Osídlení Libanonu se datuje od doby kolem roku 5000 př. n. l.[6] V letech 3200–539 př. n. l. byl Libanon součástíFénicie, námořní říše, která se rozkládala veStředomoří.[7] V roce 64 př. n. l. se území stalo součástíŘímské říše a pozdějiByzantské říše. Po 7. století se dostala pod vládu různýchchalífátů, včetněRášídského, Umajjovského a Abbásovského chalífátu. V 11. století vzniklykřižácké státy, které připadlyAjjúbovcům aMamlúkům a nakonecOsmanům. Za osmanského sultánaAbdülmecida I. byl v 19. století založen první libanonský protostát, Mutasarrifát Libanonská hora, který byl v obdobíTanzimatu domovemmaronitských křesťanů.
Po rozpadu Osmanské říše poprvní světové válce spadal Libanon podFrancouzský mandát Sýrie a Libanonu, který spravovala Francie a který ustanovilVelký Libanon. Francouzská vláda výrazně oslabila poněmecké invazi do Francie v roce 1940. Do roku 1943 získal Libanon nezávislost naSvobodné Francii a zavedl odlišnou formu konfesionalistické vlády, přičemž hlavním náboženským skupinám ve státě byly přiděleny specifické politické pravomoci. Nový libanonský stát byl po získání nezávislosti relativně stabilní,[8] což však nakonec zhatilo vypuknutílibanonské občanské války (1975–1990). Rozsáhlé části země byly okupovány Sýrií v letech 1976–2005 a Izraelem v letech 1985–2000. Od konce konfliktů probíhalo rozsáhlé úsilí o oživení ekonomiky a obnovu národní infrastruktury.[9]
Libanon jako název správní jednotky (na rozdíl od pohoří), který byl zaveden s osmanskými reformami v roce 1861 jakoLibanonský mutasarrifát (arabsky: متصرفية جبل لبنان; turecky:Cebel-i Lübnan Mutasarrıflığı), pokračoval v názvuVelký Libanon (arabsky: دولة لبنان الكبيرDawlat Lubnān al-Kabīr; francouzsky:État du Grand Liban) v roce 1920 (arabsky: الجمهورية اللبنانيةal-Jumhūrīyah al-Lubnāyah) v roce 1920 a nakonec v roce 1943 po získání nezávislosti pod názvemLibanonská republika (arabsky: الجمهورية اللبنانيةal-Jumhūrīyah al-Lubnāyah).
Po dobytí Levanty muslimy v 7. století bylo součástíRašidunské,Umajjovské,Abbásovské,Fátimovské aSeldžucké říše.Křižácký státTripolské hrabství, založenýRaymondem IV. z Toulouse v roce 1102, zahrnoval většinu dnešního Libanonu, v roce 1289 připadlmamlúckému sultanátu a nakonec v roce 1516Osmanské říši.[21] Po rozpadu Osmanské říše seVelký Libanon dostal v roce 1920 pod francouzský mandát,[22] v roce 1943 získal nezávislost pod vedením prezidenta Bechara El Khouryho. Historie Libanonu od získání nezávislosti se vyznačovala střídáním období relativní politické stability a prosperity založených na postavení Bejrútu jako regionálního finančního a obchodního centra, střídaných politickými nepokoji a ozbrojenými konflikty (arabsko-izraelská válka v roce 1948,libanonská občanská válka v letech 1975–1990, cedrová revoluce v roce 2005,libanonská válka v roce 2006, libanonský konflikt v roce 2007, libanonské protesty v letech 2006–2008, konflikt v Libanonu v roce 2008, přelitísyrské občanské války v roce 2011 a libanonské protesty v letech 2019–2020).[23]
Předpokládá se, žeByblos byl poprvé osídlen mezi lety 8800 a 7000 př. n. l.[24] a nepřetržitě osídlen od roku 5000 př. n. l,[25] patří mezi nejstarší nepřetržitě obydlená města na světě.[26][27]Je zapsán naseznamu světového dědictví .[28]
Libanon se nachází ve významné oblastiLevanty, kde se v minulosti nacházela řada státních útvarů a rozličných civilizací. První důkazy osídlení území dnešního Libanonu pochází již z doby před více než sedmi tisíci lety.[29] Jednalo se o domovinuFéničanů (územíFénicie), jejichž civilizace území dominovala téměř tři tisíce let (3200–539 př. n. l.). V roce 64 př. n. l. se území stalo součástíŘímské říše a po vzniku křesťanství bylo jedním z prvních míst, kam se toto náboženství rozšířilo. V oblastipohoří Libanon vzniklamaronitská katolická církev, přičemž maronité si své náboženství a identitu udrželi i poté, co se území stalo součástíRášidského chalífátu. Následně však v oblasti vznikla nábožensko-etnická skupinaDrúzů, která se vedle maronitských křesťanů stala na několik století jednou ze dvou dominantních demografických skupin v oblasti. Po křížových výpravách bylo území rozděleno meziJeruzalémské království aTripolské hrabství, Maronité se následně stali součástíkatolické církve.
Pád Tripoli pod nájezdem egyptských mamlúků a zničení křižáckého státu, 1289
Libanon byl od roku 1516 do roku 1918 součástíOsmanské říše. Roku 1861 Libanon získalautonomii. Běhemprvní světové války došlo v roce 1915 k nastolení vojenské diktatury v zemi, a to pod vedenímDžamala Paši. Spolu s porážkou centrálních mocností došlo také k rozpadu Osmanské říše.
Spojené království aFrancie podepsaly tajnouSykesovu–Picotovu dohodu, kterou si rozdělily arabské provincie Osmanské říše.[30] Libanon spolu seSýrií se měly stát sférou vlivu Francie. Na konci první světové války v říjnu roku1918, po porážce tureckých vojsk, obsadilo Spojené království Libanon. Poté Libanon opustilo, přišla Francie a Libanon okupovala (Francie se přitom odvolávala na uzavřenou Sykesovu–Picotovu dohodu).
Spojené království, Francie a USA navrhly mandátní formu uspořádání země – tentomandát měl zemi připravit na získání nezávislosti. Roku 1920 tak byl Libanon prohlášen mandátním územímSpolečnosti národů. Správa země byla svěřena Francii. Roku 1920 došlo k vyhlášení Velkého Libanonu podfrancouzským mandátem.
Roku 1925 byl Libanon oddělen odSýrie. V následujícím roce pak došlo k vyhlášení libanonské ústavy (došlo např. k přejmenování Velkého Libanonu na Libanonskou republiku, Libanon byl definován jako stát nezávislý, jednotný apod.). I přesto však nadále zůstával francouzským mandátním územím.
Běhemdruhé světové války byl Libanon pod dozoremvichistické kolaborantské vlády, avšak již roku 1941 do Libanonu přišly jednotky Spojeného království aSvobodné Francie. Roku 1943 byl oficiálně zrušen francouzský mandát a formálně byla uznána nezávislost země. Jednotky Francie však byly zcela staženy až roku 1946, to znamená po konci druhé světové války.
V roce 1943 došlo v zemi k důležité dohodě mezi jejími hlavními představiteli, tzv. Národnímu paktu. Šlo o dohodu nepsanou, jejíž součástí bylo rozdělení moci v zemi mezi hlavní náboženské skupiny – prezidentem se tak stalmaronita, premiéremsunnita a předsedou parlamentušíita.
Jako jediná arabská země podepsal Libanon v roce 1957Eisenhowerovu doktrínu (program ekonomické a vojenské pomoci zemím Blízkého východu, které byly ohroženy šířenímkomunismu a panarabským hnutím).[31] Roku 1958 došlo ke spojení sousedníSýrie s Egyptem. Vznikla takSjednocená arabská republika. Byla výsledkem panarabské vlny, která se tou dobou šířila mezi arabskými zeměmi. Libanonští křesťané se přirozeně obávali možnosti sloučení Libanonu se Sýrii v rámci této Sjednocené arabské republiky. Toto totiž požadovali především libanonští muslimové. Vzhledem k této situaci se maronitský prezident Šamún obrátil s prosbou o pomoc na USA. Ty vyslaly do oblasti své jednotky. Po uklidnění situace byl zvolen nový prezident a následně byly staženy jednotky USA.
S postupným příchodemPalestinců (Organizace pro osvobození Palestiny – OOP) do Libanonu (již od roku 1948) došlo mezi nimi a libanonskou armádou ke střetům. OOP také podnikala útoky z libanonského území proti Izraeli. Ten prováděl odvetné akce, při nichž pronikal na libanonské území.
Demarkační linieGreen Line, která dělila východní a západní Bejrút, 1982
Na vzrůstu napětí měli značný podíl palestinští uprchlíci, kteří do země přišli hlavně po vyhlášení státuIzrael aprvním arabsko-izraelském konfliktu v roce 1948, pošestidenní válce v roce 1967 a v roce 1970, kdy se OOP „přestěhovala“ do Libanonu a na jihu začala budovat stát ve státě.
Palestinci se střetávali s místními obyvateli, kteří se cítili utlačováni (nespokojení byli především křesťané), a tak v polovině sedmdesátých let stáli proti sobě křesťanští falangisté a palestinští uprchlíci spolu se sunnitskými muslimy.
Na počátku války stálo několik konfliktů. První atentát byl spáchán 13. dubna 1975, útok byl namířen na autobus převážející členy křesťanské Falangy. Velitel falangy obvinil z tohoto činu Palestince, a jako odvetu falangisté napadli autobus převážející palestinské dělníky do uprchlického tábora.
Na žádost libanonské vlády do země v dubnu 1976 přišly syrské jednotky. Křesťané spolu se syrskou armádou vytlačili palestinské bojovníky na jih země. Příměří ovšem dlouho nevydrželo. Již v roce 1978 vypukly další boje, ale Syřané byli již na straně Palestinců.
OOP ostřelovala z jihu Libanonu sever Izraele, a tak se do války zapojily i izraelské síly a podporovaly křesťanské jednotky plukovníka Haddáda. V březnu 1978 překročila, v rámcioperace Lítání, izraelská vojska hranice Libanonu a obsadila jih Libanonu. Reagovala tak na opětovné ostřelování severu Izraele. Na základě rezolucíRady bezpečnosti OSN se v červnu izraelské jednotky stáhly.
Libanon byl fakticky rozdělen na východní část (ovládanou Sýrií), Tripolis, jižní Libanon a východní Bejrút (v rukou muslimů) a západní Bejrút (v rukou křesťanů podporovaných Izraelci).
Od léta 1981 do léta 1982 byly přítomny mezinárodní jednotky a došlo k relativní stabilizaci. Poté ovšem Palestinci pokračovali v ostřelování Izraele a byla zahájenaoperace Mír pro Galileu, tj. první libanonská válka.[32] Izraelské jednotky překročily na třech místech hranici s Libanonem a obsadily třetinu Libanonu. Pak obklíčili i Bejrút, protože obklíčení ze strany Izraele trvalo, nejvyšší představitel OOPJásir Arafat se rozhodl, že Libanon se svými jednotkami opustí a hlavní stan OOP přestěhuje doTunisu.
Dne 16. září 1982 byl spáchánmasakr v uprchlických táborech Šabra a Šatíla, kde křesťanští falangisté napadliuprchlické tábory v západním Bejrútu. Reagovali tak na atentát spáchaný na velitele FalangyBašíra Džamáíla.[33] Falangisté napadli Palestince na území kontrolovaném Izraelem, aniž by proti tomu izraelští vojáci zasáhli. Celou záležitost v Izraeli prošetřovalaKahanova komise.
Na počátku 80. let 20. století vzniklHizballáh,šíitskáislamistická militantní skupina a politická strana, díky úsilí šíitských duchovních, které finančně podporoval a cvičilÍrán. Hizballáh, který vznikl po válce v roce 1982 a inspiroval seíránskou islámskou revolucí, se aktivně zapojil do bojů proti Izraeli a také do sebevražedných útoků, výbuchů aut a atentátů. Jejich cíle zahrnovaly likvidaci Izraele, boj za šíitské zájmy v libanonské občanské válce, ukončení přítomnosti Západu v Libanonu a vytvoření šíitskéhochomejnistického islámského státu.[34][35][36]
Pokračovala i jednání o příměří a 17. května 1983 Libanon, Izrael a USA podepsaly dohodu o izraelském stažení, které bylo podmíněno odchodem syrských jednotek ze země, což ovšem Sýrie odmítla. Přesto se izraelské jednotky postupně do roku 1985 stáhly. Izrael zasahoval do války jen podporou křesťanských jednotek generálaMichela Aúna, který v roce 1989 zahájil boj za vyhnání syrských jednotek ze země. Po krátkém úspěchu byl Aún obklíčen Syřany a musel uprchnout na francouzské velvyslanectví.
Občanskou válku ukončilaTaífská dohoda.[37] Byl to dokument přijatý libanonskými poslanci v říjnu 1989 na zasedání v saúdskoarabskémTáifu. Byla přijata tzv. Charta národního usmíření – ústavní a správní reforma, jež poněkud omezila privilegované postavení maronitů v zemi, dohoda ovládě národní jednoty a legalizace pobytu syrských jednotek v Libanonu. Taifská dohoda ukončila patnáctiletou občanskou válku v Libanonu.
Část ulice Rue Minet al Hosn, kde byl 14. února 2005 zavražděnRafik Hariri
V roce 1990 začala poválečná obnova země (jih byl přesto nadále okupovánIzraelem, na zbylém území se nacházelo 40 000 syrských vojáků,Sýrie měla zajištěnu politickou nadvládu). V květnu 1992 vedly sociální nepokoje vyvolané tíživou hospodářskou situací k odstoupení vlády a následným parlamentním volbám v srpnu 1992. V nich zvítězila prosyrská většina. Byla ustavena vládaRafíka Harírího, jenž prosazoval ekonomickou obnovu země. S tím rostlo také zadlužování. Po celá devadesátá léta pokračovaly útokyHizballáhu na Izrael z jižní části Libanonu, na něž reagoval Izrael odvetnými útoky.
Místa, která byla mezi 12. a 13. červencem 2006 bombardovaná Izraelem
Až v květnu 2000 ukončil Izrael okupaci jižního Libanonu a naplnil rezoluciRady bezpečnosti OSNč. 425 stažením svých vojsk. Po stažení Izraele převzaly miliceHizballáhu moc v oblastifarem Šibáa.
Od roku 2001 křesťanská komunita s různě dlouhými přestávkami protestovala proti přítomnosti syrských jednotek a proti vměšování Sýrie do vnitřních záležitostí Libanonu. Konečně v červnu 2001 stáhla také Sýrie svá vojska z Bejrútu a okolí a vyhověla požadavkům Libanonců. Syrská vojska a zpravodajské služby začaly opouštět území Libanonu.
14. února 2005 byl proveden atentát na bývalého libanonského premiéraHarírího, který představoval symbol poválečné obnovy Libanonu i jeho ekonomické liberální politiky.[38] Tento akt vyvolal vlnu protisyrských demonstrací, které se už tentokrát neomezovaly pouze na křesťanskou komunitu. Byl to počátek tzv. cedrové revoluce. 26. dubna 2005 bylo dokončeno stahování syrských vojsk z Libanonu.[39] Syrskému stažení předcházel intenzivní tlak jak ze strany mezinárodního společenství, tak od libanonské opozice, která otevřeně obvinilaDamašek z podílu na únorovém atentátu. Sýrie sice popírala, že by s vraždou měla cokoliv společného, většina Libanonců však byla přesvědčena o opaku.
12. července 2006 došlo ke konfliktu na libanonské hranici. Jednalo se o ozbrojenou akci Hizballáhu – raketový útok na městoŠlomi, při níž bylo 8 vojáků zabito a 2 uneseni. Libanon požadoval jejich propuštění a Hizballáh požadoval propuštění svých zajatců v Libanonu. Také OSN vybízela k propuštění a vybízela také vládu Libanonu ke zlepšení kontroly nad jižním územím. Spory se vedly o to, zda byli zajati na izraelském nebo libanonském území.
Izrael zahájil letecké útoky, přestože generální tajemník OSNKofi Annan vybízel ke zdrženlivosti a vyslal sbor 3 vyjednávačů. Útoky přesto pokračovaly. OSN vyzývala k ukončení konfliktu a 16. července přijel doBejrútu hlavní vyjednávačOSN Vijay Nambiar, aby vyjádřil solidaritu a podporu libanonské vládě. Byla zničena infrastruktura a trvala vojenská blokáda Libanonu. Humanitární podmínky se nadále zhoršovaly aOSN nebyla schopná pomáhat. Kofi Annan navrhoval opatření k zastavení krveprolití. 25. července zemřeli 4 příslušníci mírové miseprozatímních jednotek OSN v Libanonu (UNIFIL) při útoku na pozorovatelské mise OSN. Pozice UNIFIL se stávaly terčem útoků z obou stran. 30. července byl proveden nálet na městoKana, při němž přišlo o život přes 50 lidí, převážně dětí. OSN poslala humanitární konvoje, přes 800 tisíc osob bylo vysídleno, 100 tisíc uteklo do Sýrie. OSN prodloužila mandát mise UNIFIL o 1 měsíc do 31. srpna 2006. Útoky pokračovaly i 2 týdny v srpnu. 11. srpna přijalaRB OSNrezoluci č. 1701. 14. srpna došlo k zastavení vojenských útoků a bylo udržováno příměří.Izraelská armáda se stáhla za modrou linii a libanonští vojáci se rozmístili po celém jižním území. V sídle OSN v New Yorku probíhala jednání a jednotky UNIFIL byly rozšířeny ze 2000 příslušníků na cca 15 000.
Když se k zemi po válce dostali k moci soupeřícíoligarchové, rozbujela sekorupce a začaly selhávat veřejné služby, např. často docházelo kvýpadkům elektřiny. Země upadla do ekonomické krize, která eskalovala v březnu 2020 a předejít jí nedokázala ani nová vláda, která se po velkých demonstracích dostala k moci v lednu 2020. Libanon se v té době řadil k nejzadluženějším zemím na světě a zemi hrozil státní bankrot.Pandemie covidu-19, která naplno vypukla v březnu a vedla k omezení mezinárodní dopravy, navíc zbavila stát příjmů zturismu. Téměř polovina obyvatelstva Libanonu žila podhranicí chudoby, třetina byla nezaměstnaných, v souvislosti s krizí vzrostly ceny jídla. Za této situace došlo 4. srpna 2020 v přístavu v centru hlavního městaBejrútu kobrovskému výbuchu, který měl stovky lidských obětí, pobořil množství budov, zničil obilná sila s 85 % zásob libanonského obilí a vyřadil z provozu infrastrukturu přístavu, přes nějž do země putovalo 60 % dovozu. Někteří obyvatelé nacházeli v nedbalému přístupu státního aparátu i příčinu samotného neštěstí.[40] Protivládní protesty, které po explozi následovaly, vedly k pádu tehdejší vlády Hasana Dijába.[41] Následující designovaný premiér Mustafá Hadíd 24. září 2020 na svůj post rezignoval, jelikož se mu ani při šestém pokusu nepodařilo dosáhnout mezistranického konsenzu.[42] Demonstrace pokračovaly i v roce 2021, kdy Libanonci blokovali silnice spálenými pneumatikami na protest proti chudobě a hospodářské krizi.
Dočasný ministr energetiky Raymond Ghajar 11. března 2021 varoval, že Libanonu hrozí na konci března „naprostá tma“, pokud nebudou zajištěny peníze na nákup paliva pro elektrárny.[43] V srpnu 2021 při velkém výbuchu paliva v severním Libanonu zahynulo 28 lidí.[44] V září byl sestaven nový kabinet pod vedením bývalého premiéraNadžíba Mikátího.[45] Dne 9. října 2021 přišla celá země na 24 hodin o elektřinu poté, co kvůli nedostatku měny a pohonných hmot přestaly fungovat dvě hlavní elektrárny.[46] O několik dní později při sektářských násilnostech v Bejrútu zahynulo několik lidí při nejsmrtelnějších střetech v zemi od roku 2008.[47] V lednu 2022 zpravodajský serverBBC News informoval, že krize v Libanonu se dále prohloubila, hodnotalibanonské libry prudce klesla a plánované parlamentní volby měly být odloženy na neurčito.[48] Odložení parlamentních voleb prý prodlouží politickou patovou situaci v zemi.Evropský parlament označil současnou situaci v Libanonu za „katastrofu způsobenou člověkem, kterou zavinila hrstka mužů napříč politickou třídou“.[49]
V květnu 2022 se v Libanonu konaly první volby od bolestivé hospodářské krize, která jej přivedla na pokrajzhroucení. Krize v Libanonu byla tak vážná, že více než 80 % obyvatelstva je nyní podleOrganizace spojených národů považováno za chudé.[50] Ve volbách ztratilo šíitské muslimské hnutíHizballáh (a jeho spojenci) parlamentní většinu. Hizballáh sice nepřišel o žádné křeslo, ale jeho spojenci ano. Spojenec Hizballáhu,Volné vlastenecké hnutí prezidentaMichela Aouna, již po volbách nebyl největší křesťanskou stranou. Tou se v parlamentu se stala konkurenční křesťanská strana Libanonské síly vedená Samirem Geageou. SunnitskéHnutí budoucnosti, vedené bývalým premiéremSaadem Harírím, se voleb nezúčastnilo, čímž vzniklo politické vakuum, které museli zaplnit jiní sunnitští politici.[51][52][53] Libanonská krize se stala tak vážnou, že pobřeží opustilo několik lodí s migranty, kteří zoufale utíkali ze země. Mnohé z útěků se ukázaly jako neúspěšné a smrtelné. V dubnu 2022 zahynulo 6 lidí a asi 50 osob se zachránilo poté, co se uTripolisu potopil přetížený člun.[54] A dne 22. září zahynulo nejméně 94 lidí, když se u syrského pobřeží převrátil člun s migranty z Libanonu.[55] V únoru 2023 libanonská centrální banka v souvislosti s probíhajícífinanční krizí devalvovala libanonskou libru o 90 %.[56] Bylo to poprvé za posledních 25 let, kdy Libanon devalvoval svůj oficiální směnný kurz.[57] Od roku 2023 je Libanon považován zazhroucený stát, který trpí chronickou chudobou, špatným hospodařením a bankovním kolapsem.[58]
Libanonská vlajka je tvořena třemi vodorovnými pruhy: červeným, bílým a červeným o poměru šířek 1:2:1. V bílém pruhu je zelenýcedr, dotýkající se obou červených pruhů a široký 1/3 délky listu. Poměr stran vlajkového listu není vysloveně v ústavě uveden, užívá se 2:3.
Libanonská hymna je píseňKulluna lil-Watan lil-Ula lil-Alam (českyVšichni z nás, pro naši zemi!). Text hymny napsal Rashid Nakhle jako výherce celostátní soutěži o národní hymnu. Hudbu složil Wadih Sabra.
Libanon se nachází v západní Asii mezi 33° a 35° severní šířky a 35° a 37° východní délky. Jeho území se rozkládá na „severozápaděArabské desky“.[68] Rozloha země je 10 452 km², z toho 10 230 km² tvořípevnina a 170 km² vodní plochy. Na západě má Libanon pobřeží a hranici seStředozemním mořem dlouhou 225 kilometrů, na severu a východě má společnou hranici se Sýrií dlouhou 375 kilometrů a na jihu má hranici s Izraelem dlouhou 79 kilometrů.[69] Hranici s Izraelem okupovanýmiGolanskými výšinami Libanon zpochybňuje v malé oblasti zvanéFarmy Šibáa.[70]
Libanon z vesmíru. Sněhovou pokrývku lze vidět na západním pohoříLibanon a východním pohoříAntilibanon
Libanon se dělí na čtyři odlišnéfyziogeografické oblasti: pobřežní nížinu, pohoříLibanon, údolíBikáa a pohoříAntilibanon. Úzká a nesouvislá pobřežní nížina se táhne od syrských hranic na severu, kde se rozšiřuje a tvoří Akkarskou nížinu, až po Ras al-Naqoura na hranicích s Izraelem na jihu. Úrodná pobřežní nížina je tvořena mořskými sedimenty a říčníminaplaveninami, které se střídají s písčitými zátokami a skalnatými plážemi. Libanonské hory se zvedají strmě rovnoběžně s pobřežím Středozemního moře a tvořívápencový apískovcový hřeben, který se táhne po většině délky země.
Šířka pohoří se pohybuje od 10 do 56 km a je protkáno úzkými a hlubokými soutěskami. Pohoří Libanon dosahuje maximální nadmořskou výšku 3088 m na hořeKurnat as-Saudá v severním Libanonu a postupně se svažuje k jihu, než se opět zvedne do výšky 2695 m na hoře Sannine. Údolí Beqaa se rozkládá mezi Libanonskými horami na západě a pohořímAntilibanon na východě; je součástí systémuVelké příkopové propadliny. Údolí je 180 km dlouhé a 10 až 26 km široké, jeho úrodná půda je tvořena naplaveninami. Souběžně s pohořím Libanon se táhne pohoří AntiLibanon, jehož nejvyšší vrchol se nachází na hořeHermon ve výšce 2814 m.[69]
Libanonské hory jsou odvodňovány sezónními potoky a řekami, z nichž nejvýznamnější je 145 km dlouhá řekaLítání, která pramení v údolí Bikáa západně odBaalbeku a ústí do Středozemního moře severně odTyru.[69] V Libanonu pramení 16 řek, z nichž všechny jsou nesplavné; 13 řek pramení v pohoří Libanon a teče strmými soutěskami do Středozemního moře, další tři ústí do údolí Bikáa.[71]
V Libanonu jestředozemní podnebí s horkými léty (vKöppenově klasifikaci podnebíCsa). V pobřežních oblastech jsou zimy obvykle chladné a deštivé, zatímco léta jsou horká a vlhká. Podzim je přechodným obdobím se snížením teploty a malým množstvím srážek, jaro nastává, když zimní deště způsobí oživení vegetace. Ve výše položených oblastech teploty v zimě obvykle klesají pod bod mrazu, přičemž na vrcholcích vyšších hor zůstává až do začátku léta vydatná sněhová pokrývka.[69][72] Na většině území Libanonu spadne v porovnání s jeho vyprahlým okolím ročně poměrně velké množství srážek, pouze v některých oblastech na severovýchodě Libanonu spadne málo srážek, a to kvůlisrážkovému stínu, který vytvářejí vysoké vrcholky západního pohoří.[73]
Ve starověku byl Libanon pokryt rozsáhlými lesycedrů, který je národním symbolem země.[76] Tisícileté odlesňování změnilohydrologii pohoří Libanon a nepříznivě změnilo regionální klima.[77] V roce 2012 pokrývaly lesy 13,4 % rozlohy Libanonu;[78] jsou neustále ohrožovány požáry způsobenými dlouhým suchým letním obdobím.[79]
V důsledku dlouholeté těžby zůstalo v libanonských lesích jen málo starých cedrů, ale funguje aktivní program na zachování a obnovu lesů. Libanonský přístup klade důraz na přirozenou obnovu před výsadbou vytvořením vhodných podmínek proklíčení a růst. Libanonský stát vytvořil několik přírodních rezervací, v nichž se cedry vyskytují, včetně biosférické rezervace Šúf, cedrové rezervace Džaj, rezervace Tannourine, rezervací Ammouaa a Karm Shbat v okrese Akkar aLesa božích cedrů poblížBšarré.[80][81][82] Libanon měl k roku 2019 průměrnou hodnotuindexu integrity lesní krajiny 3,76/10, což jej řadí na 141. místo na světě ze 172 zemí.[83]
V roce 2010 stanovilo ministerstvo životního prostředí desetiletý plán na zvýšení lesnatosti země o 20 %, což odpovídá každoroční výsadbě dvou milionů nových stromů.[84] Plán, který financovalaAgentura Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj a který realizovala Lesní služba USA (USFS) prostřednictvím Libanonské iniciativy pro zalesňování, byl zahájen v roce 2011 výsadbou cedrů, borovic, divokých mandloní, jalovců, jedlí, dubů a dalších sazenic v deseti oblastech Libanonu.[84] V roce 2016 pokrývaly lesy 13,6 % rozlohy Libanonu a k tomu plochy porostlé dřevinami představovaly dalších 11 %.[85] Od roku 2011 bylo v rámci Libanonské iniciativy pro zalesňování po celé zemi vysazeno více než 600 000 stromků, včetně cedrů a dalších původních druhů.[86]
V Libanonu se nacházejí dva suchozemskéekoregiony: Východostředomořské jehličnaté a listnaté lesy a Jihoanatolské horské jehličnaté a listnaté lesy.[87]
Bejrút a pohoří Libanon se potýkají s dlouhodobou odpadovou krizí. Po uzavření skládky Bourj Hammoud v roce 1997 byla v roce 1998 vládou otevřena skládka al-Naameh. Skládka al-Naameh měla pojmout 2 miliony tun odpadu na omezenou dobu, nejdéle na šest let. Mělo jít o dočasné řešení, zatímco vláda by vypracovala dlouhodobý plán. O šestnáct let později byla skládka al-Naameh stále otevřená a její kapacita byla překročena o 13 milionů tun. V červenci 2015 si obyvatelé oblasti, kteří již v minulých letech protestovali, vynutili uzavření skládky. V roce 2017 organizaceHuman Rights Watch zjistila, že libanonská odpadová krize, a zejména otevřené spalování odpadu, představuje zdravotní riziko pro obyvatele a porušuje závazky státu vyplývající z mezinárodního práva.[88]
Libanon je pohoří v Libanonu, jeho průměrná nadmořská výška přesahuje 2500 m
V září 2018 přijal libanonský parlament zákon, který zakázal otevřené skládky a spalování odpadu. Navzdory sankcím stanoveným v případě porušení se v řadě libanonských obcí spaluje odpad v otevřených ohništích, čímž jsou ohrožovaly životy lidí. V říjnu 2018 byli výzkumníci Human Rights Watch svědky otevřeného pálení skládek v al-Kantara a Kabrika.[89] V polovině října 2019 vypukla série asi 100 lesních požárů, které se podle libanonské civilní obrany rozšířily na velké plochy libanonských lesů. Libanonský premiérSaad Harírí potvrdil kontakt s řadou zemí, aby vyslaly pomoc prostřednictvím vrtulníků a hasicích letadel,[90] na hašení požárů se podílely Kypr, Jordánsko, Turecko a Řecko. Pokračující ekonomická krize v Libanonu urychlila nedostatek elektřiny, což vyvolalo zvýšenou závislost na naftových generátorech a následně přispělo ke zhoršení životního prostředí a vedlo ke zdravotním rizikům. Nedostatek energie vedl ke zvýšené kontaminaci vodních zdrojů. Ohrožená infrastruktura, vyznačující se pronikánímodpadních vod do pitné vody, vyvolala značné zdravotní problémy, včetně nárůstu případůžloutenky typu A. Zdravotnictví, které se potýká s nedostatkem pracovních sil v důsledku emigrace, bojuje s rostoucí krizíveřejného zdraví.[91]
Libanon jeparlamentní demokracií, která zohledňuje konfesionalismus.[92] Národní pakt z roku 1943 stanovil vládní uspořádání, jehož cílem bylo sladit zájmy hlavních náboženských skupin v zemi.[93] Prezidentem musí býtmaronitský křesťan, premiéremsunnitský muslim, předsedou parlamentuší'itský muslim, místopředsedou vlády a místopředsedou parlamentuvýchodní pravoslavný.[94][95] Tento systém má zabránit sektářským konfliktům a ve vládě spravedlivě reprezentovat demografické rozložení 18 uznaných náboženských skupin.[96][97]
Až do roku 1975 byl Libanon organizacíFreedom House považován za jednu z pouhých dvou (spolu s Izraelem) politicky svobodných zemí v regionu Blízkého východu a severní Afriky,[98] tento status země ztratila s vypuknutím občanské války a od té doby jej již nezískala zpět. V roce 2013 byl Libanon hodnocen jako „částečně svobodný“. I přesto však Freedom House řadí Libanon mezi nejdemokratičtější země arabského světa[98] a podle indexů V-Dem Democracy je Libanon v roce 2023 druhou nejdemokratičtější zemí Blízkého východu.[99]
Libanonským národním zákonodárným sborem je jednokomorovéNárodní shromáždění. Jeho 128 křesel je rozděleno rovným dílem mezi křesťany a muslimy, poměrně mezi 18 různých vyznání a poměrně mezi 26 regionů.[100] Před rokem 1990 byl poměr 6:5 ve prospěch křesťanů, aleTaífská dohoda, která ukončila občanskou válku v letech 1975–1990, upravila poměr tak, aby stoupenci obou náboženství měli stejné zastoupení.[94] Do roku 2005 nesměliPalestinci pracovat na více než 70 místech, protože neměli libanonské občanství. Po přijetí liberalizačních zákonů v roce 2007 se počet zakázaných zaměstnání snížil na přibližně 20.[101] V roce 2010 byla Palestincům přiznána stejná práva pracovat v zemi jako ostatním cizincům.[102]
Jeden z mnoha protestů v Bejrútu
Národní shromáždění je voleno na čtyřleté období lidovým hlasováním na základě poměrného zastoupení jednotlivých konfesí,[103] výkonnou moc tvoří prezident,hlava státu, a premiér,hlava vlády. Národní shromáždění volí prezidenta na neprodloužitelné šestileté funkční období dvoutřetinovou většinou. Prezident jmenuje předsedu vlády,[104] a to po konzultacích s parlamentem. Prezident a předseda vlády sestavují vládu, která musí rovněž dodržovat stanovené konfesní rozdělení.
Před rokem 1990 byl tento poměr 6:5 ve prospěch křesťanů, ale dohoda z Taifu, která ukončila 1V bezprecedentním případě libanonský parlament dvakrát prodloužil své vlastní funkční období uprostřed protestů, naposledy v listopadu 2014,[105] což je akt, který je v přímém rozporu s demokracií a článkem 42 libanonské ústavy, protože se nekonaly žádné volby.[106] Od května 2014 do října 2016 byl Libanon bez prezidenta,[107][108] celostátní volby byly nakonec naplánovány na květen 2018,.[109] od srpna 2019 jsou v libanonském kabinetu kromě jednoho blízkého, ale oficiálně nečlenského ministra dva ministři přímo napojení naHizballáh,[110] poslední parlamentní volby se konaly v květnu 2022.[111]
Libanon se dělí na devětguvernorátů (provincií;arabsky مُحَافَظَةmuḥāfaẓat), které se dále dělí na dvacet pět okresů (arabsky: أقضية).[112] Samotné okresy se také dělí na několik obcí, z nichž každá sdružuje skupinu měst nebo vesnic. Guvernoráty a jejich příslušné okresy jsou uvedeny níže:
Korintské hlavice Jupiterova chrámu v Baalbeku
Bejrútský gubernát
Bejrútský gubernát zahrnuje město Bejrút a není rozdělen na okresy.
Guvernorát Akkar
Akkar
Guvernorát Baalbek-Hermel
Baalbek
Hermel
Guvernorát Beqaa
Rašaja
Západní Beqaa (al-Beqaa al-Gharbi)
Zahle
Guvernorát Keserwan-Jbeil
Byblos (Jbeil)
Keserwan
Guvernorát Libanonská hora (Jabal Lubnan/Jabal Lebnen)
Koncem roku 2001 Libanon uzavřel jednání o dohodě o přidružení s Evropskou unií a obě strany dohodu parafovaly v lednu 2002. Libanon je zařazen doEvropské politiky sousedstvíEvropské unie (EPS), jejímž cílem je sblížení EU a jejích sousedů. Libanon má také dvoustranné obchodní dohody s několika arabskými státy a usiluje o vstup doSvětové obchodní organizace.
Libanon má dobré vztahy prakticky se všemi ostatními arabskými zeměmi (navzdory historickému napětí sLibyí a Sýrií) a v březnu 2002 poprvé po více než 35 letech hostil summitLigy arabských států. Libanon je členem skupinyFrankofonie.
Libanonské ozbrojené síly (LAF) mají 72 000 aktivních příslušníků,[113] včetně 1 100 příslušníků letectva a 1000 příslušníků námořnictva.[114] LAF jsou v Libanonu považovány za méně mocné a méně vlivné než Hizballáh. Hizballáh má 20 000 aktivních bojovníků a 20 000 v záloze a je zásobován moderními zbraněmi, včetně raket a dronů zÍránu.[115][116]
Mezi hlavní úkoly libanonských ozbrojených sil patří obrana Libanonu a jeho občanů před vnější agresí, udržování vnitřní stability a bezpečnosti, čelení hrozbám proti životním zájmům země, zapojení do aktivit sociálního rozvoje a provádění humanitárních operací v koordinaci s veřejnými a humanitárními institucemi.[117]
Libanon je významným příjemcem zahraniční vojenské pomoci,[118] s více než 400 miliony dolarů od roku 2005 je druhým největším příjemcem americké vojenské pomoci na obyvatele hned po Izraeli.[119]
Hizballáh fakticky kontroluje velkou část jižního Libanonu a má větší vojenskou sílu než libanonské ozbrojené síly. Libanonská vláda nebyla schopna nebo ochotna zabránit útokům Hizballáhu na Izrael a násilným konfliktům mezi Izraelem a Hizballáhem v jižním Libanonu.
Pohled na Grand Serail (vládní palác) z náměstí Riad El Solh v Bejrútu
V Libanonu existuje 18 oficiálně uznaných náboženských skupin, z nichž každá má vlastní právní předpisy v oblasti rodinného práva a soubor náboženských soudů.[120] Libanonský právní systém vychází z francouzského systému a jeobčanskoprávní zemí, s výjimkou záležitostí týkajících se osobního stavu (dědictví, manželství, rozvod, adopce atd.), které se řídí samostatným souborem zákonů určených pro jednotlivé konfesní komunity. Například islámské zákony o osobním stavu jsou inspiroványprávem šaría.[121] Pro muslimy tyto soudy řeší otázky manželství, rozvodu, opatrovnictví a dědictví a závěti. Pro nemuslimy je jurisdikce v oblasti osobního stavu rozdělena: dědické právo a závěti spadají pod vnitrostátní občanskoprávní jurisdikci, zatímco křesťanské a židovské náboženské soudy jsou příslušné pro manželství, rozvod a opatrovnictví. Katolíci se mohou navíc odvolat k vatikánskémuTribunálu Římské roty.[122]
Nejvýznamnějším souborem kodifikovaných zákonů jeCode des Obligations et des Contrats vyhlášený v roce 1932, který je obdoboufrancouzského občanského zákoníku.[121]Trest smrti se de facto stále používá k postihování některých trestných činů, ale již se nevykonává.[121] Libanonský soudní systém se skládá ze tří stupňů: soudy prvního stupně, odvolací soudy a kasační soud. Ústavní rada rozhoduje o ústavnosti zákonů a volebních podvodech. Existuje také soustava náboženských soudů, které mají pravomoc rozhodovat ve věcech osobního stavu v rámci svých komunit a mají pravidla v záležitostech, jako je manželství a dědictví.[123]
V roce 1990 byl změněn článek 95 ústavy, který stanoví, že parlament přijme nezbytná opatření ke zrušení politické struktury založené na náboženské příslušnosti, ale do té doby budou pouze nejvyšší funkce ve státní správě, včetně soudnictví, armády, bezpečnostních složek, veřejných a smíšených institucí, rozděleny rovným dílem mezikřesťany amuslimy bez ohledu na konfesní příslušnost v rámci jednotlivých komunit.[124]
Konference o genderu a sexualitě, která se v Libanonu konala každoročně od roku 2013, byla v roce 2019 přesunuta do zahraničí poté, co jedna náboženská skupina vyzvala k zatčení organizátorů a zrušení konference za „podněcování k nemorálnosti“. Generální bezpečnostní síly konferenci v roce 2018 uzavřely a na dobu neurčitou odepřely libanonským LGBT aktivistům, kteří se konference nezúčastnili, povolení k opětovnému vstupu do země.[129]
Libanonská ústava stanoví, že „hospodářský systém je svobodný a zajišťuje soukromou iniciativu a právo na soukromé vlastnictví“. Libanonská ekonomika se řídí modelemlaissez-faire. Většina ekonomiky jedolarizována a země nemá žádná omezení pohybu kapitálu přes hranice. Zásahy libanonské vlády do zahraničního obchodu jsou minimální. Za účelem podpory investic v Libanonu byl zřízen Úřad pro rozvoj investic.[130]
Libanon v současné době trpí nejhorší hospodářskou krizí za poslední desetiletí,[131][132] přičemž k roku 2023 se HDP oproti roku 2018 snížilo o 40 % aměna zaznamenala výrazné znehodnocení o 95 %,[133] roční míra inflace přesahuje 200 %, což způsobuje, že minimální mzda odpovídá přibližně 1 americkému dolaru na den.[134] Bylo to poprvé po 25 letech, kdy Libanon devalvoval svůj oficiální směnný kurz.[57] PodleOrganizace spojených národů se tři ze čtyř Libanonců ocitají pod hranicí chudoby,[134] krize pramení z toho, že libanonská centrální banka dlouhodobě provozuje tzv.Ponziho schéma, kdy si půjčuje dolary za vysoké úrokové sazby, aby udržela deficity a zachovala fixní kurz měny. V roce 2019 vedl nedostatek nových vkladů k neudržitelné situaci, která vyústila v několikatýdenní uzavření bank, svévolné kontroly kapitálu a nakonec v platební neschopnost země v roce 2020.[135] Země je klasifikována jakorozvojová ekonomika s nižšími středními příjmy.
V období osmanské a francouzské nadvlády a také v 60. letech 20. století Libanon zažíval prosperitu a sloužil jako centrum bankovnictví, finančních služeb a klíčové distribuční centrum pro Blízký východ. Místní ekonomika vzkvétala díky zázemí v průmyslových odvětvích souvisejících se zpracováním potravin, oděvů, šperků a koberců. Tato prosperita byla posléze narušena čtyřicetiletým konfliktem.[93] Po skončení občanské války se v Libanonu rozvinula ekonomika založená na službách, která se soustředí nafinančnictví, obchod s nemovitostmi a cestovní ruch.[136] Téměř 65 % libanonské pracovní síly pracuje v sektoru služeb,[137] příspěvek tohoto sektoru k HDP proto činí zhruba 67 %.[8] Závislost na cestovním ruchu a bankovnictví však činí ekonomiku zranitelnou vůči politické nestabilitě.[9]
Městské obyvatelstvo Libanonu je známé svou obchodní podnikavostí,[138] díkyemigraci vznikly libanonské "obchodní sítě" po celém světě,[139] v roce 2023 činilyremitence Libanonců ze zahraničí 6,7 miliardy amerických dolarů[140] a tvořily 30 % ekonomiky země,[141][142] v roce 2005 měl Libanon největší podíl kvalifikované pracovní síly mezi arabskými státy.[143]
Zemědělský sektor v Libanonu zaměstnává 20-25 % celkové pracovní síly[144] a v roce 2022 se podílel na HDP země 1,2 % (v roce 1995 to bylo 6,5 %).[145] Libanon má nejvyšší podílobdělávatelné půdy v arabském světě.[146] Mezi hlavní plodiny patří jablka, broskve, pomeranče a citrony.[8] Významná část potravinářských provozoven v zemi, přibližně jedna třetina, se věnuje výrobě balených potravin, od drůbeže po nakládanou zeleninu.[144] Země je však navzdory příznivým podmínkám pro zemědělství a pestrému mikroklimatu závislá na dovozu potravin, ten tvoří 80 % její spotřeby. To je dáno především malým objemem mnoha zemědělských podniků, který brání využití výhod úspor z rozsahu.[144] Negativní dopad na zemědělský sektor má také probíhající hospodářská krize a devalvace libanonské libry, zejména kvůli zvýšeným nákladům na dovoz základních produktů, jako jsou osiva a hnojiva. Tato ekonomická zátěž zvyšuje stávající zátěž zemědělců, včetně rostoucích dluhů a neefektivních zemědělských postupů. V důsledku toho zemědělci zaznamenávají pokles příjmů a potýkají se s problémy při plnění závazků ke splácení úvěrů.[144][147]
Průmysl v Libanonu se omezuje především na malé podniky, které se zabývají montáží a balením dovážených dílů. K roku 2023 zaměstnával 21 % pracujících Libanonců a je na druhém místě v podílu na HDP ale jen s 3 % libanonského HDP (v roce 2019 to bylo 13 % HDP).[148][149]
Nedávno byla objevena ropa ve vnitrozemí a na mořském dně mezi Libanonem, Kyprem, Izraelem a Egyptem a probíhají rozhovory mezi Kyprem a Egyptem s cílem dosáhnout dohody ohledně průzkumu těchto zdrojů. Předpokládá se, že na mořském dně oddělujícím Libanon a Kypr se nachází značné množství ropy a zemního plynu.[150] V květnu 2013 libanonský ministr energetiky a vodního hospodářství upřesnil, žeseismické snímky libanonského mořského dna procházejí podrobným zkoumáním a že doposud bylo prozkoumáno přibližně 10 %. Předběžná kontrola výsledků ukázala s více než 50% pravděpodobností, že v 10 %výlučné ekonomické zóny Libanonu se nachází až 660 milionů barelů ropy a až 850 km3 plynu.[151]
V Libanonu je významná výrobadrog i obchod s nimi. Západní zpravodajské služby odhadují roční produkci více než 1 800 tunmarihuany a 9 tunheroinu, což přináší zisky přesahující v přepočtu 4 miliardy amerických dolarů. V posledních desetiletích Hizballáh zintenzivnil svou angažovanost v drogové ekonomice, přičemž narkotika slouží této skupině jako významný zdroj příjmů. Přestože si část sklizně ponechává pro místní potřebu, značné množství se pašuje do celého světa. Neschopnost vlády kontrolovat údolíBikáa, kde se drogy produkují, a řešit problémy s nelegálními továrnami na výrobufenetylinu umožňuje navzdory pokračujícímu boji vlády trvalý rozvoj obchodu s drogami, což má dopad na libanonskou ekonomiku a regionální stabilitu.[152][153][131]
Kampus inovací a sportu, Univerzity svatého Josefa v Bejrútu
Libanon se v roce 2024 umístil na 94. místě globálního inovačního indexu, přičemž v roce 2016 byl na 70. místě.[154] Mezi významné vědce z Libanonu patří Hassan Kamel Al-Sabbah, Rammal Rammal a Edgar Choueiri.[155][156]
V roce 1960 založil vědecký klub z univerzity v Bejrútu libanonský vesmírný program nazvaný „Libanonská raketová společnost“. Až do roku 1966, kdy byl program kvůli válce i vnějšímu tlaku zastaven, dosahovali velkých úspěchů.[157][158]
V 50. letech 20. století byl růst HDP druhý nejvyšší na světě. Přestože Libanon neměl žádné zásoby ropy, jako bankovní centrum arabského světa[159] a mezi jeho obchodními centry měl vysoký národní důchod.[160]
Občanská válka v letech 1975–1990 těžce poškodila libanonskou hospodářskou infrastrukturu,[114] snížila národní produkci na polovinu a téměř ukončila pozici Libanonu jako západoasijskéhoentrepôtu a bankovního centra.[103] Následující období relativního míru umožnilo centrální vládě obnovit kontrolu v Bejrútu, začít vybírat daně a získat zpět přístup ke klíčovým přístavům a vládním zařízením. K hospodářskému oživení přispěl finančně zdravý bankovní systém a odolní malí a střední výrobci, přičemž hlavními zdroji deviz byly rodinné remitence, bankovní služby, vývoz průmyslových a zemědělských výrobků a mezinárodní pomoc.[161]
Bejrútský přístav
Až do července 2006 se Libanon těšil značné stabilitě, rekonstrukce Bejrútu byla téměř dokončena[162] a do tamních letovisek proudil stále větší počet turistů.[163] Ekonomika zaznamenala růst, bankovní aktiva dosáhla více než 75 miliard amerických dolarů,[164] tržní kapitalizace byla tehdy rovněž rekordně vysoká, na konci druhého čtvrtletí roku 2006 se odhadovala na 10,9 miliardy dolarů.[164] Měsíc trvající válka v roce 2006 vážně poškodila křehkou libanonskou ekonomiku, zejména sektor cestovního ruchu.[165]
V průběhu roku 2008 Libanon obnovil svou infrastrukturu především v oblasti nemovitostí a cestovního ruchu, což vedlo k poměrně silné poválečné ekonomice. Mezi hlavní přispěvatele na obnovu Libanonu patříSaúdská Arábie (přislíbila 1,5 miliardy USD),[166]Evropská unie (přibližně 1 miliarda USD)[167] a několik dalších zemíPerského zálivu s příspěvky ve výši až 800 milionů USD.[168]
Turistický ruch se na HDP podílí přibližně 10 %.[169] V roce 2008 přilákal Libanon přibližně 1,3 mil. turistů, čímž se umístil na 79. místě ze 191 zemí.[170] V roce 2009 zařadil deníkThe New York Times Bejrút díky jeho nočnímu životu a pohostinnosti na první místo mezi světovými turistickými destinacemi.[171] V lednu 2010 ministerstvo cestovního ruchu oznámilo, že v roce 2009 navštívilo Libanon 1,8 mil. turistů, což představuje 39 % nárůst oproti roku 2008.[172] V roce 2009 navštívilo Libanon dosud největší počet turistů, čímž byl překonán dosavadní rekord z doby předlibanonskou občanskou válkou.[173] V roce 2010 dosáhl počet turistů dvou milionů, ale za prvních deset měsíců roku 2012 poklesl o 37 %, což bylo způsobenoválkou v sousední Sýrii.[169]
V roce 2011 byly Saúdská Arábie, Jordánsko a Japonsko třemi nejoblíbenějšími zeměmi původu zahraničních turistů do Libanonu.[174] V létě tvoří značnou část návštěvníků Libanonu libanonští emigranti, kteří přijíždějí navštívit svá rodná místa.[135] V roce 2012 bylo oznámeno, že příliv japonských turistů způsobil nárůst popularity japonské kuchyně v Libanonu.[175]
Počet obyvatel Libanonu se k roku 2021 odhadoval na 5,6 mil., přičemž početlibanonských státních příslušníků se odhadoval na 4,7 mil. (odhad z července 2018);[176] avšak od roku 1932 nebylo v Libanonu provedeno žádné oficiálnísčítání lidu kvůli citlivé konfesní politické rovnováze mezi různými náboženskými skupinami.[177] Označení všech Libanonců za etnickéAraby je široce používaným příkladem panetnicity, neboť Libanonci "pocházejí z mnoha různých národů, které jsou buď původní, nebo tento kout světa obsadily, okupovaly či osídlily", což z Libanonu činí "mozaiku úzce propojených kultur"[pozn. 2][180]
Míra porodnosti klesla z 5,00 v roce 1971 na 1,75 v roce 2004.Míra plodnosti se mezi jednotlivými náboženskými skupinami značně liší: v roce 2004 činila 2,10 ušíitů, 1,76 usunnitů a 1,61 umaronitů.[181]
Bejrút ležící u Středozemního moře je nejlidnatějším městem Libanonu
Libanon byl svědkem řady migračních vln: V letech 1975–2011 ze země emigrovalo více než 1,8 mil. lidí.[181] Miliony lidí libanonského původu jsou rozptýleny po celém světě, zejména vLatinské Americe,[182] kdy vBrazílii aArgentině žije velké množství emigrantů.[183] Velké množství Libanonců se vystěhovalo dozápadní Afriky,[184] zejména naPobřeží slonoviny (kde žije více než 100 000 Libanonců)[185] a doSenegalu (zhruba 30 000 Libanonců).[186] VAustrálii žije více než 270 000 Libanonců (odhad z roku 1999).[187] Početná libanonská diaspora vKanadě čítá přibližně 250 000–700 000 osob libanonského původu. Spojené státy americké mají také jednu z největších libanonských populací, přibližně 2 mil. osob.[188] Dalším regionem s významnou diasporou jsou zeměPerského zálivu, kde státy jakoBahrajn,Kuvajt,Omán,Katar (přibližně 25 000 osob),[189]Saúdská Arábie aSpojené arabské emiráty působí jako hostitelské země pro mnoho Libanonců. V Saúdské Arábii v současné době žije 269 000 libanonských občanů.[190] Podle některých zdrojů žije v zemích Perského zálivu přibližně třetina libanonské pracovní síly, tedy asi 350 000.[191] Více než 50 % libanonskédiaspory tvoří křesťané, což je částečně způsobeno rozsáhlým obdobím křesťanské emigrace před rokem 1943.[192]
V roce 2012 hostil Libanon více než 1,6 mil.uprchlíků a žadatelů oazyl: 450 000 z Palestiny[103] 100 000 z Iráku,[193] přes 1 100 000 ze Sýrie[103][194] a nejméně 4000 ze Súdánu.[195] Podle Hospodářské a sociální komise OSN pro západní Asii žije mezi syrskými uprchlíky 71 % v chudobě.[196] Odhad OSN z roku 2013 uvádí početsyrských uprchlíků na více než 1 250 000. V roce 2013 se počet syrských uprchlíků zvýšil na více než 1 000 000.[197]
V posledních třech desetiletích zemi pustošily vleklé a ničivéozbrojené konflikty. Většina Libanonců byla ozbrojeným konfliktem zasažena; mezi ty, kteří měli přímou osobní zkušenost, patřilo 75 % obyvatel a většina ostatních uvádí, že trpí řadou útrap. Celkem bylo nějakým způsobem postiženo téměř celé obyvatelstvo (96 %) – buď osobně, nebo v důsledku širších důsledků ozbrojeného konfliktu.[198]
Libanon je nábožensky nejrozmanitější zemí vzápadní Asii aStředomoří.[199] Protože relativní velikost jednotlivých náboženství a náboženských skupin zůstává citlivou otázkou, nebylo od roku 1932 provedeno žádné celostátní sčítání lidu.[200] Existuje 18 státem uznaných náboženských skupin – čtyřimuslimské, 12křesťanských, jednadrúzská a jednažidovská.[200] Libanonská vláda počítá drúzské občany jako součást muslimské populace,[201] ačkoli většina drúzů se dnes za muslimy nepovažuje.[202][203]
Předpokládá se, že v posledních 60 letech došlo k poklesu poměru křesťanů a muslimů v důsledku vyšší míry emigrace křesťanů a vyššíporodnosti muslimského obyvatelstva.[200] Při posledním sčítání lidu v roce 1932 tvořili křesťané 53 % libanonské populace.[181] V roce 1956 se odhadovalo, že počet obyvatel je 54 % křesťanů a 44 % muslimů.[181]
Demografická studie provedená výzkumnou společností Statistics Lebanon zjistila, že přibližně 27 % obyvatelstva tvořísunnité, 27 %šíité, 21 %maronité, 8 % stoupencipravoslaví, 5 %drúzové, 5 %melchité a 1 %protestanti, zbývajících 6 % patří většinou k menším křesťanským denominacím, které nejsou v Libanonu původní.The World Factbook odhaduje (2020) následující stav (údaje nezahrnují početnou populaci syrských a palestinských uprchlíků v Libanonu): Muslimové 68 % (32 % sunnité, 31 % šíité, menší procentoalavité aIsmá'ílíja), křesťané 32 % (největší křesťanskou skupinou jsoumaronitští katolíci), drúzové 4,5 % a velmi malý počet židů,bahaistů,buddhistů ahinduistů.[2] Jiné zdroje, napříkladEuronews[204] nebo madridský deníkLa Razón,[205] odhadují podíl křesťanů na přibližně 53 %. 319] Studie založená na počtu voličů ukazuje, že v roce 2011 byl počet křesťanů ve srovnání s předchozími lety stabilní a tvořil 34 % obyvatel; muslimové, včetně drúzů, tvořili 65 % obyvatel.[206] Podle průzkumuWorld Values Survey z roku 2014 činí podílateistů v Libanonu 3,3 %.[207] Údaje z průzkumu ukazují na pokles náboženské víry v rámci Libanonu, který je patrný zejména u mladých lidí.[208]
Sunnité žijí především v západním Bejrútu, na jižním pobřeží Libanonu a v severním Libanonu.[209]Šíité žijí především v jižním Bejrútu, v údolí Bekáa a v jižním Libanonu.[209] Maronitští katolíci žijí především ve východním Bejrútu a v okolí pohoříLibanon.[209] Řecko-pravoslavní obyvatelé žijí především v oblasti Koura, Akkaru, Metnu a Bejrútu (Achrafieh).[210][211]Melchitští katolíci žijí především v Bejrútu, na východních svazích pohoří Libanon a vZahlé.[212] Drúzové se soustřeďují ve venkovských, horských oblastech východně a jižně od Bejrútu.
Článek 11 libanonské ústavy stanoví, že „arabština je úředním národním jazykem. Zákon určuje případy, ve kterých se má používatfrancouzština."[213] Většina Libanonců mluví libanonskou arabštinou, která se řadí do větší kategorie zvané levantská arabština, zatímco moderní standardní arabština se používá hlavně v časopisech, novinách a oficiálních vysílacích médiích. Libanonský znakový jazyk je jazykem komunity neslyšících.
Významné zastoupení má takéfrancouzština aangličtina. Téměř 40 % Libanonců se považuje za frankofonní a dalších 15 % za „částečně frankofonní“ a na 70 % libanonských středních škol se jako druhý vyučovací jazyk používá francouzština.[214] Pro srovnání, angličtina se jako druhý vyučovací jazyk používá na 30 % libanonských středních škol.[214] Používání francouzštiny je dědictvím historických vazeb Francie na tento region, včetně jejíhomandátu Společnosti národů nad Libanonem po první světové válce; v roce 2005 používalo francouzštinu denně asi 20 % obyvatel.[215] Používání arabštiny vzdělanou libanonskou mládeží klesá, neboť obvykle dává přednost francouzštině a v menší míře angličtině, které jsou považovány za módnější.[216][217]
Angličtina se stále více používá ve vědě a v obchodním styku.[218][219] Libanonci arménského, řeckého nebo asyrského původu často hovoří jazykem svých předků s různou mírou plynulosti. V roce 2009 žilo v Libanonu přibližně 150 000 Arménů, což představuje asi 5 % obyvatelstva.[220]
Inovační a sportovní kampus Univerzity sv. Josefa v Bejrútu
Podle průzkumů Globální zprávy o informačních technologiích Světového ekonomického fóra z roku 2013 se Libanon umístil na čtvrtém místě na světě v oblasti matematického a přírodovědného vzdělávání a na desátém místě celkově v kvalitě vzdělávání. V kvalitě manažerských škol se země umístila na 13. místě na světě.[221]
Rozvojový program OSN vypočítal pro Libanonindex vzdělanosti 0,620 (pro rok 2022). Index, který se určuje podle míry gramotnosti dospělých a kombinovaného hrubého podílu zapsaných na základní, střední a vysoké školy, zařadil zemi na 126. místo ze 193 zúčastněných zemí.[222] Všechny libanonské školy musí dodržovat předepsané osnovy navržené ministerstvem školství. Některé z 1400 soukromých škol nabízejí středoškolské programy IB diplom[223] a se souhlasem ministerstva školství mohou do svých osnov přidat i další předměty. Prvních osm let vzdělávání je ze zákona povinných.[8]
Univerzity v Libanonu, veřejné i soukromé, fungují převážně ve francouzštině nebo angličtině.[228] Mezi nejlépe hodnocené univerzity v zemi patří Americká univerzita v Bejrútu (k roku 2022 č. 2 na Blízkém východě a č. 226 na světě),[229] Balamandská univerzita (č. 17 v regionu a č. 802-850 na světě),[230] Libanonská americká univerzita (č. 17 v regionu a č. 501 celosvětově),[231] Univerzita svatého Josefa v Bejrútu (č. 2 v Libanonu a č. 631–640 celosvětově),[232] Libanonská univerzita (č. 577 celosvětově), Univerzita svatého Ducha v Kaslíku (č. 600 celosvětově k roku 2020)[233] a Notre Dame University-Louaize (č. 701 k roku 2021).[234]
V roce 2010 tvořily výdaje na zdravotní péči 7,03 % HDP země. V roce 2009 připadalo na 10 000 obyvatel 31 lékaře a 20 zdravotních sester.[235] Očekávaná délka života při narození byla v roce 2011 73 let, resp. 70 let u mužů a 75 let u žen.[236] Na konci občanské války byla v zemi v provozu pouze třetina veřejných nemocnic, každá s průměrně 20 lůžky. V roce 2009 bylo v zemi 28 veřejných nemocnic s celkem 2 550 lůžky.[237] Ve veřejných nemocnicích platí hospitalizovaní nepojištění pacienti 5 % účtu, zatímco v soukromých nemocnicích 15 %, přičemž zbytek proplácí ministerstvo zdravotnictví.[237] Ministerstvo zdravotnictví má smlouvy se 138 soukromými nemocnicemi a 25 veřejnými nemocnicemi.[238]
V roce 2011 bylo 236 643 dotovaných hospitalizací; 164 244 v soukromých nemocnicích a 72 399 ve státních nemocnicích. Soukromé nemocnice navštěvuje více pacientů než veřejné, protože nabídka soukromých lůžek je vyšší.[238] Podle libanonského ministerstva zdravotnictví bylo v roce 2017 mezi 10 nejčastějších příčin hlášených úmrtí v nemocnicích zařazeno: zhoubný nádor průdušek nebo plic (4,6 %), akutníinfarkt myokardu (3 %),zápal plic (2 %). 2 %), expozice blíže neurčenému faktoru, blíže neurčené místo (2,1 %), akutní poškození ledvin (1,4 %), nitromozkové krvácení (1,2 %), zhoubný novotvar tlustého střeva (1,2 %), zhoubný novotvar slinivky břišní (1,1 %), zhoubný novotvar prostaty (1,1 %), zhoubný novotvar močového měchýře (0,8 %).[239]
V poslední době,[kdy?] došlo v Libanonu k nárůstu onemocnění z potravin. To zvýšilo povědomí veřejnosti o důležitosti bezpečnosti potravin, a to i v oblasti jejich skladování, uchovávání a přípravy. Stále více restaurací se snaží získat informace a dodržovat předpisyMezinárodní organizace pro normalizaci.[240]
Bakchův chrám je považován za jeden z nejzachovalejších římských chrámů na světě, vznik kolem roku 150 n. l.
V libanonské kultuře se odráží dědictví různých civilizací trvající tisíce let. Libanon byl původně domovemKanaánců aFéničanů, následně byl dobyt a okupovánAsyřany,Peršany,Řeky,Římany, Araby,křižáky,osmanskými Turky a v poslední době Francouzi, a proto se libanonská kultura v průběhu tisíciletí vyvíjela a přebírala od všech těchto skupin. Různorodost libanonského obyvatelstva, složeného z různých etnických a náboženských skupin, dále přispěla ke vzniku národních festivalů, hudebních stylů, literatury i kuchyně. Navzdory etnické, jazykové, náboženské a konfesijní rozmanitosti Libanonci "sdílejí téměř společnou kulturu". Libanonská arabština je univerzálně používaná, zatímco jídlo, hudba a literatura jsou hluboce zakořeněny "v širších středomořských a levantských normách".[241]
Ve výtvarném umění patřil Moustafa Farroukh k nejvýznamnějším libanonským malířům 20. století. Formálně se vzdělával v Římě a Paříži a během své kariéry vystavoval na různých místech od Paříže přes New York až po Bejrút.[242] Aktivních je i mnoho dalších soudobých umělců, například Walid Raad, mediální umělec žijící v New Yorku.[243] V oblasti fotografie má Arab Image Foundation sbírku více než 400 000 fotografií z Libanonu a Blízkého východu. Fotografie si lze prohlédnout ve výzkumném centru a na podporu sbírky byly v Libanonu i ve světě uspořádány různé akce a vydány publikace.
V literatuře jeChalíl Džibrán třetím nejprodávanějšímbásníkem všech dob, hned poShakespearovi aLao-c'.[244] Známý je zejména díky své knizeProrok (1923), která byla přeložena do více než sta[245] různých jazyků.[246] Ameen Rihani byl významnou postavou literárního hnutí mahjar, které rozvíjeli arabští emigranti v Severní Americe, a raným teoretikem arabského nacionalismu. Michail Naimy je všeobecně uznáván jako jedna z nejvýznamnějších postav moderního arabského písemnictví a jeden z nejvýznamnějších duchovních spisovatelů 20. století. Mezinárodního úspěchu dosáhlo také několik současných libanonských spisovatelů: Elias Khoury, Amin Maalouf, Hanan al-Shaykh a Georges Schéhadé.
Ačkoli tradiční lidová hudba zůstává v Libanonu populární, rychle se prosazuje moderní hudba slaďující západní a tradiční arabské styly,pop afusion.[247] Libanonští umělci jako Fairúz, Majida El Roumi, Wadih El Safi, Sabah, Julia Boutros nebo Najwa Karam jsou v Libanonu i v arabském světě široce známí a oceňovaní. Na rozhlasových stanicích se objevuje různorodá hudba, včetně tradiční libanonské, klasické arabské, arménské[248] a moderní francouzské, anglické, americké a latinskoamerické.[249]
Podle filmového kritika a historika Roye Armese byla libanonská kinematografie vedle dominantní egyptské kinematografie jedinou kinematografií v arabsky mluvícím regionu,[250][251] která se mohla rovnat národní kinematografii.[252] Kinematografie v Libanonu existuje od dvacátých let 20. století a v zemi vzniklo více než 500 filmů, přičemž na mnoha filmech se podíleli egyptští tvůrci a filmové hvězdy.[253] Libanonská média jsou nejen regionálním centrem produkce, ale také nejliberálnějšími a nejsvobodnějšími v arabském světě.[254] Podle organizaceReportéři bez hranic, která se zabývá svobodou tisku, „mají média v Libanonu větší svobodu než v kterékoli jiné arabské zemi.“[255] Navzdory malému počtu obyvatel a geografické rozloze hraje Libanon vlivnou roli v produkci informací v arabském světě a je „jádrem regionální mediální sítě s globálním dopadem“.[256]
V Libanonu se slaví národní a křesťanské i muslimské svátky. Křesťanské svátky se slaví podlegregoriánského ijuliánského kalendáře. Řečtí pravoslavní (s výjimkou Velikonoc), katolíci, protestanti amelchitští křesťané se řídí gregoriánským kalendářem, a proto slaví Vánoce 25. prosince.Arménští apoštolští křesťané slaví Vánoce 6. ledna, protože se řídí juliánským kalendářem. Muslimské svátky se řídí podle islámskéholunárního kalendáře. Mezi muslimské svátky, které se slaví, patříÍd al-Fitr (třídenní svátek na konci měsíce ramadánu),Íd al-Adhá (Svátek oběti), který se slaví během každoroční pouti do Mekky a je také oslavou Abrahamovy ochoty obětovat svého syna Bohu, narození islámského prorokaMohameda aAšúra (šíitský den smutku). Mezi libanonské státní svátky patří Den pracujících, Den nezávislosti a Den mučedníků. Obvyklou součástí libanonské kultury jsou hudební festivaly, které se často konají na historických místech.[257] Mezi nejznámější patří Mezinárodní festival Baalbeck, Mezinárodní festival Byblos, Mezinárodní festival Beiteddine, Mezinárodní festival Jounieh, Festival Broumana, Mezinárodní festival Batroun, Festival Ehmej, Festival Dhour Chwer a Festival Tyr.[257][258] Tyto festivaly podporuje libanonské ministerstvo cestovního ruchu. V Libanonu se každoročně koná přibližně 15 koncertů mezinárodních interpretů, což jej řadí na 1. místo v žebříčku nočního života na Blízkém východě a na 6. místo na světě.[259]
Libanonská kuchyně je podobná kuchyni mnoha zemí východního Středomoří, jako je Sýrie, Turecko, Řecko a Kypr. Libanonskými národními jídly jsou kibbe, masový koláč z jemněmletého jehněčího masa abulguru (předvařené nalámané pšenice), atabouleh, salát z petržele, rajčat a pšenice na bulgur. Jídla v libanonských restauracích začínají širokou nabídkoumeze – malých slaných pokrmů, jako jsoudipy, saláty a pečivo. Po meze obvykle následuje výběr grilovaného masa nebo ryb. Jídlo se zpravidla zakončuje arabskou kávou a čerstvým ovocem, někdy se však nabízí i výběr tradičních sladkostí.
Na soutěžní úrovni patří mezi nejoblíbenější libanonské sporty basketbal a fotbal. Mezi další běžné volnočasové sporty v Libanonu patří kanoistika, cyklistika, rafting, horolezectví, plavání, plachtění a speleologie. Každý podzim se koná Bejrútský maraton, na který se sjíždějí špičkoví běžci z Libanonu i ze zahraničí.[260] V Libanonu se nachází šest lyžařských středisek, vzhledem k jedinečné geografii Libanonu je možné ráno lyžovat a odpoledne se koupat veStředozemním moři.[261]
Rugby league je v Libanonu relativně novým, ale stále se rozvíjejícím sportem. Libanonský národní tým se zúčastnil mistrovství světa v ragby v roce 2000,[262] a jen těsně se nekvalifikoval na turnaje v letech 2008[263] a 2013.[264] Na mistrovství světa v roce 2017 se opět kvalifikoval a dostal se do čtvrtfinále, kde těsně prohrál s reprezentací Tonga 24:22.[265] Tím si zajistil kvalifikaci na rok 2021. Ve čtvrtfinále mistrovství 2021 však již takovou konkurenci neměli, když prohráli s pozdějšími šampiony z Austrálie 48:4.[266] Libanon se také zúčastnil Evropského poháru 2009, kde po těsném nepostupu do finále porazil Irsko a skončil na 3. místě.[267]
Fotbalový klub Al Ansar z Bejrútu
V Libanonu se dále hrajebasketbal. Libanonský národní tým se třikrát za sebou kvalifikoval naMistrovství světa v basketbalu mužů.[268][269] Dominantními basketbalovými týmy v Libanonu jsou Sporting Al Riyadi Bejrút,[270] který je arabským a asijským mistrem, a Club Sagesse, který dokázal získat asijský a arabský titul již dříve.
Fotbal patří v zemi k nejoblíbenějším sportům. Nejvyšší fotbalovou ligou je libanonská Premier League, jejímiž nejúspěšnějšími kluby jsou Al Ansar FC a Nejmeh SC. V posledních letech Libanon hostilMistrovství Asie ve fotbale[271] a Arabské hry,[272][273] v roce 2009 Libanon hostilFrankofonní hry[274] a od získání nezávislosti se fotbalisté zúčastnili všecholympijských her, na kterých získali celkem čtyři medaile.[275] V posledních letech se v Libanonu velmi aktivně projevují takévodní sporty. Od roku 2012 a se vznikem nevládní organizace Libanon Water Festival se na tyto sporty klade větší důraz a Libanon se prosazuje i jako cíl mezinárodních soutěží ve vodních sportech.[276] Pořádají se zde různé soutěže a vodní sportovní show, které povzbuzují své fanoušky k účasti a velkým výhrám.[277]
↑Podle 11. článku ústavy Libanonské republiky je "arabština oficiálním národním jazykem, případy využitífrancouzštiny budou určeny zákonem". Na denní bázi se v Libanonu využívá libanonská arabština, tedy místní dialekt arabštiny ovlivněný francouzštinou,angličtinou,aramejštinou,syrštinou a dalšími jazyky.
↑Je známo, že maronitské a melchitské komunity se brání tomu, aby byly označovány za arabské,[178][179] ale ze statistického hlediska se k nim často počítají.
↑abLebanon — The World Factbook [online]. Central Intelligence Agency, United States [cit. 2021-01-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 February 2024.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Economic Outlook Database, October 2023 Edition. (Lebanon) [online].International Monetary Fund, 10 October 2023 [cit. 2023-10-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 October 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MCGOWEN, Afaf Sabeh.Lebanon: A Country Study. Redakce Collelo Thomas. 3rd. vyd.Washington, D.C.: The Division, 1989. (Area Handbook Series).OCLC18907889 KapitolaHistorical Setting.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DUMPER, Michael; STANLEY, Bruce E.; ABU-LUGHOD, Janet L.Cities of the Middle East and North Africa. [s.l.]: ABC-CLIO, 2006.ISBN978-1-57607-919-5. S. 104.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑All at sea: The maritime lives of the ancient Phoenicians [online]. [cit. 2023-10-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 October 2023. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcdBackground Note: Lebanon [online]. U.S. Department of State, 22 March 2010 [cit. 2010-10-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 September 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abLebanon [online]. Government of Canada, 28 May 2009 [cit. 2009-08-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 May 2008.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon- Human development report 2021/2022 [online]. [cit. 2022-09-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 July 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Economic Situation and Prospects (WESP) Statistical Annex: Country Classification [online]. [cit. 2020-09-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 April 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon: Why the country is in crisis [online]. British Broadcasting Corporation, 2020 [cit. 2021-10-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 July 2020.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon – World bank [online]. June 2021 [cit. 2022-08-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 August 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Lebanon country profile.BBC News. 24 August 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 October 2018.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Abdelhady, Dalia.The Lebanese Diaspora: The Arab Immigrant Experience in Montreal, New York, and Paris. NYU Press, 2011, page 130
↑Arab League [online]. [cit. 2023-04-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 February 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ROOM, Adrian.Placenames of the World: Origins and Meanings of the Names for 6,621 Countries, Cities, Territories, Natural Features and Historic Sites. 2nd. vyd. [s.l.]: McFarland, 2005.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 September 2015.ISBN978-0-7864-2248-7. S. 214–216.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Stories from ancient Canaan. Příprava vydání Michael David Coogan, Mark S. Smith. 2nd ed. vyd. Louisville, KY: Westminster John Knox Press 180 s.ISBN978-0-664-23242-9. S. 177.
↑METZGER, Bruce M.; COOGAN, Michael D.The Oxford guide to people and places of the Bible. [s.l.]: Oxford University Press, 2004.ISBN978-0-19-517610-0. S. 178.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ROSS, Kelley L.The Pronunciation of Ancient Egyptian [online]. Friesian School [cit. 2009-01-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 January 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑STEFAN, winter.The Shiites of Lebanon under Ottoman Rule, 1516–1788. United Kingdom: Cambridge University Press, 25 October 2012.ISBN978-1107411432. S. 0–220.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑How it all began - A concise history of Lebanon [online]. [cit. 2020-10-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SULLIVAN, Helen. The Making of Lebanon's October Revolution.The New Yorker.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 May 2021. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Garfinkel, Yosef.Neolithic Revolution: New Perspectives on Southwest Asia in Light of Recent Discoveries on Cyprus. Redakce E. J. Peltenburg. [s.l.]: Oxbow Books, 2004.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 February 2024.ISBN978-1-84217-132-5. Kapitola "Néolithique" and "Énéolithique" Byblos in Southern Levantine Context.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DUMPER, Michael; STANLEY, Bruce E.; ABU-LUGHOD, Janet L.Cities of the Middle East and North Africa. [s.l.]: ABC-CLIO, 2006.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 September 2023.ISBN1-57607-919-8. S. 104.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Byblos [online]. [cit. 2018-03-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 June 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ The world's 20 oldest cities.The Telegraph. 30 May 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 January 2022.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.Šablona:Cbignore
↑Byblos [online]. [cit. 2018-03-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 June 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DUMPER, Michael; STANLEY, Bruce E.; ABU-LUGHOD, Janet L.Cities of the Middle East and North Africa. [s.l.]: ABC-CLIO, 2006.ISBN978-1-57607-919-5. S. 104.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VRBOVÁ, Daniela. Parcelování Blízkého východu: přežije Sykes-Picotova dohoda své sté výročí?.Plus [online]. Český rozhlas, 2016-04-30 [cit. 2021-02-21].Dostupné online.
↑PARKINSON, Brian R. ISRAEL'S LEBANON WAR: ARIEL SHARON AND 'OPERATION PEACE FOR GALILEE'.Journal of Third World Studies. 2007, roč. 24, čís. 2, s. 63–84.Dostupné online [cit. 2021-02-21].ISSN8755-3449.doi:10.2307/45198862.
↑ Odveta za vraždu prezidenta - masakr v táborech Sabra a Šatíla.ČT24 [online]. Česká televize, 17. 9. 2012 [cit. 2021-02-21].Dostupné online.
↑HARRIS, William W.Lebanon: A History, 600–2011. New York, N.Y: Oxford University Press, 2015. (Studies in Middle Eastern history).ISBN978-0-19-518111-1. S. 3–28, 232, 247.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ARMAJANI, Jon.Shia Islam and Politics: Iran, Iraq, and Lebanon. Lanham (Md.): Lexington Books, 2020.ISBN978-1-7936-2136-8. S. 171–175.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MALLEY, Muadth. The Lebanese Civil War and the Taif Accord: Conflict and Compromise Engendered by Institutionalized Sectarianism.The History Teacher. 2018, roč. 52, čís. 1, s. 121–159.Dostupné online [cit. 2021-02-21].ISSN0018-2745.doi:10.2307/26646477.
↑TÁBORSKÁ, Marika; HROMÁDKA, Martin; POHANKA, Vít. K atentátu na expremiéra Libanonu se přihlásili neznámí islamisté.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2021-02-21].Dostupné online.
↑KEJLOVÁ, Tamara. Dvě invaze, jedna občanská válka. Sýrie a Izrael okupovaly Libanon celé dekády, masakrům nebránily.ČT24 [online]. Česká televize, 13. 4. 2020 [cit. 2021-02-21].Dostupné online.
↑ Krize za krizí. Výbuch dostal Libanon na kolena, mnozí viní sektářský politický systém | Svět.Lidovky.cz [online]. 2020-08-06 [cit. 2020-08-06].Dostupné online.
↑ Libanonská vláda v souvislosti s ničivým výbuchem podala demisi, oznámil premiér Dijáb.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2020-09-26].Dostupné online.
↑ Libanonský premiér po měsíci končí, vzdal šestý pokus o sestavení vlády.iDNES.cz [online]. 2020-09-26 [cit. 2020-09-26].Dostupné online.
↑ Lebanon threatened with total darkness: Ghajar.The Daily Star.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 March 2021.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon fuel tanker explosion kills at least 28 [online]. 15 August 2021 [cit. 2021-08-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 August 2021. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon forms new government, ending 13-month standoff [online]. 10 September 2021 [cit. 2022-01-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 February 2022. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MISTICH, Dave. Power returns to Lebanon after a 24-hour blackout.NPR. 10 October 2021.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 October 2021. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Gunbattles erupt during protest of Beirut blast probe; 6 die [online]. 14 October 2021 [cit. 2021-10-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 October 2021. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon enters the new year in a deepening crisis – BBC News. [s.l.]: [s.n.], 2 January 2022.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 February 2022. (anglicky)Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Situation in Lebanon: Severe and prolonged economic depression | Think Tank | European Parliament [online]. [cit. 2022-04-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 October 2022. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon: Almost three-quarters of the population living in poverty | UN News [online]. 3 September 2021 [cit. 2024-06-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 July 2023. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CHEHAYEB, Kareem. After elections in Lebanon, does political change stand a chance?.www.aljazeera.com.Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CHEHAYEB, Kareem. Hezbollah allies projected to suffer losses in Lebanon elections.www.aljazeera.com.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 October 2022. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CHEHAYEB, Kareem. Hariri's absence leaves Sunni voters unsure ahead of Lebanon poll.www.aljazeera.com.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 May 2022. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MELLO, Charbel; KOURDI, Eyad; ALBERTI, Mia.Six drown off Lebanon coast after overloaded boat capsizes, says Lebanese navy [online]. 24 April 2022 [cit. 2022-04-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 November 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Death toll from Lebanon migrant boat climbs to 73, minister says [online]. 23 September 2022 [cit. 2022-09-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 October 2023. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BASSAM, Laila; GEBEILY, Maya; AZHARI, Timour. Lebanon to devalue currency by 90% on Feb. 1, central bank chief says.Reuters. 31 January 2023.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 May 2023. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abLebanon devalues official exchange rate by 90 percent [online]. Al Jazeera, 1 February 2023 [cit. 2023-03-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 March 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon struggles to emerge from financial crisis and government corruption [online]. 3 July 2023 [cit. 2024-02-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 February 2024.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Gallant threatens Hezbollah: 'What we can do in Gaza, we can do in Beirut'.The Jerusalem Post. 11 November 2023.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Mapping 11 months of Israel-Lebanon cross-border attacks.Al Jazeera. 11 September 2024.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 September 2024.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Do Lebanon explosions violate the laws of war?.Al Jazeera. 18 September 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Israel rejects US-backed Lebanon ceasefire plan, hits Beirut again.Reuters. 26 September 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Israeli strikes cause deadliest day in Lebanon in nearly 2 decades. Here's what we know.CNN. 24 September 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ In Lebanon, a million people displaced in a country in chaos.Le Monde. 2 October 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Biden, Harris call Israeli killing of Hezbollah's Nasrallah 'measure of justice'.VOA News. 28 September 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Israel-Hezbollah conflict in maps: Where is fighting happening in Lebanon?.BBC News. 4 October 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ČTK. Působení mírových jednotek OSN v Libanonu skončí v roce 2026.ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-08-28].Dostupné online.
↑abcdEtheredge, Laura S.Syria, Lebanon, and Jordan – Middle East: region in transition. [s.l.]: The Rosen Publishing Group, 2011.ISBN978-1-61530-414-1. S. 85–159.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PHILPS, Alan. Israel's Withdrawal from Lebanon Given UN's Endorsement.The Daily Telegraph. 19 June 2000.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 February 2009.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ECODIT.National action plan for the reduction of pollution into the mediterranean sea from land based sources [online]. Lebanese ministry of the environment, October 2005 [cit. 2012-01-31].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.[nedostupný zdroj]
↑(Bonechi et al.) (2004)Golden Book Lebanon, p. 3, Florence, Italy: Casa Editrice Bonechi.ISBN88-476-1489-9
↑Lebanon – Climate [online]. Country Studies US [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 January 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Climate of Beirut [online]. Weather and Climate (Погода и климат) [cit. 2019-05-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 May 2019. (rusky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CAPPELEN, John; JENSEN, Jens.Libanon – Beyrouth [online]. Danish Meteorological Institute [cit. 2013-03-02]. S. 167.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 January 2013. (dánsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon Cedar – Cedrus libani [online]. Blue Planet Biomes [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 January 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑((The World Bank)).Lebanon [online]. The World Bank, 2012 [cit. 2012-01-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 January 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Alami, Mona.Global Warming Makes Mischief Worse [online]. Inter Press Service, 30 July 2009 [cit. 2012-01-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 June 2010.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Talhouk, S. N. & Zurayk, S. 2003. Conifer conservation in Lebanon.Acta Hort. 615: 411–414.
↑Semaan, M. & Haber, R. 2003. In situ conservation onCedrus libani in Lebanon.Acta Hort. 615: 415–417.
↑Khaldoun Baz.Cedars of Lebanon Nature Reserve [online]. Shoufcedar.org, 10 August 2011 [cit. 2012-05-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 May 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GRANTHAM, H. S.; DUNCAN, A.; EVANS, T. D.; JONES, K. R.; BEYER, H. L.; SCHUSTER, R.; WALSTON, J. Anthropogenic modification of forests means only 40% of remaining forests have high ecosystem integrity – Supplementary Material.Nature Communications. 2020, s. 5978.ISSN2041-1723.doi:10.1038/s41467-020-19493-3.PMID33293507.Bibcode2020NatCo..11.5978G.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ab Lebanon begins landmark reforestation campaign.The Daily Star. 26 November 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 January 2013.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Forest and landscape restoration in Lebanon [online]. Sundance Institute, 29 April 2016 [cit. 2018-05-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 May 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Restoring Lebanon's cedar forests [online]. Share America, 10 January 2017 [cit. 2018-05-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 May 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DINERSTEIN, Eric; OLSON, David; JOSHI, Anup; VYNNE, Carly; BURGESS, Neil D.; WIKRAMANAYAKE, Eric; HAHN, Nathan. An Ecoregion-Based Approach to Protecting Half the Terrestrial Realm.BioScience. 2017, s. 534–545.ISSN0006-3568.doi:10.1093/biosci/bix014.PMID28608869.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CHRONICLE.FANACK.COM.Republic of Rubbish [online]. 11 August 2015 [cit. 2015-08-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 September 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon: No Action to Enforce New Waste Law [online]. Human Rights Watch, 18 October 2018 [cit. 2018-10-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 February 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑الحريري يستغيث بأوروبا.. حرائق مهولة تلتهم أحراج لبنان [online]. 15 October 2019 [cit. 2023-03-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2020. (arabsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Lebanon's economic crisis is wrecking the environment, too.The Economist. 6 October 2023.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 December 2023.ISSN0013-0613.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑((Bureau of Democracy, Human Rights, and Labor)).Country Reports on Human Rights Practices – 2002: Lebanon [online]. US Department of State, 31 March 2003 [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 February 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abCOHEN, Saul Bernard.Geopolitics: the geography of international relations. 3rd. vyd. Lanham Boulder New York London: Rowman & Littlefield, 2015.ISBN978-1-4422-2349-3. Kapitola Chapter 12: The Middle East Shatterbelt, s. 402.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abLebanon's Confessionalism: Problems and Prospects [online]. United States Institute of Peace, 22 March 2009 [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 March 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Marie-Joëlle Zahar.Chapter 9 Power sharing in Lebanon: Foreign protectors, domestic peace, and democratic failure [online]. [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 June 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lijphart, Arend.Multiethnic democracy, in S. Lipset (ed.), "The Encyclopedia of Democracy". London, Routledge, 1995, Volume III, pp. 853–865ISBN0871878887.
↑abFreedom in the World, Country Ratings by Region, 1972–2013 [online]. Freedom House [cit. 2013-02-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 October 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑V-DEM INSTITUTE.The V-Dem Dataset [online]. 2023 [cit. 2023-10-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Eager Lebanese race to polls to cast their ballots [online]. AlArabbia [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 January 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon Exiled and suffering: Palestinian refugees in Lebanon [online]. Amnesty International, 2007 [cit. 2013-10-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 December 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BAKRI, Nada. Lebanon Gives Palestinians New Work Rights.The New York Times. 17 August 2010.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 June 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcd Lebanon.The World Factbook. Central Intelligence Agency, 2 March 2023.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 January 2021. (anglicky)Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Democratic Governance, Elections, Lebanon [online]. UNDP [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 July 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Oliver Holmes. Lebanese parliament extends own term till 2017 amid protests.Reuters. 5 November 2014.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 July 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Lebanese Constitution [online]. Presidency of Lebanon [cit. 2011-08-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 January 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Results of 2nd round of Lebanon presidential election: Michel Aoun – 83 (winner); blank votes – 36; others/cancelled – 8.The Daily Star.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 October 2016.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Will Lebanon's new electoral law end the stalemate?.www.aljazeera.com. 15 June 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 September 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Lebanon's New Cabinet: Up to the Challenge?.Naharnet.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 February 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ IntelBrief: Lebanon Election Shakes Up Political Landscape.The Soufan Center. 17 May 2022.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 May 2022.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑List of the Lebanese muhafazahs [online]. Localiban, 17 May 2017 [cit. 2021-04-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 April 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Lebanese Armed Forces, CSIS (Page 78).www.carnegieendowment.org. 10 February 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 August 2012.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abSTINSON, Jefferey. Lebanese forces may play bigger role in war.USA Today. 1 August 2006.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 May 2010.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Mediterranean gas sends sparks flying between Lebanon and Israel.The Economist.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 December 2023.ISSN0013-0613.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑What Is Hezbollah? [online]. [cit. 2023-12-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 January 2024. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LAF Mission [online]. Lebanese Armed Forces [cit. 2009-05-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 August 2004.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LANTEAUME, Sylvie. US military aid at stake in Lebanon elections.www.google.com. 4 August 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 May 2012.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SCHENKER, David.The Future of U.S. Military Aid to Lebanon [online]. 3 October 2008 [cit. 2009-08-09].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 August 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Women In Personal Status Laws [online]. [cit. 2013-03-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 October 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcEl Samad, Firas.The Lebanese Legal System and Research [online]. Nyulawglobal.org [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 January 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Chibli Mallat.The Lebanese Legal System [online]. [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 May 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CARNEGIE ENDOWMENT FOR INTERNATIONAL PEACE.Arab Political Systems: Baseline Information and Reforms – Lebanon [online]. Carnegie Endowment for International Peace [cit. 2009-07-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 July 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SALIBA, Issam.Legal Research Guide: Lebanon [online]. 3 May 2012 [cit. 2021-03-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 May 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ The countries where homosexuality is still illegal.The Week. 12 June 2019.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 November 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Lebanon: No Justification for LGBT Crackdown.Human Rights Watch. 11 February 2019.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 May 2021.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Human rights group urges Lebanon to abolish anti-LGBT law.www.pbs.org. PBS, 1 April 2019.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2021.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Global Divide on Homosexuality Persists. [s.l.]: [s.n.], 6 September 2020.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 July 2022.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑"Clean the Streets of Faggots" [online]. 4 August 2021 [cit. 2022-04-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 April 2022. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Doing Business in Lebanon [online]. Export.gov [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 January 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abCWERMAN, Ralph. Lebanon's Valley of Drugs.Washington Post.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 May 2024.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ The lights go out on Lebanon's economy as financial collapse accelerates.The Washington Post. 19 July 2020.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 March 2021.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ The world's worst central banker retires.The Economist. 31 July 2023.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 February 2024.ISSN0013-0613.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ab Lebanon goes to the polls amid its worst-ever financial crisis.The Economist. 28 April 2022.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 December 2023.ISSN0013-0613.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ab Lebanon is experiencing a tourism boom.The Economist. 24 August 2023.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 December 2023.ISSN0013-0613.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Why protesters firebomb banks in Lebanon.The Economist. 9 May 2020.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 December 2023.ISSN0013-0613.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Jean Hayek et al, 1999. The Structure, Properties, and Main Foundations of the Lebanese Economy. InThe Scientific Series in Geography, Grade 11, 110–114. Beirut: Dar Habib.
↑Header: People, 4th paragraph [online]. U.S. Department of State [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 February 2007.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Background Note: Lebanon [online]. washingtoninstitute.org [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 March 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon – Facts and Figures [online]. Iom.int [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 June 2008.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ World Bank Open Data.World Bank Open Data [online]. [cit. 2024-10-31].Dostupné online.
↑ World Bank Open Data.World Bank Open Data [online]. [cit. 2024-10-31].Dostupné online.
↑United Nations Population Fund.Lebanon. [s.l.]: [s.n.]Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 October 2005.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcd Hobbyists hope to halt hunger in Lebanon by growing their own crops.The Economist. 28 May 2020.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 December 2023.ISSN0013-0613.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ World Bank Open Data.World Bank Open Data [online]. [cit. 2024-10-31].Dostupné online.
↑Federal Research Division of the Library of Congress, U.S.A. 1986–1988 [online]. Countrystudies.us, 13 June 1978 [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 January 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanese farmers face toughening crisis – DW – 06/15/2021 [online]. 15 June 2021 [cit. 2024-01-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2024. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Lebanon - share of economic sectors in the gross domestic product 2011-2021.Statista [online]. [cit. 2024-10-31].Dostupné online. (anglicky)
↑ The economic context of Lebanon - Stanbic Bank TradeClub.www.tradeclub.stanbicbank.com [online]. [cit. 2024-10-31].Dostupné online. (anglicky)
↑ The Next Big Lebanon-Israel Flare-Up: Gas.Time. 6 April 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 April 2011.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑باسيل: حلم النفط صار واقعا وأنجزنا كل الخطوات الأساسية في فترة قياسية [online]. Lebanonfiles.com [cit. 2013-05-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 November 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon's drug trade booms with help from Hezbollah's Captagon connection [online]. 5 July 2021 [cit. 2023-12-28].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Gulf, Lebanon and The War on Drugs [online]. [cit. 2023-12-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 December 2023. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Global Innovation Index: Global Innovation Index | Indicator Profile | Prosperity Data360.prosperitydata360.worldbank.org [online]. [cit. 2024-10-31].Dostupné online.
↑AGO·, M. Srour·People·2 years.6 Lebanese Geniuses That Make Us Proud [online]. 15 March 2019 [cit. 2020-10-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 October 2023. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Rammal Award attribution by the Euroscience Foundation [online]. 5 January 2009 [cit. 2020-10-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 January 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HOOPER, Richard. Lebanon's forgotten space programme.BBC News. 14 November 2013.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 October 2023. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Bizarre Tale of the Middle East's First Space Program [online]. [cit. 2020-10-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2023. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Podeh, Elie.The Quest for Hegemony in the Arab World: The Struggle Over the Baghdad Pact, Brill Academic Pub (1 August 1997), page 154
↑Baten, Jörg.A History of the Global Economy. From 1500 to the Present.. [s.l.]: Cambridge University Press, 2016.ISBN9781107507180. S. 231.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CIA World Factbook 2001 [online]. [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 June 2007.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Deconstructing Beirut's Reconstruction: 1990–2000 [online]. Center for the Study of the Built Environment [cit. 2006-10-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 July 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Johnson, Anna. Lebanon: Tourism Depends on Stability.Chron. 2006.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 January 2012.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abLebanon Economic Report: 2nd quarter, 2006 [online]. Bank Audi [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 November 2008.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Impact of the July Offensive on the Public Finances in 2006 [online]. Lebanese Ministry of Finance [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 March 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Joseph S. Mayton.Saudi Arabia Key Contributor To Lebanon's Reconstruction [online]. Cyprus News, 28 September 2007 [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 September 2007.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Donors pledge over $940 million for Lebanon [online]. Reliefweb.int, 31 August 2006 [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Custodian of the Two Holy Mosques Reviews with the Jordanian King the Situation in Lebanon... [online]. Ain-Al-Yaqeen [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 October 2006.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ab Lebanon's tourists: Can they be lured back?.The Economist. 11 January 2013.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 July 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Tourist arrivals statistics – Countries Compared [online]. NationMaster [cit. 2011-11-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 October 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Zach Wise;MIKI MEEK. The 44 Places to Go in 2009 – Interactive Graphic.The New York Times. 11 January 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 April 2009.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ministry of Tourism :: Destination Lebanon [online]. Lebanon-tourism.gov.lb [cit. 2012-01-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 January 2010.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Lebanon Says 2009 Was Best on Record for Tourism.ABC News. 19 January 2010.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 January 2010.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Qiblawi, Tamara. Hospitality revenues plunge 40 percent in 2011.The Daily Star. 16 July 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 July 2011.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanese Cuisine With a Japanese Twist [online]. Embassy of Japan in Lebanon, 12 September 2012 [cit. 2012-12-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 December 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ World Population Prospects - Population Division - United Nations.population.un.org [online]. [cit. 2024-11-03].Dostupné online.
↑United Nations High Commissioner for Refugees.Lebanon : Overview Minority Rights Group International [online]. World Directory of Minorities and Indigenous Peoples [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 January 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
HAJJAR, George.Aspects of Christian-Muslim Relations in Contemporary Lebanon [online]. Hartford International University for Religion and Peace, 2002 [cit. 2021-03-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 July 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Jamie Stokes.Encyclopedia of the Peoples of Africa and the Middle East: L to Z. [s.l.]: Infobase Publishing, June 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 October 2013.ISBN978-0-8160-7158-6. S. 406.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcdThe Lebanese Demographic Reality [online]. Lebanese Information Center Lebanon, 14 January 2013 [cit. 2013-02-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 May 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The world's successful diasporas [online]. Management Today [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 January 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ The Arabs of Latin America.The Nation. 12 July 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 December 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Tenacity and risk – the Lebanese in West Africa.BBC News. 10 January 2010.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 December 2012.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ivory Coast – The Levantine Community [online]. Countrystudies.us [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 June 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SCHWARZ, Naomi.Lebanese Immigrants Boost West African Commerce [online]. [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 November 2008.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Price, Charles.Australian Population: Ethnic Origins [online]. [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 July 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑10 biggest Lebanese diaspora communities [online]. StepFEED, 6 January 2016 [cit. 2016-01-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 July 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Qatar's population by nationality [online]. [cit. 2014-12-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 December 2014.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PROJECT, Joshua.Arab, Lebanese in Saudi Arabia [online]. [cit. 2021-10-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 April 2022. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon starts to feel the pinch of financial crisis [online]. 6 December 2008 [cit. 2021-10-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 October 2021. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Senior Seminar: Transnational Migration and Diasporic Communities [online]. Hamline University [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 January 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Chapter II, Section B. Emigration Pre-1943
↑ Iraqi refugees in Lebanon 'left behind, forgotten': charity.Reuters. 21 October 2014.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2021.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Registered Syrian refugees in surrounding states triple in three months.UNHCR – United Nations Refugee Agency. 2 October 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 October 2012.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Sudanese jobless in Lebanon risk life on Israel border [online]. 23 June 2020 [cit. 2021-10-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 October 2021. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑FANACK.Lebanon: Syrian Refugees Cost the Economy $4.5 Billion Every Year [online]. [cit. 2015-07-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 July 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Syria Regional Refugee Response – Lebanon [online]. UNHCR [cit. 2013-08-09].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 June 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon, Opinion survey 2009 [online]. ICRC and Ipsos [cit. 2013-01-17].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.[nedostupný zdroj]
↑DRALONGE, Richard N.Economics and Geopolitics of the Middle East. New York: Nova Science Publishers, 2008.ISBN978-1-60456-076-3. S. 150.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcLebanon [online]. Bureau of Democracy, Human Rights, and Labor [cit. 2017-06-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 December 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon Country Study Guide Volume 1 Strategic Information and Developments. [s.l.]: Ibp USA, 3 March 2012.Dostupné online.ISBN9781438774824.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.[nedostupný zdroj]
↑Are the Druze People Arabs or Muslims? Deciphering Who They Are [online]. 8 August 2018 [cit. 2020-04-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 October 2019. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑J. STEWART, Dona.The Middle East Today: Political, Geographical and Cultural Perspectives. [s.l.]: Routledge, 2008.ISBN9781135980795. S. 33.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Study shows stable Christian population in Lebanon [online]. 7 February 2013 [cit. 2013-04-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 April 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WVS Database [online]. Institute for Comparative Survey Research, March 2015 [cit. 2016-01-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 January 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Miracles are on the rise in Lebanon.The Economist.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 October 2023.ISSN0013-0613.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcMCGOWEN, Afaf Sabeh.Lebanon: A Country Study. Redakce Collelo Thomas. 3rd. vyd. Washington, D.C.: The Division, 1989. (Area Handbook Series).OCLC18907889 KapitolaGlossary.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CHANDLER, Paul-Gordon.In Search of a Prophet: A Spiritual Journey with Kahlil Gibran. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 15 April 2023.Dostupné online.ISBN978-1-5381-8123-2. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KHALAF; KONGSTAD.Hamra of Beirut: A Case of Rapid Urbanization. [s.l.]: BRILL, 7 November 2022.Dostupné online.ISBN978-90-04-49139-7. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HARRIS, William. The View from Zahle: Security and Economic Conditions in the Central Bekaa 1980–1985.Middle East Journal. 1985, s. 270–286.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 May 2021.ISSN0026-3141.JSTOR4327124.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Axel Tschentscher, LL.M.Article 11 of the Lebanese Constitution [online]. Servat.unibe.ch [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 January 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abJean-Benoît Nadeau, Julie Barlow.The Story of French. [s.l.]: Macmillan, 2008.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 May 2011.ISBN978-0-312-34184-8. S. 311.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Encyclopædia Britannica. Lebanon. [s.l.]: [s.n.], 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 December 2008.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Campaign to save the Arabic language in Lebanon.BBC News. 24 June 2010.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 July 2010.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Arabic – a dying language? [online]. France 24 [cit. 2010-06-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 June 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Jean-Benoît Nadeau, Julie Barlow.Plus ça change. [s.l.]: Robson, 2006.Dostupné online.ISBN978-1-86105-917-8. S. 483.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Hodeib, Mirella. English assumes greater importance in Lebanese linguistic universe.Daily Star (Lebanon). 19 January 2007.Dostupné online [cit. 1 July 2013].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ANTELAVA, Natalia. Armenians jump Lebanon's divide.BBC News. 16 April 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 December 2012.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Global Information Technology Report 2013 [online]. World Economic Forum [cit. 2013-07-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 August 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Education Index by Country 2024.worldpopulationreview.com [online]. [cit. 2024-11-03].Dostupné online.
↑Aid groups scramble to fix buildings; fill backpacks before school bell rings [online]. Samidoun [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 January 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Business Information [online]. Lebanon Opportunities [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 September 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Decrees [online]. Lebanese Directory of Higher Education, 11 December 2007 [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 December 2007.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑125 years of history – A timeline [online]. Université Saint-Joseph, 6 July 2006 [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 July 2006.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Yalla! Students [online]. 18 June 2008 [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 June 2008.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑American University of Beirut (AUB) Rankings [online]. 11 April 2022 [cit. 2022-04-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 April 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑University of Balamand [online]. 11 April 2022 [cit. 2022-04-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 April 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanese American University [online]. 11 April 2022 [cit. 2022-04-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 April 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Saint Joseph University of Beirut (USJ) [online]. [cit. 2020-10-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 May 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Holy Spirit University of Kaslik [online]. 16 July 2015 [cit. 2019-08-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Notre Dame University-Louaize NDU [online]. [cit. 2020-10-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 June 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Health [online]. SESRIC [cit. 2013-02-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 October 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Demography [online]. SESRIC [cit. 2013-02-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 March 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abHealth Reform In Lebanon: Key Achievements at a glance [online]. Ministry of Public Health.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 November 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abStatistical Bulletin 2011 [online]. Ministry of Public Health.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 June 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Table B.8: Top 10 leading causes of reported hospital deaths* by ICD10 4-character code and gender, 2017 [online]. Ministry of Public Health [cit. 2021-08-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 March 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑From kebabs to fattoush – keeping Lebanon's food safe [online]. [cit. 2015-03-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 March 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Stokes, Jamie.Encyclopedia of the Peoples of Africa and the Middle East, Facts On File, 2009, p. 406ISBN0816071586
↑Moustafa Farroukh [online]. Kaftoun.com, 2 July 2010 [cit. 2012-05-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 March 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Media Art Net | Ra'ad, Walid: Biography [online]. Medienkunstnetz.de [cit. 2012-05-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 April 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ACOCELLA, Joan. www.newyorker.com. Prophet Motive.The New Yorker. 31 December 2007.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 March 2019.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KALEM, Glen. The Prophet, translated..Kahlil Gibran Collective Inc. [online]. [cit. 2024-11-04].Dostupné online. (anglicky)
↑Called by life [online]. [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 August 2010.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SHEEHAN, Sean; LATIF ZAWIAH.Lebanon. 2. vyd. [s.l.]: Marshall Cavendish Children's Books, 30 August 2007. (Cultures of the World).ISBN978-0-7614-2081-1. KapitolaArts, s. 105.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑McKenzie, Robert.Comparing Media from Around the World, Pearson/Allyn and Bacon, 2006, p. 372ISBN0-205-40242-9
↑HOUISSA, Ali.LibGuides: Middle Eastern & North African Cinema & Film: Egyptian Cinema & Film [online]. [cit. 2021-10-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 October 2021. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Roy Armes.Arab filmmakers of the Middle East: a dictionary. [s.l.]: Indiana University Press, 23 August 2010.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 October 2013.ISBN978-0-253-35518-8. S. 26–.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Knowledge Intensive Industries: Four Case Studies of Creative Industries in Arab Countries [online]. World Bank [cit. 2013-01-17]. S. 16.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 January 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Migliorino, Nicola.(Re)constructing Armenia in Lebanon and Syria: ethno-cultural diversity and the state in the aftermath of a refugee crisis. [s.l.]: Berghahn Books, 2008.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 June 2013.ISBN978-1-84545-352-7. S. 122.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Lebanon profile – Overview.BBC News. 24 August 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 November 2011.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Dale F. Eickelman; JON W. ANDERSON.New media in the Muslim world: the emerging public sphere. [s.l.]: Indiana University Press, 1 July 2003.Dostupné online.ISBN978-0-253-34252-2. S. 63–65.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abSHEEHAN, Sean; LATIF.Lebanon. Zawiah. [s.l.]: Marshall Cavendish Children's Books, 30 August 2007. (Cultures of the World; sv. 13).ISBN978-0-7614-2081-1. KapitolaLeisure, s. 123.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CARTER, Terry; DUNSTON LARA.Syria & Lebanon. Humphreys Andrew. 2. vyd. [s.l.]: Lonely Planet, 1 August 2004. (Guidebook Series).Dostupné online.ISBN978-1-86450-333-3. KapitolaGetting Started, s. 11.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon Summer & Winter Festivals [online]. Lebanese Ministry of Tourism [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 July 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑About BMA | Marathon [online]. Beirutmarathon.org, 19 October 2003 [cit. 2013-05-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 February 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Aikman, David.The Mirage of Peace: Understanding the Never-Ending Conflict in the Middle East. [s.l.]: Gospel Light Publications, 14 August 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 June 2013.ISBN978-0-8307-4605-7. S. 48.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HADFIELD, Dave. Lebanese rugby league team in storm over funny substances – Rugby League – More Sports.The Independent. 24 October 2000.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 November 2012.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Samoa beats Lebanon to be last team in league world cup.The Courier-Mail. 14 November 2007.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 January 2014.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon's Rugby World Cup bid ends with draw | Sports, Rugby [online]. 31 October 2011 [cit. 2013-05-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 June 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑2009 Rugby League European Cup Flashback [online]. Rugby League Planet [cit. 2013-05-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 May 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Team Lebanon Profile - 2011 FIBA Asia Championship | FIBA.COM [online]. London2012.fiba.com, 23 August 2011 [cit. 2013-05-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Team Lebanon Profile – 2010 FIBA World Championship [online]. Fiba.com [cit. 2013-05-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 November 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑FIBA Asia – Thrilla in Manila Part II: Riyadi down Mahram again, this time in final video [online]. Fiba.Com [cit. 2013-05-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 November 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Asian Nations Cup 2000 [online]. 4 March 2011 [cit. 2013-05-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 April 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑2nd Pan Arab Games [online]. goalzz.com [cit. 2013-05-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 November 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Football – Competition : Pan Arab Games 1997 [online]. Footballdatabase.eu, 27 July 1997 [cit. 2013-05-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 November 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Nine days of sport and culture in Beirut [online]. FRANCE 24, 27 September 2009 [cit. 2013-05-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 October 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Athletes | Heroes [online]. International Olympic Committee, 26 June 2012 [cit. 2013-05-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lebanon Water Festival [online]. [cit. 2015-08-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 August 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Past Festivals « Lebanon Water Festival [online]. [cit. 2015-08-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 September 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Bertelsmann Stiftung.BTI 2010 — Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
Bureau of Near Eastern Affairs.Background Note: Lebanon [online]. U.S. Department of State, 2011-05-23 [cit. 2011-08-16].Dostupné online. (anglicky)
CIA.The World Factbook - Lebanon [online]. [cit. 2011-08-16].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-12. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Bejrútu.Souhrnná teritoriální informace: Libanon [online]. Businessinfo.cz, 2011-04-16 [cit. 2011-08-16].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
BARNETT, Richard David, a kol.Lebanon [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16].Dostupné online. (anglicky)
.svg)
.jpg)
%2c_Lebanon.jpg)
.jpg)
.png)
.svg)
