| László Hammerl | |
|---|---|
| Osobní informace | |
| Datum narození | 15. února1942 |
| Místo narození | Budapešť |
| Datum úmrtí | 3. května2024 (ve věku 82 let) |
| Místo úmrtí | Budapešť |
| Občanství | Maďarsko |
| Choť | Éva Fórián |
| Výška | 179 cm |
| Sportovní informace | |
| Sport | bullseye shooting asportovní střelba |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
| zlato | Tokio 1964 | malorážka 50 m vleže |
| stříbro | Ciudad de México 1968 | malorážka 50 m vleže |
| bronz | Tokio 1964 | malorážka 50 m 3 pozice |
László Hammerl (15. února1942Budapešť –3. května2024 Budapešť)[1] bylmaďarskýstřelec, trojnásobný olympijský medailista ve střelbě zmalorážky. Jeho prvním úspěchem byla bronzová medaile na juniorském mistrovství Evropy v roce 1959, o dva roky později debutoval v seniorské reprezentaci. V roce 1963 dosáhl rekordního nástřelu 1163 bodů. NaLetních olympijských hrách 1964 v Tokiu získal zlatou medaili ve střelbě z malorážky vleže na 50 m a bronz ve střelbě ze tří poloh.[2] Naolympiádě v Mexiku v roce 1968 obsadil ve střelbě vleže druhé místo zaJanem Kůrkou. Na olympiádě v roce 1972 byl osmý a sedmnáctý a na LOH 1976 skončil na 37. místě. Získal bronz v soutěži družstev namistrovství světa ve sportovní střelbě v roce 1974 a namistrovství Evropy ve sportovní střelbě v roce 1975.
VystudovalSemmelweisovu univerzitu a pracoval jako lékař. Byl také trenérem a funkcionářem Maďarské střelecké federace a přednášel na Vysoké škole tělesné výchovy.[3] V letech 1996 až 1999 trénoval střeleckou reprezentaci Nového Zélandu. Byl mezi prvními dvanácti nositeli tituluA Nemzet Sportolója a v roce 2017 mu byl udělenMaďarský záslužný kříž. Jeho manželkaÉva Foriánová se stala trojnásobnou mistryní světa ve střelbě ze vzduchovky.
| Olympijští vítězové ve sportovní střelbě –50 metrů libovolná malorážka 60 ran vleže | |
|---|---|
| |
| Disciplína v roce 1928 nebyla v programu olympijských her. Disciplína již není v programu olympijských her. | |