Lee Atwater | |
---|---|
![]() Lee Atwater (1982) | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Republikánská strana |
Narození | 27. února1951 Atlanta |
Úmrtí | 29. března1991 (ve věku 40 let) Washington, D.C. |
Příčina úmrtí | rakovina mozku |
Choť | Sally Dunbar |
Alma mater | Newberry College Univerzita Jižní Karolíny A.C. Flora High School |
Profese | politický poradce |
Náboženství | katolicismus |
Commons | Lee Atwater |
Některá data mohou pocházet zdatové položky. |
Harvey LeRoy "Lee"Atwater (27. února1951, Atlanta –29. března1991,Washington, D.C.) byl americký politický konzultant a stratégRepublikánské strany.[1][2] Byl poradcem amerických prezidentůRonalda Reagana aGeorge H. W. Bushe a předsedouRepublikánského národního výboru. Jeho politická taktika byla považována za agresivní a kontroverzní.
Narodil se v Atlantě, ale rodina se brzy přestěhovala doColumbie vJižní Karolíně. Tam jako teenager začal hrát na kytaru v rockové kapele. Tato záliba mu vydržela do dospělosti a i na vrcholu své politické kariéry často hrál koncerty v klubech, sám nebo sB. B. Kingem, v oblasti Washingtonu, D.C. Vydal dokonce albumRed Hot & Blue (Curb Records), na kterém ho doprovázela řada umělců (Carla Thomas,Isaac Hayes,Sam Moore,Chuck Jackson, a také King).[3] NovinyLos Angeles Times 5. dubna 1990 napsaly: „Nejzábavnější na ztvárnění memphiského stylu let padesátých a šedesátých tímhle ansámblem je to, že tím můžete překvapit své přátele. Pusťte někomu něco jako 'Knock on Wood' nebo 'Bad Boy' bez toho, abyste zmínili interpreta, a pak se bavte jejich překvapením, když jim řeknete, že to je sám kontroverzní národní předseda Republikánské strany, Lee Atwater.“ V 60. letech 20. století byl Atwater krátce kytaristou uPercyho Sledge.[3]
V roce 1973 Atwater promoval naNewberry College, malé soukroméluteránské univerzitě vNewberry, v Jižní Karolíně.[4] Následně získal v roce 1977 titulMaster of Arts v oboru komunikace naUniversity of South Carolina.[2]
Během voleb v 70. letech a v roce 1980 se Atwater stal známým v Republikánské straně Jižní Karolíny, když se aktivně podílel na kampani guvernéra Carrolla Campbella a senátoraStroma Thurmonda. V době svého působení v Jižní Karolíně se Atwater stal známým svou taktikou tvrdých kampaní, založených na využívání negativních emocí.
Atwaterova agresivní taktika se poprvé projevila během kongresové kampaně 1980, kdy pomohl k vítězství Floydu Spenceovi. Po volbách 1980 odešel do Washingtonu, D.C., kde se stal asistentem politického ředitele Eda Rollinse ve vládě Ronalda Reagana. V roce 1984 Rollins řídil druhou Reaganovu prezidentskou volební kampaň a Atwater se stal zástupcem ředitele kampaně a politickým ředitelem. Rollins popisoval Atwatera jako bezohledného, jakoOlivera Northa v civilním obleku.[5]
Den po úspěšných volbách se Atwater stal seniorním partnerem v politické poradenské firmě Black, Manafort, Stone and Kelly.[6]
Ve Washingtonu se Atwater sblížil i s viceprezidentemGeorgem H. W. Bushem, který si ho následně vybral k řízení své prezidentské kampaně v roce 1988.[7]
Nejvýznamnější Atwaterovou volební kampaní však byla ta, kterou řídil v prezidentských volbách 1988 pro republikánského kandidátaGeorge H. W. Bushe.
Prezidentský kandidát za Demokratickou stranu, guvernér státuMassachusettsMichael Dukakis podporoval program krátkodobých propustek pro vězně, který byl původně spuštěn republikánským guvernérem Francisem Sargentem v roce 1972. Kongres v Massachusetts odhlasoval v roce 1976 zákaz těchto propustek pro vrahy prvního stupně, ale guvernér Dukakis zákon vetoval.[8] Krátce poté Willie Horton, odsouzený za vraždu prvního stupně (ubodání chlapce během loupeže) dostal víkendovou propustku. Během ní se dopustil únosu mladé dvojice, muže mučil a ženu opakovaně znásilnil. Horton se pak stal středobodem Atwaterovy kampaně proti Dukakisovi.
Dukakis se snažil představit jako umírněný politik z liberálního státu Massachusetts. Inzertní kampaň na téma Horton však jen posílila názor veřejnosti, že Dukakis byl příliš liberální, což pomohlo Bushovi překonat Dukakisův počáteční 17% náskok v průzkumech veřejného mínění a zvítězit ve volbách s výrazným rozdílem.
Během kampaně si budoucí prezidentGeorge W. Bush zařídil kancelář přes chodbu od Atwaterovy kanceláře a snažil se být očima a ušima pro svého otce, sledovat co se děje v kuloárech.Barbara Bush pak ve svých pamětech napsala, že George Bush mladší (Atwater jej nazýval „Junior“) a Atwater se stali skvělými přáteli.[9]
Po volbách byl Atwater jmenován předsedou Republikánského národního výboru (RNC).
Po Bushově vítězství se Atwater zaměřil na organizování PR kampaně protiarkansaskému guvernéroviBillu Clintonovi, jehož viděl jako vážnou potenciální hrozbu pro Bushovo znovuzvolení v roce 1992.[10] V době své nemoci ještě podpořil kampaň republikánského kongresmana Tommyho Robinsona na republikánskou nominaci v podzimních volbách guvernéra Arkansasu. Robinson nicméně podlehl bývalému šéfovi těžební společnosti Arkla Gas Sheffieldu Nelsonovi.
V roce 1989 Atwater také silně kritizoval kandidaturuDavida Dukea ve volbách do státní sněmovny vLouisianě. Prohlásil: „Podle mne David Duke není republikán... Pouze předstírá, je to šarlatán, politický oportunista, který hledá jakoukoli organizaci, která mu pomůže legitimizovat jeho rasistické a bigotní názory... Odmítáme jej a jeho názory a děláme kroky k tomu, abychom jej od naší strany odradili.“[11]
Atwater zemřel 29. března 1991 na mozkový nádor. Pohřeb se konal v katedrálním chrámu Trinity v Columbii v Jižní Karolíně. Rozloučení však proběhlo 4. dubna 1991 veWashingtonské národní katedrále.[12]
Sidney Blumenthal, dlouholetý poradce prezidenta Clintona, se nechal slyšet, že kdyby Atwater žil, kampaň za znovuzvolení prezidenta Bushe staršího v roce 1992 proti Billu Clintonovi aRossu Perotovi by byla pod jeho vedením mnohem silnější.[13]
Atwaterova politická kariéra je námětem celovečerního dokumentárního filmuBoogie Man: The Lee Atwater Story.[14] Stal se také postavou v televizním seriáluFor All Mankind, kde ho hraje Dustin Seavey.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuLee Atwater na anglické Wikipedii.
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite book}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite book}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite book}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite news}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite news}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.