 Koniklec | |
|---|---|
 Koniklec německý (Pulsatilla vulgaris) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | pryskyřníkotvaré (Ranunculales) |
| Čeleď | pryskyřníkovité (Ranunculaceae) |
| Rod | koniklec (Pulsatilla) Mill., 1754 |
| Druhy udávané zČR | |
| |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Koniklec (Pulsatilla) je nízká až středně vysoká trsnatá rostlina, s převážněochlupenýmilisty ilodyhami, zařazená dočeleděpryskyřníkovitých. Poslednífylogenetické studie ukazují, žerod koniklec jegeneticky nejblíže příbuzný a s velkou pravděpodobností i totožný s rodemsasanka (Anemone).[1][2]
Roste téměř v celémmírném klimatickém pásuseverní polokoule, kde mu nejlépe svědčí středně suchá teplá a světlá stanoviště, travnaté svahy nebo i světlé lesní paseky s dobře provzdušněnou půdou. Rostlina někdy využívámykorhiznísymbiózy podporující její růst.
Rod se vyznačuje vysokoufenotypovou variabilitou, jejímž zdrojem jepolyploidizace ahybridizace. Jednotlivédruhy jsou vymezeny na základěmorfologických rozdílů listů a květů a správně rozlišit tyto znaky pro jednotlivéareály výskytu není snadné. Z toho plynou i nesnáze při určování jednotlivých druhů (celosvětově přes 30),poddruhů ahybridů, které jsou si často velmi podobné.
Ve střední Evropě rostou tyto druhy:
Hybrid
Koniklec jevytrvalábylina vysoká až 40 cm s přízemnírůžici až 12, nejdříve chlupatých a později olysalých, složených nebo zpeřenýchlistů. Z růžice vyrůstá chlupatýstonek (stvol) zakončený třemipřeslenovitě uspořádanýmilisteny, dělenými do úzkých úkrojků nebo 2krátzpeřenými, kryjící květnípupen na stopce. Stvol i stopka květu se v doběkvetení a dozráváníplodů stále prodlužují. Hlavní dlouhý vřetenovitý nebo kůlovitýkořen, který stářím dřevnatí a tmavne, vytváří postupně adventní kořeny. První krátký článek stonku nad kořenem,hypokotyl, se postupně mění v oddenek s více pupeny a tím se rostlina rozrůstá.
Oboupohlavné pravidelné květy, někdy převislé, jsou pěti až sedmičetné. Chlupaté stejnobarevné volnékališní lístky vyrůstají ve dvou kruzích, bývají barvy fialové, modré, červené, růžové, bílé nebo žluté, jsou zvonkovitě skloněné nebo otevřeně rozložené.Korunní lístky chybí. Květ obsahuje okolo 100 spirálovitě uspořádaných stejně dlouhýchtyčinek se žlutýmiprašníky hustě směstnanými okolo nižšíchpestíků s fialovýmibliznami. Mnohé vnější tyčinky jsou přeměněny v patyčinky a produkujínektar. U některých druhů se vyskytujemnohomanželnost květů, kdy na jedné rostlině jsou současně oboupohlavné a samčí květy (androecie).
Jako ochrana protisamoopylení jsou květy protogynické, nejdříve dozrávají vajíčka v semeníku a teprve později (asi za dva dny)pylová zrna.Opylování zajišťujíčmeláci avčely, přenášejípyl z květů dříve rozkvetlých na blizny později kvetoucích. Plodem je vřetenovitá zobákovitánažka s dlouhým chlupatýmchmýřím, které napomáhá dobrému roznášení větrem.[2][5]
Všechny druhy koniklece jsou jedovaté, obsahují labilníglykosidickýlaktonranunkulin který seenzymaticky štěpí na jedovatýprotoanemonin aglukózu. Protoanemonin po požití vyvolávázvracení aprůjmy, po vstřebání tlumícentrální nervový systém, při dotyku dráždípokožku a vyvolávázáněty. Stejně nebezpečný je i prodobytek. Sušením se však protoanemonin rozkládá na neaktivnídimer anemonin a stává se téměř neškodným. K otravám lidí nedochází, protože přílišná hořkost rostliny nedovoluje pozřít větší množství.
V lékařství se jen zřídka používá ve forměčaje (sušený list a kořen) nebotinktury k léčbě zánětůreprodukčních orgánů, přigastrointestinálních poruchách,svalovýchkřečích,astmatu, přirevmatismu,dně nebokožních problémech. Působí také jako slabénarkotikum, odstraňuje nespavost a úzkost, byly zjištěny i protinádorové účinky. Bývá údajně využíván vhomeopatii.
Koniklec je známá nenáročnáskalnička s květy vypěstovanými i v méně obvyklých barvách a tvarech. Navíc je okrasná i ochmýřeným semeníkem, který je obzvláště elegantní po ránu, kdy je pokryt rosou. Vyžaduje slunečné a nezamokřené stanoviště. Rozmnožuje se nejčastěji semeny vysévanými brzy po dozrání, lze je také množit vegetativně rozdělením kořene.[6][7]
Změnou přírodních podmínek dochází i k úbytku jednotlivých druhů koniklece v přírodě, proto jsou všechny druhy rostoucí v České republice chráněny. Jsou vyhlášeny zataxony:
_plant.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématukoniklec na Wikimedia CommonsGaleriekoniklec na Wikimedia Commons
Slovníkové heslokoniklec ve Wikislovníku
