Her se zúčastnilo 199 výprav, z členůMezinárodního olympijského výboru chyběl pouzeAfghánistán, poprvé se zúčastnily výpravyEritreje,Mikronésie aPalau, navíc pod olympijskou vlajkou závodili také samostatně čtyři sportovci zVýchodního Timoru. Celkem se bojovalo o 300 sad medailí ve 28 sportovních odvětvích.Českou republiku reprezentovalo 126 sportovců, kteří vybojovali osm medailí, z toho dvě zlaté.
Na uspořádání her podalo oficiální kandidaturu šest měst, aleBrasília, hlavní městoBrazílie ji stáhla krátce před závěrečným hlasováním.[1] Mezinárodní olympijský výbor tak23. září1993 vMonte Carlu volil mezi pěti kandidáty a ve finále rozdílem dvou hlasů upřednostnilSydney předPekingem, přestože ten v předchozích kolech dostával největší podporu.[2]
Pozn.: Člen MOV zeSvazijska ve třetím a čtvrtém kole nehlasoval.
Pozorovatelé označili vítězství Sydney nad Pekingem vzhledem k rozsáhlé podpoře ze strany čínské vlády za překvapení a velký neúspěch čínské politiky.[3] Peking si ho ale vynahradil o osm let později ziskem pořadatelstvíolympijských her v roce 2008.
I úspěch kandidatury Sydney byl zpochybněn s ohledem na podezření zkorupce. Nezávislá vyšetřovací komise sice konstatovala, že některé dárky pro zástupce MOV byly dražší, než povolují interní pravidla výboru, ale že ke korupci nebo uplácení nedošlo.[5]
Australský olympijský výbor oficiálně oznámil, že Sydney se bude ucházet o pořádání olympijských her v roce 2000,1. března1991. Do čela kandidátského výboru se postavil Nick Greiner, premiér státuNový Jižní Wales. Později kandidaturu spravovalaspolečnost s ručením omezenýmSydney Olympics Bid Limited (SOBL), v jejímž čele v roce1993 – tj. v roce volby pořadatele – byl tehdejší premiér Nového Jižního Walesu John Fahey, výkonným ředitelem, který vedl 42členný tým zaměstnanců, byl právník Rod McGeoch. Rozpočet pro podání kandidatury byl 25,2 milionuaustralských dolarů.[6] Logo kandidatury vycházelo z tvaru budovyOpery v Sydney v barvácholympijských kruhů.
Poslední západ slunce nad Sydney den před slavnostním zakončením olympijských her
Po přidělení pořadatelství přijal v říjnu parlament Nového Jižního WalesuSydney Organising Committee for the Olympic Games Act 1993 (Zákon o Sydneyském organizačním výboru pro Olympijské hry, 1993), kterým vznikla organizační výbor SOCOG, v jehož čele stanul Gary Pemberton.[7] Ve státní vládě byl ustaven zvláštní post ministra pro olympijské hry. V září1996 tehdejší ministr pro olympijské hry Michael Knight vystřídal Pembertona ve vedení SOCOG a zůstal v jeho čele až do skončení her.[8] Vznikly i speciální společnosti, které měly na starost např. dopravu, bezpečnost či televizní vysílání. Přípravy naLetní paralympijské hry 2000 řídil SPOC s prezidentem Johnem Grantem.
Na organizaci her se podílelo 47 tisíc dobrovolníků, kteří byli vybráni z více než 70 tisíc zájemců.[9]
Podle zprávy úřadu generálníhoauditora Nového Jižního Walesu stály olympijské a následné paralympijské hry v Sydney celkem 6,5 miliardyaustralských dolarů. Organizační výbor her SOCOG a výbor paralympijských her SPOC získaly zesponzoringu, prodeje vstupenek atelevizních práv tři miliardy dolarů příjmů. Čisté vládní náklady (vlády státu Nový Jižní Wales i vlády Austrálie) činily 1,5 miliardy dolarů s odečtením souvisejících příjmů z daní.[10]
Důležitým úkolem pořadatelů bylo vybudovat potřebná sportoviště. Celkem bylo nutno postavit 15 zcela nových sportovišť, stejně jakoolympijskou vesnici. Všechna byla dokončena už v roce1999, devět měsíců před začátkem her. Později byly dostavěny pouze dějiště ženského turnaje vevodním pólu, které bylo do programu her zařazeno dodatečně, abeachvolejbalový stadion na plážiBondi Beach, který byl po skončení her opět rozebrán.[11] Rozpočet na výstavbu olympijských sportovišť činil 3,3 miliardyaustralských dolarů, ze tří pětin byl hrazen z vládních zdrojů, soukromé společnosti financovaly hlavně výstavbuOlympijského stadionu Australia,Sydney Superdomu a olympijské vesnice.[11] Mnoho stálých sportovišť bylo vybudováno tak, že podstatná část jejich divácké kapacity byla po skončení her odebrána.
Celkem se bojovalo na třiceti sportovištích. Většina z nich se nachází v Olympijském parku vSydney. Ten se rozkládá na 40ha ve čtvrtiHomebush Bay. Výstavba komplexu stála v přepočtu 68,5miliardy korun. Jeho součástí byla olympijská vesnice a hlavní tiskové středisko. Další sportoviště se rozkládala v centru města a také v jeho východní a západní oblasti. Zápasy mužského a ženskéhofotbalového turnaje se uskutečnily také vMelbourne,Adelaide,Brisbane aCanbeře.
Logo olympijských her v Sydney částečně vycházelo z loga kandidatury. Představovalo sportovce, běžně označovanéhoMillenium Man (Muž století). V logu se objevují motivybumerangu, Slunce a skal, výběr barev (červená, žlutá a modrá) má rovněž vycházet z typické barevnosti australského kontinentu. SiluetaOpery v Sydney, která byla hlavním motivem loga kandidatury, je zde připomenuta v modrém tvaru stopy kouře olympijské pochodně.[13]
Hry měly třimaskoty:Olly (neboOllie) bylledňák,Syd bylptakopysk aMillie (jméno odvozeno odmillenium, tj.tisíciletí)ježura. Zastupovali tři živly (vzduch, vodu a zemi) a měli od autorů Matta Hattona a Jozefa Szekerese i další předepsané charakterové vlastnosti.[14] Upomínkové předměty s vyobrazením maskotů byly nejlépe prodávaným olympijským zbožím, zvláště jakoplyšové hračky.[15]
Kvůli tomu, že se Hry konaly najižní polokouli, byl jejich start odložen na nezvykle pozdní termín15. září, už dva dny před tím začaly zápasy ve skupinách turnaje v kopané. Soutěže probíhaly ve svých obvyklých časech s odpoledními a večerními finále v plavání, atletice či gymnastice.
Ohňostroj při slavnostním zahájení na Stadionu Australia
Úvodní slavnostníceremoniál začal naOlympijském stadionu Australia v 16 hodin místního času v pátek15. září před 108 000 diváků. První část ceremoniálu začala vystoupením 120 honákůdobytka, v Austrálii zvanýchstockmen, po nichž se představovala historie i přírodní bohatství australského kontinentu. Stadion se změnil v hluboký oceán, poušť s představiteli původního obyvatelstva Austrálie –Austrálců, přehlídku místníflóry i osídlení evropskými přistěhovalci.[16]
Slavnostní defilé zúčastněných výprav odstartovalo vystoupení dvoutisícičlenného olympijskéhobandu, hrajícího populární píseňWaltzing Matilda.[17] Nastoupili zástupci 199 zúčastněných výprav, navíc čtyři sportovci zVýchodního Timoru pod olympijskou vlajkou. Poprvé v historii olympijských her nastupovali společně sportovciSeverní aJižní Koreje pod jedinouvlajkou sjednocení – modrou siluetouKorejského poloostrova na bílém poli. Sportovce KLDR odlišovaly pouze odznáčky s podobiznou jejich komunistického vůdceKim Čong-ila.[17] Pět minut po deváté místního času nastoupila česká reprezentace. Vlajkonošem české výpravy byl dvojnásobný olympijský vítěz zolympijských her vAtlantěMartin Doktor.[16]
Přesně ve 22 hodiny a 42 minuty australského letního času zahájil hry XXVII. olympiády generální guvernér Austrálie SirWilliam Deane.[16] Při slavnostním slibu sportovců, vyslovenémpozemní hokejistkouRechelle Hawkesovou byl poprvé výslovně zmíněn závazek startovat bez pomoci dopingu.[17]
V průběhu programu vystoupili mj. zpěváciOlivia Newton-Johnová sJohnem Farnhamem (duetDare to Dream),Vanessa Amorosi (píseňHeroes Live Forever) aTina Arena (The Flame), ve třinácti letech se stala hvězdičkou programuNikki Websterová (Under the Southern Skies). V čele týmu autorů kulturního programu zahájení byli režiséřiRic Birch a David Atkins.[18] Pozorovatelé si všimli i vynechání symbolůklokana či populárního filmuKrokodýl Dundee, za něž byli pořadatelé jako za prvoplánové kritizováni při krátké ukázce při slavnostním zakončení naolympijských hrách vAtlantě.[17]
„Jsou to moje poslední hry jako předsedy Mezinárodního olympijského výboru. Nemohly být lepší. Proto s radostí vyhlašuji, že jste představili světu vůbec nejlepší olympijské hry,“
Ohňostroj nad přístavem v Sydney na závěr slavnostního zakončení her, spuštěný z mostuHarbour Bridge
PředsedaMOVJuan Antonio Samaranch vyzdvihl skvělou atmosféru Her, za jejichž vítěze označilSydney. Diváky pozdravil jejich oblíbeným pokřikem „Aussie Aussie Aussie, Oi Oi Oi!“ Bylo představeno osm nově zvolených členů MOV z řad sportovců, sedm z nich bylo přítomno včetněJana Železného.[22] StarostaAtén Dimitris L. Avramopoulous převzal olympijskou vlajku od starosty Sydney Franka Sartora. Na velkoplošné projekci zazářil nápis„Vítejte doma, olympijské hry, Atény 2004“.[22] Operní pěvkyněYvonne Kennyová zazpívalaolympijskou hymnu. Olympijský oheň zhasl ve chvíli, kdy nad stadionem prolétalastíhačkaF-111 australského letectva, která oheň zdánlivě odnesla z pylonu pryč.
Program vyvrcholil ve 14 kilometrů vzdáleném přístavu, kde byl do té doby promítán velkému množství diváků na velkoplošných obrazovkách, grandióznímohňostrojem nad mostemHarbour Bridge. Zakončení olympiády v samotném městě sledovalo podle organizátorů přes pět miliónů lidí.[zdroj?]
Sprinterka adálkařkaMarion Jonesová zeSpojených států ohlásila už před startem Her útok na pět zlatých medailí, z nichž ale nakonec získala jen tři doplněné dvěma bronzovými. Zvítězila v bězích na100 a200 m a veštafetě na 4×400 metrů. V dálce obsadila třetí místo sedm centimetrů za vítěznouHeike Drechslerovou zNěmecka a bronz získala i veštafetě na 4×100 metrů. Už v průběhu Her byl její výsledek zpochybňován, protože krátce před zahájením byl usvědčen z dopingu její tehdejší manželkoulařC. J. Hunter.[30] Další podezření přinesl skandál kolem laboratořeBalco, která vyvíjela nové dopingové prostředky a Jonesová měla patřit mezi její zákazníky. V roce2007 na nové důkazy reagovala přiznáním, že užívala v letech 2000–2001 doping,[31] a vrátila Americkému olympijskému výboru všech pět medailí.[32]Mezinárodní olympijský výbor ale zatím s revizí výsledků čeká na další šetření, dosud pouze formálně odebral medaile Jonesové, ale ještě je dál nepřerozdělil.[33] V roce2009 byla dodatečně diskvalifikována štafetaUSA (4 × 400 m) poté, co člen štafetyAntonio Pettigrew přiznal používánídopingu.
V běhu na400 metrů se měla střetnout vítězka předchozích dvou olympiádMarie-José Pérecová zFrancie s domácí favoritkouCathy Freemanovou, která se po zapáleníolympijského ohně na slavnostním zahájení stala jedním ze symbolů Her. Perecová ale ještě před svým startem Sydney opustila, když tvrdila, že byla vystavena opakovaným útokům.[34] Bez největší soupeřky zvítězila Freemanová ve finále na vyprodanémstadionu Australia.
Osmé místo získala v běhu na 1 500 metrů navzdory zrakovému postiženíMarla Runyanová ze Spojených států, dříve několikanásobná vítězkaparalympijských her.
V plaveckých soutěžích bylo překonáno celkem 15 světových rekordů.
Podle hodnoty cenných kovů byl nejúspěšnějším účastníkem HerIan Thorpe zAustrálie, celkem držitel tří zlatých a dvou stříbrných medailí. Vrcholem jeho snažení byla rekordní štafeta na 4×100 metrůvolný způsob, ve které na posledním úseku smazal manko na finišmana Spojených státůGarryho Halla a vyhrál o 0,2 sekundy. Sedmnáctiletý Thorpe vyhrál také ve dvojnásobné štafetě a v individuálním závodě na 400 metrů volný způsob.
Pamětní deska s úspěchyIana Thorpa, vystavená v Olympijském parku v Sydney
Nemenší hvězdou se stalEric Moussambani zRovníkové Guineje. V rozplavbě závodu na 100 metrů volný způsob dosáhl času 1:54,70 minuty (vítězný van den Hoogenband ve finále 48,30 sekundy). Vinou chybných startů soupeřů absolvoval svou rozplavbu sám povzbuzovaný skvělým publikem a po svém závodním vystoupení musel hodinu odpovídat na otázky novinářů.[35]
Tři zlata ve třech světových rekordech získala i NizozemkaInge de Bruijnová.
Alexej Němov zRuska zopakoval svůj šestinásobný medailový zisk zolympiády vAtlantě a stal se nejúspěšnějším sportovcem Her. Prvnídopingový případ v olympijské historii gymnastiky se stal ve víceboji jednotlivkyň.Andreea Raducanová byla obviněna z užití nedovolené látky, kterou přijala v předepsaném léku proti nachlazení. Potrestán byl její lékař, šestnáctiletá gymnastka ale musela vrátit zlatou medaili, která tak připadla její krajanceSimoně Amanarové.
Po třinácti letech naopak skončila série neporazitelnostiruskéhozápasníkaAlexandra Karelina. Ve finále nejtěžší kategorie trojnásobného olympijského vítěze porazil AmeričanRulon Gardner, který do té doby nezískal ani jednu medaili na mistrovství světa. O čtvrté zlato se neúspěšně snažil itureckývzpěračNaim Suleymanoglu. Vzpěračské soutěže přinesly mnoho rekordů, ale také řadu dopingových případů, třiBulhaři kvůli němu museli vrátit své vybojované medaile.
DžudistaDavid Douillet zFrancie zvítězil podruhé za sebou, i když poHrách vAtlantě utrpěl vážná zranění při nehodě na motocyklu. Ve finále porazil JaponceŠinoharu kontroverzním rozhodnutím sudích o svém nevydařeném chvatu.[36]
K senzaci se schylovalo v semifinále basketbalového turnaje mužů,Litva mohla poprvé v historii připravit americkýDream Team o vítězství, aleŠarūnas Jasikevičius se závěrečnou sirénou tříbodový pokus neproměnil a USA vyhrály v semifinále 85:83.[37] Ve finále Američani porazili Francii 85:75.
Tenisový turnaj ozdobila účast sesterVenus aSereny Williamsových, které vyhrály se ztrátou pouhých dvou her finále čtyřhry žen (Venus zvítězila i ve dvouhře). Ve stejné soutěži mužů překvapili domácí favorityWoodbridge aWoodforda, přezdívané „Woodies“, KanaďanéDaniel Nestor aSébastien Lareau ve čtyřech setech.
Zlatá medaile v turnaji fotbalistů znovu patří Afričanům, ve finále poraziliKamerunci na penaltyŠpanělsko. Penalty rozhodly i zápas o zlato vpozemním hokeji mužů.Jižní Korea sice ve finále smazala dvoubrankové manko, ale v rozstřelu přece přenechala vítězstvíNizozemsku.
Dvě olympiády neporaženíbaseballistéKuby podlehli ve skupině Nizozemsku a ve fináleUSA 0:4. Po 112 výhrách v řadě ztratily neporazitelnost i reprezentantky USA vsoftballu, ale navzdory celkem třem porážkám vybojovaly zlato.
Britský veslařSteven Redgrave vybojoval své páté olympijské zlato na páté olympiádě. Nizozemské cyklistceLeontien Zijlaardové stačila na tři zlaté jen olympiáda v Sydney.
Neslavně se do historie Her v Sydney zapsal doping, a to navzdory tomu, že největší skandál Jonesové propukl až dlouho po slavnostním zakončení. Kromě výše zmíněných případů bulharských medailistů ze vzpírání byl doping zjištěn i u vzpěračů zTchaj-wanu,Rumunska aNorska a ovlivnil také výsledky v cyklistice, veslování, boxu a atletice.
Poprvé v historii dohlížela na antidopingová šetření přímo v SydneySvětová antidopingová agentura WADA, rovněž poprvé v historii byly prováděny testy na hormonEPO a krevní dopingové testy.[38]
V prestižním souboji zemí se stejně jako na předešlýcholympijských hrách vAtlantě těšily z vítězstvíSpojené státy. Největší zásluhu na tom měli atleti a plavci, kteří přispěli do amerického zlatého pokladu více než polovinou medailí. Také na druhém místě zůstaloRusko, které si polepšilo o šest zlatých. Největší nárůst medailí vykázali domácíAustralané a takéČína, která svůj počet zlatých medailí téměř zdvojnásobila. Největší skok se ale podařilVelké Británii. Zatímco v Atlantě Britové získali jedinou zlatou, v Sydney jich bylo hned jedenáct.
Pozn.: Spojeným státům jsou odečtené medaileMarion Jonesové a štafet, ve kterých startovala, protože jeMOV kvůli dopingu oficiálně odebral.9. prosince2009 rozhodl o přerozdělení medailí z individuálních disciplín, o medailích ze štafet odložil rozhodnutí až po verdiktuMezinárodní sportovní arbitráže vLausanne.[39] Číně je kvůli startu gymnastky, která nesplňovala věkový limit, odečtena bronzová medaile ze soutěže družstev ve sportovní gymnastice, přiřazena je Spojeným státům.[40]
Nejvíce medailí v Sydney nasbíral ruský gymnastaAlexej Němov, držitel šesti medailí. Smělý plánMarion Jonesové na zisk pěti zlatých medailí sice nevyšel, přesto zisk tří zlatých a dvou bronzových zařadil Jonesovou na nejvyšší příčky medailového žebříčku. V říjnu roku 2007 však před soudem přiznala, že v té době brala nepovolené prostředky, a odevzdala své medaile Americkému olympijskému výboru.[32] Z hlediska hodnoty medailí však byl nejúspěšnější domácí plavecIan Thorpe. Sedmnáctiletý mladík sice vybojoval jediné individuální zlato, ale byl členem dvou vítězných australských štafet a přidal k tomu další dvě stříbrné.
V plavání vůbec vzešlo nejvíce vícenásobných medailistů. Čtyři medaile vybojovala 27letá AmeričankaJenny Thompsonová, která díky třem zlatým ze štafet již atakovala nejúspěšnější sportovce všech dob.
Official Report of the XXVII Olympiad : Preparing for the Games. 1.. vyd. Svazek 1. Sydney: Sydney Organising Committee for the Olympic Games, 2001. 406 s.Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-14.ISBN0-9579616-0-X. (anglicky)Archivováno 14. 5. 2011 naWayback Machine.
Official Report of the XXVII Olympiad : Celebrating the Games. 1.. vyd. Svazek 2. Sydney: Sydney Organising Committee for the Olympic Games, 2001. 322 s.Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-14.ISBN0-9579616-0-X. (anglicky)Archivováno 14. 5. 2011 naWayback Machine.
Official Report of the XXVII Olympiad – Results. 1.. vyd. Sydney: International Olympic Committee, 2001.Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-14.ISBN0-9579616-1-8. (anglicky)
↑Rio will bid to host 2016 Olympics [online]. CNN, 1. 9. 2006 [cit. 2007-10-28].Dostupné online. (anglicky)
↑abArchive - Past elections [online]. Gamesbids.com [cit. 2007-10-28].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-17. (anglicky)
↑RIDING, Alan.OLYMPICS; 2000 Olympics Go to Sydney In Surprise Setback for China [online]. New York Times, 24.9.1993 [cit. 2007-10-27].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdG'Day! Sydney welcomes world with Opening Ceremonies [online]. 16.9.2000 [cit. 2007-11-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-17. (anglicky)
↑G'Day! Sydney welcomes world with Opening Ceremonies [online]. 16.9.2000 [cit. 2007-11-11].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-17. (anglicky) orig.:„…the most beautiful opening ceremony of my presidency.“
↑Official Report : Celebrating the Games, s. 126. Orig.:„These are my last Games as President of the International Olympic Committee. They could not have been better. Therefore, I am proud and happy to proclaim that you have presented to the world the best Olympic Games ever...“
↑abČTK.Olympiáda skončila, za čtyři roky v Aténách [online].iDNES, 1.10.2000 [cit. 2007-11-19].Dostupné online.
↑abcOfficial Report : Celebrating the Games, s. 125 nn.
↑Stars of the show : Swimming, Freeman highlighted Sydney Games [online]. CNN Sports Illustrated, 1.10.2007 [cit. 2007-11-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-04. (anglicky)
↑2000 Sydney [online]. CBC, 2004 [cit. 2007-01-21].Dostupné online. (anglicky)
↑Sydney 2000 : Drug Testing; Hunter Said to Test Positive for Steroids [online].New York Times, 25.9.2000 [cit. 2007-11-21].Dostupné online. (anglicky)
↑Jonesová přiznala doping a končí kariéru [online].iDNES, 5.10.2007 [cit. 2007-11-21].Dostupné online.
↑Perec out of Olympics [online].BBC, 2007-09-22 [cit. 2007-11-21].Dostupné online. (anglicky)
↑Plavec Eric je hrdinou olympiády [online].iDNES, 2000-09-22 [cit. 2007-11-21].Dostupné online.
↑Furious Japanese claim French judo foul [online].BBC, 2000-09-22 [cit. 2008-04-24].Dostupné online. (anglicky)
↑The great escape : Dream Team narrowly defeats Lithuania 85-83 [online].New York Times, 2000-09-30 [cit. 2007-11-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-03-03. (anglicky)
