K pojmu kontinent uvádí prof. Petránek: „kontinenty – v geologickém smyslu pevniny včetně jejich podmořských okrajových částí sahajících přibližně k dolnímu konci kontinentálního úpatí. Rozsah kontinentů i jejich pozice se v průběhu geologických dob měnily.“[2]
Dvěma nejčastějšími otázkami jsou, mají-li seEvropa aAsie počítat odděleně, nebo jakoEurasie, a mají-li býtSeverní aJižní Amerika považovány za samostatné kontinenty.[3] Matoucí může být i to, že v souvislosti s Amerikou se používá pojmůStřední Amerika aLatinská Amerika, které sice označují určité části Ameriky, ne však kontinenty.
Rozdělení světa na sedm kontinentů se obvykle vyučuje v západní a střední Evropě a v Severní Americe, zatímco rozdělení na šest kontinentů (spojenáEurasie) se vyučuje také v Severní Americe a dále ve východní Evropě a Jižní Americe či v Asii.[zdroj?]
Kontinenty jsou někdy děleny nasubkontinenty, např. kontinent Amerika se subkontinenty Severní Amerika, Jižní Amerika; kontinent Eurasie se subkontinenty Evropa, Asie. Někdy se tak označujeIndie (indický subkontinent[4]).
Ostrovy jsou zpravidla „přiřazeny“ ke kontinentu, kterému jsou nejblíž.Austrálie a ostrovy v Tichém oceánu jsou někdy souhrnně označovány jakoAustralasie neboOceánie.
Mapa světa podle různého pojetí kontinentu: zeleně kontinent Amerika se subkontinenty Severní Amerika, Jižní Amerika × světle zelený kontinent Severní Amerika, tmavě zelený kontinent Jižní Amerika; žlutě Afrika; tmavočerveně kontinent Evropa, hnědočerveně kontinent Asie × odstínem červené barvy Eurasie se subkontinenty Evropa, Asie; fialově Austrálie, resp. Oceánie; modře Antarktida.
Uvádí se, že minimálně dvakrát byly všechny části pevniny (nebo naprostá většina) spojené do tzv.superkontinentů. S jistou mírou spolehlivosti lze tento vývoj podle geologického záznamu vysledovat až ksuperkontinentu zvanémuRodinie před cca 800 až 1100 miliony let.[zdroj?]
Růst kontinentů v čase byl nerovnoměrný. Během posledních 3,7 miliardy let byly kontinenty stejně felzické (felzický je označení světlých minerálů, např.křemene,živců afoidů[6]) jako dnes, ale jejich růst nebyl kontinuální, byl epizodický. Každých 500 až 700 milionů let – za posledních 3,7 miliardy let – lze identifikovat nejméně šest období kontinentálního růstu.[7] Před 550 až 600 miliony let došlo také k významnému přiblížení kontinentů vzniklých postupným rozpademRodinie a možná i k jejich dočasnému spojení dosuperkontinentuPannotie. Zatím poslednímsuperkontinentem, mnohem spolehlivěji doloženým, byla před 200 až 300 miliony letPangea, z ní rozpadem vzniklyLaurasie (dala vznik Severní Americe a velké části Eurasie) aGondwana (z níž pocházejí Jižní Amerika, Afrika, Antarktida, Austrálie a Indie).
Britský geografHalford Mackinder formuloval v první čtvrtině 20. stoletígeopolitickou a strategickou teorii (tzv.Teorie Heartlandu), podle níž lze svět dělit do tří oblastí: (1)Evropa,Asie aAfrika tvoří tzv. Světový ostrov, (2) zbytek pevninské Evropy, pevninské Asie a severní Afrika tvoří tzv. Vnitřní půlměsíc, (3)Amerika,Austrálie aJaponsko tvoří tzv. Vnější půlměsíc. Mackinderův konceptHeartland považují někteří odborníci za „pravděpodobně nejvýznamnější myšlenku v dějinách geopolitiky“.[8]
Olympijská vlajka má šest barev. Tvoří ji bílé pozadí a pět protínajících se kruhů uprostřed: modrý kruh, žlutý kruh, černý kruh, zelený kruh, červený kruh.Mezinárodní olympijský výbor uvádí, že žádný z kruhů nereprezentuje konkrétní kontinent. Pět kruhů sice představuje pět kontinentů spojených olympijskou myšlenkou, ale autor olympijské vlajkybaron de Coubertin vnímal kruhy a barvy jako dva nezávislé symboly.
Synonyma: světadíl, zemědíl (archaismus), pevnina, souš. Přídavné jméno „kontinentální“ má význam „vnitrozemský, -á, -é“ (např. kontinentální podnebí).[9]
↑VILÍMEK, Vít a kol.Zeměpisný slovníček: příručka pro střední školy. 1. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1996. 55 s.ISBN 80-901942-6-5.
↑SAUNDERS, Toby. How many continents are there in the world? It depends who you ask.www.sciencefocus.com [online]. 2023-07-09 [cit. 2024-05-19].Dostupné online. (anglicky)
↑STŘÍDA, Miroslav et al.Indický subkontinent: zeměpisné a historické panoráma. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 517 s. Odborná literatura pro učitele.
↑PETRÁNEK, Jan. Felzický. In: PETRÁNEK, Jan et al.Geologická encyklopedie online [online]. [Praha]: Česká geologická služba, poslední úprava 06.12.2019, [cit. 16. 12. 2022]. Dostupné z:http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?felzicky
↑GARÇON, Marion. Episodic growth of felsic continents in the past 3.7 Ga. S. eabj1807.Science Advances [online]. 2021-09-24. Roč. 7, čís. 39, s. eabj1807.Dostupné online.doi:10.1126/sciadv.abj1807. (anglicky)
↑HOFFMANN, Nils.Renaissance der Geopolitik? Die deutsche Sicherheitspolitik nach dem Kalten Krieg. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, 2012, s. 35. [Elektronická kniha.]ISBN 978-3-531-19434-9.
JOHNSON, Tim E.; KIRKLAND, Christopher L.; LU, Yong-jun et al. Giant impacts and the origin and evolution of continents.Nature. 2022, vol. 608, no. 7922, s. 330–335. Published 10 August 2022. doihttps://doi.org/10.1038/s41586-022-04956-y
PETRÁNEK, Jan et al.Encyklopedie geologie. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2016. 349 s.ISBN 978-80-7075-901-1.
STŘÍDA, Miroslav et al.Indický subkontinent: zeměpisné a historické panoráma. Naps. Jan Filipský, Jan Marek, Miloslav Krása, Miroslav Střída a Cyrila Marková. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 517 s. Odborná literatura pro učitele
VILÍMEK, Vít a kol.Zeměpisný slovníček: příručka pro základní a střední školy. 2., uprav. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1999. 55 s.ISBN 80-86034-38-0.
