| Krakovec | |
|---|---|
 Jižní strana | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický |
| Výstavba | 1381–1383 |
| Přestavba | 1548–1565, před rokem 1720 |
| Stavebník | Jíra z Roztok |
| Další majitelé | Leflové z Lažan Blehové z Těšnice Kolovratové Lobkovicové Hildprandtové z Ottenhausenu |
| Současný majitel | Česká republika |
| Poloha | |
| Adresa | Krakovec, Česko Česko |
| Souřadnice | 50°1′1,8″ s. š.,13°38′21,7″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 28738/2-2664(Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Krakovec je zříceninagotickéhohradu vestejnojmenné vesnici v okrese Rakovník. Nachází se na široké skalníostrožně nad soutokemŠípského a Krakovského potoka na hranicichráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Od roku 1965 je chráněna jakokulturní památka.[1] Hrad je ve vlastnictví státu (správu zajišťujeNárodní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.
Hrad na místě staršího panského sídla založil na začátku osmdesátých let čtrnáctého stoletíJíra z Roztok, který jej ale musel kvůli velkým dluhům prodatJindřichu Leflovi z Lažan. Běhemhusitských válek se držitelé hradu často střídali, až jej roku 1443 koupilAlbrecht z Kolovrat. Jeho potomci se podle hradu nazývaliKrakovskými z Kolovrat a sídlili na něm až do roku 1548, kdy Krakovec získaliLobkovicové. Za nich proběhla přestavba narenesanční zámek. V sedmnáctém století dávali majitelé přednost jiným sídlům, ale v osmnáctém století byl zchátralý hrad znovu upraven k obývání. Obyvatelný zůstal až do roku 1783, kdy vyhořel. Nějakou dobu poté byl ještě alespoň v nejnutnější míře udržován, ale během devatenáctého století rychle chátral a částečně byl rozebrán na stavební kámen.
Podoba hradu je vrcholnou ukázkou architektury královské dvorské stavební hutiVáclava IV. Obranná funkce hradu byla potlačena na nezbytné minimum, zatímco velká pozornost byla při stavbě věnována obytnému komfortu realizovaném trojicí velkých paláců. Na Krakovci tak byl završen vývoj hradní architektury a přeměny hradu na kvalitativně odlišné panské sídlo –zámek.
Stavebníkem hradu byl Jíra z Roztok, který pozemky v okolí Krakovce získal jakovladyčímanství od králeVáclava IV. na začátku osmdesátých let čtrnáctého století.[2] Darovací listina se dochovala bez datace v opisu jiné listiny Albrechtaz Kolovrat z roku 1450. Předmětem darování byl„hrad nebo tvrz Krakovec“ a příslušenství. Jíra panství dostal nejspíše roku 1381 a vzápětí zahájil stavbu hradu, který byl o dva nebo tři roky později dokončen. Podle v literatuře dochovaného nápisu byla hradní kaple vysvěcena 16. října 1384litomyšlským biskupemJanem III., takže hrad v té době už musel být dokončen nebo krátce před dokončením. Nejasnost v letech dokončení vychází ze skutečnosti, že biskup byl v té doběexkomunikován, a proto bývá vysvěcení posouváno do roku 1383. Rozpor vysvětlován jako chyba při čtení letopočtu.[3]
_(2).jpg)
Jíra svůj hrad založil na místě staršího panského sídla, které mělo charakter tvrze nebo hradu, jehož existence byla doloženaarcheologickým výzkumem. Toto sídlo vzniklo nejméně o jedno desetiletí dříve a před zahájením stavby Jírova hradu bylo záměrně zbořeno. Důvodem byl pravděpodobně velkorysý stavební záměr, který se výrazně lišil od dispozice a velikosti staršího sídla.[4]
Starším sídlem mohla tvrz spojovaná v písemných pramenech se vsíKrakovem. Ta bývá uváděna jako křivoklátské manství, byť se v křivoklátské manské knize z roku 1454 neobjevuje. Naopak je zapsána jako„Krakov dvůr s vesnicemi“ v soupisu královských lén a manství v kopiáři z roku 1453, který obsahuje také zápisy„Krakovec tvrz se vším příslušenstvím, léno jest od koruny" a„hrad Krakovec lénem zapsán“. Stavebníkem tvrze mohl být Jan, nemanželský syn rýnského falckraběteRudolfa II. a nevlastní bratr královnyAnny Falcké, kterému na koupi panstvíKarel IV. půjčil 500 kopgrošů.[5] Sídlo však mohlo existovat už dříve a autoři stavebněhistorického průzkumu z roku 1976 neboDobroslava Menclová soudili, že krakovská tvrz stávala přímo ve vesnici.[3]
Jíra byl vlivným dvořanem Václava IV., roku 1380 zastával úřadkřivoklátskéhopurkrabího[2] a od roku 1382 vedl královskou stavební huť.[6] Panovník mu věnoval menší clo v Rakovníku,[7] osvobodil jej i jeho potomky od královských, osobních i zvláštních berní a vyňal je z pravomocí zemských a krajských soudů. Odpovídat se měli pouze křivoklátským purkrabím.[8] Ačkoliv pocházel z řad nižší šlechty, měl prostředky, které mu umožnily vybudovat sídlo srovnatelné dispozicí i komfortem bydlení se soudobými královskými hrady.[2]
Jíra na hradě žil s manželkou Žofií a v roce 1386 obdržel právo získávat dřevo nezbytné pro provoz hradu v křivoklátských, bukovských atýřovských lesích, kde směl také volně lovit. Do roku 1406 vedl spor s farářem veHvozdu o desátky ze dvoupopluží veZhoři. Na Krakovci měl lovčího jménem Polák Zeměnín, kterému dal plat v Novosedlech. Sám se zadlužil, a proto musel se svým synem Petrem z Drahobuze krakovecké panství 14. února 1410 prodatJindřichu Leflovi z Lažan za 2 500 kop grošů. Patřily k němu vsi Krakov,Všesulov,Šípy,Rousínov,Skupá, Zhoř,Slabce,Modřejovice,Svinařov,Kůzová, Novosedly a Chlístov.[8]
Krátce po získání hradu získal Jindřich Lefl z Lažan právo udělovatodpustky všem lidem, kteří se o vybraných svátcích budou modlit v hradní kapli.[9] Král Václav IV. dne 29. dubna 1410 povolil Jindřichu Leflovi zapsat věno ve výši tisíce kop grošů na hradě Krakovci Leflově manželce Kateřině.[8] Od července roku 1414 na hradě pobývalJan Hus, předtím než 11. října 1414 odcestoval nakoncil do Kostnice. Není však jisté, zda na něj odjel přímo z Krakovce nebo se před odjezdem vrátil zpět do Prahy.[10] Jan Hus na hradě napsal spisyObrana neboli Knížky proti knězi kuchmistrovi, Listy veřejné a tři obhajovací řeči, Řeč o míru, O postačitelnosti Kristova zákona aVýklad a pojednání o víře.[11]
Jindřich Lefl byl mezi šlechtici, kteří vyjednávali o zajištění Husova bezpečného průvodu s králemZikmundem. Po smrti krále Václava IV. Jindřich Lefl sloužil králi Zikmundovi, který jej jmenovalvratislavským hejtmanem. Na začátkuhusitských válek se na královské straně zúčastnilbitvy pod Vyšehradem, kde byl smrtelně zraněn. Vzhledem ke svým diplomatickým misím pobýval na Krakovci v posledních letech života jen příležitostně a panství za něj spravovali purkrabí, kterými byli Jan z Radkova (roku 1416) a po něm Sulek z Hřebečník.[12]
Po Jindřichově smrti hrad převzal jeho starší syn Hynek Lefl z Lažan, který jej roku 1424 nebo 1425 zastavil Ondřeji Špalkovi ze Slatiny,[12] purkrabímu naLibštejně.[11] Ten brzy poté Krakovec zastavil bratrům Hrdoňovi, Gutovi a Jankovi z Dubňan, a Hrdoň proto roku 1427 používal v přídomku formulaci seděním na Krakovci. Bratři měli Ondřejovi vyplácet šedesát kop grošů ročně, ale poplatek neplatili, a dokonce donutili Ondřeje z hradu utéct. Když Ondřej vyžadoval, aby mu hrad vrátili, musel jim zaplatit 150 kop grošů a převzít hrad bez zásob potravin. V roce 1429 byl Ondřej krakoveckým pánem, ale je možné, že o hrad znovu přišel. Dalším pánem hradu se stal nejspíše Bořivoj z Lochovic, od nějž jej koupilo město Louny.[12]
V roce 1436 panství získal zpět Ondřej Špalek a vzápětí je prodal Zdislavu Vlkovi z Miletic. Nemohl mu ale odevzdat všechny statky, protože některé stále ovládali bratři Dubňanští. Zdislav proto zažaloval Ondřeje a ten bratry Dubňanské u zemského soudu. Soud 11. června 1437 druhý prodej zrušil a právní vztahy vrátil do stavu před rokem 1427. Dubňanští měli Ondřeji Špalkovi vyplatit všechny zadržované úroky včetně jím zaplacených 150 kop grošů, nebo vrátit celé panství. Pokud by chtěli na Krakovci zůstat a zapsat si jej dozemských desek, měli mu vyplácet šedesát kop grošů. Situaci pak vyřešil skutečný dědic Jan Bechyňka z Lažan a z Bechyně, mladší syn Jindřicha Lefla. Hradu se znovu ujal a 3. července 1437 ho prodal Janu Blehovi z Těšnice za 2 400 nebo 2 500[11] kop grošů. K hradu tehdy patřil dvůr a vsi Krakov, Všesulov, Šípy, Rousínov, Skupá, Zhoř, Slabce, Modřejovice, Svinařov, Kůzová, Novosedly a Chlístov.[12]
Po Janu Blehovi z Těšnice panství zdědil jeho stejnojmenný syn a 14. října 1443 je prodal Janu Vlkovi z Miletic za 1 100 kop grošů. Od něj Krakovec 14. října téhož roku koupilAlbrecht z Kolovrat seděním na Bezděkově a bratr jeho matky Jaroslav Plichta ze Žerotína.[12] Dne 11. května 1445 Jaroslav svůj podíl prodal Albrechtovi, který se tak stal jediným majitelem hradu a zakladatelemkolovratské rodové větveKrakovských z Kolovrat. Neměl však listiny potvrzující svobody předchozích majitelů hradu, ale 27. července 1450 je získal od staroměstskéměšťanky Doroty z Volče. KrálLadislav Pohrobek mu 10. listopadu 1454 vlastnictví Krakovce potvrdil.[13]
Podle Albrechtovy poslední vůle z roku 1457[13] měly jeho dcery Eliška, Anežka, Anna a Barbora Krakovské z Kolovrat zdědit 2 500 kop grošů zapsaných na hradu Krakovci a vesnicích hradního panství. V případě úmrtí dcer měli majetek zdědit bratři Jan a Albert Bezdružičtí z Kolovrat. Dcery by po otcově smrti mohly užívat příjmy z vesnic, ale nesměly je prodat ani zastavit bez svolení obou bratrů. V případě sňatku měla každá dcera od bratrů dostat věno ve výši 150 kop grošů nebo plat ve výši patnácti kop grošů ročně. Když se Albrechtovi a jeho druhé manželce Barbořez Valdštejna narodil synJindřich Albrecht Krakovský z Kolovrat, Albretch roku 1461 závěť zrušil. Když byla roku 1463 provolánaodúmrť po Janu Blehovi z Těšnice, dostal ji od králeJiřího z Poděbrad Kryštof Šof a jeho synové. Albrecht se proti rozhodnutí odvolal a dotčené vesnice připadly jemu.[14]
Po Albrechtově smrti okolo roku 1470 byl jeho synJindřich Albrecht nezletilý, a panství proto spravoval poručník Jindřich (též Čeněk)Berka z Dubé. Zanedbával údržbu hradu do takové míry, že většina střech protékal, a některé částikrovu shnily.[14] Po dosažení dospělosti musel Jindřich Albrecht škody opravit.[15] Roku 1479 zapsal podíl na krakoveckém panství ve výši 500 kop grošů jako záruku za půjčku své matce Barboře. V roce 1487 učinil další zápis na 1 250 kop grošů, které rozdělil na poloviny mezi manželku Kateřinuz Vartenberka a jejich děti. O deset let později pak u králeVladislava Jagellonského dosáhl propuštění Krakovce z manství dodědičného vlastnictví.[14]
Jindřich Albert zemřel v roce 1530 a 10. srpna téhož roku se jeho synové Albrecht, Hynek a Jan rozdělili o majetek, čímž došlo k rozdělení krakoveckého panství na tři díly. První z nich připadl Janovi, který dostal vsiOčihov,Svojetín,Veclov, Zhoř, Skupou, Svinařov a dvory v Sosni a Zhoři. Hynkův díl tvořilyKolešovice, Modřejovice,Čistá,Podmokly,Studenou, dvůr Dubňany, tvrz Podmokly s příslušenstvím a Nový mlýn. Oba bratři snad uvedené díly spravovali společně. Albrecht si ponechal Libyni, Krakov, Všesulov, Slabce, Rousínov, dva pustélány v Holovousech,Bělbožice a dvůr Dolany.[14] Také na samotném hradě každý dostal vyhrazené obytné prostory, ale o hospodářské provozy se bratři dělili.[14]
Sdílení hradu vedlo k častým sporům, v jejichž důsledku Albrecht 23. května 1536 svůj díl hradu prodal Janovi a sám se odstěhoval do Všesulova. Po Hynkově smrti zdědili jeho podíl nezletilí synové Jiří a Vít. Jejich poručníkem byl strýc Jan, který se oženil s Anastázií ze Žeberka. Podle zápisu v zemských deskách se v případě Janovy smrti měla Anastázie stát poručnicí celého panství, ale jen v případě, že se znovu nevdá. Sám Jan panství spravoval špatně. Hodně se zadlužil, a musel odprodat některé vesnice, ale situaci tím nevyřešil. Dne 9. června 1548 pak Jan, Jiří a Vít společně Krakovec s poplužním dvorem, vesnicemi Skupou, Svinařovem, Modřejovicemi, Podmokly, Studenou apodacím právem k rousínovskému kostelu za 3 850 kopčeských grošů prodaliJanovi III. Popelovi z Lobkovic.[16]
Jan III. Popel z Lobkovic Krakovec zastavil za 3 850 kop grošů Anně z Roupova. Anna byla manželkou jeho synaJana V. Popela z Lobkovic a zápisem v zemských deskách na něj zástavu převedla.[16]Lobkovicové hrad v letech 1548–1565 opravili a upravili v renesančním slohu.[15] Když Jan V. Popel z Lobkovic koupilNový hrad, potřeboval peníze na jeho zaplacení, a proto Krakovec se Zhoří, mlýnem Kočka, Skupou, Rousínovem, Svinařovem, Modřejovicemi a dvěma hlasy u rousínovského podacího práva prodal za dva tisíce kop českých grošů Janovi Újezdskému z Červeného Újezdce. Ten potom na hradě sídlil pět let a 24. května 1570 jej prodalKryštofu Jindřichovi Krakovskému z Kolovrat za 1 050 kop českých grošů.[16]
Krakovští z Kolovrat pak výrazně zmenšené krakovecké panství vlastnili do roku 1588, kdy se 11. února stal jeho majitelemRadslav Vchynský ze Vchynic. Zaplatil za ně 1 250 kop českých grošů, ale ponechal si je pouze do následující roku a 24. října 1589 panství prodalJaroslavovi Vchynskému ze Vchynic za 16 500 kopmíšeňských grošů. Ke Krakovci podle zápisu v zemských deskách patřil poplužní dvůr Zhoř s ovčínem a vsí, Rousínov, Narostrazy a Skupá s mlýny a krčmami.[16]
Po Jaroslavově smrti v roce 1614 majetek zdědil syn Jiří ze Vchynic a Tetova. Dalším dědictvím po první manželce Marii Anně Krakovské z Kolovrat získal takéBlšany, které však převedl na druhou manželku AnnuKaplířovou ze Sulevic.[16]
Událostistavovského povstání v roce 1618 krakovecké panství těžce postihly. Na panství se pohybovala stavovská i císařská vojska, která nejspíše pobitvě u Rakovníka Krakovec pobořila, až se hrad proměnil ve zříceninu. Jiří ze Vchynic stál na stavovské straně, ale díky omilostnění si směl ponechat polovinu statků a díky přestupu ke katolictví si mohl od královské komory odkoupit své dřívější zadlužené statky. Patřil k nim i Krakovec, který byl v zápisu z 25. dubna 1625 popsán jako „zámek Krakovec pustý vytlučený a na samém oboření“.[17]
Některá z dcer Jiřího ze Vchynic se provdala za člena rodiny Štrosoldů. Krakovec měl připadnout Karlovi Jiřímu Štrosoldovi ze Štrosoldu, jehož poručníkem byl Jiřího nejmladší bratr Radslav Jaroslav ze Vchynic a z Tetova, který ale nedokázal zadlužené a zpustošené panství udržet, a královská komise jej proto 7. června 1644 prodala Aleně Marii Vchynské na Petrovicích a Příčině, rozené z Hozlau, za 7 900 kop míšeňských grošů. Aleně se zchátralý Krakovec nelíbil a raději žila v Petrovicích. Okolo roku 1646 pak Petrovice s Krakovcem prodala příbuznémuFrantišku Karlu Matyášovi ze Šternberka. Vdova Lidmila Benigna, rozená Kavková z Říčan, jako poručnice nezletilých synů 18. října 1651 prodala petrovické panstvíhraběti Karlu HeřmanoviKocovi z Dobrše za 38 500 zlatých. Předmětem smlouvy byly Petrovice s pustou tvrzí a pivovarem, pusté vsiPříčina aHostokryje,Šanov s kostelem a pustou farou, ves Krakov s pustým dvorem, pustý zámek Krakovec s pivovarem a Novým dvorem, Rousínov,Zavidov a majetek v Senomatech.[17]
Karel Heřman Koc z Dobrše zemřel roku 1655 a Krakovec s Petrovicemi po něm zdědila vdova Marie PolyxenaLibštejnská z Kolovrat.[17] S tím však nesouhlasili Karlovi bratři Maxmilián Jiří a Diviš Albrecht Kocové z Dobrše,[17] protože dědictví se ujal Jaroslav Jáchym Koc z Dobrše.[18] Po něm roku 1656 následovala vdova Kateřina Eleonora, rozená z Klenového. Zemský soud roku 1658 rozhodl, že Maxmilián Jiří a Diviš Albrecht mají nárok na dvě třetiny panství, které převzal Diviš Albrecht, protože mezitím zdědil statky Maxmiliána Jiřího. Společně s Kateřinou Eleonorou Krakovec i Petrovice roku 1660 prodali manželům Otovi Jiřímu z Helversenu a Marii Magdaléně z Dobrše.[18]
.jpg)
Ota Jiří Helversen nechal Krakovec opravit. Zámek tehdy získal novou střešní krytinu, podle jejíž barvy začal být zván Červený zámek nebo Červený hrádek. Další opravy v interiérech probíhaly až do roku 1720. Mezitím zadlužení Helversenové o Krakovec přišli.[19] Vdova Markéta Františka, rozenáClary-Aldringenová, se podruhé provdala za Diviše AlbrechtaVratislava z Mitrovic. V zastoupení ze nezletilého syna Krakovec prodala za 42 tisíc zlatých Karlu JosefoviHildprandtovi z Ottenhausenu, který se statku ujal 26. března 1716.[18] Jeho syn Jan koupil Slabce a přestěhoval se natamější zámek.[19]
Krakovec zůstal obyvatelný do července roku 1783, kdy jej zasáhl blesk a způsobil rozsáhlý požár. Majitelé zříceninu nejnutnějšími zásahy udržovali, ale na začátku devatenáctého století se zřítil most a budovy byly ve špatném stavu. Roku 1845 navíc začaly sloužit jako zdroj stavebního kamene.[18] O deset let později se zřítilarkýř hradní kaple a roku 1883 bylo odstřeleno východní křídlo.[20]
V roce 1847 Slabce koupilHugo Nostic a roku 1866 AlexCroy Düllmen. Jeho nástupce Max Croy Düllmen zříceninu v roce 1915 daroval rakovnické odbočceklubu českých turistů.[19]
Hrad vlastníČeská republika, v návštěvních hodinách je přístupný veřejnosti a jeho správcem jeNárodní památkový ústav.
.png)
Ostrožna, na které hrad stojí měla původně strmé svahy, které převyšují údolní dno asi o 45 metrů. Na povrch zde vystupují výchozyproterozoických hornin, konkrétnědrob a jílových až fylitickýchbřidlic. Obě horniny byly použity při stavbě hradu.[21]
Stavební podoba Krakovce dovršila předchozí vývoj hradní architektury. Důraz byl kladen zejména na obytný komfort, který se projevil ve vnitřním uspořádání místností, v němž byly potlačeny univerzální velké sály a nahrazeny menšími pokoji určenými individuálním požadavkům členů rodiny. S výjimkou několika královských hradů z dobyPřemysla Otakara II. bylo nezvyklé i velké množstvíkřížově zaklenutých prostor.[22]
Obranná funkce hradu byla potlačena na nezbytné minimum a v prostoru nádvoří vymizela úplně. Věž ztratila svou dominantní podobu.[22] Tíha obrany spočívala na šíjovém příkopu, nízképarkánové hradbě, hradbě prvního nádvoří a první věžové bráně. Vstup na centrální nádvoří sice uzavírala druhá brána, ale suterén západního křídla byl přístupný po širokém schodišti už z prvního nádvoří, a vnější stěny byly prolomeny velkými okny nejen ve vyšších patrech, ale i v přízemí. Celkově tak Krakovec dosáhl kvalitativní hranice mezi hradem azámkem.[6]
Prostor hospodářskéhopředhradí odděluje od dvoudílného hradního jádra ve skále vylámaný šíjový příkop. Do hradu se vjíždělo po mostě, na který navazovaly dvapadací mosty – jeden pro jezdce a menší pro pěší – ve věžové bráně.[6] V prvním patře věže bývala světnice vrátného, do níž se podleDobroslavy Menclové údajně vstupovalo po zaniklémtočitém schodišti. Z průjezdu brány se dochovaly jen boční zdi se zbytkysedilií.[23]
Za branou se nachází první nádvoří, kde byla pouze studna a branka do parkánu obíhajícího zbytek jádra. Do nádvoří zasahoval polookrouhlýbergfrit snížený na úroveň ostatní zástavby. Interiér věže v obou patrech osvětlovalo jediné úzké okénko, a její obranné možnosti nejspíše zajišťovalo jen pravděpodobnéroubené čihrázděné patro.[6] Věž stojí na skále, a její přízemí se proto nachází v úrovni prvního patra okolních budov.[23] Do druhého patra věže vedl padací můstek.[22]
Novodobý dřevěný most byl postaven v letech 2000–2005. Jeho autory jsou tesařPetr Růžička a statik Vít Mlázovský. Most zachovává princip historické stavby a vlastní realizace probíhala za pomoci historických tesařských seker bez použití moderní techniky. Materiál se připravoval na Křivoklátě a i vztyčení a upevnění mostu bylo provedeno pomocí speciálně vyrobeného jeřábu, který byl stejně jako most vytesán a sestaven ručně za pomoci středověkých nástrojů a postupů. Jednalo se o experiment, který umožnil ověření kvality a rozsah historických technologií.[24]
Při stavbě bylo otesáno tisíc trámů, vyrobeno 150 dubovýchfošen mostovky, ručně řezaných dvojmužnou pilou. Pomocí sekery a dláta bylo vytvořeno 400 spojů a naštípáno 1 500 kusů loubků výpletů. Most je navržen jako lávka pro pěší s užitným zatížením 4,0 kN/m²[24] nebo pro přejezd vozidla o hmotnosti šest tun. Celá konstrukce je koncipována tak, aby bylo možné jednotlivé díly dle potřeby vyměnit.[25]
Při návrhu konstrukce mostu byl využit středověký konstrukční princip hustétrojúhelníkové sítě prostorově provázaných prvků. Základním konstrukčním spojem je dnes již nepoužívanárybina, rybínový plát. Tento spoj doplněný o zapuštění přenáší tlakové i tahové síly.[25]
Vstup do druhého nádvoří umožňovala druhá brána vklíněná mezi věž a západní palácovékřídlo. Druhé nádvoří bylo ze tří stran obestavěno palácovými křídly a vstupní stranu uzavírala věž.[6] Nerovný terén ostrožny byl vyrovnán sklepy obytných křídel. Spojení jednotlivých křídel umožňovalypavlače, které v úrovni prvního patra obíhaly celé nádvoří, zatímco ve druhém patře jen tři strany. Po pavlačích zůstaly ve zdivu patrné kamennékonzole.[23] Šířka palácových křídel se pohybuje od devíti do deseti metrů a celková délka přesahovala 75 metrů. Patra paláců byla spojena točitými schodišti, z nichž jedno se zachovalo v západním křídle a druhé, spojující suterén s přízemím, v jižním křídle.[22]
Budovy nejspíše měly dřevěné či hrázděné obranné polopatro[6] a vysokésedlové střechy seštíty obrácenými ke vstupní straně. Na konci sedmnáctého století byly štíty nově postaveny v barokním slohu z cihel.[22] Paláce obsahovaly 26–27 místností.[6] Pokoje byly přibližně stejně velké a v některých případech zaklenutéžebrovými klenbami. Téměř celé první patro západního křídla zaujímal velký sál s plochým stropem akrbem. Osvětlovala jej čtyři velká čtverhranná okna.[22]
Hradní kaple se nachází v jihovýchodním nároží a svou architektonickou podobou patřila k nejnáročnějším prostorům hradu. Dochovala se z níloď s lichoběžným půdorysem a rozměry 8,5 × 6,25 metru. Osvětluje ji jediné obdélné okno s postranními sedátky. Dovnitř vedly vstupy ze soudních místností v jižním a východním křídle, šikmá chodbička z pavlače a chodba v síle zdi, která začínala v severovýchodním rohu kaple a vedla k hagioskopu ústícímu dokněžiště.[9]
Osa lodi je orientovaná ve směru sever–jih, což spolu s lichoběžníkovým půdorysem a potřebou orientace kněžiště k východu vyústilo v neobvyklé řešení. Loď byla zaklenuta obvyklou dvojicí polí křížové klenby.[9] Klenební konzoly nezvyklých tvarů (hruškový, jehlancovitý nebo kuželovitý profil[26]) však nevycházejí z rohů místnosti, ale vybíhají z neočekávaných míst, jako jsouostění dveří nebovítězného oblouku. V rozích lodi u kratších stěn tak vznikly zbytkové prostory klenuté nečleněnýmivalenými klenbami.[27] Kněžiště pak bylo umístěno šikmo mimo osu východní zdi do severního pole klenby.[26]
Kněžiště se nacházelo v arkýři. Do lodi se otevíralo nejspíše půlkruhovým obloukem, za nímž následoval krátký úsek valené klenby. Samotný arkýř byl sklenut žebrovou klenbou. Měl pětiboký půdorys, ale s ohledem na šikmé umístění byly zvenčí patrné jen čtyři stěny. Ty se zřítily v roce 1855, a z arkýře tak zůstal jen sokl z kvalitně otesaných kvádrů. Ve spodní úrovni má pilíř obdélný půdorys, který výše přechází do osmihranu.[26] Na piliří spočívápřípora s dochovaným náběhem jižní stěny.[28]
| Rok | Počet návštěvníků |
|---|---|
| 2015 | 18 132[29] |
| 2016 | 22 178[29] |
| 2017 | 22 227[29] |
O Jírovi z Roztok, zakladateli hradu, psalAlois Jirásek v románuMezi proudy. Hrad byl vyhledáván filmaři. V roce 1977 se na hradě natáčel pohádkový muzikál pro dětiAť žijí duchové! Dále se zde natáčely některé scény z pohádkyPrinc a Večernice.
Z kamenů pocházejících z hradu Krakovce byl zhotovený pomníčekmistra Jana Husa umístěný předčeskobratrským kostelem v Kralovicích.[30]
Obrázky, zvuky či videa k tématuKrakovec na Wikimedia Commons