Leonardo Bruni, téžLeonardo Aretino čiArentinus (asi 1370Arezzo – 9. března 1444Florencie) byl italskýhistorik apolitik.
Někdy je označovaný za prvního moderního historika, neboť ve svých dílech odmítal všechny legendární prvky. Byl představitelem humanismu a žákem průkopníka humanismuColuccio Salutatiho. Byl též významným politikem: papežským tajemníkem (1405–1414) a kancléřem (v zásadě premiérem)Florentské republiky (1410–1411, 1427–1444), v kterémžto úřadě nahradil svého učitele Salutatiho. Jeho politická moc byla ovšem limitována vlivem rodin Albizziů aMedicejských.
Ve svém díleHistoriarium Florentinarum Libri XII jako první rozdělil dějiny civilizace nastarověk,středověk anovověk (ačkoli éry vymezil jinými daty než pozdější moderní autoři, jejichž význam časem převládl).
Překládal do latiny dílaPlatóna,Plútarcha,Démosthena čiAristotela, a to novým způsobem: jako první středověký autor vynechal všechny scholastické a jiné tradiční dodatky či přípisky (komentáře) a přeložil opravdu jen původní texty antických autorů. Je vůbec autorem pojmu "překlad" (traductio) v jeho moderním významu (prvně pojmu užil v jednom svém dopise kolem roku 1400). Jeho dosud nevídaně autentické překlady měly obrovský vliv na renesanční kulturu (zem. AristotelovaEtika Nikomachova).
Velký vliv měl též jeho spisDe studiis et litteris, v němž vyložil své názory na zásadní roli vzdělání, především pak jazykového. Z jeho pojmustudia humanitatis (zhruba "studia lidských snah") pocházejí pojmyhumanismus ihumanitní vědy. Byl zastáncem vzdělání žen. Jako první humanista se – v reakci na teze Platónovy – věnoval tématu stejnopohlavní lásky. Biografii věnovalCiceronovi (v latině), v italštině pak napsal paralelní životopisDanteho aPetrarky. Někdy mu bylo připisováno i autorství několika komedií, ale autorem byl patrně jistý mnich z De la Sorte.
Zúčastnil se kostnického koncilu roku 1415. Byl pohřben vkostele sv. Kříže ve Florencii, jeho hrobku vytvořil sochařBernardo Rossellino.