Lékařský obor nebolékařská odbornost je zaměřenílékařské praxe na definovanou skupinupacientů,nemocí, dovedností nebo filozofii (přístup kléčbě). Jako příklad je možno uvést děti (pediatrie), rakovinu (onkologie), laboratorní medicínu (patologie) neboprimární péči (rodinné lékařství). Po absolvovánílékařské fakulty si lékaři obvykle prohlubují své lékařské vzdělání v určitém oboru medicíny absolvováním víceletého pobytu, aby se po složeníatestace stali specialistou, odborným lékařem.[1]Blízkým pojmem jelékařova specializace – zaměření konkrétního lékaře na určitou činnost v rámci jeho oboru, například gerontopsychiatrii, většinou na úkor jiných možností. Všechny tyto pojmy se v běžné mluvě používají zaměnitelně.
Lékařské obory lze klasifikovat podle několika hledisek:
- Chirurgické obory nebo interní lékařství
- Věkové rozmezí pacientů (pediatrie,geriatrie)
- Diagnostické nebo terapeutické obory
- Orgánové nebo technicky zaměřené
V průběhu historie bylo nejdůležitější rozdělení na chirurgické a interní obory. Chirurgické obory jsou ty, ve kterých je důležité části diagnostiky a léčby dosaženo pomocí hlavních chirurgických technik.Vnitřní lékařství jsou obory, ve kterých není hlavní diagnózou a léčbou nikdy velký chirurgický zákrok. V některých zemích jeanesteziologie klasifikována jako chirurgická disciplína, protože je životně důležitá v chirurgickém procesu, ačkoli anesteziologové sami nikdy neprovádějí velké operace.
Pediatři řeší u dětí většinu zdravotních potíží a nemocí, které nevyžadují chirurgický zákrok, a existuje zde (formálně nebo neformálně) několik podoborů, které napodobují orgánové specializace u dospělých. Dětská chirurgie může nebo nemusí být samostatnou specializací.
Mnoho specializací je nazváno podlelidskýchorgánů, protože mnoho symptomů a nemocí pochází z určitého orgánu. Jiné jsou založeny hlavně na souboru technik, jako jeradiologie, která byla původně založena narentgenovém záření.
Další dělení je na obory diagnostické a terapeutické. Někteří specialisté provádějí převážně nebo pouze diagnostická vyšetření, jako je patologie, klinická neurofyziologie a radiologie. Toto dělení se poněkud rozmazává například v intervenční radiologií, který využívá obrazovou expertizu k provádění minimálně invazivních zákroků.
Evropská unie zveřejňuje seznam specializací uznávaných v Evropské unii a potažmo v Evropském hospodářském prostoru.[2]Mezi některými specializacemi dochází k podstatnému překrývání a je pravděpodobné, že například „klinická radiologie“ a „radiologie“ odkazují do značné míry na stejný model praxe v celé Evropě.
Specializace předepisujícího lékaře vyjadřuje informaci o nutné specializaci lékaře nebo o specializaci pracoviště, kde může býtléčivý přípravek předepisován tak, aby byl hrazen zezdravotního pojištění. Autoritativní seznam nutnách specializací publikuje v ČRStátní ústav pro kontrolu léčiv.[3]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuMedical specialty na anglické Wikipedii.
- ↑Different Types of Doctors: Find the Specialist You Need [online]. [cit. 2018-03-17].Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑Directive 2005/36/EC of the European Parliament and of the Council of 7 September 2005 on the recognition of professional qualifications [online]. European Parliament and Council [cit. 2011-04-19].Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑Informace k databázi registrovaných léčivých přípravků,Specializace předepisujícího lékaře[nedostupný zdroj] (pdf)