Tento článek je o ostrově. O hlavním městě tohoto ostrova pojednává článek
Korfu (město).
Korfu, resp.Kerkyra (řeckyΚέρκυρα /Kérkyra[ˈkʲe̞ɾkʲiɾa]IPA;starořeckyΚέρκυρα neboΚόρκυρα;latinskyCorcyra;italskyCorfù;anglickyCorfu) je druhý největšíostrov vJónském moři, součástŘecka. Má rozlohu 592 km² a zhruba 100 tisíc obyvatel.[2] Je sedmým největším a pátým nejlidnatějším řeckým ostrovem. Jeho střediskem jestejnojmenné město, kde žije asi třetina obyvatel ostrova. Od pevninyBalkánu ho oddělujeKorfský průliv. Na pouhé 2 km se Korfu přibližuje k pobřeží jižníAlbánie, řeckápevnina je vzdálena necelých 10 km. Korfu má výsadní postavení v moderních řeckých dějinách jako ohnisko národní kultury aobrody v době před obnovením řecké státnosti.
Řecký název má původ vestaré mytologii, konkrétně ve jméně vodnínymfyKorkyry. Druhý používaný názevKorfu je převzat z italskéhoCorfù, což je zkomoleninabyzantského výrazuΚορυφώ (Koryfó), „město hor“.
Kerkyra je odedávna spjata sestarořeckými dějinami a mýty. Roku 432př. Kr. se zdejšípolis utkalo sKorintem ve velké námořníbitvě u Sybotských ostrovů, která byla jedním z katalyzátorůpeloponéské války.
Strategický význam ostrova při vjezdu doJaderského moře vedl vestředověku k řadě útoků a invazí. Z toho důvodu zde bylo vybudováno množství obranných hradů apevností, přičemž dvě z nich obklopují ze dvou stran hlavní město. Od roku 1204 bylo Korfu součástíBenátské republiky a postupně se coby jeden z klíčových obranných bodů protiOsmanské říši stal ostrov jedním z nejvíce opevněných míst vEvropě.
Roku 1693 zde bylo založeno Vznešené divadlo svatého Jakuba na Korfu (Nobile Teatro di San Giacomo di Corfù), které se v průběhu 18. století stalo kulturním střediskem formujícím moderní řeckouoperu.
Zanapoleonských válek ostrov nejprveroku 1797 získalaFrancie, od níž ji po dvou letech dobyla spojenárusko-turecká flotila. Tyto mocnosti ustavily na celémJónském souostroví tzv.Republiku sedmi ostrovů, která sídlila právě na Korfu. Díky poskytnutéautonomii šlo o první území spravovanéŘeky odpádu Byzantské říše. Samospráva zůstala zachována i poté, co ho roku 1807 ovládla znovu Francie. PoVídeňském kongresu roku 1815 připadlo KorfuBritánii, která ho roku 1864 postoupila mezitím vzniklémuŘeckému království.
Už za francouzské správy byla na Korfu založenaJónská akademie, z níž se pod britskou správou stala roku 1824 první moderní řeckáuniverzita, poskytující vzdělání v oboru filologie, práva a medicíny. Po připojení ostrova k Řecku byla uzavřena, aby nekonkurovalauniverzitě vAthénách (založené 1837), a její knihovna a část akademiků se přesunula tam. Určité sepětí s Korfu je vyjádřeno v pojmenování athénské univerzity po prvnímřeckém prezidentuIoannisu Kapodistriasovi, který z ostrova pocházel. Za přímého pokračovatele zrušené korfské univerzity se považuje současnáJónská univerzita, založená roku 1984 a mající pracoviště kromě Korfu také na ostrovechLefkada,Kefalonia aZakynthos.
Zaprvní světové války ostrov posloužil jako azyl pro srbskou armádu staženou z obsazenéhoSrbska, mnoho vojáků zde tehdy zemřelo na epidemie nebo vyčerpáním. Srbský premiérNikola Pašić a zástupcejihoslovanského výboruAnte Trumbić zde roku 1917 podepsali tzv.Korfskou deklaraci vyhlašující společnéjihoslovanské království pod vládousrbské dynastie.
Trvající strategický význam Korfu se potvrdilKorfským incidentem roku 1923, kdy byl ostrov napadenMussolinihoItálií. K realizované italské okupaci pak došlo roku 1941 běhemitalsko-řecké války (v rámcidruhé světové války), načež byl ostrov přímo připojen k Itálii. Ještě toho roku zde došlo k velkým studentským protestům, což byl jeden z prvních projevů řeckého a vůbec evropského protifašistického odboje. Mnoho obyvatel Korfu následně uprchlo na pevninu, kde se připojili k řeckým partyzánům.
Po zhroucení italského fašistického režimu roku 1943 převzali iniciativuNěmci a 14. září provedli těžké bombardování, při němž byla zničena většina historického města Korfu včetně řady památných budov. Italské síly se vzdaly a přenechaly ostrov německým okupantům. V červnu 1944 Korfu bombardovali pro změnuSpojenci, aby odvedli pozornost od souběžnéhovylodění v Normandii. Němcům se ještě podařilo internovat většinu zdejšíchžidů a poslat je na smrt doOsvětimi, než byl ostrov koncem roku 1944 osvobozen britským námořnictvem. Krátce po válcekomunistickáAlbánie položilaminy doKorfského průlivu, což roku 1946 vedlo k závažnémuincidentu mezi Albánií aSpojeným královstvím (šlo o jednu z prvních vážných roztržek v rámcistudené války).
V poválečné době proběhla na Korfu rozsáhlá rekonstrukce a obnova zničených staveb a institucí, mnoho dalších bylo nově založeno. Významně se rozvinulturistický ruch.
Ostrov Korfu tvoří většinustejnojmenné regionální jednotky, která zahrnuje ještě okolní menší ostrovy jakoPaxos,Antipaxos neboOthoni. Celá jednotka je pak součástí řeckého krajeJónské ostrovy, jehož správa sídlí také ve městěKorfu.
Ostrov se dále člení na 3obce:
Samostatnou obec tvoří ještěPaxos s okolními ostrůvky.
Ostrovu Korfu se přezdívá také „smaragdový“ či „olivový ostrov“, a to díky nádherným barvám, kterými hýří. Daří se tu především zeleným rostlinám (jehličnanům, olivovníkům či palmám), ale i například barevným orchidejím. To vše obklopuje čisté, sytě modré moře. Nachází se zde pohoří Pantokrator sestejnojmennou nejvyšší horou (906 m n. m.).
Hospodářství ostrova stojí především naturistickém ruchu a dále na pěstování oliv (početolivovníků na ostrově se odhaduje na 3,5 – 5,5 miliónu; o Korfu se tvrdí, že je nejzelenějším z řeckých ostrovů). Také se zde pěstujekumquat – trpasličí pomeranč, který se prodává nejčastěji jako proslazené celé plody,marmeláda, a dále se z něj vyrábí tradiční sladký alkoholickýnápoj (likér) téhož jména. Menší objem ekonomiky spíše nasamozásobitelské úrovni představují rybolov, vinařství a zemědělství.
Historické jádro hlavního města je od roku 2007 zapsáno na seznam historickéhodědictví UNESCO. Na ostrově nalezneme množství dalších historických a kulturních památek, jakými jsou např. klášterVlacherna a blízký ostrůvekPontikonissi s klášteremPantokrator, pravoslavný klášter Paleokastritsa nebozámek Achilleion. Na jihozápadním pobřeží je byzantskýhrad Gardiki ze 13. století.
Korfu leží vsubtropickémstředomořském podnebném pásu. Pro zdejší klima jsou charakteristické mírné vlhké zimy a horká slunečná léta. V zimě jsou typickým tlakovým útvaremtlakové níže, které přináší srážky. V létě jsou naopak dominantnítlakové výše s minimem oblačnosti a vysokými teplotami. Na počasí na Korfu má vliv také nedaleké pobřežní pohoří.[zdroj?]
Na jaře je průměrná teplota na Korfu 22 °C, v létě 32 °C, na podzim 23 °C a v zimě 12 °C. Teplota moře je vhodná ke koupání od června do poloviny října.[zdroj?]
Drtivá většinasrážek spadne na podzim a v zimě, průměrný zimní měsíc má až 14 deštivých dnů. V létě se naopak srážky objevují výjimečně, deštivé dny jsou maximálně 3 až 4 v měsíci. Slunečné počasí ojediněle přeruší bouřka, nikdy však letní zhoršení počasí netrvá dlouho. Na Korfu spadne průměrně 1 100 mm srážek za rok, což je poměrně vysoký úhrn, a proto je ostrov krásně zelený.[zdroj?]
Typické je zesílené proudění.Vítr vyrovnává rozdíly mezitlakovými útvary v Jónském moři a okolí, pobřeží potom ovlivňuje každodenníbríza. Zejména v zimním půlroce se může přes albánské hory přehoupnout na hladinu moře studený vichrbóra. V zimě se může v nejvyšších polohách objevit sněhová pokrývka.[zdroj?]
- ↑sídel na hlavním ostrově je 266, dalších 5 sídel tvoří neobydlené ostrovy připadající ke komunitám na hlavním ostrově
- ↑abpočet obyvatel obce dle
Obrázky, zvuky či videa k tématuKorfu na Wikimedia Commons
Slovníkové hesloKorfu ve Wikislovníku
