Tento článek není dostatečněozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třebaověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněnímreferencí navěrohodné zdroje.
Kýrův válec zBabylonie (538 př. n. l.), obvykle považovaný za „první zápis lidských práv“AnglickýBill of Rights z roku 1689 překonal do té doby převažující myšlenkuBoží milosti a nahradil ji principemparlamentní suverenity. Tím byla otevřena cesta k politickému prosazení lidských práv.Francouzská Deklarace práv člověka a občana (1789)
Obecně vzato nemohou práva fungovat bez povinností. V době přípravy Všeobecné deklarace lidských práv (40. – 60. léta 20. století) byla také diskutována otázka lidských povinností. V 90. létech byl dokonce sestaven návrh Charty lidských povinností. Pro svou malou atraktivitu však nebyla přijata.[3][4][5]
První kodifikované zápisy lidských práv lze sledovat již od dobybabylónské říše.Kýrův válec z roku538 př. n. l. je považován za „první zápis lidských práv“.
Naevropském kontinentu vznikla v roce1100Listina svobod (Charter of Liberties), kterouanglický králJindřich I. dobrovolně podřídil svou moc zákonům, což otevřelo cestu vzniku listinyMagna charta libertatum, jejíž podpis si na anglickém králiJanovi vymohli angličtí šlechtici již roku1215. Magna charta byl první dokument omezující pravomoci panovníka vůči jeho poddaným na základě zákona. Magna charta prakticky ve středověku nijak výrazně neomezovala pravomoci panovníka, ale v době občanské války se stala důležitým symbolem pro ty, kteří chtěli zdůraznit, že jednání krále podléhá zákonům. V době vzniku sloužila především pro záruky šlechtické vrstvě proti svévoli krále, průběhem staletí však značně ovlivnila rozvoj anglického obyčejového práva a docházelo k rozšíření práv i na poddané.
Ve druhé polovině18. stoletíosvícenství teorií přirozených lidských práv a novými teoriemi o státu připravilo[zdroj?] prostor pro buržoazní revoluce a vznik konstitucionalismu v Evropě. V jeho rámci vzniká snaha o rozšíření hlavních práv na široké vrstvy obyvatelstva. Jsou formulovány Listiny práv, které mají význam politický pro aktivizaci politické podpory, ale i pro ústavní právo. Nejvýznamnějším dokumentem této epochy bylaDeklarace práv člověka a občana vzniklá běhemVelké francouzské revoluce 1789. Pozdější byly Listiny práv vydávané některými státy ve vznikajících Spojených státech amerických a použitý způsob argumentace vDeklaraci nezávislosti Spojených států amerických.
Navzdory četným vyhlášením lidských práv nedocházelo automaticky k jejich přijetí v praxi, nebo i právní úprava byla jen omezená. Například v USA nebyla lidská práva zpočátku přiznávána otrokům. Po válce Severu proti Jihu sice bylo zrušeno otroctví, prosazení všeobecné rovnosti v lidských právech pro černošské obyvatelstvo ale trvalo až do druhé poloviny20. století. Ještě před několika desetiletími museli američtí černoši usilovat o rovnoprávnost (Martin Luther King).
V rámci mnoha evropských zemí bylo zavedeno plné hlasovací právo pro všechny muže až na přelomu 19. a 20. století, po první světové válce i pro ženy. Jako reakce na druhou světovou válku byla v roce 1948OSN přijataVšeobecná deklarace lidských práv, která označila všechny lidské bytosti za svobodné a rovnoprávné bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost a náboženství. Deklarace není právně závazná, nicméně inspirovala rozvoj dalších listin lidských práv a součástí ústav různých států.
V průběhu posledních dvou staletí došlo k rozvoji lidských práv. Hovoří se o 3 až 4 generacích úprav lidských práv.
Mimo euroatlantickou civilizaci existují ve světě rozsáhlé civilizační oblasti, které odmítají koncepci lidských práv uznat principiálně vůbec a označují ji za kulturně podmíněnou a pro ně nevhodnou.[kde?] V praxi jsou stále v mnoha zemích lidská práva právně nezaručena nebo ignorována. Některé kultury přiznávají například ženám méně práv než mužům, v totalitních režimech jsou občanům upírána některá nebo všechna lidská práva (mimo jiné i politická práva jako právo svobodné volby).[kde?]
Dodržování lidských práv ve státech, které se hlásí k dodržování lidských práv, je právní cestou zajišťováno nyní nejúčinněji[chybí zdroj] přes evropskouÚmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášenou v roce 1950 pod záštitouRady Evropy. V rámci této mezinárodní smlouvy je možné v oblasti lidských práv žalovat státy, které dohodu ratifikovaly, uEvropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, pokud jejich vnitrostátní právní mechanismy zajišťování lidských práv, přijatých úmluvou, selžou. Československo smlouvu ratifikovalo až 18. března 1992.
V posledních desetiletích 20. století vznikaly diskuse o dalším rozšiřování rozsahu politických práv. Prohlášeným cílem[kým?] je třeba dosažení větší participace občanů v politice, včetně iniciativ areferend. Tato diskuse vedla k založení množství spolků po celém světě, jedním z prvních je například německá „Více demokracie“ (Mehr Demokratie).[6] Vedle universitních, jak specializovaných tak multidisciplinárních, komparativních studií na vědeckých institutech po celém světě, vznikly i instituty, které se věnují realizaci těchto poznatků v praxi. Naproti tomu vznikají i nové iniciativy, napříkladpráva dítěte,práva otců,jazyková práva,práva na fungující justici,právo na integritu (omezení korupce),právo na řešení konfliktů bez násilí,práva homosexuálů,práva zvířat.
