Kranj (česky téžKraň[2],německyKrainburg) je čtvrté největší město a územně-správní jednotka (občina) veSlovinsku vhistorické zemiKraňsku, jehož metropolí původně bylo, než se jí stalaLublaň. Žije zde zhruba 37000 obyvatel. Je považováno za neformální centrum slovinskýchAlp.
Město se nachází v centrální části země, v oblastiHornokraňského regionu. Od hlavního města Lublaně je vzdálené jen zhruba 20 km seveorzápadně. Ve směru od slovinské metropole k rakouským hranicím představuje Kranj jediné větší město na cestě. Město se rozkládá v kranjsko-lublaňské kotlině, která je vklíněna mezi Julské a Kamničké Alpy. Samotný střed města je umístěn na vyvýšenině u soutoku řekSáva aKokra na nadmořské výšce 385 m. Levý přítok Sávy, řeka Kokra, zde vymlel do terénu 30 m hluboký kaňon. Právě díky tomuto městu získalo Kraňsko svůj název.
V roce670 se poprvé objevil názevCarnium vlatině, později v podoběChreinariorum v roce973 neboChreina v roce1065, resp.Chrainburch v r.1921).Slovanský název měl nejspíše podobu Korn’ь a přešel zlatiny po příchodu Slovanů do oblasti. Nejspíše pochází od místního kmene Carnī (vřeckých zdrojích jako Κάρνοι). Podle města nese název také celý regionKraňsko (latinskyCarniola).
Hrad Kislkamen/Kieselstein na Valvasorově rytině z roku 1679
Podle archeologických nálezů byla oblast města osídlena již vneolitu. Římané založili osaduCarnium na soutoku řekSávy aKokry, zčehož vznikl současný název. V 6. století stálo v blízkosti významné germánské osídleníOstrogótů a pozdějiLangobardů.
Slovanské kmeny do oblasti přišly vsedmém století. Kranj se stal kulturním a správním střediskem Kraňska, jehož název byl odvozen právě od tohoto města, a hradKieselstein (Kislkamen) byl sídlemkraňských markrabat. (později se centrum Kraňska přesunulo doLublaně).
Kostel Sv. Kanciana
Zroku 1256 pochází první zmínka, vníž je Kranj zmiňován jako město. To vzniklo pravděpodobně o století dříve.[3] Kranj byl také sídlem soudu. V letech 1268–1276 byl součástí zemí pod vládoučeského králePřemysla Otakara II. Vroce 1348 bylo město bez závažných důsledků zasaženozemětřesením. Roku 1471 bylo město vypleněno při útokuosmanských Turků. Panství nad městem si vyměňovala hrabata zCelje aHabsburkové. Město se posléze stalo součástíSvaté říše římské.
Kranj byl v 16. století zasažen selskými povstáními; vůdciselského povstání z roku 1515 byli v Kranji popraveni stětím, a v roce 1525, kdy Kraňsko ohrožovalo nové povstání, obsadili městohusaři pod velenímJohanna Katzianera a způsobili větší škody, než jaké zde napáchali Osmané o půl století dříve.[4]
Všestnáctém století zažilo město rozmach díky rozvojihornictví vKraňsku aKorutanech. Spoklesem těžby poklesl význam města a to přestalo mít svoji roli i v oblasti obchodu. Navíc jej poškodily četné požáry, např. v roce1668, kdy oheň zlikvidoval třetinu všech domů, v roce1749 potom téměř celé město a v roce1811 jeho severní část.[5]
Od roku 1804 bylo městoRakouského císařství a od roku 1867Rakouska-Uherska, jehož součástí bylo až do roku 1918. V letech1836 a1855 jej zasáhly epidemie moru.Josip Egartner (slovinský malíř) byl první z řady umělců své doby, kteří se v Kranji usadili. Po něm zde vznikla potom i menší kolonie různých tvůrců. Od roku1897 sídlí v Kranji takégymnázium. Založeno bylo nicméně historicky již podruhé; školu tohoto typu zde měli místní již v roce1810 na krátkou dobu, kdy bylo město pod francouzskou okupací za napoleonských válek.
Vroce 1900 mělo město dva tisíce obyvatel, znichž většina bylaSlovinců. Podle maptřetího vojenského mapování z přelomu století byla zástavba tehdejšího města soustředěna jen do historického jádra a několika málo lokalit, např. severního předměstí, oblasti Huje neboKlanec apod., kudy se město začalo šířit dále.
Vroce 1906 získalo díky projektu „nových alpských železnic“ přímý přístup přestunel Karavanky aVillach do severozápadních částí monarchie a do Německa. Před vypuknutím první světové války zde byla také vybudována kanalizace, Kranj nicméně předstihla větší slovinská města, kde stála již v závěrečných letech19. století.[7] Industrializace znamenala připojení některých okolních vesnic k městu.
Zadruhé světové války bylo město součástíříšskoněmeckého záboru. Voblasti bojovali proti okupantůmpartyzáni. Po druhé světové válce se město stalo součástíJugoslávie a po roce 1991 samostatného Slovinska. Industrializace města byla i nadále posilována, vznikl závod na výrobupneumatik. Zástavba se rozšířila v podobě panelových domů na druhý břeh řeky Kokry a také severně od historického jádra města. Město získalo dálnici jako jedno z prvních v tehdejší Jugoslávii, neboť tato byla tzv.Dálnice bratrství a jednoty.[8]
Josip Broz Tito využíval místní hrad v lokalitěBrdo pri Kranju jako jednu ze svých rezidencí.
V 90. letech20. století došlo vlivem celosvětových trendů, politických změn a rozpadu tehdejší Jugoslávie k útlumu průmyslové výroby. Do původních závodů nebo nových se podařilo nicméně získat nové investory, např. společnostGoodyear apod. Vedle průmyslové zóny také vyrostlo zcela nové obchodní centrum.
V roce1754 měla Kranj okolo 1500 obyvatel, v roce1910 bylo při posledním rakousko-uherskémsčítání lidu napočítáno 2850 osob. V prvním jugoslávském sčítání roku1921 zde bylo uvedeno 2905 obyvatel, o deset let později potom 4191. V prvním poválečném censu v roce1948 žilo v Kranji 1948 15 981 osob[9], v roce1953 potom 17 827 obyvatel a v roce1971 zde bylo napočítáno již 27 209 osob. V roce2015 mělo samotné město Kranj 41 929 obyvatel (75% Městské občiny Kranj tvoří samotné území města, 25% potom okolní vesnice).
V bývalé Jugoslávii a později ve Slovinsku je Kranj známá jako průmyslové město. Vyrábí se zde elektrotechnické zařízení a stroje. Kranj proslavila především místní společnost Iskra[10], která byla přednímjugoslávským výrobcem elektronických a strojních zařízení a vyvážela je i do zahraničí.
Místní jezero s názvem Trboje vzniklo pro potřeby vodní elektrárny Mavčice.
Hospodářské propojení s metropolí Lublaní je značné. Průmyslové zóny, které jsou využívané pouze z části, se nachází při železniční trati na břehu řeky Sávy na druhé straně od historického centra. Sídlí zde např. závod společnostiGoodyear.[11]
V Kranji se také nachází podnikatelský inkubátor.[12]
Bývalý Prešerenův dům dnes plní účel jako muzeum.[13]
Pravidelně se v létě v Kranji konjá festival Prešerenovy dny (France Prešeren má v Kranji svůj hrob), dále Týden slovinského dramatu nebo Kranjský jazzový festival. Oblíbený je také festival Týden mládeže (slovinskyTeden mladih).
Historické centrum města Kranj patří k nejlépe dochovaným historickým jádrům měst ve Slovinsku.
Zámek Kislkamen (Kieselstein) – raně gotická stavba nad řekou Sávou byla založena vévody z Ortenburku r. 1256, od roku 1456 byl ve vlastnictví vévodů z Celje, císařFerdinand I. Habsburský prodal hrad v polovině 16. století baronu Jakubovi Khieslovi, který hrad s císařovým povolením přejmenoval po sobě a podnikl renesanční přestavbu s věží. Další dostavba následovala v 18. a 19. století. Roku 1913 byl hrad zestátněn, v meziválečné době sloužil jako jedno ze sídel vlády; roku 1952 byl celkově upraven podle projektuJosipa Plečnika.
Turisticky atraktivní místo pro výlety je rovněž iŠmarjetna gora (hora sv. Markéty) s kostelem, který ji je zasvěcen. Nedaleko od ní se nachází také pozůstatky hradu Wartenberg.
Silnice č. 210 obchází město Kranj obchvatem z východní strany, kde stojí i některé mimoúrovňové křižovatky. Některé významnější silnice vedou do středu města.
Mezi obyvatelstvem je vysoká úroveň motorizace, a to 514 vozidel na 1000 obyvatel.[16]
Přítomné je rovněž železniční spojení s Lublaní i Jesenicí a dále do Rakouska (Železniční trať Lublaň – Jesenice). Z hlavní trati odbočuje na území Kranje i vlečka, která směřuje do obce Naklo, kde stojí průmyslový závod. Železniční staniceKranj se nachází na druhém břehu řeky Sávy, v blízkosti historického středu města.
Západně od města se na svahu údolí řeky Sávy nachází skokanský můstek (Gorenja Sava).
Město má jedno z největších center pro vodní sporty na území Slovinska a v roce2003 hostilo evropský šampionát vevodním pólu. Místní týmAKV Triglav několikrát vyhrál slovinský šampionát ve vodním pólu.
↑BERÁNEK, Tomáš, et al.Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha:Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR).ISBN978-80-86918-64-8. S.46, 109.
↑LUTHAR, Otto.The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013.ISBN978-3-631-62877-5. S.150. (angličtina)
↑LUTHAR, Otto.The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013.ISBN978-3-631-62877-5. S.189. (angličtina)
↑LUTHAR, Otto.The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013.ISBN978-3-631-62877-5. S.288. (angličtina)
↑LUTHAR, Otto.The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013.ISBN978-3-631-62877-5. S.352. (angličtina)
↑ Najveći projekat bivše Jugoslavije se nikada nije završio.Alo.Dostupné online [cit. 2023-06-29]. (srbština)
↑Krajevni imenik Ljudske republike Slovenije. Lublaň: Úřední věstník LRS, 1952. S.6. (slovinština)
↑ Jugoslavija, Niš i industrija: Od lokomotive razvoja do kesica za supu i muzičkih studija.BBC na srpskom.Dostupné online [cit. 2023-06-29]. (srbština)
↑ Goodyear to expand capacity 25% at Slovenia plant.Tire Business.Dostupné online [cit. 2023-06-29]. (angličtina)
↑ Kranj: Pošte v središču mesta ni več, prihaja podjetniški inkubator Kovačnica.Finance.Dostupné online [cit. 2023-06-29]. (slovinština)
ŠMÍDOVÁ, Jana.Potenciál cestovního ruchu ve Slovinsku. 2012 [cit. 2024-04-20]. Bakalárska práca. Masarykova univerzita, Faculty of Sports Studies. Vedoucí práce Mgr. Oldřich Racek, Ph.D..Dostupné online.
