Simulovaný pohled na Měsíc během jednoho jeho oběhu kolem Země
Librace (zlatinskéholibro –vyvažovat) je vastronomii označení pro velmi pomalou oscilacisatelitu (ať již reálnou či zdánlivou), jak se jeví pozorovateli na hmotnějším mateřském tělese, které satelit obíhá. Většinou se tento termín používá k označení kývavého pohybuMěsíce vůči pozorovateli naZemi.
Přestože je totiž rotace Měsíce kolem Země synchronní nebolivázaná (tj. Měsíc nám stále ukazuje jednu tzv.přivrácenou stranu), librace umožňuje pozorovatelům na Zemi v průběhu jedné měsíční periody spatřit více než jednu polovinu jeho povrchu – přibližně jde o 59 % jeho povrchu.[1] Ovšem pro praktickou využitelnost je tato hodnota nižší, neboť zkreslení v librační zóně je často příliš velké. Pohybuje se lehce nad 50 %.[2]
librace v selenografické šířce – tato složka je relativně malá a její příčinou je mírný sklon rotační osy Měsíce k rovině jeho oběhu kolem Země (činí 6,7°). K Zemi se tak střídavě přiklánějí severní a jižní měsíční pól a z ní tak lze spatřit oblast za severním či jižním okrajem. Jedná se tedy o podobný proces jako střídání ročních období či polární den a noc na naší planetě.
librace v selenografické délce – tento pohyb je u Měsíce dominantní a souvisí sexcentricitou dráhy našeho satelitu kolem Země. Z důvodu zachování celkového momentu hybnosti (vizDruhý Keplerův zákon) z našeho pohledu Měsíc na své dráze zrychluje a zpomaluje svou rotaci kolem Země. Nejrychleji se po své eliptické dráze pohybuje vperigeu, nejpomaleji vapogeu, přičemž otáčení kolem vlastní osy sice není konstantní, ale tyto odchylky jsou relativně zanedbatelné. Díky těmto faktorům lze v určitých bodech jeho dráhy nahlédnout za pravý či levý okrajpřivrácené strany Měsíce.
paralaktická librace – neboli půldenní librace, ta souvisí s rotací Země samotné. Pozorovateli se během jednoho dne – díky otáčení jeho vlastní polohy kolem osy rotace naší planety – naskýtají na Měsíc pohledy z různých úhlů. Největší výchylka je během východu a západu Měsíce na obloze, na rovníku (kde je maximální) činí rozdíl polohy pozorovacích stanovišť více než 12 tisíc km.
fyzická librace – souvisí právě s drobnými odchylkami v jinak rovnoměrné rotaci Měsíce kolem vlastní osy. Dosahuje hodnot jen několika obloukových minut.
Librace se vyskytuje také u jiných satelitůSluneční soustavy – díky tomu také dochází k časově proměnnýmslapovým deformacím, které např. v případěJupiterova měsíceIo jsou dostatečně velké k buzení mohutnévulkanické činnosti na jeho povrchu.
Obrázky, zvuky či videa k tématulibrace na Wikimedia Commons
Encyklopedické hesloLibrace vOttově slovníku naučném ve Wikizdrojích
