Ligue 1 (pod sponzorským názvemLigue 1 McDonald's)[1] je nejvyššífrancouzskáfotbalová ligová soutěž. Hraje se od roku 1932, kdy se jmenovalaNational, o rok později se přejmenovala naDivision 1. Současný název „Ligue 1“ pojala v roce 2002. Rovněž v sezóně 2021/22 je soutěž pátou nejlépe hodnocenou fotbalovou ligou v Evropě podle koeficientuUEFA, což platí od sezóny 2016/17.[2] Kráčí tak zašpanělskouLa Ligou,anglickouPremier League,německouBundesligou aitalskouSerií A.
Ligue 1 hraje 18 týmů, kde se každý utká každý s každým doma a venku a všechny celky tak odehrají 34 zápasů. Soutěž probíhá systémem podzim–jaro. Mistr ligy si na začátku příští sezóny zahraje francouzský superpohárTrophée des champions s vítězem poháruCoupe de France.
První dva týmy se kvalifikují přímo do základní skupinyLigy mistrů, třetí míří do 3. předkola, po kterém následujeplay-off o základní skupinu. Tým na čtvrtém místě se kvalifikuje do základní skupinyEvropské ligy, pátý umístěný se takto kvalifikuje v případě, že je vítěz domácího poháruCoupe de France díky francouzské lize již kvalifikován v Lize mistrů nebo se umístil čtvrtý. Pokud se tým na pátém místě nekvalifikoval do Evropské ligy, patří mu jako jedinému francouzskému celku účast v play-offEvropské konferenční ligy.[3]
Poslední dvě mužstva pak sestupují přímo doLigue 2, ze které naopak stejný počet přímo postupuje do Ligue 1. Třetí mužstvo odspodu hrajebaráž. V případě bodové rovnosti rozhoduje o pořadí gólový rozdíl mezi vstřelenými a inkasovanými brankami za celou sezónu a případně i počet vstřelených gólů celkově.
Několik desetiletí je se soutěží spjat monacký klubAS Monaco,[4] její osminásobný vítěz, neboťMonacké knížectví postrádá vlastní ligovou soutěž.
Ligue 1 se účastní 20 týmů. V jejích začátcích byl formát totožný jako v předešlé soutěžiCoupe Sochaux, tedy dvě skupiny po 10 týmech, jejichž vítězové se utkaly o prvenství.[5] Již sezóna 1933/34 přinesla jednu ligovou tabulku se 14 týmy, předDruhou světovou válkou vystoupal počet týmů na 16 a po válce na 18. V 60. letech se liga rozrostla na 20 účastníků.[5] Od sezóny 1932/33 v ní hrálo celkem 79 různých týmů.[6]
Situace okolo postupujících a sestupujících se změnila v sezóně2015/16, kdy namísto tří týmů sestupovaly jen dva.[7] Již další sezónu2016/17 bylo poprvé od roku 1993 zavedeno play-off mezi týmem na 18. místě v první lize a týmem na 3. místě v lize druhé.[8]
Kvůli exportu nadějných fotbalistů do zahraničí a dlouhodobou pozici až páté západní ligy se liga přezdívá „farmářskou ligou“. Dalším důvodem této přezdívky může být také to, že poslední dobou dominuje lize jeden klub (2002-2008 Lyon, od roku 2013 s přestávkami PSG).[9]
Jednoho ze dvou finalistů premiérového ročníkuPoháru mistrů evropských zemí (předchůdceLigy mistrů UEFA) dodala Francie –remešský klubStade Reims, který se stal prvním poraženým finalistou, poté co roku1956 podlehlRealu Madrid.[10] Roku1959 prohrálo Stade Reims finále s týmž soupeřem a i ve 20. století zůstalo jediným klubem země, kterému se do elitního evropského finále podařilo postoupit dvakrát.[10] Jediným vítězem nejprestižnější evropské soutěže z Francie zůstává i v roce 2021Olympique Marseille, které opanovalo úvodní ročník Ligy mistrů1992/93.[11] Napravilo tak finálové zklamání z ročníku1990/91. Následně ovšem Marseille opustilo nejvyšší ligovou soutěž, kvůli korupčnímu skandálu bylo přeřazeno do druhé ligy. Semifinálovou čtveřici v sezóně2019/20 Ligy mistrů nečekaně utvořily dvojice francouzských a německých klubů.[12]Paris Saint-Germain poprvé dokráčelo do finále protiBayernu Mnichov, který vyřadilOlympique Lyon, prohrálo však 0:1.
Druhotnou evropskou soutěž francouzské kluby navzdory pětinásobné účasti nevyhrály.Bordeaux roku1996 neuspělo proti Bayernu, Marseille prohrálo finále téže soutěže v letech1999,2004 a2018 aBastia se stala poraženým finalistou roku1978 ve dvojzápase protiPSV Eindhoven.[13]
Francouzskou ligu, jednu z elitních ligových soutěžíZápadní Evropy, si zahrála řada fotbalových hvězd, včetně těch, které obdrželyZlatý míč (Ballon d'or) udělovaný sportovním magazínemFrance Football. Třetí ročník této ankety ovládl roku 1958Raymond Kopa. Mistr EvropyMichel Platini ji ovládl třikrát po sobě v letech 1983 až 1985. V roce 1995 se stal jediným africkým vítězem této anketyGeorge Weah zLibérie. V roce 1998 zvítězilZinédine Zidane. BrazilecRonaldinho vyhrál v roce 2005. Rekordman v anketě Zlatý míč, sedminásobný vítězLionel Messi z Argentiny si Ligue 1 zahrál v závěru kariéry. Jediným držitelem této ceny, který ji obdržel během působení ve Francii, byl v roce 1991Jean-Pierre Papin.[18]
Trofej předávaná francouzskému mistrovi se nazýváL'Hexagoal a jejím autorem je francouzsko-argentinský umělecPablo Reinoso. Tvaršestiúhelníku (hexagonu) je vyvozen z geografického tvarukontinentální Francie. Samotný název „Hexagoal“ vzešel z internetového hlasování. Prvním oceněným klubem bylOlympique Lyon, a to v sezóně 2006/07.[21] Existují dva modely trofeje, kdy jeden z nich je v držení ligového mistra a ten druhý je uchován u fotbalového svazu.[22]
Předchozí trofej, jejímž autorem bylAndrée Putman,[22] se udělovala jen několik let.
Národní unie profesionálních fotbalistů (Union Nationale des Footballeurs Professionels, UNFP) společně se svazem (Ligue de Football Professionnel, LFP) uděluje každý měsíc ocenění pro nejlepšího hráče. Na konci sezóny uděluje na slavnostním ceremoniálu individuální ocenění pro nejlepší hráče Ligue 1 i Ligue 2. Vyjma ankety o nejhezčí gól hlasují sami hráči obou dvou ligových soutěží.[23] Ocenění jsou to následující:
Řídící orgány ligy prodala výhradní vysílací práva dvěma společnostem provozujícím placené kanályCanal+ abeIN Sports. Zatímco Canal+ působilo ve francouzském fotbale dlouhodobě, beIN Sports kontrolovanýkatarskou stanicíAl-Džazíra vstoupil na trh roku 2011. Francouzský fotbalový svaz tímto v součtu inkasoval částku 510 milionů eur za sezónu.[25]
V roce 2018 do hry vkročila Mediapro, která za částku 800 milionů eur zakoupila tři ze čtyř vysílacích balíčků pro období let 2020 až 2024 a vystrnadila Canal+, exkluzivitu si však nezajistila. BeIN Sports si svoji pozici s balíčkem číslo 3 udržel.[26][27]
Ligue 1 si finančně polepšila okolo roku 2006, když hodnotavysílacích práv na ni dosáhla na domácím trhu částky 647 milionů eur, zatímco anglické Premier League vynesl domácí trh o 38 milionů eur méně. Oproti zbylým čtyřem velkým evropským ligám však zaostávala na zahraničních trzích, které jí vynášely necelých 8 milionů eur, tedy setinu sumy domácího trhu.[28]
↑ Country coefficients.UEFA.com [online]. UEFA [cit. 2022-02-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ 2021-22: European places for French clubs.ligue1.com [online]. Ligue 1, 2021-05-06 [cit. 2022-02-17].Dostupné online. (anglicky)
↑DOYLE, Paul. Monaco pay €50m to France to stay in Ligue 1 – exempted from French tax.The Guardian [online]. 2014-01-24 [cit. 2022-02-17].Dostupné online. (anglicky)
↑abMAZET, François; PAURON, Frédéric.France – List of Champions [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-09-02 [cit. 2022-02-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ 2021/22 : Bilan historique des clubs engagés.ligue1.com [online]. 2021-07-13 [cit. 2022-02-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-17. (francouzsky)
↑HOLYMAN, Ian. Ligue 1 reduces relegation spots from three to two from next season.ESPN [online]. 2015-05-22 [cit. 2022-02-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ What is a ‘farmers league’ in football & why is France's Ligue 1 called that?.Goal.com [online]. 2022-02-14 [cit. 2022-02-19].Dostupné online. (anglicky)
↑ab All you need to know: Stade Reims.ligue1.com [online]. Ligue 1, 2020-04-22 [cit. 2022-02-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ 1992/93: French first for Marseille.UEFA.com [online]. UEFA, rev. 2014-09-27 [cit. 2022-02-17].Dostupné online. (anglicky)
↑THOMAS, Josh. Unique Champions League semi-final fixtures ends 24-year domination of English and Spanish sides.Goal.com [online]. 2020-08-16 [cit. 2022-02-17].Dostupné online. (anglicky)
↑EROZDEN, Can. French football clubs suffer dry spell in European cups.aa.com.tr [online].Anadolu Ajansı, 2020-08-28 [cit. 2022-02-17].Dostupné online. (anglicky)
↑DIAMOND, Harry. Appreciating every Ballon d'Or winner to play in Ligue 1.thefootballfaithful.com [online]. [cit. 2022-02-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ROTA, Davide.France - All-Time Most Matches Played in Division/League 1 [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2003-06-14 [cit. 2022-02-18].Dostupné online. (anglicky)
↑ Top guns!.ligue1.com [online]. 2020-03-24 [cit. 2022-02-18].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ligue 1 Conforama: Everything you need to know for 2019-20!.ligue1.com [online]. 2019-08-09, rev. 2020-01-09 [cit. 2022-02-18].Dostupné online. (anglicky)
↑abLE GALL, Aymeric. «Il est malmené, il prend des coups», le créateur d’Hexagoal nous parle du trophée de L1 (et pas de Neymar).20minutes.fr [online]. 2018-04-13 [cit. 2022-02-18].Dostupné online. (francouzsky)
↑GARIN, Erik.France - Les Oscars du Football [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2009-02-20 [cit. 2022-02-18].Dostupné online. (anglicky)
↑HARRIS, Harry. Al Jazeera make move into Ligue 1.ESPN [online]. 2011-06-23 [cit. 2022-02-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-26. (anglicky)
↑KOIŠ, Juraj. Canal+ není spokojený s cenou za klíčová fotbalová práva. Ve Francii žádá nový tender.tvkompas.cz [online]. 2021-01-15 [cit. 2022-02-19].Dostupné online.
↑THOMSON, Stuart. Canal+ loses Ligue 1 football to Mediapro in major upset.Digital TV Europe [online]. 2018-05-30 [cit. 2022-02-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-19. (anglicky)
↑GRATTON, Chris; SOLBERG, Harry Arne.The Economics of Sports Broadcasting [online]. Routledge, 2007-06-11 [cit. 2022-02-19]. S. 168.Dostupné online.ISBN04-153-5780-2. (anglicky)