| prof. Ladislav Štoll | |
|---|---|
.jpg) rektor vysoké školy politické prof. Ladislav Štoll zdraví účastníky Goethových oslav ve Výmaru (1949) | |
| PoslanecNárodního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1954 – 1960 | |
| Čs. ministr vysokých škol | |
| Ve funkci: 1953 – 1953 | |
| Čs. ministr školství | |
| Ve funkci: 1953 – 1954 | |
| Předchůdce | Ernest Sýkora |
| Nástupce | František Kahuda |
| Čs. ministr kultury | |
| Ve funkci: 1954 – 1960 | |
| Předchůdce | Václav Kopecký |
| Nástupce | František Kahuda |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Narození | 26. června1902 Jablonec nad Nisou Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 6. ledna1981 (ve věku 78 let) Praha Československo  Československo |
| Místo pohřbení | Malá Skála |
| Národnost | česká |
| Choť | Vlasta Štollová, roz. Zíková |
| Rodiče | Emil Štoll Anna Štollová, roz. Škopánová |
| Děti | doc. Ing.Ivan Štoll, CSc. Ing. Vladimír Štoll |
| Příbuzní | Pavel Štoll (vnuk) Martin Štoll (vnuk) |
| Profese | literární vědec, kritik a publicista, pedagog a politik |
| Ocenění | Řád republiky Řád Vítězného února Státní cena Klementa Gottwalda |
| Commons | Ladislav Štoll |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Ladislav Štoll (26. června1902Jablonec nad Nisou[1] –6. ledna1981Praha[2]) bylčeskýmarxistickýliterární kritik, představitelstalinistického (ždanovského) pojetíteorie umění,československý politikKomunistické strany Československa,poúnorový poslanecNárodního shromáždění ČSR a ministr vlád Československa.
Narodil se v rodině nájemce zámeckého hostince naMalé Skále uTurnova Emila Štolla (1873–1917, zahynul vprvní světové válce, pochován vBékešské Čabě vMaďarsku) a jeho ženy Anny, rozené Škopánové (1878–1927).[1] Vystudoval reálku vTurnově (1920) a obchodní dopravní abiturientský kurs na jednoroční obchodní akademii v Praze-Karlíně (1921), vojenskou službu absolvoval u letectva (1922–24). V roce 1930 jako mimořádný posluchač navštěvoval přednáškyF. X. Šaldy aZdeňka Nejedlého naFilosofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval v Praze v Eskomptní bance aŽivnobance jako úředník, odkud byl v roce 1931 propuštěn za článek Úředníci vLevé frontě o sympatiích bankovního úřednictva ke komunismu a jeho postavení v době krize.[3] Po svém propuštění se stal komunistickým novinářem a začal se věnovat literární kritice.
Roku 1926 vstoupil doKSČ, v roce 1929 se oženil. Byl předním členemLevé fronty aodpovědným redaktorem stejnojmenného časopisu. Od roku 1934 byl redaktoremRudého práva. Roku 1934 byl stranou vyslán doMoskvy jako překladatelMarxových aEngelsových spisů zněmčiny; v Moskvě zůstal s rodinou až do roku1936. SJuliem Fučíkem se podílel na českém vysílání moskevského rozhlasu.Mobilizace se zúčastnil jako poručík bombardovací letky detašované vHorních Počernicích. Během okupace Československa pracoval v Akciové společnosti pro zpracování kukuřice (1939–1945), podílel se na vydávání ilegálního Rudého práva, za což byl v roce 1944 několikrát vyšetřován gestapem.[4]
V roce 1947 se stal místopředsedou Kulturní jednoty, která sdružovala kulturní a uměleckou obec. V dubnu 1948 patřil k hlavním řečníkům na Sjezdu národní kultury.[5]
Po roce 1948 vystřídal mnoho politických funkcí, ve kterých vždy obhajoval marxisticko-leninské astalinistické pojetí literatury. Jeho kritika odsoudila mnoho významných literátů do pozice, kdy nemohli publikovat. Jeho kritiky a postoje vůčikatolickému okruhu spisovatelů napomohly jejich věznění. V roce 1950 publikoval zásadní ideologické díloTřicet let bojů za českou socialistickou poesii,[6] které v následujících letech rozdělilo uměleckou obec na schvalované a potlačované tvůrce a směry.
Od roku 1946 byl profesorem a pozdějirektoremVysoké školy politické a sociální, což je dodnes často zmiňováno jako světová rarita – Štoll byl totiž pouhým absolventem reálky a jednoročního kursu na obchodní akademii. Od roku 1952 byl předsedou vládní komise pro budováníČSAV, pak náměstkem ministra školství a posléze se stal přímo členem vlády. V roce 1953 působil vevládě Viliama Širokého jakoministr vysokých škol, v letech 1953–1954 v téže vládě jakoministr školství.[7] V následujícídruhé vládě Viliama Širokého v letech 1954–1960 bylministrem kultury.[8] V těchto funkcích se podílel nastagnaci české literatury a zákazech literárních projevů odlišných odstalinistickédoktríny.[9]
Zároveň byl dlouhodobě předním funkcionářem KSČ.VIII. sjezd KSČ ho zvolil za členaÚstředního výboru Komunistické strany Československa.IX. sjezd KSČ,X. sjezd KSČ,XI. sjezd KSČ,XII. sjezd KSČ,XIII. sjezd KSČ,XIV. sjezd KSČ aXV. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V roce 1955 a znovu roku 1962 mu byl udělenŘád republiky. Roku 1951 a 1972 se stallaureátem státní ceny Klementa Gottwalda a roku 1973 získalŘád Vítězného února.
Od roku 1956 bylčlenem korespondentem ČSAV, od roku 1960 akademikem. V letech 1949–1952 zastával funkci rektoraVysoké školy politických a hospodářských věd a v letech 1956–1961 působil coby rektorInstitutu společenských věd při ÚV KSČ.
Po roce 1960 začala s uvolňováním literatury klesat i jeho moc, přesto se podílel na zákazu představeníOtvírání studánekBohuslava Martinů v divadleLaterna magika a odchodu režiséraAlfréda Radoka doexilu.[10] V letech 1962–1968 vedl Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV. Významně se podílel na „normalizaci“ v kultuře aspolečenských vědách. Byl např. významným spoluautorem zásadního prohlášeníNaše cesta je leninismus z března 1970.[11]
Roku 1972 byl opětovně jmenován ředitelem Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, kterým byl až do své smrti. Po smrti mu byl vystrojenstátní pohřeb, jeho urna byla proti jeho poslední vůli uložena v Národním památníku na Vítkově, od roku 1990 je podle svého přání pochován v rodinné hrobce naMalé Skále.
Ladislav Štoll bylsignatářem těchto dokumentů:
Ve svém referátu na pracovní konferenciSvazu československých spisovatelů v roce 1950 odsoudil Ladislav Štoll ve svém vystoupeníTřicet let bojů za českou socialistickou poesii zejména poesiiFrantiška Halase.[6]František Hrubín na 2. sjezdu československých spisovatelů toto stanovisko emotivně negoval, mj. slovy: "…Budoucí vykladači Halasova díla nesmějí opomenout Nezvalův rozbor, zatímco Štollův jim nebude k žádnému užitku…".[13]
S publikováním v tisku začal během vojenské služby u letectva, které ho inspirovalo k prvním básním.[14] Především psal poezii povídky a fejetony prolevicové časopisy. V meziválečném období se zpočátku pokoušel obeletristickou tvorbu (Člověk v aeroplánu,Otrávený chléb), od roku 1928 se věnoval literární kritice podřízené zájmůmKSČ.[15]
Obrázky, zvuky či videa k tématuLadislav Štoll na Wikimedia Commons| Vláda Antonína Zápotockého a Viliama Širokého | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Předseda vlády | Antonín Zápotocký(jmenován 15. června 1948,KSČ) •Viliam Široký(jmenován 21. března 1953,KSČ) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Členové v den jmenování vlády 15. června 1948 | Viliam Široký(náměstek předsedy vlády do 21. března 1953,KSČ) •Zdeněk Fierlinger(náměstek předsedy vlády do 14. září 1953,KSČ) •Ján Ševčík(náměstek předsedy vlády do 29. května 1952,SSO) •Vladimír Clementis†(zahraničí do 18. března 1950,KSČ) •Ludvík Svoboda(obrana do 25. dubna 1950,KSČ) •Antonín Gregor(zahraniční obchod do 2. prosince 1952,KSČ) •Václav Nosek(vnitro do 14. září 1953,KSČ) •Jaromír Dolanský(finance do 5. dubna 1949,KSČ) •Zdeněk Nejedlý(školství a osvěta do 31. ledna 1953,KSČ) •Alexej Čepička(spravedlnost do 25. dubna 1950,KSČ) •Václav Kopecký(informace do 31. ledna 1953,KSČ) •Augustin Kliment(průmysl, těžký průmysl do 1. srpna 1952,KSČ) •Július Ďuriš(zemědělství do 10. září 1951,KSČ) •František Krajčír(vnitřní obchod,KSČ) •Alois Petr(doprava do 14. prosince 1951,ČSL) •Evžen Erban(sociální péče do 8. září 1951,KSČ) •Ludmila Jankovcová(výživa,KSČ) •Josef Plojhar(zdravotnictví,ČSL) •Emanuel Šlechta(technika do 20. prosince 1950,ČSS) •Alois Neuman(pošty, od 30. dubna 1952 spojů,ČSS) •Vavro Šrobár(sjednocení zákonů do 6. prosince 1950,Strana slobody) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Členové jmenovaní později |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| †Popraveni ve vykonstruovaném politickémprocesu se Slánským. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Druhá vláda Viliama Širokého | ||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Předseda vlády | Viliam Široký(jmenován 12. prosince 1954,KSČ) | |||||||||||||||||||||||||||
| Členové v den jmenování vlády 12. prosince 1954 | Jaromír Dolanský(první náměstek,KSČ) •Alexej Čepička(první náměstek do 25. dubna 1956,KSČ) •Václav Kopecký(náměstek předsedy vlády,KSČ) •Ludmila Jankovcová(náměstkyně předsedy vlády,KSČ) •Václav Škoda(náměstek předsedy vlády,KSČ) •Karel Poláček(náměstek předsedy vlády,KSČ) •Rudolf Barák(vnitro,KSČ) •Alexej Čepička(národní obrana,KSČ) •Jozef Kyselý(místní hospodářství do 1. dubna 1958,SSO) •Josef Plojhar(zdravotnictví,ČSL) •Emanuel Šlechta(stavebnictví do 16. června 1956,ČSS) •Václav David(zahraničí,KSČ) •Július Ďuriš(finance,KSČ) •František Krajčír(vnitřní obchod,KSČ) •Josef Krosnář(lesy a dřevařský průmysl,KSČ) •Božena Machačová-Dostálová(výkup do 16. června 1956,KSČ) •Karel Poláček(strojírenství do 15. října 1955,KSČ) •Ladislav Štoll(kultura,KSČ) •Jindřich Uher(potravinářství,KSČ) •Oldřich Beran(státní kontroly do 15. října 1955,KSČ) •Josef Jonáš(paliva a energetika,KSČ) •Josef Reitmajer(hutní průmysl a rudné doly do 1. srpna 1957,KSČ) •Marek Smida(zemědělství do 15. října 1955,KSČ) •Jan Bartuška(spravedlnost do 16. června 1956,KSČ) •Richard Dvořák(zahraniční obchod do 17. ledna 1959,KSČ) •František Kahuda(školství,KSČ) •Alois Málek(lehký průmysl do 16. června 1956,KSČ) •Alois Neuman(spoje,ČSS) •Václav Nosek(pracovních sil do 22. července 1955,KSČ) •Antonín Pospíšil(doprava do 8. ledna 1958,ČSL) •Jozef Púčik(chemický průmysl,KSČ) •Zdeněk Nejedlý(bez portfeje,KSČ) •Július Maurer(bez portfeje do 16. června 1956,KSČ) •Otakar Šimůnek(předseda Státního úřadu plánovacího,KSČ) | |||||||||||||||||||||||||||
| Členové jmenovaní později |
| |||||||||||||||||||||||||||
| †úmrtí při výkonu funkce | ||||||||||||||||||||||||||||
| Ministři školství Československa | |
|---|---|
| První republika (1918–1938) | |
| Druhá republika (1938–1939) | |
| Protektorát Čechy a Morava (1939–1945) | |
| Exilová vláda (1940–1945) | |
| Třetí republika (1945–1948) | |
| Komunistický režim (1948–1968) | |
