| Kostolac | |
|---|---|
 | |
.png) znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 44°43′ s. š.,21°10′ v. d. |
| Nadmořská výška | 69 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 |
| Stát | Srbsko Srbsko |
  Kostolac | |
| Správa | |
| Telefonní předvolba | 012 |
| PSČ | 12208 |
| Označení vozidel | PO |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Kostolac (vsrbskécyriliciКостолац,rumunskyCaştelu) је město v centrální částiSrbska (vcentrálním Srbsku). Administrativně spadá pod městoPožarevac, podBraničevský okruh. V roce2011 mělo město 9569 obyvatel. Je centrem regionu s názvemStig.
Město se rozkládá na břehu řekyDunaje, nedaleko ústí řekyMlavy do tohoto evropského veletoku. Jeho význam a charakter určují elektrárnyKostolac A aKostolac B, které zpracovávají uhlí z povrchového dolu z nedaleké obceDrmno. Tu odděluje od samotného Kostolace kopec s výškou okolo 100 m n. m. Kostolac leží 11 km severně od Požarevace.[1]
V blízkosti Kostolace se také nachází archeologická lokalitaVimnacium, okolo níž se šíří všemi směry uvedený povrchový důl.
Ostrovo, největší ostrov Srbska (naDunaji), se nachází nedaleko Kostolace.
V roce 2009 byla v nedalekém uhelném dole v těsné blízkosti římského táboraViminacium objevena téměř neporušená kostraslona jižního. Pokud se předběžné odhady stáří na tři až pět milionů let ukáží jako správné, půjde o nejstarší důkaz o existenci mamuta v Evropě. Na stejném místě bylo v roce 2012 odhaleno několik dalších koster mamutů. Ty však pocházejí ze sprašových vrstev svrchníhopleistocénu a jsou proto prozatímně určeny na období 126 000 až 10 000 let př. n. l.
Již zmíněný komplex Viminacium dokládá přítomnost římského tábora v této lokalitě na přelomu století. Archeologické průzkumy vynesly na světlo komplex, který v minulosti tvořily široké ulice, honosné vily, veřejné lázně a amfiteátr. Areál je otevřen pro veřejnost, ačkoliv z původních objektů se zde dochovalo jen velmi málo. V oblasti bývalého dolu byl nalezen také starověký člun.[2]
Těžba uhlí zde svoji historii píše již od roku1870.[1] O její rozvoj se zasloužil tehdejší profesor na vojenské akademii v Bělehradě[3], kterým bylČechFrantišek Všetečka.[4] V roce1881 důl koupil průmyslníkĐorđe Vajfert. Ve své době se jednalo o jediný důl se stálou produkcí uhlí na území Srbska.[4]
Okolo elektrárny vznikla malá kolonie, která se rozvinula do podoby dnešního města; svůj název si vzala podle nedaleké vesnice (dnes pod názvemKostolac Selo). Díky elektrárně zde bylo možné zavést veřejné osvětlení. Ještě v 80. letech19. století zde vznikla pro potřeby rostoucího sídla také cihelna,[4] mlýn a sklárna. Doprava surovin byla zajištěna po Dunaji, navíc pro rozvoj průmyslu hovořila i lokalita, neboť na druhé straně Dunaje se nacházelo jižRakousko-Uhersko, s nímž mělo až do počátku20. století Srbsko vřelé obchodní vztahy. Do roku1890 zde stálo jen deset domů, v nichž pracovali dělníci. Jednalo se většinou o strohé příbytky a jedinou velkolepější budovou bylo ředitelství dolů.
V roce1903 vypukla v místních dolech rozsáhlá stávka.[5] Dnes ji připomíná Den horníků, který se každoročně slaví dne 6. srpna.
Později zde byly vybudovány tepelné elektrárny; první z nich začala stavět v roce1943 okupační německá správa (dokončena byla až po osvobození tehdejší Jugoslávie v roce1948).[1] Později zde vznikly další bloky elektrárny. V roce1979 obdržel Kostolac jako sídlo zvláštní status[6] Roku1990 se v Kostolaci uskutečnilo referendum, na základě něhož vznikla samostatná obec (opština), která se vyčlenila ze severní části území města Požarevac.
V 60. letech20. století překonal pět tisíc obyvatel a do roku1991 potom deset tisíc. V prostoru mezi bývalou kolonií a elektrárnou vyrostla řada bytových domů a menší panelové sídliště vzniklo potom na jižním okraji Kostolace. Vznikla zde síť pravoúhlých ulic, střední škola (která nese název podleNikoly Tesly[6]) a sportovní stadion. Na konci 20. století měl celý Kostolac zaveden vodovod.[6]
Výhledově by zde měla být postavena rozlehlásolární elektrárna.[7]
Vesčítání lidu z roku2002 se z tři čtvrtiny obyvatel přihlásily k srbské národnosti a zhruba pětina obyvatel kromské. Zbytek tvoří lidé, kteří národnost neuvedli, nebo se identifikují s nějakými dalšími národmostmi, většinou bývalé Jugoslávie.
Kromě města Kostolac zahrnuje městská samospráva (srbskyGradska opština Kostolac) následující osady:
Kostolac má městský park. Další rekreační zeleň tvořílužní lesy ramena Dunavac, kde stojí i řada rekreačních objektů a chat.
Elektrárna způsobuje velké znečištění ovdzduší, zhoršuje jeho stav v okolí (včetněBělehradu).[8]
Kromě uvedeného římského tábora s názvem Viminacium se na vrcholku nedaleko města rozkládají také pozůstatky středověkého města Braničevo.[9]
V Kostolaci, který je relativně moderním městem, se nenachází příliš historických staveb nebo památek. Novější jekostel sv. Maxima, který byl dokončen roku2004. Kostel jesrbský-pravoslavný.
Ve městě se také nachází dům kultury a městská knihovna.[6]
Každý rok se zde dne6. srpna pravidelně slaví Den horníků.[6][10]
V minulosti vedla do elektrárny železniční vlečka. Ta však byla snesena a na jejím místě rozšířeno původní město. Dnes je zde spojení možné hlavně po silnici.
Na bývalém rameni Dunaje (Dunavac) se nachází nákladní přístav, který využívá i místní elektrárna. Část ramena byla také přestavěna pro potřeby nákladní dopravy. Na něm se nachází mimo jiné i městská pláž.
Na břehu veletoku leží ještě i malé letiště se zatravněnou ranvejí (srbskyAerodrom Kostolac).
Ve středu města se nachází stanice Rychlé záchranné služby (srbskyHitna pomoć).
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuKostolac na německé Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuKostolac na Wikimedia Commons