XIX. letní olympijské hry se uskutečnily v době od 12. do 27. října roku1968 vCiudad de México, hlavním městěMexika.
Na této olympiádě se sportovci blýskli nevídanými výkony, když se jim podařilo překonat 43 světových rekordů. Mezi nimi vynikl zejména veleskok americkéhodálkařeBoba Beamona, který doslova ulétl na 890 cm, čímž překonal dosavadní světový rekordRalpha Bostona o 55 cm. Tento skok je dodnes třetím nejdelším skokem v historii, když byl v roce 1991 o 1 cm překonán Carlem Lewisem a posléze na tom samém mistrovství světa v atletice o 5 cm překonánMikem Powellem.
Veskoku vysokém se prosadil americký výškařDick Fosbury se svým převratným stylem – flopem, kterým skočil 224 cm a vytvořil tak nový olympijský rekord. Tímto stylem od té doby skáče drtivá většina špičkových výškařů.
Mezi další rekordy, které vydržely více než 10 let, patří ty na 100mJima Hinese, 400mLee Evanse a ve štafetě 4x400m čtvrtkařů USA.
Na těchto hrách došlo k jedním z nejznámějších politických demonstrací v historii Olympijských her. 16. října Američtí atletiTommie Smith (rekordman vběhu na 200 m) aJohn Carlos zdvihli na stupních vítězů přiamerické hymně každý po jedné ruce v černé rukavici. Rukama zaťatými v pěst tak dali najevo podporu černošskému hnutíBlack Power a také všemdiskriminovanýmAfroameričanům veSpojených státech. Oba atleti byli dva dny po svém protestuAverym Brundagem vyloučeni z amerického týmu, který rozhořčeně tvrdil, že politika nemá ve sportu žádné místo. Sportovci následně opustiliolympijskou vesnici a po návratu do vlasti je kritizovala americká média i část veřejnosti.[1]
TakéPeter Norman, který v závodě skončil na druhém místě, podpořil tento protest. Při slavnostním ceremoniálu předávání medailí měl na sobě odznak Olympijského projektu pro lidská práva. Za tento čin byl Norman také potrestán. Australské sportovní autority z olympijského výboru ho za tento čin napomenuly a australským tiskem byl postupně naprosto vyloučen ze společnosti. Na příštích olympijských hrách už Norman neúčinkoval, ačkoliv s přehledem splnil čas potřebný pro kvalifikaci. V roce 2000 nebyl pozván mezi australské medailisty na zahajovací ceremoniálLOH v Sydney.
V reakci na vznikající sociální nepokoje v Mexiku v období příprav na olympijské hry začala mexická vláda stále více potlačovat odbory, složené především ze studentů, vznikající kvůli hospodářskému stavu této země. V září prezidentGustavo Díaz Ordaz obsadilMexickou univerzitu, což ovšem chod událostí nezměnilo. 27. srpna se uskutečnila studentská demonstrace s účastí kolem půl miliónu lidí.
2. října, pár dní před začátkem olympijských her, se na 5 000 studentů shromáždilo na Tlatelolckém náměstíNáměstí Tří kultur, aby vyjádřili nesouhlas s brutálními policejními zásahy, aktuálními vedoucími policejními činiteli, věznění politických vězňů a zákazem svobodného shromažďování. Demonstranti měli plakáty, které mimo jiné i opovrhovaly olympijskými hrami, jako :¡No queremos olimpiadas, queremos revolución! ("Nechceme olympiádu, chceme revoluci!"). Na tento protest se však mexická vláda několik dní předem důkladně připravila. V jejím průběhu vystřelily z několika různých míst světlice, což se později ukázalo jako signál pro mexickou tajnou policii na uzavření náměstí. V té době začali všudypřítomní vojáci, kterých bylo na 10 000, a asi 200 tanků, střílet po protestujících občanech. Při tomto incidentu byly desítky mexických občanů zavražděny, stovky zraněny a dalších asi 1000 protestujících bylo zatčeno.
Tato událost byla ve zprávách mexickou vládou odůvodňována tím, že násilně projevující se studenti začali se střelbou první a armádní zásah sloužil pouze k potlačení nepokojů. Z výpovědi studentů u reportáže novinářkyElen Poniatowské poté ale jasně vyšlo najevo, že to byla právě mexická armáda, která začala se střelbou a že světlice, které byly vystřeleny z vrtulníků nad městem, inicializovaly armádní zásah.
O další významnou politickou aféru na těchto olympijských hrách se postaralaVěra Čáslavská. Při ceremoniálu předávání medailí v disciplíně kladina, kde bylo vítězství velmi sporně přisouzeno její sovětské soupeřceNatalji Kučinské, totiž při znění sovětské hymny jemně sklonila hlavu. Tímto činem protestovala proti sovětské invazi Československa. Čáslavská takto při sovětské hymně sklonila hlavu ještě jednou, a to při předávání medailí u disciplínyprostná. V této soutěži jí také významně ukřivdili rozhodčí, když změnili výhru Čáslavské na remízu Čáslavské se sovětskou gymnastkou Larisou Petrikovou.[2]
Zatímco od československých občanů se Čáslavské dostávalo plné podpory (doma podepsala2000 slov), nová vláda na tento čin reagovala výrazně záporněji. Čáslavské bylo na mnoho let zakázáno sportovat či vycestovat do zahraničí. Byla nucena žít odděleně od společnosti a média z ní dělala národní ostudu.
Na konci Olympiády byli v místním kostele oddániJosef Odložil aVěra Čáslavská.
| ÚC | Úvodní ceremoniál | ● | Soutěžní den disciplíny | 1 | Finále disciplíny | | Ukázkové disciplíny | ZC | Závěrečný ceremoniál |
Pořadatelská země (Mexiko)
- ↑ Atleti v Mexiku tiše protestovali: Jsme hrdí, že jsme černí.ČT sport [online]. 2013-1016 [cit. 2013-10-16].Dostupné online.
- ↑americká reportáž z olympiády týkající se Věry Čáslavské [online].Dostupné online.
