Budoucnost ostrova se stala předmětem sporů mezi dvěma významnými etnickými komunitami,kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Od 19. století kyperští Řekové usilovali oenosis (spojení s Řeckem), které se v 50. letech 20. století stalo řeckou národní politikou.[9][10] Kyperští Turci se zpočátku zasazovali o pokračování britské nadvlády, poté požadovali připojení ostrova k Turecku; v 50. letech 20. století společně s Tureckem zavedli politikutaksimu (rozdělení Kypru a vytvoření tureckého státu na severu ostrova).[11] Po nacionalistických násilnostech v 50. letech byla Kypru v roce 1960 udělena nezávislost.[12] Krize v letech 1963-64 přinesla další násilí mezi oběma komunitami, přes 25 000 kyperských Turků bylo vysídleno do enkláv,[13][14] a ukončila zastoupení kyperských Turků v republice. Dne 15. července 1974 provedli kyperští řečtí nacionalisté[15][16] a příslušníciřecké vojenské junty státní převrat.[17] Tato akce urychlila 20. červencetureckou invazi na Kypr,[18] která vedla k obsazení dnešního území Severního Kypru a k vysídlení více než 150 000 kyperských Řeků[19][20] a 50 000 kyperských Turků.[21] V roce 1983 byl jednostranným prohlášením založen samostatný turecký stát na severu Kypru, který byl mezinárodním společenstvím široce odsouzen a vedl k tomu, že Turecko bylo jedinou zemí, která nový státuznala. Tyto události a z nich vyplývající politická situace jsou předmětemprobíhajícího sporu.
První přítomnost člověka se datuje od období 10 tisíc let př. n. l., kdy na ostrov zavítali sezónní lovcitrpasličích slonů ahrochů, kteří byli lovem rychle vyhubeni.[28] Studny objevené archeology na západním Kypru jsou považovány za jedny z nejstarších na světě, jejich stáří je 9 000 až 10 500 let.[29] Na Kypru byly nalezeny také jedny z nejstarších dokladůdomestikacekoček.[30]
Pozoruhodně dobře zachovaláneolitická vesniceChoirokoitia, dnes zapsaná na seznamuSvětového dědictví, pochází z doby 7 tisíc let př. n. l. Původní obyvatelé ji opustili zhruba 4 tisíce let př. n. l.[31] Bydleli v kruhových hliněných domech doplněných kameny. Užívali kamenné nástroje.[32]
Keramika zdoby bronzové prokázala vlivyAnatolie,Egypta aMínojské civilizace.[33] Během pozdní doby bronzové zažil ostrov dvě vlny řeckého osídlení zMykén, první byla obchodnická a jejím cílem bylo vytvoření základny pro styky sBlízkým východem, druhá vlna přišla po zhrouceníMykénské civilizace (1100 až 1050 př. n. l.). Vývozním artiklem se stalaměď (latinský název mědiCuprum je odvozen právě z názvu ostrova Kypr) následovaná keramikou.[34] V 10. století př. n. l. na ostrov dorazili takéFéničané. Ti tu založili několik kolonií, nejvýznamnější bylKition.[35]
Asi okolo roku 700 př. n. l., běhemdoby železné, na Kypru existovaly roztroušené městské státy, které na přelomu století dobylasyrský králSargon II.[36] Okolo roku 669 př. n. l. se Asyrská říše rozpadla a Kypr se dostal do vlivu Egypta, jehož vláda nad ostrovem však trvala asi jen 25 let. Roku 545 př. n. l. se Kypru zmocnilaPerská říše.[37]
Roku 58 př. n. l. Kypr anektovalaŘímská republika.[41] Založila zde svouprovincii Cyprus. Místnímprokonzulem se stal načas i slavný filozofCicero.[42] ÉraJulia Caesara aMarca Antonia přisoudila Kypr znovu dočasně Egyptu, ale s římským císařemAugustem se navrátil do římských rukou. Následujících pět set let bylo více poklidných. V tomto období nadvládyŘímského císařství byly zbudovány divadla v Salamisu a vKourionu a palác guvernéra vPafosu.[40] Římské období bylo jedním z nejúspěšnějších v historii Kypru.
Roku45 (již našeho letopočtu) sem zavítalapoštol Pavel v doprovodusvatého Barnabáše, rodilého kyperskéhožida, který se obrátil kekřesťanství, a spolu založilikyperskou církev a zasloužili se o rozšíření tohoto tehdy mladého náboženství.[43] Ke konverzi přiměli i římského guvernéraSergia Paula. Křesťanství definitivně zvítězilo, když císařTheodosius I. roku 391 všechny ostatní kulty zakázal. K těm patřily zejménacísařský kult a kultAfrodity, jež se měla dle mýtu zrodit z mořských vln právě u břehů Kypru.
Od 7. století ostrov sužovaly arabské nájezdy zLevanty, častopirátské nebo kořistnické. Mnoho měst – jako Salamis – bylo zničeno a nikdy nebylo obnoveno. V roce 688 došlo k dohodě meziByzantskou říší aUmajjovským chalífátem o kyperské spolusprávě, kterou čas od času obě strany porušovaly. Tento stav trval do roku 965, kdy se Kypr opět navrátil do vlastnictví Byzance, za císařeNikeforose II.[40]
Do poloviny 12. století byl Kypr prosperující ostrov, kterému se vyhýbaly válečné konflikty. Teprve na jaře roku 1158 se na Kypru vylodilRenaud de Châtillon v čelekřižácké antiochijské armády,[44] posílené o arménské oddíly knížete Thorose.[45]Posádka byzantského guvernéra na Kypru byla velmi slabá a útok vůbec nečekala. Boj byl velmi krátký. Posádka byla zčásti pobita a zčásti zajata.[44] Do zajetí padl i zdejší místodržící Jan Komnenos, jenž byl zároveň synovcem byzantského císaře, a generál Michael Branas.[46] Křižáci s Armény poté ostrov celé tři týdny intenzivně pustošili. Řádění zaznamenal a odsoudil jeruzalémský historikVilém z Tyru. Z invaze se Kypr vzpamatovával dlouhá desetiletí.
Benátský Kypr existoval necelé století. Benátčané rozvinuli zejménaNikósii, kterou mohutně opevnili. Benátské období se vyznačovalo také útlakem řeckých obyvatel vyznávajícíchpravoslaví (převážně rolníků, z toho snad až padesát tisíc bylinevolníci) vládnoucí latinskou třídou, která byla dříve spřízněna s králi z lusignanské dynastie, ale i samotnými Benátkami, které na ostrově upřednostňovalyřímskokatolictví před většinovým pravoslavím. Na druhou stranu, někteří Řekové se vyšvihli mezi elitu, například králJan II. si vzal za ženu ŘekyniHelenu Palaiologinu.[49] Po celou dobu byl Kypr vystaven nájezdůmOsmanských Turků. V roce 1539 turecká flota například zpustošilaLimassol. Benátčané v reakci opevnili takéFamagustu aKyrenii, avšak nakonec marně.
Roku 1571Osmanská říše Kypr dobyla a plně ovládla.[50] Osmanské síly při dobývání zmasakrovaly mnoho řeckých a arménských obyvatel.Osmanský Kypr existoval poté až do roku 1878.
Zásadní změnou byl příliv tureckých kolonistů. Většinou šlo o vysloužilé turecké vojáky, jimž Osmanská říše přidělila zdarma půdu.
Popravený arcibiskup Kyprianos
Osmané později na ostrov odesílali také různé „nežádoucí osoby“ a členy různých „problémových“ muslimských sekt. Tak vznikl problém turecké etnické menšiny. Poměr muslimů a křesťanů po celou dobu osmanské nadvlády kolísal. V letech 1777–78 žilo na Kypru 47 000 muslimů a 37 000 křesťanů. Roku 1872 to bylo 44 000 muslimů a 100 000 křesťanů.[51]
Osmanský systémmillet posílil poziciřecké pravoslavné církve. Postupně se kyperský arcibiskup stal nejen náboženským, ale také etnickým vůdcem a církev se ujala úkolu ochránce řeckého kulturního dědictví. Katolíci byli v horším postavení a z mnohých z nich se stalikrypto-křesťané.[52] Zjevný byl úpadek hospodářský.
V19. století začal postupně narůstatřeckýnacionalismus. Řekové toužili po spojení ostrova sŘeckem (enosis). Jakmile v roce 1821 vypuklařecká osvobozenecká válka, několik řeckých Kypřanů odešlo do Řecka, aby se připojilo k povstalcům. V reakci na to osmanský guvernér Kypru zatkl a popravil 486 prominentních řeckých Kypřanů, včetně kyperského arcibiskupaKyprianose a čtyř dalších biskupů.
Kyperská demonstrace za připojení k Řecku v roce 1930
V roce1878 ostrov získali do správyBritové, a to na základě tzv.Kyperské konvence, tajné dohody mezi Brity a Osmany, v níž Britové Turkům poskytli záruky, že budou využívat ostrov jako základnu k ochraně Osmanské říše před možnouruskou agresí.[53][54] V roce 1914 byl Kypr k Británii oficiálně připojen. V roce 1915 nabídla Británie Kypr Řecku, kterému vládl řecký králKonstantin I., pod podmínkou, že se Řecko zapojí do války na straně Britů. Nabídka byla odmítnuta.[55] V roce 1923, na základěLausannské smlouvy, se nováTurecká republika vzdala jakéhokoli nároku na Kypr. V roce 1925 byl Kypr prohlášen za britskou korunní kolonii. Podruhé světové válce se jak v Řecku, tak v Turecku objevila nacionalistická hnutí požadující připojení Kypru.
Nepokoje na Kypru roku 1956
V roce 1950 se mezi kyperskými Řeky (kteří představovali 80 procent populace) uskutečnilplebiscit ohledně připojení k Řecku. Více než 96 % obyvatel se pro toto připojení vyslovilo. To vzbudilo obavy kyperských Turků. Britové výsledky referenda odmítli a svoji správu na ostrově udrželi až do roku 1960.[56]
V roce 1955 se proti britské správě zformovalaNárodní organizace kyperských bojovníků (EOKA) vedenáGeorgiosem Grivasem, která zahájila partyzánské útoky proti Britům. Ostrov se začal zmítat v násilí, do kterého se brzy zapojili také kyperští Turci, kteří založili vlastní partyzánské hnutí Turecká organizace odporu (TMT).
Na základě curyšsko-londýnských jednání z roku 1959 se představitelé Řecka, Turecka a Velké Británie a obou kyperských národnostních komunit dohodli na nezávislosti ostrova.[57]
Kypr získal nezávislost v roce1960 odtržením se odVelké Británie. V roce 1961 se stal součástíCommonwealthu. Rok po získání nezávislosti se současně rozhořel konflikt meziŘeky aTurky. Po vzájemných střetech z konce roku 1963 byla mezi oběma národy stanovena nárazníková zóna – tzv.zelená linie, na níž byly od jara 1964 rozmístěny mezinárodní jednotkyOSN (UNFICYP). Ani poté rozpory mezi kyperskými komunitami neustaly a do sporu zasahovaly další země, především Řecko, Turecko, ale takéSpojené státy, které například roku 1964 zabránily turecké invazi výhrůžkou, že v takovém případě nepodpoří Turky v případě sovětského útoku na jejich území.[58][59][60] Do konfliktu výrazně vstoupilo také tehdejšíČeskoslovensko, když kyperské vládě v letech 1966 a 1972 prodalo zbraně, určené pro policejní jednotky věrné prezidentuMakariovi. V roce 1972 československé zbraně dokonce pomohly Makariovým příznivcům odvrátit hrozící převrat ze strany Řecka.[61]
Hranice seseparatistickou Severokyperskou tureckou republikou
V roce1974 nakonec skutečně proběhl v jižní (řecké) části ostrova vojenskýpuč, v součinnosti svojenskou juntou vládnoucí v Řecku, který měl vést ke spojení sŘeckem. Prezident Makarios uprchl přes britskou vojenskou základnu do zahraničí a pučistům se ho nepodařilo zatknout.[62] V Řecku krach puče vedl k pádu junty.Turecko na převrat odpověděloinvazí na severovýchodní část ostrova. Turecká armáda zabrala 36 procent území ostrova. V následujícím období bylo přesunuto 150 000 kyperských Řeků ze severu na jih a 50 000 kyperských Turků z jihu na sever. Byl ustanoven separatistický stát, který se roku1983 prohlásilnezávislou republikou, jež byla doposud uznána pouzeTureckem. Oba státy stále odděluje „zelená linie“ hlídaná vojskyOSN.
Rozdělení ostrova
V roce2004 bylo na popud OSN uspořádánoreferendum o sjednoceníostrova, které mělo vést k vytvoření Sjednocené kyperské republiky, která by následně vstoupila doEvropské unie. Ačkoli byl tzv.Annanův plán (sjednocení obou částí vytvořením federativního státu) v severní části přijat 65 % hlasů tureckých Kypřanů, byl zamítnut řeckou částí Kypru, kde se proti sjednocení ostrova postavilo 76 % obyvatel.[63] Dne 1. května 2004 vstoupil Kypr spolu s devíti dalšími zeměmi do Evropské unie. Byl přijat do EU jako celek, ačkoli legislativa EU je na Severním Kypru pozastavena až do konečného vyřešení kyperského problému.
Rok 2014: Jedno z mnoha vyjednávání, které ztroskotalo. Vlevo řeckokyperský diplomat Andreas Mavroyiannis, vpravo turecký diplomat Feridun Sinirlioğlu
V roce 2014 nařídilEvropský soud pro lidská práva veŠtrasburku, aby Turecko odškodnilo kyperské Řeky za nucené vysídlení, vyvlastňování a diskriminaci po turecké invazi v roce 1974.[64] Sever a Jih obnovily rozhovory o znovusjednocení v roce 2015, ale ty se v roce 2017 zhroutily.[65]
Evropský tisk roku 2017 varoval, že Kypr prodává tzv. zlaté pasy ruským oligarchům, což umožňuje ruskému organizovanému zločinu proniknout do EU a ruským zbohatlíkům vyhýbat se sankcím.[66] EU tento problém začala řešit roku 2019 a přiměla kyperskou vládu ke změně zákona. Tento problém se znovu vynořil poruské invazi na Ukrajinu roku 2022 (týká se iMalty aBulharska).[67] Kyperská vláda tehdy pod mezinárodním tlakem rozhodla o odebrání zlatých pasů několika nejznámějším ruským oligarchům.[68] Problém je však širší a netýká se jen Ruska, v roce 2020 uniklé dokumenty odhalily široký okruh bývalých a současných úředníků zAfghánistánu,Číny,Dubaje,Libanonu,Saúdské Arábie,Ukrajiny aVietnamu, kteří si před změnou zákona v červenci 2019 koupili kyperské občanství.[69]
Kyperský státní znak je tvořen bílou letícíholubici solivovou ratolestí (symbol míru) na žlutém štítu s letopočtem1960 (rok vyhlášení nezávislosti naSpojeném království) položeném doprostřed věnceolivových listů.
Podrobnější informace naleznete v článku Kyperská hymna.
Kyperská hymna je píseňÝmnos eis tin Eleftherían (Ύμνος εις την Ελευθερίαν,českyHymnus ke svobodě,Óda na svobodu neboChvalozpěv svobodě). Tato hymna je zároveňřeckou hymnou.
Související informace naleznete také v článku Kypr (ostrov).
Rozdělení Kypru.Skalnatý výběžek s názvemMys Greco
Kypr je třetím největším ostrovemStředozemního moře, poitalských ostrovechSicílie aSardinie. Svou rozlohou je81. největší ostrov světa. Ze západu na východ měří vzdušnou čarou 240 kilometrů a široký je 100 kilometrů. Od tureckého území jej odděluje 75 kilometrů moře. Ostrov se nachází mezi 34° a 36° severní šířky a 32° a 35° východní délky.
Přes moře země sousedí seSýrií aLibanonem, od kterých je vzdálena 105, respektive 108 kilometrů. OdIzraele je ostrov vzdálen 200 kilometrů a odEgypta jej odděluje 380 kilometrů moře. Od řeckéhoRhodu je Kypr vzdálen 400 kilometrů a od pevninskéhoŘecka 800 kilometrů.
Fyzickému reliéfu ostrova dominujepohoří Troodos a menší Kyrénský hřeben, menší rozlohu mají centrální roviny. Pohoří Troodos pokrývá většinu jižní a západní části ostrova a celkově tedy zabírá více než polovinu jeho rozlohy. Nejvyšší bod Kypru jeOlympos, vysoký 1952 metrů, který se nachází v centrální části pohoří. Kyrénský hřeben se rozkládá kolem severního pobřeží ostrova, zabírá celkově menší plochu a jeho maximální výška nepřesahuje 1024 metrů.
Na ostrově panuje typickéstředomořské klima s horkým a suchým létem a teplou vlhkou zimou. Léto trvá od června do září, zima pak od listopadu do března. Jaro a podzim trvají krátce a rychle přecházejí v další období.[70]Na horách jako napříkladTroodos mohou roční dešťové srážky dosahovat až 1000 mm,[70]v oblasti okolo Nikósie pak 350 mm. Takřka dvě třetiny celoročních srážek spadnou mezi prosincem a únorem.[71]Během zimy je chladno zejména ve výše položených regionech (zmíněné pohoří Troodos), kde mohou teploty spadnout pod bod mrazu a právě tady se může vyskytnout i sněžení. Letní teploty poblíž města Nikósie se pohybují mezi 21 °C a 37 °C.[72]Teplota moře je na 22 °C mezi červnem a listopadem, přičemž v srpnu může být na 27 °C. Průměrná mořská teplota během nejchladnějších měsíců padá na 16 °C až 17 °C.[71]
Vítr vane zpravidla slabý nebo mírný, zřídka dosahující vysokých úrovníBeaufortovy stupnice.[71]Počet slunečných dní je okolo 320 ročně.[73]
Kypr patří mezi evropské země nejvíce ohroženésuchem.[74]Vodní zdroje přepočtené na jednoho obyvatele má Kypr mezi evropskými zeměmi s výjimkou Malty nejnižší (EEA, 2009).[75]Vodní hospodářství se dotýká také pro ostrov důležitého turismu, spotřeba tohoto odvětví se pohybuje mezi 4-5%.[74]Potíže spjaté s vodou začaly v 60. letech a s narůstající populací a vyčerpávánímpodzemních zdrojů zintenzivněly.[76]Pitná voda na Kypru je ve světovém srovnání kvalitativně podprůměrná.[76]
Samec muflona kyperskéhoBorovice kalabrijská rostoucí v horách Troodos
Ostrov leží na migrační trase mnoha druhů ptactva, z nichž některé zde přezimují. Jde například o ptáky z rodůfrankolínů aorebic.[72]Mezi miliony migrujících ptáků se najdou rovněžplameňáci akachny divoké, jejichž dočasným sídlem bývají solná jezera Larnaky aAlrotiri. Místní menší ptáci jakopěnice černohlavá nebočervenka obecná byli už v minulosti považováni za pochoutku (například pokrmambelopoulia), což vedlo ke snížení jejich počtů. Ochranáři odhadují, že je pytláky každoročně uloveno na dva miliony zpěvných ptáků, ačkoliv bylo jejich lovení v roce 2015 postaveno mimo zákon.[77]
V raných dobách byl střed země – náhorní plošinaMesaoria a pohoří Troodos – zalesněn, ale lidská činnost lesy podstatně zredukovala.[79]Na konci 18. století se tak projevily negativní důsledky jako např.eroze půdy.[79]Dřevinaté porosty zastupujícitrusy,olivovníky, takérohovník, jehož plodem je takzvanýkarob. Pohoří Troodos tvoříborovice kalabrijská,cedr acypřiš. Rovněž se tu nachází endemický druh stálezeleného dubu –dub olšolistý (Quercus alnifolia).[72]Endemickým je téžcedr krátkolistý (Cedrus brevifolia). Místníflóra čítá více než 125 druhů vyskytujících se z celého světa jen na tomhle místě.[80]Celkově je na Kypru přes 1350 různých druhů flóry.[81]
Lesní Národní park Troódos náleží mezi parky evropského unijního projektuNatura 2000. Dalšími lesními národními parky jsou napříkladAthalassa,Cavo Greco (Mys Greco) aRizoelia. Mezi přírodní rezervace patří cedrový lesTripilos a další.[84]
V minulosti zastával Kypr po dobu několika desetiletí rolidaňového ráje. Po vstupu do Evropské unie stále spoléhá na své vstřícné podnikatelské právo a prostředí, vzdělanou pracovní sílu, infrastrukturu a nízkou kriminalitu.[86]
Strategická poloha ostrova mezi třemi světadíly umožňuje rozmach námořní dopravy a služeb s ní spjatých.[86]V roce 2018 dosáhlo toto odvětví hodnoty 1,034 miliardy €.[91]Kyperská republika je domovem 11. největšího loďstva na světě a 3. největšího loďstva v Evropě(r. 2018).[91]Odhaduje se, že přibližně 4% všech lodí na světě je řízeno z Kypru.[92]Některé významné námořní přepravní společnosti (např. Columbia Marlow[93]) mají centrálu vLimassolu.[92]Kyperská námořní doprava se vzpamatovala z úpadku v období na pomezí 70. a 80. let a ze ztráty přístavuFamagusta a od 90. let prosperuje.[94][95]Její podíl na HDP činí přibližně 4–8%.[93][94]Okolo 3% pracujících Kypřanů bylo v roce 2019 zaměstnáno v tomto sektoru.[93]
Kypr je zemí energeticky závislou a přes 95% spotřebované energie je z dovozu.[96]V oblasti obnovitelných energií dominují větrné a fotovoltaické elektrárny.[97][98]V roce 2006 se obnovitelné zdroje na celkové spotřebě podílely necelými dvěma procenty.[98]
V roce 2011 bylo objeveno plynové pole pojmenovanéAphrodite se zásobami přibližně čtyř bilionů krychlových stop. V roce 2019 zaznamenala americká společnostExxon Mobil další významný objev – ložiskoGlavkos.[86]Průzkum narušuje nevyřešená situace s Tureckem, které si nárokuje některá ložiska.[99]Na začátku ledna 2020 podepsal Kypr sŘeckem aIzraelem dohodu, jejímž cílem je postavit plynovod vedoucí do Evropy z východní části Středozemního moře. Projekt zvanýEastMed by měl vyjít odhadem na 6–7 miliard amerických dolarů.[100]
Artyčokové poleVinice poblíž vesnice Silikou v distriktu Limassol
Více než třetina obdělávatelné půdy na ostrově má možnost zavlažování – jde zejména o regiony Mesaoria na severovýchodě aPafos na jihozápadě. Právě Mesaoria však od rozdělení spadá pod tureckou správu.[101]Zemědělci se zaměřují na pěstování citrusů, vinné révy, oliv,mandlovníku a rohovníku (karobové lusky), dále pak na brambory (oblast Kokkinochoria) a obilniny.[89][101]Živočišná výroba se opírá o chov drůbeže, ovcí a prasat. Produkují se také mléčné výrobky včetně sýrů, a to jak z ovčího, tak z kozího mléka.[86]Zemědělství od vyhlášení nezávislosti ustoupilo jiným odvětvím, rozdělení ostrova navíc řecký Kypr připravilo prakticky o veškerou produkci tabáku, takřka 80% citrusové produkce a skoro 70% produkce obilí.[101]V roce 2007 se zemědělství věnovalo necelých 9% pracujícího obyvatelstva.[101]V roce 2017 se zemědělství naHDP podílelo odhadem 2%.[1]
Zdejšívinařství má tradici sahající do doby4 tisíce let př. n. l. Kypr tak patří mezi pomyslné kolébky vinařské tradice. VínoCommandaria, původním názvem Nama, se drží původní receptury, jeho výrobce však sužuje sucho.[102][103]
Hlavními turistickými středisky jsou:Pafos (v západní části);Larnaka,Agia Napa aProtaras (ve východní části).Pláže jsou písčité, s občasným výskytem kamenů. V roce 2019 navštívily Kypr takřka čtyři miliony turistů.[104]Třetinu těchto turistů (tedy přes 1,3 milionu) tvoří občanéSpojeného království následováníRusy (téměř 800 tisíc). Přes 200 tisíc turistů dorazilo zIzraele, přes 100 tisíc pak zNěmecka,Řecka aŠvédska(r. 2018).[105]
Podle zprávySvětového ekonomického fóra za rok 2011 platilo, že Kypr vévodil žebříčku TTCI (Travel&Tourism Competitiveness Index,česky: Index konkurenceschopnosti cestování a turistiky) v oblasti turistické infrastruktury a celkově se umístil na 24. příčce ze 139 států.[106]
V řecké části Kypru jsou provozována dvěmezinárodní letiště.První se nachází poblížLarnaky,druhé leží nedaleko městaPafos. V turecké části ostrova funguje mezinárodní letiště Ercan, nedaleko vsi Tymbou. Rozdělením ostrova bylo původní hlavní mezinárodní letiště v Nikósii opuštěno a používají jejMírové síly OSN. Od základních oprav v roce 1974 je neudržované.[107] Celkově je v zemi 15 letišť(r. 2013).[1] Kyperská vláda roku 2017 založila národního leteckého dopravceCyprus Airways. Základnu má na letišti v Larnace, které je základnou i řecké společnostiAegean Airlines a rumunských aerolinekBlue Air.
Většinu obyvatel Kypru tvoříkyperští Řekové (78 %) aTurci (18 %). Přestože kyperští Řekové a kyperští Turci mají mnoho společného, jsou to odlišné identity založené nanáboženství,jazyku a jsou úzce vázány na své mateřské země. Řecky se převážně mluví na jihu, naopak na severu převládá obyvatelstvo tureckého původu. Rozsáhle používaným jazykem na ostrově jeangličtina.
Kyperští Řekové se přidržují řeckéortodoxní církve (Kyperská pravoslavná církev), kyperští Turci vyznávajísunnitský islám. Náboženské menšiny ortodoxních (miafyzitních)Arménů amaronitů (jejichArcidiecéze Kypr vznikla 1357, roku 2013 měla 10 400 věřících ve 12 farnostech a 17 kněží) si podleústavy z roku1960 zvolily příslušnost ke kyperským Řekům. Žije tam i několik tisíc italskojazyčných římských katolíků, potomků usedlíků z doby Kyperského království /1192–1489/ a benátské éry /1489–1571/. Ti patří do Patriarchálního vikariátu na Kypru se sídlem v Nikósii, který je součástí Latinského patriarchátu jeruzalémského.
Kypr jedemokratický suverénní stát.Prezident je volený přímo, je zástupcem řecké většiny a disponujevýkonnou mocí. Jehlavou státu ihlavou vlády. Jeho funkční období trvá pět let.[109]Od roku 2023 je prezidentemNíkos Christodúlídés. Post viceprezidenta je vyhrazen zástupci turecké menšiny, vzhledem k distuaci je však od roku 1963 neobsazený. Kyperská ústava byla přijata v roce 1960.[109]
Vládní kabinet rovněž disponuje výkonnou mocí. Ministři nutně nemusí být zároveň v parlamentu, jenž má nyní 56 poslanců(r. 2020).[110]Poslanci vykonávají svou funkci také pět let.[111]Veuroparlamentu má Kypr šest zástupců.[112]
Nejstarší politickou stranou je komunistickáPokroková strana pracujícího lidu (AKEL) založená roku 1941, která měla v prvních 25 letech své existence podporu až třetiny obyvatelstva.[109]Přes oslabení v době páduVýchodního bloku zůstala dodnes v době raných 20. letech 21. století relevantní silou v kyperské politice a nejsilnější komunistickou stranou v Evropě.[109][113]Od roku2008 do roku2013 byla u moci AKEL tehdejšího prezidenta a premiéraDimitrise Christofiase, během jejíž vlády došlo ke zhoršení situace v oblasti státních financí a přiblížení se bankrotu.[113]Ten byl nakonec odvrácen s pomocí půjčky mezinárodních věřitelů.[87]V roce 2013 občané zvolili prezidentem konzervativceNikose Anastasiadise, který porazilStavrose Malase podpořeného AKELem.[114]Oba kandidáti se utkali v prezidentské volbě o pět let později a Anastasiadis znovu zvítězil.[115]V parlamentních volbách v roce 2016 zvítězilo pravicovéDemokratické shromáždění (DISY) prezidenta Anastasiadise, které získalo 18 křesel. Druhé místo obsadila AKEL s 15 parlamentními křesly, dva posty získala též krajně pravicováNárodně-lidová fronta (ELAM).[116]Dalšími politickými silami na kyperské scéně jsouDemokratická strana (DIKO) založená roku 1976Spyrosem Kyprianouem aHnutí pro sociální demokracii (EDEK).[109]
Soudní systém je založen na anglosaskémCommon Law.[111]Soudy jsou nezávislé na státních orgánech, soudce jmenuje vláda. Nejvyšší instancí je Nejvyšší soud vNikósii (Lefkosíi).[109]
Kypr ani v roce 2020 není členemSchengenského prostoru, má totiž výjimku a ke vstupu doSchengenu se zavázal.[117]Od 1. července 2012 do konce roku připadlo na Kypr předsednictví vEvropské unii.[118]
26. listopadu 2015 přijal kyperský parlament návrh zákona oregistrovaném partnerstvíhomosexuálů v poměru hlasů 39:12. Zákon byl pak zveřejněn 9. prosince 2015 a ten samý den se také stal účinným.[119][120][121] Podle průzkumu z r. 2006 odsuzuje homosexualitu 75 % Kypeřanů a mnoho z nich navíc věří, že by měla být léčena.[122]Eurobarometr roku 2015 zjistil, že bystejnopohlavní manželství podpořilo 37 % Kypeřanů, zatímco 56 % by bylo proti.[123] VSeverním Kypru přijali v pondělí 27. ledna 2014 tureckokyperští zákonodárci novelu rušící koloniální zákony trestající homosexuální akty až pětiletým vězením. Stal se tak posledním evropským státním útvarem, který dekriminalizoval konsensuální pohlavní styk mezi dospělými muži.[124]
Svoboda tisku je zaručená ústavou.Reportéři bez hranic přidělili Kypru 27. místo ze 180 zemí v indexu svobody tisku (2020).[127]Podle Reportérů bez hranic jsou kyperská média přesto ovlivňována místní církví azájmovými skupinami.[127]Organizace informuje také o tlaku na média ohledně používání „správných“ (= řeckých) geografických názvů zejména namísto tureckých.[127]Vturecké kyperské zóně působí jejich vlastní média.
Mediální prostor vyplňujíveřejnoprávní média i komerční. Jediným veřejnoprávním vysílatelem jeRadiofonikó 'Idryma Kýprou, která provozuje televizní (RIK 1/CyBC 1, RIK 2/CyBC 2 a RIK Sat) a rozhlasové kanály (První kanál/Proto, Druhý kanál/Deutero , Třetí kanál/Trito a Čtvrtý kanál/Radio Love).[128]Mezi komerční televize náleží např. ANT1, Lumiere TV, Mega TV a Sigma TV, mezi komerční radiostanice Radio Proto, Radio Astra a ANT1 FM. Phileleftheros, Politis a Simerini jsou deníky v řečtině, naopak deníkCyprus Mail a týdeníkThe Cyprus Weekly vycházejí anglicky.[128]
Kultura Kypru má mimořádně hluboké kořeny, neboť Kypr byl součástí antické řecké civilizace. K prvním spisovatelům patříStasínos z Kypru, snadHomérův zeť (dlePindara), který měl napsat v 6. století př. n. l. sbírkuKyprie pojednávající, stejně jakoIliada, otrojské válce.
Kypřanem byl i slavný filmový režisérMichalis Kakojannis, autor filmuŘek Zorba (1964), pětkrát nominovaný naOscara.
K nejznámějším kyperským fotbalistům patříSotiris Kaiafas, který v roce 1976 získal oceněníZlatá kopačka pro nejlepšího ligového střelce Evropy, když v jednom ročníku kyperské ligy nastřílel 39 branek.[135] O sezónu později nastřílel v kyperské lize 44 gólů, což je dodnes kyperský rekord. Dva kyperské fotbalové kluby se probojovaly do základní skupinyLigy mistrů UEFA,Anorthosis Famagusta aAPOEL FC.
Často se používá čerstvá zelenina, jako jsou cukety, olivy,okra, zelené fazolky,artyčoky, mrkev, rajčata, okurky, hlávkový salát a listy vinné révy, a luštěniny, jako jsou fazole (na fasoladu),bob, hrách, fazole s černým okem, cizrna a čočka. Z ovoce a ořechů jsou nejběžnější hrušky, jablka, hroznové víno, pomeranče, mandarinky, nektarinky,mišpule, ostružiny, třešně, jahody, fíky, meloun, meloun, avokádo, citrusy, citron, pistácie, mandle, kaštany, vlašské a lískové ořechy.
nižší středoškolské vzdělání (od 11-12 let, trvá 3 roky)
vyšší středoškolské vzdělání (od 14-15 let, trvá 3 roky)
vysokoškolské vzdělání (od 18 let)
Kyperská univerzita byla založena roku1989, prvních 486 studentů přijala v roce1992. Následoval rychlý růst, roku 2011 již měla 4691 studentů v 21 oborech a k tomu 1549 studentůpostgraduálních. Univerzita má dnes osmfakult: humanitních věd, aplikovaných věd, sociálních věd, ekonomie, inženýrství, pokročilých studií, lékařství a literatury. Oficiálními vyučujícími jazyky jsou řečtina a turečtina, ovšem tureckých studentů je na univerzitě (vzhledem k rozdělení země) jen minimum. Maximálně tři procenta z přijatých kyperských studentů mohou být Kypřané žijící v zahraničí. PodleQS World University Rankings 2022 je Kyperská univerzita 440. nejkvalitnější vysokou školou na světě.[140]
Vojenská služba je povinná a trvá 14 měsíců(r. 2016–2017).[1] Výdaje na obranu činily v roce 2018 1,57% HDP.[1]
Přítomnost Turecka ve Středozemním moři vedla k navázání spolupráce s Francií, jejíž vlajková letadlová loďCharles de Gaulle roku 2020 dokuje v přístavu vLimassolu.[141] Kyperská vláda se ve stejném roce s tou francouzskou dohodla na nákupu zbraní v hodnotě 240 milionů eur.[141]
↑Census of Population and Housing 2021, Preliminary Results by District, Municipality/Community [online]. Nicosia: Statistical Service of Cyprus, 4 August 2023 [cit. 2023-08-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 May 2022. (anglicky)
↑Gini coefficient of equivalised disposable income – EU-SILC survey [online]. Luxembourg:Eurostat, 28 June 2023 [cit. 2023-08-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 October 2020. (anglicky)
↑PARIONA, Amber. Biggest Islands In The Mediterranean Sea By Area.WorldAtlas. 4 August 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2018. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑NAG, Oishimaya Sen. The Most Populated Islands In The Mediterranean Sea.WorldAtlas. 15 August 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2018. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Treaty of Lausanne [online]. [cit. 2014-10-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑FAUSTMANN, Hubert; KER-LINDSAY, James.The Government and Politics of Cyprus. [s.l.]: Peter Lang, 2008.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 May 2024.ISBN978-3-03911-096-4. S. 48.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MIRBAGHERI, Farid.Historical Dictionary of Cyprus. [s.l.]: Scarecrow Press, 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 May 2024.ISBN9780810862982. S. 25.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TRIMIKLINIOTIS, Nicos.Beyond a Divided Cyprus: A State and Society in Transformation. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 May 2024.ISBN978-1-137-10080-1. S. 104.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HOFFMEISTER, Frank.Legal Aspects of the Cyprus Problem: Annan Plan and EU Accession. 1st ed. vyd. Leiden: BRILL (Nijhoff Law Specials Ser).ISBN978-90-04-15223-6,ISBN978-90-474-1009-6. S. 56–59. (anglicky)
↑U.S. Library of Congress – Country Studies – Cyprus – Intercommunal Violence [online]. Countrystudies.us, 21 December 1963 [cit. 2009-10-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 June 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MALLINSON, William.Cyprus: A Modern History. [s.l.]: I. B. Tauris, 2005.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 May 2024.ISBN978-1-85043-580-8. S. 81.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ website.BBC News. 4 October 2002.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 July 2004.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Hoffmeister, Frank.Legal aspects of the Cyprus problem: Annan Plan and EU accession. [s.l.]: EMartinus Nijhoff Publishers, 2006.Dostupné online.ISBN978-90-04-15223-6. S. 34–5.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Eyal Benvenisti.The International Law of Occupation. [s.l.]: Oxford University Press, 23 February 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 September 2015.ISBN978-0-19-958889-3. S. 191.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Barbara Rose Johnston, Susan Slyomovics.Waging War, Making Peace: Reparations and Human Rights (2009), American Anthropological Association Reparations Task Force,p. 211Archivováno 12. 4. 2016 naWayback Machine.
↑Lesley Pender; RICHARD SHARPLEY.The Management of Tourism. [s.l.]: SAGE, 2005.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 September 2015.ISBN978-0-7619-4022-7. S. 273.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Richard Sharpley.Tourism Development and the Environment: Beyond Sustainability?. [s.l.]: Routledge, 16 May 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 September 2015.ISBN978-1-136-57330-9. S. 296.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Sharpley, Richard; TELFER, DAVID JOHN.Tourism and Development: Concepts and Issues. [s.l.]: Channel View Publications, 2002.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 September 2015.ISBN978-1-873150-34-4. S. 334.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Non-Aligned Movement: Background Information [online].Non-Aligned Movement, 21 September 2001 [cit. 2010-01-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 February 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DESKU, Arta. Cyprus Aims for Schengen Area Accession by End of 2025.SchengenNews [online]. 2025-01-13 [cit. 2025-02-25].Dostupné online. (anglicky)
↑Cyprus Wants U.S. Help to Join NATO, But Turkey Stands in the Way [online]. 7 December 2024 [cit. 2024-12-13].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PRICE, N. P. Stanley. Colonization and Continuity in the Early Prehistory of Cyprus.World Archaeology. 1977, roč. 9, čís. 1, s. 27–41.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0043-8243.
↑ Stone Age wells found in Cyprus.news.bbc.co.uk. 2009-06-25.Dostupné online [cit. 2022-05-19]. (anglicky)
↑WALTON, Marsha. Ancient burial looks like human and pet cat.CNN.com [online]. 2004-04-09 [cit. 2022-05-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-22.
↑ Choirokoitia.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-05-19].Dostupné online. (anglicky)
↑KNAPP, A. Bernard; KASSIANIDOU, Vasiliki; DONNELLY, Michael. Copper Smelting in Late Bronze Age Cyprus: The Excavations at Politiko Phorades.Near Eastern Archaeology. 2001, roč. 64, čís. 4, s. 204–210.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN1094-2076.doi:10.2307/3210830.
↑NEGBI, Ora. Early Phoenician Presence in the Mediterranean Islands: A Reappraisal.American Journal of Archaeology. 1992, roč. 96, čís. 4, s. 599–615.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0002-9114.doi:10.2307/505187.
↑NA'AMAN, Nadav. Sargon II and the Rebellion of the Cypriote Kings against Shilta of Tyre.Orientalia. 1998, roč. 67, čís. 2, s. 239–247.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0030-5367.
↑KARAGEORGHIS, Vassos.Salamis in Cyprus: Homeric, Hellenistic and Roman. [s.l.]: Thames and Hudson 212 s.Dostupné online.ISBN978-0-500-39006-1. (anglicky) Google-Books-ID: HLCPRQAACAAJ.
↑COSTA, Eugene A. Evagoras I and the Persians, ca. 411 to 391 B.C..Historia: Zeitschrift für Alte Geschichte. 1974, roč. 23, čís. 1, s. 40–56.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0018-2311.
↑abcd Cyprus: History.Encyclopædia Britannica [online]. 2020-05-05 [cit. 2020-05-11].Dostupné online. (anglicky)
↑OOST, Stewart Irvin. Cato Uticensis and the Annexation of Cyprus.Classical Philology. 1955, roč. 50, čís. 2, s. 98–112.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0009-837X.
↑ Cicero The Most Famous Governor in Cypriot History!.CyprusScene.com [online]. 2014-11-26 [cit. 2022-05-19].Dostupné online. (anglicky)
↑ Cyprus has Christian sites pertaining to Paul and Barnabas.Today's Catholic [online]. 2010-10-13 [cit. 2022-05-19].Dostupné online. (anglicky)
↑abBRIDGE, Antony.Křížové výpravy. Překlad Marie Kreysová. Praha: Academia, 1995. 228 s.ISBN80-200-0512-9.
↑HROCHOVÁ, Věra.Křižáci v Levantě. Praha: Mladá fronta, 1975. 309 s.
↑READ, Piers Paul.Ναΐτες. Překlad G. Kousounelou. Athény: Enalios, 2003.ISBN9-605-36143-4. S. 239. (řecky)
↑EDBURY, Peter W.The Kingdom of Cyprus and the Crusades, 1191-1374. [s.l.]: Cambridge University Press 264 s.Dostupné online.ISBN978-0-521-45837-5. (anglicky) Google-Books-ID: DmYeAuWUPK8C.
↑COUREAS, Nicholas.The Lusignan Kingdom of Cyprus and the sea, 13th–15th centuries. Příprava vydání Christian Buchet, Michel Balard. [s.l.]: Boydell & BrewerDostupné online.ISBN978-1-78204-910-4. S. 369–381. DOI: 10.1017/9781782049104.035.
↑ARBEL, Benjamin.Intercultural Contacts in the Medieval Mediterranean. [s.l.]: Routledge 353 s.Dostupné online.ISBN978-1-135-78188-0. (anglicky) Google-Books-ID: ETitVxKaav4C.
↑STRAUSS, J. How Cyprus came under Turkish rule: a conquest and the historians.Wiener Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes. 1992, roč. 82, s. 325–334.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0084-0076.
↑JENNINGS, Ronald.Christians and Muslims in Ottoman Cyprus. [s.l.]: NYU Press 444 s.Dostupné online.ISBN978-0-8147-4318-8. (anglicky) Google-Books-ID: dslYF9LopnMC.
↑CASSIA, PAUL SANT. Religion, politics and ethnicity in Cyprus during the Turkocratia (1571-1878).European Journal of Sociology / Archives Européennes de Sociologie / Europäisches Archiv für Soziologie. 1986, roč. 27, čís. 1, s. 3–28.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0003-9756.
↑MEDLICOTT, W. N. The Gladstone Government and the Cyprus Convention, 1880-85.The Journal of Modern History. 1940, roč. 12, čís. 2, s. 186–208.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0022-2801.
↑HARRIS, David. Great Britain and the Cyprus Convention Policy of 1878. Dwight E. Lee.The Journal of Modern History. 1935-09-01, roč. 7, čís. 3, s. 351–352.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0022-2801.doi:10.1086/236257.
↑VARNAVA, Andrekos. 1915 - The Offer of Cyprus to Greece: The British Proposal.researchnow.flinders.edu.au. 2009.Dostupné online [cit. 2022-05-19]. (anglicky)
↑KOURA, Jan.Rozdělený ostrov. Studená válka a "kyperská otázka" v letech 1960-1974. první. vyd. Praha: Epocha, 2019. 236 s.ISBN978-80-7557-199-1. S. 69.
↑KOURA, Jan.Rozdělený ostrov. Studená válka a "kypeská otázka" v letech 1960-1974. první. vyd. Praha: Epocha, 2019. 324 s.ISBN978-80-7557-199-1. S. 96–97.
↑BOLUKBASI, Suha. The Johnson Letter Revisited.Middle Eastern Studies. 1993, roč. 29, čís. 3, s. 505–525.Dostupné online [cit. 2022-05-20].ISSN0026-3206.
↑BRANDS, H. W. America Enters the Cyprus Tangle, 1964.Middle Eastern Studies. 1987, roč. 23, čís. 3, s. 348–362.Dostupné online [cit. 2022-05-20].ISSN0026-3206.
↑LANDAU, Jacob M.Johnson's 1964 Letter to İnönü and Greek Lobbying of the White House. [s.l.]: Hebrew University of Jerusalem, Leonard Davis Institute for International Relations 50 s.Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: 5EABAAAAMAAJ.
↑ Kypr za miliony eur prodává občanství ruským oligarchům, tvrdí Guardian.iDNES.cz [online].MAFRA, 2017-09-18 [cit. 2022-05-20].Dostupné online.
↑ZICHOVÁ, Kateřina. Ruští oligarchové unikají sankcím díky zlatým pasům, europoslanci je chtějí zakázat.Aktuálně.cz [online].Economia, 2022-03-09 [cit. 2022-05-20].Dostupné online.
↑TUREČKOVÁ, Eva. Oligarcha Děripaska přišel o kyperský pas.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-05-20].Dostupné online.
↑ Exclusive: Cyprus sold passports to ‘politically exposed persons’.www.aljazeera.com [online]. [cit. 2022-05-20].Dostupné online. (anglicky)
↑abTaylor & Francis.The Middle East and North Africa 2004 [online]. Psychology Press, 2003-10-30 [cit. 2020-05-07]. Kapitola Cyprus: Physical and Social Geography, s. 249.Dostupné online. (anglicky)
↑abcThe Climate of Cyprus [online]. Kyperské ministerstvo zemědělství [cit. 2020-05-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-14. (anglicky)
↑ECCLES, Kate. Cyprus: Island in the sun, 326 days a year.The Telegraph [online]. 2010-02-08 [cit. 2020-05-07].Dostupné online. (anglicky)
↑abSOFRONIOU, Anastasia; BISHOP, Steven.Water Scarcity in Cyprus: A Review and Call for Integrated Policy [online]. MDPI, 2014-09-29 [cit. 2020-05-04].Dostupné online. (anglicky)
↑BROŽA, Vojtěch. Úvahy o možnostech přispět k rozvoji vodních zdrojů (vodního bohatství) v ČR.časopis Vodní hospodářství [online]. 2017-09-22 [cit. 2020-05-04].Dostupné online.
↑abJiaguo Qi; Kyle T. Evered.Environmental Problems of Central Asia and Their Economic, Social and Security Impacts [online]. Springer Nature, 2008-10-11 [cit. 2020-05-04].Dostupné online. (anglicky)
↑ Dva miliony zpěvných ptáků zabijí pytláci ročně na Kypru. Aby turisté dostali kulinární specialitu.ČT 24 [online]. 2017-06-21 [cit. 2020-05-07].Dostupné online.
↑KLIMEŠ, Jiří; LITERÁK, Ivan.Systematika ovcí – stále poněkud nepřehledno [online].AVČR, 2012 [cit. 2020-05-07]. S. 42.Dostupné online.
↑abCreative Media Applications.The Middle East: Bahrain, Cyprus, Egypt [online]. Greenwood Press, 2004 [cit. 2020-05-07]. S. 35.Dostupné online. (anglicky)
↑Fiona Young-Brown; Michael Spilling; Jo-Ann Spilling.Cyprus [online]. Cavendish Square Publishing, 2019-04-15 [cit. 2020-05-10]. S. 55.Dostupné online. (anglicky)
↑DE MONTMOLLIN, Bertrand; STRAHM, Wendy.The Top 50 Mediterranean Island Plants: Wild Plants at the Brink of Extinction, and what is Needed to Save Them [online]. IUCN, 2005 [cit. 2020-05-10]. S. 48.Dostupné online. (anglicky)
↑Ioannis N. Vogiatzakis; Gloria Pungetti; A.M. Mannion.Mediterranean Island Landscapes: Natural and Cultural Approaches [online]. Springer Science & Business Media, 2008-02-26 [cit. 2020-05-10]. S. 197.Dostupné online. (anglicky)
↑ World Bank Country and Lending Groups.Světová banka [online]. 2020 [cit. 2020-05-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-11. (anglicky)
↑abcdefSouhrnná teritoriální informace Kypr [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2019-05-16, rev. 2019-05-16 [cit. 2020-05-05].Dostupné online.
↑abPOWER, Vincent.EU Shipping Law [online]. Taylor & Francis, 2018-12-19 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. (anglicky)
↑NĚMEC, Jan. Proč mají čeští podnikatelé rádi komunistický Kypr a stěhují tam své firmy.Ekonom [online]. 2012-12-03 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. (anglicky)
↑REDEK, Daniel. Evropská unie si posvítila na energetiku.ČSÚ [online]. 2017-09 [cit. 2020-05-06].Dostupné online.
↑abBOSMAN, Lise.Renewable Energy Sources: A Chance to Combat Climate Change [online]. Kluwer Law International B.V., 2013-01-06 [cit. 2020-05-06].Dostupné online. (anglicky)
↑ Našli jsme na Kypru obrovská ložiska zemního plynu, oznámil Exxon Mobil.ČT 24 [online]. 2019-03-01 [cit. 2020-05-06].Dostupné online.
↑ Řecko, Kypr a Izrael podepsaly dohodu o plynovodu EastMed. Turecko je proti.E15 [online]. 2020-01-02 [cit. 2020-05-06].Dostupné online. (anglicky)
↑ Víno z Kypru v ohrožení.Týden.cz [online]. 2008-10-15 [cit. 2020-05-08].Dostupné online.
↑BOBEK, Radim. Jedno z nejstarších vín pochází z Kypru. Jak chutná?.Lidovky.cz [online]. 2012-10-29 [cit. 2020-05-08].Dostupné online.
↑ Cyprus sets new tourist arrivals record in 2019.Financial Mirror [online]. 2020-01-20 [cit. 2020-05-06].Dostupné online. (anglicky)
↑ARRIVALS OF TOURISTS BY COUNTRY OF USUAL RESIDENCE, 1980-2018 [online]. Kyperské ministerstvo financí, 2019-02-06 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. (anglicky)
↑MORLEY, Nathan. Bold plan to regenerate derelict Nicosia airport.The Cyprus Mail [online]. 2013-09-22 [cit. 2020-05-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-27. (anglicky)
↑ Passenger cars per 1 000 inhabitants.Eurostat [online]. 2020-04-09 [cit. 2020-05-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-12. (anglicky)
↑Cyprus : Constitution and politics [online]. Commonwealth Secretariat [cit. 2020-05-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19. (anglicky)
↑abcdCyprus Foreign Policy and Government Guide: Strategic Information and Developments [online]. International Business Publications (IBP), 2010 [cit. 2020-05-06].Dostupné online. (anglicky)
↑ European Parliament [cit. 2020-05-07].Dostupné online. (anglicky)
↑abPALATA, Luboš. Komunisté vládli Kypru léta. Teď zemi dovedli k potupnému bankrotu.IDNES.cz [online]. 2013-03-28 [cit. 2020-05-08].Dostupné online.
↑ Na Kypru si zvolili staronového prezidenta. Anastasiadis podruhé porazil stejného protikandidáta.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2018-02-04 [cit. 2020-05-08].Dostupné online.
↑ Neonacisté poprvé v kyperské parlamentu, mají dva poslance.Týden.cz [online]. 2016-05-23 [cit. 2020-05-08].Dostupné online.
↑ Schengen: rozšíření evropského prostoru bez vnitřních hranic.Evropský parlament [online]. 2018-02-26, rev. 2018-12-11 [cit. 2020-05-08].Dostupné online.
↑ Půlročního předsednictví v Radě EU se ujímá „problémový“ Kypr.ČT 24 [online]. 2012-07-01 [cit. 2020-05-11].Dostupné online.
↑Civil unions become law - Cyprus [online]. [cit. 2015-11-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 27 November 2015. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Special Eurobarometer 437.www.equineteurope.org [online]. [cit. 16-07-2017].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17-10-2015.
↑AFANASIEVA, Dasha.Northern Cyprus becomes last European territory to decriminalize gay sex [online]. Uk.reuters.com, 2014-01-27 [cit. 2014-04-04].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-01.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CYPRUS Administrative Divisions [online]. cia.gov [cit. 2020-05-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-22. (anglicky)
↑POPULATION SUMMARY DATA, 1995-2018 [online]. Ministerstvo financí Kyperské republiky, 2019-11-29 [cit. 2020-05-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-18. (anglicky)
↑KAMBAS, Michele. Sailing: Cyprus hails first medal winner Kontides.U.S..Dostupné online [cit. 2018-11-20]. (anglicky)
↑ Australian Open? Finále kontrastů.iDNES.cz [online]. 2006-01-28 [cit. 2018-11-20].Dostupné online.
↑ Kyriakos IOANNOU - 2009 World Championships High Jump silver medal. - Cyprus.Sporting Heroes [online]. [cit. 2018-11-20].Dostupné online.
↑ Milan Trajkovic wins Cyprus’ first-ever gold medal in European Indoor Championships (video).in-cyprus.philenews.com [online]. [cit. 2021-02-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-28. (anglicky)
↑ Golden Boot ("Soulier d'Or") Awards.www.rsssf.com [online]. [cit. 2021-02-17].Dostupné online.
↑abCyprus Overview: Key features of the Education System [online]. Eurydice, 2019 [cit. 2020-05-06].Dostupné online. (anglicky)
↑Structure of the Education System of Cyprus [online]. Cyprus Ministry of Education, Culture, Sport and Youth, 2019-11-18 [cit. 2020-05-06].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-08. (anglicky)
↑ QS World University Rankings 2022.Top Universities [online]. [cit. 2022-05-20].Dostupné online. (anglicky)
↑ab Cyprus Signs Deal to Buy French Weapons, Reportedly Missiles.The National Herald [online]. 2020-02-09 [cit. 2020-05-06].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-26. (anglicky)
.svg)
.jpg)
.svg)
.svg)
