Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Lichtenštejnsko

Souřadnice:47°8′42″ s. š.,9°33′14″ v. d.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lichtenštejnské knížectví
Fürstentum Liechtenstein
vlajka Lichtenštejnska
Vlajka
znak Lichtenštejnska
Znak
Hymna
Nad mladým Rýnem (Oben am jungen Rhein)
Motto
Für Gott, Fürst und Vaterland[1]
(Pro Boha, prince a vlast)
Geografie

Poloha Lichtenštejnska
Poloha Lichtenštejnska

Hlavní městoVaduz[pozn. 1]
Rozloha160 km² (190. na světě)
z toho 2,7[2] % vodní plochy
Nejvyšší bodGrauspitz (2599 m n. m.)
Časové pásmoUTC+1 (SEČ)
UTC+2 (SELČ,letní čas)
Poloha47°8′42″ s. š.,9°33′14″ v. d.
Geodata (OSM)OSM,WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel41 232[3] (189. na světě, 2024)
Hustota zalidnění249 obyv./km² (56. na světě)
HDI 0,942[4] (velmi vysoký) (12. na světě, 2022)
Jazykněmčina
Náboženstvířímští katolíci 76 %,protestanti 8,5 %,pravoslavní 1,1 %,bez vyznání 5,4 %
Státní útvar
Státní zřízeníkonstituční monarchie
Vznik1806 (nezávislost)
Kníže (s)Hans Adam II.
RegentAlois
Předsedkyně vlády (s)Brigitte Haasová
Měnašvýcarský frank (CHF)
HDP/obyv. (PPP)98 432USD (3. na světě, 2013)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1438 LIELI
MPZFL
Telefonní předvolba+423
Národní TLD.li
Logo Wikimedia Commonsmultimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Lichtenštejnsko, plným názvemLichtenštejnské knížectví (německyzvukFürstentum Liechtenstein), jedvojnásobně vnitrozemský mikrostát voblasti Alp vestřední Evropě. Na východě a severu sousedí sRakouskem, na západě a jihu seŠvýcarskem. Hornatá země má rozlohu 160 km² a asi 41 000 obyvatel,[3] je tak čtvrtou nejmenší zemí Evropy,šestou nejmenší zemí na světě asedmou nejméně lidnatou zemí světa. Lichtenštejnsko se dělí na11 obcí, jeho hlavní obcí jeVaduz a největším sídlemSchaan. Úředním jazykem jeněmčina, většina obyvatel hovoří jejímalamanským dialektem.

Dnešní Lichtenštejnsko bylo v antice malou částířímské provincieRhetie. Hranice Lichtenštejnska zůstaly nezměněny od roku 1434, kdy řekaRýn vymezila hranici meziSvatou říší římskou ašvýcarskými kantony. Vlastní knížectví vzniklo v roce 1719, následně bylo až do roku 1806říšským územímSvaté říše římské. Poté se stalo členemRýnského spolku a od roku 1815Německého spolku, čímž získalo suverenitu. Vzhledem k panovnickým vazbám nahabsburskou monarchii zůstalo Lichtenštejnsko až do roku 1919 součástí Rakouska. Od roku 1923 má země prostřednictvím celní smlouvy úzké správní a hospodářské vazby se sousedním Švýcarskem. V té době byl také zavedenšvýcarský frank jako lichtenštejnská měna. Tyto kroky měly sice velmi pozitivní hospodářský dopad, ale silný vzestup Lichtenštejnsko zažilo až podruhé světové válce.

Lichtenštejnsko jepolokonstituční monarchií, v jejímž čele stojílichtenštejnský kníže z roduLichtenštejnů. Významná je zároveň i rolezastupitelské apřímé demokracie.[5] Patří k nejrozvinutějším zemím světa, má jeden z nejvyššíchhrubých domácích produktů na osobu na světě podle parity kupní síly[6] a je jednou z mála zemí bezdluhů.[7] Země má silný finanční sektor a zároveň má jeden z nejvyšších podílů průmyslu na světě - asi 40 % ekonomické produkce země. Vindexu lidského rozvoje zaujímá Lichtenštejnsko 12. místo. Dříve bylo známé jako miliardářskýdaňový ráj, což vyvrcholilo daňovou aférou v roce 2008, ale od té doby knížectví vyvinulo značné úsilí, aby se této pověsti zbavilo. Z politického hlediska byly v roce 2003 v ústavním referendu panovníkovi uděleny větší pravomoci poté, co pohrozil, že v případě neúspěchu referenda opustí zemi.[8] Jako hornatáalpská země je turistickým cílem pro zimní sporty. Mácelní aměnovou unii se Švýcarskem. Lichtenštejnsko je členemOrganizace spojených národů,Evropského sdružení volného obchodu,Rady Evropy aSvětové obchodní organizace. Není členským státemEvropské unie, ale je zapojeno doschengenského prostoru iEvropského hospodářského prostoru.

Dějiny

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Lichtenštejnska.
Kopec u Balzersu byl osídlen od neolitu

Nejstarší stopy lidského osídlení na území dnešního Lichtenštejnska pocházejí ze středníhopaleolitu. Bylo prokázáno například na hoře, kde dnes stojí středověký hradGutenberg, ve městěBalzers.Neolitickézemědělské osady se objevily kolem roku 5300 př. n. l. Vdobě železné archeologové indikují na tomto územíhalštatskou alaténskou kulturu, kterou rozvíjelikeltštíHelvéciové

V roce 58 př. n. l., pobitvě u Bibracte, si oblast podrobil římský vojevůdceJulius Caesar. Roku 15 př. n. l. jiTiberius (později druhý římský císař) a jeho bratrDrusus začlenili doŘímské říše, stala se součástí římské provincieRaetia. Římané postavili a udržovali silnici, která vedla přes toto území. Pozoruhodnou památkou na římskou éru je skupina římských vil, zejména v Nendelnu.[9] Spekuluje se o tom, že ves (vicus) Magia vyznačená naPeutingerově mapě římských cest by mohl být Balzers neboSchaan.[10]

Kolem roku 450 se v oblasti usadilgermánský kmenAlamanů. Lichtenštejnsko se nacházelo na východním okraji jeho státu, zvaného Alamanie. V 6. století se celá oblast, po vítězstvíChlodvíka I. nad Alamany u Tolbiacu v roce 504, stala součástíFranské říše. Zůstala pod franskou nadvládou, dokudVerdunská smlouva v roce 843 tuto říši nerozdělila. Území Lichtenštejnska pak spadalo doVýchodofranské říše. Kolem přelomu tisíciletí se stalo též součástíSvaté říše římské. Až do roku 1100 byla převládajícím jazykem v oblastirétorománština, ale poté se prosadilaněmčina.

"Beigla", alpské sčítací hůlky, na kterých byly vyznačeny podíly lesů a pastvin. Snímek z Walserského muzeaTriesenbergu

V roce 1200 byla panství na alpské náhorní plošině ovládánaSavojskými,Zähringy,Habsburky aKyburgy. Ostatní oblasti ovládala přímo Svatá říše římská, pro niž byla důležitá především kontrola nad horskými průsmyky. Když v roce 1264 vymřela dynastie Kyburgů, rozšířili Habsburkové pod vedenímRudolfa I. (císař Svaté říše římské od roku 1273) své území o východní alpskou náhorní plošinu, která zahrnovala i území Lichtenštejnska. V roce 1300 se v zemi usadilo etnikumWalserů.[11] Jejich dialekt, tzv. alamanská němčina, se uchoval v některých horských oblastech. V roce 1396 se oblast Vaduzu, tedy jih dnešního knížectví, stala majetkem římského císaře. Jednotlivá hrabství spravovaly různé rody (hrabata z Monfortu,svobodní páni z Brandis,páni z Hohenemsu). Oblast byla opakovaně dějištěm válek a rabování, například běhemstaré curyšské války (1444-1446) nebošvábské války (1499-1500).

V roce 1699 do dějin země prvně zasáhl rod, který mu dal jeho dnešní jméno –Lichtenštejnové. Ti mají kořeny v Rakousku, svůj název odvozují od hraduLichtenštejnaDolních Rakousích, na okrajiVídeňského lesa, poprvé písemně zmíněného roku1136.

Jan Adam I. z Lichtenštejna

Lichtenštejnové posléze získali rozsáhlé pozemky zejména na Moravě, v Dolním Rakousku, ve Slezsku a ve Štýrsku, ale většinu z nich měli propůjčené od feudálních pánů, povětšinou Habsburků. Nemohli proto zasedat vŘíšském sněmu Svaté říše římské a jejich vliv na říšskou politiku byl navzdory jejich bohatství malý. Hledali proto dlouho nějaká byť drobná panství, která by jim tuto politickou výhodu poskytla. V roce 1699 se konečně naskytla příležitost aJan Adam I. z Lichtenštejna koupil od pánů z Hohenemsupanství Schellenberg (dnes „Dolní země“,Unterland) a v roce 1712 ihrabství Vaduz (dnes „Horní země“,Oberland). 23. ledna 1719 císař Svaté říše římskéKarel VI. prohlásil obě hrabství za sloučená a povýšil nově vytvořené území naknížectví pod názvem Lichtenštejnsko, které se ihned stalo jedním z plnoprávných států Svaté říše římské. Tuto událost Lichtenštejnci považují za vznik svého dnešního státu.

Vaduz v 1. polovině 19. století

Od rozpadu středověkéSvaté říše římské národa německého roku1806 suverénní stát v Rýnském spolku, od roku1815 nezávislý stát v rámciNěmeckého spolku. Processjednocení Německa v 19. století se Lichtenštejnska nedotkl, neboť s jeho územím nehraničí. Kulturně, hospodářsky i politicky se Lichtenštejnsko orientovalo na sousední Rakouské císařství, a to až do jeho zániku koncemprvní světové války. Vytvoření celní unie s Rakouskem v roce 1852 přineslo první významnější hospodářský rozmach v dosud značně chudé zemi. Přesto ještě v roce 1868 byla kvůli úsporám zrušena armáda.

Při prodejiAljašky v roce 1867 ruský car údajně nejprve učinil nabídku lichtenštejnskému knížeti. Ten ji však odmítl, proto se car obrátil naUSA.[12]

Ekonomická devastace způsobená první světovou válkou (v níž Lichtenštejnsko zůstalo neutrální) donutila knížectví se odpoutat od rozpadlého a zchudlého Rakouska a přeorientovat se na stabilníŠvýcarsko. Roku 1923 vznikla se Švýcarskem celní unie a o rok později Lichtenštejnsko začalo užívatšvýcarský frank jako měnu. Hranici mezi Rakouskem a Lichtenštejnskem hlídá od té doby až do dnešních časů švýcarská pohraniční stráž.

Elsa Gutmannová

I po roce1918 Lichtenštejnové žili především veVídni a na svých moravských panstvích. V roce 1929 nastoupil na trůn 75letý princFrantišek I. z Lichtenštejna. Jeho sňatek s vídeňskouŽidovkouElsou von Gutmannovou (její otec byl židovský obchodník z Moravy) vzbudil nevoli v pronacistickém křídle hlavní politické síly v zemi, Vlastenecké unie, ale knížecí pár vše ustál, mj. i díky tomu, že František I. a Elsa byli prvním lichtenštejnským panovnickým párem, který vyhledával aktivní kontakt s lichtenštejnskými obyvateli a zemi pravidelně navštěvovali. Elsa se stala navíc symbolem charity, její nadaceFranz und Elsa-Stiftung funguje dodnes.

Hrad Vaduz, od roku 1938 sídlo knížete

Anšlus Rakouska přiměl knížeteFrantiška Josefa II., aby se stal prvním lichtenštejnským panovníkem, který bude sídlit v Lichtenštejnsku. Od té doby je tato tradice udržována, knížecí rodina sídlí nahradě ve Vaduzu. Běhemdruhé světové války zůstalo Lichtenštejnsko oficiálně neutrální a hledalo pomoc zejména v sousedním, stejně tak neutrálním, Švýcarsku. Vazby na Německo byly nicméně evidentní rovněž. V roce 2005 vyšlo například najevo, že židovští vězni z nacistického koncentračního tábora Strasshof pracovali na pozemcích v Rakousku, které vlastnil lichtenštejnský knížecí dům.[13] Po konci válkyČeskoslovensko aPolsko vyvlastnily veškerý majetek lichtenštejnské dynastie, který označily za německý (viz kapitola Spor o majetek Lichtenštejnů na území Česka). Diplomatické vztahy mezi Českem a Lichtenštejnskem byly kvůli tomuto sporu navázány až roku 2009.[14]

Po skončení druhé světové války bylo Lichtenštejnsko v zoufalé finanční situaci. Lichtenštejnská dynastie se uchýlila i k prodeji rodinných uměleckých pokladů, včetně portrétuGinevra de' Benci odLeonarda da Vinciho, který v roce 1967 koupilaNárodní galerie ve Washingtonu za pět milionůamerických dolarů.[15] Na konci 70. let Lichtenštejnsko vsadilo na strategiidaňového ráje a razantně snížilodaň z příjmů právnických osob.[16] To vyvolalo nevoli řady evropských států, ale z Lichtenštejnska to učinilo jednu z nejbohatších zemí na světě.[17] Dalším z významných zdrojů státních příjmů se stalhazard, díky čemuž si země vysloužila též přízvisko "Las Vegas v Alpách". V roce 2023 občané v referendu odmítli hazardní hry v zemi zakázat (73 % hlasů), proti se postavily i vládní špičky s tím, že hazard je hlavním zdrojem státní kasy.[18] Po zpřísnění regulace hazardu v roce 2025 však popularita místních kasin začala upadat a většina jich ještě téhož roku zanikla.[19]

Volební právo žen však bylo zavedeno až v roce 1984. V roce 1992, po schválení referendem, Lichtenštejnsko vstoupilo doEvropského hospodářského prostoru.

Liechtensteinische Landesbank byla v epicentru německé daňové aféry

Lichtenštejnský kníže je nejmocnějším evropským monarchou (nepočítajepapeže), zejména díky možnosti vetovat zákony, což je pravomoc, kterou získal vústavním referendu roku 2003 - poté, co pohrozil, že bez posílení svých pravomocí rezignuje a celá panovnická rodina odejde do Rakouska.[20] Později pak, vreferendu roku 2012 občané odmítli toto právo knížeti vzít.[21][22] Výjimečným je rovněž jeho osobní bohatství, v září 2019 byl lichtenštejnský kníže šestým nejbohatším monarchou na světě s odhadovaným majetkem 3,5 miliardy amerických dolarů.[23]

V roce 2008 vypukla v Německu aféra s odhalením mnoha daňových úniků. Ukázalo se, že řada z nich probíhala právě přes Lichtenštensko. Některé kroky Německa snažícího se o odhalení systému podvodů vedly nakonec k velké diplomatické roztržce mezi oběma státy.[24][25] Roku 2011 Lichtenštenjci v referendu odmítli povolitpotraty.[26]

Státní symboly

[editovat |editovat zdroj]

Vlajka

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Lichtenštejnská vlajka.

Lichtenštejnská vlajka je tvořena listem o poměru stran 3:5 se dvěma vodorovnými pruhy, modrým a červeným. V horním rohu je umístěná žlutá knížecí koruna.

Znak

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Lichtenštejnska.

Lichtenštejnský státní znak je znakem panovnického domu. Jeho užívání je vyhrazeno pro členy knížecího domu a státních orgánů, soukromé osoby mohou užívat státní znak, je-li to ve státním zájmu. Štít znaku je složen ze znaků různých oblastí Evropy, ve kterých knížecí rod v historii figuroval.

Hymna

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Lichtenštejnská hymna.

Lichtenštejnská hymna je píseňOben am jungen Rhein (českyNad mladýmRýnem). Její melodie je shodná sbritskou státní hymnouGod Save the King. Text vytvořil Jakob Josef Jauch.

Geografie

[editovat |editovat zdroj]
Horní země“ a „Dolní země“ s 11 obcemi
Satelitní pohled

Lichtenštejnsko se nachází v údolí horníhoRýna v Alpách. Celá západní hranice Lichtenštejnska je tvořena Rýnem. Od severu k jihu měří země 24 km. Rozlohu 160 km² tvoří lesy ze 41 %, louky, pole a pastviny ze 34 %, neproduktivní plochy z 15 % a zastavěné plochy z 10 %. Nejvyšším bodem země jeGrauspitz (2599 m n. m.), nejnižší bod jeRuggeler Ried (430 m n. m.).

Lichtenštejnsko je jedním z dvojnásobně vnitrozemských států, tzn. vnitrozemský stát zcela obklopený jinými vnitrozemskými státy. Díky své rozloze ješestým nejmenším nezávislým státem světa.

Lichtenštejnské knížectví sedělí na 11 obcí, které jsou většinou tvořeny pouze samotným městem nebo vesnicí. Do Dolní země (Unterland) patříEschen,Gamprin,Mauren,Ruggell aSchellenberg, do Horní země (Oberland) pak patříBalzers,Planken,Schaan,Triesen,Triesenberg aVaduz.

Podnebí

[editovat |editovat zdroj]

Navzdory tomu, že Lichtenštejnsko leží v Alpách, převažující jižní vítr zajišťuje relativně mírné podnebí. V zimě jsou horské svahy ideální pro zimní sporty. Průměrná roční teplota je 10,2 °C; nejteplejší měsíce jsou červen, červenec a srpen. Průměrný úhrn ročních srážek je 900–1 500 mm.

Politika a mezinárodní vztahy

[editovat |editovat zdroj]
Sídlo vlády

Lichtenštejnsko je konstituční monarchie, jeho státní zřízení jeknížectvídědičnákonstituční monarchie, jejíž hlavou je úřadující kníže. Kníže zastupuje stát v mezinárodních záležitostech, ačkoli za většinu politických záležitostí zodpovídá Švýcarsko. Kníže má pravomoc vetovat zákony, navrhovat nové právní předpisy a také rozpustit parlament. S výjimkou reprezentace státu nesmí kníže čerpat finance ze státní pokladny a není mu vyplácen žádný státní příjem. Má zisky ze soukromého majetku knížecí rodiny.

Současnou hlavou státu je od roku1989Hans Adam II. kníže z Lichtenštejna. V roce2003 proběhlo v zemireferendum spojené se změnou ústavy, v němž se většina obyvatel vyjádřila pro posílení pravomocí panovníka a současně práv občanů, jimž dává možnost v referendu přímo změnit státní zřízení. Zároveň také vzniklo silné hnutí za demokratická práva občanů.

Nová budovaLandtagu -lichtenštejnského parlamentu (tzv.Hohes Haus), otevřená v únoru 2008

Parlament (Landtag) má 25 poslanců, volených ve dvou okrscích. Oblast Horní země (Oberland) je shodná s historickým územímVaduz a má ve sněmovně patnáct křesel, Dolní země (Unterland) je totožná s panstvímSchellenberg a má deset mandátů. Volby probíhají každé čtyři roky a mohou se jich účastnit všichni občané starší dvaceti let. Parlament je zákonodárným orgánem a dohlíží na činnost vlády.

Vláda je tvořena premiérem, jeho zástupcem a třemi vládními rady (ministry).

Od zánikuRakouska-Uherska je Lichtenštejnsko úzce spojeno se sousedním Švýcarskem. Stejně jako ono udržuje nízkédaně,neutralitu abankovní tajemství. Švýcarsko také zastupuje zájmy Lichtenštejnska v zahraničí, mimo Bern, Berlín, Brusel, Štrasburk, Vídeň, Washington, Ženevu a OSN v New Yorku, kde má Lichtenštejnsko vlastní zastoupení.

Od 1. ledna 1991 je Lichtenštejnsko členemEvropského sdružení volného obchodu (ESVO – EFTA); do té doby tam jeho zájmy zastupovalo Švýcarsko. Od 19. prosince 2011 je Lichtenštejnsko součástíSchengenského prostoru; není však členemEvropské unie.

Spor o majetek Lichtenštejnů na českém území

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Konfiskace majetku lichtenštejnských občanů.
Zámek Valtice, jeden z předmětů sporu mezi Českem a Lichtenštejny

Specifické jsouvztahy mezi Československem (později Českou republikou) a Lichtenštejnskem, které byly negativně ovlivněnykonfiskací veškerého majetku rodu Lichtenštejnů na území českého státu podruhé světové válce. Tento majetek bez náhrady vyvlastnil československý stát na základě tzv.Benešových dekretů s odůvodněním, žeLichtenštejnové byli německé národnosti. Proti tomu se Lichtenštejnové ohradili, neboť nebyli německé národnosti, nýbrž měli lichtenštejnské občanství. Navíc nebyla prokázána jejich spolupráce s nacisty a také tehdejšíkněžna Elsa byla židovského původu. Restituce po roce 1989 se však na majetek Lichtenštejnů na českém území nevztahovaly, neboť ten byl zabaven ještě před rokem 1948.

Kvůli neuznaným majetkovým nárokům LichtenštejnůČeská republika a Lichtenštejnsko v roce 1993 vzájemně neuznaly svoji nezávislost a neměly spolu diplomatické styky (tyto byly přerušeny již předtím).[27] Dne13. července2009 však premiérJan Fischer a ministr zahraničíJan Kohout oznámili, že k vzájemnému uznání a navázání diplomatických vztahů v dohledné době dojde.[28] To se skutečně stalo8. září2009, kdy si představitelé ČR a Lichtenštejnska vyměnili odpovídajícídiplomatické nóty a podepsali dohodu o spolupráci.[29] V roce 2020 podalo Lichtenštejnsko na Českou republiku mezinárodní stížnost uEvropského soudu pro lidská práva. V roce 2021 zřídilo Lichtenštejnsko v Česku honorární konzulát.[30] Rod Lichtenštejnů se o majetek v českých zemích soudí dál, v roce 2022 například prohrál soud ozámky v Lednici ave Valticích.[31][32][33] Další soudy prohrál i v letech 2023 a 2024.[34][35]

Demografie

[editovat |editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Lichtenštejnska.

Lichtenštejnsko je poVatikánu,San Marinu aMonackém knížectví čtvrtý nejmenší nezávislý stát Evropy. Většina obyvatel hovoříalamanským dialektem. 1/3 obyvatelstva tvoří občané jiné národnosti, a to především ze Švýcarska, Rakouska, Německa a Itálie. Počet obyvatel dvou největších měst je 34 905 (31. 12. 2005), z toho Oberland/Vaduz 22 845 obyvatel, Unterland/Schellenberg 12 060 obyvatel. Podíl cizinců na obyvatelstvu je 34 % (11 917 obyvatel) z toho 3 617 Švýcarů, 2 045Rakušanů, 1 208Italů a 1 178Němců (tj. celkem 8 048 obyvatel) .

Náboženství

[editovat |editovat zdroj]
Katedrála sv. Florina ve Vaduzu

Přibližně 76 % obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi (2014 : 27 280 z 35 890 obyv.), která pro celé knížectví tvoříarcidiecézi vaduzskoukatedrálou svatého Florina v hlavním městě. Dalších 8,5 % jsou protestanti, 1,1% jsou pravoslavní a pouze 5,4 % je bez vyznání.

Počet obyvatel hlásících se k islámu se od roku 1990 zdvojnásobil a v roce 2010 činil 5,4 % populace (hlavně Turci).

Jazyk

[editovat |editovat zdroj]

Úředním jazykem je hlavně němčina. Většina obyvatel však mluví alamanským dialektem, který se od standardní němčiny liší. Velice blízko má k dialektům, kterými se hovoří v sousedním Švýcarsku a Rakousku.

Ekonomika

[editovat |editovat zdroj]
Kancelářská budova ve Vaduzu

Hrubý národní produkt Lichtenštejnska činí 4,1 miliardyCHF, tj. 158 000 CHF na obyvatele, což zemi staví napřední místo ve světě. Inflace se pohybuje okolo 1 % ročně, nezaměstnanost činí 2,4 %. NaHNP se podílí průmysl a výroba zboží (42 %), služby (27 %), finančnictví (24 %) a zemědělství (7 %). Celkem zaměstnává lichtenštejnské hospodářství 30 170 osob, z toho 20 035 cizinců, kteří za prací do Lichtenštejnska dojíždějí především z Rakouska a Švýcarska. Z celkového počtu zaměstnaných pracuje v průmyslu a výrobě zboží 44 %, ve službách 39 %, ve finančnictví 1 % a v zemědělství, 1 % tvoří zaměstnaní.

Při srovnání se Švýcarskem, Rakouskem a Německem má Lichtenštejnsko velmi silný sektor průmyslu a výroby zboží, kde podíl zaměstnanců i podíl sektoru naHNP je téměř dvojnásobný oproti jeho sousedům.

Sídlo firmyHilti vSchaanu

V průmyslu a výrobě je činných 597 firem, z nichž většina jsou závody s méně než 50 zaměstnanci, a výroba je silně diverzifikována. Nejdůležitější oblasti jsou strojírenská výroba – přesné stroje, stroje, nástroje, vybavení (Hilti), automobilové komponenty (ThyssenKrupp Presta), dentistické vybavení a potřeby (Ivoclar Vivadent), zpracování potravin (Hilcona Schaan), elektronika (Unaxis Balzers). Lichtenštejnské hospodářství je orientováno na export, který směřuje do EU (44 %), Švýcarska (12 %), USA a Kanady (18 %), Asie (24 %) a ostatních zemí (2 %).

Železniční dopravu v zemi zajišťujíRakouské spolkové dráhy (Österreichische Bundesbahnen).

Saldo bilance zahraničního obchodu Lichtenštejnska je silně aktivní. Roční investice do hospodářství přesahují 100 miliónů CHF.

Často zmiňované finančnictví vytváří čtvrtinu HNP a je tvořeno bankovními domy zaměstnávajícími 1 700 zaměstnanců. Banky spravují majetek klientů ve výši 130 miliard CHF. Dále v Lichtenštejnsku pracují 163 investiční společnosti s majetkem cca 21 miliarda CHF a 31 pojišťoven.

Celková spotřeba energie je 1 360 GWh za rok, z toho z vlastních zdrojů je pokryto 6 % a 94 % energetických zdrojů Lichtenštejnsko dováží. Rozdělení spotřeby energie dle zdrojů: zemní plyn 29 %, elektřina 26 %, topné oleje 20 %, benzín 16 %, nafta 6 %. Motorových vozidel je v Lichtenštejnsku celkem 31 710, z toho osobních automobilů 24 293, tj. 696 na 1 000 obyvatel.

Lichtenštejnské poštovní známky jsou mezi sběrateli pojem

Zvláštní roli v lichtenštejnské ekonomice hraje výrobapoštovních známek. Dnes tvoří již jen půl procenta příjmů státního rozpočtu, ale ještě v roce 1983 to bylo 12 procent a v minulosti to bylo až 40 procent.[36]

Státní rozpočet

[editovat |editovat zdroj]

Státní rozpočet Lichtenštejnska hospodaří s přebytkem.

  • příjmy: daně a odvody 74 %,výnos z majetku státu 20 %, poplatky 5 %, ostatní 1 %.
  • výdaje: správa financí a daní 35 %, sociální 25 %, školství 18 %, veřejná správa 11 %, bezpečnost 7 %, ostatní 4 %.

Nižší správní celky (obce) hospodaří s přebytkem.

  • příjmy: daně 60 %, fin. vyrovnání 24 %, poplatky 7 %, výnos z majetku 5 %, ostatní 4 %.
  • výdaje: personální 34 %, věcné 28 %, obecní 28 %, ostatní 10 %.

Zajímavost: Jako jedna z mála zemí světa má Lichtenštejnsko nulovýstátní dluh.

Kultura a sport

[editovat |editovat zdroj]

Z bohatství Lichtenštejnska je podporován pestrý kulturní a sportovní život.

Patrně nejslavnějším umělcem narozeným v Lichtenštejnsku je romantický hudební skladatelJosef Gabriel Rheinberger.[37]

Kunstmuseum

Z Lichtenštejnska pocházejí regionálně známé rockové a populární skupiny. Mnohé spolky pěstující lokální kulturu. Ve Vaduzu je Zemské muzeum (Landesmuseum, nové otevřeno 2003), Muzeum umění(Kunstmuseum), Muzeum lyžařství(Skimuseum), Poštovní muzeum(Postmuseum).[38] Dále mnohá moderní místní muzea. V Schaanu Divadlo na Kostelním náměstí(Theater am Kirchplatz). Ve Vaduzu nové divadlo Zámecký sklípek (Schlösslekeller, od roku 2003). Sochařství, malířství, moderní umění.Grafika, užité umění, design.

Tina Weiratherová

Fotbalové kluby a národní mužstvo jsou částí Švýcarského fotbalového svazuSFV a jeho ligy, až na vlastní každoroční účast naUEFA Cupu, kam se většinou kvalifikujeFC Vaduz. Národní mužstvo se pilně účastní kvalifikace světového a evropského mistrovství.

V 70.–80. letech 20. století bylo Lichtenštejnsko velmocí vesjezdovém lyžování. Mezi slavné sjezdařské osobnosti Lichtenštejnska patří sourozenciAndreas Wenzel aHanni Wenzelová, která získala ve sjezdovém lyžování dvě zlaté olympijské medaile.[39] Medaile z OH mají i sjezdařiWilli Frommelt,Paul Frommelt aUrsula Konzett a nahrách Pchjongčchangu roku 2018 sbírku rozšířila, po třicetiletém medailovém půstu, sjezdařkaTina Weiratherová.[40] Celkem Lichtenštejnsko získalo deset olympijských medailí (všechny ve sjezdovém lyžování), což je nejvyšší počet na hlavu na světě.[41] Lichtenštejnsko se též pravidelně účastní Letních olympijských her. V roce 1980 však jako většina západních zemí bojkotovaloLOH v Moskvě (kvůli sovětské invazi v prosinci 1979 do Afghánistánu). Na zahajovacím ceremoniálu LOH 2012 v Londýně byla vlajkonoškou profesionální tenistkaStephanie Vogtová (nar. 1990 ve Vaduzu, žije v Balzersu).

Do závodůFormule 1 v 70. letech nahlédlRikky von Opel.[42]

Doprava

[editovat |editovat zdroj]
Nádraží Schaan-Vaduz

V Lichtenštejnsku je asi 250 km zpevněných silnic, 90 km značených cyklostezek a 9,5 kmželeznic.

Železnice spojujeRakousko aŠvýcarsko přes Lichtenštejnsko, je spravovánaRakouskými spolkovými drahami jako součást trasy meziFeldkirchem v Rakousku a Buchsem ve Švýcarsku.

V Lichtenštejnsku jsou čtyři železniční zastávky:Schaan-Vaduz,Forst Hilti,Nendeln aSchaanwald, obsluhované osobními vlaky mezi Feldkirchem a Buchsem Rakouskými spolkovými železnicemi. I když po trase jezdí také vlakyEuroCity a další dálkové mezinárodní vlaky, nezastavují v Lichtenštejnsku.

Lichtenštejnsko je jednou z mála zemí bez letiště. Nejbližší velké letiště jeletiště vCurychu ve Švýcarsku (130 km po silnici). Nejbližší malé letiště je letištěSt. Gallen (50 km). Letiště Friedrichshafen také poskytuje přístup do Lichtenštejnska, protože je vzdálené 85 km. Heliport Balzers je k dispozici pro charterové lety vrtulníkem.

Pamětihodnosti

[editovat |editovat zdroj]

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Poznámky

[editovat |editovat zdroj]
  1. Ve skutečnosti není Vaduz hlavnímměstem, ale hlavní obcí, protože nemá městská práva.

Reference

[editovat |editovat zdroj]

V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůLiechtenstein na anglické Wikipedii aLiechtenstein na německé Wikipedii.

  1. Ein Wahlspruch existiert de jure nicht, allerdings wird das Landesmotto «Für Gott, Fürst und Vaterland» de facto als solcher angesehen und wird z. B. von der lokalen Presse (sieheArchivní kopie naInternet Archive.) oder bei Feierlichkeiten zumStaatsfeiertag verwendet.
  2. Raum, Umwelt und EnergieArchivováno 12. 10. 2011 naWayback Machine. Landesverwaltung Liechtenstein. Retrieved 2 October 2011.
  3. ab Bevölkerungsstand - Liechtensteinische Landesverwaltung Statistikportal.www.statistikportal.li [online]. [cit. 2025-02-21].Dostupné online. 
  4. Human Development Report 2023/2024 [online].United Nations Development Programme, 13 March 2024 [cit. 2024-03-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 March 2024. (anglicky) Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. MARXER, Wilfried; PÁLLINGER, Zoltán Tibor.System contexts and system effects of direct democracy - direct democracy in Liechtenstein and Switzerland compared. Příprava vydání Zoltán Tibor Pállinger, Bruno Kaufmann, Wilfried Marxer, Theo Schiller. Wiesbaden: VS Verlag für SozialwissenschaftenDostupné online.ISBN 978-3-531-15512-8,ISBN 978-3-531-90579-2.doi:10.1007/978-3-531-90579-2_1. S. 12–29. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-531-90579-2_1. 
  6. CIA – The World Factbook – Country Comparison :: GDP – per capita (PPP)Archivováno 24. 4. 2013 naWayback Machine. Cia.gov. Retrieved 24 December 2011.
  7. The World Factbook [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2017-05-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-17. Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  8. OSBORN, Andrew.European prince wins new powers [online]. 17 March 2003 [cit. 2024-03-20].Dostupné online. Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  9. Römische Villen.historisches-lexikon.li [online]. [cit. 2023-04-08].Dostupné online. (německy) 
  10. Magia.historisches-lexikon.li [online]. [cit. 2023-04-08].Dostupné online. (německy) 
  11. KLIEGER, P. Christiaan.The Microstates of Europe: Designer Nations in a Post-Modern World. [s.l.]: Lexington Books 236 s.Dostupné online.ISBN 978-0-7391-7427-2. (anglicky) Google-Books-ID: CrfwGa4aCwYC. 
  12. «Es ist sicher kein Gerücht».Vaterland online [online]. 2018-11-28 [cit. 2023-04-08].Dostupné online. 
  13. Nazi crimes taint Liechtenstein.news.bbc.co.uk. 2005-04-14.Dostupné online [cit. 2021-05-29]. (anglicky) 
  14. Lichtenštejnsko a ČR navázaly diplomatické styky.ČT24 [online]. Česká televize, 8. 9. 2009 [cit. 2021-05-29].Dostupné online. 
  15. "New Girl in Town": Washington Gets a Leonardo.Boundary Stones: WETA's Washington DC History Blog [online]. [cit. 2021-05-29].Dostupné online. (anglicky) 
  16. GLOS, George E. The Analysis of a Tax Haven: The Liechtenstein Anstalt.The International Lawyer. 1984, roč. 18, čís. 4, s. 929–955.Dostupné online [cit. 2023-04-04].ISSN0020-7810. 
  17. MERKI, Christoph Maria. Wirtschaftswunder Liechtenstein.digilib.phil.muni.cz. 2020.Dostupné online [cit. 2023-04-08]. [nedostupný zdroj]
  18. ŠUMNÝ, Jiří. „Las Vegas v Alpách“ pokračuje. Odpůrci v referendu neuspěli.Seznamzpravy.cz [online]. Seznam.cz, 2023-01-29 [cit. 2023-04-04].Dostupné online. 
  19. Alpské Las Vegas skomírá, většina kasin skončila - Seznam Zprávy.www.seznamzpravy.cz [online]. 2025-09-01 [cit. 2025-09-01].Dostupné online. 
  20. Liechtenstein prince wins powers.BBC. 2003-03-16.Dostupné online [cit. 2023-04-04]. (anglicky) 
  21. Lichtenštejnci v referendu odmítli zrušení práva veta knížete.Lidovky.cz [online]. 2012-07-01 [cit. 2023-04-04].Dostupné online. 
  22. CORBETT, Jack; VEENENDAAL, Wouter; UGYEL, Lhawang. Why monarchy persists in small states: the cases of Tonga, Bhutan and Liechtenstein.Democratization. 2017-06-07, roč. 24, čís. 4, s. 689–706.Dostupné online [cit. 2023-04-08].ISSN1351-0347.doi:10.1080/13510347.2016.1212019. 
  23. DIMITROPOULOU, Alexandra. These Are The World’s Richest Royals, 2019.CEOWorld Magazine [online]. 18. 9. 2019 [cit. 2021-05-29].Dostupné online. 
  24. Lichtenštejnsko odsoudilo německý útok na jeho banky.ČT24 [online]. Česká televize, 2008-02-19 [cit. 2023-04-08].Dostupné online. 
  25. WSJE: Německo vůči Lichtenštejnsku vede "daňový blitzkrieg".www.patria.cz [online]. [cit. 2023-04-08].Dostupné online. 
  26. Lichtenštejnsko odmítlo liberalizovat potraty.ČT24 [online]. Česká televize, 2011-09-18 [cit. 2023-04-04].Dostupné online. 
  27. Politici se bojí uznání Lichtenštejnska. Knížectví žádá majetek na Moravě, idnes.cz, 21. 5. 2009, Adam B. Bartoš
  28. Lichtenštejnsko po 16 letech uzná Českou republiku, novinky.cz
  29. Lichtenštejnsko uznalo nezávislost Česka, spor o majetek nechá historikům
  30. Lichtenštejnsko zřídí v ČR honorární konzulát, povede ho exministr Herman.iDNES.cz [online].MAFRA, 2021-05-05 [cit. 2023-04-04].Dostupné online. 
  31. Soud zamítl žalobu Lichtenštejnů na vydání zámku ve Valticích či Lednici.iDNES.cz [online].MAFRA, 2022-02-11 [cit. 2023-04-04].Dostupné online. 
  32. Lichtenštejnský kníže žaluje Česko u 26 soudů, jde o zámky i lesy.iDNES.cz [online].MAFRA, 2018-12-20 [cit. 2023-04-04].Dostupné online. 
  33. Lichtenštejnové chtějí zpět majetek, který jim vzaly Benešovy dekrety.iDNES.cz [online].MAFRA, 2018-12-06 [cit. 2023-04-04].Dostupné online. 
  34. Lichtenštejnové: další prohra. Ústavní soud smetl stížnost rodu ve věci pozemků u Prahy | Česko.Lidovky.cz [online]. 2024-04-09 [cit. 2024-04-13].Dostupné online. 
  35. Ústavní soud nevyhověl stížnosti Lichtenštejnů ve sporu o majetek na Kolínsku, který nyní vlastní stát.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2023-05-09 [cit. 2024-04-13].Dostupné online. 
  36. Lichtenštejnsko má odběratelů známek víc než obyvatel. Je to investice.iDNES.cz [online].MAFRA, 2016-08-01 [cit. 2023-04-04].Dostupné online. 
  37. Rheinberger, Josef Gabriel.historisches-lexikon.li [online]. [cit. 2023-04-08].Dostupné online. (německy) 
  38. Liechtensteinisches Postmuseum.www.museums.ch [online]. [cit. 2023-04-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-08. 
  39. Weirather-Wenzel, Hanni (Johanna).historisches-lexikon.li [online]. [cit. 2023-04-08].Dostupné online. (německy) 
  40. Sjezdařka Weiratherová ukončila ve 30 letech kariéru.Sport.cz [online]. Seznam.cz, 2020-03-25 [cit. 2023-04-08].Dostupné online. 
  41. Archivovaná kopie.users.skynet.be [online]. [cit. 2017-02-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-13. 
  42. VILČÍK, Radek. Rikky von Opel: Důkaz, že miliony a slavné jméno na úspěch ve formuli 1 nestačí.Aktuálně.cz [online].Economia, 2017-10-14 [cit. 2023-04-08].Dostupné online. 

Literatura

[editovat |editovat zdroj]
  • HORČIČKA, Václav; SUCHÁNEK, Drahomír; ŽUPANIČ, Jan.Dějiny Lichtenštejnska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 234 s.ISBN 978-80-7422-111-8. 
  • VAŘEKA, Marek.Lichtenštejnsko. Praha: Libri, 2010. 192 s.ISBN 978-80-7277-461-6. 

Související články

[editovat |editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Státy a území v Evropě
Suverénní státy
Státy bez plného uznání
Závislá území
Dánsko
Spojené království
Zvláštní oblasti vnitřní suverenity
Finsko
Norsko
Spojené království
  • 1 Oceánské ostrovy v blízkosti Evropy jsou obvykle zařazeny ke kontinentu, i když se nenacházejí na jeho kontinentálním šelfu.
  • 2 Některé země zcela mimo konvenční geografické hranice Evropy jsou běžně spojovány s kontinentem kvůli etnologickým vazbám.
  • 3 Stát leží větší částí v Asii.
EFTA –Evropské sdružení volného obchodu
Monarchie
Afrika
Evropa
Asie
Oceánie
Commonwealth
realms
ČlenovéEvropského hospodářského prostoru (EHP)
Členské státy ESVO
Členské státy EU
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Lichtenštejnsko |Geografie |Evropa
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lichtenštejnsko&oldid=25260013
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp