Dnešní Lichtenštejnsko bylo v antice malou částířímské provincieRhetie. Hranice Lichtenštejnska zůstaly nezměněny od roku 1434, kdy řekaRýn vymezila hranici meziSvatou říší římskou ašvýcarskými kantony. Vlastní knížectví vzniklo v roce 1719, následně bylo až do roku 1806říšským územímSvaté říše římské. Poté se stalo členemRýnského spolku a od roku 1815Německého spolku, čímž získalo suverenitu. Vzhledem k panovnickým vazbám nahabsburskou monarchii zůstalo Lichtenštejnsko až do roku 1919 součástí Rakouska. Od roku 1923 má země prostřednictvím celní smlouvy úzké správní a hospodářské vazby se sousedním Švýcarskem. V té době byl také zavedenšvýcarský frank jako lichtenštejnská měna. Tyto kroky měly sice velmi pozitivní hospodářský dopad, ale silný vzestup Lichtenštejnsko zažilo až podruhé světové válce.
V roce 58 př. n. l., pobitvě u Bibracte, si oblast podrobil římský vojevůdceJulius Caesar. Roku 15 př. n. l. jiTiberius (později druhý římský císař) a jeho bratrDrusus začlenili doŘímské říše, stala se součástí římské provincieRaetia. Římané postavili a udržovali silnici, která vedla přes toto území. Pozoruhodnou památkou na římskou éru je skupina římských vil, zejména v Nendelnu.[9] Spekuluje se o tom, že ves (vicus) Magia vyznačená naPeutingerově mapě římských cest by mohl být Balzers neboSchaan.[10]
Kolem roku 450 se v oblasti usadilgermánský kmenAlamanů. Lichtenštejnsko se nacházelo na východním okraji jeho státu, zvaného Alamanie. V 6. století se celá oblast, po vítězstvíChlodvíka I. nad Alamany u Tolbiacu v roce 504, stala součástíFranské říše. Zůstala pod franskou nadvládou, dokudVerdunská smlouva v roce 843 tuto říši nerozdělila. Území Lichtenštejnska pak spadalo doVýchodofranské říše. Kolem přelomu tisíciletí se stalo též součástíSvaté říše římské. Až do roku 1100 byla převládajícím jazykem v oblastirétorománština, ale poté se prosadilaněmčina.
"Beigla", alpské sčítací hůlky, na kterých byly vyznačeny podíly lesů a pastvin. Snímek z Walserského muzeaTriesenbergu
V roce 1200 byla panství na alpské náhorní plošině ovládánaSavojskými,Zähringy,Habsburky aKyburgy. Ostatní oblasti ovládala přímo Svatá říše římská, pro niž byla důležitá především kontrola nad horskými průsmyky. Když v roce 1264 vymřela dynastie Kyburgů, rozšířili Habsburkové pod vedenímRudolfa I. (císař Svaté říše římské od roku 1273) své území o východní alpskou náhorní plošinu, která zahrnovala i území Lichtenštejnska. V roce 1300 se v zemi usadilo etnikumWalserů.[11] Jejich dialekt, tzv. alamanská němčina, se uchoval v některých horských oblastech. V roce 1396 se oblast Vaduzu, tedy jih dnešního knížectví, stala majetkem římského císaře. Jednotlivá hrabství spravovaly různé rody (hrabata z Monfortu,svobodní páni z Brandis,páni z Hohenemsu). Oblast byla opakovaně dějištěm válek a rabování, například běhemstaré curyšské války (1444-1446) nebošvábské války (1499-1500).
Lichtenštejnové posléze získali rozsáhlé pozemky zejména na Moravě, v Dolním Rakousku, ve Slezsku a ve Štýrsku, ale většinu z nich měli propůjčené od feudálních pánů, povětšinou Habsburků. Nemohli proto zasedat vŘíšském sněmu Svaté říše římské a jejich vliv na říšskou politiku byl navzdory jejich bohatství malý. Hledali proto dlouho nějaká byť drobná panství, která by jim tuto politickou výhodu poskytla. V roce 1699 se konečně naskytla příležitost aJan Adam I. z Lichtenštejna koupil od pánů z Hohenemsupanství Schellenberg (dnes „Dolní země“,Unterland) a v roce 1712 ihrabství Vaduz (dnes „Horní země“,Oberland). 23. ledna 1719 císař Svaté říše římskéKarel VI. prohlásil obě hrabství za sloučená a povýšil nově vytvořené území naknížectví pod názvem Lichtenštejnsko, které se ihned stalo jedním z plnoprávných států Svaté říše římské. Tuto událost Lichtenštejnci považují za vznik svého dnešního státu.
Vaduz v 1. polovině 19. století
Od rozpadu středověkéSvaté říše římské národa německého roku1806 suverénní stát v Rýnském spolku, od roku1815 nezávislý stát v rámciNěmeckého spolku. Processjednocení Německa v 19. století se Lichtenštejnska nedotkl, neboť s jeho územím nehraničí. Kulturně, hospodářsky i politicky se Lichtenštejnsko orientovalo na sousední Rakouské císařství, a to až do jeho zániku koncemprvní světové války. Vytvoření celní unie s Rakouskem v roce 1852 přineslo první významnější hospodářský rozmach v dosud značně chudé zemi. Přesto ještě v roce 1868 byla kvůli úsporám zrušena armáda.
Při prodejiAljašky v roce 1867 ruský car údajně nejprve učinil nabídku lichtenštejnskému knížeti. Ten ji však odmítl, proto se car obrátil naUSA.[12]
Ekonomická devastace způsobená první světovou válkou (v níž Lichtenštejnsko zůstalo neutrální) donutila knížectví se odpoutat od rozpadlého a zchudlého Rakouska a přeorientovat se na stabilníŠvýcarsko. Roku 1923 vznikla se Švýcarskem celní unie a o rok později Lichtenštejnsko začalo užívatšvýcarský frank jako měnu. Hranici mezi Rakouskem a Lichtenštejnskem hlídá od té doby až do dnešních časů švýcarská pohraniční stráž.
I po roce1918 Lichtenštejnové žili především veVídni a na svých moravských panstvích. V roce 1929 nastoupil na trůn 75letý princFrantišek I. z Lichtenštejna. Jeho sňatek s vídeňskouŽidovkouElsou von Gutmannovou (její otec byl židovský obchodník z Moravy) vzbudil nevoli v pronacistickém křídle hlavní politické síly v zemi, Vlastenecké unie, ale knížecí pár vše ustál, mj. i díky tomu, že František I. a Elsa byli prvním lichtenštejnským panovnickým párem, který vyhledával aktivní kontakt s lichtenštejnskými obyvateli a zemi pravidelně navštěvovali. Elsa se stala navíc symbolem charity, její nadaceFranz und Elsa-Stiftung funguje dodnes.
Anšlus Rakouska přiměl knížeteFrantiška Josefa II., aby se stal prvním lichtenštejnským panovníkem, který bude sídlit v Lichtenštejnsku. Od té doby je tato tradice udržována, knížecí rodina sídlí nahradě ve Vaduzu. Běhemdruhé světové války zůstalo Lichtenštejnsko oficiálně neutrální a hledalo pomoc zejména v sousedním, stejně tak neutrálním, Švýcarsku. Vazby na Německo byly nicméně evidentní rovněž. V roce 2005 vyšlo například najevo, že židovští vězni z nacistického koncentračního tábora Strasshof pracovali na pozemcích v Rakousku, které vlastnil lichtenštejnský knížecí dům.[13] Po konci válkyČeskoslovensko aPolsko vyvlastnily veškerý majetek lichtenštejnské dynastie, který označily za německý (viz kapitola Spor o majetek Lichtenštejnů na území Česka). Diplomatické vztahy mezi Českem a Lichtenštejnskem byly kvůli tomuto sporu navázány až roku 2009.[14]
Po skončení druhé světové války bylo Lichtenštejnsko v zoufalé finanční situaci. Lichtenštejnská dynastie se uchýlila i k prodeji rodinných uměleckých pokladů, včetně portrétuGinevra de' Benci odLeonarda da Vinciho, který v roce 1967 koupilaNárodní galerie ve Washingtonu za pět milionůamerických dolarů.[15] Na konci 70. let Lichtenštejnsko vsadilo na strategiidaňového ráje a razantně snížilodaň z příjmů právnických osob.[16] To vyvolalo nevoli řady evropských států, ale z Lichtenštejnska to učinilo jednu z nejbohatších zemí na světě.[17] Dalším z významných zdrojů státních příjmů se stalhazard, díky čemuž si země vysloužila též přízvisko "Las Vegas v Alpách". V roce 2023 občané v referendu odmítli hazardní hry v zemi zakázat (73 % hlasů), proti se postavily i vládní špičky s tím, že hazard je hlavním zdrojem státní kasy.[18] Po zpřísnění regulace hazardu v roce 2025 však popularita místních kasin začala upadat a většina jich ještě téhož roku zanikla.[19]
Volební právo žen však bylo zavedeno až v roce 1984. V roce 1992, po schválení referendem, Lichtenštejnsko vstoupilo doEvropského hospodářského prostoru.
Liechtensteinische Landesbank byla v epicentru německé daňové aféry
Lichtenštejnský kníže je nejmocnějším evropským monarchou (nepočítajepapeže), zejména díky možnosti vetovat zákony, což je pravomoc, kterou získal vústavním referendu roku 2003 - poté, co pohrozil, že bez posílení svých pravomocí rezignuje a celá panovnická rodina odejde do Rakouska.[20] Později pak, vreferendu roku 2012 občané odmítli toto právo knížeti vzít.[21][22] Výjimečným je rovněž jeho osobní bohatství, v září 2019 byl lichtenštejnský kníže šestým nejbohatším monarchou na světě s odhadovaným majetkem 3,5 miliardy amerických dolarů.[23]
V roce 2008 vypukla v Německu aféra s odhalením mnoha daňových úniků. Ukázalo se, že řada z nich probíhala právě přes Lichtenštensko. Některé kroky Německa snažícího se o odhalení systému podvodů vedly nakonec k velké diplomatické roztržce mezi oběma státy.[24][25] Roku 2011 Lichtenštenjci v referendu odmítli povolitpotraty.[26]
Lichtenštejnská vlajka je tvořena listem o poměru stran 3:5 se dvěma vodorovnými pruhy, modrým a červeným. V horním rohu je umístěná žlutá knížecí koruna.
Lichtenštejnský státní znak je znakem panovnického domu. Jeho užívání je vyhrazeno pro členy knížecího domu a státních orgánů, soukromé osoby mohou užívat státní znak, je-li to ve státním zájmu. Štít znaku je složen ze znaků různých oblastí Evropy, ve kterých knížecí rod v historii figuroval.
Lichtenštejnská hymna je píseňOben am jungen Rhein (českyNad mladýmRýnem). Její melodie je shodná sbritskou státní hymnouGod Save the King. Text vytvořil Jakob Josef Jauch.
Lichtenštejnsko se nachází v údolí horníhoRýna v Alpách. Celá západní hranice Lichtenštejnska je tvořena Rýnem. Od severu k jihu měří země 24 km. Rozlohu 160 km² tvoří lesy ze 41 %, louky, pole a pastviny ze 34 %, neproduktivní plochy z 15 % a zastavěné plochy z 10 %. Nejvyšším bodem země jeGrauspitz (2599 m n. m.), nejnižší bod jeRuggeler Ried (430 m n. m.).
Lichtenštejnsko je jedním z dvojnásobně vnitrozemských států, tzn. vnitrozemský stát zcela obklopený jinými vnitrozemskými státy. Díky své rozloze ješestým nejmenším nezávislým státem světa.
Navzdory tomu, že Lichtenštejnsko leží v Alpách, převažující jižní vítr zajišťuje relativně mírné podnebí. V zimě jsou horské svahy ideální pro zimní sporty. Průměrná roční teplota je 10,2 °C; nejteplejší měsíce jsou červen, červenec a srpen. Průměrný úhrn ročních srážek je 900–1 500 mm.
Lichtenštejnsko je konstituční monarchie, jeho státní zřízení jeknížectví –dědičnákonstituční monarchie, jejíž hlavou je úřadující kníže. Kníže zastupuje stát v mezinárodních záležitostech, ačkoli za většinu politických záležitostí zodpovídá Švýcarsko. Kníže má pravomoc vetovat zákony, navrhovat nové právní předpisy a také rozpustit parlament. S výjimkou reprezentace státu nesmí kníže čerpat finance ze státní pokladny a není mu vyplácen žádný státní příjem. Má zisky ze soukromého majetku knížecí rodiny.
Současnou hlavou státu je od roku1989Hans Adam II. kníže z Lichtenštejna. V roce2003 proběhlo v zemireferendum spojené se změnou ústavy, v němž se většina obyvatel vyjádřila pro posílení pravomocí panovníka a současně práv občanů, jimž dává možnost v referendu přímo změnit státní zřízení. Zároveň také vzniklo silné hnutí za demokratická práva občanů.
Parlament (Landtag) má 25 poslanců, volených ve dvou okrscích. Oblast Horní země (Oberland) je shodná s historickým územímVaduz a má ve sněmovně patnáct křesel, Dolní země (Unterland) je totožná s panstvímSchellenberg a má deset mandátů. Volby probíhají každé čtyři roky a mohou se jich účastnit všichni občané starší dvaceti let. Parlament je zákonodárným orgánem a dohlíží na činnost vlády.
Vláda je tvořena premiérem, jeho zástupcem a třemi vládními rady (ministry).
Od zánikuRakouska-Uherska je Lichtenštejnsko úzce spojeno se sousedním Švýcarskem. Stejně jako ono udržuje nízkédaně,neutralitu abankovní tajemství. Švýcarsko také zastupuje zájmy Lichtenštejnska v zahraničí, mimo Bern, Berlín, Brusel, Štrasburk, Vídeň, Washington, Ženevu a OSN v New Yorku, kde má Lichtenštejnsko vlastní zastoupení.
Kvůli neuznaným majetkovým nárokům LichtenštejnůČeská republika a Lichtenštejnsko v roce 1993 vzájemně neuznaly svoji nezávislost a neměly spolu diplomatické styky (tyto byly přerušeny již předtím).[27] Dne13. července2009 však premiérJan Fischer a ministr zahraničíJan Kohout oznámili, že k vzájemnému uznání a navázání diplomatických vztahů v dohledné době dojde.[28] To se skutečně stalo8. září2009, kdy si představitelé ČR a Lichtenštejnska vyměnili odpovídajícídiplomatické nóty a podepsali dohodu o spolupráci.[29] V roce 2020 podalo Lichtenštejnsko na Českou republiku mezinárodní stížnost uEvropského soudu pro lidská práva. V roce 2021 zřídilo Lichtenštejnsko v Česku honorární konzulát.[30] Rod Lichtenštejnů se o majetek v českých zemích soudí dál, v roce 2022 například prohrál soud ozámky v Lednici ave Valticích.[31][32][33] Další soudy prohrál i v letech 2023 a 2024.[34][35]
Lichtenštejnsko je poVatikánu,San Marinu aMonackém knížectví čtvrtý nejmenší nezávislý stát Evropy. Většina obyvatel hovoříalamanským dialektem. 1/3 obyvatelstva tvoří občané jiné národnosti, a to především ze Švýcarska, Rakouska, Německa a Itálie. Počet obyvatel dvou největších měst je 34 905 (31. 12. 2005), z toho Oberland/Vaduz 22 845 obyvatel, Unterland/Schellenberg 12 060 obyvatel. Podíl cizinců na obyvatelstvu je 34 % (11 917 obyvatel) z toho 3 617 Švýcarů, 2 045Rakušanů, 1 208Italů a 1 178Němců (tj. celkem 8 048 obyvatel) .
Úředním jazykem je hlavně němčina. Většina obyvatel však mluví alamanským dialektem, který se od standardní němčiny liší. Velice blízko má k dialektům, kterými se hovoří v sousedním Švýcarsku a Rakousku.
Hrubý národní produkt Lichtenštejnska činí 4,1 miliardyCHF, tj. 158 000 CHF na obyvatele, což zemi staví napřední místo ve světě. Inflace se pohybuje okolo 1 % ročně, nezaměstnanost činí 2,4 %. NaHNP se podílí průmysl a výroba zboží (42 %), služby (27 %), finančnictví (24 %) a zemědělství (7 %). Celkem zaměstnává lichtenštejnské hospodářství 30 170 osob, z toho 20 035 cizinců, kteří za prací do Lichtenštejnska dojíždějí především z Rakouska a Švýcarska. Z celkového počtu zaměstnaných pracuje v průmyslu a výrobě zboží 44 %, ve službách 39 %, ve finančnictví 1 % a v zemědělství, 1 % tvoří zaměstnaní.
Při srovnání se Švýcarskem, Rakouskem a Německem má Lichtenštejnsko velmi silný sektor průmyslu a výroby zboží, kde podíl zaměstnanců i podíl sektoru naHNP je téměř dvojnásobný oproti jeho sousedům.
V průmyslu a výrobě je činných 597 firem, z nichž většina jsou závody s méně než 50 zaměstnanci, a výroba je silně diverzifikována. Nejdůležitější oblasti jsou strojírenská výroba – přesné stroje, stroje, nástroje, vybavení (Hilti), automobilové komponenty (ThyssenKrupp Presta), dentistické vybavení a potřeby (Ivoclar Vivadent), zpracování potravin (Hilcona Schaan), elektronika (Unaxis Balzers). Lichtenštejnské hospodářství je orientováno na export, který směřuje do EU (44 %), Švýcarska (12 %), USA a Kanady (18 %), Asie (24 %) a ostatních zemí (2 %).
Saldo bilance zahraničního obchodu Lichtenštejnska je silně aktivní. Roční investice do hospodářství přesahují 100 miliónů CHF.
Často zmiňované finančnictví vytváří čtvrtinu HNP a je tvořeno bankovními domy zaměstnávajícími 1 700 zaměstnanců. Banky spravují majetek klientů ve výši 130 miliard CHF. Dále v Lichtenštejnsku pracují 163 investiční společnosti s majetkem cca 21 miliarda CHF a 31 pojišťoven.
Celková spotřeba energie je 1 360 GWh za rok, z toho z vlastních zdrojů je pokryto 6 % a 94 % energetických zdrojů Lichtenštejnsko dováží. Rozdělení spotřeby energie dle zdrojů: zemní plyn 29 %, elektřina 26 %, topné oleje 20 %, benzín 16 %, nafta 6 %. Motorových vozidel je v Lichtenštejnsku celkem 31 710, z toho osobních automobilů 24 293, tj. 696 na 1 000 obyvatel.
Lichtenštejnské poštovní známky jsou mezi sběrateli pojem
Zvláštní roli v lichtenštejnské ekonomice hraje výrobapoštovních známek. Dnes tvoří již jen půl procenta příjmů státního rozpočtu, ale ještě v roce 1983 to bylo 12 procent a v minulosti to bylo až 40 procent.[36]
Z bohatství Lichtenštejnska je podporován pestrý kulturní a sportovní život.
Patrně nejslavnějším umělcem narozeným v Lichtenštejnsku je romantický hudební skladatelJosef Gabriel Rheinberger.[37]
Kunstmuseum
Z Lichtenštejnska pocházejí regionálně známé rockové a populární skupiny. Mnohé spolky pěstující lokální kulturu. Ve Vaduzu je Zemské muzeum (Landesmuseum, nové otevřeno 2003), Muzeum umění(Kunstmuseum), Muzeum lyžařství(Skimuseum), Poštovní muzeum(Postmuseum).[38] Dále mnohá moderní místní muzea. V Schaanu Divadlo na Kostelním náměstí(Theater am Kirchplatz). Ve Vaduzu nové divadlo Zámecký sklípek (Schlösslekeller, od roku 2003). Sochařství, malířství, moderní umění.Grafika, užité umění, design.
Fotbalové kluby a národní mužstvo jsou částí Švýcarského fotbalového svazuSFV a jeho ligy, až na vlastní každoroční účast naUEFA Cupu, kam se většinou kvalifikujeFC Vaduz. Národní mužstvo se pilně účastní kvalifikace světového a evropského mistrovství.
V 70.–80. letech 20. století bylo Lichtenštejnsko velmocí vesjezdovém lyžování. Mezi slavné sjezdařské osobnosti Lichtenštejnska patří sourozenciAndreas Wenzel aHanni Wenzelová, která získala ve sjezdovém lyžování dvě zlaté olympijské medaile.[39] Medaile z OH mají i sjezdařiWilli Frommelt,Paul Frommelt aUrsula Konzett a nahrách Pchjongčchangu roku 2018 sbírku rozšířila, po třicetiletém medailovém půstu, sjezdařkaTina Weiratherová.[40] Celkem Lichtenštejnsko získalo deset olympijských medailí (všechny ve sjezdovém lyžování), což je nejvyšší počet na hlavu na světě.[41] Lichtenštejnsko se též pravidelně účastní Letních olympijských her. V roce 1980 však jako většina západních zemí bojkotovaloLOH v Moskvě (kvůli sovětské invazi v prosinci 1979 do Afghánistánu). Na zahajovacím ceremoniálu LOH 2012 v Londýně byla vlajkonoškou profesionální tenistkaStephanie Vogtová (nar. 1990 ve Vaduzu, žije v Balzersu).
V Lichtenštejnsku jsou čtyři železniční zastávky:Schaan-Vaduz,Forst Hilti,Nendeln aSchaanwald, obsluhované osobními vlaky mezi Feldkirchem a Buchsem Rakouskými spolkovými železnicemi. I když po trase jezdí také vlakyEuroCity a další dálkové mezinárodní vlaky, nezastavují v Lichtenštejnsku.
Lichtenštejnsko je jednou z mála zemí bez letiště. Nejbližší velké letiště jeletiště vCurychu ve Švýcarsku (130 km po silnici). Nejbližší malé letiště je letištěSt. Gallen (50 km). Letiště Friedrichshafen také poskytuje přístup do Lichtenštejnska, protože je vzdálené 85 km. Heliport Balzers je k dispozici pro charterové lety vrtulníkem.
↑Ein Wahlspruch existiert de jure nicht, allerdings wird das Landesmotto «Für Gott, Fürst und Vaterland» de facto als solcher angesehen und wird z. B. von der lokalen Presse (sieheArchivní kopie naInternet Archive.) oder bei Feierlichkeiten zumStaatsfeiertag verwendet.
↑MARXER, Wilfried; PÁLLINGER, Zoltán Tibor.System contexts and system effects of direct democracy - direct democracy in Liechtenstein and Switzerland compared. Příprava vydání Zoltán Tibor Pállinger, Bruno Kaufmann, Wilfried Marxer, Theo Schiller. Wiesbaden: VS Verlag für SozialwissenschaftenDostupné online.ISBN978-3-531-15512-8,ISBN978-3-531-90579-2.doi:10.1007/978-3-531-90579-2_1. S. 12–29. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-531-90579-2_1.
↑The World Factbook [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2017-05-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-17.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑OSBORN, Andrew.European prince wins new powers [online]. 17 March 2003 [cit. 2024-03-20].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KLIEGER, P. Christiaan.The Microstates of Europe: Designer Nations in a Post-Modern World. [s.l.]: Lexington Books 236 s.Dostupné online.ISBN978-0-7391-7427-2. (anglicky) Google-Books-ID: CrfwGa4aCwYC.
↑ «Es ist sicher kein Gerücht».Vaterland online [online]. 2018-11-28 [cit. 2023-04-08].Dostupné online.
↑ Nazi crimes taint Liechtenstein.news.bbc.co.uk. 2005-04-14.Dostupné online [cit. 2021-05-29]. (anglicky)
↑ Lichtenštejnsko a ČR navázaly diplomatické styky.ČT24 [online]. Česká televize, 8. 9. 2009 [cit. 2021-05-29].Dostupné online.
↑ "New Girl in Town": Washington Gets a Leonardo.Boundary Stones: WETA's Washington DC History Blog [online]. [cit. 2021-05-29].Dostupné online. (anglicky)
↑GLOS, George E. The Analysis of a Tax Haven: The Liechtenstein Anstalt.The International Lawyer. 1984, roč. 18, čís. 4, s. 929–955.Dostupné online [cit. 2023-04-04].ISSN0020-7810.
↑MERKI, Christoph Maria. Wirtschaftswunder Liechtenstein.digilib.phil.muni.cz. 2020.Dostupné online [cit. 2023-04-08].[nedostupný zdroj]
↑ŠUMNÝ, Jiří. „Las Vegas v Alpách“ pokračuje. Odpůrci v referendu neuspěli.Seznamzpravy.cz [online]. Seznam.cz, 2023-01-29 [cit. 2023-04-04].Dostupné online.
↑ Alpské Las Vegas skomírá, většina kasin skončila - Seznam Zprávy.www.seznamzpravy.cz [online]. 2025-09-01 [cit. 2025-09-01].Dostupné online.
↑ Liechtenstein prince wins powers.BBC. 2003-03-16.Dostupné online [cit. 2023-04-04]. (anglicky)
↑ Lichtenštejnci v referendu odmítli zrušení práva veta knížete.Lidovky.cz [online]. 2012-07-01 [cit. 2023-04-04].Dostupné online.
↑CORBETT, Jack; VEENENDAAL, Wouter; UGYEL, Lhawang. Why monarchy persists in small states: the cases of Tonga, Bhutan and Liechtenstein.Democratization. 2017-06-07, roč. 24, čís. 4, s. 689–706.Dostupné online [cit. 2023-04-08].ISSN1351-0347.doi:10.1080/13510347.2016.1212019.
↑DIMITROPOULOU, Alexandra. These Are The World’s Richest Royals, 2019.CEOWorld Magazine [online]. 18. 9. 2019 [cit. 2021-05-29].Dostupné online.
↑ Lichtenštejnsko odsoudilo německý útok na jeho banky.ČT24 [online]. Česká televize, 2008-02-19 [cit. 2023-04-08].Dostupné online.
↑ WSJE: Německo vůči Lichtenštejnsku vede "daňový blitzkrieg".www.patria.cz [online]. [cit. 2023-04-08].Dostupné online.
↑ Lichtenštejnsko zřídí v ČR honorární konzulát, povede ho exministr Herman.iDNES.cz [online].MAFRA, 2021-05-05 [cit. 2023-04-04].Dostupné online.
↑ Soud zamítl žalobu Lichtenštejnů na vydání zámku ve Valticích či Lednici.iDNES.cz [online].MAFRA, 2022-02-11 [cit. 2023-04-04].Dostupné online.
↑ Lichtenštejnský kníže žaluje Česko u 26 soudů, jde o zámky i lesy.iDNES.cz [online].MAFRA, 2018-12-20 [cit. 2023-04-04].Dostupné online.
↑ Lichtenštejnové chtějí zpět majetek, který jim vzaly Benešovy dekrety.iDNES.cz [online].MAFRA, 2018-12-06 [cit. 2023-04-04].Dostupné online.
↑ Lichtenštejnové: další prohra. Ústavní soud smetl stížnost rodu ve věci pozemků u Prahy | Česko.Lidovky.cz [online]. 2024-04-09 [cit. 2024-04-13].Dostupné online.
↑ Ústavní soud nevyhověl stížnosti Lichtenštejnů ve sporu o majetek na Kolínsku, který nyní vlastní stát.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2023-05-09 [cit. 2024-04-13].Dostupné online.
↑ Lichtenštejnsko má odběratelů známek víc než obyvatel. Je to investice.iDNES.cz [online].MAFRA, 2016-08-01 [cit. 2023-04-04].Dostupné online.
↑ Rheinberger, Josef Gabriel.historisches-lexikon.li [online]. [cit. 2023-04-08].Dostupné online. (německy)
↑ Liechtensteinisches Postmuseum.www.museums.ch [online]. [cit. 2023-04-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-08.
↑ Sjezdařka Weiratherová ukončila ve 30 letech kariéru.Sport.cz [online]. Seznam.cz, 2020-03-25 [cit. 2023-04-08].Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie.users.skynet.be [online]. [cit. 2017-02-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-13.
↑VILČÍK, Radek. Rikky von Opel: Důkaz, že miliony a slavné jméno na úspěch ve formuli 1 nestačí.Aktuálně.cz [online].Economia, 2017-10-14 [cit. 2023-04-08].Dostupné online.
Liechtenstein Prince Hans Adam II: I want my property back, Ladislav Kahoun interviews the ruling Prince Hans Adam II. of Liechtenstein who demands that his family's former property in what is now the Czech Republic is returned to him.
Bureau of European and Eurasian Affairs.Background Note: Liechtenstein [online]. U.S. Department of State, 2011-05-31 [cit. 2011-08-21].Dostupné online. (anglicky)
CIA.The World Factbook - Liechtenstein [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-01. (anglicky)
Liechtenstein [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-21].Dostupné online. (anglicky)
.jpg)
.jpg)
.svg)
