Konzul je podle mezinárodního právaúředník, který zastupuje svou zem (vysílajícístát) v jiné zemi (přijímající stát) v oblastiobchodu,hospodářství,vědecké spolupráce adopravy a mimo to je pověřen vízovými, pasovými a přistěhovaleckými záležitostmi; na politickém poli nemá konzul žádnou pravomoc, nenídiplomatem. Poněkud odlišná je funkcehonorárního konzula. Pojem konzul pochází z latinskéhoconsulere (radit, rozvažovat).
Úřad zahraniční země, který vyřizuje konzulární záležitosti, se nazývá konzulát. Ve velkých městech mnohdy působí generální konzuláty států. Právo na konzulární ochranu patří podleLisabonské smlouvy meziobčanská práva.
Jejich funkce je odvozena z činnostistarostů (rychtářů) ve středověkéItálii,Provenci aLanguedocu, kteří urovnávali obchodní spory. Se vzrůstajícím obchodem se ukázalo, že je výhodné takové úředníky posílat cílevědomě do oblastí obchodních partnerů. Od počátku19. století doznal tento systém značného rozšíření a pronikl doFrancie a pak i do jiných zemí.
Činnost konzulů a jejich status jsou upravenyVídeňskou úmluvou o konzulárních stycích z roku1963 (vČeské republice publikována pod č. 32/1969Sb.), mimoto mohou být řízeny i dalšími bilaterálními či multilaterálnímidohodami (tzv. konzulární smlouvy). Činnost konzulů je zpravidla omezena na tzv. konzulární obvod. Pro výkon svého povolání potřebuje konzul zvláštní povolení (tzv.exekvatur), které může být kdykoliv zrušeno. Přerušení diplomatických styků však neznamená, že se automaticky ruší i styky konzulární.
Konzul nepožívá statusudiplomata a především diplomatickéimunity, je však do jisté míry chráněn některými výsadamiexteritoriality (to se týká např. nedotknutelnosti konzulárních místností a archivů, oficiálních dokumentů, korespondence se svým státem apod.). Dále je osvobozen od veškerých daní v té zemi, ve které je činný – přesto ale konzulové zpravidla daně platí, dobrovolně.[1]
Konzuly je možno dělit do několika tříd:generální konzul,konzul,vicekonzul akonzulární jednatel, kteří jsou úředníky z povolání. Mimo to existuje i (dosti početná) skupinahonorárních konzulů, kteří zastupují stát v místě svého působení čestně a neplaceně a často nejsou ani státními příslušníky státu, pro který pracují.
Konzulární úřad se nazývákonzulát, může být samostatný nebo jako konzulární oddělení součástí diplomatické mise (velvyslanectví apod.). Obdobně jako diplomaté jsou konzulové, činní v jedné zemi, členykonzulárního sboru (francouzskycorps consulaire, zkratkaCC).
.ajb.jpg)
Encyklopedické hesloKonsul vOttově slovníku naučném ve Wikizdrojích
