| Levi Eškol לֵוִי אֶשְׁכּוֹל | |
|---|---|
 Levi Eškol, 1963 | |
| 4. premiér Izraele | |
| Ve funkci: 21. června1963 – 26. února1969 | |
| Prezident | Zalman Šazar Jicchak Ben Cvi |
| Předchůdce | David Ben Gurion |
| Nástupce | Golda Meirová |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ma'arach (dříveMapaj) |
| Narození | 25. října1895 Oratov,Ruské impérium (nyníUkrajina) |
| Úmrtí | 26. února1969 (73 let) Jeruzalém,Izrael |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Herzlova hora |
| Kneset | 2.,3.,4.,5.,6. |
| Choť | Miriam Zelikovicová Eliševa Eškolová Rebeka Maharšeková |
| Děti | Noa Eshkol Ofra Nevo-Eshkol Tama Shochat |
| Příbuzní | Sheizaf Rafaeli (vnuk) Avraham Šochat (zeť) Eliezer Rafaeli (zeť) |
| Profese | politik |
| Náboženství | judaismus |
| Ocenění | čestný doktor Yeshiva University (1964) čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (1964) Nebraska Admiral (1965) Národní řád Čadu (1965) velkokříž Národního řádu Pobřeží slonoviny (1966) … více naWikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Levi Eshkol |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Levi Eškol (hebrejsky:
לֵוִי אֶשְׁכּוֹל, rodným jménemLevi Školnik, hebrejsky: לֵוִי שׁקוֹלנִיק,rusky: Леви (Лев) Школьник;25. října1895,Oratov –26. února1969,Jeruzalém) byl v pořadí třetíizraelský premiér. Tuto funkci zastával od roku 1963 až do své smrti v roce 1969. Během své politické kariéry dále zastával postyministra financí,obrany,zemědělství abydlení.[1] Byl členem levicové stranyMapaj, kterou přetransformoval naMa'arach. Stal se prvním izraelským premiérem, který zemřel během svého funkčního období.
Narodil se jako Levi Školnik v obciOratov nedalekoKyjeva v carském Rusku (dnešníUkrajina). Pocházel z bohatéchasidské rodiny (jeho matka měla chasidské předky, zatímco otec bylmitnagdim). Levimu se dostalo tradičního židovského vzdělání veVilně (dnešní Vilnius). V šestnácti letech vstoupil dosionistické organizaceCe'irej Cijon (Mladí Siónu). O tři roky později, v roce 1914, emigroval doPalestiny, která v té době ještě byla podosmanskou správou.[2]
Po svém příchodu pracoval jako zemědělský dělník a politický aktivista.[3] Brzy na to vstoupil doŽidovské legie, jež byla součástíbritské armády, a během první světové války bojoval proti Turkům. Po válce patřil ke skupině osadníků, která v roce 1920 založilakibucDeganja Bet.[4] V roce1921 se stal jedním ze zakládajících členůHistadrutu a v roce 1930 byl u založení stranyMapaj. V roce1937 sehrál důležitou roli při založení vodní společnostiMekorot a z této pozice hrál rovněž významnou roli při přesvědčování německé vlády v umožnění židovské emigrace do Palestiny (emigrující si mohli část svého majetku vyměnit za německé zboží, které si poté mohli vzít s sebou).[4] Ve společnosti Mekorot působil jako výkonný ředitel až do roku 1951 a do té doby zavedl systém státního vodohospodářství, které umožnilo intenzivní zemědělské zavlažování. Vrcholem jeho úsilí se stalo vybudováníNárodního rozvaděče vody, který byl spuštěn v roce 1964, kdy již byl premiérem.[4]
V roce 1940 vstoupil doHagany a stal se členem jejího vrchního velení, kde byl zodpovědný za nákup zbraní. Běhemizraelské války za nezávislost se stal vůbec prvním generálním ředitelem na ministerstvu obrany a během svého působení v tomto úřadě se aktivně podílel na budování izraelského obranného průmyslu. V tomto období si rovněžhebraizoval své příjmení na Eškol.[3] V letech 1944 až 1948 byl tajemníkemtelavivského magistrátu a od roku1948 se stal rovněž předsedouSvětové sionistické organizace.[2] Byl rovněž členem vedeníŽidovské agentury, kde zastával dvě významné funkce, a to konkrétně funkci pokladníka (v letech 1949 až 1951) a ředitele oddělení osadnictví (v letech 1948 až 1963).[5]
V roce 1951 byl v parlamentních volbách poprvé zvolen poslancemKnesetu zaMapaj. Po svém zvolení byl jmenován ministrem zemědělství a průmyslu a tuto funkci zastával až do roku1952, kdy se po smrtiEli'ezera Kaplana stalministrem financí; tuto pozici poté zastával dalších jedenáct let až do roku 1963. Jeho funkční období je charakterizováno velkým ekonomickým růstem (HDP mělo 10% meziroční růst),[6] a to navzdory velkým finančním výdajům spojeným s přijetím velkého množstvížidovských imigrantů z arabských zemí, rozvojovými projekty, vyzbrojovánímIzraelských obranných sil čisinajskou válkou.[3] Stal se rovněž významnou postavou ve vedení Mapaje a sám premiérDavid Ben Gurion jej označil za svého nástupce.[5]
Když Ben Gurion v červnu 1963 rezignoval, Eškol byl zvolen předsedou strany a 23. července téhož roku jej nahradil ve funkci izraelského premiéra aministra obrany.[4] V pozici premiéra se Eškol snažil zlepšit izraelské zahraniční vztahy. V roce 1964 uskutečnil vůbec první oficiální cestu izraelského premiéra doWashingtonu a zasadil se o úzký vztah mezi těmito dvěma zeměmi.[4] Nejvýznamnějším krokem se v jeho zahraniční politice v roce 1965 stalo navázání diplomatických styků sezápadním Německem (pokračováním procesu, jejž začal Ben Gurion).[4] Navázal též důležité kulturní vztahy seSovětským svazem, díky nimž mohli sovětštížidé snadněji emigrovat do Izraele.[6]
V roce 1964 učinil smířlivé gesto, když nechal do Izraele převést ostatkyZe'eva Žabotinského, zakladatele a ideologického vůdcerevizionistického sionismu, a při státním pohřbu jej pohřbít naHerzlově hoře v Jeruzalémě.[4]
Vztahy Ben Guriona a Eškola se výrazně zhoršily v souvislosti s takzvanouLavonovou aférou, která se týkala neúspěšné tajné operaceMosadu v Egyptě (operace Susannah), jež se odehrála o desetiletí dříve; Ben Gurion nesouhlasil s očištěnímLavona bez řádné soudní vyšetřovací komise a dokonce jej obvinil ze záměrného maření vyšetřování.[7] Ben Gurion se poté neúspěšně pokusil Eškola v primárních volbách strany porazit, načež společně s několika dalšími členy strany Mapaj opustili a v červnu 1965 založili stranuRafi.[7] Mezitím se Mapaj sloučila se stranouAchdut ha-avoda a společně vytvořili stranuMa'arach, jejímž byl Eškol předsedou. V následujících říjnových parlamentních volbách roku 1965 byla Rafi stranou Ma'arach poražena.[7]
Nejvýznamnějším okamžikem jeho premiérského funkčního období se stalašestidenní válka v roce 1967. Před touto válkou vytvořil vládu národní jednoty, v níž v důsledku tlaku veřejnosti přenechal křeslo ministra obrany proMoše Dajana, a do níž mimo jiné přizval stranuCherutMenachema Begina, která se vůbec poprvé stala součástíizraelské vlády.[8] Tato válka začala preventivním izraelským útokem proti Egyptu aSýrii, které se jej chystaly napadnout, a skončila jednoznačným izraelským vítězstvím, při němž získal územívýchodního Jeruzaléma,Golanských výšin,Západního břehu Jordánu,Pásma Gazy aSinajského poloostrova (tj. území dříve pod správouJordánska, Sýrie a Egypta).[9]
Po válce v roce 1968 s pomocíGoldy Meirové sjednotil tři labouristické strany (Mapaj, Rafi a Achdut ha-Avodu), které daly vzniknout současné izraelskéStraně práce.[10]
Levi Eškol zemřel na srdeční příhodu během svého funkčního období přímo ve své kanceláři.[3] Je pohřben na národním hřbitově naHerzlově hoře v Jeruzalémě.
Národní řád Čadu – Čad, 1965
velkokřížNárodního řádu Madagaskaru – Madagaskar, 1966
Řád Rubéna Daría – Nikaragua, 1966
velkokřížNárodního řádu Pobřeží slonoviny – Pobřeží slonoviny, 1966
Národní řád Beninu Benin
Řád Mono – TogoKneset zmiňuje dvě Eškolovy hebrejsky psané publikace, a to:[5]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuLevi Eshkol na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuLevi Eškol na Wikimedia Commons
OsobaLevi Eškol ve Wikicitátech| Předchůdce | Levi Eškol | Nástupce |
|---|---|---|
| Moše Šaret | PředsedaMapaje 1963–1965 | strana Ma'arach |
| nová strana | PředsedaMa'arachu 1965–1969 | Jigal Alon(zastupující) |
| Premiéři Izraele | |
|---|---|
| |
| Ministři obrany Izraele | |
|---|---|
| |
| Ministři financí Izraele | |
|---|---|
| |
| Ministři výstavby Izraele | |
|---|---|
| |
| Ministři zemědělství Izraele | |
|---|---|
| |
