Krakov (polskyKraków výslovnost['krakuf]IPA,německyKrakau,ukrajinskyКраків) je metropoleMalopolského vojvodství v jižnímPolsku, v historické zemiMalopolsku. Leží na řeceVisle, v nejužším místě tzv. Krakovské brány, která spojuje Sandoměřskou kotlinu s kotlinouOsvětimskou. Žije zdepřibližně 804 tisíc[1] obyvatel a Krakov je tak druhé největší polské město podle počtu obyvatel. Rozloha činí 327 km² (čtvrté největší město podle rozlohy).
Krakov je historická rezidence polských králů s hrademWawel a katedrálou, sídlo starobylé univerzity a arcibiskupství. Staré město, které přežilo druhou světovou válku s množstvím historických památek i parků je oblíbený cíl turistů a je zapsáno na seznamuSvětového dědictví UNESCO.
Podle legend pochází jméno města od jména knížeteKraka,[2] který je v Polsku považován zaSlovana. Velmi pravděpodobně však jméno pochází odKeltů, kteří tuto oblast obývali, což je známo z archeologických nálezů a z římských pramenů. Tehdy by název zněl Carragh nebo obdobně. Možná je však i souvislost se jménem legendárního iberského (keltiberského) krále Crocco. V českých legendách se také vyskytuje postava knížeteKroka.
Nejstarší část města se nachází na opevněnémWawelském návrší. Bylo to jedno z nejdůležitějších opevnění v kmenovém knížectví Vislanů. To ovládla za vládyvelkomoravskéhoknížeteSvatopluka. První zmínka o Krakově (a to jako o důležitém obchodním hradišti) pochází z roku966, kdy bylo město pod vládou českého knížeteBoleslava I., podpřemyslovskou vládou zůstal i za vládyBoleslava II., ale pravděpodobně na jejím sklonku, v roce999, byl Krakov dobytBoleslavem Chrabrým, vnukem českého knížete Boleslava I., a připojen k jehopiastovskému polskému státu. Od roku1000 se v Krakově nacházelobiskupství. Roku1038, za vládyKazimíra I. Obnovitele, se Krakov stal polským hlavním městem.
V období rozpadu státu na jednotlivé úděly (polskyrozbicie dzielnicowe) byl sídlem hlavního knížete (książę senior) – principa. Zamongolského vpádu v roce1241 bylo město takřka úplně zničeno. Začala obnova Krakova a knížeBoleslav V. Nesmělý, jeho matka Grzymisława a manželka bl. Kunhuta dali5. června1257 městulokátorská práva podlemagdeburského práva. Úkol lokátorství byl svěřen třem fojtům: Gedkovi, Jakubovi z Nisy a Dytmarovi Wolkovi. Zakládací dokument hovořil o:
osvobození měšťanů od daní na období 6 let
osvobození měšťanů od cel na 10 let
dával právo lovu ryb ve Visle na úseku od Zwierzyńca do Mogiły
dával fojtům právo na 1/6 příjmů z obchodů a tržišť
dával fojtům právo na věčné osvobození od cel
dával fojtům právo vlastnit jatka a mlýny
Tehdy také vzniklo charakteristické šachovnicové uspořádání města, kam byly zasazeny dochované dřívější prvky (ul. Grodzka, Mariánský kostel). Mezi Krakovem a Wawelem ještě existovala osada Okół, která byla nezávislou tvrzí do vzpoury fojta Alberta, kdy králVladislav Lokýtek zbořil její zdi a začlenil ji ke Krakovu. Proto má také staré město protáhlý severo-jižní tvar a táhne se až k Hradu.
V roce1320 se ve wawelské katedrále konala korunovace Vladislava Lokietka na polského krále, čímž skončilo období rozpadu Polska na jednotlivé části. Až do roku1734 byl Krakov místem korunovace polských králů.
Krakov se jako hlavní město jednoho z významných evropských států v 15. a 16. století rozvíjel v každém směru – architektonickém, obchodním, řemeslnickém, kulturním, vědeckém. Hradní komplex na Wawelu byl přestavěn a rozšířen v renesančním slohu. V roce 1364, jako druhá univerzita ve Střední Evropě po Karlově univerzitě (1348), byla založena nováuniverzita. Dnes známá pod názvem Jagellonská univerzita. Také byl zbudovánBarbakan (obranná bašta, části se dodnes dochovaly). Novou tvář dostalKrakovský rynek. Za vládyZikmunda II. Augusta (polovina16. století) měl Krakov přibližně 30 000 obyvatel.
Po polsko-litevské unii a vznikuPolsko-litevské unie (Rzeczpospolita Obojga Narodów) se Krakov ocitl na okraji velkého státu, Sejmy a volby monarchů se konaly veVaršavě, která ležela víceméně v polovině cesty mezi hlavními městy Koruny polské a Litvy. Definitivně králZikmund III. Vasa v roce1609 přenesl hlavní město Polska (bez formálního právního aktu) doVaršavy. Avšak katedrála na Wawelu zůstala i nadále korunovačním místem polských králů.
Zároveň s úpadkem Rzeczpospolity začal také úpadek samotného města. Válečné ztráty silně poškodily jeho pozici a zbrzdily i rozvoj. Podruhé byl Krakov zničen cizími vojsky v roce1655 během švédské „potopy“. V18. století byl dobýván vojsky pruskými, švédskými, rakouskými a ruskými.
Po třetímdělení Polska obsadili Krakov Rakušané. V letech1809–1815 náležel do Varšavského knížectví jako hlavní město departamentu. V letech1815–1846 byl hlavním městem maličké, formálně nezávisléKrakovské republiky. Tehdy začala celková modernizace města. Byla zbourána většina městských hradeb, byl zasypán příkop a na jeho místě byly vybudovány rozsáhlé městské sady – zvané Planty, obepínající staré jádro. Po „krakovské revoluci“ v roce1846 byl Krakov opět začleněn do Rakouska jakovelkovévodství Krakovské (jako součástHaliče) jehož součástí zůstal až do roku1918. V roce1850 zničil velký požár 10 % města[3]. Díky tomu, že vyhořelo pouze 10 % budov, byly rychle obnoveny a postaveno mnoho dalších krásných památek a staveb[4].
ZatímcoVaršava ovládanáRuskem byla rusifikována a další části jakoPoznaň ovládané Němci se germanizovaly, Krakov aLvov, ležící v rakouské Haliči, se staly nejvýznamnějšími centry polství ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století, a to díky udělení autonomie Haliči.
Standarta Krakova
Po roce 1918 a rozpadu Rakouska-Uherska byl Krakov přičleněn k nově vzniklému Polsku. V letech1939–1945 byl hlavním městem tzv. německého Generálního gouvernementu. Velitelem zde byl Hans Frank.
V roce1942 byl nedaleko Krakova zřízenpracovní tábor pro židovské vězně, který byl v roce1944 proměněn na koncentrační tábor. Táborem "prošlo" na 150 000 vězňů. Tábor byl osvobozen pod velením maršála IvanaKoněva Rudou armádou dne 15. ledna 1945. Rychlá vojenská operace pokračovala osvobozením celého Krakova RA dne 18. ledna 1945. Krakov nebyl vyhlášen Pevností, nebyl intenzivně bombardován. Podařilo se tím zachránit hodně památek; inventář kostelů, zámku apod. byl částečně odvezen na západ i na východ. Díky tomu, že se přímo přes Krakov nepřehnaly hlavní osvobozovací boje, zůstalo zachováno mnoho historicky cenných krakovských památek.
V roce1951 bylo ke Krakovu připojeno nově založené město Nová Huť (Nowa Huta, založena v roce1949 na území vesnic Mogiła, Płaszów a Krzesławice).
Krakov bývá považován za hlavní město polské kultury.[5] Žila v něm mj. nositelkaNobelovy ceny za literaturuWisława Szymborska a žil zde i držitel stejné cenyCzesław Miłosz nebo známý autorStanisław Lem. Je jedním z nejdůležitějších turistických, kulturních a historických center v Evropě. V porovnání s metropolí Varšavou Krakov navštěvuje mnohem více turistů (3–4 milióny). Kompaktní oblast starého města spolu s historickou zástavbou byla v roce1978 zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
V Krakově se nachází mnoho kulturních institucí významných pro polský kulturní život.
Krakov je jedním z nejdůležitějších polských turistických center s cennými památkami z různých epoch. Více než 6 000 historických objektů je většinou soustředěno do současné čtvrtiStare miasto, která zahrnuje i historické části Staré město,Wawel aKazimierz, z nichž každá měla vlastní hradby.[7][8]
Katedrála sv. Stanislava a sv. Václava je cihlová gotická trojlodní bazilika se třemi věžemi a věncem kaplí. Postavena v letech 1320–1364, katedrála byla tradiční korunovační kostel i pohřebiště polských králů. V katedrále jsou pochováni i svatý Stanislav, svatá Hedvika z Anjou a řada dalších významných Poláků
Je to patrně nejstarší osídlení v Krakově, od 11. století hrad a později sídlo polských králů, v současné podobě renesanční a barokní stavba z první poloviny 17. století, která v 19. století sloužila jako pevnost, za druhé světové války jako sídlo nacistického guvernéra a v současnosti muzeum.
Dračí jáma (Smocza Jama)
Nachází se na úpatí pahorku, podle pověsti zde draka usmrtil rytíř Krak, jehož jméno město nese. Jedná se o tři malé, prázdné jeskyně. Vchod do jeskyní je z hradu a platí se za něj vstupné. Před východem jeskyní je kovový drak, který občas chrlí oheň. "Drak" je na veřejně přístupném pozemku.
Opevněná pozdně gotická brána na severní straně Starého města, nedaleko od hlavního nádraží. Gotická kruhová stavba vznikla v létech1498 a1499. Barbakán byl hradbami spojen s Floriánskou bránou. Jde o cihlovou stavbu se 7 pozorovacími věžemi a 130 střílnami. Průměr stavby je 24,4 metru a zdi jsou přes 3 metry silné. Barbakán má dvě brány.
Pozůstatek gotického opevnění Starého města, jediná zachovaná z původních osmi bran. Byla vystavěna na začátku 14. století a zvýšena koncem 15. století. Má výšku přes 34 metry a je zdobena sochousvatého Floriána.
Jedna z nejznámějších a nejdůležitějších ulic ve městě. 335 metrů dlouhá ulice vznikla roku1257, jako část tzv. královské cesty, která vedla k Wawelu. Roku1881 zde byla zprovozněna první koňskátramvaj a roku1901 první elektrická tramvaj. Dnešní ulice je pěší zónou. Nacházejí se zde četnépatricijské domy. Na mnohých domech jsou zachovány gotické dekorace a renesanční portály. Zajímavé domy jsou: nejstarší hotel ve městě U růží (č. 14), Farmaceutické muzeum Jagelonské univerzity (číslo 25), dům malířeJana Matejka, dneska filiálka krakovského Národního muzea (č. 41) a legendárníkavárna Michalikova jeskyně (č. 45).
Ulica Grodzka
Patří k nejstarším reprezentativním ulicím Krakova. Byla částí tzv. královské cesty a staré obchodní stezky. Měří skoro 700 metrů. Pozoruhodné jsou zde následující domy: dům rodiny Stachowitz (č. 15); dům U lvů (č. 32); dům U slonů (č. 38); Collegium Iuridicum (č. 53), jedna z nejstarších budov Jagelonské univerzity; důmVeita Stossa z 15. století (č. 39), palác rodiny Stadnických (č. 40), bývalé jezuitské kolegium, dnešní kolegium Broscianum Jagelonské univerzity (č. 52), evangelický kostelsv. Martina (č. 58), dům arcibiskupa (č. 65), arzenál ze 17. století (č. 65, vystavěn v první polovině 16. století králemZikmundem I. Starým) a malý kostelsv. Jiljí ze 14. století.
Patří k nejstarším kostelům Krakova a nejhezčímrománským kostelům v Polsku. Vznikl v létech1079 až1098 díky Sieciehovi, dvořanu knížeteVladislava I. Hermana. Opevněný kostel (silné zdi a střílny) mohl odolat tatarskému útoku roku1241. Je to trojlodní kamenná bazilika se dvěma věžemi, krátkým transeptem a presbytářem s polokruhovou apsidou. Interiér byl na začátku 18. stoletíbarokně rekonstruován. Z této doby pochází štuková výzdoba od Balthasara Fontany a nástěnné malby od Karla Dankwarta. Hlavní oltář je pozdně barokní. Rokoková kazatelna je ve tvaru člunu. Z jihu navazuje na kostel klášter, kde se nacházejí další umělecká díla.
Kanovnická ulice
Kanovnická ulice (Kanonicza)
Patří k nejhezčím ulicím krakovského Starého Města. V minulosti ležela v osadě Okól, která ležela mezi Krakovem aWawelem a která byla v první polovině 14. století přičleněna ke Krakovu. Ulice tvořila poslední díl tzv. královské cesty a bydleli v ní kanovníci krakovské katedrály na Wawelu a šlechtici. Domy, pocházející většinou ze středověku, mají pěkné renesanční a barokní fasády, bohatě dekorované portály a erby. Zajímavý je (mimo jiné) kapitulní dům číslo 5 z 15. století, šlechtický dům číslo 6 ze 14. století, palác Erazima Cioleka (číslo 17), dnes filiálka Národního muzea se sbírkou sakrálního umění. Dále arcidiecézní muzeum (číslo 19 a 21), kde v létech1951 až1963 bydlel pozdější papežJan Pavel II., a dům významného kronikářeJana Długosze z 15. století (číslo 25).
Kostel sv. Barbory (Kościół św. Barbary, Maly rynek č. 8)
Leží v blízkosti Mariánského kostela. Vznikl v létech1338 až1402 jako hřbitovní kaple, hřbitova, který se zde nalézal. Dnešní jednolodní kostel s půlkruhovouapsidou je výsledkem přestavby v17. století. Vedle vstupu se nalézá předsíň s tzv. Getsemanskou zahradou z přelomu 15. a 16. století. Na vnější straně kostela jsou početnéepitafy. Interiér je barokní. Stropní malby jsou od F. I. Molitora a jsou stejně jako štuky z let1760 až1767. Pozoruhodný je gotický krucifix, pocházející z15. století, který je umístěn na hlavním oltáři. A dále barokní sochy. Nalézá se zde také obraz Matky Boží z Jurowic z 1. poloviny16. století.
Nejstarší část univerzity (ulice Jagiellońska č. 15) – je nejstarší univerzitní budovou v Polsku. Dům byl věnován roku1400 králemVladislavem II. Jagellem. V 15. století se univerzita úspěšně rozšiřovala a byly získány další budovy. Po požárech v letech1462 a1492 byly stavby spolu sjednoceny. V této době vznikl arkádový vnitřní dvůr se sloupovým s pozdněgotickou sklípkovou klenbou a ochoz v patře. V přízemí se nacházejí čítárny, v patře bibliotéka, společné prostory,aula a pokladnice. Fasáda v ulici Jagiellońska je zdobena gotickými štíty, arkýřem a gotickým portálem, který vede do nádvoří se studnou ze16. století. Dnes kolegium slouží jako univerzitní museum apod.
Collegium Novum (ulice Golebia č. 24)
Vzniklo v létech1883 až1887 na místě studentských ubytoven. Jde o novogotickou stavbu, která dnes slouží jako hlavní budova univerzity. Jsou zde rektorát, děkanáty, správa, sborovny a čítárny.6. listopadu1939 zde bylo shromážděno německýminacionálními socialisty na 183profesorů a vědeckých spolupracovníků krakovských vysokých škol a posláno do koncentračních táborů.
Ve východním rohu náměstí je trojlodní cihlová gotická bazilika se dvěma věžemi v průčelí z poloviny 14. století. Stojí na místě dvou starších staveb a je hlavním farním kostelem města. Na památku pověsti, podle níž zde byl za tatarského vpádu zastřelen náhodně vystřeleným šípem trubač, který troubil na poplach, troubí z věže každou hodinu tradiční melodiehejnal.
Patří k nejstarším v Krakově. První dřevěný kostel vznikl na přelomu 10. a 11. století na místě, kde snad kázal sv. Vojtěch. Dnešní románský jednolodní kostel se čtyřbokým presbytářem byl na začátku 12. století postaven z kamenných kvádrů. Z těchto časů pocházíportál a okno. V 17. a 18. století byl kostel barokně přestavěn, zdi byly zvýšeny a kostel dostal novou kopuli a nový vchod na západě. Přistavěna byla takésakristie a kaple blahoslavenéhoWincenta Kadlubka. Uvnitř je pozoruhodný gotický krucifix z 15. století, portrét sv. Vojtěcha ze 17. století a socha anděla z 18. století. Pod kostelem se nachází výstava Dějiny krakovského tržiště, do které je původní vchod i se schody.
Stojí uprostřed rynku a patří k symbolům Krakova. Vznikla patrně ve 13. století, ve 14. století byla přestavěna v gotickém stylu. Zděná patrová budova z let 1556–1559, 108 metrů dlouhá, se dvěma řadami krámků uvnitř a novogotickými arkádami po obou delších stranách. V patře je expozice polského malířství 19. století.
je čtyřhranná, 70 metrů vysoká a je z cihel a kamene, vstup střeží dva lvi. Věž je pozůstatek později zbořené radnice z doby kolem roku 1300. Zajímavostí je, že vlivem mimořádné bouře v minulosti, je nahoře věž vychýlená o 55 cm. V suterénu je vstup i do Divadla.
Nachází se na hlavním náměstí a byl navržen Teodorem Rygierem a odhalen roku1898 ke stému výročí narození básníka. Za druhé světové války byl pomník zničen a roku1955 ke stému výročí básníkova úmrtí znovu odhalen.
Kazimierz je jižní část Starého města mezi Wawelem a Vislou, tradiční židovská čtvrť. Ve starších dobách měl vlastní hradby a byl oddělen od města ramenem řeky, dnes zasypaným.
Ulice Szeroka
Byla dříve středobodem židovského města, jeho tržištěm. Zachovány jsou četné historické objekty. Vedle některých zde uvedených jde i o rituální židovskou lázeň (mikve) (č. 6), z renesance pocházející Landauův dům (č. 2) s fasádou z cihel a kamene. V severní části ulice se nacházel kdysi malýhřbitov, pravděpodobně část hřbitova Remuh.
Ulice Szeroka č. 40. Dodnes se v ní sloužíbohoslužby. Renesanční synagogu založil v polovině 16. stoletíJisra'el Auerbach, po jeho synu filozofovi a rabínuMojšemu Isserlesovi získala své jméno. Původně dřevěná stavba roku1557 vyhořela, byla však znovu rychle vystavěna. Důkladně restaurována byla roku1829. Běhemdruhé světové války byla zničena a vyrabována. Roku1957 byla znovu vystavěna. Vnitřek je pravoúhlý a jednolodní. Nachází se zde renesanční oltářní skříňka. Uprostřed je rekonstruovanábima s umělecky zpracovanoumříží.
Je nejstarším židovským hřbitovem v Krakově. Byl založen roku1533. Na hřbitově se nalézá řada historických náhrobků. Největší úctě se těší hrob Mosese Isserlese, řečeného "Remu", přímo naproti vstupu ze Synagogy.
byla založena uprostřed 17. století obchodníkem Izaakem Jakubowiczem. Největší krakovská synagoga je impozantní barokní stavbou. Vchod se nachází v arkádovém portálu, vnitřek je vyzdoben barokními štuky a nápisy ze 17. století.
Synagoga Kupa (ulice Warszauera č. 8)
byla založena roku1643 díky nadaci Kahal. Dříve se jmenovala Špitální synagoga či Synagogu chudých. Byla postavena v barokním stylu. Pozoruhodná je oltářní skříňka ze 17. století a jedinečné nástěnné a stropní dekorace představující města Svaté země, hvězdy a hudební nástroje. Během nacionálně socialistické okupace bylo vnitřní vybavení poničeno. 11. srpna 1945 byla synagoga vypleněna při protižidovských nepokojích v Kazimierzi. Druhý den byl zapálen interiér synagogy, ale oheň byl uhašen. Dnes synagoga slouží jako místo setkávání, koncertní a výstavní sál.
Vysoká synagoga (polsky „Synagoga Wysoka“ (ulice Józefa č. 38))
Byla postavena ve druhé polovině 16. století o něco dříve, než její údajná kopie,Vysoká synagoga vPraze. Vznikla na místě věže židovského města. Jde o monumentální renesanční synagogu. Z jihu je zesílena čtyřmi mocnými opěrnými pilíři. Uvnitř je zachováno jen několik hodnotných elementů vybavení: kamenné rámování oltářní skříňky a zbytek nástěnných maleb s modlitebními texty. Dnes se zde pořádají setkání, koncerty a výstavy fotografií.
Planty park vzniklý v letech1822 až1830 díky Feliksi Radwanskému na místě stržených středověkých hradeb. Definitivní podobu jim dal Florian Strawszewski. Jméno získaly po polském výrazu "plantovat" čili rovnat. Planty obklopují celou historickou část města. Mají plochu 21hektarů a délku 4 kilometry. Dělí se do osmi zahrad. V Plantech stojí víceropomníků a dvěfontány.
Mariánský kostel (Rynek glowny) ze kterého každou hodinu zníhejnal
Středověké městské opevnění – hradby vznikly na konci13. století. Systém opevnění byl vícekrát modernizován. Okolo začátku 16. století byl zdvojen. Hradby byly tři kilometry dlouhé a měly 39 bašt a osm bran. Před nimi byl 6 až 10 metrů široký a 3,5 metrů hlubokýpříkop. Vnitřní hradba byla 2,5 metru silná a sedm metrů vysoká. V 19. století byla většina hradeb stržena. Zbyl úsek uFlorianské brány aBarbakanu
Kostel a klášter Dominikánů (Bazilika Nejsvětější trojice, ulice Stolarska č. 12) – prvnírománský kostel na tomto místě byldominikánům předán krakovským biskupem Iwo Odrowazem, který řád v roce1221 pozval do Polska. Nový kostel a klášter vystavěli dominikáni po mongolském vpádu v roce1241. Původně trojlodní halový kostel byl na přelomu 14. a 15. století přeměněn na baziliku. Restaurován byl v 2. polovině19. století. Trojlodí kostela má pět klenebních polí. Kostel je lemován řadou kaplí, které byly věnovány bohatými rodinami. Zvláště pozoruhodná je kaple sv. Hyacinta ze 17. století. V novogotické předsíni se nachází portál z konce 14. století. Na severní straně se ke kostelu přimykáklášter. V křížové chodbě ze 14. století jsou zachovány četně epitafy, náhrobky, pomníky a malby z dějin řádu.
Kostel sv. Kateřiny (ulice Augustiańska 7) – je kopií stavby Mariánského kostela. Vznikla ve 14. století díky králiKazimíru III. Velikému proaugustiniány, kteří přišli roku1343 do Krakova z Prahy. Dějiny kostela jsou poznamenány četnými fatálními událostmi a katastrofami. Velké škody utrpěl například během zemětřesení roku1443, dále povodněmi a třemi požáry v 16. a 17. století atd. Během švédské okupace zde byla nemocnice, později zde rakouská vojska měla sklad zbraní a ještě později zde byl sklad slámy a sena. Kostel měl být dokonce stržen. Místo toho byl však renovován. Jde o trojlodní stavbu, jeden z nejlepších příkladů gotické architektury v Polsku. Na sever od kostela se nachází augustiniánský klášter s vnitřním dvorem a křížovou klenbou s hodnotnými freskami. Na jihu se nalézá pozdněgotická kostelní předsíň s bohatými dekoracemi. Presbytář má hvězdicovou klenbu z poloviny 15. století. Hlavní oltář je ze 30. let 17. století. V presbytáři se nalézají pěkně dekorované novogotické chórové lavice. V jižní lodi se nachází renesanční mausoleum Wawrzyniece Spyteka Jordana od Santi Gucciho z roku1603. V kostele je také kaple sv. Moniky Uherské z 15. století. Klenbu v ní nese oktogonální pilíř. Kapli lze navštívit jen jednou ročně – 26. dubna.
Kostel Božího těla (ulice Bozego Ciala č. 26) – stavbu založil králKazimír III. Veliký okolo roku1340, dohotovena byla roku1405. Trojlodní kostel spojuje architektonické elementy z doby gotiky (štíty), renesance (zvonice) a baroka (boční kaple). V barokním stylu provedený interiér pochází ze 17. a 18. století. Zajímavé jsou chórové lavice v presbytáři, kazatelna ve formě na vlně kolísajícího člunu, od dvou sirén a delfínů neseného. Hlavní oltář s malbou Tomase Dolabella, renesančnímauzoleum blahoslavenéhoStanislava Kazimierczyka. Západní věž kostela je 70 metrů vysoká. Vedle kostela se nalézá klášter.
Kostel sv. Marka (Kościół św. Marka) (ulice Świetego Marka č. 10) – byl založen roku1293 a svoji současnou gotickou podobu získal ve 14. a 15. století.
Kostel sv. Kříže (Kościół św. Krzyża) (Plac Sw. Ducha) – první dřevěný kostel vznikl na jeho místě na konci12. století. Dnešní zděný kostel pochází ze 14. století. V první polovině 15. století byla na západní straně postavena věž a na jihu kaple sv. Sofie. Na konci 16. století vznikla kaple sv. Ondřeje a uprostřed 17. století kaple Panny Marie Loretské. Roku1528 kostel vyhořel a klenba se zřítila. Byla obnovena roku1533. Jednolodní kostel je zaklenut na jeden pilíř pomocí ojedinělé palmové klenby s malbami.Presbytář másíťovou klenbu. Malby pocházejí ze 16. století a byli v 19. věku restaurovány. Kostel má v lodi dva oltáře: P. Marie a sv. Anny. Je zdekřtitelnice z roku1423, krucifix z 15. století, chórové lavice z 15. století a kazatelna ze začátku 17. století.
Kostel sv. Jiljí (Kościół św. Idziego) – postaven na začátku 14. století. V roce1595 se stal majetkem dominikánů, kteří ho brzy dali rozšířit.
Zikmundova kaple na Wawelu (kaplica Zygmuntowska na Wawelu)
Vila Decjusza (willa Decjusza w Woli Justowskiej)
Kaziměřská radnice (Plac Wolnica č. 1) – vznikla v 15. století jako sídlo představených města. Později byla vícekrát přestavěna. V 16. a 17. století jí byl propůjčen renesanční charakter. Obdržela cimbuří a atiky a věž. Po sloučení Kaziměře s Krakovem na přelomu 18. a 19. století byla radnice vydražena a změnila vícekrát majitele a pozvolně pustla. V letech1875 až1877 byla přestavěna a získala nové jižní křídlo. Po druhé světové válce se stala Etnografickým muzeem.
Kostel misionářů – Obrácení sv. Pavla (kościół Misjonarzy na Stradomiu) (ulice Stradomska č. 4) – vystavěn po vzoru římských sakrálních staveb v letech1719 až1732 dle návrhu krakovského architekta Kacpera Bazanki. Pozdněbarokní, bezvěžový kostel má průčelí z kamenných kvádrů s dekoracemi z vápence. Interiér je jednolodní s krátkým presbytářem a s elipsově formovanou kopulí. V kostele je instalován systém zrcadel, který opticky kostel zvětšuje a umožňuje stejnoměrné osvětlení. V kostele je mramorový oltář z let1761 až1762 s obrazem Tadeusze Kuntze Obrácení sv. Pavla a dále stříbrnýtabernákl. K lodi kostela se přimykají boční kaple z 18. století. Loď je vroubena nikami se sochami 10apoštolů. Na kostel navazují klášterní budovy s Historickým a misionářským museem.
Kostel bernardýnů – sv. Bernardina Sienského (kościół Bernardynów na Stradomiu) (ulice Bernardyńska č. 2) – původní dřevěný kostel vznikl roku1453 díky Zbigniewu kardinálu Oleśnickiemu. V druhé polovině 15. století byl přestavěn, vzniklo tak stavení v gotickém stylu, které bylo za Švédské války roku1655 zcela zničeno. Dnešní raně barokní kostel, který vznikl v létech1659 až1680 podle návrhuKrzystofa Mieroszewského, je trojlodní bazilikou s transeptem a jednou kopulí. Průčelí je dvou věžové. Pozoruhodný je hlavní oltář a boční oltáře, které jsou v pozdněbarokním stylu. Zajímavé jsou i štuky v hlavní lodi a presbytáři. V kostele se nachází kaplesv. Anny se sochou této světice z 15. století (pravděpodobně dílo Veita Stossa) a kaplesv. Šimona z Lipnice s mausoleem zmramoru.Kostel sv. Petra a Pavla
Kostel sv. Petra a Pavla (kościół św. Piotra i Pawła) (ulice Grodzka č. 54) – je první barokní stavbou v Krakově. Vznikla v letech1597 až1619. Kostel založil král Zikmund III. Wasa projezuitský řád. Stavitelé chrámu byli postupně: Józef Britius, Giovanni Maria Bernardoni a Giovanni Trevano. Poslední z nich dal kostelu konečnou podobu a zhotovil i fasádu, kopuli a vnitřní vybavení. Bazilika byla zřízena podle římského vzoru. Má půdorys kříže, má tři pole klenby, širokou loď, krátký transept a krátký presbytář, který je ukončen kruhovou apsidou. Fasáda je zdobena sochami řádových svatých a řádovým znakem, dále svatými patrony Wasovskédynastie aerbem této dynastie. V kostele je pozoruhodný hlavní oltář z roku1735 s obrazem od Józefa Brodowskeho z roku1820. Nádherné štuky vznikly v letech1619 až1633 a jejich autorem byl Giovanni Falconi. V presbytáři se nalézají scény ze života sv. Petra a Pavla a sochy patronů Polska –sv. Vojtěch asv. Stanislav apod. Díky dobré akustice se zde konají koncerty.
Kostel sv. Martina (kościół św. Marcina)
Kostel sv. Mikuláše (kościół św. Mikołaja) (ulice Kopernika č. 9) – první románský kostel se zde nalézal již v 11. století. Prvně byl zmíněn v roce1229, kdy byl ve vlastnictvíbenediktýnů z Tyniece. Kostel ležel mimo hradby Krakova. Roku1456 věnovali kostel benediktýni Jagellonské univerzitě. Za švédské okupace byl kostel poničen ostřelováním z děl. Po přestavbě byl kostel roku1682 znovu vysvěcen. Fasáda kostela je strohá se sochami sv. Petra a Pavla. Uvnitř kostela je gotickýpentaptych. Ve dvoře okolo kostela se nachází lucerna mrtvých ze 14. století.
Piaristickýkostel Proměnění Páně (kościół Przemienienia Pańskiego (oo. Pijarów)) (ulice Pijarska č. 2) – pozdněbarokní stavba z let1714 až1728 podle návrhu krakovského architekta Kacpera Bazanky. V letech1759 až1761 vzniklo pěkné třípatrové průčelí navržená Francescem Placidim a hodinová věž. Vstup do kostela je po schodišti na němž se nachází bustaStanislawa Konarského,piaristy a reformátora polského školství. Tentýž má bustu na pravé straně presbytáře. Zde je zazděna i urna s jeho srdcem. Kostel je jednolodní s půlkruhovým presbytářem. Valená klenba je pokryta iluzivními stropními malbami odFrantiška Ecksteina zMoravy. Loď je lemována kaplemi s malbami z 18. století.
Kostel sv. Floriána (Kościół św. Floriana) (ulice Warszawska č. 1b) – jde opoutní kostel, který stojí na počátku tzv. korunovační cesty. Původně románská stavba vznikla na přelomu 12. a 13. století na předměstí Krakova, pozdějšího města a městské částiKleparz. Ve 14. století byl kostel zničený Tatary znovu vystavěn v gotickém stylu jako halové trojlodí. Po požáru v 17. století byl znovu vystavěn v letech1657 až1684 jako trojlodní bazilika o čtyřech klenebních polích se dvěma věžemi. Zachován zůstal gotický presbytář. Na fasádě se nalézá sochasv. Floriána. předsíň je novobarokní. Vnitřek je proveden v barokním arokokovém stylu. Štukové dekorace jsou v novorokokovém stylu z roku1907. Nástěnné malby až z roku1965. V presbytáři stojí pozdněbarokní chórové lavice a barokní hlavní oltář s obrazem sv. Floriána z roku 1686 od Jana Trycjusze, dvorního malíře králeJana III. Sobieskeho. Pozoruhodný je i z Mariánského kostela pocházející tryptychJana Křtitele. V letech1941 až1955 sloužil v kostele jakovikář pozdější papežJan Pavel II.
Kostel Karmelitánský (kościół Karmelitów na Piasku) (ulice Karmelicka 19) – byl založen králem Vladislavem II. Jagellem a jeho ženousv. Hedvikou v roce1390. Roku1397 byl předánkarmelitánům z Prahy. V 70. letech 15. století byl kostel přestavěn v halové trojlodí. Během Švédské války byl roku1655 zničen a znovu postaven byl v letech1659 až1679. Fasáda připomíná fasádu kostela sv. Petra a Pavla na ulici Grodzka a je osazena sochami Panny Marie s Ježíškem a dvěma svatými karmelitánského řádu. Jde o trojlodní baziliku, presbytář je dlouhý stejně jako lodě. Na východě přesbytáře se nalézají dvě věže. Na hlavní oltáři je obraz z konce 17. století od Jerzyho Hankinse. Na jižní straně kostela se nalézají dvě kaple. Kaple Matky Boží se škapulířem Matky Boží a s freskou představující Matku Boží s Ježíškem ze 17. století. Dále je zde obraz z 15. století, který namaloval na vnější zeď kostela neznámý řádový bratr, a který byl znám pro zázraky. Nachází se zde i otisk nohy královny sv. Hedviky. Na severu se ke kostelu přimykají klášterní budovy ze 17. století.
Kostel sv. Anny (Kościół św. Anny) (Ulice Sw. Anny č. 11) – kostel patří k Jagelonské univerzitě. První dřevěný kostel stála na tomto místě již ve 14. století. Po požáru roku1407 založil král Vladislav II. Jagello zděný kostel v gotickém stylu. Kostel byl v 16. století povýšen na kolegiátní kostel. Dnešní barokní stavba vznikla na místě odstraněného gotického kostel v letech1689 až1703 podle návrhu holandského architekta Tillmana von Gameren. Třílodníbazilika má transept a je postavena na půdorysu kříže. Loď je zakryta valenou klenbou a kopulí. V bočních lodích se nalézá šest kaplí, tři na každé straně. Fasáda je zakončena dvěma věžemi. Interiér je barokní. Dekorace, sochy a reliéfy pocházejí od sochařeBalthasara Fontany. Na hlavním oltáři je obraz se sv. Annou samotřetí.Varhany akazatelna pocházejí z18. století.
Kapucínskýkostel Zvěstování Panny Marie (Kościół Zwiastowania NP Marii, oo. Kapucynów) (ulice Loretańska č. 11) – byl založen Wojciechem Dembińskim založen v letech1696 až1699 pro zItálie pocházejícíkapucinský řád. Byl zřízen ve stylu toskánského baroka. Kostel byl původně jednolodní, ve20. století k němu přibyly boční lodě. Interiér je zařízen prostě. Je zde několik barokních oltářů, kazatelna, zpovědnice aepitafy. Na pravé straně hlavní lodi je pohřben v černém mramorovémsarkofágu zakladatel kláštera. Na hlavním oltáři se nachází malba Zvěstování Panny Marie od Pietera Dandiniho z Florencie z roku1701. Zajímavá je také dělostřelecká koule z bojů z roku1768, která zůstala vězet ve zdi. Mezi lety1712 až1719 byla u kostela postavenaloreta. Vznikla podle návrhu krakovského architekta Kacpera Bazanki. V roce1794 na začátku povstání zdeTadeusz Kościuszko světil šavle.
Kostel a klášter paulínů na Skalce (kościół i klasztor Paulinów, na Skałce) –bazilika archanděla Michaela a sv. Stanislava (ulice Skaleczna no. 15) – známá i jako kostel Na skalce. Na místě dnešní stavby měl stát pohanský chrám, v 11. století zde vznikla románská stavba. Dle lidové pověsti zde měl být roku1079 po konfliktu světské a církevní moci zabitsv. Stanislav. Na připomínku této události se každoročně koná procesí z katedrály na Wawelu, kde je světec pohřben ke kostelu Na skalce, kdy byl světec zabit. Gotický kostel založil král Kazimír III. Veliký v 19. století. Dnešní barokní stavba vznikla po důkladné přestavbě z let1733 až1751 podle plánů Antona Müntzera a poté dle plánů Antona Solariho. Jde o trojlodní baziliku s dvěma barokními věžemi. Ke vstupu vede imposantní schodiště. Pozoruhodné jsou v barokním stylu bohatě zdobené: kazatelna,zpovědnice, novobarokní lavice a rokokovévarhany. Na hlavním oltáři se nalézá malba Archanděla Michaela. Mezi bočními oltáři se nalézá oltář sv. Stanislava nebo oltářPanny Marie Čenstochovské. Je zde i vícero bust významných osobností. Před kostelem se nalézá jezírko sv. Stanislava se sochou svatého a oltářem Třítisíciletí. Vkryptě kostela sesecesními malbami jsou pohřbeny významné osobnosti polské vědy a umění. Například kronikářJan Długosz,Józef Ignacy Kraszewski,Adam Asnyk,Stanisław Wyspiański ad.
Kostel Nejsvětější Trojice (Bonifrátú) (ulice Krakowska č. 48) – vznikl uprostřed 18. století pro řádTrinitářů. Po úpadku řádu v roce1796 zde byl sklad zbraní. Roku1812 byl převzat řádemBonifrátů. Jde o pozdněbarokní stavbu, jejímž autorem je Francesco Placidi. Kostel je jednolodní s bočními kaplemi a pěkným průčelím. Nástropní malby přibližují dějiny řádu trinitářů. Hlavní oltář je novobarokní.
Krypta zasloužilých na Skalce (Krypta Zasłużonych na Skałce)
domy Teodora Talovského (kamienice Teodora Talowskiego)
DivadloJuliusze Slowackého (Plac Sw. Ducha č. 1) – jde o jedno z nejznámějších divadel Polska. Vzniklo v letech1891 až1893 na místě dřívějšíhokláštera, podle návrhu Jana Zawiejského. Budova je novorenesanční a novobarokní. Jako vzor jí sloužila pařížská opera. Uvnitř jsou fresky od vídeňského umělce Antona Tucha aopona z roku1894 od Henryka Siemiradzki.
Kostel a konvent sester Srdce Páně (ulice Garncarska č. 26) – vystavěn v novorománském slohu v letech 1895 až 1900.
Dům pod zpívající žábou (ulice Retoyka č. 1) – stavba Teodora Talowského z let1889 až1890.
BudovaSokola (ulice Pilsudskiego č. 27) – budova tělovýchovné společnosti Sokol postavena roku1889.
Dům Celestyna Czynciela (Rynek Glówny) –secesní dům vystavěn roku1908 dle návrhu Ludwika Wojtyczka. V prvním patře je na fasádě štukový (secesní) dekor.
Staré divadlo (Plac Szczepański) – jde o nejstarší divadelní budovu Polska, svoji roli plní bez přerušení od roku1798. V letech1903 až1905 byla stavba secesně přestavěna.
Jezuitskýkostel Srdce Ježíšova, jezuitský (Kościół Serca Jezusowego, oo. Jezuitów) (ulice Kopernika č. 36) – jezuitský kostel, vystavěn v letech1909 až1921 podle návrhu Francziska Maczyńského. Kombinace různých historizujících slohů.
Dům pod glóbem (ulice Dluga č. 1) – secesní dům podle návrhu Francziska Maczyńského a Tadesze Stryjeńského postaven v letech1904 až1906. Uvnitř je dům zdobený malbami Józefa Mehofera.
Pavoučí dům (ulice Karmelicka č. 35) – historizující dům z roku1889 od architekta Teodora Talowského.
Kostel sv. Jana (Kościół św. Jana, ss. Prezentek) (ulice Świetego Jana č. 7) – barokní stavba si zachovává románské a gotické elementy svých předchůdců.
Kostel sv. Josefa (Kościół św. Józefa, ss. Bernardynek)
Kostel sv. Kazimíra (Kościół św. Kazimierza, oo. Reformatów) (ulice Reformacka č. 4) – barokní kostel z let1666 až1672.
Kostel sv. Norberta (Kościół św. Norberta, ss. Norbertanek)
Arcibiskupský palác (Pałac Arcybiskupi)
Kostel sv. Augustýna a Jana Křtitele a konvent Norbertinů ve Zwierzynci – datující se do 12. století. Současná podoba z první poloviny 17. století.
Kostel Vykupitele ve Zwierzynci – jeden z nejstarších kostelů v Krakově, pocházejí údajně ze 12. století, částečně přestavěn v barokním slohu v 17. století.
Kostel sv. Markéty – dřevěný kostel z let1680 až1690 na úpatí kopce Blahoslavené Salome.
Jerzy Vetulani (1936–2017), neurovědec, farmakolog a biochemik
Dorota Terakowská (1938–2004), spisovatelka, novinářka a publicistka
Jacek Baluch (1940–2019), polský literární historik, překladatel z češtiny do polštiny a popularizátor české literatury, profesor na Jagellonské univerzitě v Krakově, člen polského PEN klubu
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpeg)
