| Lindisfarne | |
|---|---|
 Hrad na Lindisfarne | |
| Lokalita | |
| Stát | Spojené království Spojené království |
| Místo | Northumberland |
| Souřadnice | 55°40′48″ s. š.,1°48′9″ z. d. |
 | |
| Odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Lindisfarne [Lindysfárn] jepřílivový ostrov u pobřeží severovýchodníAnglie. Někdy je také nazývánHoly Island („Svatý ostrov“). S pevninou je propojen cestou schůdnou pouze zaodlivu. Na ostrově se nacházíklášter založený roku635sv. Aidanem, jenž byl roku793 vypleněn seveřany (vikingy) zDánska. Jde o první známý nájezd vikingů na okolní země, proto bývá pokládán za počátekvikingské expanze vůbec. Roku883 byl klášter ze strachu před nájezdníky přeložen doDurhamu.
Klášter byl založen sv. Aidanem původem zIrska, který byl poslán z ostrovaIona (u západního pobřežíSkotska) doNorthumbrie. Stalo se tak na žádost králeOswalda v roce635. Mniši z ostrovaIona se usídlili na ostrově Lindisfarne. Northumbrijský patron,sv. Cuthbert, zde působil nejdříve jakomnich a posléze jakoopat abiskup.
Na počátku8. století zde pravděpodobně vznikl slavný iluminovaný rukopis, známý jakoEvangeliář z Lindisfarne. Obsahem rukopisu byla latinská kopieevangeliíMarka,Lukáše,Matouše aJana. Umělcem, který rukopis vyrobil, byl pravděpodobněEadfirth, pozdější lindisfarnský opat. Někdy v druhé polovině10. století přidal mnich Aldréd do latinského rukopisu vysvětlivky vestaroangličtině, čímž vzniklo pravděpodobně nejstarší vyhotovení evangelií v tomto jazyku. Rukopis byl ilustrován osobitým stylem, který zahrnoval keltské, germánské a římské prvky. Rukopis byl pravděpodobně původně uschován v kovové schránce, vyrobené mnichem Billfrithem.
V roce 793 podnikli vikingové z Dánska na klášter nájezd, který způsobil v západním křesťanském světě zděšení a je brán jako počátek vikingských nájezdů a vikingské doby. Nájezdů bylo pravděpodobně více, ale právě tento měl podleAnglického dědictví velký dopad, protože byl útokem na místo prvopočátků křesťanství a byl podrobně písemně zaznamenán.
| „ | Přišli do kostela v Lindisfarne a napáchali tu nezměrnou spoušť, dupali po tomto svatém místě svýma pohanskýma nohama, vykopali oltáře a odvezli z tohoto svatého kostela všechny poklady. Některé z bratří zabili, jiné s sebou odvlekli v řetězech. Mnohé vyhnali, nahé a pohaněné. Některé utopili v moři... | “ |
| — Šimon z Durhamu[1] | ||
Mniši nakonec ostrov opustili. Roku 883 byl klášter ze strachu před nájezdníky přeložen do Durhamu. Mniši s sebou vzali tělo sv. Cuthberta, které je nyní uloženo v katedrále v Durhamu. Sídlo biskupa bylo přineseno rovněž do Durhamu kolem roku1000. Rukopis je uložen vBritské knihovně vLondýně. Klášter byl obnovenNormany jakobenediktinský klášter a pokračoval v činnosti až do jeho rozpuštěníJindřichem VIII. v roce1536.
Zřícenina kláštera je dnes v péči anglického památkového ústavu, který zde také provozuje informační středisko. Blízký farní kostel je stále v provozu.
Na ostrově je také malý hrad, který byl zbudován na základechtudorovské pevnosti. Později byl přebudován ve styluArts and CraftsEdwinem Lutyensem. Místní zahradu vytvořilaGertrude Jekyllová, významná britská zahradní architektka, spisovatelka a umělkyně. Hrad, zahrada a blízkávápenka jsou přístupné.
Na ostrově tvořili malířiWilliam Turner,Thomas Girtin aCharles Rennie Mackintosh.
Na ostrově bylo mnohovápenek a dodnes jsou viditelné zbytkymol, která sloužila k dovozu uhlí na pálenívápence a odvozu hotovéhovápna. Produkce vrcholila během poloviny19. století, tedy běhemprůmyslové revoluce, kdy bylo na ostrově zaměstnáno přes sto mužů.
Ostrov je propojen s pevninouPoutnickou cestou (Pilgrim's Way), která je značena tyčemi. Schůdná je však pouze za odlivu; během přílivu je zatopena vodou.
Velká část ostrova a okolní příbřežní oblasti je vyhlášenapřírodní rezervací, jejímž cílem je především chránit přezimující populaci ptáků. Výborným místem pro pozorování migrujících ptáků je východní pobřeží. Na ostrově a pobřeží bylo celkem zaznamenáno téměř 300 druhů ptáků.
Obrázky, zvuky či videa k tématuLindisfarne na Wikimedia Commons
