Území dnešního Kuvajtu bylo lidmi obýváno již od starověku, zejména díky své strategické poloze v cípu Perského zálivu poblíž ústí řekTigris aEufrat. Na počátku 18. století patřilo území dnešního Kuvajtu pod jurisdikci emirátu Bani Chálid z klanu Bani Chálid, poté se území začalo nazývat Šejkanát Kuvajt, v roce 1899 se stalobritskýmprotektorátem. Před objevením zásobropy v roce 1938 se na území dnešního Kuvajtu nacházel regionální obchodní přístav.[8][9] Protektorátní dohody se Spojeným královstvím skončily v červnu 1961, kdy se Kuvajt oficiálně stal nezávislým státem. V letech 1946–1982 prošla země rozsáhlou modernizací, která byla z velké části založena na příjmech z těžby ropy. V 80. letech 20. století zažil Kuvajt období geopolitické nestability a hospodářské krize po krachu na burze.
V srpnu 1990 byl stát Kuvajtnapaden a následně anektovánIrákem pod vedenímSaddáma Husajna v důsledku sporů o těžbu ropy.[10] Irácká okupace Kuvajtu skončila v únoru 1991 poté, co mezinárodní koalice pod vedenímAmeričanů běhemválky v Zálivu vyhnala irácké jednotky ze země.
Název „Kuvajt“ pochází z kuvajtské arabštiny zdrobněliny كوت (Kut neboKout), což znamená „pevnůstka postavená u vody“.[17] Oficiální název země je od roku 1961 „Stát Kuvajt“.
Jeden z prvních důkazů lidského osídlení území Kuvajtu pochází z doby 8 000 př. n. l., v Burganu byly nalezenymezolitické nástroje.Neolitičtí obyvatelé Kuvajtu patřili k prvním námořním obchodníkům v historii. V severním Kuvajtu byl objeven jeden z nejstarších rákosových člunů na světě.[18][19]
Okolo roku 6 500 př. n. l. zasahovala na území Kuvajtuobeidská kultura. Kuvajt byl tehdy místem interakce mezi národy vzmáhající seMezopotámie a stále ještě neolitické východní Arábie.[20] Kolem roku 2000 př. n. l. se na kuvajtském ostrověFajlaka usadili sumerští obchodníci, kteří patrně přišli zUru.[21] Na ostrově postavili mnoho budov podobných těm, které ve stejné době vznikly v Iráku. Někteří historikové umisťují do Kuvajtského zálivu kulturu, kterou Sumerové nazývaliTilmun.[22] Pravděpodobně ovládala obchodní námořní cesty mezi Mezopotámií aIndií. Po pádu Tilmunu byla Fajlaka osídlenaKassity.
ZaNebukadnesara II. byla Fajlaka podnovobabylónskou kontrolou. Vznikly tehdy chrámy zasvěcené bohuŠamašovi. Ve 4. století př. n. l. kolonizoval Kuvajtský zálivmakedonský vojevůdceAlexandr Veliký, Fajlaku prý Alexandr pojmenoval Ikaros. V roce 127 př. n. l. bylo kolem Teredonu v dnešním Kuvajtu založeno královstvíCharakena, jehož obyvatelstvo užívaloaramejštinu. Na ostrově Fajlaka byla doložena iparthská obchodní základna z té doby.[23]
Nejstarší písemná zmínka o Kuvajtu pochází z roku 150 a nachází se v geografickém pojednáníKlaudia Ptolemaia. Ten nazýval Kuvajtský zálivHieros Kolpos (Sacer Sinus vlatinských verzích).
V roce 224 se Kuvajt stal součástíSásánovské říše. Sásánovci ho nazývali Mešan, což byl rovněž starý alternativní název pro Charakenu. Kromě partho-sásánovských osad se v Akkazu usadili téžkřesťanštínestoriáni, jsou v místě doloženi od 5. do 9. století.[24] Vykopávky odhalily dva velké kostely pocházející z 5. a 6. století. V roce 636 kontrolu nad oblastí získalrášidský chalífát, s nímž začala arabizace aislamizace. Centrem raného islámského vlivu bylo město Kazma.[25][26]
Portugalská přítomnost v oblasti v 16. století
V roce 1521 se Kuvajt dostal doportugalské obchodní sféry. Na konci 16. století vybudovali Portugalci v Kuvajtu pevnost.[27] Oficiálními vládci byli ale šejkové z klanuBani Chálid. V roce 1682 nebo 1716 se v Kuvajtu usadil klanBani Utbah a postupně se mu podařilo získat nadvládu v důsledku manželských aliancí.
V polovině 17. století se Kuvajt etabloval jako hlavní obchodní cesta z Perského zálivu doAleppa. Na počátku 18. století prosperoval jako přístav a obchodní centrum pro tranzit zboží meziBagdádem,Indií,Maskatem aArabským poloostrovem. Běhemosmanského obléháníBasry v letech 1775–79 se tamní iráčtí obchodníci uchýlili do Kuvajtu a rozvinuli zde sektor stavby lodí.[28] V důsledku toho vzrostl kuvajtský námořní obchod. Kuvajtské lodě byly proslulé po celém Indickém oceánu a Kuvajťané si vybudovali pověst nejlepších námořníků vPerském zálivu.
V 18. století migroval zNadždu do Kuvajtu rodSabahů.[29] Roku 1752 získal pozici šejků a ujal se vlády, již drží dosud. Prvním šejkem bylSabah I. ibn Džaber as-Sabah. Na konci 18. století začal stoupat britský vliv v oblasti.Britská východoindická společnost si zřídila sídlo v Kuvajtu v roce 1792. Ovládla námořní obchod mezi Kuvajtem, Indií a východním pobřežím Afriky.
Námořní muzeum dnes v Kuvajtu připomíná roli námořního obchodu v kuvajtské minulosti
V 19. století se Kuvajt stal rovněž centrem obchodu skoňmi. V polovině století vyvážel do Indie v průměru 800 koní ročně.[30] Kuvajt byl tehdy přezdíván „Marseille Perského zálivu“, jeho ekonomická vitalita přitahovala velké množství lidí. Populace bylakosmopolitní a etnicky různorodá, tvořená Araby, Peršany, Afričany,Židy iArmény.[31] Kuvajt byl známý svou náboženskou tolerancí. Místní elita vzdělávala své syny v Evropě více než ostatní elity Perského zálivu a byla považována za značně europeizovanou.[32]
Kuvajtští šejkové se na konci 19. století začali obávat pohlceníOsmanskou říší. V roce 1890 tudíž šejkMubarak Al-Sabah podepsal dohodu s britskou vládou, která z Kuvajtu učinila britskýprotektorát.[33] Britové se podle smlouvy z roku 1899 měli postarat o obranu a zahraniční věci, zatímco Sabahové si ponechávali vládu nad vnitřními záležitostmi.[34] Toto uspořádání vydrželo až do roku 1961, byť běhemprvní světové války museli Britové vyhlásit obchodní blokádu Kuvajtu, to když tehdejší kuvajtský šejkSalim Al-Mubarak Al-Sabah podpořil v konfliktu Osmanskou říši. Britská ekonomická blokáda těžce poškodila kuvajtskou ekonomiku a znamenala začátek jejího úpadku, který trval půl století.
Po první světové válce se pokusili Kuvajt ovládnoutSaúdové, přesnějiAbd al-Azíz ibn Saúd, během svéichwánistické expanze. Kuvajťané se ovšem ubránili – s britskou pomocí.[35] Saúdové se pak v letech 1923 až 1937 mstili ekonomickou blokádou, což Kuvajt opět hospodářsky oslabilo. Další rána přišla běhemsvětová hospodářská krize, jež vypukla roku 1929, a kvůli níž se zhroutil například kuvajtskýperlový průmysl. Kvůlijaponskému vynálezu syntetických perel už se na nohy nepostavil. Kuvajt zažil po mnoha stoletích chudobu, a to navzdory tomu, že v roce 1930 byla objevena ropa. Zpočátku ekonomické výsledky země nijak neovlivnila. Hněv obyvatelstva se obracel na Brity. V roce 1938 bylo kuvajtskou mládeží založeno Svobodné kuvajtské hnutí, které se postavilo proti britské nadvládě a předložilo petici požadující sjednocení Kuvajtu s Irákem. Šlo v podstatě o výzvu irácké vládě, aby Kuvajt anektovala. V březnu 1939 vypuklo v Kuvajtu ozbrojené povstání se stejným programem. Rodina Sabahů spolu s britskou vojenskou podporou povstání násilně potlačila a jeho účastníky uvěznila.[36]
Napětí ve společnosti pokleslo až podruhé světové válce spolu s masivní těžbou ropy a přílivem zisků z ní. Léta 1946 až 1982 jsou obvykle nazývána „zlatou érou Kuvajtu“.[37] V roce 1952 se země stala největším vývozcem ropy v Perském zálivu. Životní úroveň šla rychle nahoru a program včlenění do Iráku přestal dávat smysl a ztratil přitažlivost.
V červnu 1961 Kuvajt získal nezávislost na Britech.[38] ŠejkAbdalláh III. as-Salem as-Sabah se stal prvnímemírem. (Kuvajtský národní den se však slaví 25. února, v den výročí Abdalláhovy korunovace). Vznik nového státu sledoval s nevolí Irák. Jeho představitelé prohlásili Kuvajt za "nedílnou součást Iráku", ale pod tlakem ostatních arabských států a vojenských manévrů Británie (Operace Vantage) se však svých nároků vzdali.[39][40] Kuvajt se záhy stal prvním z arabských států Perského zálivu, který zavedl ústavu a parlament. V roce 1963 byly uspořádány první parlamentní volby.[41][42] V 60. a 70. letech 20. století byl Kuvajt považován za nejrozvinutější zemi v regionu.[43] Kuvajtský investiční úřad se stal prvním státním investičním fondem na světě. Od 70. let 20. století měl Kuvajt nejvyššíindex lidského rozvoje ze všech arabských zemí. Kuvajtský tisk byl tehdy označován za jeden z nejsvobodnějších na světě. Mnoho arabských spisovatelů se přestěhovalo do Kuvajtu, protože si zde užívali větší svobody projevu než jinde v arabském světě. Kuvajtská společnost přijala liberální postoje, většina žen například nenosilahidžáb.[44]
Zvláštním rysem byly kuvajtsképrosovětské postoje. Kuvajt byl jedinou zemí Perského zálivu, která podobné postoje vyjadřovala.[45] Velkou roli v tom sehrálo značné množství palestinských a egyptských přistěhovalců.
Zlaté časy skončily krachem kuvajtské burzy roku 1982.[46] Krizi prohloubil pokles cen ropy airácko-íránská válka (v níž Kuvajťané podporovali Irák). Začal se objevovat extremismus, v průběhu 80. let došlo v Kuvajtu k několika teroristickým útokům a únosům letadel. Po skončení války mezi Íránem a Irákem, Kuvajt odmítl iráckou žádost o prominutí válečného dluhu 65 miliard dolarů. To zvýšilo napětí mezi oběma zeměmi. V roce 1990 začal Irák obviňovat Kuvajt, že u hranic provádí "šikmé vrty" a odčerpává tak ropu z iráckého území.[47]
V srpnu 1990 irácká armádavtrhla do Kuvajtu a anektovala jej. Po sérii neúspěšných diplomatických jednání sestavilySpojené státy aSaúdská Arábie protiiráckou vojenskou koalici.Válka v Zálivu skončila 26. února 1991 a Iráčané v ní byli z Kuvajtu vytlačeni. Na ústupu zapalovali ropné vrty, což způsobilo ekologickou katastrofu.[48] Během irácké okupace bylo zabito více než 1 000 kuvajtských civilistů, dalších 600 se ztratilo. Později byla více než polovina z těchto pohřešovaných nalezena v masových hrobech. Naprostá většina průmyslu, infrastruktury a budov byla zničena a sbírky muzeí, knihoven a laboratoří byly odvezeny do Iráku.
Irácká okupace byla pro Kuvajt šokem. Vláda po vítězné válce přitvrdila vůči všem, které podezřívala z neloajality vůči své zemi. Vykázala přibližně 400 000palestinských emigrantů ze svého území. Byla to odpověď na spolupráci palestinského vůdceJásira Arafata s iráckým vůdcemSaddámem Husajnem.[49][50] Kuvajt také deportoval tisíce Iráčanů aJemenců.[51] Za vnitřní nepřátele byli označeni i tzv.biduni, pouštní bezdomovci bez státní příslušnosti, většinou vyznavači různých sekt. Kuvajt jich měl na svém území nejvíce v celé oblasti. Asi 150 000 jich zahnal do uprchlických táborů v kuvajtské poušti poblíž irácké hranice. Mnoho jich pak uprchlo do Iráku, kde stále zůstávají lidmi bez státní příslušnosti. V Kuvajtu jich zůstává žít bez občanství asi 100 tisíc.[52]
První válka v zálivu významně posílila americko-kuvajtské vztahy. V březnu 2003 se tudíž Kuvajt stal odrazovým můstkem proamerickou invazi do Iráku.[53] Ta však nebyla vnímána jako příliš úspěšná operace a její popularita klesla i v Kuvajtu. Navíc, ačkoli se po vítězství v první válce zdálo, že dobré časy se vracejí (v 90. letech se to načas i stalo), ve 21. století přišlo tvrdé ekonomické vystřízlivění a frustrace. Ukázalo se, že kuvajtská ekonomika je příliš závislá na ropě a vláda zaspala v úkolu ji více diverzifikovat. Kuvajt se tak začal proměňovat ideově. Vztahy s Američany se začaly zhoršovat,fundamentalistické směry islámu našly ohlas. V březnu 2014 David S. Cohen (od roku 2020 šéfCIA) obvinil Kuvajt z financováníterorismu.[54] Záhy začal být Kuvajt označován za největší světový zdroj financování bujícíhoIslámského státu, ale iAl-Kajdy.[55] Byl i místem teroru: 26. června 2015 došlo k sebevražednému atentátu všíitské mešitě v Kuvajtu.[56] K odpovědnosti se přihlásil Islámský stát. Rozvratu ekonomického i duchovního se rozhodla využít Čína, která nabídla Kuvajtu velkorysé půjčky a investice v rámci projektuNové Hedvábné stezky.[57] Šejkové nabídky rádi využili a na Číňany vsadili. Kuvajt rychle spadl do gravitačního pole čínskéhogeopolitického vlivu a je v současnosti označován za hlavního čínského spojence a agenta v celé oblasti. Čína je od roku 2016 také největším obchodním partnerem Kuvajtu.
Od ledna 2021 prožívá Kuvajt nejhorší politickou krizi za mnoho desetiletí.[58] Kvůli klesajícím příjmům z ropy, v důsledku pandemie nemocicovid-19, se dostal do dluhové krize. Mezinárodní agentury již dvakrát snížily jehorating.[59]
Součástí Kuvajtu je i deset ostrovů, největším jeBúbiján s rozlohou 860 km2. Se zbytkem země je spojen mostem o délce 2 380 m.[62] Za zemědělsky obdělávanou půdu je považováno pouze 0,6 % kuvajtské rozlohy,[61] a podél 500 km dlouhého pobřeží se nachází řídká vegetace. Hlavní město Kuvajt se leží v Kuvajtském zálivu, přírodním hlubokovodním přístavu.
Většinu země pokrývá plochápouštní krajina, mírně se svažující k severovýchodu. Stálé vodní toky neexistují, na ostrovech při severovýchodním pobřeží se prostírají solnébažiny. Ostrovy představují významné útočištětažného ptactva a také je to domov největší koloniekraba říčního na světě. Těžké škody na životním prostředí však napáchalo zapálení 749 ropných vrtů ustupující iráckou armádou v lednu1991. Během požárů kuvajtské ropy v roce 1991 bylo vytvořeno více než 500 ropných jezer pokrývajících kombinovanou plochu asi 35,7 km2. Kontaminace půdy ropou a sazí učinila východní a jihovýchodní části Kuvajtu neobyvatelnými. Zbytky písku a ropy přeměnily velké části kuvajtské pouště na poloasfaltové povrchy.
Podnebí je suché, ročnísrážky dosahují sotva 75 až 150 mm, z čehož většina spadne v zimě a na jaře. Kuvajt je méně vlhký než ostatní pobřežní oblasti na Arabském poloostrově. Nedostateksladké vody znemožňuje rozvoj zemědělství. Dodávku vody menším dílem zajišťují omezené podzemní zdroje (zčástibrakické), hlavním způsobem jejího získávání je však odsolovánívody mořské nebo dovoz. Ne náhodou jsouvodárenské věže dominantou kuvajtské metropole.
Severozápadní vítr šamal, běžný během června a července, způsobuje dramaticképísečné bouře. Léta v Kuvajtu jsou jedny z nejžhavějších na Zemi. Nejvyšší zaznamenaná teplota byla 54 °C (21. července 2016), což je nejvyšší teplota zaznamenaná v Asii. Průměrné denní teploty se pohybují od 13 °C v lednu po 35 °C v červenci (odpolední maxima v létě běžně přesahují 45 °C). Zimní sezóna v Kuvajtu je chladnější než v jiných pobřežních zemích na Arabském poloostrově.
V současné době je Kuvajt domovem 442 druhů ptáků. Země se nachází na křižovatce několika hlavních migračních tras ptáků a ročně projde zemí dva až tři miliony ptáků. Jinak jebiodiverzita spíše nižší, napříkladsavců je v zemi zaznamenáno jen 28 druhů, plazů 40. Mezi ohrožené druhy savců patříliška obecná a divoká kočka.
Pohled na Kuvajt z vesmíru. Dobře patrná je aglomerace hlavního města a jižně ležící ropná těžební oblast v provincii Al-Ahmadí.
Kuvajt jeemirát[63] s autokratickým politickým systémem.[64]Kuvajtský emír, dědičný panovník z vládnoucího roduSabahů, jmenuje předsedu vlády (který je vždy královského původu) a další členy vlády, stejně jako členy soudních, policejních a finančních institucí. Datová řada Polity[65] a Economist Democracy Index[66] řadí Kuvajt do kategorie autokracie (diktatury). Kuvajt byl dříve označován jako „anokratický“.[67] Organizace Freedom House dříve hodnotila zemi v průzkumu Freedom in the World jako „částečně svobodnou“.[68]
Na rozdíl od jiných autokracií v oblasti Perského zálivu je kuvajtská politika historicky liberálnější, neboť občané mají významnější občanská a politická práva. Kuvajťané se účastní voleb, kritizují úředníky a pravidelně organizují protesty. Kuvajtská občanská společnost kritizuje korupci a bohatství královské vlády.[2] Existuje zde nominálně volený parlament, který se často dostává do střetu s královskou vládou.[69] Parlament byl královskou vládou často rozpuštěn, naposledy v roce 2024.[70] Kuvajtská občanská společnost se v posledních letech snaží o to, aby byl parlament v souladu se zákony, které se vztahují na královskou vládu.
Výkonnou moc vykonává vláda. Emír jmenuje předsedu vlády, který následně vybírá kabinet ministrů tvořících vládu. V posledních desetiletích byla řada politik kuvajtské vlády charakterizována jako „demografické inženýrství“, zejména v souvislosti s kuvajtskou krizí beduínů bez státní příslušnosti a historií naturalizace v Kuvajtu.[71]
Emír jmenuje i soudce. Kuvajtská ústava byla vyhlášena v roce 1962[72] a Ústavní soud je pověřen rozhodováním o souladu zákonů a vyhlášek s ústavou.
Politická nestabilita Kuvajtu výrazně brzdí hospodářský rozvoj země a její infrastrukturu. Kuvajt je pravidelně charakterizován jako „rentiérský stát“, v němž vládnoucí rodina využívá příjmy z ropy k tomu, aby si koupila politický souhlas občanů; více než 70 % vládních výdajů tvoří platy a dotace ve veřejném sektoru.[73] Kuvajt má nejvyšší mzdové náklady ve veřejném sektoru v regionu arabských zemí Zálivu, neboť mzdy ve veřejném sektoru představují 12,4 % HDP.[74]
Kuvajtské ženy jsou považovány za jedny z nejvíce emancipovaných žen na Blízkém východě. V letech 2014 a 2015 se Kuvajt umístil na prvním místě mezi arabskými zeměmi ve zprávě Global Gender Gap Report.[75][76][77] V roce 2013 53 % kuvajtských žen chodilo do zaměstnání,[78] kde převažovaly nad pracujícími kuvajtskými muži,[79] čímž Kuvajt dosáhl nejvyššího podílu občanek na pracovní síle ze všech arabských zemí Zálivu.[79][78][80] Podle Indexu sociálního pokroku se Kuvajt řadí na první místo v sociálním pokroku v arabském a muslimském světě a na druhé nejvyšší místo na Blízkém východě poIzraeli.[81] Politická participace žen v Kuvajtu je však omezená.[82] Navzdory několika předchozím pokusům o udělení volebního práva kuvajtským ženám se jim ho podařilo trvale získat až v roce 2005.[83]
Kuvajt se řadí na přední místa ve světě podleprůměrné délky života,[84] podle účasti žen na trhu práce,[79][78] podle celosvětové potravinové bezpečnosti[85] a podle pořádku a bezpečnosti ve školách.[86] V Kuvajtu dříve existovala veřejná sféra aobčanská společnost s politickými a společenskými organizacemi.[87][88] Stále existují profesní skupiny, jako je Obchodní komora, která zastupuje zájmy kuvajtských podniků a průmyslových odvětví.[87][88]
Země se člení na šest provincií (guvernorátů, arabskymuhafazat). Hlavní městoKuvajt se rozkládá na poloostrově, vybíhajícím od jihu do Kuvajtské zátoky. Přestože samo má jen asi 60 tisíc obyvatel, v jehoaglomeraci žije přes 4 miliony lidí, tj. 94 % obyvatel země.
Kuvajtské věže jsou nejznámějším vodojemem na světě, byly postaveny v roce 1979
Kuvajt má bohatou ekonomiku založenou naropě.[89] Jeho oficiální měnou jekuvajtský dinár. Podle různých měřítek ekonomického výkonu na obyvatele je Kuvajt jednou z nejbohatších zemí světa.[90][91][92][93]
Kuvajt je považován za zemi v regionuarabských státůPerského zálivu nejvíce závislou na ropě, s nejslabší infrastrukturou a nejnižším podílem ekonomické diverzifikace.[94][95][96]
Těžba, zpracování a vývozropy azemního plynu je základem kuvajtské ekonomiky. Tvoří přes 80 procent kuvajtského vývozu. Ačkoli zisky jsou enormní, tato jednostrannost je označována za slabé místo ekonomiky. Kuvajt disponuje zhruba deseti procenty světových zásob ropy.
1934 – udělena koncese na těžbu ropy
1938 – první ropný vrt
1946 – první komerční vývoz ropy
1975 – znárodnění ropného průmyslu
Kuvajtský ropný průmysl ovládá státní firmaKuwait Petroleum (5. největší v muslimském světě), která investuje i v jiných oborech – je největším akcionářem francouzského farmaceutickéhokoncernuAventis.
Z ostatních odvětví jenstavebnictví tvoří důležitou položku průmyslové produkce.
Zemědělství je silně limitováno nedostatkem vody. Jen 0,6% rozlohy Kuvajtu je považováno za ornou půdu. Proto se uplatňuje jen chov dobytka, pěstováníobilnin,datlí a zeleniny.
V roce 2025 měl Kuvajt 4,99 milionu obyvatel, z nichž vlastní kuvajtští občané tvoří necelou třetinu obyvatel, zbytek jsou přistěhovalci, největšími komunitami expatů jsouIndové aEgypťané.[7] Celkem 98 % obyvatel žije ve městech,[98] zbylá 2 % jsoukočovníci nebo polokočovníci.
Oficiálním kuvajtskýmstátním náboženstvím jemálikovský mazhabsunnitského islámu. K této málikovské škole se hlásí i vládnoucí rodinaSabahů. Drtivá většina kuvajtských občanů jsou muslimové; oficiální celostátní sčítání lidu neexistuje, ale odhaduje se, že 60-70 % tvoří sunnité a 30-40 % šíité.[99][100] V Kuvajtu žije také početná komunita emigrantů křesťanů, hinduistů, buddhistů a sikhů.[101] Odhaduje se, že v roce 2020 žilo v Kuvajtu asi 840 000 křesťanů, kteří tvořili 18 % obyvatelstva, což je druhá nejpočetnější náboženská skupina.[102] Většina křesťanů v Kuvajtu pochází z indickéKéraly, konkrétně zpravoslavné církve Indie,syrsko-malankarské církve Mar Thoma ařímskokatolické církve.[103] V Kuvajtu žije i místní křesťanská komunita, jejíž počet se odhaduje na 259 až 400 kuvajtských občanů.[104] Kuvajt je kromě Bahrajnu jedinou zemí Rady pro spolupráci v Zálivu, kde žije místní křesťanská populace, která má občanství. Malý počet kuvajtských občanů vyznává baháʼískou víru.[101][105]
Obyvatelstvo během nákupu
Kuvajtská vláda se zatím bez valného úspěchu pokouší snížit podíl přistěhovalců na obyvatelstvu země, který představuje až 70 procent populace. Úředním jazykem jearabština, široce užívána je iangličtina, lze se setkat i sperštinou. Míra gramotnosti dosahuje 84 %. Kuvajtští občané mají zajištěno bezplatné vzdělání, od základního až po univerzitní; děti přistěhovalců nárok na tyto výhody nemají.
Kuvajtský televizní průmysl je špičkou v Perském zálivu. Zásobuje televizní trh v celé oblasti minimálně patnáctitelenovelami ročně. Ačkoli jsou obvykle v kuvajtském dialektu, promítají se s úspěchem i v jiných arabských zemích, například v Tunisku. Kuvajtu se proto někdy přezdívá „Hollywood Zálivu“. K nejznámějším kuvajtským hercům patříAbdulhussain Abdulredha. Kuvajt je též jedinou zemí v Perském zálivu, která má divadelní tradici, ta existuje od 20. let 20. století. V roce 1973 vláda založila Vysoký institut divadelního umění. Divadlo je podporováno vládou jako specifická kuvajtská kulturní tradice, podporuje ho vládní Národní rada pro kulturu, umění a literaturu.
Výjimečnou v oblasti je též podpora výtvarného umění.Sultánova galerie byla první profesionální uměleckou galerií v Perském zálivu. V současnosti[kdy?] se jich na území Kuvajtu nachází třicítka. Jako první stát v oblasti také Kuvajt začal roku 1936 udělovat umělecká stipendia.
Kulturní centrum šejka Džabera Al-Ahmada nabízí největší operní scénu na Středním východě. Výstavba tohoto paláce umění byla součástí širšího projektu vybudování celé umělecké čtvrti. Vláda do tohoto projektu investovala miliardu amerických dolarů. Součástí čtvrti je iKulturní centrum Abdullaha Salema, které je největším muzejním komplexem na Středním východě, iKuvajtské národní muzeum, založené roku 1983.
V Kuvajtu byla postavena řada unikátních moderních staveb, k takovým patří i nejvyšší budova Kuvajtu,Al Hamra Tower.[106] Budova navržená americkým architektonickým studiemSkidmore, Owings and Merrill byla dokončena roku 2011. Stavba je zahalená do skleněného pláště a stoupá do výšky jako šroubovice okolo centrálního jádra. Nejikoničtější stavbou Kuvajtu jsou vodojemyKuvajtské věže postavené roku 1976 jugoslávskými stavbaři.[107]
Kuvajt se od roku 1968 zúčastňuje olympijských her. StřelecFehaíd Al Díhání pro něj vybojoval dvě bronzové olympijské medaile, jednu v double trapu roku2000 v Sydney, druhou v trapu vLondýně roku 2012. Má dokonce i olympijské zlato, které získal v roce2016 v Rio de Janeiru, avšak toto vítězství získal pod olympijskou vlajkou, protožeMezinárodní olympijský výbor před hrami suspendoval Kuvajt kvůli zákonu umožňujícímu státní zásahy do fungování národního olympijského výboru.[108] Al Díhání je též dvojnásobným mistrem světa. Vysokou úroveň kuvajtské sportovní střelby potvrdil naolympijských hrách v Tokiu, konaných roku 2021, střelecAbdullah Al-Rašidí, když vystřílel veskeetu bronz, a zajistil tak Kuvajtu třetí oficiální olympijskou medaili v historii, byť i on, stejně jako Al Díhání, získal medaili, v jeho případě bronzovou, již na hrách v Riu, jako člen Nezávislého olympijského týmu. Al-Rašidí svůj druhý bronz vybojoval v 57 letech a na svých sedmých olympijských hrách.[109] Rovněž je mistrem světa, a to trojnásobným. Jeho a státním trenérem Kuvajtu byl ČechJakub Málek, syn medailisty zOH v SydneyPetra Málka.[zdroj?] Nejpopulárnějším sportem v Kuvajtu je ovšem fotbal.Kuvajtská fotbalová reprezentace se jednou probojovala na mistrovství světa,v roce 1982, kde sice nepostoupila ze základní skupiny, ale připsala si úspěch v podobě remízy s mužstvemČeskoslovenska. Existuje zde iKuvajtská hokejová reprezentace.
↑Coastline - The World Factbook [online]. [cit. 2021-04-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 June 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑El-Katiri, Laura, Bassam Fattouh and Paul Segal. 2011Anatomy of an oil-based welfare state: rent distribution in Kuwait. Kuwait City: Kuwait Programme on Development, Governance and Globalisation in the Gulf States
↑abJABR, Ahmad.Expats still make up two thirds of population as some communities grow [online]. 2024-02-22 [cit. 2024-02-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 February 2024. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Woertz, Eckart; AJL, MAX."Wise cities" in the Mediterranean? : challenges of urban sustainability. Barcelona: Barcelona Centre for International Affairs, 2018.ISBN978-84-92511-57-0.OCLC1117436298Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Contributors.Comparative Studies of South Asia, Africa and the Middle East. 2015, s. 382–384.ISSN1089-201X.doi:10.1215/1089201x-3139815.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑"OPEC pressures Kuwait to moderate quota demand",New Straits Times, 7 June 1989
↑METZ, Helen Chapin.Persian Gulf States: country studies. 3rd ed. compl. vyd. Washington: Government printing office, 1994. (Area handbook series).Dostupné online.ISBN978-0-8444-0793-7. S. 84–86.
↑About Polity [online]. Center for Systemic Peace [cit. 2021-01-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 July 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Global democracy has another bad year.The Economist. 22 January 2020.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 March 2021.ISSN0013-0613.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Kuwait's theater culture is still thriving. Here's why [online]. [cit. 2024-09-08].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Culture [online]. [cit. 2024-09-08].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HOLES, Clive.Modern Arabic: Structures, Functions, and Varieties. [s.l.]: Georgetown University Press, 2004.Dostupné online.ISBN978-1-58901-022-2. S. 75.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PECK, Malcolm.The A to Z of the Gulf Arab States. [s.l.]: Scarecrow Press, 1997.Dostupné online.ISBN978-1-4617-3190-0. S. 167.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Secrets of world's oldest boat are discovered in Kuwait sands.www.telegraph.co.uk [online]. [cit. 2021-08-28].Dostupné online.
↑CARTER, Robert; CRAWFORD, Harriet.Maritime Interactions in the Arabian Neolithic: The Evidence from H3, As-Sabiyah, an Ubaid-related site in Kuwait. [s.l.]: BrillDostupné online.ISBN978-90-04-16359-1. (anglicky)
↑LAWLER, Andrew. Traders from Ur?.www.archaeology.org [online]. [cit. 2021-08-28].Dostupné online.
↑CALVET, Yves. Failaka and the Northern part of Dilmun.Proceedings of the Seminar for Arabian Studies. 1989, roč. 19, s. 5–11.Dostupné online [cit. 2021-08-28].ISSN0308-8421.
↑GREGORATTI, Leonardo. A Parthian Harbour in the Gulf: the Characene, «Anabasis, Studia Classica et Orientalia», 2, 2011, pp. 209-229.www.academia.edu.Dostupné online [cit. 2021-08-28].
↑LAWLER, Andrew. Hidden Christian Community.www.archaeology.org [online]. [cit. 2021-08-28].Dostupné online.
↑ULRICH, Brian. Kāzimah remembered: historical traditions of an early Islamic settlement by Kuwait Bay.www.academia.edu.Dostupné online [cit. 2021-08-28].
↑KENNET, Derek; BLAIR, Andrew; ULRICH, Brian. The Kadhima Project: investigating an Early Islamic settlement and landscape on Kuwait Bay (poster).Proceedings of the Seminar for Arabian Studies. 2011, roč. 41, s. 161–172.Dostupné online [cit. 2021-08-28].ISSN0308-8421.
↑ The European Exploration of Kuwait | Institut MEDEA.web.archive.org [online]. 2014-03-23 [cit. 2021-08-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-23.
↑ABDULLAH, Thabit A. J.; ABADI, Eskandar.Merchants, Mamluks, and Murder: The Political Economy of Trade in Eighteenth-Century Basra. [s.l.]: SUNY Press 208 s.Dostupné online.ISBN978-0-7914-4807-6. (anglicky) Google-Books-ID: t6v2HHoWgbsC.
↑ Al Sabah Family | Encyclopedia.com.www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2021-08-28].Dostupné online.
↑FATTAH, Hala Mundhir.The Politics of Regional Trade in Iraq, Arabia, and the Gulf, 1745-1900. [s.l.]: SUNY Press 280 s.Dostupné online.ISBN978-0-7914-3113-9. (anglicky) Google-Books-ID: g5MewSBHkG4C.
↑BROEZE, Frank.Gateways Of Asia: Port Cities of Asia in the 13th-20th Centuries. [s.l.]: Routledge 373 s.Dostupné online.ISBN978-1-136-16895-6. (anglicky) Google-Books-ID: yXgsBgAAQBAJ.
↑CRYSTAL, Jill.Oil and Politics in the Gulf: Rulers and Merchants in Kuwait and Qatar. [s.l.]: Cambridge University Press 262 s.Dostupné online.ISBN978-0-521-46635-6. (anglicky) Google-Books-ID: D8di8GN_hKsC.
↑AHMAD, Feroz. A Note on the International Status of Kuwait before November 1914.International Journal of Middle East Studies. 1992, roč. 24, čís. 1, s. 181–185.Dostupné online [cit. 2021-08-28].ISSN0020-7438.
↑TOTH, Anthony B. Tribes and Tribulations: Bedouin Losses in the Saudi and Iraqi Struggles over Kuwait's Frontiers, 1921-1943.British Journal of Middle Eastern Studies. 2005, roč. 32, čís. 2, s. 145–167.Dostupné online [cit. 2021-08-28].ISSN1353-0194.
↑LOEWENSTEIN, Andrew B. 'The Veiled Protectorate of Kowait': Liberalized Imperialism and British Efforts to Influence Kuwaiti Domestic Policy during the Reign of Sheikh Ahmad al-Jaber, 1938-50.Middle Eastern Studies. 2000, roč. 36, čís. 2, s. 103–123.Dostupné online [cit. 2021-08-28].ISSN0026-3206.
↑ Kuvajt: Nejpokrokovější stát Zálivu.100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2016-04-10 [cit. 2021-08-28].Dostupné online. (anglicky)
↑ Kuwait marks 60 years of independence from Britain.gulfnews.com [online]. [cit. 2021-08-28].Dostupné online. (anglicky)
↑SLUGLETT, Peter. The Resilience of a Frontier: Ottoman and Iraqi Claims to Kuwait, 1871-1990.The International History Review. 2002, roč. 24, čís. 4, s. 783–816.Dostupné online [cit. 2021-08-28].ISSN0707-5332.
↑ABIDI, A. H. H. Origins and Dimensions of the Iraqi Claim Over Kuwait.India International Centre Quarterly. 1991, roč. 18, čís. 1, s. 129–143.Dostupné online [cit. 2021-08-28].ISSN0376-9771.
↑TÉTREAULT, Mary Ann.Stories of Democracy: Politics and Society in Contemporary Kuwait. [s.l.]: Columbia University Press 336 s.Dostupné online.ISBN978-0-231-11488-2. (anglicky)
↑YETIV, Steve. Kuwait's Democratic Experiment in Its Broader International Context.Middle East Journal. 2002, roč. 56, čís. 2, s. 257–271.Dostupné online [cit. 2021-08-28].ISSN0026-3141.
↑HIJAZI, Ahmad. Kuwait: Development from a Semitribal, Semicolonial Society to Democracy and Sovereignty.The American Journal of Comparative Law. 1964, roč. 13, čís. 3, s. 428–438.Dostupné online [cit. 2021-08-28].ISSN0002-919X.doi:10.2307/838685.
↑TÉTREAULT, Mary Ann. Civil Society in Kuwait: Protected Spaces and Women's Rights.Middle East Journal. 1993, roč. 47, čís. 2, s. 275–291.Dostupné online [cit. 2021-08-28].ISSN0026-3141.
↑YETIV, Steven A.America and the Persian Gulf: The Third Party Dimension in World Politics. [s.l.]: Greenwood Publishing Group 198 s.Dostupné online.ISBN978-0-275-94973-0. (anglicky) Google-Books-ID: 8MLYm3JB8dMC.
↑Stock market crash: collapse of Souk al Manakh 1982 – a lesson to learn – Business Recorder [online]. [cit. 2021-08-28].Dostupné online. (anglicky)
↑WARBRICK, Colin. The Invasion of Kuwait by Iraq.The International and Comparative Law Quarterly. 1991, roč. 40, čís. 2, s. 482–492.Dostupné online [cit. 2021-08-28].ISSN0020-5893.
↑PATROVSKÝ, Ondřej. Válka o ropu, která zamořila poušť i záliv. Uplynulo 30 let od vpádu iráckých vojsk do Kuvajtu.ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2021-08-28].Dostupné online.
↑LE TROQUER, Yann; AL-OUDAT, Rozenn Hommery. From Kuwait to Jordan: The Palestinians' Third Exodus.Journal of Palestine Studies. 1999, roč. 28, čís. 3, s. 37–51.Dostupné online [cit. 2021-08-28].ISSN0377-919X.doi:10.2307/2538306.
↑RUSSELL, Sharon Stanton; AL-RAMADHAN, Muhammad Ali. Kuwait's Migration Policy since the Gulf Crisis.International Journal of Middle East Studies. 1994, roč. 26, čís. 4, s. 569–587.Dostupné online [cit. 2021-08-28].ISSN0020-7438.
↑ Před 15 lety zaútočily Spojené státy na Irák. Václav Klaus to označil za nesmyslnou misi.Plus [online]. Český rozhlas, 2018-03-20 [cit. 2021-08-28].Dostupné online.
↑ Remarks of Under Secretary for Terrorism and Financial Intelligence David Cohen before the Center for a New American Security on "Confronting New Threats in Terrorist Financing".www.treasury.gov [online]. [cit. 2021-08-28].Dostupné online.
↑JÉGL, Pavel. Jak bojovníci za islám k bohatství přišli? Pomohli kuvajtští bankéři.E15.cz [online]. [cit. 2021-08-28].Dostupné online.
↑ Při útoku na šíitskou mešitu v Kuvajtu zemřelo 25 lidí, k atentátu se přihlásil IS.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2021-08-28].Dostupné online.
↑CHAZIZA, Mordechai. China’s Strategic Partnership with Kuwait: New Opportunities for the Belt and Road Initiative.Contemporary Review of the Middle East. 2020-12-01, roč. 7, čís. 4, s. 501–519.Dostupné online [cit. 2021-08-28].ISSN2347-7989.doi:10.1177/2347798920940081. (anglicky)
↑ Kuwait’s New Government: A Political System in Crisis?.Moshe Dayan Center for Middle Eastern and African Studies [online]. [cit. 2021-08-28].Dostupné online. (anglicky)
↑ Financial markets: Is it too late for Kuwait?.Euromoney [online]. 2021-04-30 [cit. 2021-08-28].Dostupné online. (anglicky)
↑Structurae [en]: Bubiyan Bridge (1983) [online]. 19 October 2002 [cit. 2010-06-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 April 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CRYSTAL, Jill.Persian Gulf states : country studies. Kuwait: Constitution. Redakce Metz Helen Chapin. 3rd. vyd. [s.l.]: Federal Research Division, Library of Congress, 1994.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 October 2020.ISBN0-8444-0793-3.OCLC29548413 S. 84–86.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑About Polity [online]. Center for Systemic Peace [cit. 2021-01-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 July 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Global democracy has another bad year.The Economist. 22 January 2020.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 March 2021.ISSN0013-0613.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Freedom in the World: Kuwait [online]. Freedom House, 2011 [cit. 2012-06-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 March 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Will Kuwait’s Next Parliament Be Its Last?.Journal of Democracy [online]. [cit. 2025-05-28].Dostupné online. (anglicky)
↑NEREIM, Vivian. Kuwaiti Emir Suspends Parliament, Citing Political Tumult.The New York Times. 2024-05-10.Dostupné online.ISSN0362-4331. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Mohammad Al-Mailam.Kuwait's Stateless Stalemate: How the Weaponization of Citizenship Transformed State and Society [online]. July 2023.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The origins of Kuwait's National Assembly [online]. S. 7.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 November 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Kuwait's royals are taking their feuds public.Washington Post. 8 May 2014.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 March 2023.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Kuwait's fractious politics undermine much-needed fiscal measures [online]. 11 March 2021 [cit. 2021-07-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 March 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Kuwait highest in closing gender gap: WEF [online]. [cit. 2016-06-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 October 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Global Gender Gap Index 2014 – World Economic Forum [online]. World Economic Forum.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Global Gender Gap Index Results in 2015 [online]. World Economic Forum.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 June 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcKuwait: Selected Issues [online]. S. 17.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 October 2014.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcKuwait leads Gulf states in women in workforce [online]. 8 April 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 May 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Social Progress Index [online]. The Social Progress Imperative [cit. 2021-03-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 May 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑STEPHENSON, Lindsey. Women and the Malleability of the Kuwaiti Diwaniyya.www.academia.edu. Academia.edu, 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 August 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Kuwaiti women struggle for suffrage (Blue Revolution), 2002–2005 | Global Nonviolent Action Database [online]. [cit. 2023-04-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 August 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Life expectancy and Healthy life expectancy, data by country [online]. World Health Organization, 2020 [cit. 2021-03-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 March 2013. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Global Food Security Index 2021 [online]. 2021 [cit. 2021-03-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 October 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Kuwait first worldwide in school order plus safety index [online]. 12 January 2021 [cit. 2021-04-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 May 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abRUBIN, Barry.Crises in the Contemporary Persian Gulf. [s.l.]: Routledge, 2013.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 February 2016.ISBN978-1-135-28882-2. S. 92.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abF. Gregory Gause.Oil Monarchies: Domestic and Security Challenges in the Arab Gulf States. [s.l.]: Council on Foreign Relations, 1994.Dostupné online.ISBN978-0-87609-151-7. S. 69–70.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The World Factbook [online]. CIA Factbook.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 December 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SUNESON, Grant.These are the 25 richest countries in the world [online]. 7 July 2019.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ World Economic Outlook Database October 2015.IMF [online]. [cit. 2025-05-28].Dostupné online. (anglicky)
↑HELAL, Ahmed.Kuwait's fiscal crisis requires bold reforms [online]. 18 November 2020 [cit. 2021-07-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 June 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ELLIS, Eric.Financial markets: Is it too late for Kuwait? [online]. 30 April 2021 [cit. 2021-07-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 March 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Expat Exodus Adds To Gulf Region's Economic Diversification [online]. 15 February 2021 [cit. 2021-09-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 April 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ World Population Prospects: The 2010 Revision.esa.un.org [online]. [cit. 2025-05-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-02-28.
↑How one country came together after a terror attack [online]. 2015 [cit. 2016-03-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 April 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Evolution of U. S.-Turkish Relations in a Transatlantic Context [online]. Strategic Studies Institute. S. 87.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 March 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abInternational Religious Freedom Report for 2007 [online]. 2007 [cit. 2016-03-12].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Nationality by Religion in Kuwait 2018 [online]. Statistic PACI [cit. 2019-02-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 March 2014.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑About Us - St.Thomas Indian Orthodox Pazhayapally [online]. [cit. 2024-06-17].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑International Religious Freedom Report [online]. 1999 [cit. 2016-03-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 March 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ البهائيون في الكويت 100 منتمٍ... ومحفل يديره تسعة أشخاص.Al Rai.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 July 2015. (arabsky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Světové mrakodrapy: Al Hamra Tower v Kuvajtu – „Spirála do nebes“.www.lifestyle.luxusni-bydleni-praha.com [online]. [cit. 2019-09-12].Dostupné online.
↑ Město Kuvajt: z trosek k luxusu | Noviny.Lidovky.cz [online]. 2010-11-03 [cit. 2019-09-12].Dostupné online.
↑ Fehaid Al-Deehani Bio, Stats, and Results.Olympics at Sports-Reference.com [online]. [cit. 2019-09-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-16. (anglicky)
↑ Al-Rashidi wins bronze for Kuwait at seventh Olympic Games.ocasia.org [online]. [cit. 2021-08-09].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-28.
.jpg)
.svg)
