Narodil se jako druhý synLorenza Medici, zvaného Nádherný (Il Magnifico). Na kněžské dráze postupoval nesmírně rychle. Už jako sedmiletý byl přijat do duchovního stavu (dostaltonzuru), jako třináctiletý byl jmenován za kardinála-diákona. V letech1489–1491 studoval teologii a církevní právo vPise. V sedmnácti letech vstoupil do posvátného kolegia vŘímě, zakrátko však, po smrti svého otce v roce1492, kolegium opustil a vrátil se doFlorencie. Když jeho rodina musela odejít do vyhnanství, putovalFrancií,Německem aNizozemím a v roce1500 se vrátil do Říma. Tam se věnoval literatuře, malířství, divadlu a hudbě. Po smrti papežeAlexandra VI. začal získávat politický vliv. V roce1512 se mu podařilo obnovit vládu Medicejských nad Florencií, kde panoval až dokonkláve, a i jako papež, až do své smrti.
Lev X. byl typický renesanční panovník, pokrytecký politik a nepotista. Své příbuzné podporoval všude, i mimo Florencii. Od něho pochází známy výrok, který napsal svému bratrovi: „Užívejme papežství, když nám ho Bůh dal“. S Francií uzavřel konkordát, který, ačkoli ho římská kurie přijala jen s těžkostmi, byl platný až dofrancouzské revoluce. V roce1517 zmařil plány některých bouřících se kardinálů, kteří ho chtěli otrávit, když jejich vůdce Alfonsa Petrucciho dal popravit, některé dal uvěznit a na takto vyprázdněná místa v kardinálském kolegiu 1. července jmenoval jednatřicet nových kardinálů.
Papežova diplomacie měla velmi křivolakou podobu. Nejprve se zdálo, že podporujeFrantiška I. Francouzského, jindykurfiřta Fridricha Saského, a až když to bylo nevyhnutelné, uznal Habsburka Karla I. Španělského a uzavřel s ním spojenectví proti Francii.
Vzhledem k tomu, že se při zvolení za papeže zavázal přísahou pokračovat vpátém lateránském koncilu,27. dubna1513 otevřel jeho šesté zasedání. Další zasedání tohoto koncilu se letmo dotkla reformy a bylo zřejmé, že konciloví otcové si byli vědomi nešvarů v církvi, které přímo křičely po odstranění. Byla sice zřízena reformní komise, byly vydány i reformní dekrety, ale ke skutečné nápravě nedošlo. Ačkoli sněm trval pět let a měl 12 zasedání, nevykonal pro církev nic závažného. Když10. března1517, po nařízení křižácké výpravy proti Turkům a zavedení tříleté daně pro benefici, která měla tuto výpravu financovat, Lev zakončil pátý lateránský koncil, bylo jasné, že ani koncil, ale ani papežové,Julius II. nebo Lev X., nepochopili vážnost situace v církvi. Nešlo jim vážně o reformu, což se stalo pro církev osudným.
Podle historiků Lev X. byl bezstarostný a požitkářský člověk, mecenáš umění a znovuzakladatel římské univerzity, ale i lehkomyslný marnotratník, který získával peníze i takovým způsobem, že dával do záložny palácový nábytek, drahé příbory a nádoby. Kromě svých radovánek musel financovat i své války, zejména vyhlášenou křižáckou výpravu a v neposlední řadě výstavbuchrámu sv. Petra. Kromě půjček si obstarával peníze prodáváním úřadů, dokonce i kardinálských titulů. Na výstavbu svatopetrského chrámu obnovil odpustky, které schválil jeho předchůdceJulius II., a zařídil, aby odpustky propagovali kazatelé v kostelech. Když v lednu 1517 začal o odpustcích kázat dominikánJan Tetzl, augustiniánský mnichMartin Luther zareagoval tím, že vyhlásil veWittenbergu svých95 tezí. Začátkem roku1518 Lev nařídil generálnímu představenému augustiniánské řehole, aby Luthera umlčel. Nařízení bylo bez úspěchu. Po diskusích mezi teologemJanem Eckem a Martinem Lutherem vLipsku v roce1519, vydal Lev X. buluExsurge Domine (15. června1520), v které odsoudil Luthera v 41 bodech. Když Martin Luther bulu veřejně spálil, papež ho exkomunikoval v buleDecet Romanum pontificem, vydané 11. října1521, v které též anglickému králiJindřichu VIII. udělil titul „Obhájce víry“ za to, že vydal knihu, v které proti Lutherovi obhajoval sedm svátostí.
Ze situace, která vznikla, se dá usoudit, že ani papež, ani římská kurie nepochopili významreformace, která právě probíhala v celé církvi.
Lev X. je pohřben v kosteleSanta Maria sopra Minerva v římské čtvrtiPigna.
.svg)
