Je všeobecně považován za historicky nejvýznamnějšího německého papežestředověku. Měl velký vliv v rozkoluprvotní církve, který je známý jakovelké schizma a které vyústilo v rozdělení církve na dvě větve, v němž se formálně oddělilakatolická od východnípravoslavné církve.[2] Katolickou církvi je uctíván jakosvatý. Jeho svátek se slaví 19. dubna.
Ve své reformaci katolické církve upřednostňoval tradiční morálku. Jedním z jeho prvních veřejných činů bylo uspořádat velikonočnísynod v roce 1049. V Sasku se připojil k císařiJindřichu III. a doprovázel ho doKolína nad Rýnem aCách. Rovněž svolal setkání vyššího duchovenstva vRemeši, na kterém bylo vydáno několik důležitých reformních dekretů. VMohuči uspořádal radu, na které byli zastoupeni italští, francouzští i němečtí duchovní, také byli přítomni vyslancibyzantského císaře. I zde bylo především řešenosvatokupectví a sňatek duchovenstva. Ke konci svého pontifikátu válčil sNormany. Svou život soustředil především na reformu církve, společnosti a její morální očistu v intencíchclunyjského hnutí.
.svg)
.svg)
