Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Kypr

Souřadnice:35° s. š.,33° v. d.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o mezinárodně uznávaném státu v tzv. řecké části ostrova. O ostrově pojednává článekKypr (ostrov).
Kyperská republika
Κυπριακή Δημοκρατία (řecky)
Kıbrıs Cumhuriyeti (turecky)
vlajka Kypru
Vlajka
znak Kypru
Znak
Hymna
Imnos pros tin Eleftherian (stejná jako řecká)
Geografie

Poloha Kypru
Poloha Kypru

Hlavní městoNikósie
Rozloha9 251[pozn. 1] km² (174. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bodOlympos (1 952 m n. m.)
Časové pásmoUTC+2 (VEČ)
UTC+3 (VELČ,letní čas)
Poloha35° s. š.,33° v. d.
Geodata (OSM)OSM,WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 266 676[1]
celkový počet obyvatel ostrova; (923 272 vládou kontrolované oblasti Kyperské republiky 2 021[2]) (157. na světě, 2020, odhad)
Hustota zalidnění137 obyv./km² (—. na světě)
HDI 0,873 (velmi vysoký[3]) (31. na světě, 2019)
Jazykřečtina,turečtina (oba dva úředními jazyky)
angličtina (používaná),arménština,kyperská arabština
Náboženstvípravoslavné křesťanství (89 %),
římskokatolické křesťanství (3 %)
protestantské křesťanství (2 %)
islám (2 %),
ostatní (2 %)
(platí pro řeckým Kyprem ovládané území)[1]
Státní útvar
Státní zřízeníprezidentská republika
Vznik16. srpna1960 (nezávislost naVelké Británii)
Prezident (s)Níkos Christodúlídés
Viceprezidentneobsazeno od roku 1974
Měnaeuro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)37 767[4]USD (28. na světě, 2024)
Giniho koeficient29,4[5] (2022)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1196 CYPCY
MPZCY
Telefonní předvolba+357
Národní TLD.cy
Logo Wikimedia Commonsmultimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Kypr,[pozn. 2] plným názvemKyperská republika,[pozn. 3] jeostrovní stát ve východnímStředomoří. Ačkoli se geograficky nachází vzápadní Asii,politickogeograficky a kulturně patří dojihovýchodní Evropy. Jetřetím největším ostrovem ve Středozemním moři.[6][7] Nachází se jihovýchodně odŘecka, jižně odTurecka, západně odSýrie aLibanonu, severozápadně odIzraele aPalestiny a severně odEgypta. Na Kypru se nacházejíBrity kontrolované vojenské základnyAkrotiri a Dhekelia, zatímco severovýchodní část ostrova jede facto spravována samozvanouSeverokyperskou tureckou republikou, která je od Kyperské republiky oddělenanárazníkovou zónou OSN. Na převážně hornatém ostrově panujestředomořské klima s horkým a suchým létem a teplou vlhkou zimou. Kypr se rozděluje našest distriktů; na ploše asi 9 200 km² žije přibližně 1,3 milionu obyvatel.[pozn. 1] Jeho hlavním a největším městem jeNikósie. Většina obyvatel jsoukyperští Řekové, dále turečtí Řekové a Evropané neřeckého původu. Úředními jazyky jsouřečtina aturečtina.

Kypr byl poprvé osídlenlovci a sběrači přibližně před 13 000 lety, zemědělské osady vznikly o několik tisíc let později. Během pozdnídoby bronzové se na Kypru (tehdy nazývaném Alašija) vyvinula urbanizovaná společnost úzce propojená s širším středomořským světem. Na konci 2. tisíciletí př. n. l. Kypr zažil vlny osídlenímykénskými Řeky. Následně byl obsazen několika říšemi, včetněAsyřanů,starých Egypťanů aPeršanů, od nichž ostrov v roce 333 př. n. l. převzalAlexandr Veliký. Po následné vláděPtolemaiovského Egypta,klasické abyzantské říše, arabskýchchalífátů, francouzskýchLusignanů aBenátčanů následovala více nežtři staletí osmanské nadvlády v letech 1571–1878 (de iure do roku 1914).[8] Kypr byl v roce 1878 na základě Kyperské úmluvy převeden pod správuVelké Británie a v roce 1914 byl touto zemí formálně anektován.

Budoucnost ostrova se stala předmětem sporů mezi dvěma významnými etnickými komunitami,kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Od 19. století kyperští Řekové usilovali oenosis (spojení s Řeckem), které se v 50. letech 20. století stalo řeckou národní politikou.[9][10] Kyperští Turci se zpočátku zasazovali o pokračování britské nadvlády, poté požadovali připojení ostrova k Turecku; v 50. letech 20. století společně s Tureckem zavedli politikutaksimu (rozdělení Kypru a vytvoření tureckého státu na severu ostrova).[11] Po nacionalistických násilnostech v 50. letech byla Kypru v roce 1960 udělena nezávislost.[12] Krize v letech 1963-64 přinesla další násilí mezi oběma komunitami, přes 25 000 kyperských Turků bylo vysídleno do enkláv,[13][14] a ukončila zastoupení kyperských Turků v republice. Dne 15. července 1974 provedli kyperští řečtí nacionalisté[15][16] a příslušníciřecké vojenské junty státní převrat.[17] Tato akce urychlila 20. červencetureckou invazi na Kypr,[18] která vedla k obsazení dnešního území Severního Kypru a k vysídlení více než 150 000 kyperských Řeků[19][20] a 50 000 kyperských Turků.[21] V roce 1983 byl jednostranným prohlášením založen samostatný turecký stát na severu Kypru, který byl mezinárodním společenstvím široce odsouzen a vedl k tomu, že Turecko bylo jedinou zemí, která nový státuznala. Tyto události a z nich vyplývající politická situace jsou předmětemprobíhajícího sporu.

Kypr jedemokratickáprezidentská republika,zákonodárným orgánem jejednokomorový parlament. Mávyspělou ekonomikou s vysokými příjmy[22][23][24] a je významnou turistickou destinací. Vindexu lidského rozvoje se umístila na 29. místě. Je členemOrganizace spojených národů,Rady Evropy,Commonwealthu; byla zakládajícím členemHnutí nezúčastněných zemí až do svého vstupu doEvropské unie v roce 2004;[25] je členemeurozóny a od konce roku 2025 by měla být členemschengenského prostoru.[26] Kypr dlouho udržoval dobré vztahy seSeveroatlantickou aliancí a zároveň odmítal do ní vstoupit, ale v roce 2024 potvrdil, že nyní do ní hodlá oficiálně vstoupit.[27]

Dějiny

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Kypru.

Pravěk

[editovat |editovat zdroj]

První přítomnost člověka se datuje od období 10 tisíc let př. n. l., kdy na ostrov zavítali sezónní lovcitrpasličích slonů ahrochů, kteří byli lovem rychle vyhubeni.[28] Studny objevené archeology na západním Kypru jsou považovány za jedny z nejstarších na světě, jejich stáří je 9 000 až 10 500 let.[29] Na Kypru byly nalezeny také jedny z nejstarších dokladůdomestikacekoček.[30]

Archeologickáneolitická lokalitaChoirokoitia
RuinyKitionu

Pozoruhodně dobře zachovaláneolitická vesniceChoirokoitia, dnes zapsaná na seznamuSvětového dědictví, pochází z doby 7 tisíc let př. n. l. Původní obyvatelé ji opustili zhruba 4 tisíce let př. n. l.[31] Bydleli v kruhových hliněných domech doplněných kameny. Užívali kamenné nástroje.[32]

Keramika zdoby bronzové prokázala vlivyAnatolie,Egypta aMínojské civilizace.[33] Během pozdní doby bronzové zažil ostrov dvě vlny řeckého osídlení zMykén, první byla obchodnická a jejím cílem bylo vytvoření základny pro styky sBlízkým východem, druhá vlna přišla po zhrouceníMykénské civilizace (1100 až 1050 př. n. l.). Vývozním artiklem se stalaměď (latinský název mědiCuprum je odvozen právě z názvu ostrova Kypr) následovaná keramikou.[34] V 10. století př. n. l. na ostrov dorazili takéFéničané. Ti tu založili několik kolonií, nejvýznamnější bylKition.[35]

Asi okolo roku 700 př. n. l., běhemdoby železné, na Kypru existovaly roztroušené městské státy, které na přelomu století dobylasyrský králSargon II.[36] Okolo roku 669 př. n. l. se Asyrská říše rozpadla a Kypr se dostal do vlivu Egypta, jehož vláda nad ostrovem však trvala asi jen 25 let. Roku 545 př. n. l. se Kypru zmocnilaPerská říše.[37]

Starověk

[editovat |editovat zdroj]
Evagorás I. na minci

Kypr se stal součástí pátésatrapieachaimenovské Persie. V roce 499 př. n. l. vypukloiónské povstání. Bylo potlačeno, ale Kypru se podařilo udržet značný stupeň autonomie. Během5. století př. n. l. se perský vliv na kyperské záležitosti zmírnil a do popředí se probilEvagorás I. vládnoucíhelénistickému královstvíSalamis, které kontrolovalo značnou část ostrova.[38] Po 30 letech vlády ho však porazili Peršané a o tři roky později byl zavražděn.[39] Roku 333 př. n. l. začlenil Kypr do svéříšeAlexandr Veliký. Po smrti Alexandra se ostrov stal provinciíhelénistickéhoptolemaiovského Egypta.[40] Právě v tomto období byl ostrov plněhelenizován.

Antickýodeon vPafosu

Roku 58 př. n. l. Kypr anektovalaŘímská republika.[41] Založila zde svouprovincii Cyprus. Místnímprokonzulem se stal načas i slavný filozofCicero.[42] ÉraJulia Caesara aMarca Antonia přisoudila Kypr znovu dočasně Egyptu, ale s římským císařemAugustem se navrátil do římských rukou. Následujících pět set let bylo více poklidných. V tomto období nadvládyŘímského císařství byly zbudovány divadla v Salamisu a vKourionu a palác guvernéra vPafosu.[40] Římské období bylo jedním z nejúspěšnějších v historii Kypru.

Roku45 (již našeho letopočtu) sem zavítalapoštol Pavel v doprovodusvatého Barnabáše, rodilého kyperskéhožida, který se obrátil kekřesťanství, a spolu založilikyperskou církev a zasloužili se o rozšíření tohoto tehdy mladého náboženství.[43] Ke konverzi přiměli i římského guvernéraSergia Paula. Křesťanství definitivně zvítězilo, když císařTheodosius I. roku 391 všechny ostatní kulty zakázal. K těm patřily zejménacísařský kult a kultAfrodity, jež se měla dle mýtu zrodit z mořských vln právě u břehů Kypru.

Byzantská nadvláda

[editovat |editovat zdroj]
Epifan ze Salaminy

Po rozdělení Římské říše v roce 395 byl ostrov přidělen její východní části,Byzanci, pod níž pak patřil osm století.Arcibiskupství na Kypru vzniklo roku 325. CísařZenon v roce 488 umožnil kyperské církvi osamostatnit se odantiochijského patriarchátu a stát seautokefální.[40] Druhý kyperský arcibiskupEpifan ze Salaminy,konvertovanýžid, se stal jedním zcírkevních otců asvětců. V úřadě byl v letech 368 až 403. Autokefální status byl zrušen roku 1260.

Od 7. století ostrov sužovaly arabské nájezdy zLevanty, častopirátské nebo kořistnické. Mnoho měst – jako Salamis – bylo zničeno a nikdy nebylo obnoveno. V roce 688 došlo k dohodě meziByzantskou říší aUmajjovským chalífátem o kyperské spolusprávě, kterou čas od času obě strany porušovaly. Tento stav trval do roku 965, kdy se Kypr opět navrátil do vlastnictví Byzance, za císařeNikeforose II.[40]

Do poloviny 12. století byl Kypr prosperující ostrov, kterému se vyhýbaly válečné konflikty. Teprve na jaře roku 1158 se na Kypru vylodilRenaud de Châtillon v čelekřižácké antiochijské armády,[44] posílené o arménské oddíly knížete Thorose.[45]Posádka byzantského guvernéra na Kypru byla velmi slabá a útok vůbec nečekala. Boj byl velmi krátký. Posádka byla zčásti pobita a zčásti zajata.[44] Do zajetí padl i zdejší místodržící Jan Komnenos, jenž byl zároveň synovcem byzantského císaře, a generál Michael Branas.[46] Křižáci s Armény poté ostrov celé tři týdny intenzivně pustošili. Řádění zaznamenal a odsoudil jeruzalémský historikVilém z Tyru. Z invaze se Kypr vzpamatovával dlouhá desetiletí.

Kyperské království a Benátčané

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Kyperské království.
Kateřina Cornaro Kypr prodala

V roce 1191 Kypr v rámcitřetí křížové výpravy dobylanglický králRichard I. Lví srdce. Za rok ho pak prodaltemplářům. Na Kypru tak v letech 1191–1489 existovalkřižácký stát.[47] Prvním kyperským králem se stal bývalý králjeruzalémský,Kvido z Lusignanu, který ostrov od templářského řádu koupil. Po jeho smrti přijal korunu kyperského krále, z rukou císařeSvaté říše římskéJindřicha VI., jeho bratrAlmerich. Království dlouhodobě upadalo, v roce 1426 se stalo poplatným státemegyptských Mamlúků.Rod Lusignanů vládl Kypru až do roku 1474.[48] Tehdy zemřel teprve roční králJakub III., syn králeJakuba II. (asi 1440–1473) aKateřiny Cornaro, která ostrov v roce1489 prodalaBenátské republice.

Slavné opevnění Nikósie vybudované Benátčany

Benátský Kypr existoval necelé století. Benátčané rozvinuli zejménaNikósii, kterou mohutně opevnili. Benátské období se vyznačovalo také útlakem řeckých obyvatel vyznávajícíchpravoslaví (převážně rolníků, z toho snad až padesát tisíc bylinevolníci) vládnoucí latinskou třídou, která byla dříve spřízněna s králi z lusignanské dynastie, ale i samotnými Benátkami, které na ostrově upřednostňovalyřímskokatolictví před většinovým pravoslavím. Na druhou stranu, někteří Řekové se vyšvihli mezi elitu, například králJan II. si vzal za ženu ŘekyniHelenu Palaiologinu.[49] Po celou dobu byl Kypr vystaven nájezdůmOsmanských Turků. V roce 1539 turecká flota například zpustošilaLimassol. Benátčané v reakci opevnili takéFamagustu aKyrenii, avšak nakonec marně.

Osmanská nadvláda

[editovat |editovat zdroj]
Osmanská architektura v Nikósii

Roku 1571Osmanská říše Kypr dobyla a plně ovládla.[50] Osmanské síly při dobývání zmasakrovaly mnoho řeckých a arménských obyvatel.Osmanský Kypr existoval poté až do roku 1878.

Zásadní změnou byl příliv tureckých kolonistů. Většinou šlo o vysloužilé turecké vojáky, jimž Osmanská říše přidělila zdarma půdu.

Popravený arcibiskup Kyprianos

Osmané později na ostrov odesílali také různé „nežádoucí osoby“ a členy různých „problémových“ muslimských sekt. Tak vznikl problém turecké etnické menšiny. Poměr muslimů a křesťanů po celou dobu osmanské nadvlády kolísal. V letech 1777–78 žilo na Kypru 47 000 muslimů a 37 000 křesťanů. Roku 1872 to bylo 44 000 muslimů a 100 000 křesťanů.[51]

Osmanský systémmillet posílil poziciřecké pravoslavné církve. Postupně se kyperský arcibiskup stal nejen náboženským, ale také etnickým vůdcem a církev se ujala úkolu ochránce řeckého kulturního dědictví. Katolíci byli v horším postavení a z mnohých z nich se stalikrypto-křesťané.[52] Zjevný byl úpadek hospodářský.

V19. století začal postupně narůstatřeckýnacionalismus. Řekové toužili po spojení ostrova sŘeckem (enosis). Jakmile v roce 1821 vypuklařecká osvobozenecká válka, několik řeckých Kypřanů odešlo do Řecka, aby se připojilo k povstalcům. V reakci na to osmanský guvernér Kypru zatkl a popravil 486 prominentních řeckých Kypřanů, včetně kyperského arcibiskupaKyprianose a čtyř dalších biskupů.

Britská nadvláda

[editovat |editovat zdroj]
Kyperská demonstrace za připojení k Řecku v roce 1930

V roce1878 ostrov získali do správyBritové, a to na základě tzv.Kyperské konvence, tajné dohody mezi Brity a Osmany, v níž Britové Turkům poskytli záruky, že budou využívat ostrov jako základnu k ochraně Osmanské říše před možnouruskou agresí.[53][54] V roce 1914 byl Kypr k Británii oficiálně připojen. V roce 1915 nabídla Británie Kypr Řecku, kterému vládl řecký králKonstantin I., pod podmínkou, že se Řecko zapojí do války na straně Britů. Nabídka byla odmítnuta.[55] V roce 1923, na základěLausannské smlouvy, se nováTurecká republika vzdala jakéhokoli nároku na Kypr. V roce 1925 byl Kypr prohlášen za britskou korunní kolonii. Podruhé světové válce se jak v Řecku, tak v Turecku objevila nacionalistická hnutí požadující připojení Kypru.

Nepokoje na Kypru roku 1956

V roce 1950 se mezi kyperskými Řeky (kteří představovali 80 procent populace) uskutečnilplebiscit ohledně připojení k Řecku. Více než 96 % obyvatel se pro toto připojení vyslovilo. To vzbudilo obavy kyperských Turků. Britové výsledky referenda odmítli a svoji správu na ostrově udrželi až do roku 1960.[56]

V roce 1955 se proti britské správě zformovalaNárodní organizace kyperských bojovníků (EOKA) vedenáGeorgiosem Grivasem, která zahájila partyzánské útoky proti Britům. Ostrov se začal zmítat v násilí, do kterého se brzy zapojili také kyperští Turci, kteří založili vlastní partyzánské hnutí Turecká organizace odporu (TMT).

Na základě curyšsko-londýnských jednání z roku 1959 se představitelé Řecka, Turecka a Velké Británie a obou kyperských národnostních komunit dohodli na nezávislosti ostrova.[57]

Nezávislost a občanská válka

[editovat |editovat zdroj]
Makarios III. aJ. F. Kennedy roku 1962

Kypr získal nezávislost v roce1960 odtržením se odVelké Británie. V roce 1961 se stal součástíCommonwealthu. Rok po získání nezávislosti se současně rozhořel konflikt meziŘeky aTurky. Po vzájemných střetech z konce roku 1963 byla mezi oběma národy stanovena nárazníková zóna – tzv.zelená linie, na níž byly od jara 1964 rozmístěny mezinárodní jednotkyOSN (UNFICYP). Ani poté rozpory mezi kyperskými komunitami neustaly a do sporu zasahovaly další země, především Řecko, Turecko, ale takéSpojené státy, které například roku 1964 zabránily turecké invazi výhrůžkou, že v takovém případě nepodpoří Turky v případě sovětského útoku na jejich území.[58][59][60] Do konfliktu výrazně vstoupilo také tehdejšíČeskoslovensko, když kyperské vládě v letech 1966 a 1972 prodalo zbraně, určené pro policejní jednotky věrné prezidentuMakariovi. V roce 1972 československé zbraně dokonce pomohly Makariovým příznivcům odvrátit hrozící převrat ze strany Řecka.[61]

Hranice seseparatistickou Severokyperskou tureckou republikou

V roce1974 nakonec skutečně proběhl v jižní (řecké) části ostrova vojenskýpuč, v součinnosti svojenskou juntou vládnoucí v Řecku, který měl vést ke spojení sŘeckem. Prezident Makarios uprchl přes britskou vojenskou základnu do zahraničí a pučistům se ho nepodařilo zatknout.[62] V Řecku krach puče vedl k pádu junty.Turecko na převrat odpověděloinvazí na severovýchodní část ostrova. Turecká armáda zabrala 36 procent území ostrova. V následujícím období bylo přesunuto 150 000 kyperských Řeků ze severu na jih a 50 000 kyperských Turků z jihu na sever. Byl ustanoven separatistický stát, který se roku1983 prohlásilnezávislou republikou, jež byla doposud uznána pouzeTureckem. Oba státy stále odděluje „zelená linie“ hlídaná vojskyOSN.

Rozdělení ostrova

V roce2004 bylo na popud OSN uspořádánoreferendum o sjednoceníostrova, které mělo vést k vytvoření Sjednocené kyperské republiky, která by následně vstoupila doEvropské unie. Ačkoli byl tzv.Annanův plán (sjednocení obou částí vytvořením federativního státu) v severní části přijat 65 % hlasů tureckých Kypřanů, byl zamítnut řeckou částí Kypru, kde se proti sjednocení ostrova postavilo 76 % obyvatel.[63] Dne 1. května 2004 vstoupil Kypr spolu s devíti dalšími zeměmi do Evropské unie. Byl přijat do EU jako celek, ačkoli legislativa EU je na Severním Kypru pozastavena až do konečného vyřešení kyperského problému.

Rok 2014: Jedno z mnoha vyjednávání, které ztroskotalo. Vlevo řeckokyperský diplomat Andreas Mavroyiannis, vpravo turecký diplomat Feridun Sinirlioğlu

V roce 2014 nařídilEvropský soud pro lidská práva veŠtrasburku, aby Turecko odškodnilo kyperské Řeky za nucené vysídlení, vyvlastňování a diskriminaci po turecké invazi v roce 1974.[64] Sever a Jih obnovily rozhovory o znovusjednocení v roce 2015, ale ty se v roce 2017 zhroutily.[65]

Evropský tisk roku 2017 varoval, že Kypr prodává tzv. zlaté pasy ruským oligarchům, což umožňuje ruskému organizovanému zločinu proniknout do EU a ruským zbohatlíkům vyhýbat se sankcím.[66] EU tento problém začala řešit roku 2019 a přiměla kyperskou vládu ke změně zákona. Tento problém se znovu vynořil poruské invazi na Ukrajinu roku 2022 (týká se iMalty aBulharska).[67] Kyperská vláda tehdy pod mezinárodním tlakem rozhodla o odebrání zlatých pasů několika nejznámějším ruským oligarchům.[68] Problém je však širší a netýká se jen Ruska, v roce 2020 uniklé dokumenty odhalily široký okruh bývalých a současných úředníků zAfghánistánu,Číny,Dubaje,Libanonu,Saúdské Arábie,Ukrajiny aVietnamu, kteří si před změnou zákona v červenci 2019 koupili kyperské občanství.[69]

Státní symboly

[editovat |editovat zdroj]

Vlajka

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Kyperská vlajka.

Kyperská vlajka je tvořena zlatou siluetou mapy ostrova v bílém poli umístěnou ve středu vlajky, pod kterou jsou zkřížené dvěolivové ratolesti.

Znak

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Kypru.

Kyperský státní znak je tvořen bílou letícíholubici solivovou ratolestí (symbol míru) na žlutém štítu s letopočtem1960 (rok vyhlášení nezávislosti naSpojeném království) položeném doprostřed věnceolivových listů.

Hymna

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Kyperská hymna.

Kyperská hymna je píseňÝmnos eis tin Eleftherían (Ύμνος εις την Ελευθερίαν,českyHymnus ke svobodě,Óda na svobodu neboChvalozpěv svobodě). Tato hymna je zároveňřeckou hymnou.

Geografie

[editovat |editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Kypr (ostrov).
Rozdělení Kypru.
Skalnatý výběžek s názvemMys Greco

Kypr je třetím největším ostrovemStředozemního moře, poitalských ostrovechSicílie aSardinie. Svou rozlohou je81. největší ostrov světa. Ze západu na východ měří vzdušnou čarou 240 kilometrů a široký je 100 kilometrů. Od tureckého území jej odděluje 75 kilometrů moře. Ostrov se nachází mezi 34° a 36° severní šířky a 32° a 35° východní délky.

Přes moře země sousedí seSýrií aLibanonem, od kterých je vzdálena 105, respektive 108 kilometrů. OdIzraele je ostrov vzdálen 200 kilometrů a odEgypta jej odděluje 380 kilometrů moře. Od řeckéhoRhodu je Kypr vzdálen 400 kilometrů a od pevninskéhoŘecka 800 kilometrů.

Fyzickému reliéfu ostrova dominujepohoří Troodos a menší Kyrénský hřeben, menší rozlohu mají centrální roviny. Pohoří Troodos pokrývá většinu jižní a západní části ostrova a celkově tedy zabírá více než polovinu jeho rozlohy. Nejvyšší bod Kypru jeOlympos, vysoký 1952 metrů, který se nachází v centrální části pohoří. Kyrénský hřeben se rozkládá kolem severního pobřeží ostrova, zabírá celkově menší plochu a jeho maximální výška nepřesahuje 1024 metrů.

Zgeopolitického hlediska je ostrov rozdělen na čtyři hlavní segmenty. Kyperská republika zabírá dvě třetiny ostrova (59,74 %). Severovýchodní třetinu ostrova zabíráSeverokyperská turecká republika (34,85 %). Třetím segmentem jeSpojenými národy spravovaná nárazníková zóna nazývanáZelená linie. Čtvrtým územím jsoubritské základnyAkrotiri a Dekelia.

Podnebí a klima

[editovat |editovat zdroj]

Na ostrově panuje typickéstředomořské klima s horkým a suchým létem a teplou vlhkou zimou. Léto trvá od června do září, zima pak od listopadu do března. Jaro a podzim trvají krátce a rychle přecházejí v další období.[70]Na horách jako napříkladTroodos mohou roční dešťové srážky dosahovat až 1000 mm,[70]v oblasti okolo Nikósie pak 350 mm. Takřka dvě třetiny celoročních srážek spadnou mezi prosincem a únorem.[71]Během zimy je chladno zejména ve výše položených regionech (zmíněné pohoří Troodos), kde mohou teploty spadnout pod bod mrazu a právě tady se může vyskytnout i sněžení. Letní teploty poblíž města Nikósie se pohybují mezi 21 °C a 37 °C.[72]Teplota moře je na 22 °C mezi červnem a listopadem, přičemž v srpnu může být na 27 °C. Průměrná mořská teplota během nejchladnějších měsíců padá na 16 °C až 17 °C.[71]

Vítr vane zpravidla slabý nebo mírný, zřídka dosahující vysokých úrovníBeaufortovy stupnice.[71]Počet slunečných dní je okolo 320 ročně.[73]

Vodní zdroje

[editovat |editovat zdroj]
Přetékající přehrada Kouris zdistriktu Lemesos v dubnu 2012

Kypr patří mezi evropské země nejvíce ohroženésuchem.[74]Vodní zdroje přepočtené na jednoho obyvatele má Kypr mezi evropskými zeměmi s výjimkou Malty nejnižší (EEA, 2009).[75]Vodní hospodářství se dotýká také pro ostrov důležitého turismu, spotřeba tohoto odvětví se pohybuje mezi 4-5%.[74]Potíže spjaté s vodou začaly v 60. letech a s narůstající populací a vyčerpávánímpodzemních zdrojů zintenzivněly.[76]Pitná voda na Kypru je ve světovém srovnání kvalitativně podprůměrná.[76]

Nejdelší řekou na Kypru jePedieos.

Fauna a flóra

[editovat |editovat zdroj]
Samec muflona kyperského
Borovice kalabrijská rostoucí v horách Troodos

Ostrov leží na migrační trase mnoha druhů ptactva, z nichž některé zde přezimují. Jde například o ptáky z rodůfrankolínů aorebic.[72]Mezi miliony migrujících ptáků se najdou rovněžplameňáci akachny divoké, jejichž dočasným sídlem bývají solná jezera Larnaky aAlrotiri. Místní menší ptáci jakopěnice černohlavá nebočervenka obecná byli už v minulosti považováni za pochoutku (například pokrmambelopoulia), což vedlo ke snížení jejich počtů. Ochranáři odhadují, že je pytláky každoročně uloveno na dva miliony zpěvných ptáků, ačkoliv bylo jejich lovení v roce 2015 postaveno mimo zákon.[77]

Kypr je mimo jiné domovemmuflona kyperského (Ovis orientalis ophion) s populací asi 1200 jedinců.[78]Z plazů je zastoupen řád želv – vyskytuje se tukareta obecná a iželva zelenavá.[72]Mezi kyperské hady náležízmije levantská.

V raných dobách byl střed země – náhorní plošinaMesaoria a pohoří Troodos – zalesněn, ale lidská činnost lesy podstatně zredukovala.[79]Na konci 18. století se tak projevily negativní důsledky jako např.eroze půdy.[79]Dřevinaté porosty zastupujícitrusy,olivovníky, takérohovník, jehož plodem je takzvanýkarob. Pohoří Troodos tvoříborovice kalabrijská,cedr acypřiš. Rovněž se tu nachází endemický druh stálezeleného dubu –dub olšolistý (Quercus alnifolia).[72]Endemickým je téžcedr krátkolistý (Cedrus brevifolia). Místníflóra čítá více než 125 druhů vyskytujících se z celého světa jen na tomhle místě.[80]Celkově je na Kypru přes 1350 různých druhů flóry.[81]

Na severozápadě se rozprostírá člověkem nedotčený poloostrovAkamas, při jehož pobřeží pobývají želvy ituleň středomořský. Na pevnině žijí ježci, lišky, zajíci a drobný savec jménembělozubka kyperská. Místní jeskyně jsou domovem několika druhů netopýrů. Poloostrov je navíc domovem pro 600 různorodých rostlin.[82]Zde rostoucí rostlinaCentaurea akamantis z čeledihvězdnicovitých se nenachází nikde jinde na světě a její ohrožení je důvodem zařazení naseznam přísně chráněných druhů rostlin podle Bernské úmluvy.[83]

Chráněná území

[editovat |editovat zdroj]

Lesní Národní park Troódos náleží mezi parky evropského unijního projektuNatura 2000. Dalšími lesními národními parky jsou napříkladAthalassa,Cavo Greco (Mys Greco) aRizoelia. Mezi přírodní rezervace patří cedrový lesTripilos a další.[84]

Ekonomika

[editovat |editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Kypru.
Kyperská centrální banka sídlí v Nikósii (Lefkosíi)

Kyperská ekonomika náleží podleSvětové banky mezi ty vysokopříjmové(r. 2020).[85]V roce 2011 zasáhla zemihospodářská,finanční afiskální krize, která v roce 2013 vyvrcholilakrizí bankovní.[86][87]Ratingové agenturyMoody's aStandard & Poor's v roce 2012 následovala zbylá z tzv.velké trojky agenturaFitch Ratings, která též snížila úvěrovou spolehlivost země na úroveň „junk“ (anglicky odpad).[88]Trojice mezinárodních věřitelů –Evropská komise,Evropská centrální banka aMezinárodní měnový fond – půjčila Kypru 10 miliard eur za příslib reforem v oblasti sociálních a veřejných výdajů.[86]

V minulosti zastával Kypr po dobu několika desetiletí rolidaňového ráje. Po vstupu do Evropské unie stále spoléhá na své vstřícné podnikatelské právo a prostředí, vzdělanou pracovní sílu, infrastrukturu a nízkou kriminalitu.[86]

Průmysl limituje omezené množství surovin na ostrově. Převládá protolehký průmysl – výroba oděvu a obuvi, potravin, nápojů alehké strojírenství.[1]Přítomen jenakladatelský průmysl.[89]Těžební průmysl se orientuje naazbest,cement,sádrovec a také na těžbu přírodních pigmentů.[90]

Strategická poloha ostrova mezi třemi světadíly umožňuje rozmach námořní dopravy a služeb s ní spjatých.[86]V roce 2018 dosáhlo toto odvětví hodnoty 1,034 miliardy €.[91]Kyperská republika je domovem 11. největšího loďstva na světě a 3. největšího loďstva v Evropě(r. 2018).[91]Odhaduje se, že přibližně 4% všech lodí na světě je řízeno z Kypru.[92]Některé významné námořní přepravní společnosti (např. Columbia Marlow[93]) mají centrálu vLimassolu.[92]Kyperská námořní doprava se vzpamatovala z úpadku v období na pomezí 70. a 80. let a ze ztráty přístavuFamagusta a od 90. let prosperuje.[94][95]Její podíl na HDP činí přibližně 4–8%.[93][94]Okolo 3% pracujících Kypřanů bylo v roce 2019 zaměstnáno v tomto sektoru.[93]

Kypr je zemí energeticky závislou a přes 95% spotřebované energie je z dovozu.[96]V oblasti obnovitelných energií dominují větrné a fotovoltaické elektrárny.[97][98]V roce 2006 se obnovitelné zdroje na celkové spotřebě podílely necelými dvěma procenty.[98]

V roce 2011 bylo objeveno plynové pole pojmenovanéAphrodite se zásobami přibližně čtyř bilionů krychlových stop. V roce 2019 zaznamenala americká společnostExxon Mobil další významný objev – ložiskoGlavkos.[86]Průzkum narušuje nevyřešená situace s Tureckem, které si nárokuje některá ložiska.[99]Na začátku ledna 2020 podepsal Kypr sŘeckem aIzraelem dohodu, jejímž cílem je postavit plynovod vedoucí do Evropy z východní části Středozemního moře. Projekt zvanýEastMed by měl vyjít odhadem na 6–7 miliard amerických dolarů.[100]

Zemědělství

[editovat |editovat zdroj]
Artyčokové pole
Vinice poblíž vesnice Silikou v distriktu Limassol

Více než třetina obdělávatelné půdy na ostrově má možnost zavlažování – jde zejména o regiony Mesaoria na severovýchodě aPafos na jihozápadě. Právě Mesaoria však od rozdělení spadá pod tureckou správu.[101]Zemědělci se zaměřují na pěstování citrusů, vinné révy, oliv,mandlovníku a rohovníku (karobové lusky), dále pak na brambory (oblast Kokkinochoria) a obilniny.[89][101]Živočišná výroba se opírá o chov drůbeže, ovcí a prasat. Produkují se také mléčné výrobky včetně sýrů, a to jak z ovčího, tak z kozího mléka.[86]Zemědělství od vyhlášení nezávislosti ustoupilo jiným odvětvím, rozdělení ostrova navíc řecký Kypr připravilo prakticky o veškerou produkci tabáku, takřka 80% citrusové produkce a skoro 70% produkce obilí.[101]V roce 2007 se zemědělství věnovalo necelých 9% pracujícího obyvatelstva.[101]V roce 2017 se zemědělství naHDP podílelo odhadem 2%.[1]

Zdejšívinařství má tradici sahající do doby4 tisíce let př. n. l. Kypr tak patří mezi pomyslné kolébky vinařské tradice. VínoCommandaria, původním názvem Nama, se drží původní receptury, jeho výrobce však sužuje sucho.[102][103]

Turistický ruch

[editovat |editovat zdroj]
Turistické středisko na Kypru

Hlavními turistickými středisky jsou:Pafos (v západní části);Larnaka,Agia Napa aProtaras (ve východní části).Pláže jsou písčité, s občasným výskytem kamenů. V roce 2019 navštívily Kypr takřka čtyři miliony turistů.[104]Třetinu těchto turistů (tedy přes 1,3 milionu) tvoří občanéSpojeného království následováníRusy (téměř 800 tisíc). Přes 200 tisíc turistů dorazilo zIzraele, přes 100 tisíc pak zNěmecka,Řecka aŠvédska(r. 2018).[105]

Podle zprávySvětového ekonomického fóra za rok 2011 platilo, že Kypr vévodil žebříčku TTCI (Travel&Tourism Competitiveness Index,česky: Index konkurenceschopnosti cestování a turistiky) v oblasti turistické infrastruktury a celkově se umístil na 24. příčce ze 139 států.[106]

Doprava

[editovat |editovat zdroj]
Letiště Larnaka

V řecké části Kypru jsou provozována dvěmezinárodní letiště.První se nachází poblížLarnaky,druhé leží nedaleko městaPafos. V turecké části ostrova funguje mezinárodní letiště Ercan, nedaleko vsi Tymbou. Rozdělením ostrova bylo původní hlavní mezinárodní letiště v Nikósii opuštěno a používají jejMírové síly OSN. Od základních oprav v roce 1974 je neudržované.[107] Celkově je v zemi 15 letišť(r. 2013).[1] Kyperská vláda roku 2017 založila národního leteckého dopravceCyprus Airways. Základnu má na letišti v Larnace, které je základnou i řecké společnostiAegean Airlines a rumunských aerolinekBlue Air.

Hlavními přístavy jsou Larnaca,Limassol aVasilikos.[1]

PodleEurostatu připadalo za rok 2018 na 1000 obyvatel 629 osobních aut. Vyšší číslo měliLichtenštejnsko,Lucembursko aItálie.[108] Kypr patří ke třem zemím Evropské unie (spolu sIrskem aMaltou), kde se na silnicích jezdí vlevo.

Obyvatelstvo

[editovat |editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Kypru.
dynamický růst počtu obyvatel 1900-2015

Většinu obyvatel Kypru tvoříkyperští Řekové (78 %) aTurci (18 %). Přestože kyperští Řekové a kyperští Turci mají mnoho společného, jsou to odlišné identity založené nanáboženství,jazyku a jsou úzce vázány na své mateřské země. Řecky se převážně mluví na jihu, naopak na severu převládá obyvatelstvo tureckého původu. Rozsáhle používaným jazykem na ostrově jeangličtina.

Náboženství

[editovat |editovat zdroj]
Chrám Antifonitis "uvízl" v turecké části Kypru

Kyperští Řekové se přidržují řeckéortodoxní církve (Kyperská pravoslavná církev), kyperští Turci vyznávajísunnitský islám. Náboženské menšiny ortodoxních (miafyzitních)Arménů amaronitů (jejichArcidiecéze Kypr vznikla 1357, roku 2013 měla 10 400 věřících ve 12 farnostech a 17 kněží) si podleústavy z roku1960 zvolily příslušnost ke kyperským Řekům. Žije tam i několik tisíc italskojazyčných římských katolíků, potomků usedlíků z doby Kyperského království /1192–1489/ a benátské éry /1489–1571/. Ti patří do Patriarchálního vikariátu na Kypru se sídlem v Nikósii, který je součástí Latinského patriarchátu jeruzalémského.

Politika

[editovat |editovat zdroj]
Níkos Christodúlídés je prezidentem od roku 2023.

Kypr jedemokratický suverénní stát.Prezident je volený přímo, je zástupcem řecké většiny a disponujevýkonnou mocí. Jehlavou státu ihlavou vlády. Jeho funkční období trvá pět let.[109]Od roku 2023 je prezidentemNíkos Christodúlídés. Post viceprezidenta je vyhrazen zástupci turecké menšiny, vzhledem k distuaci je však od roku 1963 neobsazený. Kyperská ústava byla přijata v roce 1960.[109]

Vládní kabinet rovněž disponuje výkonnou mocí. Ministři nutně nemusí být zároveň v parlamentu, jenž má nyní 56 poslanců(r. 2020).[110]Poslanci vykonávají svou funkci také pět let.[111]Veuroparlamentu má Kypr šest zástupců.[112]

Nejstarší politickou stranou je komunistickáPokroková strana pracujícího lidu (AKEL) založená roku 1941, která měla v prvních 25 letech své existence podporu až třetiny obyvatelstva.[109]Přes oslabení v době páduVýchodního bloku zůstala dodnes v době raných 20. letech 21. století relevantní silou v kyperské politice a nejsilnější komunistickou stranou v Evropě.[109][113]Od roku2008 do roku2013 byla u moci AKEL tehdejšího prezidenta a premiéraDimitrise Christofiase, během jejíž vlády došlo ke zhoršení situace v oblasti státních financí a přiblížení se bankrotu.[113]Ten byl nakonec odvrácen s pomocí půjčky mezinárodních věřitelů.[87]V roce 2013 občané zvolili prezidentem konzervativceNikose Anastasiadise, který porazilStavrose Malase podpořeného AKELem.[114]Oba kandidáti se utkali v prezidentské volbě o pět let později a Anastasiadis znovu zvítězil.[115]V parlamentních volbách v roce 2016 zvítězilo pravicovéDemokratické shromáždění (DISY) prezidenta Anastasiadise, které získalo 18 křesel. Druhé místo obsadila AKEL s 15 parlamentními křesly, dva posty získala též krajně pravicováNárodně-lidová fronta (ELAM).[116]Dalšími politickými silami na kyperské scéně jsouDemokratická strana (DIKO) založená roku 1976Spyrosem Kyprianouem aHnutí pro sociální demokracii (EDEK).[109]

Soudní systém je založen na anglosaskémCommon Law.[111]Soudy jsou nezávislé na státních orgánech, soudce jmenuje vláda. Nejvyšší instancí je Nejvyšší soud vNikósii (Lefkosíi).[109]

Kypr ani v roce 2020 není členemSchengenského prostoru, má totiž výjimku a ke vstupu doSchengenu se zavázal.[117]Od 1. července 2012 do konce roku připadlo na Kypr předsednictví vEvropské unii.[118]

LGBT práva

[editovat |editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku LGBT práva na Kypru.

26. listopadu 2015 přijal kyperský parlament návrh zákona oregistrovaném partnerstvíhomosexuálů v poměru hlasů 39:12. Zákon byl pak zveřejněn 9. prosince 2015 a ten samý den se také stal účinným.[119][120][121] Podle průzkumu z r. 2006 odsuzuje homosexualitu 75 % Kypeřanů a mnoho z nich navíc věří, že by měla být léčena.[122]Eurobarometr roku 2015 zjistil, že bystejnopohlavní manželství podpořilo 37 % Kypeřanů, zatímco 56 % by bylo proti.[123] VSeverním Kypru přijali v pondělí 27. ledna 2014 tureckokyperští zákonodárci novelu rušící koloniální zákony trestající homosexuální akty až pětiletým vězením. Stal se tak posledním evropským státním útvarem, který dekriminalizoval konsensuální pohlavní styk mezi dospělými muži.[124]

Administrativní členění

[editovat |editovat zdroj]
Kyperské distrikty

Kypr tvoří šestdistriktů, ovšemKyrenia a většina distriktuFamagusta leží na teritoriu kontrolovanémSeverokyperskou tureckou republikou. Separatistická republika kontroluje také částNikósie aLarnaky.[111][125]


Distrikty a jejich populace v roce 2018
DistriktHlavní městoPopulace[126]
Famagusta (Αμμόχωστος)Famagusta48 200
Kyrenia (Κερύνεια)Girne
Larnaka (Λάρνακα)Larnaka147 000
Lemesos (Λεμεσός)Lemesos244 900
Nikósie (Λευκωσία)Nikósie341 700
Pafos (Πάφος)Pafos94 100

Média

[editovat |editovat zdroj]

Svoboda tisku je zaručená ústavou.Reportéři bez hranic přidělili Kypru 27. místo ze 180 zemí v indexu svobody tisku (2020).[127]Podle Reportérů bez hranic jsou kyperská média přesto ovlivňována místní církví azájmovými skupinami.[127]Organizace informuje také o tlaku na média ohledně používání „správných“ (= řeckých) geografických názvů zejména namísto tureckých.[127]Vturecké kyperské zóně působí jejich vlastní média.

Mediální prostor vyplňujíveřejnoprávní média i komerční. Jediným veřejnoprávním vysílatelem jeRadiofonikó 'Idryma Kýprou, která provozuje televizní (RIK 1/CyBC 1, RIK 2/CyBC 2 a RIK Sat) a rozhlasové kanály (První kanál/Proto, Druhý kanál/Deutero , Třetí kanál/Trito a Čtvrtý kanál/Radio Love).[128]Mezi komerční televize náleží např. ANT1, Lumiere TV, Mega TV a Sigma TV, mezi komerční radiostanice Radio Proto, Radio Astra a ANT1 FM. Phileleftheros, Politis a Simerini jsou deníky v řečtině, naopak deníkCyprus Mail a týdeníkThe Cyprus Weekly vycházejí anglicky.[128]

Kultura

[editovat |editovat zdroj]

Umění

[editovat |editovat zdroj]
Freska z jednoho zmalovaných kostelů v pohoří Troodos

Kultura Kypru má mimořádně hluboké kořeny, neboť Kypr byl součástí antické řecké civilizace. K prvním spisovatelům patříStasínos z Kypru, snadHomérův zeť (dlePindara), který měl napsat v 6. století př. n. l. sbírkuKyprie pojednávající, stejně jakoIliada, otrojské válce.

Kypřanem byl i slavný filmový režisérMichalis Kakojannis, autor filmuŘek Zorba (1964), pětkrát nominovaný naOscara.

V řecké pop-music se prosadili zpěváciSarbel,Ivi Adamou,Eleftheria Eleftheriou,Anna Vissi,Despina Olympiou,Maria Elena Kyriakou neboEvridiki.

Kypr byl přijat do organizaceUNESCO 14. srpna 1975.Světové dědictví zahrnuje tři zdejší kulturní památky – archeologickou lokalituChoirokoitia,malované kostely v pohoří Troodos a městoPafos.[129]

Věda

[editovat |editovat zdroj]
Zénón z Kitia

Na Kypru se narodil filozofZénón z Kitia, zakladatelstoicismu, aperipatetikKlearchos ze Soli. Kyperskými svatými jsou raně křesťanští teologovéEpifan ze Salaminy nebosvatý Spyridon.

Britsko-kyperský ekonomChristopher A. Pissarides byl v roce 2010 jedním ze tří oceněnýchNobelovou cenou za ekonomii za „analýzu trhů práce zatížených náklady na vyhledávání“. Organický chemikK. C. Nicolaou působící na soukroméRiceově univerzitě v americkémHoustonu je držitelemCeny Franklinova institutu za rok 2011. Nicolaou se mimo jiné zabývá antibiotiky.[130] Kyperského původu je také bývalý americký rektorUniverzity Jižní Kalifornie v období mezi roky 2010 až 2018C. L. Max Nikias.

Ministrem školství a kultury v letech 2008 až 2011 byl kyperský kognitivní a vývojový psychologAndreas Demetriou

Sport

[editovat |editovat zdroj]

Stříbrnou olympijskou medaili vybojoval v plachtěníPavlos Kontides v roce2012 a šlo o vůbec první olympijskou medaili pro Kypr.[131]TenistaMarcos Baghdatis to dotáhl až do fináleAustralian Open (2006).[132] VýškařKyriakos Ioannou má stříbro zmistrovství světa v atletice (2009).[133] SprinterMilan Trajković jehalovým mistrem Evropy v běhu na 60 metrů (2019).[134]

K nejznámějším kyperským fotbalistům patříSotiris Kaiafas, který v roce 1976 získal oceněníZlatá kopačka pro nejlepšího ligového střelce Evropy, když v jednom ročníku kyperské ligy nastřílel 39 branek.[135] O sezónu později nastřílel v kyperské lize 44 gólů, což je dodnes kyperský rekord. Dva kyperské fotbalové kluby se probojovaly do základní skupinyLigy mistrů UEFA,Anorthosis Famagusta aAPOEL FC.

Největším sportovním stánkem v zemi jeStadion GSP v Nikósii, byl otevřen v roce 1999 a pojme 22 000 diváků. Své zápasy na něm hraje iKyperská fotbalová reprezentace.

Kuchyně

[editovat |editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Kyperská kuchyně.

Kyperská kuchyně patří mezistředomořské kuchyně. Stejně jako řecká středomořská kuchyně byla do jisté míry ovlivněna kuchyněmi Anatolie a Blízkého východu. Byla také ovlivněna byzantskou,francouzskou,italskou,katalánskou, osmanskou a středomořskou kuchyní. V jižní části ostrova je kuchyně velmi podobnářecké kuchyni, na severuturecké kuchyni.

Často se používá čerstvá zelenina, jako jsou cukety, olivy,okra, zelené fazolky,artyčoky, mrkev, rajčata, okurky, hlávkový salát a listy vinné révy, a luštěniny, jako jsou fazole (na fasoladu),bob, hrách, fazole s černým okem, cizrna a čočka. Z ovoce a ořechů jsou nejběžnější hrušky, jablka, hroznové víno, pomeranče, mandarinky, nektarinky,mišpule, ostružiny, třešně, jahody, fíky, meloun, meloun, avokádo, citrusy, citron, pistácie, mandle, kaštany, vlašské a lískové ořechy.

Jedním z nejznámějších kyperských pokrmů je sýrhalloumi, který se běžněgriluje nebosmaží.[136] Oblíbený je pokrm zvepřového masa vařeného vevíně zvanýafelia. Pokrm zjutovníku, podobnýšpenátu, se nazývá molochia. Oblíbená je samozřejmě řada další jídel řecké nebo turecké kuchyně jako jsousouvlaki,musaka,kebab nebohummus. O Velikonocích se peče pečivo plněné sýrem arozinkami nazývané flaouna. Typickým je jogurtový nápojajran neborůžová voda.[137]

Školství

[editovat |editovat zdroj]
Kyperská univerzita v Nikósii v roce 2011

Vzdělávání obyvatelstva má na starostkyperské ministerstvo školství a kultury.Povinná školní docházka se týká dětí a mladistvých od 5 do 15 let.[138]Výdaje na školství v roce 2015 činily 6,4%HDP.[1]

Fáze vzdělávání[138][139]
  • předškolní vzdělání (do 5 let)
  • základoškolské vzdělání (od 5-6 let, trvá 6 let)
  • středoškolské vzdělání
    • nižší středoškolské vzdělání (od 11-12 let, trvá 3 roky)
    • vyšší středoškolské vzdělání (od 14-15 let, trvá 3 roky)
  • vysokoškolské vzdělání (od 18 let)

Kyperská univerzita byla založena roku1989, prvních 486 studentů přijala v roce1992. Následoval rychlý růst, roku 2011 již měla 4691 studentů v 21 oborech a k tomu 1549 studentůpostgraduálních. Univerzita má dnes osmfakult: humanitních věd, aplikovaných věd, sociálních věd, ekonomie, inženýrství, pokročilých studií, lékařství a literatury. Oficiálními vyučujícími jazyky jsou řečtina a turečtina, ovšem tureckých studentů je na univerzitě (vzhledem k rozdělení země) jen minimum. Maximálně tři procenta z přijatých kyperských studentů mohou být Kypřané žijící v zahraničí. PodleQS World University Rankings 2022 je Kyperská univerzita 440. nejkvalitnější vysokou školou na světě.[140]

Obrana a bezpečnost

[editovat |editovat zdroj]
Kyperský tankT-80

Kyperskou národní gardu (řeckyΕθνική Φρουρά,Ethnikí Frourá) tvořípozemní, vzdušné a námořní síly. Vznikla v roce 1964 v důsledku rozkolu mezi řeckými a tureckými Kypřany.[111]

Vojenská služba je povinná a trvá 14 měsíců(r. 2016–2017).[1] Výdaje na obranu činily v roce 2018 1,57% HDP.[1]

Přítomnost Turecka ve Středozemním moři vedla k navázání spolupráce s Francií, jejíž vlajková letadlová loďCharles de Gaulle roku 2020 dokuje v přístavu vLimassolu.[141] Kyperská vláda se ve stejném roce s tou francouzskou dohodla na nákupu zbraní v hodnotě 240 milionů eur.[141]

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Poznámky

[editovat |editovat zdroj]
  1. abVčetně Severního Kypru, nárazníkové zóny OSN a vojenských základen Akrotiri a Dhekelie.
  2. řeckyΚύπρος,Kýpros,tureckyKıbrıs
  3. řeckyΚυπριακή Δημοκρατία,Kypriakī́ Dīmokratía,tureckyzvukKıbrıs Cumhuriyeti

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. abcdefghiEurope :: Cyprus [online].The World Factbook, rev. 2020-04-29 [cit. 2020-05-06].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-26. (anglicky) 
  2. Census of Population and Housing 2021, Preliminary Results by District, Municipality/Community [online]. Nicosia: Statistical Service of Cyprus, 4 August 2023 [cit. 2023-08-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 May 2022. (anglicky) 
  3. 2019 Human Development Index Ranking [online].Rozvojový program OSN, 2019 [cit. 2020-05-11].Dostupné v archivu. (anglicky) 
  4. World Economic Outlook Database, October 2024 [online]. Washington, D.C.:International Monetary Fund, 22 October 2024 [cit. 2024-10-23].Dostupné online. (anglicky) 
  5. Gini coefficient of equivalised disposable income – EU-SILC survey [online]. Luxembourg:Eurostat, 28 June 2023 [cit. 2023-08-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 October 2020. (anglicky) 
  6. PARIONA, Amber. Biggest Islands In The Mediterranean Sea By Area.WorldAtlas. 4 August 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2018. (anglicky) Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  7. NAG, Oishimaya Sen. The Most Populated Islands In The Mediterranean Sea.WorldAtlas. 15 August 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2018. (anglicky) Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  8. Treaty of Lausanne [online]. [cit. 2014-10-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2013. Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  9. FAUSTMANN, Hubert; KER-LINDSAY, James.The Government and Politics of Cyprus. [s.l.]: Peter Lang, 2008.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 May 2024.ISBN 978-3-03911-096-4. S. 48. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  10. MIRBAGHERI, Farid.Historical Dictionary of Cyprus. [s.l.]: Scarecrow Press, 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 May 2024.ISBN 9780810862982. S. 25. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  11. TRIMIKLINIOTIS, Nicos.Beyond a Divided Cyprus: A State and Society in Transformation. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 May 2024.ISBN 978-1-137-10080-1. S. 104. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  12. Cyprus date of independenceArchivováno 13. 6. 2006 naWayback Machine. (click on Historical review)
  13. HOFFMEISTER, Frank.Legal Aspects of the Cyprus Problem: Annan Plan and EU Accession. 1st ed. vyd. Leiden: BRILL (Nijhoff Law Specials Ser).ISBN 978-90-04-15223-6,ISBN 978-90-474-1009-6. S. 56–59. (anglicky) 
  14. U.S. Library of Congress – Country Studies – Cyprus – Intercommunal Violence [online]. Countrystudies.us, 21 December 1963 [cit. 2009-10-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 June 2011. Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  15. MALLINSON, William.Cyprus: A Modern History. [s.l.]: I. B. Tauris, 2005.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 May 2024.ISBN 978-1-85043-580-8. S. 81. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  16. website.BBC News. 4 October 2002.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 July 2004. Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  17. Hoffmeister, Frank.Legal aspects of the Cyprus problem: Annan Plan and EU accession. [s.l.]: EMartinus Nijhoff Publishers, 2006.Dostupné online.ISBN 978-90-04-15223-6. S. 34–5. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  18. Eyal Benvenisti.The International Law of Occupation. [s.l.]: Oxford University Press, 23 February 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 September 2015.ISBN 978-0-19-958889-3. S. 191. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  19. Barbara Rose Johnston, Susan Slyomovics.Waging War, Making Peace: Reparations and Human Rights (2009), American Anthropological Association Reparations Task Force,p. 211Archivováno 12. 4. 2016 naWayback Machine.
  20. Morelli, Vincent.Cyprus: Reunification Proving Elusive (2011), DIANE Publishing,p. 10Archivováno 13. 4. 2016 naWayback Machine.
  21. Borowiec, Andrew.Cyprus: A Troubled Island (2000), Greenwood Publishing Group,p. 125Archivováno 12. 4. 2016 naWayback Machine.
  22. Lesley Pender; RICHARD SHARPLEY.The Management of Tourism. [s.l.]: SAGE, 2005.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 September 2015.ISBN 978-0-7619-4022-7. S. 273. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  23. Richard Sharpley.Tourism Development and the Environment: Beyond Sustainability?. [s.l.]: Routledge, 16 May 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 September 2015.ISBN 978-1-136-57330-9. S. 296. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  24. Sharpley, Richard; TELFER, DAVID JOHN.Tourism and Development: Concepts and Issues. [s.l.]: Channel View Publications, 2002.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 September 2015.ISBN 978-1-873150-34-4. S. 334. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  25. The Non-Aligned Movement: Background Information [online].Non-Aligned Movement, 21 September 2001 [cit. 2010-01-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 February 2016. Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  26. DESKU, Arta. Cyprus Aims for Schengen Area Accession by End of 2025.SchengenNews [online]. 2025-01-13 [cit. 2025-02-25].Dostupné online. (anglicky) 
  27. Cyprus Wants U.S. Help to Join NATO, But Turkey Stands in the Way [online]. 7 December 2024 [cit. 2024-12-13].Dostupné online. Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  28. PRICE, N. P. Stanley. Colonization and Continuity in the Early Prehistory of Cyprus.World Archaeology. 1977, roč. 9, čís. 1, s. 27–41.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0043-8243. 
  29. Stone Age wells found in Cyprus.news.bbc.co.uk. 2009-06-25.Dostupné online [cit. 2022-05-19]. (anglicky) 
  30. WALTON, Marsha. Ancient burial looks like human and pet cat.CNN.com [online]. 2004-04-09 [cit. 2022-05-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-22. 
  31. Choirokoitia.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-05-19].Dostupné online. (anglicky) 
  32. ROME, Crystal; SNEED, Debby.History of Early Cyprus [online].Coloradská univerzita v Boulderu, 2018-06-18 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. (anglicky) 
  33. HOCKINGS, Paul. Ceramic Style in Prehistoric Cyprus.Man. 1963, roč. 63, s. 65–68.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0025-1496.doi:10.2307/2797965. 
  34. KNAPP, A. Bernard; KASSIANIDOU, Vasiliki; DONNELLY, Michael. Copper Smelting in Late Bronze Age Cyprus: The Excavations at Politiko Phorades.Near Eastern Archaeology. 2001, roč. 64, čís. 4, s. 204–210.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN1094-2076.doi:10.2307/3210830. 
  35. NEGBI, Ora. Early Phoenician Presence in the Mediterranean Islands: A Reappraisal.American Journal of Archaeology. 1992, roč. 96, čís. 4, s. 599–615.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0002-9114.doi:10.2307/505187. 
  36. NA'AMAN, Nadav. Sargon II and the Rebellion of the Cypriote Kings against Shilta of Tyre.Orientalia. 1998, roč. 67, čís. 2, s. 239–247.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0030-5367. 
  37. WATKIN, Henry Jay. The Cypriote Surrender to Persia.The Journal of Hellenic Studies. 1987, roč. 107, s. 154–163.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0075-4269.doi:10.2307/630076. 
  38. KARAGEORGHIS, Vassos.Salamis in Cyprus: Homeric, Hellenistic and Roman. [s.l.]: Thames and Hudson 212 s.Dostupné online.ISBN 978-0-500-39006-1. (anglicky) Google-Books-ID: HLCPRQAACAAJ. 
  39. COSTA, Eugene A. Evagoras I and the Persians, ca. 411 to 391 B.C..Historia: Zeitschrift für Alte Geschichte. 1974, roč. 23, čís. 1, s. 40–56.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0018-2311. 
  40. abcd Cyprus: History.Encyclopædia Britannica [online]. 2020-05-05 [cit. 2020-05-11].Dostupné online. (anglicky) 
  41. OOST, Stewart Irvin. Cato Uticensis and the Annexation of Cyprus.Classical Philology. 1955, roč. 50, čís. 2, s. 98–112.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0009-837X. 
  42. Cicero The Most Famous Governor in Cypriot History!.CyprusScene.com [online]. 2014-11-26 [cit. 2022-05-19].Dostupné online. (anglicky) 
  43. Cyprus has Christian sites pertaining to Paul and Barnabas.Today's Catholic [online]. 2010-10-13 [cit. 2022-05-19].Dostupné online. (anglicky) 
  44. abBRIDGE, Antony.Křížové výpravy. Překlad Marie Kreysová. Praha: Academia, 1995. 228 s.ISBN 80-200-0512-9. 
  45. HROCHOVÁ, Věra.Křižáci v Levantě. Praha: Mladá fronta, 1975. 309 s. 
  46. READ, Piers Paul.Ναΐτες. Překlad G. Kousounelou. Athény: Enalios, 2003.ISBN 9-605-36143-4. S. 239. (řecky) 
  47. EDBURY, Peter W.The Kingdom of Cyprus and the Crusades, 1191-1374. [s.l.]: Cambridge University Press 264 s.Dostupné online.ISBN 978-0-521-45837-5. (anglicky) Google-Books-ID: DmYeAuWUPK8C. 
  48. COUREAS, Nicholas.The Lusignan Kingdom of Cyprus and the sea, 13th–15th centuries. Příprava vydání Christian Buchet, Michel Balard. [s.l.]: Boydell & BrewerDostupné online.ISBN 978-1-78204-910-4. S. 369–381. DOI: 10.1017/9781782049104.035. 
  49. ARBEL, Benjamin.Intercultural Contacts in the Medieval Mediterranean. [s.l.]: Routledge 353 s.Dostupné online.ISBN 978-1-135-78188-0. (anglicky) Google-Books-ID: ETitVxKaav4C. 
  50. STRAUSS, J. How Cyprus came under Turkish rule: a conquest and the historians.Wiener Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes. 1992, roč. 82, s. 325–334.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0084-0076. 
  51. JENNINGS, Ronald.Christians and Muslims in Ottoman Cyprus. [s.l.]: NYU Press 444 s.Dostupné online.ISBN 978-0-8147-4318-8. (anglicky) Google-Books-ID: dslYF9LopnMC. 
  52. CASSIA, PAUL SANT. Religion, politics and ethnicity in Cyprus during the Turkocratia (1571-1878).European Journal of Sociology / Archives Européennes de Sociologie / Europäisches Archiv für Soziologie. 1986, roč. 27, čís. 1, s. 3–28.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0003-9756. 
  53. MEDLICOTT, W. N. The Gladstone Government and the Cyprus Convention, 1880-85.The Journal of Modern History. 1940, roč. 12, čís. 2, s. 186–208.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0022-2801. 
  54. HARRIS, David. Great Britain and the Cyprus Convention Policy of 1878. Dwight E. Lee.The Journal of Modern History. 1935-09-01, roč. 7, čís. 3, s. 351–352.Dostupné online [cit. 2022-05-19].ISSN0022-2801.doi:10.1086/236257. 
  55. VARNAVA, Andrekos. 1915 - The Offer of Cyprus to Greece: The British Proposal.researchnow.flinders.edu.au. 2009.Dostupné online [cit. 2022-05-19]. (anglicky) 
  56. KOURA, Jan.Rozdělený ostrov. Studená válka a "kyperská otázka" v letech 1960-1974. první. vyd. Praha: Epocha, 2019. 236 s.ISBN 978-80-7557-199-1. S. 69. 
  57. KOURA, Jan.Rozdělený ostrov. Studená válka a "kypeská otázka" v letech 1960-1974. první. vyd. Praha: Epocha, 2019. 324 s.ISBN 978-80-7557-199-1. S. 96–97. 
  58. BOLUKBASI, Suha. The Johnson Letter Revisited.Middle Eastern Studies. 1993, roč. 29, čís. 3, s. 505–525.Dostupné online [cit. 2022-05-20].ISSN0026-3206. 
  59. BRANDS, H. W. America Enters the Cyprus Tangle, 1964.Middle Eastern Studies. 1987, roč. 23, čís. 3, s. 348–362.Dostupné online [cit. 2022-05-20].ISSN0026-3206. 
  60. LANDAU, Jacob M.Johnson's 1964 Letter to İnönü and Greek Lobbying of the White House. [s.l.]: Hebrew University of Jerusalem, Leonard Davis Institute for International Relations 50 s.Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: 5EABAAAAMAAJ. 
  61. KOURA, JAN, 1984-.Rozdělený ostrov : studená válka a kyperská otázka v letech 1960-1974. První vydání. vyd. Praha: [s.n.] 324 s.Dostupné online.ISBN 978-80-7557-199-1,ISBN 80-7557-199-1.OCLC1140084040 S. 184–186; 213-214. 
  62. KOURA, JAN, 1984-.Rozdělený ostrov : studená válka a kyperská otázka v letech 1960-1974. První vydání. vyd. Praha: [s.n.] 324 s.Dostupné online.ISBN 978-80-7557-199-1,ISBN 80-7557-199-1.OCLC1140084040 S. 236. 
  63. RAUS, Daniel. Referendum na Kypru dopadlo podle očekávání.Plus [online]. Český rozhlas, 2004-04-26 [cit. 2022-05-19].Dostupné online. 
  64. "Turecko má Kypru zaplatit rekordní odškodné. Za invazi před 40 lety".E15. 12. května 2014.
  65. SMITH, Helena. Cyprus reunification talks collapse amid angry scenes.The Guardian [online]. 2017-07-07 [cit. 2022-05-19].Dostupné online. (anglicky) 
  66. Kypr za miliony eur prodává občanství ruským oligarchům, tvrdí Guardian.iDNES.cz [online].MAFRA, 2017-09-18 [cit. 2022-05-20].Dostupné online. 
  67. ZICHOVÁ, Kateřina. Ruští oligarchové unikají sankcím díky zlatým pasům, europoslanci je chtějí zakázat.Aktuálně.cz [online].Economia, 2022-03-09 [cit. 2022-05-20].Dostupné online. 
  68. TUREČKOVÁ, Eva. Oligarcha Děripaska přišel o kyperský pas.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-05-20].Dostupné online. 
  69. Exclusive: Cyprus sold passports to ‘politically exposed persons’.www.aljazeera.com [online]. [cit. 2022-05-20].Dostupné online. (anglicky) 
  70. abTaylor & Francis.The Middle East and North Africa 2004 [online]. Psychology Press, 2003-10-30 [cit. 2020-05-07]. Kapitola Cyprus: Physical and Social Geography, s. 249.Dostupné online. (anglicky) 
  71. abcThe Climate of Cyprus [online]. Kyperské ministerstvo zemědělství [cit. 2020-05-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-14. (anglicky) 
  72. abcd Cyprus.Encyclopædia Britannica [online]. Rev. 2020-05-05 [cit. 2020-05-07].Dostupné online. (anglicky) 
  73. ECCLES, Kate. Cyprus: Island in the sun, 326 days a year.The Telegraph [online]. 2010-02-08 [cit. 2020-05-07].Dostupné online. (anglicky) 
  74. abSOFRONIOU, Anastasia; BISHOP, Steven.Water Scarcity in Cyprus: A Review and Call for Integrated Policy [online]. MDPI, 2014-09-29 [cit. 2020-05-04].Dostupné online. (anglicky) 
  75. BROŽA, Vojtěch. Úvahy o možnostech přispět k rozvoji vodních zdrojů (vodního bohatství) v ČR.časopis Vodní hospodářství [online]. 2017-09-22 [cit. 2020-05-04].Dostupné online. 
  76. abJiaguo Qi; Kyle T. Evered.Environmental Problems of Central Asia and Their Economic, Social and Security Impacts [online]. Springer Nature, 2008-10-11 [cit. 2020-05-04].Dostupné online. (anglicky) 
  77. Dva miliony zpěvných ptáků zabijí pytláci ročně na Kypru. Aby turisté dostali kulinární specialitu.ČT 24 [online]. 2017-06-21 [cit. 2020-05-07].Dostupné online. 
  78. KLIMEŠ, Jiří; LITERÁK, Ivan.Systematika ovcí – stále poněkud nepřehledno [online].AVČR, 2012 [cit. 2020-05-07]. S. 42.Dostupné online. 
  79. abCreative Media Applications.The Middle East: Bahrain, Cyprus, Egypt [online]. Greenwood Press, 2004 [cit. 2020-05-07]. S. 35.Dostupné online. (anglicky) 
  80. REGATO, Pedro.Cyprus Mediterranean forests [online].Světový fond na ochranu přírody [cit. 2020-05-10].Dostupné online. (anglicky) 
  81. MARC, Dubin.Cyprus [online]. Rough Guides, 2002 [cit. 2020-05-10]. S. 455.Dostupné online. (anglicky) 
  82. Fiona Young-Brown; Michael Spilling; Jo-Ann Spilling.Cyprus [online]. Cavendish Square Publishing, 2019-04-15 [cit. 2020-05-10]. S. 55.Dostupné online. (anglicky) 
  83. DE MONTMOLLIN, Bertrand; STRAHM, Wendy.The Top 50 Mediterranean Island Plants: Wild Plants at the Brink of Extinction, and what is Needed to Save Them [online]. IUCN, 2005 [cit. 2020-05-10]. S. 48.Dostupné online. (anglicky) 
  84. Ioannis N. Vogiatzakis; Gloria Pungetti; A.M. Mannion.Mediterranean Island Landscapes: Natural and Cultural Approaches [online]. Springer Science & Business Media, 2008-02-26 [cit. 2020-05-10]. S. 197.Dostupné online. (anglicky) 
  85. World Bank Country and Lending Groups.Světová banka [online]. 2020 [cit. 2020-05-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-11. (anglicky) 
  86. abcdefSouhrnná teritoriální informace Kypr [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2019-05-16, rev. 2019-05-16 [cit. 2020-05-05].Dostupné online. 
  87. ab Kypr je bez vlády, může za to krize i nedávný výbuch.Aktuálně.cz [online].Economia, 2011-07-28 [cit. 2020-05-05].Dostupné online. 
  88. Cyprus's credit rating cut to junk status by Fitch.BBC [online]. 2012-06-25 [cit. 2020-05-05].Dostupné online. (anglicky) 
  89. ab Cyprus: Economy.Encyclopædia Britannica [online]. Rev. 2020-05-05 [cit. 2020-05-06].Dostupné online. (anglicky) 
  90. JIRÁSEK, Jakub; SIVEK, Martin; LÁZNIČKA, Petr.Ložiška nerostů – nerudy [online].Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava [cit. 2020-05-06].Dostupné online. 
  91. ab Cyprus’ shipping sector reaches €1.034 billion in 2018.safety4sea [online]. 2019-10-09 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. (anglicky) 
  92. abCyprus: A Leading Maritime Center [online]. Cyprus Shipping Chamber [cit. 2020-05-08].Dostupné online. (anglicky) 
  93. abcPropelling The Economy [online]. Cyprus Profile, 2019-07 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. (anglicky) 
  94. abPOWER, Vincent.EU Shipping Law [online]. Taylor & Francis, 2018-12-19 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. (anglicky) 
  95. NĚMEC, Jan. Proč mají čeští podnikatelé rádi komunistický Kypr a stěhují tam své firmy.Ekonom [online]. 2012-12-03 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. (anglicky) 
  96. REDEK, Daniel. Evropská unie si posvítila na energetiku.ČSÚ [online]. 2017-09 [cit. 2020-05-06].Dostupné online. 
  97. ewea.orgEU Energy Policy to 2050, cit. 2020-05-06
  98. abBOSMAN, Lise.Renewable Energy Sources: A Chance to Combat Climate Change [online]. Kluwer Law International B.V., 2013-01-06 [cit. 2020-05-06].Dostupné online. (anglicky) 
  99. Našli jsme na Kypru obrovská ložiska zemního plynu, oznámil Exxon Mobil.ČT 24 [online]. 2019-03-01 [cit. 2020-05-06].Dostupné online. 
  100. Řecko, Kypr a Izrael podepsaly dohodu o plynovodu EastMed. Turecko je proti.E15 [online]. 2020-01-02 [cit. 2020-05-06].Dostupné online. (anglicky) 
  101. abcdMIRBAGHERI, Farid.Historical Dictionary of Cyprus [online]. Scarecrow Press, 2009-10-01 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. (anglicky) 
  102. Víno z Kypru v ohrožení.Týden.cz [online]. 2008-10-15 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. 
  103. BOBEK, Radim. Jedno z nejstarších vín pochází z Kypru. Jak chutná?.Lidovky.cz [online]. 2012-10-29 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. 
  104. Cyprus sets new tourist arrivals record in 2019.Financial Mirror [online]. 2020-01-20 [cit. 2020-05-06].Dostupné online. (anglicky) 
  105. ARRIVALS OF TOURISTS BY COUNTRY OF USUAL RESIDENCE, 1980-2018 [online]. Kyperské ministerstvo financí, 2019-02-06 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. (anglicky) 
  106. Cyprus Travel Tourism Competitiveness Report 2011 - Country Profile [online].Světové ekonomické fórum, 2011 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. (anglicky) 
  107. MORLEY, Nathan. Bold plan to regenerate derelict Nicosia airport.The Cyprus Mail [online]. 2013-09-22 [cit. 2020-05-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-27. (anglicky) 
  108. Passenger cars per 1 000 inhabitants.Eurostat [online]. 2020-04-09 [cit. 2020-05-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-12. (anglicky) 
  109. abcdef Cyprus: Government and society.Encyclopædia Britannica [online]. Rev. 2020-05-05 [cit. 2020-05-07].Dostupné online. (anglicky) 
  110. Cyprus : Constitution and politics [online]. Commonwealth Secretariat [cit. 2020-05-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19. (anglicky) 
  111. abcdCyprus Foreign Policy and Government Guide: Strategic Information and Developments [online]. International Business Publications (IBP), 2010 [cit. 2020-05-06].Dostupné online. (anglicky) 
  112. European Parliament [cit. 2020-05-07].Dostupné online. (anglicky) 
  113. abPALATA, Luboš. Komunisté vládli Kypru léta. Teď zemi dovedli k potupnému bankrotu.IDNES.cz [online]. 2013-03-28 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. 
  114. Prezidentské volby na Kypru vyhrál Anastasiadis.Aktuálně.cz [online].Economia, 2013-02-24 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. 
  115. Na Kypru si zvolili staronového prezidenta. Anastasiadis podruhé porazil stejného protikandidáta.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2018-02-04 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. 
  116. Neonacisté poprvé v kyperské parlamentu, mají dva poslance.Týden.cz [online]. 2016-05-23 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. 
  117. Schengen: rozšíření evropského prostoru bez vnitřních hranic.Evropský parlament [online]. 2018-02-26, rev. 2018-12-11 [cit. 2020-05-08].Dostupné online. 
  118. Půlročního předsednictví v Radě EU se ujímá „problémový“ Kypr.ČT 24 [online]. 2012-07-01 [cit. 2020-05-11].Dostupné online. 
  119. ΕΠΙΣΗΜΗ ΕΦΗΜΕΡΙΔΑ ΤΗΣ ΚΥΠΡΙΑΚΗΣ ΔΗΜΟΚΡΑΤΙΑΣ ΠΑΡΑΡΤΗΜΑ ΠΡΩΤΟ ΝΟΜΟΘΕΣΙΑ - ΜΕΡΟΣ Ι Αριθμός 4543 Τετάρτη ,9 Δεκεμβρίου 2015: Αριθμός 184(Ι) του 2015 ΝΟΜΟΣ ΠΟΥ ΠΡΟΝΟΕΙ ΓΙΑ ΤΗ ΣΥΝΑΨΗ ΠΟΛΙΤΙΚΗΣ ΣΥΜΒΙΩΣΗΣ, pp. 14-32
  120. Τέθηκε σε ισχύ η πολιτική συμβίωση στην Κύπρο
  121. Civil unions become law - Cyprus [online]. [cit. 2015-11-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 27 November 2015. (anglicky) Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  122. Overview on being gay in Cyprus Gay Cyprus Online
  123. Special Eurobarometer 437.www.equineteurope.org [online]. [cit. 16-07-2017].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17-10-2015. 
  124. AFANASIEVA, Dasha.Northern Cyprus becomes last European territory to decriminalize gay sex [online]. Uk.reuters.com, 2014-01-27 [cit. 2014-04-04].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-01. Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  125. CYPRUS Administrative Divisions [online]. cia.gov [cit. 2020-05-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-22. (anglicky) 
  126. POPULATION SUMMARY DATA, 1995-2018 [online]. Ministerstvo financí Kyperské republiky, 2019-11-29 [cit. 2020-05-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-18. (anglicky) 
  127. abcCyprus [online].Reportéři bez hranic, 2020 [cit. 2020-05-07].Dostupné online. (anglicky) 
  128. ab Cyprus profile - Media.BBC [online]. 2013-08-22 [cit. 2020-05-07].Dostupné online. (anglicky) 
  129. Cyprus [online]. UNESCO [cit. 2020-05-07].Dostupné online. (anglicky) 
  130. MIHULKA, Stanislav. Nedávno objevené antibiotikum kompletně syntetizováno.Gate2Biotech [online]. 2014-09-01 [cit. 2020-05-06].Dostupné online. 
  131. KAMBAS, Michele. Sailing: Cyprus hails first medal winner Kontides.U.S..Dostupné online [cit. 2018-11-20]. (anglicky) 
  132. Australian Open? Finále kontrastů.iDNES.cz [online]. 2006-01-28 [cit. 2018-11-20].Dostupné online. 
  133. Kyriakos IOANNOU - 2009 World Championships High Jump silver medal. - Cyprus.Sporting Heroes [online]. [cit. 2018-11-20].Dostupné online. 
  134. Milan Trajkovic wins Cyprus’ first-ever gold medal in European Indoor Championships (video).in-cyprus.philenews.com [online]. [cit. 2021-02-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-28. (anglicky) 
  135. Golden Boot ("Soulier d'Or") Awards.www.rsssf.com [online]. [cit. 2021-02-17].Dostupné online. 
  136. Cyprus food and drink guide.World Travel Guide [online]. [cit. 2020-03-03].Dostupné online. (anglicky) 
  137. Cyprus Food and Drink.World Travel Guide [online]. [cit. 2021-02-17].Dostupné online. 
  138. abCyprus Overview: Key features of the Education System [online]. Eurydice, 2019 [cit. 2020-05-06].Dostupné online. (anglicky) 
  139. Structure of the Education System of Cyprus [online]. Cyprus Ministry of Education, Culture, Sport and Youth, 2019-11-18 [cit. 2020-05-06].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-08. (anglicky) 
  140. QS World University Rankings 2022.Top Universities [online]. [cit. 2022-05-20].Dostupné online. (anglicky) 
  141. ab Cyprus Signs Deal to Buy French Weapons, Reportedly Missiles.The National Herald [online]. 2020-02-09 [cit. 2020-05-06].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-26. (anglicky) 

Literatura

[editovat |editovat zdroj]
  • Kypr: Základní fakta. [s.l.]: Tisková a informační kancelář Kyperské republiky, 2008. 20 s.ISBN 978-9963-38-594-2. 

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
 Geografická lokalizace
Státy a území v Evropě
Suverénní státy
Státy bez plného uznání
Závislá území
Dánsko
Spojené království
Zvláštní oblasti vnitřní suverenity
Finsko
Norsko
Spojené království
  • 1 Oceánské ostrovy v blízkosti Evropy jsou obvykle zařazeny ke kontinentu, i když se nenacházejí na jeho kontinentálním šelfu.
  • 2 Některé země zcela mimo konvenční geografické hranice Evropy jsou běžně spojovány s kontinentem kvůli etnologickým vazbám.
  • 3 Stát leží větší částí v Asii.
Členství v mezinárodních organizacích
Commonwealth (Společenství národů)
Řádné členské země
Bývalí členové
Závislá území
Spojené království
Austrálie
Nový Zéland
KyprΚύπροςKıbrıs – (CY)
Skutečné rozdělení ostrova
Distrikty Kyperské republiky
Distrikty Severního Kypru
* značí distrikt/město částečně v Severním Kypru, ** značí distrikt/město zcela v Severním Kypru
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kypr&oldid=25088094
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp