Kontinuita (zlat.continuus, souvislý, spojitý) je nepřerušená souvislost, plynulost navázání na předchozí vývoj, nepřetržité navazování a spojité pokračování, může též označovat:
in continuo – vpaleografii text bez mezer mezi slovy
Basso continuo – v barokní a předklasické hudbě zjednodušený notový záznam nepřetržitého basového doprovodu, na který jednotliví hráči částečně improvizují
Kontinuita (filosofie) – na problém kontinuity a diskontinuity jako dvou protikladných principů narazili už řečtí filosofové aParmenidés,Zénón z Eleje iAristotelés zastávali princip kontinuity a stálosti celého světového dějství. Starý principnatura non fecit saltus, „příroda nedělá skoky“ formulovalGottfried Wilhelm Leibniz jako zákon kontinuity. Protiklad kontinuity a diskontinuity tvoří uImmanela Kanta druhouaporii čistého rozumu, neboť pro obojí jsou dobré důkazy.Prostor ičas jsou ovšem podle něho kontinua.Hegel odmítá postavení kontinuity a diskontinuity proti sobě, protože podle něho mají smysl jen pohromadě. Tak je voda na úrovni běžné zkušenosti nepochybně kontinuální, na úrovní molekul a atomů diskontinuální.
Tato stránka jerozcestník, tj. místo s odkazy na různéčlánky, které by jinak měly stejnýnázev. Pokud vás sem dovedlodkaz, který by měl správně směřovat na specifický význam tohoto pojmu, můžete Wikipedii pomoci tím, že se vrátíte na odkazující stránku a tamní odkaz opravíte tak, aby vedl přímo na odpovídající článek.
