÚV KS Číny (1937–1949) • lidové revoluční vojenské rady (1949–1954) • Čínské lidové osvobozenecké armády (1954–2015) • ústřední vojenské komise (2015– )