| Leon Festinger | |
|---|---|
| Narození | 8. května1919 Manhattan |
| Úmrtí | 11. února1989 (ve věku 69 let) New York |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Povolání | psycholog avysokoškolský učitel |
| Alma mater | Newyorská městská kolej (do 1939) Iowská univerzita (do 1940) Iowská univerzita (do 1942) Boys High School |
| Témata | sociální psychologie akognitivní disonance |
| Ocenění | Cena Americké psychologické asociace za význačný vědecký přínos psychologii (1959) |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
Leon Festinger (8. května1919 –11. února1989) bylamerickýsociální psycholog, známý především svouteorií kognitivní disonance, kterou prvně formuloval roku1956 v knizeWhen Prophecy Fails a za rok rozvinul v práciTheory of Cognitive Dissonance. K jeho méně známým koncepcím patříteorie sociálního srovnávání, kterou formuloval roku1954 či tzv.efekt blízkosti, který definoval roku1950 spolu se svými studentyStanley Schachterem a Kurtem Backem. Velmi se zasloužil o vstupexperimentu do sociální psychologie, většina jeho teorií vznikla na základě experimentů s jeho studenty. Byl5. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.[1]
Narodil se vnewyorskémBrooklynu, v rodiněžidovských imigrantů zRuska. Vystudovalpsychologii na University of Iowa, byl zde žákemKurta Lewina. Roku1945 se stal Lewinovým asistentem na nově vzniklémResearch Center for Group Dynamics naMassachusettském technologickém institutu (MIT). Směr výzkumu našel Festinger poměrně náhodou, když byl pověřen studií o vlivu stavu studentských kolejí na studenty. Právě zde si všiml zákonitosti tzv. efektu blízkosti. Po Lewinově smrti přemístil výzkumné centrum na Univerzitu do Michiganu (1948), posléze na univerzitu v Minnesotě (1951) a nakonec naStanfordovu univerzitu (1955). Roku 1957 se stala známou jeho teorie kognitivní disonance a učinila ho široce proslulým intelektuálem, časopisFortune ho krátce poté označil za jednoho z deseti nejvlivnějších vědců v USA. Přesto, poměrně náhle a nečekaně, roku1964 zcela opustil sociální psychologii, jejímž se stal klasikem, s argumentem, že potřebuje "injekci intelektuální stimulace" a zamířil do zcela jiného oboru - do výzkumu vnímání barev. Odjel zpět do New Yorku, kde otevřel laboratoř pro takto zaměřený výzkum. Roku 1979 ji zavřel pro mnoho technických problémů, aniž by se mu podařilo dosáhnout ohlasu podobného tomu v bývalém oboru. V závěru života se částečně k sociální psychologii vrátil, zajímali ho však již makrosystémy: řešil otázky typu, jak vlastně vzniká komplexní společnost (knihaThe Human Legacy), či co rozhoduje o tom, že nějaká myšlenka či inovace bude nebo nebude ve společnosti přijata, zvláště ho zajímalo, proč středověká západní civilizace přijala techniku, zatímco východníByzantská říše nikoli. Tato jeho teoretická práce však již nebyla dokončena, ukončila ji jeho smrt roku 1989.
Teorie efektu blízkosti říká, že fyzická blízkost je často mnohem více sociálně určujícím faktorem než blízkost názorová či světonázorová. Festinger si toho prvně povšiml při studiu studentských kolejí, kdy se spolu více přátelili lidé s podobným typem bydlení než lidé s podobnými postoji k životu. Tato zákonitost dle Festingera platí obecně. (Příklad: voličiKSČM vPraze jsou kulturně a sociálně zřejmě bližší voličůmODS v Praze než voličům KSČM zBruntálu, a zřejmě by běžná interakce mezi nimi byla snazší než s názorově blízkými, ale kulturně vzdálenými severomoravany).
Teorie kognitivní disonance říká, že lidé častěji změní své názory a postoje, než by změnili své chování. Festingera zajímalo, jak lidé řeší situaci, kdy v jejich postojích existuje nějaký rozpor, disonance – povšiml si přitom, že ve většině rozhoduje jejich současné chování. Pokud jeden z protikladných názorů vyžaduje změnu chování, lidé raději pozmění či potlačí názor. (Příklad: pokud někomu chutná maso a je zvyklý ho jíst a zároveň má pochybnosti o tom, zda je pojídání masa etické, v drtivé většině případů potlačí své pochybnosti či poopraví etický postoj („je to ale nutné pro zdraví, je to přirozené atp“.), než by přestal maso jíst.
Zajímavostí je, že Festinger kognitivní disonanci objevil při studiu maléapokalyptické sekty vedené Dorothy Martinovou, která věřila, že přijímá zprávy odmimozemšťanů, kteří ji varovali před koncem světa. Festinger a jeho žáci se stali členy sekty, aby ji mohli důkladně prozkoumat. Martinová určila konec světa na 21. prosince. Když se nedostavil, oznámila, že svět zachránily proudy světla, které vycházely z členů sekty. Festinger a jeho tým byli mimořádně překvapeni tím, že víra členů sekty tím nebyla nijak narušena, byla naopakposílena – raději změnili své vědomí než zjevně nesmyslné chování, povšiml si Festinger a připravil posléze řadu experimentů, které měly tuto základní zákonitost ověřit.
FESTINGER, Leon; RIECKEN, Henry William; SCHACHTER, Stanley.Když se proroctví nesplní: Studie skupiny, která předpověděla konec světa. Překlad Hana Antonínová. Praha: Portál, 2021. 296 s.ISBN 978-80-262-1796-1.
