| Kontrafagot | |
|---|---|
 | |
| italskycontrafagotto německyKontrafagott anglickycontrabassoon francouzskycontrebasson | |
| Klasifikace | |
| Tónový rozsah | |
 kontrafagot zní ooktávu níže než v notovém zápise | |
| Příbuzné nástroje | |
Kontrafagot je dvouplátkový dechový dřevěný nástroj; má dvakrát delší trubici nežfagot, proto zní o oktávu níže (od této jeho vlastnosti je odvozeno jedno z anglických pojmenování kontrafagotu:double bassoon, neboli dvojitý fagot). Vsymfonickém orchestru je nejnižším dechovým nástrojem, používá se také ve větších dechových orchestrech.
Kontrafagot má velice podobnou stavbu jako fagot, také způsob tvorby tónu a prstoklad se velmi blíží fagotovému. Existují samozřejmě některé odlišné prvky:
Délka trubice se blíží šesti metrům a je několikrát ohnutá. Kvůli komplikovanému systému klapek ale na rozdíl od fagotu nejde rozložit do více částí.
Jakosólový nástroj není kontrafagot příliš vhodný – zejména v nižších polohách je pro posluchače problém rozlišit mezi jednotlivými tóny. Přesto napříkladGunther Schuller neboDonald Erb zkomponovali koncert pro kontrafagot a orchestr.Erwin Schulhoff zkomponovalBassnachtigall, tři skladby pro kontrafagot sólo (1922).
Vkomorní hudbě má kontrafagot větší využití, příkladem může býtMozartovaGran Partita pro dvahoboje, dvaklarinety, dvabasetové rohy, čtyřilesní rohy, dvafagoty a kontrafagot. Specifických výrazových dispozic nástroje využil Ivo Bláha (*1936) ve své skladběHádes – antický obraz pro kontrafagot a klavír.
Vorchestru se kontrafagot používá již od dob baroka, zvláště jako zvuková podpora fagotů a kontrabasů v monumentálních dílech (HändelůvMesiáš,BachovyJanovy pašije a další). První samostatný kontrafagotový part (tedy bez pouhého zdvojování partu fagotu) napsalLudwig van Beethoven ve své Páté symfonii. Ve svých symfoniích tento nástroj s oblibou používali napříkladGustav Mahler,Richard Strauss neboDmitrij Šostakovič.[1]
Obrázky, zvuky či videa k tématukontrafagot na Wikimedia Commons
Slovníkové heslokontrafagot ve Wikislovníku