Ledvina (lat.ren,renes,řec.νεφρός,nefrós)savců jepárový orgán uložený v bederní části tzv.retroperitoneálním prostoru. Má celou řadu funkcí. Slouží k udržování stálosti vnitřního prostředí a odstraňování odpadních produktů, které z těla odcházejí v podoběmoči.
Ledvina má oválný, fazolovitý tvar, má červenohnědou barvu, na povrchu je hladká a je kryta tenkým vazivovým pouzdrem, které se dá z ledviny lehce sloupnout. Na mediálním okraji ledviny je ledvinová branka (hilus renalis), kudy vstupuje do ledvinytepna ažíla a odkud vystupujemočovod. Branka prohloubí do ledviny hlubokou ledvinovou jamku (sinus renalis), kde je uložena ledvinová pánvička (pelvis renalis). Na povrchu tvoří souvislou vrstvu (4–8 mm) světlejší kůra. Směrem ksinus renalis z ní odstupují sloupce, které od sebe oddělují sousední ledvinové pyramidy tvořené dření. Jednotlivé pyramidy tvoří ledviné lalůčky. Ledvinu tak tvoří spousta malých ledvinných lalůčků, ústících do jednoho společného vývodu, které srostly během vývoje. U skotu, mořských savců (kytovci,lední medvěd) nedošlo ke srůstu jednotlivých lalůčků, proto je ledvina laločnatá, renkulizovaná.
Člověk má (podobně jakoprase) multipapilární ledvinu – to znamená, že do ledvinné pánvičky ústí vývody každý svým vlastním ledvinovým kalíškem, což je pozůstatek původní laločnaté ledviny, která ale v průběhu vývoje srůstá. Ukoně,psa akočky pokročil srůst tak daleko, že laloky již nelze rozlišit, srostlé kalíšky tvoří v ledvinné pánvičce jednolitý hřeben.
Ledvina je kryta vazivovým pouzdrem, na které naléhá řídképojivo prorostlé tukem, který chrání ledvinu před mechanickým poškozením. K ledvině se přikládánadledvina, endokrinní žláza.
Ledviny jsou uloženy pod stropem břišní dutiny. (nejsou obalenypobřišnicí). Závěs ledvin bývá často volný, takže se jejich poloha může měnit (např. při dýchání). U psa, koně a přežvýkavců je levá ledvina uložena blíže k hlavě než pravá.
Parenchym ledviny je zřetelně rozdělen na hnědočervenou zrnitou kůru a světlejší dřeň.
Základní funkční jednotkou ledviny jenefron. Je hlavní součástí kůry. Ledvina člověka má asi 1 milión nefronů, ledvina skotu asi 8 miliónů. Přes membránu filtrujíkrevní plazmu, takto vzniklou primární moč zpětnou resorbcí zahustí a vzniklá hypertonická definitivní moč je pak soustavou vývodných kanálků (tubuli coligentes) odváděna do ledvinné pánvičky, odkud odtéká domočovodu. Dřeň ledviny je tedy tvořena především vývodnými kanálky a tzv.Henleovou kličkou nefronu.
Každý den přefiltrují ledviny asi 1500–1800 litrů krve. U člověka činí minutový průtok krve ledvinami (klidový stav) 1,2 litru, z toho kůrou ledviny 925 ml, zevní zónou dřeně 225 ml a vnitřní zónou dřeně 50 ml. Za 1 minutu ledviny spotřebují 18 ml O2.
Krev protéká dvěma za sebou uspořádanými kapilárními řečišti – vglomerulu, kde je relativně vysoký tlak krve řízený odporem průsvitu přicházející tepénky a nízkotlakou kapilární sítí, která slouží k výživě buněk kanálků a výměně látek mezi tubuly a krví.
Nefrony se dělí na dva základní typy – korové, v kůře ledviny, které mají krátkéHenleovy kličky a juxtamedulární, ze kterých odcházejícíarterioly jdou ve formě přímých cév (vasa recta) do hloubky dřeně a tu zásobují krví. Její zvýšené prokrvení způsobí poklesosmolality dřeně (tzv. vymývací efekt) a tím poklesne i koncentrační schopnost ledvin (tlakovádiuréza).
Průtok krevní plazmy (RPF) a glomerulární filtrace (GFR) se mění v rozmezí systémového tlaku krve 10,6–26,6 kPa, jen velmi málo i u denervované ledviny. Pokud tlak poklesne pod 10,6 kPa, je autoregulace nemožná a klesá i průtok krve s glomerulární filtrací. Průtok krve se stanovuje na základěFickova principu změřením ledvinového průtoku plazmy (cca 0,6 l/min) pomocíp-aminohippurátu.
Glomerulární filtrace (GFR) je rovna objemu tekutin, který je profiltrován všemi glomeruly za jednotku času [ml/min].Renální frakce je pak rovna podílu GFR/RPF.
Onemocnění ledvin mohou vznikat z celé řady příčin a vyústit až vrenální selhání, které se dělí na akutní (trvající do 3 měsíců) a na chronické (trvající déle než tři měsíce) v angličtině označované zkratkou CKD („chronic kidney disease“). Proakutní renální selhání se používá klasifikace RIFLE.[2] Pro chronické renální selhání klasifikace KDOQI, která má pět stupňů:[3]
↑TROJAN, Stanislav.Lékařská fyziologie. 3., dopl. a rozšíř. vyd. Praha: Grada, 1999. 612 s.ISBN80-7169-788-5.
↑HOSTE, ERIC AJ CLERMONT, GILLES KERSTEN, ALEXANDER VENKATARAMAN, RAMESH ANGUS, DEREK C DE BACQUER, DIRK KELLUM, JOHN A.RIFLE criteria for acute kidney injury are associated with hospital mortality in critically ill patients: a cohort analysis. [s.l.]: BioMed Central LtdDostupné online.OCLC732707270
↑INKER, Lesley A.; ASTOR, Brad C.; FOX, Chester H. KDOQI US Commentary on the 2012 KDIGO Clinical Practice Guideline for the Evaluation and Management of CKD.American Journal of Kidney Diseases. 2014-05, roč. 63, čís. 5, s. 713–735.Dostupné online [cit. 2020-06-29].ISSN0272-6386.doi:10.1053/j.ajkd.2014.01.416.
