Kuo-c’-ťien (čínsky pchin-jinem Guózǐjiān, znaky 國子監, doslova „Dozor synů státu“) byla v době od6. do začátku20. století (rok zrušení1907) vrcholnou vzdělávací institucí v Číně. Vznikla v říši Suej, zachována byla i v říšíchTchang,Sung,Jüan,Ming aČching. Poskytovala nejvyšší vzdělání, založené na studiukonfuciánského kánonu a dozírala nad výukou v místních státních školách. Studovali na ní vesměs synové aristokracie a úředníků, postupně i nadaní synové z lidu.
Nečínskými autory je chápána jako univerzita či akademie, nebo jako úřad řídící několik škol. V závislosti na pojetí jeKuo-c’-ťien překládáno jakoUniverzita,Národní univerzita,Univerzita synů vlasti,Státní kolej,Státní škola,Císařská akademie. V druhém pojetí pak název zníŘeditelství vzdělávání, neboDozor knížecích synů.
ŘeditelstvíKuo-c’-ťien dozíralo na několik (v sedmém století sedm) škol v hlavním městě, především Školu synů státu (Kuo-c’-süe), Vysoké učení (Tchaj-süe) a Školu čtyř bran (S’-men-süe), v některých dobách také dohlíželo na regionální a místní školy. Od sungské do jüanské doby probíhalo postupné spojování škol a v říších Ming a Čching fungovala pod ředitelstvím už jen jedna školaKuo-c’-süe (zpravidla překládaná jako Státní univerzita). Jména Kuo-c’-ťien, Kuo-c’-süe i Tchaj-süe se pak běžně zaměňovala. Studentů výše zmíněných škol byly tisíce, říkalo se jim „studenti státní univerzity“ (kuo-c’-ťien šeng, krátceťien-šeng). Počátečním účelem škol byla příprava k úřední kariéře, od Sungů však tato cesta ke kariéře ztratila váhu na úkorúřednických zkoušek.
VeVietnamu existovala analogická škola (Císařská akademie Quốc Tử Giám) počínajedynastií Lý.
Předchůdcem a později složkou Státní univerzityKuo-c’-ťien bylo Vysoké učeníTchaj-süe (čínsky pchin-jinem Tàixué, znaky 太學, doslova „Vysoké učení“, „Velké učení“), překládáno též jako Císařská akademie,[1][2] Státní univerzita[3] či Dvorská akademie,[4] vzniklé v polovině druhého století př. n. l. v říši Chan.
S tím, jak za císařeWu-tiho (vládl 140–87 př. n. l.) chanská vláda ve větší míře odvozovala svou legitimitu od civilizačních hodnot, kladla větší důraz na kulturu a vzdělanost, včetně vzdělání úředníků.[5] Roku 124 př. n. l. Wu-ti přidělil 50 studentů k pěti učencůmpo-š’ (博士) úřaduNejvyššího ceremoniáře (太常,Tchaj-čchang),[6] aby se vzdělávali v konfuciánském kánonu.[1] Tato skupina žáků a učitelů získala názevTchaj-süe, Vysoké učení, a přeměnila se v trvalou vzdělávací instituci.[6] Z původně nevelké skupiny vzešel mnohatisícový ústav, za císařeČcheng-ti (vládl 33–7 př. n. l.) měl 3000 studentů a stal se jedním z hlavních způsobů získávání úředníků.[5] Vzkvétal i zaVýchodních Chanů,[7] po rozšíření roku 126 pojal na 30 tisíc studentů.[8][pozn. 1]
Už za Chanů se učeníTchaj-süe občas nazývaloKuo-c’-süe (國子學, Škola synů státu). ZaJižních a severních dynastií se oba názvy střídaly jako oficiální.[9] Postupně vzniklo několik škol nazývanýchTchaj-süe,Kuo-c’-süe,Kuo-süe,[6] Škola čtyř bran (四門學,S’-men-süe). Určeny byly pro syny a mužské příbuzné vysokých hodnostářů.[8] Vláda říšeSeverní Čchi (550–577) školy vydělila z úřadu Nejvyššího ceremoniáře a seskupila je v nově zřízeném Dvoru vzdělávání (國子寺,Kuo-c’ s’).[9]
Kuo-c’-ťien (čínsky pchin-jinem Guózǐjiān, znaky 國子監, doslova „Dozor synů státu“) je různými autory chápána buď jako akademie či univerzita rozdělená na fakulty, nebo jako úřad dohlížející na několik samostatných škol. V závislosti na pojetí instituce se různí i překlady názvu. Překládán je jako Univerzita,[10] Národní univerzita,[10][11][12] nebo (doslovněji a poetičtěji) Univerzita synů vlasti.[10] Do češtiny též jako Státní kolej,[13], Císařská akademie,[14] Státní škola.[15] V druhém pojetí pak název zní Ředitelství vzdělávání,[16] nebo Dozor knížecích synů.[17]
Kuo-c’-ťien byl jedním ze čtyř úřadů suejské[18] a prvním z pěti úřadů tchangské administrativy nazvanýchťien (監), což znamená dozírat, dívat se shora, držet pod dohledem a přeneseně kontrolovat, řídit, spravovat. V angličtině jeťien konvenčně překládáno jakodirectorate (tj. ředitelství[19]), v ruštiněнадзор (dohled, dozor).Kuo-c’ (子監), synové (c’) státu (kuo) byli podle ruského sinologaVjačeslava Rybakova spíše synové nositelů vysokých aristokratických titulů majících v názvu pojemkuo (země). Rybakov protoKuo-c’-ťien překládá jako „Dozor knížecích synů“.[17]
V čeleKuo-c’-ťien nestálťien (監, správce) jako u ostatních ředitelstvíťien nýbržťi-ťiou (祭酒, doslova „rozlévatel obětního vína“).[pozn. 2][10] Je-liKuo-c’-ťien překládán jako „univerzita“, je jeho vedoucí analogicky považován za „kancléře“,[20] (resp. rektora). V tchangské době mělvedlejší třetí hodnost,[21] později za různých dynastií se jeho hodnost pohybovala mezi vedlejší třetí a vedlejší čtvrtou.[pozn. 3]
Studentišeng (生) škol fungujících v rámci ředitelstvíKuo-c’-ťien byli označováni zakuo-c’-ťien šeng, krátceťien-šeng (監生).[9]
Říše Suej zprvu od svých předchůdců převzala Dvůr vzděláváníKuo-c’ s’. Kolem roku 605 byl reorganizován na Ředitelství vzděláváníKuo-c’-ťien. S nástupemříše Tchang se úřad vrátil ke starému názvu, ale už roku 627 byl opět přejmenován naKuo-c’-ťien.[23] V letech 684–705 byl název ředitelství změněn naČcheng-ťün ťien (成均監).[24] Pod ředitelství spadalo několik škol,Kuo-c’-süe,Tchaj-süe aS’-men-süe převzaté od předchůdců Suejů, a nově vzniklé školy, v nichž se vyučovalo právo, kaligrafie a počítání.[8]
ŘeditelstvíKuo-c’-ťien odpovídalo za největší část vzdělávání úředníků.[21] Rovněž pořádaloúřednické zkoušky.[19] V tchangském období mu podléhalo sedm škol. Nebylo však jediným úřadem poskytujícím vzdělání, další dva vzdělávací instituty byly součástmi jiných ústředních úřadů.[pozn. 4] Kromě toho vládní úřady pro lékařství, astronomii/astrologii a hudbu zajišťovaly výuku svých oborů vlastními silami.[27] Existovaly i státní školy mimo ústřední úřady, při správě hlavních měst, vojenských oblastí, komanderií a okresů.[21] Kromě ředitelství v hlavním městě tchangského státu, vČchang-anu, existovalo od roku 661 druhé ředitelstvíKuo-c’-ťien v pomocném hlavním městěLuo-jangu.[28]
Školy řízené ředitelstvímKuo-c’-ťien byly:
Škola knížecích synůKuo-c’-süe vzdělávala syny a vnuky úředníků třetí a vyšší hodnosti, vévodů země (國公,kuo-kung) a pravnuky úředníků druhé hodnosti; měla 300 studentů a 24 učitelů.[29] Učitelé měli vyšší hlavní pátou nebo vyšší vedlejší šestou hodnost. Studenti byli rozděleni do pěti skupin podlepěti knihkonfuciánského kánonu. Ve skupině se vždy jedna kniha probírala do větší hloubky. Název této první a nejprestižnější školy přešel i do názvu nadřízeného úřadu.[17]
Vysoké učeníTchaj-süe bylo druhé ve významu.[17] Učili se zde synové a vnuci úředníků páté a vyšší hodnosti, vévodů komanderie (郡公,ťün-kung) a okresu (縣公,sien-kung) a také pravnuci úředníků vedlejší třetí hodnosti; mělo 500 studentů a 12 učitelů. Učitelé měli vyšší hlavní šestou nebo vyšší vedlejší sedmou hodnost. U druhé školy bylo přes vyšší počet studentů méně učitelů, v první škole byli totiž v průběhu doby přidáni, aby se u synů nejvyšší elity zajistila kvalita výuky.[33]
Institut hlubšího poznání slovesnostiKuang-wen-kuan připravoval studenty první školy na takzvané „doktorské“ zkoušky na hodnostťin-š’ (進士). Měl 6 učitelů a 60 studentů, později (začátkem 9. století) přibylo 10 studentů v pobočce v Luo-jangu.[34]
Institut čtyř branS’-men-kuan byl určen pro vzdělávání synů úředníků sedmé a vyšší hodnosti, synů nositelů šlechtických titulůchou (侯),po (伯),c’ (子) anan (男).[34] Od roku 733 zde kromě 500 synů úředníků a aristokratů[35] rovněž studovali synové osobně svobodných prostých lidí (庶人,šu-žen) doporučení správci prefektur a krajů a synové úředníků osmé a deváté hodnosti.[36] Těchto žáků bylo 800,[35][36] říkalo se jim „nadaní studenti“ (俊士生,ťün-š’-šeng), v kontrastu ke „studentům“ (生,šeng) pocházejících z řad aristokracie a vysokých a středních úředníků. Přítomnost nadání byla totiž u synů prostých poddaných vládnoucí elitou chápána jako něco neobvyklého, co je nutno zvláště zdůraznit.[34] Začátkem 9. století měl Institut čtyř bran 300 studentů a 50 dalších v Luo-jangu.[pozn. 5] Institut měl 16 učitelů. Učitelé měli vyšší hlavní sedmou nebo vyšší vedlejší osmou hodnost.[35]
Zatímco dosud uvedené školy zakládaly svou výuku na memorování a rozborech klasických konfuciánských knih s cílem vychovat úředníky s všeobecným přehledem schopné spravovat říši, následující školy vychovávaly specialisty pro nižší stupně úřední hierarchie. Ve všech třech níže uvedených školách studovali synové úředníků osmé a nižší hodnosti a nadaní synové vybraní z prostého lidu.[38]
V Právní školeLü-süe se učilo právním předpisům trestním, všeobecným i správním, probíraly se sbírkyprecedentů. Ve škole se učilo 50 studentů. Koncem říše Tchang (konkrétně v éře Jüan-che, 806—820) měla už jen 25 studentů, z toho 5 v Luo-jangu. Měla 4 učitele s nižší vedlejší osmou nebo nižší vedlejší devátou hodností.[35]
Ve Škole kaligrafieŠu-süe se studenti učili psaní a významu tisíců znaků a krasopisu. Škola měla 30 studentů, později (v 9. století) 10 a 3 v Luo-jangu. Učitelé byli tři, dva s nižší vedlejší devátou hodností, třetí stál příliš nízko mezi úředníky, než aby měl úřední hodnost.[39]
Škola počítáníSuan-süe sloužila k výuce matematiky. Tři učitelé, se stejným postavením jako učitelé Školy kaligrafie, vyučovali 30 žáků, později 10 žáků a 2 v Luo-jangu.[39]
Studium žáci začínali ve 14–19 letech věku,[8][36] u Právní školy v 18–25,[8] „nadaní studenti“ byli přijímáni až do 25[36] (podlečínského počítání, které přidává 1–2 roky k věku počítaném od narození).[8] Během studia měli žáci každý desátý den volný.[40] V pátém měsíci roku měli studenti volno pro polní práce a v devátém měsíci k zajištění zimního oděvu. Ti, jejichž rodiny bydlely dále než 200li (cca 100 km), měli k volnu přidán čas na cestu domů.[40] Koncem učebního roku proběhly zkoušky, v nichž učitelé zadali 10 otázek; kdo měl tři roky po sobě 5 a méně správných odpovědí nebo do devíti let (v právní škole do šesti) nesložil zkoušky na učenou hodnost, byl vyloučen. Žáci, kteří si osvojili dvě (resp. „nadaní žáci“ tři) kanonické konfuciánské knihy, postoupili ze Školy čtyř bran do Vysokého učení a z Vysokého učení do Školy knížecích synů.[40] Ve školách úřaduKuo-c’-ťien probíhala také výuka zahraničních studentů, kterých bylo v některých dobách přes 8 tisíc.[39] Mezi zahraničními studenty byli příbuzní cizích panovníků, kteří přišli k Tchangům jako rukojmí, mnoho cizinců však přišlo dobrovolně se zájmem o vzdělání, vesměs z Koreje a Japonska. Někteří z nich se uplatnili i na vysokých místech tchangské společnosti a administrativy.[41]
V říši Sung i nadále fungovala školaKuo-c’-süe,[6] Vysoké učeníTchaj-süe a Škola čtyř branS’-men-kuan spravované úřademKuo-c’-ťien. Kvalita výuky však poklesla.[30] V počátcích sungské doby zde studovali pouze synové aristokratů a úředníků sedmé a vyšší hodnosti.[28]Tchaj-süe aKuo-c’-süe prakticky splynuly, přičemž jejich 4000 studentů bylo rozděleno do 80 kolejí (齋,čaj). Škola sloužila jako zdroj úředníků, její absolventi byli jmenováni na nízké posty. Silně jim konkurovali absolventi úřednických zkoušek a s růstem významu zkoušek klesal i význam školy.[6]
Wang An-š’ v rámci svých reforem začátkem 70. let 11. století Vysoké učení (či Státní univerzitu) oživil.[30] ÚřadKuo-c’-ťien, který do té doby podléhalministerstvu obřadů, získal samostatnost a zodpovědnost za vzdělávání na centrální i regionální úrovni. Podléhaly mu školy v metropoli i prefekturách a okresech, civilní i vojenské. Od počátku sungského období úřad vedl dohlížitelpchan-ťien-š’ (判監事), od roku 1080 opětťi-ťiou.[28] Úřadu podléhalo i vydavatelství publikující oficiální verze potřebné literatury.[28]
Postupně od počátku 70. let rozšířené Vysoké učení mělo od roku 1079 2000 studentů ve vnější sekciWaj-še (外舍), 300 ve vnitřní sekciNej-še (内舍) a 100 v nejvyšší sekciŠang-še (上舍).[42] Po úspěšně složené zkoušce studenti postupovali do vyšší sekce,[42] na závěr studia skládali závěrečné zkoušky: úspěšní získali titul bakaláře (süe-š’), stejně jako absolventi prefekturních zkoušek.[15] Wang An-š’ kladl důraz na praktickou výuku práva a lékařství.[15][43] Jeho konečným cílem bylo nahrazení úřednických zkoušek studiem na univerzitě.[43]
Za císařeChuej-cunga (vládl 1100–1126) jeho hlavní ministrCchaj Ťing v rámci znovuoživení Wang An-š’ho reforem reorganizoval vzdělávací systém v regionech i metropoli. Reformováno bylo i Vysoké učení, přičemž vznikly samostatné školy pro malířství, kaligrafii, lékařství a právo.[44] Naopak paralelním úřadůmKuo-c’-ťien a školám k nim náležejícím ve vedlejších hlavních městech (vLuo-jangu,Šang-čchiou aTa-mingu) byl status ponížen a staly se z nich na pobočky úřadu metropole.[28]
Jako součást školy byly roku 1104 otevřeny nové učebny a koleje pro 3000 studentů, škola měla pak ve dvou odděleních 3800 studentů.[45] Studenti byli ubytovaní po třiceti v kolejích, které sestávaly z centrální společenské místnosti a pěti pokojů určených pro spánek a studium.[8] Výuka trvala dva roky ve vnější sekci a po roce ve vyšších sekcích.[42] Současně byly zakládány školy s analogickou třistupňovou strukturou v prefekturách a okresech; roku 1104 studovalo na státních školách po celé zemi 210 tisíc mužů.[46] V rámci reforem byly roku 1104 zrušeny úřednické zkoušky na úrovni prefektur a každá prefektura měla náhradou určený počet studentů, které mohla vyslat do škol. Přijetí do školy bylo podmíněno složením zkoušky, příbuzní úředníků však měli vstup automatický. Proti reformě se zvedla vlna námitek s tím, že nový systém zvýhodňuje bohaté a mladé, vláda ustoupila a roku 1121 na místní úrovni obnovila předreformní stav.[42] Cchaj Ťing se reformou snažil o získání nových loajálních úředníků, ale zvětšené Vysoké učení se v desátých a dvacátých letech 12. století stalo ohniskem opozice proti jeho vládě.[47]
Za jižních Sungů význam celého ředitelství klesl, paralelně se vzestupem soukromých akademií (šu-jüan), nicméně stále na něm studovalo cca 1000 posluchačů.[6]
V říši Jüan bylo ředitelstvíKuo-c’-ťien se školouKuo-c’-süe podřízeno Akademii nejzasloužilejších učenců (Ťi-sien jüan). Od roku 1267 existovalo i Mongolské ředitelství vzdělávání (蒙古國子監,Meng-ku kuo-c’-ťien), které pod dohledemAkademie Chan-lin řídilo Mongolskou školu synů státu (Meng-ku kuo-c’ süe, 蒙古國子學). Škola vyučovala syny mongolských vysoce postavených hodnostářů a připravovala je na zkoušky. V čele Mongolského ředitelství vzdělávání stál ředitel studií (s’-jie), od roku 1292 kancléřťi-ťiou a dvas’-jie.[48]
V říši Ming v ředitelstvíKuo-c’-ťien fungovala pouze jedna škola,Kuo-c’-süe; názvyKuo-c’-ťien,Kuo-c’-süe i neoficiálníTchaj-süe jsou zaměnitelné a překládány jako Státní univerzita,[9] Národní univerzita[49] či Imperiální škola[50] Ředitelství a škola byly založeny roku 1367, současně s akademií Chan-lin.[11]
Univerzita řídila vzdělávací politiku ve státních školách v regionech; navíc vzdělávala studenty.[12] V 70. letech 14. století měla několik tisíc studentů a byla významným zdrojem úředníků pro státní aparát (ostatek byl jmenován na základě doporučení).[51] Umístěna byla v tehdejším hlavním městě říšeNankingu. Po přesunu metropole doPekingu roku 1421 se přesunula i univerzita.
V Nankingu zůstal zbytek školy, zvanýNan-ťien,[52] ovšem s mizivým významem. Byl zapojen do správy nankingské oblasti (Nan č’-li).[20]
V mingské době na Státní univerzitu postupovali po přezkoušení akademiky z akademie Chan-lin studenti (kung-šeng) z regionů.[53] Přímo zde mohli studovat synové vysoce postavených a zasloužilých hodnostářů, zejména, pokud jejich otcové zahynuli ve službách státu.[54] Přecházeli sem rovněž neúspěšní kandidáti palácových (to jest nejvyšších)úřednických zkoušek.[49][pozn. 6]
Absolventi mohli být jmenováni na úřednická místa, ale po roce 1440 mohli s úspěšnou kariérou počítat takřka výhradně absolventi úřednických zkoušek; univerzitní studenti je proto také skládali a univerzitní studium fungovalo jako příprava na zkoušky.[55] Počínaje érouJung-le tvořili studenti univerzity 52 % z úspěšných absolventů palácových zkoušek.[56] Po roce 1450 si bylo možno právo na studium koupit, kupování studia se však nerozšířilo a možnost byla využívána jen k zakoupení hodnosti a s ní spojené prestiže.[57]
ŘeditelstvíKuo-c’-ťien a školaKuo-c’-süe přetrvala i nástupdynastie Čching. V čele ředitelství stál velký kancléř-dohlížitelkuan-li ťien-š’ ta-čchen (管理監事大臣) a dva kancléřiťi-ťiou (Mandžu a Číňan).[28] Studenti byli rozděleni mezi šest kolejí (堂,tchang).[58] Ředitelství a školy byly zrušeny až v závěru čchingské vlády. Roku 1898 většinu jejich úkolů převzala Císařská univerzita v Pekingu, později známá jakoPekingská univerzita; ředitelství zaniklo roku 1907, kdy dohled nad školami v Číně přešel na ministerstvo vzdělání (學部,süe-pu).[28]
ŘeditelstvíKuo-c’-ťien a jeho školy byly umístěny v hlavním městě té které říše, v metropolích říší Suej a TchangČchang-anu aLuo-jangu; sungských hlavních městechKchaj-fengu a pozdějiChang-čou. Od roku 1306 i v říši Jüan v Pekingu. V říši Ming fungovaly dvě školy v obou metropolích – Pekingu i Nankingu. V říši Čching také existovaly dvě školy, v Pekingu a v Čchang-ša.
Pekingský areál univerzityKuo-c’-ťien leží ve stejnojmenné ulici v obvoduTung-čcheng a je významnou kulturní památkou. Škola zde sídlila od roku 1306, většina jejích budov však pochází z mingského období.
V souvislosti s přejímáním čínských kulturních a správních vzorů byla analogická škola založena i veVietnamu. Roku 1070 byl v Hanoji, hlavním městě Vietnamu, postavenChrám literatury (Văn Miếu) zasvěcenýKonfuciovi.[59] O několik let později, roku 1075, byly vyhlášeny první úřednické zkoušky a následující rok byla při Chrámu literatury zřízena Akademie synů státu (Quốc Tử Giám).[60][61][pozn. 7] V akademii studovali členové vládnoucídynastie Lý a synové aristokratů, později přijímala také úspěšné absolventy regionálních škol. Cílem studia bylo vychování konfuciánsky orientovaných elit spravujících vietnamský stát.[60]
Akademie fungovala do roku 1802, kdy bylo hlavní město přeneseno doHue vestředním Vietnamu.[60]
